NFFORPG - Konohagakure no Sato

Midori Hyuuga
Železo na prodej

Zamyšleně pozorovala místnost a lidi v ní. ´Až se vrátíme do Konohy, budu se muset zajít podívat do knihovny. Už od několika lidí jsem slyšela, že tam je úplně všechno, tak se o tom přesvědčím. Nějaká příručka pro omluvy by se teď asi hodila...´
Dál se ve svém myšlenkovém proudu nedostala, protože byl přerušen Tenshi hledající Haru a Homurou. To, že paní Hanako nazval madam, by ještě zpracovala, ale slova, že se za něco co rozbil omlouvá a ještě ke všemu měl důvod to rozbít, jí úplně dostala.
Chvíli na svého senseie pouze nevěřícně hleděla s pusou otevřenou a nebyla schopná to vstřebat. Jistě, že věděla, že ohnivec nechodí po světě jenom aby ničil věci bezdůvodně, ale skutečnost, že si ten důvod uvědomoval ji překvapila. Naštěstí se vzpamatovala dříve než si tohoto výpadku mohl někdo, a obzvláště právě Homura, všimnout. Zavřela pusu a nejistě začala těkat očima mezi lidmi v pokoji.
Při Kaitově teorii, že by mohli být záchranný tým se jen ušklíbla. Zajímalo by jí jak velký nedostatek kvalifikovaných týmů by musel ve vesnici být, aby se Hokage-sama rozhodla poslat někoho jako Homuru někoho zachraňovat.

Nara Nanami
Tým 14
lesy v okolí Koohagakure

Jakmile se Yoi dostatečně zorientoval, ustoupila od něj Nanami do dostatečné vzdálenosti, aby mu nebyla ihned na doslech a pohlédla na senseie. Ten ale pokračoval vesele v cestě, proto spojila ruce před sebou, propletla drobné prsty a se spokojeným úsměvem na rtech se dala také do chůze. Snažila se udržovat dostatečně rychlé tempo, aby nezaostávala pozadu, ale rovněž umírněné, aby nešla po boku senseie. Měla tak dostatečný prostor proto, aby se mohla rozhlížet po svém okolí i po očku sledovat, jak si Yoi vede.
Když se sensei zastavil, částečně spozorněla, ale pokračovala v chůzi. Nezastavila se ani poté, když se otočil a prošel kolem ní na konec skupinky, kde šla Naomi. Nanami se na okamžik zastavila a tázavě se po senseiovi ohlédla. Neiděla ale nic víc než jeho záda, proto se trochu předklonila, aby zahlédla alespoň kousek z toho, co Naomi předával. Viděla sice jenom malý cíp, ale vypadalo to jako papírová květina nebo něco podobného. Nanami se zase narovnala a sama pro sebe se vesele usmála. To bylo od senseie velice hezké gesto.
Znovu se otočila vpřed a s poposkočením se dala do chůze. V tomhle týmu se jí bude určitě líbit.
Když je sensei zavedl na přímo úchvatnou, až pohádkově vypadající mýtinku, Nanami překvapeně zamrkala a rozpletla prsty, aby se její paže uvolnily. Neměla ani nejmenší tušení, že venku existují i tak rozkošná místa. Úkol, který jim však vzápětí zadal, než tvrdě usnul, v ní zanechal rozporuplný pocit. Co přesně mělo být za trénink rozdělávání ohně? Měli pracovat na spolupráci, což by vzájemná pomoc o vytvoření ohně vystihovala, ale nebyla to právě činnost, kterou by sama nazvala tréninkem. Ale možná se na to jen dívala ze špatné strany a sensei jim chtěl udělit cennou lekci.
"Tak já půjdu nasbírat nějaké dřevo," nabídla se Naomi a Yoimu a zamířila mezi stromy, kde by se daly nalézt nějaké popadané klacky.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Sachi Kyosei
Tým 16
Sachi se dlouze zadíval na všech šest svých svěřenců a zapřemýšlel, od kdy jich má tolik. Pak mu došlo, že jsou si trojce nápadně podobné a z toho usoudil, že už má asi po snídani. Zašpuntoval tedy láhev se svojí tekutou stravou a vrávoravě se postavil, samozřejmě se u toho musel chytit zábradlí, o které se předtím opíral.
"Hmm, tak jo. Jdeme." zachroptěl, odplivl si a převážil se přes zábradlí. Nao a Shinovi muselo připadat, že se dole zabije, ale desetiletí praxe a reflexů zapracovaly a Sachi se prostě jen přetočil ve vzduchu a lehce dopadl na špičky. Ovšem jeho žaludku zjevně nikdo neřekl, že má mít reflexy a salto při volném pádu se mu příliš nezamlouvalo, což vyústilo v to, že Sachi zezelenal jako čerstvá hlávka salátu.
Aniž by se otočil, vyrazil vrávoravým krokem po ulici. Přešli jen asi dvě ulice, než Sachi náhle zahnul do dveří. Za dveřmi se skrývalo tmavé schodiště vedoucí někam do podzemí a Sachi bez zastávky zamířil po schodech dolů.
Dole pod schody se nacházela čistě bílá, dobře osvětlená místnost bez jakéhokoliv nábytku. Jediné co narušovalo úplnou prostotu této místnosti bylo pět kokonů. Tedy alespoň něco co vypadalo jako kokony. Úzké dlouhé balíčky zabalené v bílém plátně, které visely ze stropu na druhé straně místnosti, asi patnáct metrů daleko.
"Fajn," otočil se konečně Sachi ke svým studentů, které celou cestu ignoroval. "mám v plánu zjistit co umíte a co jste se naučili. Každý si vyberte jeden z cílů a ukažte mi, jak umíte zacházet s vrhacími zbraněmi."

Ensui Taiko & Okami
Tým 19
Dvojce pomalu následovala své svěřence skrz les a už se spolu nijak nedorozumívali, pouze sledovali své okolí s nejvyšší obezřetností. Když šli kolem kůží, Okami se na chvilku zastavila, aby je prozkoumala. Pár z nich obrátila a pak si jednu důkladněji prohlédla než ji hodila zpět na hromadu.
Když se všichni zastavili před jeskyní Taiko se zadíval podezřívavě do temnoty a vytáhl ze své tašky s vybavením chemické světlo. "S Okami půjdeme první, držte se za námi." zavelel a hodil světlo Yuki. "Ty bys měl vidět ve tmě byakuganem bez problémů Hiroshi."
Po těchto slovech vyrazil s Okami vedle sebe do temného tunelu. Neušli ani padesát metrů a manželská dvojice se zastavila, došli na rozcestí.
"Tak, kudy myslíte, že to je?" hodila Okami otázku do pléna.

