NFFORPG - Konohagakure no Sato

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna měla ještě chvilku zůstat jen divákem. Odkopla Naruki, načež rozevřela svitek a při zjištění, že je falešný, se hlas rozesmál. Její ruce rázem vytáhly kunai a přiložily jí ho ke krku. Bezmocně sjela pohledem ke zbrani a slz bylo najednou ještě víc.
Naruki nejspíš nebrala v potaz, že brýlatá kunoichi zemře, a Momo se zase nějak zamotala. Každopádně po takových odpovědí bylo jasné, co Junnu čeká. Tedy, co by ji mohlo čekat. Ješě tu přeci byla ona sama, že?
„Sensei!“ vyhrkla hláskem tak pevným, jak jen mohla v takové situaci mít. Po tvářích se jí dál kutálely slané kapky. „Vy mě nezabijete, že? Že ne? Už od začátku mi vrtá hlavou, čeho chcete docílit. Udělal jste z nás soupeřky, hrozil jste nám vyhazovem. Krásně jsme vám na návnadu skočily. Ale vy chcete pravý opak, že? Chcete, abychom spolupracovaly a věřily jedna druhé. Udělal jste ze sebe našeho společného nepřítele, abychom se spojily. Nemůžete přeci myslet vážně, že tři genini by byli schopni porazit jednoho jounina. Zkoušíte nás. Naši psychiku. Mojí psychiku, protože v tomhle jsem nejslabší článek! Že je to tak?“

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
„Dobře,“ kývla Onigiri a postavila se. „Potom mi nezbývá nic jiného, než Medvídka-san ignorovat.“ Schovala gumičku do kapsy a sundala si taštičku se zbraněmi i pouzdro na shurikeny. Bylo lepší, když se zbraně moc nenamáčely. Nechala je schnout vedle katany.
Sama znovu složila pečeť a vydala se na vodu. Pomalu našlápla, a teprve když si byla jistá, že se chodidlo nepropadne, na něj přenesla váhu.
Ze soustředění ji vytrhnul Takuyův řev. Polekaně se ohlédla, ztratila rovnováhu, a dřív než stihla zvolat chlapcovo jméno, zahučela pod hladinu. Ještě do půle ve vodě znovu zapátrala po černovláskovi a oddychla si. Neutopil se.
Prohrábla si vlasy a znovu stála připravená na další pokus. Zkoušela usilovně. Chodidla zůstávala nad hladinou, jindy byla dívka v potoce až po kolena, sem tam se potopila celá. Dívka se snažila soustředit jen a jen na nohy a ignorovat okolní zvuky. Měla zavřené oči, zamračené obočí a rty pevně sevřené. Zhluboka dýchala a vytrvávala. Bylo jí jedno, kolikrát se namočí. Pokud Kumaru řekl, že je tohle cesta ke zlepšení, hodlala ji podstoupit. Usmála se. Ona to zvládne!
Výkřik následovalo žblunknutí. Kunoichi se vyhrabala na břeh a vyškrábala se na nohy. V mokrých šatech jí začínala být zima. S červenými tvářemi polkla a rozepla si šaty, z nichž se vysvlekla. Pod nimi měla síťované tílko a kraťasy. Oděv odložila na kámen a doufala, že stihnou uschnout. Pak se vrátila k tréninku.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Adi poukázala na přítomnost někoho dalšího a Nozomi vzhlédla. Už před nějakou chvilkou si všimla nějakých pohybů, ale nepřidávala jim moc velkou váhu. A nyní si všimla dalšího pohybu. Hideharu proti narušiteli vystřelil šíp! Hnědovlasek naštěstí skočil vstříc Nozomině bariéře a v domnění, že jde o trampolínu, si začal hrát, jako kdyby právě o vlásek neunikl prostřelenému hrdlu.
Nozomi si v nastalém zmatku povzdychla a promnula si cíp nosu. „Neboj, Shinyo, to tě odnaučím…“ Vzhlédla a ve tváři měla přísný výraz kontrastující s jejím dětským vzezřením. „Ty tam, dolu,“ ukázala na nového chlapce. „Jak to, že netrénuješ se svým týmem a vyrušuješ náš tým? Máš snad volno? Jméno a tým, ty pometlo.“ Obrátila se na blonďáka. „A ty, Hideharu, nejdřív zhodnoť situaci, než začneš střílet. Co kdybys zabil nějakého vesničana?“

