NFFORPG - Konohagakure no Sato

Shin Mizukin
tým 16
střechy kdesi v konoze
Jeho nový sensei vypadat jak může jenom vypadat tuňák naložený do pořádného lihu,který má číslo minimální trvanlivosti totožný s datumem Shinova narození.Osoba na něj otevřela chlebárnu a Shinovi nejdřív přišlo ,že na něj vyslal nějaké katon jutsu jak se z toho opojného poryvu zapotácel."Echm echm co to sakra?" Zakašlal Shin než si všiml ,že se k nim přidala nějaká dívenka.
Evidentně ji sensei znal ,protože na ni něco zahuhlal.Sedící muž něco vrávoravě zakafral a rukou máchl vedle chlapce.Nový někdo ,kterému se už v těle ze všech senseiů co tenhle týden měl začala vařit žluč,udělal pár kroků z dosahu ohnivého dechu a nadechl se."Moje jméno je Shin Mizukin z týmu dvacet... ehm teď už tým 16.Živel voda a zaměření ninjutsu."Představil se Shin slušně jak jenom mohl a okem sledoval dívku,která byla evidentně jeho nová kolegyně.

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
Akimi se vrátila zpět k Nomure. 'Jak mu můžeme nějak pomoct, když on je o hodně silnější než my, jediný, kdo si s ním dokáže poradit je ten kluk, který teď přišel,' řekla si pro sebe mladá Inuzuka a sledovala souboj těch dvou.
Azu klečela na zemi a chvíli se držela za hlavu, protože dostala kopanec do hlavy a poté také sledovala souboj těch dvou. Poté se Yoshi zeptal ono příchozího, jestli vůbec ví, kdo je ten hodný a kdo ten zlý.
'Jak je na tom asi sensei a ten kluk, který je s námi v týmu. Co asi dělají oni,' říkala si pro sebe hnědovlasá dívka a pohledem se opět vrátila k těm dvěma.

Homura
Tým 1
Cesta směr Uragawa, les vedle cesty
Sensei obou dívek sledoval, jak se Tenshi vodním jehlám díky Haru na poslední chvíli vyhnula, načež se jeho pozornost přesunula k Midori, která pokračovala v útoku. Dívka správně zhodnotila situaci, že se na nepřítele ve vzduchu, kde nemá jak manévrovat, útočí nejlépe, a mrštila po něm kunai s výbušným lístkem s další dávkou vodních jehel v závěsu. Homura si naštěstí tento fakt uvědomoval taky a proto se už předtím na tuhle možnost připravil. Vytáhl zpoza zad fuuma shuriken, na kterém byl přivázaný ocelový drát, mrštil jím proti jednomu stromu opodál, a ve správnou chvíli za drát zatáhl.
Zbraň díky tomu kmen částečně obletěla, než se do něho zasekla, a tím Homurovi umožnila se k němu za na ni navázaný drát přitáhnout a dostat se tak z cesty jak kunaii, tak jehlicím.
Když ohnivec doskočil na dřevěný podklad, neváhal a rozeběhl se po něm dolů, nespouštěje Midori s Tenshi a Haru z očí. Dvojice Inuzuků se patrně inspirovala Midori a čekala na svou šanci na další útok a hnědovláska mohla udělat samozřejmě totéž. Každopádně, Homura jim slíbil, že nebude používat katon, takže jim teď plánoval dopřát trochu toho kontaktnějšího boje.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, palouček s padlým stromem
Hned, jak Takuya ohlásil svou přítomnost, dostalo se mu odpovědi od Kumara, který seděl na poraženém stromu a čekal tu na něj.
„Heh, už ste tu? Supr!“ zazubil se ještě trošku zadýchaně Takuya, načež doběhl až k muži.
„Yosh! Sem připravnej, Kumaru-sensei! Naučte mě todleto Shunsin no Jutsu!“ zatnul mladík zapáleně pěsti a v očích mu zahořel plamínek odhodlání.
Úplně základní verzi Shunshin no Jutsu se samozřejmě už učil na akademii, byla to jedna ze základních technik každého ninji, související s jinými, třeba s Kawarimi no Jutsu. Takuya si něco takového ale dávno nepamatoval. Akademii prolezl s odřenýma ušima a většinu technik z ní se naučil především po té praktické stránce, aby to stačilo na odmaturování. Naštěstí pro něho bylo tohle Shunshin no Jutsu, o kterém Kumaru mluvil, něco lepšího, než co se učili na akademii.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Nara Nanami
Tým 14
mise ve Fuku

Pomalu zase zdvihla oči vzhůru až ke tváři Shikaroua, když osvětlil důvod svých pyžamových kalhot. Takže Hagumi nebyla jediná, kdo byl schopný odejít v pyžamu i z domu? Takové zjištění bylo na jednu stranu uklidňující, na druhou však znepokojující. Nanami totiž doufala, že se tohohle zlozvyku zbaví, až povyroste a bude zodpovědnější. Teď to však vypadalo tak, že někteří lidé to dělají i v dospělosti. Možná to byl nějaký defekt v jejich klanu. I tak jí to však ve tváři vykouzlilo malý úsměv, kterým Shikaroua obdařila. Její uculení ovšem vzalo za své, jakmile se jí jal osvětlit náplň mise, kam byli vysláni.
Vykrádání tamních obchodů... To mohlo být opravdu snadné, stejně tak ale i závažné. Chápavě tedy pokývla hlavou na souhlas, že rozumí a zbytečně se neobává. Čeho se také mohla obávat, když vlastně stále pořáně netušila, co ji v jejich cíli čeká? Jediné, z čeho měla právě teď doopravdy obavy, bylo chování Hagumi po dobu, co bude na misi. To však nijak nesouviselo s tím, co jí sensei říkal, proto rychle myšlenky na sestru zahnala a zamrkala na Shikarouovu tvář.
"Rozumím, Shikarou-sensei," hlesla slabým hláskem a utekla pohledem do boku k dalším dvěma členům týmu. Přeci jen jí zvědavost nedala prohlédnout si je o něco více zblízka.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Zlodeji vo Fuku

Shikarou Nara
Tím 14

Shikarou vykračoval po provizórnej lesnej cestičke neďaleko Konohy a veselo si do toho vyspevoval známu melódiu, zanechávajúc svojich študentov stále ďalej za sebou. Yoi sa snažil so svojim stavom slepoty vyrovnať a očividne sa pokúšal donútiť pracovať iné zmysly a Naomi.. Tá sa bez úspechu pokúšala posunúť veľký balvan po ceste. Mužovi bolo jasné, že sa jej to týmto štýlom nepodarí, ale chcel nechať pracovať jej mozog na plné obrátky. Sila totiž nikdy nie je všetko. Keď sa nachádzal asi päť metrov od nich, otočil sa na päte a škodoradostným úsmevom na nich pozrel.
"Takýmto tempom sa tam nedostaneme ani do týždňa," zakričal na nich pobavene a sledoval ich počínanie. Potom jeho pohľad padol kamsi do diaľky, z kade k ním dobiehalo drobné hnedovlasé dievčatko, na pohľad Shikarouvi známe. Okamžite vykročil späť ku svojím zverencom s hravým úsmevom na perách a na pozdrav dievčine zamával.
"Vitaj medzi nami, Nanami-san," prehovoril príjemne mäkkým vľúdnym hlasom a na moment sa zasekol. Všimol si jej upreného pohľadu smerujúceho dolu na pyžamové nohavice s ninja korytnačkami.
"To.. Bol menší raňajší omyl," tlmene odvetil a ospravedlňujúco sa poškrabal na zátylku. Nevedel nič o tom, že by sa k ním mal pridať tretí člen. Keby o tom nejaké informácie mal, určite by na svoju poslednú členku počkal a nevyrazil by na cestu bez nej. Prešiel pohľadom dvojicu.
"Predpokladám, že si k nám bola na úplne poslednú chvíľu priradená, správne? V tom prípade ťa vítam v našom... veselom tíme. Práve sme na ceste do dedinky Fuku, aby sme vyriešili problém s vykrádaním miestnych obchodíkov. Pokiaľ máš strach, že ideš na misiu hneď po pridelení, nemusíš mať. Podľa informácií by malo ísť o jednoduchú misiu bez násilia," automaticky na začiatku sa ju snažil uistiť, keďže sám dobre vedel, ako mohli byť takéto situácie stresujúce.
Napokon sa zamyslel a prehral si ešte raz jej meno v hlave. Nanami. Bol si istý, že je to To dievča. Žila sama so svojou mladšou sestričkou, pretože jej rodičia a napokon aj stará mama zomreli. Bola na tom rovnako ako on.. Odrazu pocítil bolestivé pichnutie. Spomienky sa mu zabodávali do srdca ako ostré hroty rozbitého skla. Mal 27 rokov a stále to bolo rovnaké a najhoršie na tom bolo, že takto trpeli aj iní ľudia.. Iné deti. Zahnal však tieto myšlienky bokom a nahodil späť úsmev, v ktorom sa tentokrát však neodrážalo toľko radosti, čo predtým.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cesta smer Uragawa

