NFFORPG - Konohagakure no Sato

Tým 11 a Doktor Smrt

Kumaru (tým 11)
Podzemí-cesta na povrch
Medvídek se přidal k Takuyovi.
"Přesně! Jakto že ti zdrhli?!" Obořil se na Kumara. Ten založil ruce na hrudi a sjel tvora dost vyčítavým pohledem.
"Dobře, dobře, chápu..."
"Není čas na blbosti. To co se tu odehrálo a aktivita těch dvou...měli bychom to doma nahlásit co nejdříve." Prohlásil Kumaru. Zněl ale trošku mimo. Jeden boj pro něj sice skončil, ale ten vnitřní pokračoval dál.
Zahodil celý život kvůli ničemu. Doktor stále žil a pokračoval ve svých zvrácenostech. Jeho nejlepší přítel obětoval vše, dokonce i vlastní život, pro nic.
Mezi tím, co mohutný shinobi mluvil, se Medvídek usadil na zem a vypadalo to, že medituje.
Po chvíli se zase zvedl a ukázal na jednu z chodeb. "Musíme tudy. Hádám že cesta kterou jsme přišli už není průchozí co?"
"Hmm...ne."
Kumaru vytvořil pochodeň ze stehenní kosti, zřejmě lidské, a z obvazů co měl v první pomoci. Zapálil ji a rozeběhl se onou chodbou. Medvídek se usadil Onigiri na zádech. "Vpřed!"
Tým směřoval tunelem stále rovně, dokud nenarazili na šachtu, která směřovala buď ještě hlouběji, nebo směrem vzhůru.
"Raději bych zvolil cestu nahoru." Prohlásil Medvídek.
"Jo, dolů už se nikomu nechce." Odpověděl Kumaru a začal vybíhat po stěně vzhůru.

Ikazuchi Sousuke
Tým 11
Propadliště pod laboratoří

Následný vývoj situace nebyl tím, co Sousuke prve předpokládal, ačkoli na jednu stranu byl za to rád. Neliboval si v čelních střetech s čímkoli, natož pak bestiemi, které v kohoutku měřily stejně, jako on a narozdíl od něj disponovaly viditelnou inteligenců doprovázenou ostrými zuby a ještě ostřejšími drápy.
Jak se však dalo od takovýchto tvorů očekávat, samozřejmě to znamenalo, že v nebezpečí bude o to vice nejslabší článek jejich skupiny a to také byl. Oba dva články.
Chlapcova slova Onigiri sice probrala, avšak vše nasvědčovalo tomu, že už bude pozdě. Tomu, že Takuyovi chvíli trvalo,než si situaci uvědomil nebylo potřeba věnovat přílišnou pozornost. Alespoň mu to došlo.
Ačkoli ale přemýšel na plné obrátky, nedokázal Sousuke vidět východisko, kterým by se k dívce s medvědem dostal včas. Jen několik málo okamžiků mu zabralo, než si uvědomil že “vidět” je přesně to slovo. Najednou totiž dokázal kolem sebe vidět o něco lépe. Proč?
Odpověd přišla v podobě dunívých ran a následně pádu něčeho hodně tedžkého přímo mezi ně – Kumaru.
Jeden ze psů to schytal přímo od senseie, druhý následoval příkladu zbytkui své smečky jen o chvíli později pěstí chlupatého medvěda, který vypadal že příchodem svého společníka získal druhý dech.
Sousuke si nemohl pomoct, aby se mu neudělalo lehce nevolno.
Samozřejmě medvídek se okamžitě zeptal na ty nejdůležitější otázky, takže na bělovlasém ninjovi toho nezbylo vice, než bezpečně schovat svou zbraň a otřepat ze sebe prach pod kuželem světla dopadajícího z probořeného stropu, respektive podlahy laboratoře nad nimi. Ani trochu jej nezklamalo, že oba Kumarovi protivníci vzali do zaječích. Momentálně jej nejvíce zajímalo jeho vlastní bezpečí.
“Na tom ted nezáleží, jdeme, než to bude pokračovat, at už se jedná o cokoli.” řekl k oběma svým kolegům a podíval se tázavě na Kumara kudy že by to teď měli vlastně utíkat.