Zlodeji vo Fuku

Shikarou Nara
Tím 14
Táborák

Kráčal pred skupinkou troch detí pomalým krokom, aby tak umožnil jedinému chlapcovi z tímu, sa v neznámom prostredí tmy zorientovať. Nemohli si dovoliť zastavovať pred utáborením, avšak času mali stále dostatok, aby stihli všetko, čo pre nich naplánoval. Nepatrne obrátil hlavu dozadu a pozoroval ich. Yoi bol očividne úplne mimo z Nanami. Shikarou mu to nemal za zlé, bola roztomilá, ale rovnako zlatá bola aj Naomi, ku ktorej obrátil pohľad teraz. Bol v rozpakoch, pretože mu bolo jasné, že Naomi vytočil. Povzdychol si, určite ho teraz nechcela ani vidieť. Batoh si prehodil dopredu a začal v ňom niečo hľadať. Zvyšok skupiny však nemohol zo zadu vidieť, o čo ide. Po chvíli očividne hľadané našiel. A pustil sa do práce. Z červeného papiera po chvíli vznikla krásna ruža. Teda krásna.. Jemu tak prišla. Zastavil sa na mieste, urobil jednoznačnú otočku dozadu a podišiel ku Naomi, ktorá sa zdržiavala na konci skupiny. Vystrel ruku a sklonil hlavu v ospravedlňujúcom geste. Na dlani podával dievčine kvet.
"Mrzí ma, že som sa smial, Naomi-san. Občas sú moje reakcie netaktné a ja si to neuvedomím, pretože časť mňa je stále mladý hlúpy chlapec. Odpusť mi, prosím ťa." Prehovoril vážne a čakal, kým si ružu zoberie. Ak si ju zoberie.. Potom sa však bez okolkov vrátil na svoje miesto. Naozaj vedel, že nemôžu zastavovať.
...
Po pár hodinách sa dostali na rozľahlú lesnú čistinku. Bolo krátko po tretej hodine a slnko príjemne hrialo, v okolí panoval pokoj a vtáčí spev. Bolo to priam rozprávkové miesto. Vysoký chlap zastal na mieste a zhlboka sa nadýchol. Ten vzduch.. Miloval to. S úsmevom pozrel na trojicu.
"Yoi, môžeš si dať šatku zatiaľ dole.." Prehovoril ku chlapcovi, ktorý si už po ceste sem určite zvykol na svoj slepý stav. Momentálne pre neho bude pomerne ťažké sa zorientovať a hlavne si zvyknúť na priame svetlo. Preto stáli v tieni a Shikarou dával pozor na priame slnečné lúče. Otočil sa na päte a zdvihol ruku s vystretým ukazovákom vedľa hlavy.
"Tréning číslo jedna.. Spolupráca." Prehovoril vážnym hlasom a ruku sklonil.
"Vašou prvou úlohou bude príprava táboráku.. Ja si zatiaľ trochu schrupnem," posledné slova sa začal preťahovať a hlasno zíval a na konci svojej naozaj krátkej reči sa hodil do mäkkej trávi, ruky si založil za hlavu a v sekunde zaspal. Nikto by ho teraz nezobudil. Ešteže mal na sebe svoje pyžamové nohavice.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Tenshi maximálne ignorovala ľudí za svojím chrbtom a svoju pozornosť venovala len červenovlasému chlapcovi sediacemu na posteli a žene vedľa neho. Po jej vrelom a láskavom predstavení sa na ňu dievča zazubilo a natiahlo k nej ruku v priateľskom geste.
"Ja som Tenshi! Veľmi ma teší!" Usmievala sa ako slniečko na hnoji a čakala až do momentu, kým jej žena rukou nepotriasla. Potom však jej pohľad skĺzol na chlapca, ktorý sa predstavil ako Kaito a podala ruku i jemu. Nad hlavou jej však po chvíli naskákali otázniky. Nemala najmenšieho tušenia, o akom záchrannom tíme Kaito rozpráva. V podstate nemala ani tušenia, ako sa tu ocitla a kde to vlastne je. Pravdu povediac.. Nemala tušenia absolútne o ničom, pretože si posledných pár hodín skoro vôbec nepamätala. Vedela, že chodili.. Že veľa chodili. A že Haru-chan chodila s ňou.
"Kde je Haru-chan?" Opýtala sa chlapca odrazu z ničoho nič a začala sebou v miestnosti točiť, až kým ju nenašla úplne vzadu pri stene sedieť, tváriac sa neexistujúco. Tenshi sa maximálne usmiala a začala sa cez statného muža tlačiť späť ku svojej kamarátke. Po ceste venovala milý úsmev Homurovi i Midori. Akoby okolné dianie pre ňu momentálne neexistovalo. A Haru si len želala, aby sa stala neviditeľnou. Bola si istá tým, že to pre ňu a červenovlásku neskončí dobre. Už predtým si všimla Homurov výraz.

Som späť, bojte sa ^_^

Kumaru (tým 11)
"Hmmm...jo. Nejsem starej!" Zabručel Kumaru naoko popuzeně, když Takuya dost netaktně zmínil, že se s Ainu znali opravdu dlouho.
"Ignorant! Prej starej..." Mohl si vůbec při svém povolání dovolit zemřít stářím? Jasně, nějací ninjové se důchodu dožili, dokonce i dost slavnější ninjové, než byl on. Jen ta pravděpodobnost se mu zdála malá.
Povzdechl si, ztěžka se zvedl a pomalým krokem se vydal zpět k mýtině s padlým stromem.
Minimálně chtěl vidět vyrůst své dva studenty, když už to nestihl u své dcery. Se Suzume by mohl mluvit zítra. Uzavřít celou tu záležitost a být buď milován, nebo nenáviděn. Prát se s medvědem? Proč ne. Mluvit s vlastní dcerou? Mise typu S!
Když došel až na mýtinu, děcka tam už byla.
"Hmmm...tak co? Kdo vyhrál?"