Homura sa ich útoku bez problémov vyhol výskokom dohora, presne, ako Haru predpokladala. Tenshi sa zmätene pozrela dolu na svoju psiu partnerku, ona to naopak neočakávala a teraz zostala v pomykove. Vodné ihly už boli nadostrel a nebyť ich rýchlosti a Haruinej intuícií, skončili by rovno zapichnuté v nich. Pes sa však pružne odrazil od zeme a nárazom do červenovlásky ich obe dostala do bezpečia. Takmer. Jedna z vodných ihlíc preletela priamo cez kožu zadnej nohy psa a zanechala po sebe krvavý fľak, ktorý však na červenej srsti Haru nebol priveľmi viditeľný. Fena nevydala ani zakňučanie, avšak Tenshi si ten moment zranenia a obete svojej najlepšej priateľky všimla. A značne sa zamračila. Nikto nikdy jej neublížil a neuvedomila si, že raz ten moment príde. Zostala naštvaná, i keď išlo len o letmú ranu. Obe dopadli pružne na nohy, Haru zadnou nohou trochu bolestivo. Tenshi si k nej okamžite prisadla, akoby jej bol celý tento boj odrazu ukradnutý a začala jej zadnú nohu starostlivo kontrolovať. Fena len zavrčala, nechcela, aby Tenshi strácala čas starostlivosťou o ňu. Brala to vážne, narozdiel od nej. Pohľad oboch napokon smeroval k Midori a senseiovi nad nimi. Tenshi sa chystala ku skoku a útoku, Haru ju však zovretím tlamy chytila za sukňu. Pokiaľ by tam teraz skočila, akurát by dostala ďalšiu pecku. Potrebovali vyčkať na Homurov úhyb a až potom konať.

Som späť, bojte sa ^_^

Kumaru a Haki (tým 11)
Vousatý shinobi toho moc nenaspal. Celou noc se snažil přijít na systém šifrování toho proklatce Aoby! Přišel na to až někdy kolem druhé ráno, pak už šlo všechno rychle. Čísla na lístku označovala stránky a písmenka v onom deníku. Výsledek stál opravdu za to. Byl to seznam a popis všech Aobových technik. Jako poslední z klanu Shimura sepsal klanové techniky než odešel...a byl zabit na misi. Kumaru už věděl jak nové získané informace využije.
Nyní ale seděl na kmeni padlého stromu a k němu se řítil Takuya.
"Hmmm...nazdar. Tvůj zápal se mi líbí..." Prohlásil Kumaru a dlouze zívl.
"Chvíli pojedem bez Onigiri, má ještě studium. Včera jsi dobře zvládl to chození po vodě, dneska na to navážeme. Naučil jsi se pořádně soustředit chakru do nohou a rovnoměrně ji udržet. To využijeme ke zlepšení tvého pohybu. Říká se tomu shunshin no jutsu."
Onigiri, podstatně dříve než dorazil Takuya na trénink, zaklepala na Hakiiny dveře.
"Dále." Ozvalo se zpoza dveří překvapivě klidně.
Haki seděla za stolem a nahlížela do malého svitku s poznámkami. U toho drtila jakousi směs tloučkem v keramické mističce.
"Ahoj. Tak jsi přišla...posaď se a můžeš mi pomoc s tím, co tu mám rozdělané." Řekla žena a mističku se sušenou bylinnou směsí posunula po stole směrem k dívce.

Sachi Kyosei
Tým 16
Slunce pomalu vyšplhalo nad střechy budov a začínalo ho nepříjemně pálit do tváře, byl čas dát si trochu tekutého léku proti úpalu. Poté co si řádně lokl si utřel ústa a najednou zjistil, že proti němu stojí chlapec a oslovil ho jeho jménem, s přídomkem sensei.
Sakra, pomyslel si pomalu, ne že bych si stěžoval, že to někdo nedal, ale nečekal jsem, že ho nahradí tak rychle... to chce na kuráž. Jen mu tyto myšlenky proběhly hlavou, podruhé si pořádně zavdal z lahve a to mezi tím neutrousil ani jedno slovo.
Nyní už bu v žilách proudilo dost alkoholu, aby si mohl chlapce pořádně prohlédnout a tak jej přejel zkoumavým pohledem od uší k patám a zpátky a že to nebyla dlouhá cesta.
Co jsem komu udělal, proběhlo mu hlavou, ten má tak metr a půl a je tenčí než vrbový proutek... A potřetí si zavdal z láhve, aby odehnal onu představu stojící před ním. Nepomohlo to.
"Tak se tu gecni a čekej." otevřel Sachi onu žumpu zvanou ústa a vypustil do ovzduší koncentrovanou dávku polutantů. naštěstí nemuseli čekat dlouho, než se objevila Nao, což Sachiho upřímně překvapilo. Co ho ale nepřekvapilo bylo to, že se neobjevila Itsumi.
Na dívčin pozdrav jen cosi zamručel, kdo ví jestli ho vůbec slyšel. Jedna věc mohla však být dívce naprosto jasná, Sachi se předchozího dne snažil udělat dojem a byl střízlivý... v rámci možností.
"Pff, tak jste tu, tohle je..." ukázal při tom na Shina. "Něco, nějak,... někdo!" Důkazem jeho stavu bylo i to, že ukázal na místo přibližně půl metru od chlapce. " Nový někdo, představ se."

Ensui Taiko & Okami
Tým 19
Okami brzy dohnala Taika a ten byl zase předběhnut svými dvěma svěřenci, takže se nakonec ocitli jako zadní voj skupiny. Jakmile Okami došla Taiko, vrhl na ni tázavý pohled, ale ona jen zakroutila hlavou a pokračovala v chůzi dokud nevstoupili do lesa. Okolní stromy jako by se na ně lepily a kradli jim vzduch z plic. Ušli jen pár kroků dokud sebou Okami necukla a nezaťukala si zlehka na ucho, načež Taiko přikývl. Také si toho všiml, les byl tichý. Tak dokonale tichý, že jeho klid nenarušil jediný zvuk, ani pták, ani veverka ani jiné zvíře. To není dobré znamení, pomyslela si Okami zatímco Taiko se stále tvářil nečitelně pod svojí maskou.
Ovšem nenarazili na nic, co by jim skýtalo jakékoliv nebezpečí, vlastně nenarazily na vůbec nic, dokud nedošli až k jeskyni.