Midori Hyuuga
brána
Viděla jak na ní Tenshi mává a přešla do normální chůze. Zároveň s tím zvedla jednu ruku a lehce jí zamávala zpátky. Když se k nim přidala, zaslechla konec Kasumiiny otázky. Usmála se a pohlédla na Tenshi. Odpověď ji trochu překvapila. Na svou první misi sice taky šla hned druhý den co vyšla akademii, ale už měla po společném tréninku s týmem. Ovšem uklidnila se tím, že Homura snad ví co dělá. Přidřepla si k Haru a s němým dotazem jestli ji může pohladit nejistě natáhla ruku. Ještě taky těkla pohledem směrem k Tenshi, aby se ujistila, že jestli jí to Haru dovolí, ani ona nebude proti. V hlavě se jí zatím míjely myšlenky co bylo myšleno těmi vlky, ale nenapadlo ji žádné spojení mezi zadáním mise a oněmi čtyřnohými šelmami. Bude muset počkat až přijde sensei a možná to i vysvětlí.

Minamino Schuichi
Tým 27 - sensei
U skleníku

Yamako se chopila vedení načež Lei zastavila a snažila se vyčkávat. Schuichimu to sice nebylo po chuti, ale co měl dělat. Daleko zajímavější byl v tuhle chvíli Ren. Pro Schuichiho nečekaně použil velice klamavou techniku. Prostě fungoval, jako by měl správný ninja fungovat.
Na poslední chvíli zavřel oči, aby ho závan jasné světla úplně neparalizoval. Nicméně, na okamžik oslepl. Nezbývalo mu nic jiného, než plně důvěřovat své technice. Jeho obranná technika zatím byla málokdy proražena, takže nyní doufal, že tomu zůstane i doposud. že chvilku neviděl na tom nic neměnilo, to by se ta děcka musela snažit daleko víc. Ovšem pokud by jeho svěřenci zvládli najít cestu skrz, pro ně od pohledu, těžkou překážku, hodlal jim oplatit pochvalou či ústupkem.
Zatím to vypadalo, že Renův počin senseie oslepil a ten pouze naslepo udržoval svou techniku biče. Jaký bude další počin jeho studentů? povede se jim prorazit silným obranným manévrem jejich nového učitele?

Ren Kurogami
Prostranství za skleníkem
Shuichi jen nestál a nečekal, až ho ti tři porazí, a jal se bránit. Nebo to byl spíš protiútok?
Z jeho růže se stal bič, kterým kolem sebe začal muž šlehat jako o život, cupující na kousky všechno na dosah.
Lei se zbrani včas vyhnula, ale Ren se hnal dál, ignorujíc pokusy Yamako o nějaké plánování.
Hnědovlásek naběhl přímo do biče a na první pohled se zdálo, že ho zbraň roztrhala, jenže tak tomu nebylo.
Ve skutečnosti se na polínka rozpadl pouze špalek, za který se mladík pomocí Kawarimi no Jutsu, kterým jeho fiktivní technika skutečně byla, prohodil. A na tomto špalku visela světlice, která také vzápětí explodovala a zalila okolí všem, kteří explozi zahlédli, bílou tmou.
Pravý Ren se teď už krčil za stromem na druhé straně od dívek, Shuichimu za zády, a bral do rukou svůj shamisen.
„Yosh! Taiyou Hotaru no Jutsu, seikooo! (Technika Sluneční Světlušky uspěla!)“ zazubil se hnědovlásek od ucha k uchu, když nenápadně vykoukl zpoza kmene stromu, aby zkontroloval situaci, načež se opět obrátil na svůj shamisen, soustředil chakru do rukou, vzal bachi a začal hrát.
Zvuk nástroje ale nebyl slyšet zpoza stromu, za kterým se Ren ukrýval, nýbrž zpoza stromu na úplně opačné straně plácku, kde vůbec nikdo nebyl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
Tým 27
skleníky