Takuya Riko
Tým 11
Jezero poblíž Konohy
„Hmm... Že ne?“ našpulil Takuya rty zklamaně a poškrábal se na hlavě, když z Onigiri vypadlo, že vůbec nepochopila, co se jí snažil tak „srozumitelně“ podat.
Kumaru se poté ujal vlastního vysvětlování, takže se černovlásek jen s rukama založenýma uraženě na prsou, že jeho výklad nestačil, zahleděl stranou, dokud jejich sensei nevyhlásil závod mezi ním a Onigiri, během kterého se to měla dívka naučit.
„He!? Ale kudy to je-!? O-Oi! Počkej, Oni-chan!“ vytřeštil nejprve genin oči na staršího ninju, načež se prudce ohlédl za svou kamarádkou, která na nic nečekala a vyrazila, a tak ani Takuya déle neváhal a vyrazil prostě za ní.
„Přece mě Oni-chan neporazí když tu techniku vubec neumí!“ umanul si Takuya v duchu a snažil se rozpomenout, jaký to byl pocit, když se vymrštil do vzduchu přes propast. Nejvíc mu při tom pomohlo vzpomenout si na to vzrušení, na ten adrenalin v krvi, když se řítil vstříc velkolepému skoku, který však mohl snadno skončit smrtí.
„Shunshin no Jutsu!“ zaplápolal mu plamínek v očích a on vystřelil vpřed jako blesk, a byl by Onigiri i předehnal, kdyby ovšem asi metr před ní nezakopl o kořen a pořádně se nenatáhl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naoko
Tým 5
uvnitř pokoje

Naoko se opřela o zeď a pomalu se svezla do sedu. Její provizorně ošetřené rány se začínaly ozívat a Naoko pomalu přestávala snášet bolest, jak jí z těla vyprchaly i poslední zbytky asrenalinu. Snad proto na Suzuminu otázku nic negativního neřekla. Neměla sílu stavět si hlavu a proto si pokusila vysvléct tryčko. Kvůli pulzující bolesti v rameni neměla sílu ani na tohle a jednou rukou se s tryčkem bezvýsledně prala. Stejně tak již nedokázala déle stát. Krev ji pomalu prosakovala všemi obvazy a dívka rezignovala.
"Mohla byste mi s tím pomoct, Suzume-sensei?"
V jejím hlase zněla neskrývaná bolest a prosba. Po téhle misi musí navštívit Naota, než se vydá domů.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
„Aha,“ pípla, načež se zamračila. „Takuyo, nebuď neslušný,“ napomenula ho, jak se divil, že je Kumaru starý.
Dozvěděla se, že během její nepřítomnosti černovlásek nacvičil novou techniku. Nyní měl dívce poradit, co dělat. Onigiri bedlivě poslouchala a nestačila se divit. Chlapcův výklad byl poněkud zmatený. „O-omlouvám se, Takuyo,“ pravila sklesle, „ale já ti vůbec nerozumím…“
Velký ninja se nad tmavovláskou nakonec smiloval a podal jí vlastní vysvětlení. Dívka se odhodlaně zamračila a kývla. Složila pečeť beránka a uzavřela své vědomí do nitra. Chakra v ní kolovala stejně jako krev, to už cítila při Kumarově meditačním tréninku se Sousukem. Soustředila se na nohy, otevřela oči a odrazila se. Bylo to opravdu rychlé, ale jednalo se pouze o zrychlený skok, který udělala už nesčetněkrát a který ji posunul o několik metrů v před. Na nic nečekala a rozeběhla se. Nemohla nechat Takuyu vyhrát.

Železo na prodej

Sarutobi Kaito
Bez týmu
Kovárna
Kaito jen přimhouřil oči, když Homura jen nadzvedl obočí, jako kdyby si ho vůbec nepamatoval. Chvilku měl chuť se mu připomenout, ale nakonec rezignoval. Jejich sezkání nebylo ani tak dlouhé a ani tak zajímavé, aby si ho mohl ninja pamatovat. Nakonec, předstabil se mu jen proto, že chtě rudovlásek znát jeho jméno, nikoliv naopak a snad proto si jeho obličej nemohl Homura přiřadit k jeho jménu. Stejně jako všechny ostatní, zaujala Kaita mladá rudovláska, která ve spícím pochodu prošla místností až k němu a na jeden hlt vypila Hanako kafe. Na to se dívka, před tím tak ospalá, probudila a pozdravila ho. Homura mezitím řešil s kovářem nějaké frakce, což Kaita sice zaujalo, ale ne zase nějak moc, protože mu hodně souvislostí unikalo. Výsledek však pochopil velice dobře. Homura i kovář stáli na jedné straně, kam nejspíš patřil i Kaito. Třetí dívku Kaito zahlédl jen tak zběžně, ale protože zrovna obživla ta rudovlasá, neměl se k bližšímu prozkoumávání.
"Ahoj. Já jsem Kaito. Sarutobi Kaito. Vy ste záchranej tým? Před chvilkou jsem se probral z komatu a..na moc si toho nevzpomínám."
Informoval ninji a dal nohy dolů z postele. Pravou rukou se chytil za bok, ale zdálo se, že očekávaná bolest není tak hrozná, jakou jí čekal. Kaito pozvedl zrak k rudovlásce a zarazil se. Její rozničky se po kafeti rozšířili a energie z nich přímo sálala.

Mega hustě kruto-přísný trénink týmu 5 a 11!

Naoko
Tým 5

Naoko si vyslechla jak Takuyovo, tak Onigirino představení a už pomalu otevírala ústa, aby se představila, ale jejich hyperaktivní sensei to prostě udělala bez ostychu za ně. Dívka tedy jen spojila ruce před sebou a hluboce se jim uklonila.
"Yoroshiku onegaishimasu."
Pravila tichým tenkým hláskem, křehčím než sklo a opět se narovnala. Její slova patřila i oboum chlapcům z jejího týmu, protože ani t neznala.
'Takuya Riko. Hoekokrevný s tendencemi se předvádět. Ten bude mít ryhlejší hubu než mysl. Onigiri Ueda. Tady to bude horší. My už jsme se setkali, ale pochybuji, že si mne spojí. Ale i tak se musím dežet na pozoru. Je docela chytrá. A ti dva z mého týmu? Budu potřebovat více času na analizaci. Miki vypadá neškodně, ale ten starší.. . S tím bude problém. A nakonec Suzume a Kumaru. Rodiné spojení? Rozhodně ne podle rysů. Nevšimla jsem si žádné podobnosti, ale strýc a neteř nemusejí mít mnoho společného.'
Naoko dokončila svou strohou analitickou teorii a pohlédla na Kunara. Ten jim poté vylíčil jejich tréning. Když domluvil, složila dívka pečeť a nečekajíc na zahájení startu se probleskla blíže k cíli. Tam nasadila docela slušné tempo, které hodlala udržet ještě dobré dva tři kilometry, aby si udržela náskok a poté hodlala zvolnit tempo, aby zvládla celou cestu v klidu.
'Takže závod v pěti. To bude problém. Onigiri a Takuya mohou pracovat spolu a nějak se dohodnout, ale tým pět tohle nezvládne. Jsem sama proti pěti. Jsem sama a musím to zvládnout sama. Pasti a Genjitsu jsou na mé straně, ale musím se vyhnout přímé konfrontaci. To by mne mohlo znevýhodnit.'