Asayake Sarutobi
Tým 6
Asayakemu se přestávala situace líbit s každým slovem co ten had vypustil mezi svými jedovatými zuby. Možnost odlišit se, problesklo mu hlavou, ano, například tím, že se nechám vyrazit... a to bych mohl ještě považovat za štěstí.
Že pochází z jiných poměrů poznal Asayake dřív, než mu to Asai řekl, ale pořád si nebyl úplně jistý z jakých. Byl bohatý a rozmazlený fracek co si jen rád hrál kruté hry s těmi nad kterými měl moc, nebo byl naopak chudý a život ho naučil myslet jen na sebe a svůj prospěch?
Nebo byl úplně normální a prostě mu někdy hráblo.
Asayake po vzoru svého senseie mlčel, napil se, něco zakousl a napětí kolem nich rostlo. Trvalo hodnou chvíly, než konečně Asayake vylivl svoji odpověď a nebylo to proto, že by přemýšlel nebo dedukoval, prostě chtěl zjistit jestli se mu nepovede Asaie trochu povařit ve vlastní šťávě.
"Ne." byla jeho jednoslovná odpověď a pak pokračoval v pití čaje a konzumaci sushi, aniž by svoji odpověď jakkoliv rozvedl či zdůvodnil. Tohle byl další pokus o povaření Asaie a tentokrát měl v plánu v tom setrvat dokud to jeden z nich nevydrží a nepromluví.

Onigiri Ueda
Tým 11
Bytovky
Kumarova slova dávala smysl a jejich znění se jí líbilo daleko víc, než opakované fráze v učebnici. Jenže pak muž zmínil její možný zájem v chlapcích.
Zrudla. „J-já přeci neřeším chlapce!“ vyhrkla dotčeně. „Vždyť Haki-san… Haki-san… Haki-san…“ Možná myslela žena něco jiného? Dívka sklopila hlavu a zastyděla se. Na o to vůbec myslela? Na takové nemravnosti byla ještě malá. Ne že by je chtěla provozovat starší. Tyhle věci jí vždy připadaly divné.
Slušně se s jouninem rozloučila a pospíchala domů. Tam ji tentokrát nikdo nečekal. Shinobu byl mimo vesnici, takže Mio musela jít dříve spát, aby mohla ráno otevřít obchod. Onigiri v rychlosti a tichosti provedla večerní hygienu a šla spát. Ráno vyprávěla mamince příhody z minulého dne, ale návštěvu Haki vynechala. Když šla Mio obstarávat živnost, dívka poklidila v kuchyni a odešla z domu. Mířila rovnou za Haki a zastavila se teprve před jejím domem, kde se očistně nadechla a zaklepala.

Ren Kurogami
Tým 2
Cvičiště
Ren se se zarudlými tvářičkami spokojeně culil, ležel na břiše na hromadě harampádí, podpíral si bradu dlaněmi a pohupoval do neexistujícího rytmu nohama ve vzduchu, zatímco si Nozomi četla svitek od hokage.
Jaký tenhle tým asi bude? Jaká tajemství se asi tak skrývají ve vlasech obou rusovlásek? A kolik knížek u sebe asi Hideharu ještě nosí? To a mnoho dalších otázek se mu honilo hlavou, takže ho Nozomin rozkaz prakticky strhl zpátky na zem a on rozčarovaně vzhlédl.
„Uklidit bordel?“ zamrkal nechápavě, načež se rozhlédl kolem a pochopil, „ah,“ hlesl na srozuměnou a slezl z haldy na zem, kde rozložil znovu svůj svitek, zamračil se soustředěním, což vypadalo v jeho podání celkem roztomile, a položil dlaně na svitek.
Ozvalo se pořádné puf a hromadu harampádí zahalil bílý, hustý kouř.
„Hotovó, Nozomi-sensei~!“ zasalutoval Ren s úsměvem od ucha k uchu, když se kouř rozptýlil.
Na cvičišti ale už nikdo jiný, kromě něho, nebyl. Všichni odešli a hnědovlásek osiřel, aniž by si toho stihl všimnout.
Ren zaskočeně zamrkla, několikrát se kolem sebe rozhlédl, stínící si oči dlaní, dokonce i v několika křoviscích zašátral, jestli se mu tam ostatní neschovali, ale nikde nikdo.
Mladík si proto nakonec s nečitelným výrazem dřep doprostřed cvičiště do tureckého sedu, načež padl na záda a zadíval se s rukama roztaženýma do stran na tmavnoucí nebe.
Chvilku na to se začaly z cvičiště linout tóny shamisenu.
A nejen ty. Každý, kdo byl na doslech, mohl pozorovat, jak se k brnkání přidávaly další hudbení nástroje, dokonalé sladěné, jako kdyby se na tom cvičišti sešla celá kapela a uspořádala si tam malý, přátelský koncert.

Takuya Riko
Tým 11
Kovárna rodiny Riko > Les kolem Konohy, palouček s padlým stromem
Zatímco se Onigiri seznamovala s Haki, Takuya se šoural domů, držící se za kručící břicho. Připadal si jako kotel, který hořel naprázdno, přestože to vlastně nešlo. Měl hlad a byla mu zima.
Párkrát se ho pokusila zmocnit zvědavost, komu to šel Kumaru Onigiri asi představit, ale ta vydržela vždy jen do dalšího zakručení, takže ne déle jak vteřinu.
„Uuuuch...“ protáhl obličej černovlásek, načež krapet pookřál, když se konečně dobelhal až před jejich domek s kovárnou v jednom.
Na verandě si zul boty přišlápnutím paty a víc se svlékat ani neobtěžoval. Namísto toho si to rovnou zamířil do kuchyně.
„Yattaaa...! Děkuju maminko... seš nejlepší maminka na světě!“ rozzářila se mu očka štěstím a v koutku úst objevila slina, když odklopil poklici pánve na sporáku, kde se na něho usmíval zbytek rýže od večeře.
Takuya si vzal celou pánev a zamířil si to do kovárny.
Celý dům už spal. Ráno bylo potřeba vstávat, takže na černovláskův příchod neměl nikdo čas čekat.
Mladík se proto nikým nerušeně sesunul k peci v kovárně, která byla pořád ještě krásně teplá, a začal do sebe ládovat rýži.
„Bwaaah! To bylo vono!“ vydechl černovlásek, když do sebe vyklopil zbytek pánve a otřel si do rukávu zbytek rýže kolem pusy. Hlad byl zahnán na ústup a zima s ním. Takuya se proto natáhl na zem hned vedle pece a zadíval se do stropu.
„Co asi dělá Oni-chan? Komu ji šel Kuma-jiji představit!? Co když to byl nějakej vostrej šermíř nebo tak něco a vona bude pak hrozně hustá!? Co já jako!? Zejtra musim z Kumara-sensei vyrazit nějakej hustej trenál! S Oni-chan neprohraju!“ zamračil se odhodlaně černovlásek, což mu ale vzápětí pokazilo pořádné zívnutí.
„Hehehe... Budem hustý, všechny sejmem a pak vo nás budou vyprávět legendy!“ mumlal si černovlásek pod vousy a spokojeně se u toho culil, zatímco se mu zavíraly oči, dokud se nezavřely úplně a jeho mumlání nevystřídalo tiché pochrupování.
Ten večer se mu zdálo spoustu snů, a spousta z nich zahrnovala jeho a Onigiřiny úžasné skutky, které dědové vyprávěli svým vnoučatům jako úžasné příběhy své doby.
„Oi!“ probralo mladíka rázné zacloumání a on se zašklebil.
„Mmmm...“ zamručel otráveně, odmítající otevřít oči, ale dotyčný se nedal tak lehce odbít.
„Vzbuď se ty lemro! Co si myslíš že děláš, chrápat v kovárně!? Nemáš postel nebo co!? Myl ses včera vubec!?“ obořila se Yuko s pomyslnou žilkou na čele na Takuyu a vytahala ho za tvář.
„Jauvajs! Co děláš Yukice!?“ zaúpěl Takuya a oplatil své sestře o něco naštvanější mincí, čímž ale píchl do sršního hnízda a černovlásčina pomyslná žilka se pořádně zvětšila.
„KOMU ŘIKÁŠ YUKICE!? KOUKEJ ZVEDNOUT TEN SVŮJ ZADEK TY PADAVKO!“ zazněl kovárnou skoro lví řev.
„Chmpf!“ zabručel Takuya, když vytáhl hlavu z lavóru s vodou a vydrbal si vlasy ručníkem. Hygienu měl za sebou a teď ho čekala práce v kovárně. V kovárně Riko se začínalo pracovat brzo ráno a on měl sraz s týmem až dopoledne.
Když si mladík oblékl černé tílko a vzal za kliku, na moment se zarazil a ušklíbl. Věděl, že až tam přijde, bude následovat zase jen ticho, prokládané občasnými povely. Od té doby, co se rozhodl stát ninjou, to tak bylo pořád, když pomáhali svému otci v kovárně. Takuya nevěděl, jestli to tak bylo i když tam byla jen Yuko, nebavili se o tom spolu, ale něco uvnitř mu říkalo, že to nejspíš nebylo o moc lepší. A na vině byl on. Stálo to za to? Co když vůbec nic nedokáže... Možná by bylo lepší, kdyby se prostě držel rodinných tradic...
„Takle to nebude! Já budu hustej! Ukážu tátovi že na mě může bejt stejně pyšnej!“ zahnal Takuya pochybnosti krátkým semknutím víček, načež se odhodlaně zamračil, když je opět otevřel, a vzal za kliku.
Později téhož dne, když dostal mladý ninja volno a čas jejich srazu se nachýlil, zamířil si to Takuya s rukama v kapsách a Anikim na zádech do lesa kolem Konohy, kde se měli sejít s Kumarem. Výjimečně šel dokonce o něco dřív, se zamyšleným výrazem ve tváři. Zprvu kráčel skoro až líně, ale s každým krokem zrychloval, dokud nepřešel v běh a sprint.
Nemohl ztrácet čas! Musel trénovat a sílit! Měl práci! Musel se přece stát legendou, ne!?
Bránou proletěl jako vítr a chvilku na to už zmizel v lese. Dvojice strážných se za ním chvilku s povytaženým obočím dívala, ale jelikož oba už věděli, kde se tým 11 schází a co je Takuya za pometlo, pokrčili nad tím nakonec jen pobaveně rameny a věnovali se dál hospodské historce, kterou měl jeden z nich zrovna rozvyprávěnou.
Listí šustělo a větvičky se ohýbaly. Takuya se hnal zelení jako o život, dokud nedorazil na palouček u padlého stromu, kde prudce zabrdil.
„SEM TU, KUMARU-SENSEI! DEM TRÉNOVAT!“ zařval z plných plic černovlásek, aniž by se předtím vydýchal, načež se opřel o kolena a až teď začal popadat dech.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momotani Hideharu
Tým 2
Poslední chvíle v týmu 2

