NFFORPG - Konohagakure no Sato

Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Pomalu se mu začaly v hlavě srovnávat myšlenky, když v tom bum! Skoro jako by jeho mozek dostal další ránu, když se k nim připojila další neznámá osoba, která měla být další náhrada do týmu. Hiroshi se jen plácl přes čelo a čekal, jak se situace vyvrbí. Na odpověď nebylo nutno čekat - blbě.
Hiroshi si připadal jako v nějakém bludišti. Skoro jako by pokaždé spatřil cestu ven, ale pak postupem času, jak se přibližoval zjistil, že ta cesta nikam nevede. Situaci se však pokusil vyjasnit jejich nový sensei, tedy samozřejmě oba z nich.
Mise nakonec měla být dokončena, což byla snad jediná dobrá zpráva, která se k Hiroshimu za ten den donesla. Dostali tedy za úkol zasvětit zbytek týmu do mise. Mladý Hyuuga však byl stále ještě trochu zpomalený a tak se toho radši ujmula Yuki. Když domluvila, pohlédla na Hiroshiho s otázkou, jestli chce něco dodat.
"No, nejspíš jen, že by jsme měli prozkoumat tu cestu, zjistit kam vede a najít další stopy, či rovnou pachatele. Nemělo by to být tak těžké."
"Každopádně já jsem Hyuuga Hiroshi. Snad u nás vydržíš aspoň týden."
Zvolal s úsměvem k nováčkovi a přejel ho pohledem. Skutečně doufal, že ho brzy zase někdo nenahradí, jelikož to už začínalo být docela otravné. Se současnou situací ve vesnici se to však dalo pochopit. Teď se však museli soustředit na dokončení mise.

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka
Tým 5
Akaigawa
Nomure se dívala na sensei a čekala její odpověď. Té se jí vzápětí dostalo. 'Takže tady mám zůstat a hlídat s Azu,' pomyslela si mladá Inuzuka. „Dobře sensei,“ řekla a usmála se na sensei. Suzume se ještě Sena zeptala, kde šla ta poslední dívka a poté odešla.
V pokoji už zůstaly jen dívky s Akimi a Senem. Tygr se začal omlouvat Azu. Poté se Sen podívala na Nomure a zeptal se jak se jmenuje ona a její společnice. „Já jsem Nomure Inuzuka a tohle je Akimi,“ řekla dívka a mile se na tygra usmála. Akimi pomalu vylezla z dívčiny bundy a pomalu se rozešla směrem k tygrovi. Poté si k němu sedla a dívala se na něj.
„Azu-san,“ oslovila černovláska dívku. „Mohla by jsi mi aspoň okrajově říct, co vlastně máme za úkol,“ zeptala se dívky a čekala na její odpověď.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště
Po příchodu na cvičiště vyskočila sensei na jeden z legendárních tréninkových špalků a alespoň trochu tím vyrovnala výškovou nerovnost mezi ní a jejími studenty.
Shinye zadala vlastní trénink a to lezení po stromech za pomoci chakry. Ačkoliv Adi sama tohle cvičení absolvovala teprve nedávno, už teď musela uznat, že je dosti užitečné takto chakru umět používat.
Další slova byla mířena přímo na zbylé dva. Šlo o otázku, co by chtěli nadále trénovat. Sensei ještě navíc apelovala na Hideho, aby se pokusil v sobě vzbudit alespoň nějakou individuální sebejistotu a vlastní přemýšlení. Ale červenovláska musela uznat, že jí samotnou nenapadá co by vlastně chtěla cvičit.
Promluvila tedy až po chvilce ticha, kdy se snažila v hlavě co nejlépe zformulovat své přání. "No... nevím nakolik je to možné splnit, ale ráda bych se naučila ještě nějakou další větrnou techniku. Protože zatím toho vlastně tolik neumím. A omezené množství prostředků se v boji lehce vyčerpá." Zvedla zkoumavě hlavu ke svojí sensei.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana, Sen, stařík v zoo
Týmu 5
Radnice
Všimla si Nomurina pohledu a krátce se zamyslela. „Počkej tu s Azu. Sene? V Akaigawě je zoologická, že?“
Kývnul.
„Naoko se na ni ptala?“
Znovu kývnutí.
„Najdu jí.“ ‚A skopu jí do kulata.‘ Suzume opustila pokoj. Dveře se zabouchly, ale díky díře v kusu futra dívky stále mohly vidět do chodby.
Dívky s tygrem osiřely. Sen se uložil a pozoroval je moudrýma očima. „Azu-san,“ oslovil dívenku, „ještě jednou se vám moc omlouvám za své chování. Já nechtěl.“ Pak se podíval na Nomure. „Máte roztomilou společnici. Smím vědět, jak se obě jmenujete?“
…
Stařík pohladil kobylku po nozdrách a ta přátelsky zafrkala. Přeměněná Naoko se přilepila na klec s velkým dravým ptákem, který naklonil hlavu na stranu a prohlédl si dítě. Byl krátce po krmení a to hloupé mládě ho nezajímalo. Na hraní byl už moc starý. Přesto se mu honilo hlavou, že jestli nepřestane ručkou šmátrat tak blízko jeho krmiva, uštípne ji u ramene zobákem.
„Slečno, tam bych tu ruku nestrkal. On Miki dost klove,“ ozval se stařík přátelsky.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Ichiraku Ramen > Cvičiště
Tým 2 se přesunul na cvičiště, kde Nozomi vyskočila na jeden ze špalků a uvelebila se na něm. Zahleděla se na Shinyu. „Tvým úkolem bude vyjít po kmeni až na korunu stromu jen po svých. Použiješ k tomu chakru, kterou soustředíš do chodidel. Musíš najít přesné množství, kterým se přichytíš, rozumíš?“
Počkala, jestli se dívenka nebude na něco ptát, a obrátila se na dva zbylé členy. „Co vy? Chtěli byste něco trénovat? Hideharu, prosím, zamysli se. Nechci slyšet žádné, ať ti něco přikážu. Rozhodni se svobodně sám.“

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Rozpačitě se na Takuyu usmála, jakože ho nechce ignorovat, jenže Kumaru pokračoval dál a dívka na něj upnula celou svoji pozornost. Odhodlaně kývla.
Muž poté přivolal svého společníka, se kterým si vyměnil pár vět.
„Konnichiwa, Medvídku-san,“ usmála se na něj tmavovláska a uklonila se. Medvídek odtáhl Takuyu pryč a podezřele se šklebil. Kunoichi se chtěla zeptat, co budou dělat, ale Kumaru ji zarazil.
Prve odhodlaně kývla. Fialková očka sledovala senseie se vší vážností, dokud se nezačal hýbat. Jakmile spatřila obří pěst velikosti její vlastní hlavy, očka vyvalila, zalapala po dechu a uskočila o metr vzad, kde se přikrčila a čekala další výpad. Tvářila se jako vyděšený králík. Vždyť ten chlap měl snad dva metry a přes sto kilo k tomu! Oproti němu byla malinká a hlavně lehounká jako pírko. Jestli ji zasáhne, určitě jí něco zlomí!