Kumaru (tým 11)
Takuovo podání připomínalo spíše vyprávění nějakého akčního příběhu, než popis postupu pro danou techniku.
"Hmmm...vážně vyčerpávající popis...dobře, já to teda přeložím. Zabručel a dal se do toho.
"Koncentrovat chakru do jednotlivých částí těla už umíš. Důležitá je první fáze-odraz. Člověk je potom jako střela, když to udělá správně. Musíš cítit jak ti chakra koluje celým tělem. Použij pečeť a a odraz se vpřed. Potom už jenom utíkej a takhle to aplikuj pořád dokola. Pozor na stromy. Je dost těžké měnit v rychlosti směr." Znělo to sice jednoduše. Dokonce to i podal dost jednoduše, ale provedení u žádné techniky na úrovni nebylo lehké.
"Co kdybyste si dali malý závod odsud k našemu stromu?" Navrhl Kumaru po chvíli.
Takuya už nějakou chvíli zkoušel, ale nikdo ho u toho neviděl, takže jistota že se něco naučil byla nulová. Onigiri byla učenlivá a lepší v práci s chakrou, takže by mu mohla být vyrovnaným soupeřem i na poprvé.

Mega hustě kruto-přísný trénink týmu 5 a 11!

"Hmmm...jo." Zabručel vousatý ninja po trochu zpožděném představování druhého týmu.
"Hmmm...když jsme se všichni tak parádně poznali, můžu už konečně vysvětlit proč jsme tady." Pokračoval trochu otráveně.
"Takže...jste tu, protože už od pohledu jste všichni padavky. A jako padavky musíte prokázat, že padavky nejste. Dnes musíte prokázat vlastnosti, které by měl každý správný ninja mít. Odhodlání, inteligenci, trochu vypočítavosti a dobré plíce."
Při zmínce o inteligenci věnoval ninja dlouhý pohled Takuyovi. Potom ukázal směrem k hoře, která se tyčila v dáli nad lesy.
"Hmmm...vrcholek hory, to je váš cíl. Leží tam tuba a v ní jsou dokumenty, které musíte získat a donést zpátky sem. Cesta tam a zpět by vám měla trvat zhruba patnáct hodin. Můžete spolupracovat, ale pamatujte, že vítěz je jen jeden!"
Počkal si ještě na reakce ostatních, než ty haranty pošle pryč a bude řešit opravdový důvod proč tu je.

Midori Hyuuga
Železo na prodej

Z vedlejší místnosti se ozval chlapecký hlas a nebylo zrovna těžké si domyslet komu patří. Překvapivé bylo, že znal jouninovo jméno. S jedním obočím nadzdvihnutým na ohnivce pohlédla a už se chtěla ozvat, že tvrdil, že toho kluka nezná, když z Homurovy reakce usoudila, že si ho opravdu nijak nevybavuje. ´Určitě mu někdy něco zničil, nebo nešťastnou náhodou-opravdu o tom uvažuju takhle?-něco, nebo někoho podpálil a ani se neobtěžoval zjišťovat komu tu škodu způsobil...´
Kovář si zřejmě nechtěl nechat vykopnuté dveře úplně líbit a jeho hřmění vrátilo Midoriinu pozornost zpět k úkolu, který měla splnit se svou týmovou kolegyní. Tenshin odchod zaregistrovala až moc pozdě na to, aby jí zastavila a tak jen koutkem oka sledovala, jak odchází z místnosti. Pokrčila rameny a s ulehčením konečně usoudila, že dveře neutrpěly žádné vážné poškození a půjdou tedy vrátit na své místo. Sehnula se k nim a na druhý pokus je zvedla a nemotorně s nimi začala manévrovat. Byly na ní moc velké a těžké, ale neodmlouvala. Hasit stánek se zelím byla větší námaha. Omylem při svém snažení vrazila do zdi vedle nyní ještě volného průchodu na ulici a byla ráda, že všichni věnují pozornost náměsíčně se pohybující Tenshi. Žádné poškození zdi se naštěstí nekonalo a těžké dveře zapadly na své místo. Midori si oddechla a začala svou pozornost plně věnovat dění v domě. Zároveň s tím žasla, že se kovář ještě nepokusil Homuru praštit kladivem.
´Nikdy nikde nejsme abychom dělali potíže... ale jak to vždycky skončí? Rozhodně budou potíže. Bylo by znepokojivé, kdyby nebyly.´ Už jenom to jak trpělivě se ohnivec vyjadřoval bylo zvláštní. Sledovala rozhovor dvou mužů jako nějakou hru s míčem. Toriyovu vážnost chápala a vůbec by se nedivila, kdyby senseiovi nevěřil, že k onomu Ryuuseiovi opravdu nepatří. Veškeré události se přesunuly do vedlejší místnosti a tak se hnědovláska s posledním pohledem vrženým na dveře vydala za ostatními. Konečně se jí uvolnil prostor na výhled a ona si tak mohla vedlejší místnosti i s lidmi v ní pořádně prohlédnout. Tenshi už asi byla zase tou energií sršící bytostí a ne jejím odrazem jako doteď. Hnědovláska si nebyla nijak jistá, jestli je to dobře a nebo ne. Zřejmě se uvidí časem. Z bezpečí místa přímo za dveřmi sledovala jak kovář chrání mile vypadající ženu a onoho zachráněného kluka a na tváři se jí objevil drobný úsměv. Žena jim věřila a pokoušela se mile seznámit. Dívky u dveří se zřejmě nikdo nevšímal a nevypadala, že by jí to nějak ranilo. V její hlavě se začaly formovat myšlenky na to, jak by se měli omluvit za vtržení sem a vykopnuté dveře, protože tušila, že na to zbytek týmu ani nepomyslí.