Hideharu se ZATVÁŘIL udiveně, když se začal Ren smát a pro jistotu si přečetl brožůrku. Ren mu však nedal ani chvilku. Hned se zvedl a políbil Hideharovy ruku.
'Proč se směje?! Co jsem udělal špatně? To se takhke dělá?? Ale...ale já se neumim smát! Tohle mě Ibuza-sama nenaučil...'
Ze zmateného zamyšlení ho vytrhlo pufnutí a díky tomu se nestihl včas odrazit dozadu, aby uhnul bordelu. Přílivová vlna věcí ho smetla, jako kdyby tam ani nestál a nohama vzhůru ho odbesla kousek sebou. Několik vteřin se jeho nohy nehýbali. Chudák chlapec byl úplně rozhozen vším, co se kolem něj dělo. Když se konečně trochu strovnal, vyhrabal se z haraburdí a s naprosto zmateným pohledem se rozhlédl okolo. Dokonce úplně zapomněl na nějakou kamenou přetvářku. Z jeho dilematu ho vysvobodila až sensei, která ho poslala na policii.
"Ryoukai desu!"
Zasalutoval a vydal se svou cestou. Ani Hideharu netušil, že tým 2 vidí naposledy. Po chvilce zmizel z dohledu.
...

Hideharu byl skoro u cíle, když se zarazil a ohlédl se po postranní uličce. Stála tam nějaká postava zahalená v neobvyklem stínu.
"Akaru?"
Optal se Hideharu a udělal pár kroků k němu. Postava však mlčky vstoupila do uličky a splynula se stíny. Chlapec ji následoval, dokuď i jeho nepohltil zvláštní stín. Z uličky se ozval pád popelnice a vřískot vylekané kočky.
Stará babka, která šla okolo a která viděla mladíka vcházet do spepé uličky, se ta projistotu dobelhala, aby chlapci kdyžtak pomohla. Po obou postavách, jako by se však slehla zem.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Hideharu se na chvíli opět vynořil z hlubin vlastního izolovaného světa. Po chlapcových slovech o jejich týmu zřejmě usoudil, že je třeba se představit. A učinil tak s naprostou pečlivostí člověka, který studuje kroky jakéhokoliv společenského konání v příručce.
Nejen, že začal cizímu chlapci vykládat o svém oblíbeném jídle, ale celý už tak komický výjev zakončil... polibkem na hřbet Renovy ruky.
Červenovlásčino obočí nejprve vyletělo vysoko vzhůru a potom to už nevydržela a vyprskla smíchy. Skoro současně s chlapcem, který se začal smát ještě hlasitěji a častovat Hideho jásavými výkřiky. Adi se však po chvíli opět uklidnila. Jakkoliv šlo o komickou situaci, Ren pořád nepředložil žádný důkaz o pravdivosti svých slov o který ho Nozomi žádala a Adi celá tahle situace přišla zatraceně podivná.
Ještě víc jí úsměv zmrzl na rtech ve chvíli kdy hnědovlasý cizinec vytáhl zpoza opasku obyčejně vyhlížející svitek. Který byl vzápětí odpečetěn a vyvrhnul nepředstavitelně obrovskou hromadu všemožného harampádí, které nebohé kolemstojící smetlo jako lavina.
Ovšem nejen ty. Jako technika Zavalení pochybným mořem harampádí by Renův svitek pravděpodobně neobstál, protože samotného vlastníka zahrnuly všemožné krámy hluboko do svých útrob. Červenovláska, kterou vyděsil náhlý nedostatek vzduchu když se jí na obličej přitisklo cosi podivně měkkého, se napůl panicky jala vyhrabávat ven a teprve když se jí podařilo dostat do půli těla nad úroveň haraburdí, vstříc drahocennému vzduchu a dennímu světlu, poněkud se opět uklidnila.
Tenhle příšerný zmatek ovšem vedl alespoň k jedné pozitivní věci. Ke konečnému osvětlení důvodu chlapcovy přítomnosti. Poté co předal jakýsi dokument Nozomi a ta ho přečetla, přivítala ho do týmu.
Kso... Takže tenhle pošuk co sem zničehonic přilítnul a málem zabil Shinyu a potom nás skoro udusil nějakym haraburdim teď s náma bude v týmu? Proč tak najednou? To už jako neni místo v žádnym jinym geninskym týmu? Nebo ho tam snad nechtěj...? Ne, že bych se teda divila, po tomhle výstupu... Než stihla dívka jakkoliv blíže zpracovat další přehršel nových informací, sensei zavelela k rozchodu. Což o to, rozmyslet si co se chce naučit, nezapomenout na Východní most... to ještě nebylo to nejtěžší. Ale... jak si do háje srovnat v hlavě co se to dneska stalo? A kdo je zač Ren? To je jako vážně další podivín do sbírky? (A že sám Hideharu vydá za několik...)
Nicméně sensei nevypadala na to, že by jim chtěla vykládat něco dalšího ani, že by se jí líbilo, aby tu zůstali, takže se s ní Adi rozloučia, krátce zamávala Hidemu i Renovi (ač jemu trochu nejistě) a potom se vydala po Shinyině boku směrem pryč z cvičiště.
"Chápeš aspoň polovinu z toho co se dneska semlelo?" prohodila přátelsky směrem k druhé dívce a následně protočila panenky, aby zoufale naznačila to, že ona nechápe ani v nejmenším.