Momo Inuzuka
Tým 3
Junna, či osoba jí podobná odkopla Naruki stranou jako by se nechumelilo a v mžiku rozvinula svitek. Následoval smích, jelikož byl svitek samozřejmě falešný. Junnin smích byl jaksi temný, ale přesto velice nakažlivý, takže to Momo nedalo a začala se smát taky. Vypadalo to dost divně, ale sranda měla brzy přestat.
Falešná Junna se totiž rozjela na plnou hubu a pustila se do trojice genninů. Naštěstí jen slovně, ulevila si Momo potom, co viděla předchozí kop.
"Tak moment, my jsme se nenachytali na falešný svitek. Nebo jo? Je ten svitek co mám v kapsičce taky falešný? I když... Možná jsem neměla říkat kde je." Uvědomila si nakonec a praštila se do čela. Naruki vypadala, že by chtěla spolupracovat a dala to i najevo, ale po tom jak dychtivě toužila po vítěství se jen těžce dalo říct, jestli se jí dá věřit.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
„OI“ zrudnul Takuya a zahulákal na medvěda jménem Utari rozčíleně, když si ho začal medvěd dobírat kvůli Onigiri.
„Tsch...! Chlupáč jeden blbej... ukecanej... votravnej...“ zašklebil se černovlásek a nasupeně sykl, načež si to začal rázovat zpátky k vodě, když ho k ní Kumaru znovu poslal. Bylo jasné, že tu ještě chvilku stráví, než bude moct říct, že tuhle techniku dokonale ovládl. Onigiri se ale snažila, co mohla, takže on musel taky!
Tmavovláska se akorát vyškrábala z vody a rozpustila si vlasy, aby se jí lépe trénovalo. Takuya po ní chvilku s nepatrným ruměncem ve tvářích pokukoval, načež se jakoby probral, rychle zatřepal hlavou a plácl se dlaněmi do tváři.
„Prober se Takuyo! Máš tu něco na práci jasný!?“ zamračil se, jak se snažil usilovně obnovit své soustředění, ale moc se mu to nedařilo. Chvilku tam jen tak stál, dokud nezabloudil pohledem k vodopádu.
Černovlásek se na padající masy vody chvilku zakaboněně díval, dokud se přes rameno ještě jednou neohlédl po Onigiri, načež se narovnal, vypnul hruď a zamířil si to blíž k vodopádu.
„Yosh!“ zastavil se skoro v pozoru na břehu, kde to o několik metrů dál bublalo a vřelo, s oroseným čelem se na vodu před sebou zadíval, a polkl.
„To dáš Takuyo! To dáš Takuyo! TO DÁŠ TAKUYO!“ hecoval se v duchu černovlásek, načež se prudce nadechl a složil pečeť tygra.
„DU NA TO!“ houkl a vrhl se do vody. První krok proběhl docela dobře, noha se ponořila jen ke kotníku a udržela se na úrovni stability pudingu. Druhý krok na tom byl podobně, ale třetí už tak slavný nebyl a čtvrtý už vůbec ne. Takuya se totiž dostal moc blízko vodopádu a divoká voda ho strhla pod hladinu.
„Gwuah!“ vyjekl genin, načež ho proud vody pěkně semlel a propral. Chvilku na to se černá kštice vynořila kousek od břehu, ke kterému její majitel rychle doplaval, aby se ho mohl chytnout a popadnout dech.
„Kuso... gueh... ale já... gah... to dam!“ kuckal Takuya a šklebil se na vodopád. Vyškrábal se na souš, vrátil se na místo odkud se předtím vrhl do vody, složil opět pečeť a započal další pokus. A zase marně.
Nebylo to tak, že by si snad černovlásek tak věřil, nebo že by byl tak hloupý, aby si myslel, že by mu to v takhle divoké vodě mohlo jít líp, že by se rozhodl pro takhle drastickou metodu tréninku. Ve skutečnosti to bylo proto, aby ho bezprostřední nebezpečí a několikanásobně větší obtížnost donutili soustředit se na trénink a nenechat se rozptylovat přítomností Onigiri.
Nebyl to žádný plán, který by Takuya vědomě vymyslel. Ohnivec se pro tuhle možnost rozhodl instinktivně, aniž by o ní nějak přemýšlel. Otázkou však bylo, jestli to k něčemu bude, nebo ne. Pokud by měl ale uspět, chůzi po stojaté vodě by pak měl už zvládnout i po rukách a pozpátku.
„ZNOVU!“ dodal si Takuya kuráž potřetí, složil pečeť a znovu se vrhl do vln.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Itsumi Yamanaka
Ulice Konohy

Itsumi ještě jednou koukla na kytici a naštěstí se jí skutečně nic nestalo, lilie byly samy o sobě dlouhé a květy většinou jen na konci stonku, takže to neodnesly, možná se polámalo pár listů, ale to není nic dramatického.
"Já totiž!"
Teprve teď ji došlo, že narazila do kluka... KLUKA! A ještě k tomu se snažil konverzovat. Co teď?! Měla by utéct nebo? Neublíží ji? Co když se ptal a myslel to ironicky! Jenom se jí vysmívá a pak ji zbije a kytici rozšlape... Co teď?! To byl zase den! Jedna katastrofa střídala druhou, bylo jedno, kde byla, měla asi špatnou karmu nebo co.
Klid Itsumi, zachovej chladnou hlavu, když tak utečeš. S trochou štěstí budu rychlejší, nebo se mě zastane někdo na ulici.
"Já se moc omlouvám, opravdu jsem Tě neviděla. V životě bych to neudělala naschvál! Gomenasai!"
Se zarudlými tvářemi a očima skoro pro pláč začala sklánět hlavu, aby dala najevo, že omluvu myslí skutečně upřímně a velice jí to mrzí.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5

Starosta toho měl dost a Azri se mu ani nedivila. Ninjové, který si najal, mu nevěřili a podezřívali ho. To by naštvalo asi každého. Zkontrolovala tygra, kdyby se náhodou chtěl o něco pokusit, jako například sežrat je. Ten pocit jí stačil jednou, podruhé ráda o něj přijde. Avšak stále měla pocit, že jim lhal. Nomure souhlasila s plánem hnědovlásky a Akimi, na rozkaz své cvičitelky, se přikradla ke starostovi, načež ho kousla do nohy. Dívenka se malinko pousmála, ale byla ve střehu, kdyby se něco pokazilo. Jestli tohle zjistí Suzume, obě dívky jsou mrtvé.

Shin Mizukin
tým 16
ulice konohy
Sarutobi-sensei vykořisťoval toho zrzka a Tokune mezitím připomněl trénink přežití."Jo bral bych radši deset takových obřích býků ,než snášet ty pohledy tady..."Pomyslel si trpce blonďák a dál zůstával zticha.Zrzek pověděl něco o tobě,ale Shin mu pořád nevěřil natolik ,aby mu zbaštil aspoň dvě slova.Z proudu pesimistických myšlenek ho probral útok šíleného keře lilií.
Najednou se Shin potácel po ulici,omráčený vůní tolika kytek a hledající oporu v podobě Tokuneho obličeje."Promiň kámo."Omluvil se mu ,když zjistil o co se opřel a zaměřil se na útočníka.Nejdřívě si myslel ,že na něj zaútočil nějaký bůh přírody,protože viděl jen trsy nějakých kytek s nohama,jak se mu omlouvají.K jeho úlevě zjistil,že za květy je vcelku hezký obličej živé dívky."Heh..v pořádku... kytky dobrý?"Vypravil omráčeně ze sebe a pomyslel si ,že to už je podruhé tenhle týden co ho napadla nějaká holka.Tahle mu však nezabodla kunai do ramene ,takže to bral jako dobré znamení...aspoň něco.