Takuya Riko
Tým 11
Jezero poblíž Konohy
„Vás jako kluka!? Tý brďo! Ten musí bejt starej jak vy!“ vykulil Takuya oči a vyhrkl.
Jeho sensei pak ale začal Onigiri objasňovat, jakou to úžasnou techniku černovlásek trénoval a tak se začal mladý genin dmout pýchou.
„Přesně tak, hehé! Je to uplně husťácká technika, Oni-chan! Díky ní sem rychlej jako blesk a-... Počkat, co?“ přikyvoval horlivě Takuya, dokud si neuvědomil, že se po něm chce, aby své kamarádce vysvětlil, jak se onu techniku naučil.
„Eeeeh... Co sem dělal? Nooo... hehe... Já... sem sé... sem se úplně strašně rozběh! Jo, přesně tak! Vžum! Tak rychlej sem byl! A pak sem... etó... pak sem se soustředil na chakru! Jo! A pak sem zrychlil úplně hustě ještě víc! Fjouuu! A pak sem přeskočil vobrovskou propast až na druhou stranu a tadá! Hnedle sem to uměl! Chápeš, Oni-chan?“ pustil se Takuya do svého učeného a detailního popisu, jak ovládnout Shunshin no Jutsu, který nezapomněl obohatit o vizuální a zvukové efekty, načež se spokojeně zazubil, jak krásně to Onigiri nakonec vysvětlil, a utřel si ukazováčkem hrdě nos.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Junna Sasaki
Tým 3
Les
„My budeme v pořádku, Momo-san!“ vyhrkla dívka a dál zadýchaně stlačovala. Její mysl se znovu soustředila na masáž, takže si nevšimla ani Shikamurova rozhovoru, ani faktu, že jí z nosu sklouzly brýle a upadly do trávy. ‚Tohle není dobré,‘ cenila zuby, ‚resuscitujeme už několik minut a kdo ví, jak dlouho tady ten muž ležel. Měla bych přestat. Beztak je už dávno mrtvý…‘ Dívka znovu počkala, až Inuzuka vdechne, a znovu začala masírovat. ‚Ne. Tohle nesmím vzdát. Vždycky je naděje. No tak, bij! Nemůžete tady nechat svojí ženu a děti, starý pane!‘ Ještě před několika dny by se divila, kam se její myšlenky ubírají. Klečela u cizího člověka se skoro cizí týmovou kolegyní a obě jej rvaly ze spárů smrti jako lvi.

Zoologická zahrada

Starosta, Suzume, Tarou, Yoriko
Týmu 5
Akaigawa
„Pane starosto, řekněte nám pravdu!“ zahulákal někdo ze skupinky domobrany.
Mužík povolil vyceněné zuby i ramena. „Dobře, Yoriko-chan má pravdu!“ vykřikl. „Udělal jsem to! Chtěl jsem Akaigawě připravit víc příležitostí k lepšímu životu! Víc zisku! Ta zoologická překážela!“
Zrzka si povzdychla. „Máte pěknej průser, víte? Budete muset odškodnit taťku Tarou-san a opravit město. Navíc tohle všechno budete muset dělat v době, kdy s Váma budou nakládat policejní orgány. Každopádně my tady končíme.“
…
„Je načase si olízat rány,“ prohlásila, když se dostali zpátky do místnosti, kterou jim vesnice zapůjčila. „První na řadě je Naoko. Buď tak hodná a sundej si tričko,“ oznámila a vytáhla taštičku první pomoci. „Azu, Nomure, bolí vás něco?“

Filler: Mega hustě kruto-přísný trénink týmu 5 a 11!

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Cvičiště u řeky
Mírně se pousmála. Ačkoliv byla tvář velkého ninji jako kámen, dalo se poznat, kam jeho poznámka mířila. „Nikdo mi neumřel,“ uklidnila ho. „Naneštěstí ne všichni můžou dělat všechno.“
Její úsměv se rozšířil, když se děti z Kumarova týmu začaly představovat. Ti dva byli sladcí a hezky se doplňovali. Na druhou stranu její tým… Naoko jako obvykle mlčela a dělala, že tam není a Akihiro se šklebil na Takuyu. Alespoň Miki zamával tmavovlasé dívce, která se začervenala.
Suzume dala ruce v bok a povzdychla se. „Kumaru, Onigiri, Takuyo, omlouvám se za ty tři. Teď nevím, jestli jsou z vás tak odvařený nebo co, že se ani nepředstavili,“ stočila ke svému týmu káravý pohled. Postupně ukazovala na své žáky. „Tohle je Naoko, Miki a Akihiro. A moje jméno je Suzume. Moc mě těší, že vás poznávám,“ zazubila se.

Naomi Taiko, tým 14

Nebyla úplně nadšená, že i Nanami je z nějakého klanu, ale na druhou stranu byla aspoň dívka. Aspoň nějaká útěcha tu byla.
Nakopla naštvaně balvan, který už pěknou chvíli propalovala pohledem. Už slyšela, jak se o něj má zase starat, jenže v tom se zmýlila. Sensei se jí místo úkolu začal smát. Její úkol měl být jen nějaký pokus o vtip, totálně nesmyslný vtip. Jakmile ji ťuknul do čela, jenom jeho ruku odstrčila a podívala se uraženě jinam. Byla to od něj podpásovka a ne-li více. Byla na něj naštvaná, udělal z ní hlupáka před týmem. Věděla, že nepatří k nejchytřejším, ale tohle opravdu nemusel. Povzdechla si a už se sbírala k Yoiovi, aby mu pomohla, ale jemu už asistovala Nanami. A Yoi si to evidentně užíval. S dalším povzdechem se aspoň vydala za nimi a mlčky šla asi půl metr se ztrátou. Neměla chuť se s nikým bavit.