Ikazuchi Sousuke
Tým 11
Podzemní šachta => návrat do Konohy

Samozřejmě, že Sousukeho nikdo neposlouchal, ale moc si z toho hlavu nedělal. Jak adrenalin postupně opadával, začínal si zpětně vybavovat celou situaci, která je dostala tam, kde teď byli a myšlenky se mu honily hlavou jedna přes druhou jak se snažil analyzovat všechny aspekty, aby tomu všemu dal smysl. Zbytek skupiny se mezitím po chvilce dohadování pustil jednou z chodeb směrem, který Sousuke doufal, že vede ven, proto je automaticky následoval.
Nevšiml si ani, jak po něm Takuya pokukoval. Byl na to příliš zaneprázdněn.
V jeho informacích však bylo až příliš mnoho neznámých na to, aby si dokázal udělat alespoň trochu celistvý obraz. Proto, jakmile se vydali vzhůru za všeobecného souhlasu a když Kumaru nevypadal, že by chtěl Takuyův dotaz na jejich nové protivníky jakkoli uspokojit, se Sousuke přifařil blíže Onigiri a jejímu chlupatému společníkovi, který takové výhrady neměl.
Ten "Doktor" nezněl ani trochu jako někdo, kdo by měl dělat svému titulu čest. Možná, že jinde tomu bylo jinak, ale zde doktoři znamenali naději a pomoc tam, kde žádné nebyly. Tento muž se ale zdál být spíše kandidátem na řezníka, než léčitele. A bohužel Sousuke si nedělal iluze o tom, že tohle by bylo jejich popslední setkání. Jen doufal, že u příštího se jim povede o něco lépe.
Takže ano, tvrdý výcvik budou potřebovat. Bude to ale stačit?
Než se ocitli opět na čerstvém vzduchu pod nyní indigově temnými nebesy, neuvědomil si, jak moc mu chyběl svěží vánek a šumění listí v korunách stromů. Skutečně neměl rád podzemí.
Tam se s nimi rozloučil jejich chlupatý společník svým obvklým nevybraným způsobem, načež mu Sousuke vněoval mírnou úklonu a sledoval, jak se rozplynul v malý obláček. Bral jeho slova spíš jako poklonu než urážku.
Následoval velice rychlý návrat na farmu, kde tohle všechno začalo a ačkoli v noci se pohybovali trochu nejistě, bylo překvapivé, jak rychle se domku ocitli na dohled. Kumaru samozřejmě nezapomněl Takuyu instruovat o tom, jak moc by měl události posledníc hodin farmářům přetlumočit. To bylo pochopitelné. Víc, než potřebovali vědět určitě nemuseli. Způsobovalo by to zbytečnou paniku.
Takuya se jako obvykle předvedl, když si vyzvedával své čerstvě vyprané věci a div se neprořekl. Naštěstí se ale včas zarazil a omluvil za zničené šaty a jejich cval zpět do vesnice pokračoval. Sousuke cítil, jak se mu krátí dech čím déle je sensei hnal vpřed.
U bran Konohy se až teprve zastavili a Sousuke se musel několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, aby dostal své srdce zpět pod kontrolu a počkal, až jej doženou i jeho plíce, které se zdržely někde v prachu cesty.
Pochvala od Kumara jej trochu potěšila, ikdyž si nebyl tak úplně jistý, jestli byla upřímná nebo měla sloužit jen k pozvednutí morálky. Takuya si vše samozřejmě přebral po svém a Sousuke se neubránil úsměvu, když černovlasý chlapec zjistil, že jeho žvanění vlastně nikdo pořádně nevěnule pozornost. Chtěl utrousit nějakou poznámku na jeho účet, ale nějak mu v hlavě nezbývalo na takové malichernosti místo. Přemáhala jej únava a vyčerpání.
Místo toho se tedy se svými společníky rovněž rozloučil a vydal se domů.
Cukrárna měla hlubokoou půlnoc, když dorazil a byl za to vděčný. Tiše se vyšplhal do okna, které jeho matka nechávala vesměs otevřené a s vědomím toho, že stejně nic nenaspí se v oblečení natáhl na postel.
Během několika okamžiků ale upadl do náruče nevědomí plné hrozivých stínů a číhajících bestií.
Byl by raději, kdyby tomu tak nebylo.

Kumaru (tým 11)
u padlého stromu
Kumaru se dál bavil s Onigiri a Takuyu okázale ignoroval.
"Bojové soustředění je trochu něco jiného, než soustředění třeba při tréninku, nebo když jsi ve škole vypracovávala nějakou úlohu. Na tohle potřebuješ zkušenosti a praxi. Rozhodnost pak přijde sama."
Bylo čas něco dělat. Kumaru si lehce přejel kunaiem přes palec a dotkl se země.
"Kuchyiose no jutsu!"
V obláčku se opět, stejně jako včerejšího dne, zjevil Medvídek.
"Ty mi nedáš chvíli pokoj co?!"
"Jen potřebuju pomoct s tréninkem!"
"Použij klon!"
"Použiju tebe!"
"A co vlastně teda chceš?"
"Chci, aby sis vzpomněl na náš první společný trénink a pak to aplikoval na tomhle klukovi." Ukázal Kumaru na Takuyu.
"Jo, to by mě mohlo bavit." Ušklíbl se Medvídek a začal Takuyu tahat směrem k řece. "Tak dělej ty hroudo hlíny!" Pobízel ho k tomu.
Kumaru s Onigiri osaměli.
"Teď není čas dělat si starosti o něj, Onigiri." Řekl Kumaru bez emocí.
"Já teď po tobě půjdu. Nebudu se držet zpět. Pokud do toho nedáš všechno, zmlátím tě. Pokud zaváháš, zmlátím tě..."
Aniž by dal děvčeti čas na cokoliv, přiskočil k ní a ohnal se po ní svou velkou pěstí...
Mezi tím dotáhl Medvídek Takuyu k řece, kde předtím trénoval se senseiem. Jen s tím rozdílem, že se nacházeli v místech, kde řeka pokračovala zhruba dvacetimetrovým vodopádem.
"Tenhle super trénink ti položí základy k tomu, stát se velmi mocným shinobim. Nebo aspoň jako Kuma-baka, to by mohlo stačit. Umíš chodit po vodě?"
Jedna ze základních ninja schopností. Vtip byl v tom, že šance na první úspěšný pokus je vždycky nulová a chlapec si za chvilku užije dlouhý pád z vodopádu. Medvídek měl co dělat, aby zadržel smích už teď.

Yamanaka Yoi
Tým 14

Jako poslední z trojice studentů dorazila Naomi. "Ahoj." pozdravil dívku s úsměvem. Potom na nějakou dobu ztichl. Sensei se však neukazoval, a tak chtěl začít s dvojicí trochu konverzovat. Přeci jen se skoro vůbec neznali a nejspíš by bylo dobré jejich vztahy trochu prohloubit. Když nad tím však pár minut přemýšlel, nenapadalo ho žádné 'netrapně' znějící téma, které by mohl nadhodit. Zůstal proto potichu i nadále. Chodil po okolí sem a tam a zabíjel tak alespoň trochu čas strávený čekáním na Shikaroua. Nebyl na něj naštvaný. Koneckonců členové klanu Nara takoví bývají poměrně často. Po víc jak hodině se konečně dočkali. Jejich sensei však dorazil poměrně netradičně. Byl celý rozcuchaný, ještě stále na něm byla vidět obvyklá raní opuchlost a co víc...'Tepláky?' pomyslel si Yoi a pohlédl na Shikaroua s jedním zvednutým obočím a zaraženým výrazem. "Z-zdravím..?" pozdravil. Po pár vteřinách mu však došlo, že je nejspíš nemá naschvál. Pousmál se. Najednou mu muž připadal legračně roztomilý. Blonďák se rozhodl, že celou situaci vezme s humorem, a proto beze slov složil pečetě a proměnil se sám v sebe. Jeho nové já na sobě však mělo pohodlně vyhlížející pyžamové tepláky a volné černé triko.
"Můžeme vyrazit." řekl muži a ještě jednou se pousmál.