...

Když dorazila domů, zabývala se Adi poměrně obvyklými věcmi. Pomáhala babičce se vším s čím bylo potřeba pomoci, chvíli času věnovala čtení a soukromému studiu a dokud jí zbývala ještě nějaká energie trénovala chvíli i fyzičku, kontrolu chakry při chůzi po svislém povrchu a obyčejné shurikenjutsu. Nedokázala se ale přimět, aby přestala myslet na podivné události, které se dnes staly ani na svůj tým, který pro ní pořád byl do značné míry nový.
Večer dostala od stařenky pusu na čelo, zavrtala se pod pokrývku a na svém ošoupaném futonu usnula. Spala klidně i když se jí zdály zvláštní sny. Ale ráno si je stejně nepamatovala.
Po probuzení vykonala všechny rutinní činnosti od hygieny až po snídani a potom se vydala tempem "chůze-rychlá-tak-akorát" na místo srazu.

Nara Nanami
Tým 14
budova Hokage, brána vesnice, mise

Nanami překvapeně mrkla, když se ani nestačila představit či zeptat. Hokage na ni byla dobře připravená, čemuž se však dívka nemohla podivovat. Pokývla hlavou na souhlas ve znamení, že opravdu ví, o jakém člověku Hogake mluví. Shikarou Nara jí nebyl neznámý, ačkoliv s ním nikdy nevyměnila více slov, než pouhý zdvořilý pozdrav. Tak to však bylo s většinou členů z jejich klanu.
Ve chvíli, kdy jí však Hokage podala povolení a upozornila ji, že je tým, do něhož byla přiřazena, právě na misi, zůstala strnule stát.
Takže měla jít na misi? Hned teď? Okamžitě? Ale co Hagumi? A věci? Co si sebou měla vzít? Vždyť vlastně nevěděla vůbec nic o tom kam a proč šli.
"D-Děkuju, Hokage-sama," vymáčkla ze sebe při převzetí listu, který si pečlivě schovala do malé brašničky u boku.
"Slibuji, že vyrazím co nejdříve," ujistila ji ještě, než se zdvořile uklonila a s otočením na patě vyběhla z pracovny. Schody do přízemí vzala téměř po třech a z velkých vstupních dveří přímo vystřelila. Musela se dostat co nejrychleji domů, aby si sbalila nějaké věci a stačila zajistit hlídání pro Hagumi. Jen tak samotnou ji doma přeci nechat nemohla. Zkusí poprosit paní Miyu, ta snad na sestru dohlédne, než se vrátí zpět.

"Děkuji, Miyu-san. Moc si vaší pomoci vážím," uklonila se znovu tmavovlasé ženě a zamávala jí. Ihned poté se otočila a rozeběhla se nejkratší cestou k hlavní bráně vesnice. Ulevilo se jí, že mohla nechat Hagumi pod dohledem paní Miyu. Byla starostlivá, rozumná a laskavá, což bylo přesně to, co její malá sestra potřebovala.
U brány se zdržela několik minut se strážnými, kteří zprvu nedůvěřivě prohlíželi povolení od Hokage a následně jí ochotně poradili, kudy se má za svým týmem vydat. Příliš informací u Hokage nedostala, takže vlastně ani netušila, kam od vesnice zamířit. Protože ji však strážní nasměrovali, rozběhla se co nejrychleji, jak jen jí nohy dovolily, za ostatními.
Bylo to vlastně úplně poprvé, co se dostala sama mimo vesnici od doby, co se nastěhovala zpět do domu rodičů. Předtím to bylo v době, kdy se musely s Hagumi odstěhovat k babičce, proto okolní lesy Konohy docela dobře znala. A díky tomu také poměrně rychle našla, koho hledala.
Na trojici ninjů z Konohy narazila uprostřed lesa ve chvíli, kdy se dávali znovu do pohybu. Nanami se na okamžik zastavila po dlouhém běhu, dlaněmi se opřela o kolena a zrychleně oddechovala. Nechtěla se tam přihnat celá zrudlá a zadýchaná, neschopna jediného slova. Proto si dala alespoň pět minut na popadnutí dechu, které zároveń mohla využít k pozorování jejich počínání. Jak se zdálo, právě byli na začátku společného trénování. Nebo to tak alepoň z povzdálí vypadalo, když si světlovlasý chlape ovázal kolem očí černý pruh látky a dívka se všemožně snažila pohnout obrovským balvanem.
Nanami se sama pro sebe tiše zahihňala nad vtipnými pózami, jež dívka předváděla při opírání se do kamene a konečně se ke trojici rozešla.

"Shikarou-san?" oslovila muže s ještě stále načervenalými tvářemi od běhu.
"Jsem Nanami Nara. Posílá mě za vámi Hokage-sama," představila se ihned na to a sjela muže pohledem, aby si ho důkladněji prohlédla. Při pohledu na jeho kalhoty se však zarazila. Zdálo se jí to, nebo to byly kalhoty od pyžama?

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Radnice
Hiroko hypnotizovala knihu ve vzdálené knihovně, jako kdyby čekala, že k ní svazek přijde, načež se s povzdychnutím zvedla a došla si pro něj sama. Ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti vstoupila hnědovlasá dívka. Černovlasá žena ji málem familiárně pozdravila, neboť velmi připomínala Nozomi. Včas se zarazila, dívka byla vyšší.
„Zdravím,“ pravila a vrátila se k židli. Vzpomněla si, že zahlédla přesně takového nováčka v deskách. Zkušeně zalistovala ve spisech a vzhlédla. „Ty jsi Nara Nanami. Bylas přidělena pod Naru Shikaroua, pravděpodobně ho znáš. Právě vyrazili na misi. Tady máš povolení pro opuštění vesnice,“ podala jí papír. „Když budeš dostatečně rychlá, určitě je chytíš.“

Zoologická zahrada

Yoshi, Sen
Týmu 5
Akaigawa
Yoshi náhle zpozorněl a jeho ruka vjela pod plášť, odkud tasil katanu a švihnul s ní proti Akiově napřažené ruce. Nemohl uskočit vzad, takže zvolil úskok do strany, blíže k Senovi. „Konečně někdo, s kým to bude větší psina. Kde si tady bereš? Přišels pomoct dámám v nesnázích? Zajímá mě, jestli vůbec víš, kdo je tady ten hodnej a kdo zlej.“

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Ze situace se pomalu začínala stávat komedie. Adi si chlapce ostražitě prohlížela, Hideharu se začal z ničeho nic představovat, nezapomněl zmínit opravdu nic a nakonec políbil Renovi ruku a konečně Shinya netušila, co říct.
Ren se prve složil smíchy a pak blonďákovi pozdrav oplatil. Následně chlapec způsobil potopu haraburdí a Nozomi s heknutím zmizela pod hladinou. Vynořila se vzápětí s naprosto šokovaným výrazem kombinovaným s cukajícím obočím. Němě přijala svitek, rozbalila jej a zelené oči jej přečetly. „Uhm… Dobře… Vítej.“
S větším úsilím opustila hromadu a několikrát se oprášila. „Takže… Dneska toho vážně už necháme. Adi, doma popřemýšlej nad tím, co by ses chtěla naučit. Shinyo, ty také. Hideharu, chtějí tě v nemocnici. Rene, ukliď ten bordel. Zítra se sejdeme na východním mostě.“

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Nedávala moc šancí do svého útoku. Čekala, že se muž oběma uhne, ale on zaútočil. Nomure na tom byla dobře, ale Azri dostala kopanec do hlavy. Co nejrychleji se od něj oddálila a padla na kolena. Hlava ji třeštila. Vůbec nepobrala Senova slova ani slova její kolegyně. Byla otřesena. Proč by někdo ubližoval dětem. Uzavřená do sebe hleděla nepřítomně na Yoshiho. Najednou se tam kdosi zjevil. Ten kdosi dokonce šel rovnou do útoku, nebo se o to pokoušel. Azri naklonila hlavu do strany a sledovala ho bez hnutí.