Itsumi Yamanaka
Ulice Konohy

Itsumi ani tento den nezahálela, jelikož měla dnes volno a nemusela být se svým týmem, přišly na řadu rodinné povinnosti. Musela pomáhat sestře s květinářstvím, tahat velké pugéty a roznášet je dle objednávky, tomu se neubránila. Netvrdila, že by se ji to nelíbilo, práce to byla hezká, ale ruce po dlouhém dni téměř necítila. Ono se řekne "jenom kytka", ale tahejte si jich 20 po celé vesnici a pak změníte názor.
Tentokrát nesla pugét lilií dlouholetému zákazníkovi. I Itsumi už měla tu čest ses ním seznámit, na její vkus to byl podivín, ale nepříslušelo ji soudit lidi. Jednoduše odnese květiny na místo určení, většinou do vlastních rukou či někomu, komu jsou květiny určeny a tím to pro ni končí. Často to byla opravdu naplňující práce, vidět všechny ty ženy, jak se radují nad kyticí rozkvetlých a voňavých květin.
"Ještě... Dvakrát zahnout doleva a pak rovno, je to ten dům se zelenou střechou a rozbitým zvonkem."
Opakovala si nahlas Itsumi, aby nezabloudila. Kytice byla opravdu obrovská a všimla si, že jedna z lilií začíná pomaloučku vyklouzávat a snad i vypadne z kytice úplně. Začala v náručí kytici různě naklánět a stavět, aby neposlušná rostlinka zaplula zase zpátky.
Tím, jak pekelně se soustředila na hru s rostlinkou ale zapomněla, že jsou kolem i lidé a že taky měla zatočit. Proto narazila do klučiny (Shina), kterého přes kytici ani neviděla. Odskočila stranou, zkontrolovala kytici, zda ji nic není a teprve až poté se vytočila stranou, aby koukla, koho to vůbec srazila.
"Eto.. Já se strašně omlouvám! Neviděla jsem Vás!"

Kumaru (tým 11)
Vousatý muž si počkal až se Takuya vykřičí. Nikdo žádné vzdávání nezmiňoval.
"Hmmm...nikdo o vzdávání nic neříkal."
Medvídek se naklonil ke Kumarovi s prackou před tlamou a v dost hlasitém šepotu mu zašeptal"Ten kluk to řekl jenom proto, aby si přilepšil u tý holčiny!"
Jounin jen otočil hlavou a upřeně na Medvídka pohlédl. Ten už raději nic neříkal. Poté Kumaru upřel svou pozornost na žáky.
"Hmmm...všechno co při mém tréninku musíte snášet a podstupovat má nějaký smysl. Věřím, že to z vás udělá nejenom silnějšího ninju, ale i silnějšího člověka...A k tomu patří i rýpání tady Utariho. Taky to, že občas dostanete ránu při nácviku boje."
"Správně!" Kývl souhlasně Utari, jak se tedy Medvídek jmenoval.
Kumaru gestem ruky poslal Takuyu zpátky do vody.
Snad to zvládnou, než zapadne slunce. Hodlal je tady totiž nechat ve vodě i po západu slunce v ledové vodě pokud by to bylo nezbytné. K tomu ale stejně nejspíš nedojde.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Dívka se zamračila, slyšíc Medvídkovo pošťuchování, a uraženě trhla hlavou do strany. Znovu se zvedla, zavřela oči a složila pečeť beránka. Kumaru ji v podstatě pochválil a Takuya prohlásil, že je silná. Usmála se a začervenala. ‚Neblázni, Onigiri!‘ napomenula se hned. ‚Soustřeď se na svj trénink. Trénink!‘
Zhluboka se nadechla a úsměv se změnil v soustředěný neutrální výraz. ‚Tohle je jiné než lezení po stromech. Voda se pod chodidly mění s každou sekundou. Musím svoji mysl a tělo vycvičit tak, aby dokázaly pohotově a samy od sebe reagovat na změny. Naposledy jsem použila málo chakry…‘ Otevřela oči a našlápla na hladinu. Noha se potopila po koleno a Onigiri usilovně změnila množství chakry, aby se udržela. Přidala druhou nohu, podrážka se namočila. A pak kunoichi zavrávorala a s výkřikem zapadla pod hladinu.
S kašlem se vyškrábala na břeh a kecla si na zadek. „Mou! Moje tělo reaguje pomaleji než mysl!“ zaúpěla a rozpustila si vlasy, které vyždímala. Culík ji začínal nepříjemně tahat.