Asai Hachigoro
Tým 6

Jakmile Asai dorazil domů, vzpomněl si, že by měl ještě poslat vzkaz Shinovi. Popadl tužku a kousek papíru a načmáral na něj několik slov. Několikrát poté papírek přehnul a vložil si jej do kapsy. Nahlédl do Shinovy složky, která mu ležela na stole v kuchyni. Prstem přejel po jednom z listů papíru. Zastavil se na adrese, kde by měl mladý student bydlet. Tiše ji zopakoval a vzpomínal přitom, kde se ono místo nachází. Za pár vteřin už věděl. Ještě jednou zkontroloval, zda má vzkaz skutečně v kapse a vyrazil.
Po několika minutách už stál před Shinovým domovem. Položil vzkaz na zem a zaklepal na vstupní dveře. Poté zmizel.
Domů se vrátil poměrně unavený. Přemýšlel, že by své únavě přizpůsobil zítřejší trénink, ale to otravné já, které se ozvalo pokaždé, když chtěl porušit pravidla nebo provést nějakou tu lumpárnu, ho přerušilo i tentokrát. 'Neměl bys být líný..!' pokáralo chlapce. 'Vždyť já vím...' odvětil v duchu. Asai si povzdychl a zamířil do ložnice.
Probudil se kolem osmé hodiny raní. Umyl se, oblékl a poté se přesunul do kuchyně, kde pojedl něco málo k snídani. Nádobí pečlivě umyl, jelikož měl rád pořádek, a když se posadil na židli u malého stolku, pohlédl na hodiny. Bylo něco málo po půl deváté. Sraz měli v devět a nemocnice odtud byla jen kousek. Asai proto ještě pár minut jen tak seděl, než se zvedl a vyrazil z bytu.
Před nemocnici dorazil deset minut před devátou.

Pro Shou

Pardon že jsem neurčil co máš psát v tom posledním postu ale zvládla jsi to super ^^'

Yuki Minoshi
Tým 19

Úkol zněl poměrně jednoduše-dokončit misi a vrátit se. Yuki přikývla, aby dala najevo, že chápe a souhlasí. V tom je však někdo vyrušil. Zpoza zdi se ozývaly zvuky. Yuki zvedla jedno obočí a mírně se naklonila na stranu, aby za stěnu viděla. Hned na ně vykoukl jakýsi hnědovlasý kluk. Dívčin zvědavý výraz přešel v otrávený až ironický. 'A ty seš jako kdo?' zeptala se v duchu. Odpověď se dostavila téměř okamžitě.
'Nový člen? Už zase?' Kluk jí však nedal moc prostor na přemýšlení, jelikož se najednou začali všichni představovat. "Já jsem Yuki..." řekla poněkud tiše, opatrně a do jisté míry i odměřeně. Stále si hnědovláska prohlížela. Okami je však hned poté vyzvala, aby jim s Hiroshim sdělili, jak mise doteď probíhala. 'Cože?! To to jako vážně nepřipadá nikomu z vás divné?! Vždyť se tu asi před minutou objevil úplně cizí týpek!!' Na dotaz měla chuť odpovědět: 'Neměli jsme moc čas něco zjistit, asi pětkrát se nám totiž měnil člen týmu!' Dřív než však promluvila, rozhodla se, že lepší bude se nejdřív uklidnit. Teprve poté promluvila. "Po cestě sem nás přepadla skupina banditů. Ty jsme vyřídili, ačkoliv jsme byli také zraněni. Yoshi, náš bývalý člen, byl zraněn tolik, že nás musel opustit. Vrátil se do vesnice. Máme vyšetřit, proč se ve vesnici ztrácí dobytek. Zatím jsme zjistili, že v ohradě, kde jsou krávy zavřené, je u lesa jedno místo, kde se dá plot lehce rozebrat. V lese za ním je stezka prošlapaná od dobytka a když jsme postupovali hlouběji, našli jsme roztrhané kraví kůže. Sensei tvrdil, že to udělal varan, ale ten v této oblasti nežije." Na chvíli se odmlčela. "Pokud bych měla mluvit za sebe, vůbec se mi nelíbí místní starosta. Připadá mi prolhaný, falešný a majetnický a dovolím si tvrdit, že ti bandité, na které jsme narazili, tam nebyli jen tak náhodou." Po chvíli se obrátila na Hiroshiho a kývla na něj na znamení, ze může pokračovat, má-li co dodat.

Shikarou Nara
Tím 14
Brána Konohy

Typické ráno ako každé iné a predsa sa niečím odlišovalo. Zobudil sa vo vlastnej posteli, v dedine, v ktorej vyrastal a dokonca mu bolo dopriate náležité prebratie. Nemusel hneď z rána myslieť a pracovať. Mohol relaxovať. Bol to prvý deň, kedy sa cítil naozaj odpočatý a vo veľmi dobrej nálade. Predchádzajúce dva dni, ktoré zadal svojim študentom ako oddychové, on strávil nad zbytočnými formalitami, ktoré takmer nikdy nekončili. Dnes však nič také riešiť nemusel a jeho myseľ bola čistá. Ležérne sa postavil z postele, na sebe len voľné tepláky s ninja korytnačkami. Pozrel na hodiny. A zamyslel sa..
"Ou..." Hodiny ukazovali jedenásť hodín. Shikarou si zabudol nastaviť včera budík - určite v dôsledku vypisovania papierov - a už pred pol hodinou mal zdraviť svoj čerstvý tím pred bránou. Už videl v hlave tie scenáre, kde ho tie tri deti netrpezlivo vyčkávajú na dohodnutom mieste .. v rukách sečné zbrane pripravené vykonať svoju pomstu. S rýchlosťou, ktorá sa klanu Nara nepodobá, si obliekol biele tričko s krátkymi rukávmi, nahádzal si do batoha prvé konzervy, ktoré uvidel a kúsok nedojedeného chleba zo včerajšieho večera si strčil do úst a rýchlo zjedol. V kúpeľni pozrel do zrkadla a uvidel obraz čerstvo prebraného chlapa, ktorého vlasy sa divo ježili do všetkých svetových strán. Nedostatok času ho tlačil, takže si len prepláchol ústa ústnou vodou a strapaté vlasy nechal tak. Veď veľa žien milovalo práve tento drsný typ účesu. Hodil batoh na plecia, nezabudol si pribaliť ani bojové potreby a nazuť topánky. Hlučnými ulicami utekal rýchlo ako blesk, bežalo sa mu pohodlnejšie než zvyčajne. Akoby mal určitú slobodu medzi nohami.. Zvláštne však boli pohľady ľudí okolo neho - nechápavé, obzerajúce sa, smejúce.. Shikarou nemal čas to riešiť a ani tomu neprikladal dôležitosť. Potreboval sa len dostať za svojimi študentmi a podeliť sa s nimi o super správu.
O pár minút dobehol.
"Ránko vospolok!" Pozdravil ich. Bolo niečo pred pol 12. Hodina meškania nie je až tak hrozná.. Povzbudil sa a vykročil k trojici so sklonenou hlavou. Keď si chcel ruky vopchať do vreciek svojich bežných nohavíc, zarazil sa a stuhol na mieste, asi necelé 2 metre pred nimi.
Mal na sebe svoje pyžamové tepláky.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cesta smer Uragawa

Tenshi príval otázok a odpovedí, ktoré sa k nej hrnuli zo strán dievčat zaskočil a nad hlavou jej naskakovalo nespočetne veľa otáznikov. Nebola zvyknutá, že by jej niekto mimo samotný klan Inuzuka venoval toľko pozornosti. Irónia a štipľavosť Kasuminých komentárov jej nedochádzala, nepocítila v nich uštipačnosť, zato Haru sa chlpy začali ježiť a uši natŕčala čoraz viac, až kým Kasumi neprepálila pohľadom a nezavrčala na ňu. Nedokázala uniesť situácie, v ktorých sa niekto k Tenshi správa týmto štýlom. Podišla zo zadu a vopchala sa tesne pri červenovlasé dievča, venujúc jej jeden jasný pohľad. Dievča neuvedomujúce si iskrenie v danej situácií sa šťastne na svoju spoločníčku usmialo a prikývlo. Haru sa rozbehla a Tenshi bez opýtania sa Homury sa rozbehla za ňou. Začali behať okolo skupiny troch ľudí ako divé šelmy. Nič zlé v podstate nerobili, bol to spôsob ich ventilácie. Lepšie povedané, Haru sa tým ventilovala, Tenshi sa len zabávala. Skákali po stromoch a od skupiny sa vždy vzdialili maximálne na desať metrov.