Naomi Taiko, tým 14

Poslouchala senseie na půl ucha, jelikož tyhle věci ji moc nezajímaly. Nejdůležitějším faktem pro ní bylo, že kradou maso, tím pádem ji nikdo nemůže podezřívat. Usmála se pro sebe a už byla ve svém světě, dokud Shikarou nezměnil téma. Trénink! V tu ránu byla u něho v pozoru a čekala na svůj úkol. Přemýšlela nad různými věcmi, třeba pomocí meče přeseknout strom na jeden rozmach, nebo jí přidá další kilo závaží plus i na ruce, to by bylo epesní. Jenže sensei to viděl úplně z jiného úhle. Závistivě pohlédla na Yoie, načež pohlédla na balvan. To si ze mě dělá srandu?!
"He, hehe,...ehm,...jak? Co?! A vypadám jako kulturista?!" Vyjela na něj okamžitě. Zhluboka se nadechla, ruce sepla v pěst a nasupeně prošla kolem senseie k balvanu. Dotkla se ho oběma rukama a začala na něj tlačit a někam s ním prostě posunout. Mohlo to působit velice komicky, když jí nakonec podjeli nohy a ona skončila naplácnutá na zemi. Chvíli takhle setrvala, než se pustila do dalších pokusů. Střídala různé pózy, ale všechny byly na nic. Chvíli se vydýchávala. Radši by běhala kolečka kolem Konohy. Narovnala se do celé své výšky, načež si promnula bradu. Obešla několikrát balvan oběma směry a prozkoumala každou jeho díru, neobvyklou věc a podobně. To vše bylo...k ničemu. Vůbec na nic nepřišla. Povzdechla si a pustila se opět do tlačení balvanu. Všechny její pokusy byly více než marné. Narovnala se a vydala se za senseiem s nemilým naštvaným výrazem.
"Nemám vás ráda..." zamrmlala k němu, přičemž si založila ruce na prsou a nafoukla tvářičky.

Kumaru (tým 11)
"Hmm...ne." Odpověděl Kumaru po chvilce přemýšlení nad dívčinou úvahou.
"Hmmm...nemyslím si, že existuje pojem jako správný shinobi nebo kunoichi. O tom jak kvalitní ninja jsi, rozhodují tvé činy a jejich efektivita. Možná trochu i univerzálnost. Nerozhoduje o tom nějaký předepsaný vzor toho, jaký by měl ninja být."
On rozhodně jako správný ninja by se moc nechytal. Už na akademii byl největší ze všech, zároveň ale také ten nejnemotornější. Chvíli trvalo, než se to opravdu zlepšilo na únosnou úroveň.
"Jsi velmi mladá Onigiri. Tím jak vypadáš se nemusíš vůbec zabývat. Na to máš dost času. Udělej to jako Haki. Nejdřív se nauč postarat sama o sebe a o ostatní, chlapce řeš potom."
Cesta teď už noční Listovou uběhla celkem rychle a najednou stáli před dívčiným bydlištěm.
"Dobrá, tak zítra dopoledne se sejdeme na stejném místě jako vždy. Dobrou noc."
Povzdechl si při pomyšlení, že on toho moc nenaspí, protože jej ještě čeká šifrování Aobova deníku.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Nemocnica

Doktorka sa začala prisúvať bližšie, až bola pri stole a oprela sa oň. Povedala, že sa mám rozhodnúť na základe jej podmienok. Ja som prikývol hlavou na znak toho, že počúvam. Povedala mi, že ma bude trénovať ak bude z mojej strany záujem. A že ak bude so mnou plýtvať svojim časom, že ma chytí za p*del a vyhodí ma odtiaľ. Tá časť s mojou pr*elou ma trochu vystrašila, ale moje odhodlanie sa učiť bolo silnejšie. Konečne som mohol urobiť niečo, čím by som svojich priateľov zachránil.
,,Dobre... Nebudete sklamaná..." povedal som pozerajúc sa priamo do tých chladných, prebodávajúcich očí.

Asai Hachigoro (+Nana Matsuno)
Tým 6

Chlapec tvrdil, že ví, jak krevní oběh funguje. "Jo, všechno to funguje stejně." potvrdila doktorka a přikývla za stolem hlavou. Na chvíli se odmlčela. "Něco ti řeknu a ty se podle toho rozhodneš, jestli chceš začít ve spolupráci nebo ne." Doposud v křesle spíš ležela. Teď se však napřímila, přisunula se i s židlí o několik čísel blíž ke stolu, opřela si lokty o stůl a propletla prsty. "Jsem ochotná tě učit, ale to znamená, že ty se budeš snažit. Nebudu se zlobit, pokud ti to nepůjde, ale budu zatraceně nasra*á v případě, že na to budeš kašlat. Pokud zaznamenám neodůvodněnou lenost, chytnu tě za p*del a vyrazím ze dveří dřív, než řekneš penicilin." řekla naprosto klidným hlasem a bodala do chlapce pohledem. Asai, který se mezitím uklidnil a uvolnil, byl už zase v křeči z toho, jak měl ze své kamarádky nahnáno. Nervózně se v křesle napřímil a v duchu litoval svého nového studenta. Řekl sice, že mu s Nanou pomůže, ale v takovéto chvíli to nešlo.

Midori Hyuuga (tým 1)
Cesta směr Uragawa, les vedle cesty
"Takže se vyhnul... A uh skočila tam Tenshi... Musím dávat větší pozor..." Pozorně sledovala senseie a tak nebyla možnost, že si čtveřice shurikenů nevšimne. Odskočila doleva, aby se jim vyhnula, takže teď byla k senseiovi přímo čelem. "Je ve vzduchu, nemá takový prostor k manévrování... Skvělá situace pro další útok." Natáhla ruku ke své kapse u boku a vytáhla z ní kunai s výbušným lístkem, který jistým, přesným hodem vrhla po Homurovi. Mířila doprostřed břicha a nečekala, jestli se senseiovi povede uhnout a hned vytvořila další jehličky. "Mizu Hari" Zašeptala a vypustila je jen o chvilku později než kunai s vědomím, že nebudou tak přesné, jako když stál Homura na místě. Na okraj sledovala také Tenshi s Haru. "Opravdu bychom se měly sjednotit..."

Homura
Tým 1
Cesta směr Uragawa, les vedle cesty
Midori správně pochopila, že je čas zaútočit, a přesně to také udělala. Na Homuru se rozletělo několik vodních jehliček. Muž se zamračil a počkal na úplně poslední okamžik, kdy mohl ještě zareagovat. Potřeboval totiž vědět, co udělají Tenshi s Haru, i když to dost dobře tušil nejspíš líp, než ony.
Když se dvojice vrhla znenadání do stran a z těch na něho zaútočila, muž zapružil v kolenou a vyskočil vysoko do vzduchu, čímž přenechal nebezpečí vodních jehel dvojce z Inuzuka klanu. Nebyl ten typ, co by se vystavil nebezpečí, aby své svěřence uchránil bolestivé lekci. Takové lekce sám praktikoval. Konečně, ty si člověk nejlépe pamatoval.
Když se ohnivec ocitl ve vzduchu, sáhl si oběma rukama za záda, načež po Midori mrštil levačkou čtveřici shurikenů. Tenshi s Haru nechal zatím na pokoji, sleduje, jak dopadne jejich střet s jehlicemi.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cesta smer Uragawa

Rýchlosť ich útoku bola takmer nepostrehnuteľná, avšak Homura aj tak zostal stáť na mieste, akoby ich ani nebral do úvahy. Haru to štvalo, cítila, ako jej krv vrie v tele. Ako si mohol dovoliť ignorovať ich útok?! Krátko pred priamym kontaktom jej pazúrov s jeho chrbtom, venovala letmý pohľad Tenshi, ktorá prikývla. Obe odrazu úplne zmenili smer svojho útoku, už nešli na chlapa zo zadu, ale obe zaútočili z boku. Zľava sa Tenshi pravou rukou ostrými pazúrmi snažila zaútočiť na chlapov krk, zprava Haru išla zospodu po jeho lýtku. Pri rozbehnutí zo zadu však nezaregistrovali v tej rýchlosti vodné ihly, ktoré Midori po Homurovi hodila, takže teraz mierili aj na ne. Bolo to buď alebo. Buď sa vyhnú vodným ihlám a prídu tak o moment prekvapenia, alebo tento úrok risknú a odnesú si prípadné škody. Ani jedna neváhala ani sekundu, vo svojom útoku nepoľavili.