Kumichi Shinya
Tým 2
Shinya se během pádu vzpamatovala, až když uslyšela výkřik sensei, která prováděla nějakou Shin neznámou, ale vážně úžasnou techniku, aby se Shinya dole nezabila. Překvapeně zamrkala, a pak, jakoby znovu ožila odrazila se od plachty a elegantním saltem se dostala na zem blíž k sensei, která se otázkou "Co šílíš prosímtě" snažila zjistit, co to před chvílí Shinya udělala. To totiž nebylo elegantní ani trochu, pustit se větve jenom proto, že ji něco překvapilo.. ,,Gommen sensei, já ho tam nahoře nečekala.." věděla, že se jí tohle maximálně nepovedlo, protože když se ninja něčeho lekne, a ještě ho to dostane do nebezpečné situace, může to ohrozit v jiném případě nejen ji, ale i zbytek týmu. Shinya sklopila oči, ignorujíc neznámého člověka, který mezitím začal na chakrové plachtě skákat, a chovat se jako malé dítě.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Medvěd si z nich dělal srandu a Takuyovi to začínalo lézt na nervy. Naštěstí se do toho včas vložil Kumaru, který situaci ale ve výsledku také moc nepomohl.
„Vy všichni furt děláte jako bysme měli bejt úplný lemry nebo co! Kdo se tu vzdává, ha!?“ vztekal se na muže s medvědem černovlásek popuzeně za to, že je pořád tak napomínali a podceňovali.
Pak se ale Kumaru na dost dlouho odmlčel, aniž by jim předtím zadal nějakou práci, což Takuyu znejistilo. A oprávněně. Kumaru mu totiž vzápětí vynadal za jeho postoj vůči Onigiri.
„Hej! Já si nemyslim že je Onigiri někdo koho musim furt chránit jasný!? Je silná!“ ohradil se proti výtkám svého senseie Takuya se zatnutou pěstí, načež se zarazil, protože si uvědomil, co řekl. Jeho pohled poté krátce sklouzl k tmavovlásce, načež se mladík s lehkým ruměncem ve tváři odvrátil, aby na sobě nedal znát rozpaky, a založil si ruce trucovitě na prsou.
„Totiž... Chtěl sem říct že... Chlap se s holkama prostě nepere jasný!?“ zabručel dodatečně, na vysvětlenou.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naruki Hyuuga
Tým 3
Les
Juuna chytila svitek a hned na to bělovlasou dívku tvrdě skopla.Naruki se kousek stranou proletěla.."Ahh.."vydechla když tvrdě zastavila o strom.Tohle se Juuně nepodobá to není ona...hmm..sensei? prolítlo hlavou dívce,když se zvedala ze země.
Trochu to s Naruki hrklo jak se tajemně začala smát.Je ovládaná. řekla si,když na Juunu koukala pořád byakuganem.
"Ha jak lehké zaútočit na někoho kdo ti není rovný!"řekla bělooká dívka nařčeně a pevným krokem předstoupila vpřed."Kdo si myslíš,že si takhle sii zahrávat s týmem 3!"řekla dívka se zábleskem v očích a podívala se na svou spolubojovnici Momo.

Kumaru (tým 11)
"Neříkejte o Takuyovi takové ošklivé věci..." Začal děvče teatrálně parodovat Medvídek. "Mohlo by se ho to chudáčka dotknout a mohl by se třeba podřez..." Pokračoval stejným tónem, ale nedořekl to co chtěl, protože ho přerušil Kumaru.
"To by stačilo. Jsou to jen děcka, nech je chvíli být."
Takuya na druhý břeh nedošel ale doplaval a Onigiri se místo chůze po vodní hladině začala také koupat.
"Pokud tohle nezvládnete, tak se nikdy nebudete moci stát opravdovým ninjou. Jsou určité standardy, které musí zvládat každý shinobi." Prohlásil Kumaru a posadil se vedle Medvídka.
Mladík, konečně vykoupaný a nezapáchající kovařinou, si všiml šrámu na dívčině tváři. Samozřejmě musel začít ihned vyvádět.
Vousatý ninja samozřejmě nepohnul ani brvou a zachovával si svůj typický výraz. Trvalo dost dlouho, než promluvil.
"Tohohle musíš okamžitě nechat. Musíš přestat vnímat Onigiri jako někoho, kdo potřebuje tvoji ochranu. Je to mnohem tvrdší děvče, než si myslíš. Pokud to nedokážeš, tak budeš v budoucnu velmi trpět chlapče."
Kumaru mluvil z vlastní zkušenosti. V životě jaký vedou shinobi si prostě nemůžete dovolit přesvědčení, že vždycky všechny ochráníte. Jednou může nastat okamžik, kdy se vám to nepovede a bude vás to pronásledovat celý život, dokud se s tím nesrovnáte.
Kdo brání všechno, neubrání nic. Říkával Bo-sensei. On toho nakecal tehdy spoustu, ale na tomhle bylo pravdy dost...

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Takuya se akorát se spokojeným úsměvem vyškrábal na nohy, když z křoví vylezli Kumaru s Onigiri.
To černovláska trošku překvapilo, protože netušil, že tu byli, a že ho nejspíš i sledovali. Z myšlenek ho vytrhl opět medvěd.
„OI! JÁ NEJSEM ŽÁDNEJ LUSTR JASNÝ!?“ zařval Takuya zpátky na medvěda, hrozící mu na dálku pěstí. Ten pokračoval v popichování a sliboval, jak mu to Onigiri natře.
„Chmpf...!“ zašklebil se uraženě černovlásek a se založenýma rukama na prsou uhnul pohledem. To, že se ho dívka zastala, mu ale přeci jen menší ruměnec ve tvářích vykouzlilo.
Na medvědových slovech však něco bylo. Onigiri uměla s chakrou pracovat mnohem líp než on, nejspíš jí to nezabere ani polovinu času, co jemu.
„No jo furt! Už du,“ zabručel Takuya a zahleděl se na vodu před sebou. Teď se nesměl ztrapnit!
„Haaaa!“ spráskl ruce v pečeť tygra, soustředil chakru do chodidel a vrhl se do vody.
Prvních pár kroků ušlo ale příchod zbytku týmu, především tmavovlásky, mu příliš narušil soustředění, než aby se mu podařilo svůj předchozí, částečný úspěch na požádání zopakovat a mladík v půlce cesty zahučel pod vodu.
„Bwuah!“ vynořil se nad hladinu a s načervenalými tvářemi hanbou zalapal po vzduchu, „todle se nepočítá jasný!? Byl sem-!“ začal prskat, když doplaval ke břehu a vylezl celý mokrý ven, když tu se zarazil a zrudl ještě víc.
Onigiri, která vylezla z vody chvilku před ním, stála kousek od něj a byla celá mokrá, takže její oblečení dělalo to, co se dalo čekat. Hezky se na ni lepilo.
Černovlásek na ni chvilku vykolejeně civěl, když tu si něčeho všiml a zarazil se.
Onigiri byla celá pomlácená a měla pořádně napuchlou tvář.
„CO STE TO ONI-CHAN SAKRA UDĚLAL KONO KUSOKUMA-JIJI!?“ obořil se Takuya zhurta na Kumara.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Jó v lese na jehličí