Kumaru (tým 11)
Ainu zapůsobil opět negativním dojmem. Ostatně tak působil vždycky.
"Hmmm...zrovna on by se spokojil sotva s velrybou. Co se týče jeho nerespektu ke mě, tak je to pochopitelné. Pamatuje si mě ještě jako kluka. Tehdy jsme se spolu rvali snad pořád. To ještě nebyl tak velký." Vysvětlil Kumaru pohoršené dívce.
Bylo ale už vážně na čase trénovat. Žádný jejich trénink snad ještě neprobíhal normálně a díky tomu ztráceli spoustu cenného času.
"Hmmm...co jsi byla pryč, Takuya trénoval Shunshin no Jutsu. Je to pokročilá technika pro zrychlení. Není to tak úplně moje parketa, ale pro někoho hbitého je rychlost klíčová. Takuya ti teď vysvětlí, co dělal než skončil v té zpropadené díře a vysvětlí ti jak na to."
Tohle byl samozřejmě pokyn pro chlapce, aby se na chvíli zhostil role učitele. Jounina vážně zajímalo jak si s tím poradí.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Červenovláska bola zničená únavou. Bolo očividné, že by za pár minút padla na zem, keby to takto išlo ďalej a očividne by si to nikto nebol všimol. Haru si ju pozorne všímala, ale taktiež bola očarená momentálnym dianím. Takže Homura a ten chlapec sa poznali? Vedel to chlap po celú tú dobu, o koho ide a len si s nimi hral alebo sa to sám dozvedel až teraz? Pes i dievčina vošli dovnútra, Haru sa posadila poslušne pri stenu a pozorovala situáciu. Tenshi však zdevastovaným zrakom spočinula akurát na podlahe. Jej nos.. Jej nos však v momente, kedy vošli dovnútra, ucítil vôňu blahodárnej látky. Mletá káva síce nebola tým, čo v domčeku bolo cítiť najintenzívnejšie, avšak jej klanové zmysly sa sústredili len na ňu a viedli ju jej smerom. Ani si svoje kroky, ktoré pomalým mŕtvym tempom viedli popri neznámemu urastenému mužovi, neuvedomovala. Mala zavreté oči a riadila sa len svojim bystrým čuchom. Šálka s čerstvo pripravenou kávou stála na malom stolčeku pri červenovlasom chlapcovi. Ani toho nevidela. Prešla popri žene, ktorej sa ani len letmo nedotkla, až k jeho posteli. Jej ruka rýchlo vystrelila, pôsobilo to ako útok vedený na chlapca, okamžite však zastala a uchopila šálku do ruky. A celú si ju preklopila do hrdla. Káva bola horúca, avšak nie vrelá, zaplavovala jej vnútro príjemným pocitom. A takmer okamžite otvorila zoširoka zelené oči dokorán a zazubila sa na chlapca na posteli.
"Ahoj!" pozdravila ho nahlas a zostala stáť akoby sa nehrmelo. Haru sklonila pohľad k zemi, labkou si zakryla tvár. Tentokrát pochybila a nechala Tenshi bez dozoru, pretože bola moc zvedavá na samotnú situáciu. A to bola chyba. Dobre vedela, čo s ňou káva dokáže urobiť. A nikdy to nemalo dobré následky.

Som späť, bojte sa ^_^

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Onigiri se narovnala. Dokázala skousnout, že někdo podceňuje jí, ale štvalo ji, když medvěd znevažoval jejího učitele. Navíc odmítl i dar ze slušnosti, což jen přiložilo polínka do ohně dětské spravedlivé zloby.
Dívka se nadechla, jenže než stihla cokoliv sdělit, Ainu se rozplynul v obláčku kouře. Jindy by Takuyu umravňovala a uklidňovala, avšak tentokrát byla nahněvaná. „Máme, ale ten Hulvát-san mě pěkně naštval! Jak se jen opovážil pošpiňovat Vás, Kumaru-sensei?!“ vyhrkla zapáleně a oči jí sršely. „Kromě toho ani nepřijal dar ze slušnosti! Kumaru-sensei! Jdeme pořádně trénovat, ať mu ukážeme, že nejsme žádní haranti!“

Takuya Riko
Tým 11
Jezero poblíž Konohy
Když medvěd znovu zařval a zabodl do Takuyy svůj pronikavý pohled, mladík se na místě zarazil a s vyvalenýma očima ohroženě couvl.
„J-Já se tě nebojim!“ zakoktal, snažící se znít statečně, ale jeho výraz tomu moc nepomáhal.
Když se o něm medvěd jménem Ainu ale při rozhovoru s Kumarem zmínil jako o uřvaném klukovi bez respektu, vyskočila mu žilka na čele.
„KDO JE TU SAKRA UŘVANEJ!?“ zahulákal na medvěda vztekle černovlásek, ale to už se obr rozplynul v obrovském oblaku kouře a byl fuč.
„Chmpf!“ odfrkl si Takuya a založil si ruce uraženě na prsou.
„Ještě že ten zablešenej kumayarou(medvědí šmejd) vypad! Jinak bych mu natrch kožich! Pche!“ holedbal se s nafouklými tvářemi vztekle Takuya, když došli s Onigiri ke Kumarovi, opírajícímu se o strom na břehu jezera.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momo Inuzuka
Tým 3
Létala pohledem z místa na místo a snažila se vzpamatovat. Co se stalo, stalo se a nemělo cenu nad tím moc bádat. Stále tu byli zranění a ti co to udělali na útěku. Museli jednat. Junna a Momo se stále pokoušeli vzkřísit onoho muže, který doposud nevykazoval žádné známky života. Shikamuro mezitím už s novou protézou popošel o kus dál a začal s někým mluvit. To Momo ani tak nebrala v potaz, jelikož byla příliš vystresovaná na to, aby v klidu vnímala svoje okolí.
"Hlavně klid. Tohle přeci zvládneme, nemám pravdu?" Pokusila se uklidnit situaci a pohlédla na Junnu. Zatím si vedla psychicky mnohem lépe než Inuzuka, což bylo trošku nečekané, ale koneckonců už měla přeci jen cosi za sebou.

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Byla zmatená z celé té situace. Klučina, který je zachránil, si prostě odešel a sensei nevypadala moc nadšená, ale co mohla nadělat, plus málem tu vypukla další rvačka. Necítila se zrovna nejlíp v místnosti plné cizích lidí, chtěla odsud zmizet. Pozorovala všechny ze svého místa skoro v koutě. Moc se jí nechtělo věřit svým uším. Strosta trávil zvířata, nebohá zvířata v klecích a málem někoho zabil. Měla na něj vztek, ale nedávala na sobě nic znát. Díky tomu si vzpomněla na domov, kde na ní čeká její kočka. Jak ta jí scházela, její hřejivé tělíčko a předení kolem třetí či čtvrté ráno.