Lei se jen tak tak zastavila před bičem, který ve velké rychlosti kmital kolem jejího senseie a zachránila se tak před nepěkným zraněním. Udělala pár kroků zpátky a snažila se sledovat Renův postup a zároveň při tom poslouchala Yamako a její plány. Zdálo se jí, že Ren na senseie běží už asi milion let a tak měla dost času koncentrovat chakru pro další techniku. Plán její kolegyně se ji nezdál špatný, ale neměla tušení co napáchá chlapec se svoji technikou a tak se rozhodla bojovat dál a podpořit jeho snažení. Na návrat k Yamako a jejímu plánu bylo času dost. Bitva byla teprve na začátku a dívka byla zvědavá, co její kolegové ukážou. Sledovala co se stane po Renově jutsu a byla připravena bleskově složit pár pečetí.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Hledala sensei, ale v prachu skoro nic neviděla. Během chvilky uslyšela hlas, tak známý hlas, který chtěla slyšet. Patřil sensei. Celá šťastná, že se jí nic nestalo, se usmívala na ni. Sice vypadala šťastná, ale pořád jí tížilo na srdci, že ty dvě dostala do problému. Ohlédla se na ni a začala na Suzume zírat. Měla prostě přehozeného tygra přes rameno jako malinkou kočičku, jako by nic nevážil.
"Hai, sensei! Jen prosím, nemusím s ním mluvit, že ne?" sice teď tygr vypadal jako spící koťátko, avšak Azri naháněl hrůzu. Koukla na Naoko, jestli hodlá jít, ale ta tam stála a prostě nic. Totálně duchem nepřítomna. Dívce bodlo u srdce z toho jaká na ni byla. Vyskočila za ní, poklepala ji po rameni prstem a pokusila se na ni usmát.
"Naoko-chan, omlouvám se." pronesla milým klidným hláskem, načež ji chytla za jednu ruku a zatáhla za ni. "Pojď, musíme jít. Třeba sensei ti dá právo na první otázku." zasmála se a dále ji tahala za ruku, aby se pohnula. Opravdu si nechtěla Naoko znepřátelit, opravdu ne.

Sarutobi Asajake
Tým 6
Co je dobré pro něj? Spíš co je dobré pro tebe, pomyslel si Asajake, zatímco ležel na zádech se zavřenýma očima a poslouchal. Navíc se ten prťous začínal víc a víc chovat přemoudřele, což se Asajakemu také moc nelíbilo... ale jemu to vlastně mohlo být jedno. Ať si chibi učí a říká jak chce, jen ať se...
Udělal to, navezl se do něj. Když už byla řeč o dětech, tohle byla skoro jedna ukázková reakce dítěte, aspoň tak to Asajake vnímal svojí nespokojenou myslí. Prvním Asaiovým omylem byla hned jeho první věta směřovaná na něj. Asajake si o sobě moc nemyslel, bylo mu to jedno. Co se statusu týkalo, to mu bylo jedno ještě víc, Asajake to dělal rpo zábavu, ne pro postavení nebo moc...
Kdyby Asajake věděl, že se Asai snaží upírat uči na jeho zavřené oči, asi by se smál, ale on to nevěděl a tak se nesmál, dokonce ani nemluvil, jen cosi nesrozumitelně zabručel a dával pozor na to, jak Mini-sensei zareaguje.

Yamako Kami
Tým 27
souboj

Yamako tiše zavrčela.
"Hele pando, mám nápad!" houkla na lei a hrábla si na záda. To co stařík předváděl jí iritovalo. Srab jeden. Dala Lei posunkem najevo aby se přidala k nim.
"Lei, zkusíme to co při minulém souboji se senseiem, když to nevyjde, stáhnem se a vymyslíme další postup. přesunula se k Renovi a tišemu začala vysvětlovat plán. Pokud se Lei stáhla, mohla slyšet co navrhla.
"Až k němu hodím kouřovou bombu, neměl by nic vidět, pak ho lokalizuju pomocí mý techniky a budeme ho moct zasáhnout, aniž by mohl reagovat. Pokud se přesunula Ty Lei, pokud bys mohla, bylo by fajn prolomit jeho obranu tvou elektrickou pandou, nebo nějakou plošnou technikou na spoustu zásahů. Jseš chunnin, tak předpokládám že něco takovýho máš." vysvětlila jim, co by mohli zkusit a čekala jak se na to budou tvářit. (Pokud se nepřesunula, tak jí to šla prostě Yamy říct)