Juuna svitek chytila. Rychlostí, jenž nevypadala na genina, tvrdě skopla Naruki stranou, tak, že se kousek prolétla a tvrdě se zastavila až o strom. Mírně se rozkročila a jedním hodem vzhůru ho rozrvřela. Juuna se zarazila, jako kdyby čekala, že se něco stane a po chvilce se jen ozval její smích. Jenomžr byl temnější a zlejší.
"Moc hezké holčičko, ale teď mi dej ten pravej, nebo tady tahle krasotinka přijde o život! A to samé platí i pro tebe blělooká! Jste nuly! Jste jenom děti co nemají právo se stát shinobim! Když vás teď pozabíjim, nebude to pro konohu ztráta. Míré komplikace se prostě nějak vysvětlí. Napadl nás nebezpečný shinobi. To je jednoduché vysvětlení. Mysleli jste si, že stačí jen ukončit akademii, abyste se stali ninjama?!"
Juunina ruka vytáhla další kunai a dala si ho ke krku. Náhle se stín kolem krku uvolnil a dívka konečně mohla alespoň mluvit.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
„Dobře,“ pípla dívka a vylezla z křoví hned po Kumarovi, který prohlásil, že i ona si cvičení zkusí. Méďa konstatoval, že je Takuya hrozný lůzr a že se těší, až ho tmavovláska trumfne. Onigiri nafoukla tváře. „Neříkejte o Takuyovi takové ošklivé věci,“ zamračila se. „Ne všechno jde všem, abyste věděl, Medvídku-san!“
Přistoupila ke břehu, odložila k chlapcově kopičce pásek s katanou a boty. Víc si svlékat nehodlala. Složila pečeť ovečky a zavřela oči. Soustředila chakru do chodidel jako při chození po stromech a vydechla. „Takže…,“ pronesla spíše pro sebe, udělala krok a s vyjeknutím zahučela do vody. S prskáním a kašláním se vyškrabala na břeh a prohrábla si úplně mokrou ofinu, která jí padala do očí. „To nebude tak jednoduché, že? Ehehe,“ prohlásila a připitoměle se zasmála. ‚Ta voda si dělá, co chce! Mění se mi pod nohama!‘

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna ucítila, že ji něco tlačí do boku, a chtěla se zavrtět, aby trochu změnila polohu. Jenže nemohla. Překvapeně vyvalila oči a hekla. Její tělo se začalo samo od sebe hýbat. Dívka pocítila obrovský nával strachu a odkudsi zaslechla hlásek ne nepodobný tomu jejímu. Jen nevycházel z jejích úst. ‚Momo-san! Neposlouchej mě!‘ úpěla v duchu a v koutku očí se jí objevily drobné slzičky. Netušila, jestli Inuzuka stihla získat obálku zpátky, ale kdyby ano, nechtěla, aby je sensei, teď už si jím byla celkem jistá, převezl.
„Hmm!“ vyšlo z jejího hrdla zděšeně. „Hm, hmmm!“

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
Mladá Inuzuka stále sledovala starostu, když v tom najednou k ní přišla Azu. Ta jí potichu řekla, aby zaútočila s Akimi na ono 'starostu'. „Akimi. Pojď ke mně,“ zavolala Nomure svou fenu k sobě a dřepla si k ní. Po chvíli se podívala na starostu a schovala kunai zpět do pouzdra. V tom se Akimi rozešla směrem ke 'starostovi' a prošla se okolo něj.
Když ho obešla, tak ho kousla do levé nohy. Modrooká dívka se podívala na Azu a rozběhla se na 'Starostu' se slovy: „Kdo jste?“ Poté mu dala pěstí do břicha a ihned uskočila zpět vedle Azu a Sena Akimi se rozběhla za ní.

Naomi Taiko, tým 14

Vůbec, ale vůbec nepobírala, o čem se baví. Chytla se na chvilku, když řešili něco s potravinovými zloději, ale pak zase vypadla. Neměla nic, čím by obohatila jejich konverzaci, vlastně v tomto týmu byla ničitel a nic víc. Ti chytří byli chlapy. Pustila ruku Yoia a jen nafoukla tvářičky. On ji prostě ignoroval. Zatnul ruce v pěst a udělala pár rychlejších kroků od nich. Bylo to na prd být jediná holka v týmu. Těšila se, až se konečně někde zastaví a budou mít trénink. Tam se mohla pořádně vyřádit. Po chvilce uvolnila ruce a zpomalila krok, aby byla na stejné úrovni jako oni, avšak nic neříkala. Prostě šla mlčky vedle nich a poslouchala je. Neměla důvod se přidávat ke konverzaci o zlodějích.

Momo Inuzuka
Tým 3
Les
Momo začínala panikařit. Bylo jasné, že boj na blízko by proti někomu z klanu Hyuuga prostě nemohla vyhrát. Krom toho tady ani neměla Mihiho, takže byla situace ještě horší. Na druhou stranu ale ani nemohla utíkat, jelikož se dost vyčerpala, když se snažila Naruki předběhnout. Byl to tedy výběr mezi špatným koncem a ještě horším koncem.
Jen tak tak se dokázala vyhnout útoku kunaiem od Naruki. Jako na zavolanou však přiběhla Junna.
Momo se usmála a byla připravená dívce hodit svitek. V tom si však něco uvědomila. Kde je Mihi? Neviděla ho, ani ho nikde poblíž Junny necítila. Inuzuka se kousla do rtu a na sucho polkla. Svitek si nenápadně schovala do zadní kapsičky, ze které poté vytáhla podobný svitek a ten hodila Junně. Po předchozí akci, při které se objevila falešná Naruki už nevěděla komu může věřit. Možná to byla pravá Junna, na tom nezáleželo, zkrátka si to nemohla ověřit.
"Běž! Pokusím se Naruki zdržet!" Zvolala ale místo toho začala pomalými krůčky ustupovat vzad tak, aby si toho nikdo nevšiml. Musela přece něco udělat. Cokoliv! Všechno to teď bylo na ní. Nesměla selhat.