Som späť, bojte sa ^_^

Sarutobi Asayake
Tým 6
"Záleží i nezáleží." odpověděl Asayake mlhavě a pokývl hlavou. Bylo zajímavé, jak Chibi najednou obrátil, mohla být krize tak jednoduše zažehnána? Asayake si tím nebyl zcela jistý, ale musel uznat, že bylo docela dobře možné, že Asaiovi nikdo neřekl důvod jeho substituce.
Chlapec nad tím chvilku přemítal a pak se rozhodl pro cestu nejmenšího odporu.
"Proč ne, lehký oběd není nikdy na škodu." přikývl nakonec a připojil se k Asaiovi.

Ensui Taiko a Okami
Tým 19
Oba, muž i žena, mlčeli a dávali čas svým svěřencům vstřebat šokující informace."Teď bude na řadě mise. Jsme Konoha, když vezmeme práci, tak ji taky dotáhneme do konce." prohlásil rozhodně a okamžitě zbystřil smysly, jelikož zaslechl, jak se k nim někdo blíží zpoza zdi. Když se dotyčný objevil, ukázal se jako chlapec se slamákem na hlavě a shamisenem na zádech a k překvapení obou Ensuiů, spustil.
Koukám, že Hiroko se do toho pustila naplno, pomyslel si spokojeně Taiko a raději neřešil ztrátu Odoroki. Jestli Hokage-sama poslala náhradu, nejspíš měla vše vyřešené a oni se alespoň mohli soustředit na misi. Okami se na rozdíl od Taika pořát trochu bála, ale byla natolik psychicky odolná, aby své obavy zvládla.
"Aha, dobře... Taiko Ensui, tohle je Okami. Posaď se k nám." představil se narychlo Taiko. Okami se jen mlčky usmála a zamávala Renovi na pozdrav, ale jakmile Taiko zmlknul, ujala se slova sama.
"Jak už stihl říct tady Ren, naši nadřízení po nás chtějí co nejrychlejší návrat do vesnice a to je také to, co uděláme. Dooknčíme misi a pokud možno vrátíme se na pohřeb Daichiho-se... san. Hiroshi-kun, Yuki-chan, můžete nás zasvětit do toho, co jste tu zjistili?"

Sachi Kysei
Tým 16

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Azri sebou trhla, jakmile uslyšela ránu. Pomaličku se otočila na sensei, která nevypadala úplně nadšeně nad počínáním Naoko. Hnědovláska byla celá nesvá a nevěděla, co by měla udělat, a tak tam prostě stála a čekala na svoji odpověď. Odpověď nebyla podle jejich představ, ale nehodlala jakkoli diskutovat ze sensei, ne když byla v tomhle stavu. Místo honění se za kolegyní dostala za úkol pohlídat tygra. Podívala se na něj lehce nedůvěřivě už jen z toho pocitu, že mohla být touhle dobou jeho svačinka.
"Hai, sensei, pohlídám ho!" řekla rázně a nahlas. Aspoň něco udělá dobře, aspoň jednu jedinou věc. Tygr jí přece nezdrhne, když je svázaný.

Naomi Taiko, tým 14

Po tréninku dostali dva dny volno. Naomi pečlivě trénovala jak s mečem tak i svoji čakru, tedy až vstala, což bylo kolem jedenácté či dvanácté. Nezapomněla ani udělat nějaký ten průšvih, nebo se večer někde pořádně nadlábnout.
Třetí den by proležela, kdyby nedostala vzkaz od senseie. Chvíli na něj koukala, různě otáčela a snad i hledala skrytý význam, než jí došlo, že někam razí. Radostně vypískla a hned se začala balit. Běhala po bytě jako splašená, z místnosti do místnosti, dokud si vše nesbalila, hlavně jídlo. Rozloučila se se všemi doma, hodila meč na záda a šla. K hlavní bráně, překvapivě, se dostavila jako poslední.
"Ahojky!" pozdravila zvesela kluky, načež jim mávla.

Yamanaka Yoi
Tým 14

Jakmile Yoi dokončil svůj trénink, dal mu sensei dva dny na odpočinek. Ty si rozložil tak, jak potřeboval. První den odpočíval a ten druhý si dal lehký trénink, aby nevyšel ze cviku. Byl si zaběhat v okolí vesnice, chvíli trénoval házení vrhacími zbraněmi a nakonec požádal svého tátu o pomoc s procvičením jedné z chlapcových technik.
Večer druhého dne Yoi našel vzkaz, který mu poslal Shikarou. Stálo v něm, kdy a kde se mají sejít. Prý půjdou na výlet. Pro Yoie to neznamenalo žádné velké balení. Vše, co potřeboval, měl zapečetěno ve svitcích, které nosil stále u sebe. Jediné, co se tímto způsobem nedalo skladovat bylo jídlo. Yoi proto nahlédl do domácích zásob, aby měl představu, co by si tak vlastně na zítra mohli nabalit. Měl štěstí. Jeho máma nejspíš ten den nakupovala, jelikož toho byla spousta. Našel ovoce a ingredience na různé rychlé svačinky, které se mohou na podobných výletech hodit. Během necelých čtyřiceti minut si tak nachystal kompletní balíček obsahující několik kousků různého ovoce, rýžové rolky se zeleninou a smažené zeleninové placičky. Po vychladnutí vše naskládal do tří krabiček a ty následně naskládal do lednice.
Když šel Yoi spát, nezapomněl si natáhnout budík, aby měl ráno dostatek času a mohl si vše připravit. Poté už konečně usnul.
Další den se probudil o půl deváté. Vstal, ustlal si, vykonal raní hygienu a převlékl se do svého obvyklého oblečení. Posnídal s rodiči a kolem desáté se s nimi rozloučil a s balíčkem, který si předchozí den přichystal, vyrazil z domu. Přibližně ve čtvrt na jedenáct byl na místě srazu. Yoi si chtěl sednout někam do stínu, a proto odešel trochu dál od brány, což zapříčinilo, že Hitsugaya, který přišel chvíli po něm, ho nejdřív nezaregistroval. Blonďákovi přišlo slušné jít chlapce pozdravit, a proto se musel vzdát stínu a vystoupit zpět na slunce.
"Ahoj." pozdravil tónem, ze kterého bylo poznat, že předchozí dva dny měl volno. Byl uvolněný, dobře naladěný a usmíval se.