Som späť, bojte sa ^_^

Onigiri Ueda
Tým 11
Bytovky
„H-hai!“ vyhrkla, ještě jednou se uklonila, div se nepraštila do stolu, a už raději cupitala za Kumarem.
Hakin byt nechali za sebou a muž se začal dotazovat. Onigiri znovu zrudla a začala si hrát s prsty. „N-nevím,“ pípla. „Haki-san je opravdu odvážná… Spíš si nejsem jistá sama sebou… Je mi jen třináct… Nemám ani moc prsa a celkově mám spíš dětskou postavu… Ruce mám samý mozol od šermu a nejsem zvyklá se nějak moc upravovat. Jenže tohle je důležité proto, abych byla správná kunoichi, že?“ Vzhlédla a tvářila se jako kašpárkův hrobeček. „To mě nikdy nenapadlo. Vždy jsem si myslela, že shinobi musí být lstivý, ale takhle jsem o tom nesmýšlela…“

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna se lehce usmála a urovnala si brýle. „Víte… Já jen chci bojovat a vědět, že mi někdo kryje záda,“ sdělila ještě. „Takhle jsme to měly s Ayano-chan, Shizu-sensei a Sabimarem. Jen díky tomu jsme byly schopné získat Sokolovnu.“ Tvářila se, jako kdyby se ztratila ve vzpomínkách. Oči se jí zaleskly. „Chybí mi obě,“ šeptla. Bylo to zvláštní. Hnědovláska se vždy bála mluvit s jinými lidmi. Jenže k Shikamurovi cítila důvěru, jak si uvědomovala. Možná fakt způsobil jeho přístup. Ze všeho nejdříve z nich chtěl udělat tým. Skupinu lidí, v níž podrží jeden druhého.
Koutky se rozšířily, načež sebou trhla a obrátila se k senseiovi. „Naruki-san volala Momo-san,“ zamrkala překvapeně.
Volání po chvilce následovaly kroky. „Krev a kouř?“ zopakovala a začenichala nosem. Nic. Junna zkrátka nebyla Inuzuka. „Kde je Naruki-san?“

Tokune Wakamuro
Tím 6
Nemocnica

Madam začala hovoriť, že to nebol žiadny závažný problém so srdcom. Nemal som dôvod jej neveriť, ani ju opravovať, bola to predsa doktorka.
,,Rozumiem... Nemusíte mi vysvetľovať, ako funguje krvný obeh, to je ako keď dlho sedím a potom sa prudko postavím a zatočí sa mi hlava, alebo keď som dlho dole hlavou a krv mi natečie do hlavy, ale to robím nerad, vždy mám potom závrate..." hovoril som doktorke a podopretý som sa postavil. Tentoraz som zostal stáť.

Asai Hachigoro (+Nana Matsuno)
Tým 6

Doktorka si vyslechla chlapcovo vysvětlení toho, proč omdlel. "Můžu tě uklidnit, tohle je mnohem jednodušší než takový závažný problém se srdcem." začala. "Kdyby sis změřil tlak zjistil bys, že ho máš nízký. Když ses rozrušil, tvoje srdce nestačilo tak rychle nahnat krev do hlavy. V takovém případě se v těle spustí něco jako pojistka, která způsobí, že omdlíš. Jakmile spadneš na zem, krev se začne rovnoměrně vyrovnávat a nahrne se tak i do hlavy, kde předtím nebyla. My jsme tomu jen pomohli tím, že jsme ti zvedli nohy, aby to šlo rychleji." vysvětlila. "Pochopil jsi to?" zeptala se poté Tokuneho a pohlédla na něj přísným pohledem s přivřenýma očima. Chlapec zatím neměl vyhráno, Nana nehodlala ztrácet čas s někým, s kým to nemá cenu. Chtěla ho nejdřív dobře poznat.

Nara Nanami
Tým 14
domek Nanami a Hagumi, budova Hokage

V malém domku ve středu rušné ulice bylo už od časného rána rušno.
"Hagumi! Hagumi, vstávej!" zavolala Nanami z kuchyně. Právě chystala s předstihem snídani, aby stačila Hagumi vypravit na Akademii a přitom se nespozdila s návštěvou u Hokage.
"Hagu-chan! Vstávej už!" vykoukla ze dveří kuchyně a zadívala se na vršek schodiště. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se tam sestra přeci jen objevila. Pěstičkou si protřela unavené oči a šouravě se vydala po schodech dolů. Nanami se stáhla ze dveří zpět ke kuchyňské lince, odkud vzala dvě misky s nachystanou rýží a položila je na prostřený stůl. Rychle se usadila na svou židli a napjatě čekala, až se k ní připojí i Hagumi. Drobná hnědovláska tiše zaplula na židli oproti ní a přitáhla si misku o něco blíž. Nanami v prstech rozlomila hůlky.
"Dobrou chuť, Hagu-chan," popřála jí s širokým úsměvem a pustila se do jídla. Koutkem oka přitom pokukovala po sestře v očekávání, jestli jí přání oplatí. Hagumi však pouze několik vteřin upřeně sledovala svou snídani, než se také chopila hůlek a začala pomalu jíst.
O hodinu později už seděla Hagumi ve třídě na Akademii a Nanami odcházela z jejich domu.

"Dobré ráno, Miyu-san," pozdravila jako každé ráno postarší sousedku, která s železnou pravidelností zalévala květiny za okny svého domu.
"Dobré ráno, Nana-chan," odpověděla žena s přívětivým úsměvem. Nanami zlehka zakývala hlavou a pospíšila si na hlavní cestu, jež vedla k budově Hokage. Spěšně se propletla mezi projíždějícími vozy a minula stánky se zeleninou a rybami. Před residencí Hokageho se krátce zastavila a zadívala se na velký znak zdobící střechu. Symbol ohně tyčící se nad všemi ostatními budovami ve vesnici možná znázorňoval poselství jejich vůle, Nanami v něm však vnímala něco trochu jiného.
Pomalu došla až ke vstupním dveřím a vklouzla do útrob budovy. Rozhlédla se po prostorné chodbě a se zaváháním zamířila ke schodišti, aby se dostala až ke dveřím Hokageho pracovny. S každým krokem její srdce tlouklo o něco rychleji, takže v okamžik, kdy se ocitla před svým cílem, měla zčervenalé tváře a srdce jí v hrudi bilo jako zvon. Se zatajeným dechem zaklepala na tmavé dřevo a naslouchala, jestli se ze vnitř někdo ozve.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kumaru a Haki (tým 11)
Haki se pobaveně zasmála nad Onigiřiným jednáním.
"Tohle je přesně ta iniciativa o které jsem mluvila. Přijď zítra ráno. Se senseiem máte určitě sraz až někdy odpoledne, ne?"
"Dopoledne." Zabručel muž.
"To je jedno! Každopádně přijď ráno. Pokud si to nerozmyslíš. Potom možná dostaneš i recept na ten čaj..." Řekla Haki a zvedla se ze židle dávajíc najevo, že by už měli vypadnout.
"Arigato Haki." Poděkoval Kumaru a vyšel s Onigiri ze dveří.
Chvíli počkal, než si byl jistý, že jsou z doslechu. Haki uměla být velmi zvědavá ženská.
"Tak co na ni říkáš? Jsi si jistá její specializací? Nevypadalo to, že by jsi nad její nabídkou nějak dlouho přemýšlela."
Jeho osobně Hakiin přístup překvapil, od jisté doby se stranila lidí. Děvče se jí muselo opravdu zamlouvat.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Nemocnica