Ren Kurogami
Vzestup opony číslo čtyři!
Konoha, cvičiště, strom
Ren se dál usmíval, když ho rusovláska mile pozdravila, jenže ta najednou vyjeveně zaječela a začala padat.
Mladík překvapeně zamrkal a sledoval její pád, když tu se do čtyř stromů včetně toho, na kterém Ren seděl, zabodla čtveřice kunaiů, které tak vytvořily jakousi chakrovou plachtu, nebo snad bariéru. Ren na to zíral s hvězdičkami ohromení v očích, když tu se jeho pozornost přesunula k pohybu nalevo a jeho zorničky nenápadně přelétly do koutků očí.
Ten blonďatý kluk po něm vystřelil šíp. Používal luk, takový zvláštní, a kromě toho, hlavice šípu se modravě mihotala, což bylo ještě neobvyklejší.
Dnešek byl plný překvapení!
Ren se odrazil od větve a vrhl se vstříc chakrovému čtverci pod sebou, takže ho šíp minul na poslední chvíli, tak těsně, že mu chakrová modř lehce olízla podrážku na patě.
Hnědovlásek se poté zřítil po vzoru Shinyi do bariéry, od které se po dopadu odrazil a začal na ní poskakovat podobně jako děcko na trampolíně.
„Subarashiii~ Hahaha!“ smál se hnědovlásek vesele a hopsal si to rozjařeně dál.

Homura
Tým 1
Cesta směr Uragawa, les vedle cesty
První se do akce pustila Tenshi s Haru. Rusovláska použila Shikyaku no Jutsu, načež se svou psí společnicí vrhla na jejich senseie.
Homura, s rukama v bok a očima k nebi, se po nich ale zatím neohlédl, ani nijak výrazněji nezareagoval. Jen se zamračil, lehce zastřihal ušima, pokud se tomu tak u člověka dá říkat, a napjal svaly, což ale dívky vidět nemohly, kromě Midori, která měla aktivovaný Byakugan.
Dusot Tenshi s Haru, blížící se k němu zezadu, slyšel, obě Hyuugy před ním ale vyžadovaly jinou pozornost. Proto chvilku před tím, než se k němu duo Inuzuka dostalo, muž konečně shlédl a zaměřil svůj pohled na Kasumi s Midori, očekávaje jejich tah.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hide hleděl na sensei s očekáváním říčního oblázku, který si řeka věky obrušuje a on nic nenamítá a vyčkával na odpověď, která sice přišla, ale byla přerušena výkřikem. Nozomi se bleskově podívala ve směru výkřiku a okamžitě začala tahat kunaie.
'Nepřítel?!'
Prolétlo Hidemu hlavou, jako blesk z čistého nebe. Kdyby měl na přemýšlení více času, asi by z toho vyvodil nějakou normální situaci, ale zakořeněný zlozvyk byl holt silnější. Hide se natočil směrem k výkřiku a při otočce stihl nandat šíp do tětivy a natáhl ji. Jeho oči ignorovali padající kunoichi a hledali cíl, který nebyl nijak moc schovaný. Hide předal tětivě chakru, ta modře zazářila a ve chvíli, kdy ji pustil a kdy se ozvalo rychlé "Vššum", pochopil celou situaci. Pozdě. Jeho sensei neútočila, nýbrž zachraňovala a ten klučina jistě nebyl nepřítel, protože byli vlastně v Konohagakure no sato.
Moc pozdě Hide pochopil, že ho jeho reflexi zradili a nyní jen sledoval, jak se šíp nebezpečně rychle blíží k mladíkovu krku.

Kumaru (tým 11)
Vousatý ninja Onigiřiny poznámky o stalkerech raději ani nekomentoval a pozorně sledoval chlapcův pokus. Takuya se motal jako kdyby měl trochu vypito, faktem ale bylo, že vodní hladinu přešel a dostal se na druhý břeh.
"Hmmm...víš, chakra se dá využít nejen na chůzi po strmých objektech jako stromy, ale i na chůzi po vodě. Svlékat se není nutný. Jen suchá rozhodně nezůstaneš." Vysvětlil Kumaru dívce tiše.
"No to je dost! Už jsem myslel, že mě unudíš k smrti, ale tohle byl docela dobrý pokus!" Zakřičel na mladíka Medvídek z druhého břehu a ukázal zdvižený palec. Poté otočil hlavu a zadíval se směrem, kde se ukrývali Kumaru s Onigiri.
"Jemu fakt nic neunikne." Pomyslel si vousáč, zvedl se a vylezl z křoví.
"Hmm...vidím, že už trochu pokročil...Onigiri si to taky zkusí."
"Zatím jeho nejlepší pokus, ten kluk je hroznej lůzr, ale učený z nebe nespadl, jak se říká." Odpověděl mu Medvídek s úsměvem.
"Bude sranda sledovat jak ho ta holka trumfne." Dodal ještě a zavolal na Takuyu. "Tak dělej! Pojď zpátky, máš tu fanynku co ti natrhne p***l!"