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Stisk nepovolil a co víc, Junna dostala ránu. „Gh!“ zaúpěla spíše leknutím, otevřela oči a zatvářila se zděšeně, protože místo Naruki se nad ní tyčilo něco hrozně děsivého. Rázem ztuhla a nebyla schopna pohnout prstem. „Co… co to… JÉÉÉ?!“
Když se Momo rozhodla, komu vlastně pomůže, a podala Junně ruku, dívenka stále ležela na zemi s vystrašenýma očima. Hlas kolegyně ji probral. „Jsem,“ pípla a vstala, nabídnutou ruku nepřijala. Mizící děsivá loutka a Naruki, která ji pronásledovala, ji vrátila do reality.
Kunoichi se zamračila. „Má naši obálku! Musíme ji chytit,“ rozhodla a rozběhla se. „Může to být past ze strany Naruki,“ uvažovala tentokrát nahlas a její očka zkoumala okolí. Hledala podezřelé kovové záblesky pro případ pastí. „Mohla vytáhnout tu… věc a pak dělat, že ji pronásleduje. Ale možná… Možná se do sledování přidal sensei,“ vyslovila další myšlenku. Bylo zajímavé, jak se najednou rozmluvila, když měla vymyslet nějaký plán. „Neznáme jeho schopnosti, takže prakticky cokoliv, co by na nás tady mohlo vyskočit, může být jeho práce. Nebo také nemusí. Pokud nás tedy pronásleduje…“ Zavrtěla hlavou. Tohle všechno byly jen domněnky, na které se nemohla spoléhat. A pokud to nebyl Shikamuro, mohlo jim hrozit nebezpečí. Dívenka stiskla ruce v pěst a polkla.

Zoologická zahrada

Naoko se usadila na jedné ze střech tak, že byla stále napůl schovaná, aby mohla kdykoliv zalézt a hleděla na dění dole. Na zoologické zahradě nebylo nic divného, což vzhledem k okolnostem bylo velmi divné. Dívka čekala ledacos. Zvířata venku, temného týpka, který si vychutnává svou domýšlivist, ale klidného starce?! To se snad ani nedalo čekat. Naoko přimhouřila oči a chvilku starce sledovala. Díky povyku ve městě se takový hluboký klid, se kterým se pohyboval, dal hodnotit jako velmi podezdřelý a dívka. Abyste rozuměly, existuje mnoho různých klidů, které působí na lidi, každý jinak. Je zde například utěšující klid, uklidňující klid, který vás již jen od pohledu uklidní a ač máte jakýkoliv vstek, jste vzápětí, jako hodný beránek, poklidně se pasouc na louce. Tenhle klid byl ale, pro mladou Kunoichi velmi znepokojující. Člověk by si řekl, že když se po městě potulují tygří summoni, bude jeden dost opatrný, ale stařec vypadal, jako by mu něco takového ani nepřišlo. Bylo tady několik vysvětlení, které Naoko napadly. Ten muž, byl buď spojený s tygry a právě on je ten člověk, kterého hledá. Jako druhou a méně pravděpodobnou verzí bylo, že ten muž vážně o ničem netuší a že úbytek hostů ho ani trochu nerozhodil. Nebo spíše potěšil. Buď jak buď, Naoko tady nemohla jen tak sedět a nic nepodniknout. Na to prostě neměla čas. Počítala s tím, že tygři již informovali svého šéfa, takže o podpoře z Konohy jistě musel vědět. Něco však podniknout musela.
"Henge!"
Zalezla, složila pečetě a proměnila se v malé nevinné devítileté děvčátko s mírně rošťácky rozcuchanými vlasy a s ušmudlaným nosánkem. Pomalu seskočila ze střechy na zem, ze strany, kam nebylo vidět. S tímhle vzhledem se pomalu přiblížila blíže ke klecím, odkaď by si jí stařec mohl všimnout a nadšeně vypískla, když uviděla krásná zvířátka. Okamžitě se přitom přilepila na mříže, jako kdyby si chtěla nějaké to zvířátko pohladit, nehledě na to, jestli je to ovce nebo lev. Snažila se vypadat nevinně a naivně. Stále však byla ostražitá, kdyby se něco pokazilo. Tahle mise byla tak zamotaná, že byla ochotná přistoupit u na to, že je situace oklamala natolik, že jim zaslepila oči a nepřítel byl úplně jiný. Neměla jediný důkaz, že by byl stařec nepřítel, ale jednou byl podezdřelý a tím to končilo.

Momo Inuzuka
Tým 3

Lesní závod

Mihi byl na své pozici. Operace mohla začít. Junna se však začala krčit a najednou vyslala elektrický výboj přímo do falešné Naruki. Chvíli se zdálo, že to působí, v tom se však falešná Naruki změnila do své pravé podoby - loutky se zvláštním svitkem na zádech. Výboj se tedy vrátil zpátky do Junny a bohužel i do Mihiho, který loutku kousl do nohy. A aby toho nebylo málo, z křoví vyběhla i pravá Naruki, která mířila po svitku.
"Junno! Mihi! Naruki?!" Inuzuka začala zmatkovat. Byly tu čtyři věci co udělat, ale ona mohla udělat pouze a jenom jednu.
"Co mám sakra dělat?" Momo se začala kroutit ze strany na stranu. Jít doprava? Nebo doleva? Či rovně?
Nakonec se rozhodla pomoct Junně a Mihimu. Svitek mohli získat později, teď bylo důležitější, aby ti dva byli v pořádku. Krom toho, Momo to Junně dlužila.
"Jsi v pořádku? Můžeš vstát?" Optala se, když stála nad hnědovláskou, které podala ruku. Zároveň se však ohlížela a byla připravená se bránit. Mihi se zdál být v pořádku.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Les-plnění druhé části zkoušky
Naruki byla stále uschovaná v křoví,když už chtěla zaútočit ze zálohy uviděla kohosi kdo šel na Juunu.Dívka zamrkala jestli se jí to nezdá,ale nezdálo opravdu ta osoba měla podobu jí samotné.To by mi mohlo i něco usnadnit.pomyslela si dívka.Přemýšlela o dalším tahu,když tam kdosi v její podobě upoutával pozornost.Potom se podívala jak to tam probíhá to dění mimo jí.Zahleděla se,že její kopie sahá juuně do pasy a co nevidí,že to vytáhlo obálku.Jako kdyby se Naruki zajiskřilo v očích.Chtěla už vystartovat po obálce,ale chvilku počkala a díky bohu,že tak učinila jinak by dostala zásah raitonové techniky co udělala její kamarádka z týmu.Potom co ten proud ustál Naruki se rozeběhla po loutce co už ztratila podobu mladé Hyuugy.

Shin Sarutobi (Tým 6)
Doma

Shin stál před několika špalky a snažil se do nich zasekávat shurikeny i kunaie, trérnik byl něčím, co ho nikdy neomrzelo.
"Možná bych se měl taky věnovat tréninku technik," uvědomil si, protože věděl, že jestli chce dohnat Asajakeho, má co dělat, zatím byl oproti němu značně pozadu. Rozhodl se, že při nejbližší možné příležitosti se do toho pořádně opře svou ohnivou vůlí. Přeměřil si očima kolikrát zasáhl a dva shurikeny, které letěly značně mu bouřily krev v žilách. Vždy když udělal nějakou banální chybu si to uvědomil a hned se za ni v duchu kritizoval. Vždy přesně věděl, proč to nevyšlo tak jak mělo, ale nikdy to nebylo perfektní.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)