Chcel som sa posadiť, ale doktorka mi povedala, že mám ešte ležať. Srdce mi furt bušilo o závod, ale už sa začalo upokojovať. Doktorka vstala a niekam odišla. O pár sekúnd na to sa vrátila aj s pohárom vody.
,,Vďaka," poďakoval som a napil som sa. Príjemný chládok mi stekal po tele. Sensei si zatiaľ sadol opodiaľ. Doktorka sa ma spýtala, či viem, prečo som omdlel.
,,Pred pár dňami som mal nehodu so svojou elektrickou chakrou a vodnou chakrou svojho partnera... ex-partnera... V nemocnici mi povedali, že budem mať problémy so srdcom, že by som mal ostať v kľude... Teraz som sa trochu rozohnil, preto som omdlel," vysvetľoval som a pomaly som sa pokúsil vstať, no nevyšlo to, musel som ešte chvíľu sedieť.
,,Takže... Naučíte ma to?" spýtal som sa a teraz som hľadel priamo do doktorkyných chladných očí.

Asai Hachigoro (+Nana Matsuno)
Tým 6

Až teď, když Tokune ležel na zemi, si Asai s Nanou všimli, že nemá jedno ucho. Zatímco senseie to zarazilo, doktorka se tvářila pořád stejně. Chlapec se probral.
"No konečně." řekla Nana, jako by jí to propleskávání už přestávalo bavit. "Zůstaň ještě chvíli ležet." pokračovala a sama mezitím vstala a šla opět do vedlejší místnosti. Za nedlouho se vrátila se sklenicí vody. Klekla si k Tokunemu a pomohla mu se posadit. "Napij se." rozkázala mu chladně. Asai se mezitím posadil zpět do křesla a pozoroval je pro změnu svým vlastím chladným pohledem, který se od pohledu jeho kamarádky něčím lišil. Nana pomohla chlapci vstát a usadila jej do křesla. Poté přešla za stůj a také se usadila.
"Víš proč jsi omdlel?" začala chlapce zkoušet. "Pokud ne, vem si ten tlakoměr a změř si tlak." dodala po nějaké chvíli a ukázala prstem na malou krabičku na stolku vedle Tokuneho, ze které vedla hadička k části, jež se omotává kolem paže.

Onigiri Ueda
Tým 11
Bytovky
Onigiri po očku vzhlédla a nervózně vyčkávala další otázku. Její myšlenky se přirozeně motaly okolo možných úkolů, kde by nepřátelům musela nabídnout sama sebe. Dokázala by to vůbec? Byla vůbec dostatečně hezká?
Haki ji překvapila. Druhý dotaz byl lepší, než doufala. Dívka se rozzářila a kývla. „Výborný! Dala byste mi prosím recept? Pokud to není nějaké tajemství. Okaasama má moc ráda čaje a tenhle by jí určitě chutnal.“
Mezi Kumarem a Haki proběhl krátký dialog a tmavovláska zamrkala. Ta iniciativa, o které žena mluvila, měla přijít od kunoichi samotné? A jaká iniciativa?
Poslušně dopila čaj a postavila se. S lehce načervenalými tvářemi se otočila k senseiově bývalé kolegyni a polkla. Ruce se jí potily a třásly. „Um… Jestli bytí kunoichi znamená i… tohle… Já,“ koktala, „chci být správná kunoichi!“ vyhrkla, uhnula pohledem a stydlivě spojila ruce před sebou. „Jen nevím, co dělat… Totiž…,“ obrátila oči zpět na Haki, „řekla jste, že iniciativa má přijít od někoho jiného. Tím někým jste myslela mě, že? Tak tedy prosím, Haki-san, u-učte mě!“ vydrmolila a hluboce se uklonila.

Zoologická zahrada

Akihiro Kazuki
Tým neznámý

Skoro všichni měli nějakou otázku... Ne že by měl Akihiro nějaký zájem na nějakou z nich odpovídat. Nebyl tu za účelem vykecávání, ale vyřešení této situace a to co v nejkratším čase, jelikož potřeboval dále pokračovat. Měl i jiné povinnosti a ty moc dlouho odkládat nešli.
Prvotní plán byl, zůstat ve střehu a vyčkat na jakoukoliv reakci oponenta, díky čemuž by mohl získat krátkodobou převahu. Jak to však většinou bývá, když už si něco dopředu plánujete, ne vše vyjde tak, jak by jste zprvu chtěli. Akihiro rozhodně nečekal, že zvíře té dívky za jeho zády, by mohlo ještě nějak reagovat a vystavit tak samo sebe nebezpečí, případně i svého pána. Tak se ale bohužel stalo, což vedlo k okamžitému přehodnocení současné situace.
Akihiro si ještě stačil dlouze vydechnout, než se vzápětí zvedl vítr a on se ve vteřině objevil přímo u Yoshia. Vzhledem na rychlost pohybu se nepochybně muselo jednat o Shunshin no Jutsu, i když už o trochu pokročilejší. V plynulém pohybu hned potom ale již následovalo složení několika pečení a natažení Akihirovi ruky před sebe, ze které se v tu samo chvíli začala rozšiřovat voda, jež měla za účel Yoshia pohltit. Pomáhal tomu i fakt, že samotná voda se zároveň srážela za pomocí vlhkosti z okolního vzduchu. Celá tato akce probíhala jako jednotný pohyb, který netrval více jak pár sekund. I přesto byl však Akihiro omezený nepřítomností vody, díky čemuž byl nucen ji vytvořit, takže musel spoléhat na moment překvapení, špatnou pozici soupeře u zdi, což mu nedovolovalo tak efektivně reagovat a možné rozptýlení ze strany společníka té dívky. Z toho důvodu bylo nutné tuto situaci co nejefektivněji využít a zároveň zabránit případnému dalšímu zranění všech zbylých přítomných. Pokud by ale tohoto muže v současné chvíli nedokázal chytit do Suirō no Jutsu, další příležitosti by se pak už hledali velice obtížně. Nikdo jen tak dvakrát po sobě neskočí na ten stejný trik.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Nemocnica

Mieril som na akadémiu. Dnes je môj deň, mám skúšky na akadémii a ak ich spravím konečne sa stanem genninom. Došiel som do budovy a všetkým som sa pozdravil. Oni mi však pozdrav neopätovali. Pozerali len na mňa. Niektorí s pohľadom "ten nebude normálny", niektorí s posmeškom. Ja som nechápal, ale nevšímal som si to. Došiel som do triedy. Môj skúšajúci sa pozeral von oknom, až o pár chvíľ sa otočil.
,,Tokune, nemôžeš sa zúčastniť skúšok" povedal. To ma zarazilo. Pozeral som naňho s otvorenými ústami.
,,Č-čo, prečo?" vyhŕkol som.
,,Pretože máš na sebe len trenky..." povedal a všetci sa začali smiať, až na mňa a naňho. Potom som pozrel dole a bola to naozaj pravda, na sebe som mal len svoje trenky so srdiečkami. Potom som pozrel do nebies a začal som kričať: ,,Nieeee..." všetko sa mi začalo točiť a potom akoby som to už len sledoval z hora a všetko stmavlo. Na líci som cítil fackanie. Otvoril som oči a uvidel som doktorku a senseia.
Zasa ten sen, pomyslel som si a pomaly som sa posadil a uistil som sa, či mám nohavice. Boli tam.
,,Tak, ako to teda bude?" spýtal som sa a hľadel som doktorke priamo do tých chladných očí.