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Než stihla červenovláska obdržet jakoukoliv odpověď, cosi na druhé straně cvičiště se semlelo skoro tak rychle, že to nestihla postřehnout.
Výkřik jí donutil se bleskově podívat směrem k Shinye, která se řítila ze stromu dolů. Navíc Adi koutkem oka zaznamenala ještě někoho. Chlapeckou postavu sedící hlavou dolů na větvi stejného stromu. He? Co?! Nepřítel? Mám Shinye nějak pomoct? Je moc daleko! Dívka byla ještě chvilku předtím plně koncentrována na plánování vlastního tréninkového plánu takže jí tento náhlý zvrat událostí vyvedl z míry.
Naštěstí se pochopitelně s "jouninskou rychlostí" řešení ujala Nozomi, která směrem ke stromu vrhla čtyři přesně mířené kunaie. Ty pod padající dívkou následně vytvořily jakousi modravou plošinu, která jí zachytila a co nejvíce tak zmírnila škody a zranění.
Adi jen uznale hvízdla. Senseiny reflexy byly opravdu mistrně vybroušené.
Ale pád druhé červenovlásky nebyl jedinou záhadou, která se zde tak náhle objevila. "Sensei... Kdo je ten cizí kluk na stromě?" zeptala se dívka podezřívavě hned co bylo jasné, že je Shinya jakžtakž v pořádku. Ostatně, co když za Shinyin pád mohl právě on? Tedy, ne že by vypadal dvakrát nebezpečně jak tam tak seděl se... skicákem v ruce? Ale kdo ví. Adi ostatně vůbec neviděla jak k tomuto dešti červenovlásek došlo!

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Medvěd spustil další řehot a černovláskovi naskočila žilka na čele.
„OI! PŘESTAŇ SE TLEMIT!“ zahulákal Takuya na chlupáče rozčíleně. Co si o sobě ten medvěd sakra myslel!?
„Řek sem že to nevzdam dokud nebudu slavnej jasný!? A hned ti to dokážu!“ zahulákal mladý genin ještě na svého prozatímního učitele, načež se otočil zpátky k vodě s dlaněmi spojenými v pečeť tygra.
„Haaaaah!“ sevřel Takuya křečovitě víčka, vpustil chakru do chodidel, až se mu kolem nich lehce zavlnil vzduch, načež oči opět otevřel a vrhl se vpřed. Tentokrát se to rozhodl zkusit za běhu.
Ve chvíli, kdy se mělo jeho chodidlo dotknout hladiny, mu však voda trošku uhnula, jako by měl na sobě nějaký vodní repelent nebo odpudivé, silové pole, a Takuya zavrávoral. Použil moc chakry a ta vodu málem prorazila.
„Kuso! Ještě ne! Dokážu to!“ zatnul černovlásek zuby, načež se vody dotkla i druhá noha. Ta do ní pro změnu zajela po kotník, než se trochu stabilizovala, díky čemuž se Takuya udržel na hladině a mohl pokračovat v běhu. Běh to byl sice dost divný, jak kdyby měl černovlásek pořádně upito, nacházel se v oblasti zemětřesení, a běžel po pudingu zároveň. Jeho odhodlaný křik však neustával a soustředění konečně trochu zesílilo, což se začalo promítat i na jeho výsledcích. Pomalu ale jistě se každý další krok zlepšoval, voda se pod ním čím dál tím méňe vlnila a prohýbala a naopak působila na oko pevněji a pevněji, jak kdyby Takuyovi tvrdl beton pod nohama a jeho tekutá stezka se měnila na skutečnou cestu.
„Ještě kousek...! Ještě kousek!“ hnal se černovlásek dál vpřed. Už byl za půlkou vodní plochy, jen pár posledních metrů od druhého břehu, který byl jeho cílem.
„GWUAAAH!“ zařval Takuya a na posledních třech metrech pustil pečeť, odrazil se a skočil.
Do stran se rozlétla voda a k uším medvěda, Kumara i Onigiri dolehlo šplouchnutí... Ale Takuya to dokázal! Většinou těla na druhý břeh skutečně dosáhl, kromě lýtek, kterými kopl do vody, při čemž se trošku natloukl kolena. Podstatné ale bylo, že to zvládl! Přeběhl celou vodní plochu pod vodopádem!
„Hah... hah... Heh...!“ oddechoval černovlásek s širokým úsměvem ve tváři a ohlédl se přes rameno na medvěda na druhé straně.
To by ho mělo naučit nebrat jeho slova zlehka! Teď už to jen trošičku... trošičku víc dopiluje a bude zase o krok blíž k legendám, které tolik toužil překonat!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Následovala Kumara a tiše přemýšlela o tom, co jí řekl. Když její rozhodování nebylo tak špatné, jak si myslela, co bylo chybou jejího ztuhnutí na místě? ‚Strach…,‘ připomněla si.
Z hloubání ji probral muž a dívka kývla. Schovala se vedle něj a vykoukla skulinkou v křoví. Zahlédla Takuyu jen v trenkách, zamrkala, zrudla a odvrátila pohled. „Jsme jako dva stalkeři,“ pípla stydlivě a očkem znovu zabloudila ke kamarádovi. „Nebudu se také muset svlékat, že ne? Co to tam vůbec dělají?“

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Nozomi si povzdychla. „Nechceš se zkusit…“ Nedořekla. Zaslechla vyjeknutí a bleskově se otočila. Shinya padala a nebylo to ze zrovna malé výšky. Malá žena hbitě vytáhla čtyři kunaie s lístky a hodila je. Každý z nich se zabodl do nějakého stromu tak, aby tvořil roh čtverce, do jehož středu padala dívka.
Nozomi složila několik pečení. „Kanata no Kekkai!“
Kunoichi čekal náraz, ale ne takový, jaký by začila, kdyby dopadla až na zem. Ocitla se na modré průhledné placce, která ji nenechala spadnout níž. „Co šílíš, prosím tě?“

Zoologická zahrada

Starosta, Sen
Týmu 5
Akaigawa
„Starosta! Starosta, starosta, starosta! Opakuju to jak papoušek a vy mi nevěříte. Proč? Protože jste se jen tak z ničeho nic rozhodly věřit nepříteli? To jsem si vás raději neměl najímat. Za dobrotu na žebrotu!“ ječel muž a přeskakoval mu hlas strachy, co s ním bude. Očima těkal po Senovi, jako kdyby čekal, že na něj každou vteřinou skočí.