Opravdu dlouho čekala, co z ní nakonec vyleze, vypadala že přemýšlí a ani neví, co vlastně umí, nakonec z ní vylezlo, že dvě techniky.
"No to si mi to teda vysvětlila," ušklíbla se dívka a zakroutila hlavou, zatím co Midori doufala, že z ní něco ještě vyleze.
"A po zdech nebo stromech chodit umíš?" Rýpla si pak, ale na odpověď nečekala.
"Ale tak stále lepší něco než nic že," prohlásila Hyuuga a zhluboka se nadechla, "takže abych to shrnula, tohle je naše nová členka týmu, která včera opustila akademii, umí dvě techniky, což je asi všechno co nám o nich řekne," hodila na ni vyčítavý pohled, protože nikdy neviděla nikoho, kdo by nedokázal říct něco víc o svých vlastních technikách, "trénink zvládneme cestou a dojdeme tam naprosto vyčerpaní, protože nás prostě hned druhý den ráno s ní posílají na misi. Není důvod se bát, že by se něco zvrtlo, v nejhorším se pozabíjíme navzájem," konstatovala Kasumi a ironie z ní jen sršela. Nebylo to něco proti Tenshi, spíš proti celé té situaci.
"Takže Tenshi, ty techniky nám pak ukážeš, protože se nechci nechat sejmout další Inuzukou," procedila, pohledem krátce přejela svou nohu a pak už byla zticha. Čekala, co na to Homura poví, i když na její remcání už byl zvyklý.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Lesní závod

Naruki se povedlo povalit Juunu, což se povedlo hlavně díky její váze, protože vážila snad sedmdesát kilo, zacpat jí ústa, aby nedělala takový rámus a její ruka hmátla po kapse šortek. S čím však Naruki nepočítala bylo, že na ní ve stejnou chvíli zaútočí jak Juuna, tak Mihi. Oba však narazili na nějakou překážku a to tu, že to jaksi nebyla Naruki. Psík se zakousl do lítka, čehož si Naruki ani nevšimla a v tu samou chvíli dostala zásah elektrickým výbojem, pocházejícím z Juuniny raitonové techniky. Raiton Naruky prošel, jako kdyby snad byla vodivá a zasáhla ve stejnou chvíli jak Mihi, tak Juunu zpět. Výboj měl však za následek, že podoba Naruki ztratila svůj vzhled a technika se rozplynula. Na Juuně stála nějaká dřevěno-kovová loutka, která měla na zádech napojený svitek s technikou, ze kterého se černě kouřilo, jako by ho výboj spálil.
Obratně hmátla po Juunině kapse a vytáhla obálku. Nezdržovala se ničím a pokusila se odskočit stranou, aby mohla zmizet. Nebyla však nijak extrémě rychlá. Snad jen tak rychlá, jako průměrný genin.
...
Shikamuro se pobaveně pousmál, když viděl, jak se Juuně podařilo zničit henge techniku na jeho loutce a okamžitě vytáhl blok, kde si začal něco horečně zapisovat.
"Takže Raiton a Katon. To jsem zvědav, jak si poradí s dalšíma loutkama."
Jeho úsměv by se dal srovnat s dítětem, které je úplně nadšené z nové hračky a právě s tímto pohledem sledoval své svěřence.

Sváča

Hideharu pomalu dojedl a odložil hůlky s miskou na barovou desku. Ne jeho výrazu nehrál pražádný úsměv, ani jakékoliv nadšení z toho, že se konečně po několika dnech najedl. Bohužel pro Hideharua to bylo moc mastné jídlo a po tolika dnech hladu mu jen přitížilo. Bylo mu trochu špatně, ale nemyslel na to, nebo alespoň se o to alespoň pokoušel. Když se tým zvedl, bez řečí je doprovodil na cvičiště. Jeho krok byl vyrovnaný a jeho smysli byli naostřená. Byla sice pravda, že Nozomi-sensei byla neskutečně měkká a její metody Hideharu považoval za slabošské, ale nahlas by to stejně nikdy neřekl. Jedna věc byla myslet si a druhá říkat. Zbytečná slova dokázala vždy velmi přitížit a Hideharu nechtěl nic vyhrocovat. Holt bude dělat to, co mu rozkážou. Jestli nebude zabíjet, na což byl vycvičen, klidně bude vařit čaj. Vždyť to co bude dělat, nebylo nikdy a nikdy nebude v jeho režii, tak proč se přemáhat s myšlením.

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna se napjala a překvapeně otočila, protože za ní zašustilo křoví. Spatřila bělovlasou postavu, která ji okamžitě povalila na zem. Dívenka vyvalila oči a otevřela pusu, aby zaječela, jenže osoba jí zacpala pusu. Zamrkala. Ležela na ní Naruki.
V tu chvíli bylo kunoichi úplně jedno, že její sokyně nejspíš šla po obálce, kterou jim dal Shikamuro. Mladá Hyuuga byla zkrátka moc blízko, což bylo pro Junnu nepříjemné. Dívka zavřela oči a soustředila se na svoji chakru. ‚Raiton: Gekitai!‘
Ať Junnu při zemi držel kdokoliv, dostal zásah elektrickým proudem, který jej musel donutit povolit sevření. Dívka byla připravena ze sebe Naruki shodit a spěšně se vzdálit.

Nao Nakanawa
Ulice Konohy
Maličká Nao se napřímila, aby dobře viděla Itsumi do tváře. Nechtěla jí dávat nic svého, jelikož si všech svých věcí hodně vážila, ale neměla na vybranou. Věděla, že pokud se chce stát ninjou, jako byli její rodiče, tak se musí pochlapit a to tedy pořádně. Brala to tedy jako začátek všech těch věcí, které přijdou a to těch dobrých, i těch špatných.
Když Itsumi odběhla, Nao dostala za úkol se posadit do tureckého sedu, zavřít oči a představit si nejprve Itsumi a potom i sebe. Nemarnila tedy čas a hned udělala jak se jí řeklo. Zaujala pozici a začala se soustředit. Dle očekávání to ale nebylo nic těžkého. Už odmala měla dobrou paměť skoro na všechny lidi ve vesnici, i když se jí samozřejmě líp pamatovali ti, co jí někdy nějak ublížili. S Itsumi se ale viděla pouze chvíli, takže to mohl být trochu oříšek. Sice si jí dokázala představit v obličeji, ale oblečení a tak jí trochu trvalo na vybavení. Nakonec to ale zvládla a tak začala s druhou částí úkolu, tedy s představením sebe. To už byla brnkačka, přeci jen ten kukuč vídala v zrcadle každý den. Když tedy skončila, trochu začala nervóznět, jelikož tam byla s senseiem sama a to neměla zrovna dvakrát ráda. S Itsumi jí to ale nějak dvakrát nevadilo. Ta po chvilce i dorazila zpátky a přistoupila k Nao, které podala jakýsi herbář. "Děkuju." Poděkovala Nao ze slušnosti, i když nevěděla, co si s ním vlastně počne. To stejné ale mohla cítit i Itsumi o řetízku od Nao, takže to nechala být. "Takže už můžu skončit?" Optala se zvesela Nao a nahodila přátelský úsměv čekajíc na odpověď. Zatím byla se svým týmem spokojená.

Midori Hyuuga
Cesta směr Uragawa
Homura se otočil a Midori zbledla ještě o jeden stupeň. Naštěstí však sensei nepropaloval pohledem jí, ale Tenshi. Hnědovlasá Hyuuga už se připravovala, že si na ně muž zakřičí, ale on se jen obrátil zpátky dopředu a buď si to neuvědomil, nebo to prostě nechal být. Vzápětí prozradil důvod své špatné nálady. Midori si vzpomněla na jeho výraz, když posledně podpaloval vesnici a spolkla poznámku, že jí moc znuděný nepřišel, provokování moc jejím stylem nebylo.
Vidina tréninku mu ovšem zvedla náladu a ona uvažovala jak se malá rozcvička může zvrtnout. Z úvah jí vytrhla Kasumiina otázka. Bylo jí jasné, že ty techniky by podle názvu neznala, ale trochu jí překvapilo, když Inuzuka vypadala, že sama neví jak se jmenují. Chvilku zauvažovala, jestli se do rozhovoru taky připojí a pak se k dívce otočila "No eh názvy by nám asi moc neřekly, ale můžeš je trošku přiblížit?"