Kumaru (tým 11)
"Tak žačka Kuma-Baka...jo? To je děsný." Řekl Medvěd otráveně a protočil oči. Všechno vypadalo v pořádku, medvěd dokonce i Takuyu ignoroval, dokud mu Onigiri nenabídla onu rybu co svírala v rukou.
Ryba takovéhle velikosti nebyla v tomto případě ničím. Dar byl proto směšný, což medvěda popudilo. Rozevřel tlamu a znovu zařval. Všude létaly sliny a kusy ryb nepodobných té její.
Nezapomněl ani na Takuyu. Tomu věnoval jeden dlouhý děsivý pohled dokud nedorazil Kumaru.
"Jestli chcete zůstat naživu, tak na něj nemluvte!" Křičel vousatý ninja už z dálky.
"Hmm...vidím že se už seznamujete...tohle je Ainu. Fakt se omlouvám, že jsem tě musel vyvolat uprostřed propasti a ne v ...v epické bitvě."
Omlouval se Kumaru, který i u přes svoji výšku a mohutnost působil male.
"Ten uřvaný kluk bez respektu ti stojí za skok do propasti?" Zeptal se muže Ainu.
"Hmmm...je to trochu složitější, ale ano, stojí." Odpověděl klidně ninja.
"Jak pošetilé. Tady jsem skončil. Až se příště vrátím, nechci vidět tyhle haranty. Chci vidět něco víc." Řekl medvěd a zmizel v obrovském oblaku kouře.
Kumaru si povzdechl. Vyvolání medvěda ho stálo dost chakry a unavilo trochu víc, než čekal.
Posadil se u nejbližšího stromu a pohodlně se opřel. Trénink mohl řídit i takhle.
"Hmmm...v pohodě? Máte všechny končetiny?"

Yamanaka Yoi
Tým 14

Tmavovlasé děvče se dvojici také představilo. Zdálo se, že ji trochu zarazila Naomina neovladatelnost, ale to se Yoi nemohl divit. Chlapec na Nanami hleděl a když řekla, že je z klanu Nara, kdoví z jakého důvodu pocítil hrozný pocit štěstí. Ona byla ten člověk, u kterého si říkáte, jak je úžasný, ale zároveň víte, že z toho nikdy nic nebude. Stále ji poněkud zaraženě pozoroval. Vypadala roztomile, plaše, mile a byla moc hezká.
Z myšlenek ho vyvedl až sensei, který začal komentovat dosavadní počínání jeho a Naomi. Dokázal si představil, jak musela být jeho kolegyně otrávená, když jí řekl, že si z ní celou dobu dělal jen srandu. Yoi jen čekal, kdy za Shikarouem přijde a něco mu udělá, nebo alespoň řekne. To už však musel chlapec řešit vlastní problém. Sensei jim sdělil, že musí stihnout trénink a dorazit však na místo, což Yoiovi přišlo s jeho slepotou nemožné. Hned na to ale dodal, že mu má nově příchozí dívka pomáhat, kdyby náhodou ztratil směr. V ten okamžik se chlapec orosil a a srdce mu začalo bušit. Byl nervózní. Ještě horším se to stalo ve chvíli, kdy Nanami vzala šatek a začala mu jej vázat. Yoi měl pocit, že byl teď mokrý všude, kde to šlo. "Uh..d-díky..totiž děkuju." řekl evidentně úplně mimo. Dívka ho začala vést směrem, kterým šli nejspíš všichni ostatní. "To je dobrý, já půjdu sám. Teda ne, že by mi vadilo, že mě vedeš! Jen jsem myslel, že bys mi to moc ulehčila..." Sám nechtél vědět, jak tohle skončí. Trochu zrychlil a pokoušel se přitom poslouchat zvuky, které by mohl následovat.

Sarutobi Kaito
Ninja s označením KIA
Kovárna
'Moc dlouho v kómatu..'
Prolétlo chlapci hlavou a na jeho obličeji se objevil posmutnělý výraz. To, že se probudil v neznámé společnosti téhle ženy a né v nemocnici konohagakure, mohlo znamenat jen pár věcí.
'Můj tým..jestli se vrátili domů beze mne..muselo to vypadat, že jsem zemřel.'
Na variantu, že on jediný přežil, když si ani nedokázal vzpomenout, co přesně se stalo, odmítal byť jen pomyslet. Byla to pro něj rodina a právě falešná naděje, že jsou živí a zdraví ho udržela v klid. Aktuálně se stejně musel postarat sám o sebe a zjistit více informací. Vzpomínky měl zamlžené a na víc, než na moct si nevzpomínal. Nejvíce ho však trápila myšlenka na to, co ta žena řekla. "Moc dlouho v kómatu." To mohly být tři dni stejně, jako tři měsíce.
"Arigato."
Pravil tiše mladík a zůstal ležet, jak mu pravila hnědovláska. Pokud byl v kómatu, nemělo smysl teď něco hrotit. Rozhodně ne před tím, než se plně uzdraví. I tak však cítil, že to bude velmi brzy, neboť jeho zranění pod obvazy byli již zahojené a Kaito je cítil jen tak, že o nich věděl. Rozhodně mu nebránili v pohybu. Najednou se v místnosti objevil další člověk. Byl to dobře stavěný, vousatý muž, který na sobě měl známky práce. Stačil jediný pohled za něj a bylo jasné, z jaké práce. Kaito byl v domku kováře, což znamenalo, že musel být pravděpodobně ještě v té vesnici z poslední mise, kam doprovázeli jednoho zákazníka.
"PRÁSK!"
Dveře se rozletěli dokořán a všichni se s leknutím otočili. Kaito zareagoval naprosto impulzivně a zničeho nic držel v ruce Kunai, jako kdyby si ho ve vteřině vykouzlil. Ten však měl jen připravený protože se z postele ani nepohnul. Do místnosti vešel muž s dvojicí dívek a psem.
Kaito se posadil a jeho pohled se setkal s "Jeho" pohledem.
"Homura-san?!"
Pravil mírně zaraženě a kunai odložil na stůl, aby se nemohl nikdo cítit ohroženě. Navíc, proti "němu" by stejně neměl sebemenší šanci. To už zjistil z minula. Mladík vypadal opravdu překvapeně, protože tohle byl poslední ninja, kterého by tady očekával a navíc s dvěma dívkami, kdy byla jedna hezčí než druhá.
'Takže Homura je sensei nějakého z týmů? Jak dlouho jsem byl v tom zatraceném kóma?!'