Kumichi Shinya
Tým 2
Shinya pomalu vzdala nějakou snahu přitáhnout se na její v současné době jedinou větev v dosahu, tím myslím tu, na které bezmocně visela, a tak nasadila nepřítomný výraz a hleděla beznadějně krz listí. Asi po půl minutě si uvědomila, že na ní někdo zírá, přesněji řečeno kření. Shinya se usmála a nepřítomně zažbleptala něco jako ,,A - ahoj, ja se.." a trvalo jí dalších půl minuty, že to není v pořádku, a že by se asi měla vyděsit. A tak po minutě tupého zírání na jnědovlasého hezkého kluka, který kdo ví proč byl vzhůru nohama, vytřeštila oči,vyjekla, před očima se jí zatmělo, povolila stisk a ruce rychle po dřevě sklouzly dolů. A tak se stalo, že najednou padala z relativně velké výšky, a byla tak zmatená, že nebyla schopná koordinovat svoje pohyby.

Ren Kurogami
Vzestup opony číslo čtyři!
Konoha, cvičiště, strom
Tým 2 se právě nacházel mezi stromy na cvičišti, kde se jeho členové pokoušeli vzájemně domluvit, co že to chtějí vlastně dělat. Zatím ale vítězila nerozhodnost, až na rusovlásku s krátkým sestřihem. Ta se právě řítila vstříc stromu, snažící se dostat svou chakru pod kontrolu dost na to, aby ji vynesla až na vrchol, což se jí i částečně dařilo, ale ne dokonale.
Při posledním pokusu to zvládla až k nejbližší větvi, které se chytila, a tam také zůstala viset.
Nejspíš si myslela, že jí nikdo nevěnuje moc pozornosti, kdo také, když tu nikdo jiný, kromě jejího týmu nebyl, ale někdo se přece jen našel.
Asi metr od její tváře se nacházela totiž tvář druhá, avšak zakrytá skicákem, do kterého si jeho majitel cosi črtal. Dotyčný, soudě podle zpoza skicáku vyčuhujících kadeří hnědovlásek, si to seděl na větvi naproti té, které se Shinya držela, v tureckém sedu, a to sice na její dolní straně, hlavou dolů. Jak na té větvi držel bylo ve hvězdách, ale pravděpodobně se jednalo o trik, který se rusovláska právě snažila naučit.
Klučina, oblečený v tílku, pod kterým šlo v límci vidět síťovinu, s návleky ze stejné hmoty na rukách od zápěstí k loktům, světlehnědých hakama na nohách, a s dřevěnými geta na chodidlech, spustil skicák po chvilce o něco níž, v jeho případě spíš výš, aby na dívku před sebou viděl, a mile se na ni zazubil.
Ochranou čelenku Konohy měl uvázanou kolem pasu v místě opasku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momotani Hideharu
Tým 2
Cvičiště

"Jestli to má být můj osobní tréning, tak bych dal přednost práci s chakrou. Nejlépe se naučit nějakou novou techniku, která mi v boji bude nápomocná. Jestli o nějaké víte, vyzkouším. Jestli ne, zůstanu při starém tréningovém programu."
Pravil Hideharu a úkosem pohlédl na novou padající rudovlásku. Poté si změřil Adi a nakonec se vrátil k Nozomi.
Zbytečná ztráta času. Tohle neni to, k čemu jsem byl..chmm.. . Pocity musí jít stranou. Jsem jen zbraň, která vykonává a nestěžuje si. Pochybnost je pocit. Pocity jsou zakázané. Musím se koncentrovat a nevypadnout z rovnováhy. Kdybych použil pocitů, poskytnu nepříteli výhodu a budu zbytečně zabit.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Les
Momo prosvištěla kolem Naruki až z toho narazila i do stromu."Ou"řekla tiše a trošku přivřela při tom oči.Pomalu se přibližovala k dívce,která najednou vykřikla.Naruki však věděla že nic za ní není a stále se přibližovala ke křoví kam hupsla Momo.Bělovlasá dívka si pomalýmm pohybem sáhla dozadu do kapsy pro kunai s provázkem.Potom ho rychle hodila na Momo s účelem ji tím chytit.Po chvilce najednou dívka zaznamenala dalšího člena jejího týmu. Musím být opatrná bůh ví o co jí jde. pomyslela si Naruki.Hned na to z křoví se vyřítila Juuna a mířila kunaiem po Naruki. Dívka se skrčila a snažila se Juuně podkosit nohy.

Kumaru (tým 11)
Medvídek se zase začal řezat smíchy nad chlapcovo rozčilováním.
"Tyhle blbosti mele každej druhej. Překonám tebe, překonám ty na skále...bla, bla, bla...ale co dělá Tebe tak speciálního? Máš snad něco, co ostatní nemají? Zatím jsi jen ukřičený malý kluk, co nezvládá chodit po vodě, tak se ksakru snaž!"
Když Onigiri dokončila svých dvacet koleček, zvedl se Kumaru z kmene stromu.
"Jo, půjdeme."
Doufal, že chlupáč do kluka moc neryje. On sám, když byl mladší, jeho peskování opravdu nesnášel. Na jeho slovech sice obvykle něco bylo, ale to si uvědomil až mnohem později když byl starší a rozumnější.
Mlčky došli za zhruba patnáct minut téměř k vodě. Kumaru věděl moc dobře, že má hledat pod vodopádem.
"Nejdřív se budeme chvíli nenápadně dívat. Chci vědět jak na tom je." Řekl dívce tiše a našel si mezeru v křoví, kterou viděl až k vodě.