Ren Kurogami
Renův nový začátek a tým 19
Nějaká vesnice asi den cesty od Konohy
„Mou~! (Chjó~!) Ta mapa je ale vážně matoucí!“ stěžoval si otráveně klučina, vykračující si to během slunečného odpoledne cestou, vedoucí právě teď mezi několika travnatými loukami, kterou tu a tam lemoval nějaký strom či lesík.
„Ty stromy okolo vůbec nevypadají jako malé, zelené tečky!“ bručel zmateně hlásek zpoza rozložené mapy, přes kterou nebylo vidět snad víc než šedesát procent majitele. Nad mapou vyčuhoval slamák, který měl klučina na hlavě, a vršek shamisenu, který mu koukal zpoza ramene. Pod mapou si to zase vykračovala dvojice nohou, oděných ve světle hnědé hakamě, jejichž chodidla chránila dřevěná obuv geta, vydávající za chůze tu a tam klapavý zvuk.
Po chvilce vykoukla zpoza mapy dvojice otrávených, hnědých oček, která se rozhlédla kolem a opět zmizela za papírem.
Ren byl na cestě už zhruba den, brzo by tam měl být, ale pořád to tak nevypadalo. Cesta mu naštěstí utíkala rychleji, než se mu zdálo. Duchem byl totiž celou dobu někde jinde, málokdy v mapě, do které hleděl, a tak nebylo divu, že najednou do čehosi drkl.
„Huh?“ zamrkal mladík za mapou a pomalu ji spustil níž, aby se podíval před sebe. Před ním ze země vyrůstala nějaká zaoblená zeď, která se tam vzala kdoví odkud.
„Haaah~?“ zaklonil se Ren zaujatě, až mu spadl slamák z hlavy, aby si zeď důkladně prohlédl. Mapu nechal mapou a jal se zeď obejít, protože byl zvědavý, co bude na druhé straně. Možná nějaký poklad!?
Místo toho tam našel nějakou skupinku lidí. Maskovaného, hnědovlasého muže, opírajícího se zády o zeď, světlovlasou ženu, sedící vedle něho, a dvě děti, černovláska s fialkovýma očima a dívku s krásnými, bílými vlasy, sedící naproti dospělým.
„Waaaah~!“ rozzářila se Renova očka radostí a překvapením, když skupinku spatřil, chvilku na ně jen nadšeně zíral, načež k nim rychle přispěchal.
„Konnichiwa!“ zastavil se kousek od nich v pozoru, se kterým trochu kontrastoval jeho úsměv od ucha k uchu.
„Hokage-sama mě poslala, abych vám pomohl zajistit rychlé ukončení téhle mise a co možná nejrychlejší návrat do vesnice! Ren desu, yoroshikune~! (Jsem Ren, těší mě~!)“ představil se energicky hnědovlásek, oblečený v černém tílku, pod kterým šla vidět v límci síťovina, ze které měl chlapec i oba návleky na rukách, sahající od zápěstí k loktům. S lehce zarudlými tvářemi se zazubil a zasalutoval.
Čelenku se znakem Listové měl uvázanou kolem pasu, jakoby místo pásku.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, místo setkání týmu 11 u poraženého stromu
Kumaru začal s Onigiri a tak je Takuya chvilku s rukama založenýma na prsou jen sledoval. Jejich rozhovor se ale začal nějak protahovat a z černovláskova výrazu se pomalu stával škleb.
„Jo jo! Budem tu teda kecat nebo trénovat nebo co!?“ zabručel Takuya netrpělivě když už to na něj bylo moc mluvení a málo akce a krapet neurvale se do hovoru vmísil.
Sousuke si teď někde užívá svůj soukromý trénink a zlepšuje se určitě s každou vteřinou, a oni tu marní čas debatováním!
„Řikal ste že nás čeká ňákej fakt tvrdej výcvik ne? Tak dem na to ne?!“ zazubil se nažhaveně Takuya a začal rozkročeně boxovat pěstma do vzduchu, představující si při tom, jak bude takhle snímat jednoho nukenina za druhým, až za sebou budou mít ten Kumarův super hustej výcvik...! Nebo tak něco.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momo Inuzuka
Tým 3

Lesní závod

Mladá Inuzuka v podobě rotující koule mířila přímo do křoví, do kterého prudce dopadla. Už si už myslela, že Naruki dostala, ale v tom se dívka na místě rozplynula. Hnědovláska si tiše odfrkla, když si uvědomila, že to byl pouze klon. I s její inteligencí si v tu chvíli uvědomila, že to mělo být pouze odlákání. Naruki tedy nejspíš chystala nějaký skrytý útok. Nemusela však nikoho hledat, jelikož ona i Mihi zachytili povědomý pach.
Momo se otočila směrem k místu, kde stála Junna, která nyní ležela na zemi
s Naruki za zády. Pach se však s tělem neshodoval. Bylo to spíše jako jejich sensei. Teprve se ale poznali a moc času spolu nestrávili, takže Momo jeho pach neznala ještě tak dobře a nebyla si úplně jistá. Chtěla něco podniknout, ale jednak nemohla, protože měl dotyčný, či dotyčná Junnu a druhak nechtěla, protože si stále musela dávat pozor na Naruki. Hnědovláska se plácla do čela a nevěděla, co dělat.
Naštěstí byl kousek od Junny Mihi, který se útoku s Momo nezúčastnil. Nyní se tedy pokoušel tiše proplížit za falešnou Naruki a chystal se ji kousnout zezadu do nohy. To by dalo Momo dostatečnou příležitost zasáhnout.

Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Černovlásek toho začínal mít po krk. Muž jen dokola opakoval, že si chce promluvit o situaci, ale ne a ne začít. Hiroshi se už chystal opět promluvit, když v tom zazněla ona smutná zpráva. Hokage byl mrtvý. Hyuuga překvapeně vyvalil oči a jeho pohled se zapíchl hluboko do země. Nevěděl, jak by měl v takové situaci reagovat. Ještě mu nikdo blízký nikdy neumřel, takže pro něj všechny tyhle pocity byly vcelku nové. V hlavě se mu mihly všechny společné momenty, které s hokagem zažil, když je přišel navštívit na akademii a podobně. Neneslo se to hezky, ale věděl, že s tím nic udělat nemůže. Shinobi by neměl ukázat city.
Chvíli mlčky seděl, aby všechno vstřebal.
"Chápu vás. Taková věc se neříká snadno." Řekl tichým hlasem, ze kterého šel vycítit zármutek a zaklonil hlavu tak, že jeho oči nyní mířili k oblakům.
"Co tedy bude teď?" Optal se vážněji nakonec a podíval se na Yuki.