Midori Hyuuga
Železo na prodej

'Odkud by ho znal opravdu netuším, ale je zcela normální myslet si, že ho zná, když se za ním jdeme podívat. A navíc mě za získání té informace pochválil... I když tady asi nic moc normálního nebude. Nebo je toto nová verze něčeho normálního? A nebo že by předpokládal, že to bude jeden z těch zvědů, kteří se nevrátili?'
Jako odpověď nakonec Midori pouze cosi nesrozumitelně zamumlala a chtěla se začít ptát opatrně dál, ale pohled který po ní Homura vrhl jí velice rychle odradil. Zvětšila si od něj rozestup a sledovala dění na náměstí. Hemžení lidí kolem ní jí v té chvíli nepřipadalo tak nepříjemné jako obvykle, protože poskytovalo zdroj odvedení pozornosti.
Hlasitá rána jí nijak nepřekvapila. Okamžitě se otočila zpátky k ohnivci a mírně vykuleně se podívala na vykopnuté dveře. 'Tak tohle budeme muset opravit a ještě se omluvit... Proč to vždycky skončí, nebo spíše začne rozbíjením věcí?' Na pokyn vešla dovnitř a omluvně pohlédla na ženu s mužem.
Následně se vrátila ke dveřím, ale dříve než se pokusila nějak onen nevinný kus dřeva vrátit na původní místo, zvědavě se rozhlédla kolem, jestli náhodou neuvidí kluka z příběhu. Přes všechny lidi v domě bez použití byakuganu nic moc neviděla a tak se sehla ke dveřím a spíše poslouchala než pozorovala co se bude dít dál.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Onigiri nevěřícně sledovala dění v jezeře a neměla slov. Ačkoliv se snažila předstírat, že tam vůbec není, medvěd si jí rychle všiml a ještě rychleji se k ní přesunul. Dívka vyskočila na nohy, objímajíc rybu a splašeně polkla. Mezi oběma bylo chvilku ticho, než zvíře promluvilo. „J-já jsem…,“ pípla, načež polkla a dodala si trochu kuráže. Ten medvěd přeci musel být Kumarův známý. Jejich sensei by ho nepřivolal, kdyby jim mohl doopravdy ublížit, ne? „Já jsem Ueda Onigiri, žačka Kumara-senseie! Vítám Vás v Konohagakure!“ vyhrkla, prudce se uklonila a natáhla před sebe ruce s rybou, kterou pevně držela za ocas a podpírala ji dlaní. „Je to sice jen maličkost, ale přijměte prosím tento dar!“ vypadlo z ní. Nechápala, že vyblekotala zrovna něco takového. S roztřesenýma očkama zírala do země a modlila se ke všem bohům, aby ji chlupáč nesnědl. Takuyovo pokřikování strachy ani nezaregistrovala.

Takuya Riko
Tým 11
Jezero poblíž Konohy
Takuya sklouzl po kmeni stromu knockoutovaně až do křoví pod ním, kde chvilku zůstal, dokud se neprobral, nezatřepal hlavou a nezačal se soukat ven.
„Co to bylo za vobludu hernajs!? A kde se v tý propasti vzala!?“ brblal si černovlásek pod fousy, tahající si trny a větvičky z oblečení a vlasů, načež si z kalhot vytáhl dokonce i rybu, na kterou se zašklebil a hodil ji zpátky do vody.
Anikiho měl také tam, kde měl být, a to sice v pouzdře na zádech. Mladík ho evidentně někdy během toho všeho patrně instinktivně opět uložil do pochvy, protože z prozíravosti to určitě být nemohlo.
Když se konečně rozkoukal a vyždímal si i trošku vody z oblečení, spatřil, jak se ten obří medvěd sklání k chudince malé Onigiri.
„Onigiri!“ vykřikl vyjeveně Takuya a rozeběhl se po břehu ke své kamarádce, i když to měl celkem daleko.
„O-... OI! T-Ty rohožko! Nevopovažuj se Onigiri-chan sežrat, j-jasný!? Je fakt hubená! Vůbec by ti nechutnala!“ začal Takuya po cestě na medvěda hulákat, při čemž mu tu a tam přeskakoval hlas. Přeci jen tu nepokřikoval jen tak na někoho, nýbrž na několik stovek tun svalů, zubů, a drápů, a to se promítne na odvaze snad každého.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kumaru (tým 11)
Kumaru se společně se svým žákem proletěl vzduchem a v krásném oblouku dopadl do středu jezera.
Když se vynořil, všude cákající a prskající vodu, zvedl hlavu a pohlédl vzhůru.
"A takhle je to vždycky!" Křikl, než na něj dopadlo to obří medvědí monstrum.
Medvěd chvíli ležel v jezeře, nakonec se ale slitoval, zvedl se a odkráčel. Směrem k Onigiri.
Sklonil se k ní a výhrůžně zavrčel. "A ty jsi?..." Zeptal se po chvilce děsivého ticha.
Kumaru se mezitím dostal na hladinu, po jejímž povrchu se rozeběhl směrem k Onigiri a medvědovi. Takuyu ale stále nikde neviděl.
"Kde se to ten kluk zas válí?!"

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Zarazila se kousek od kraje propasti a dramaticky padla na čtyři s jednou rukou nataženou před sebe. „Takuyo! Kumaru-sensei! Néééé! Počkat…,“ křičela, načež se zarazila a paži svěsila. Takuyův táhlý jekot utichl. Znamenalo to, že nepadali?
Zvědavě a opatrně nakoukla přes okraj. Vtom se ze zdola ozval příšerný řev a jeho tlaková vlna sfoukla dívčiny volné prameny vlasů i s ofinou vzad. Kunoichi zděšeně vyskočila na nohy, oči na vrch hlavy, a zase si kecla na zadek pod náporem otřesů. Z propasti vyskočil obrovský medvěd s přilbicí na hlavě a došlápl přesně tak, aby se jeho obří tlapa obtiskla těsně vedle tmavovlásky, v níž by se krve nedořezal.
Zděšeně se ohlédla na Kumara s Takuyou, jak seskočili medvědovi ze zad. Obr je rázem odhodil směrem k jezeru a hupnul za nimi, čímž vytvořil tsunami, která zalila i dosud sedící Onigiri. Když se voda vsákla do země, zůstalo se vedle ní třepotat několik ryb.