Hitsugaya Hyuuga-tim14

Stale ho skrela prehra v tréningu. Doma ale nic nepovedal, rozhodol sa dostat cez to sa. Mal teraz nejaky cas volno a tak len precvicoval co vedel. Tusil totiz, ze mu to len a len pomoze. Dni sa zbiehali do rutiny ked rano mal treningy so svojim majstrom a potom mal cas pre seba....
To vsetko sa ale rozplynulo, ked od senseia konecne dostali list kde sa maju stretnut. Od posledného tréningu s timom nebol, nebol ten typ, ktory by organizoval akcie a stretnutia. Preto sa aj tesil ze budu zas pokope. Pri pohlade na listok mu doslo, ze idu mimo dedinu. Nevedel ci na nejaky treningovy vylet alebo dostali dalsiu misiu. Ale tomu bolo jedno. Bleskovo sa pobalil a vyrazil na meisto stretnutia. Bolo za pat minut pol jedenástej ked dorazil pred hlavnu branu ako prvy

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Asai Hachigoro
Tým 6

Chlapec hleděl na Asajakeho. Poslechl si, co mu chtěl. Poté promluvil on.
"Pokud jde celou dobu jen o tohle, jsem celkem rád." řekl a ušklíbl se. "Stačí totiž jednoduchá odpověď. Proč odešla Mori? Nemám nejmenší tušení. To jméno slyším poprvé. Mně bylo jen řečeno, že někdo vypadl a já ho mám nahradit. Přišlo mi zbytečné to předtím řešit. Netušil jsem, že ti na tom tolik záleží." Asai se na chvíli odmlčel. "Takže bohužel ti musím říct to samé, co předtím. Pokud tě to zajímá, budeš si to muset zjistit sám. A teď to myslím vážně." Opět na pár vteřin ztichl. "Nemáš hlad? Zašel bych na něco k snědku. Můžeme si promluvit." navrhl chlapci a mluvil s ním teď, jako by byli stejného věku a jako by jejich vztah nebyl učitel se studentem ale muž s muž.

Pro Tobiho

Tobi jestli máš čas a náladu napsali bychom si na skypu takovej menší rozhovor někde v restauraci a mezitím bychom jeli na konoze dál s Shou Napiš mi prosím (na skype nebo do pmky) jestli bys zvládal odepisovat na obě (na skypu to samozřejmě můžeme dát trochu volnější pokud bys nestíhal hlavní by byla konoha)

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Takuya velmi stroze osvětlil souboj ze své strany a Kumaru vstal z kmene. Dívka si položila ruku na čelenku a zamrkala. Chtěla namítnout, že její katana je dost ostrá, takže do seků nemusí vkládat tolik síly, jenže význam senseiových slov byl trochu někde jinde. Uhnula pohledem a spojila ruce za zády. „Mohla jsem mu uskočit, to je pravda,“ pravila. „Asi jsem se nechala unést tím, že jsem ho dokázala zabít, i když jsem věděla, že jinak to ani být nemůže. Chci říct, medvídek-san mě navigoval a moje technika je podpořená dlouholetým tréninkem. Navíc, ten pes mi přímo skočil do rány a nebyla možnost, jak by se mohl uhnout. Výhoda byla na mé straně, dokud jsem se nepřestala soustředit,“ přiznala a fialková očka se vrátila k muži. „Sensei! Je nějaký… trénink, který mě naučí neztrácet soustředění?!“

Kumaru (tým 11)
v lese u padlého stromu
S kamenným výrazem ve tváři poslouchal co mu děti říkají a dělal si obrázek o tom, co se v podzemí dělo, když se rozdělili.
Musel uznat, že děcka překvapila. A nejenom tím, že zůstala naživu.
"Hmmm...myslím, že vím." Vstal z kmene a podíval se na Onigiri.
Černovlasý mladík nebyl zrovna trpělivý, proto schválně vousatý ninja začal s Onigiri, třeba ho to donutí dávat pozor a něco se přiučit.
"Tvůj problém Oni, není ani tak v síle jako tady..." Řekl a prstem se dotkl jejího čela. "...a tady." dodal a klepl děvče přes nohy.
"Otec tě naučil jak zacházet s mečem a stát proti někomu kdo bojuje stejně jako ty. Já tě naučím jak bojovat proti někomu, kdo bojuje jiným způsobem. Problém není v tom, že jsi toho psa nedokázala ze sebe zvednout, ale že jsi se nechala jím zavalit. Měla jsi přece dost síly na to ho zabít, ne?"

Sarutobi Asayake
Tým 6
Asayake nespěchal, v klidu se protáhl a pak se hbitě vymrštil na nohy. "Promluvme si, teď když tu Shin není. O co jde? Není přeci problém mi říct, proč jste nahradil Mori." Asayake zase vytáhl to stejné téma, ale tentokrát mohl mluvit upřímně a hlavně to mohl dotáhnout do konce. Na rozdíl od Shina totiž nebyl v pozici, kdy by musel tiše snášet vrtochy svého senseie, ale také nechtěl dávat Shinovi špatný příklad. Ano, ignorování a tvrdohlavost nebyl úplně dobrý příklad také, ale lepší než otevřeně odporovat a dupat si. no, teď tu Shin nebyl a Asayake si mohl dupnout a, naneštěstí pro Asaie, Asayake už byl dost silný na to, aby mu zabránil prostě si jen tak odejít, kdy se mu zachce.
"Takže, v čem je problém?"

Shin Sarutobi (Tým 6)
doma

Dorazil domů, odložil si věci a zatím co si připravoval něco k jídlu, zamyslel se, proč má Asajake problém s tím novým senseiem. Odpověděl si jednoduše - buď se u ta předchozí hodně líbila, nebo se mu nejspíš tenhle něčím konkrétním nezamlouvá. Nakonec se rozhodl, jít si ještě ven zatrénovat se shurikeny, než dostane zprávu, jak a kde se zítra sejdou. Neměl představu, jak to teď bude vypadat, jestli hodlá učit něco jen jeho samotného, ale v jádru mu to bylo vcelku jedno, protože Asajakeho neznal ani na tolik dobře, aby mohl říct, proč se takhle chová.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Pri diskusií o tréningu v priebehu misie sa Tenshi rozžiarila ako slniečko, na incident s takmer stiahnutou sukňou okamžite zabudla a myslela už len nato, ako dostane možnosť si s Haru po dlhšej dobe zatrénovať. Haru tiež veselo vrtela chvostom, v tomto smere bola na rovnakej vlne ako jej majiteľka. Predsalen, bola to ich najobľúbenejšia aktivita. Spoločný tréning. Červenovláska hodila svoj nadšený pohľad na Kasumi, ktorá jej položila otázku a na moment pôsobila zamysleným dojmom. Akoby si nevedela spomenúť, čo vlastne ovláda.
"Ééto.. Viem dve techniky s Haru-chan.. Uhm.." odmlčala sa, jednoducho si nevedela spomenúť na ich názvy, tak sa len ospravedlňujúco na Kasumi zazubila a snažila sa pôsobiť čo najprofesionálnejšie. Haru k tomu nemala čo dodať..

Som späť, bojte sa ^_^

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka
Tým 5
Akaigawa
Nomure následovala sensei a dívku, která s ní je v týmu. Akimi šla kousek od Nomure a něco se jí zalíbilo, tak se na chvíli zastavila. „Hej Akimi-chan jdeme,“ řekla jí mladí Inuzuka a pokračovala. Po chvíli ji Akimi dohnala. Když se zastavili před dveřmi, tak jí sensei řekla, že je v tom pokoji tygr. Poté jí ještě řekla, že je hodný.
Když otevřela sensei dveře, tak se rozčílila protože, jak to tak vypadalo, tak třetí dívka z jejího týmu někam zmizela. Nomure vešla do pokoje a oči jí zůstaly na tygrovi. 'Ten by mě a Akimi sežral na jeden zátah,' pomyslela si dívka. Jak mile ho ucítila i Akimi, tak se dívce drápala zpět pod bundu. „Hej, Akimi-chan, to bude v pohodě,“ řekla jí dívka. Přišla k tygrovi a pozdravila ho. Poté Suzume sensei řekla, že půjdou hledat tu třetí dívku. 'Já mám jít také nebo tady mám zůstat,' pomyslela si dívka a čekala co jí sensei řekne.