Suzume Adi
Tým 2
Nemocnice

Nozomi Hideharuovi oznámila, že květiny vlastně byly dárkem pro něj. Chlapec však místo jakékoliv reakce jen dál seděl na posteli v tureckém sedu a z jeho podivného výrazu se nedalo nic vyčíst.
Na Adiinu omluvu reagoval ... prostě jako Hideharu. Odmítal uznat, že by to byla červenovlásčina vina, což Adi na chvíli vrátilo na obličej zamračený výraz. Chtěla něco namítnout. Než však stihla cokoliv říct, Hideharu jí označil jako plnohodnotnou kunoichi. Dívka na něj chvíli jen koukala s vykulenýma očima. Nevěděla jak tuhle informaci zpracovat. Právě teď si rozhodně nepřipadala jako dobrá kunoichi. Už jen to, že při tréninku nebyla schopná ovládat svou sílu a zranila svého parťáka...
Než však stihla něco říct, pokračovala sensei. Z toho co Adi pochopila za tu dobu co se svým novým týmem byla, Hide zřejmě nebyl schopen normálně fungovat bez přesných pokynů. A tak sensei zavelela směr Ichiraku, aby se Hideharu mohl konečně pořádně najíst.
Toto jediné slovo na chvíli vyhnalo Adi všechny chmury z hlavy. Ichiraku! Její možná nejoblíbenější místo k jídlu v celé Konoze! Babiččině kuchyni se toho nedalo příliš vyčíst, ale... co má na misku horkého rámenu?
Hide zřejmě toto utěšené místo neznal a tak si Nozomina slova o "dávání do nosu" vyložil trochu příliš svérázně. Teď už Adi nevydržela a propukla v hlučný smích. Mně tenhle kluk vážně zabije!
Ačkoliv se Adi chechtala, kdesi v koutku mysli jí napadlo, že kdyby chtěl, netrvalo by mu to asi ani pár vteřin.

'Můžeš si je nechat.' Zaznělo chlapci v hlavě poté, co to pronesla jeho Sensei a zarezonovalo to tam ještě chvilku poté. 'Můžeš. To znamená, že mám na vybranou? Nebylo to teda zbytečné to říkat?! Jestli je to tak, tak dobře.' Po květině se ani nepodíval. Chlapec seděl ve stále stejné pozici a necukl mu ani jeden koutek, i když se obě dívky smály a smích byl prý nakažlivý. Adi se následně omluvila Hideharuovi za zranění. Jeho reakce byla, že se podíval Sensei do očí, ve snaze odhadnout, zda konečně dostane trest, který by zasluhoval. jejím pohledem si stejně nebyl jist a tak se opět věnoval Adi. "Za svá zranění si mohu vlastní vinou Adi-sama..san. Neuvědomil jsem si, že bojuji s plnohodnotnou Kunoichi, pro něž nikdy neplatí pravidla boje." Pravil klidně. Druhou otázku však nezodpověděl, neboť se do věci vložila Nozomi-sensei se svým rozkazem.
Hideharu se okamžitě postavil a vyslechl další z rozkazů od trpasličí Sensei. "Myslíte tím, souboj? Ichiraku je nějaký druh arény pro lámání nosů?!" Otázka byla na místě, protože proč by si jinak dávali do nosů?! Nejvtipnější bylo, že on to myslel opravdu vážně.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Nemocnice
„Ne, ne,“ odvětila, když se trochu uklidnila, a narovnala se. „Je to od tebe moc hezké, ale ty růže máš ode mě,“ dodala s úsměvem. „Můžeš si je nechat, ať máš doma něco hezkého.“
S dobrou náladou sledovala Adi, která se o chlapce začala přátelsky starat. Shinya se očividně stále cítila nesvá, a tak nic neříkala.
Pak ale hnědovlásce něco došlo. Hideharovi zakručelo v břiše a jeho jídlo stále ještě leželo na stolku. Zmocnila se jí zlá předtucha, že mladý ninja posledních pár dní neměl nic k jídlu, protože mu to nikdo nepřikázal. Plácla se do čela. ‚Ten mizera Ibuza…‘
„Hideharu, zvedej se,“ oznámila lehce nevrle, přičemž si uvědomila, že si chlapec musí myslet, že něco provedl, a spěšně odlehčila na tónu. „Naším novým cílem je Ichiraku. Dáme si do nosu, dobře? Dneska platím já.“

Tím 1

Haru prekvapene vzhliadla na Kasumi, ktorá sa rozhodla Tenshi odpovedať. Rozhodne to od dievčaťa nečakala, bola si istá tým, že pošle Tenshi do ďalekých končín. Červenovlasé dievča si samozrejme nič také neuvedomilo a usmievalo sa ako slniečko. Všimla si blížiacu Midori a začala na ňu zbesilo mávať rukami, akoby nebolo nanajvýš jasné, že ich dievča z diaľky už vidí a snaží sa ísť čo najpomalšie. Haru sa posadila a radšej sklonila hlavu. Nechcela byť v tejto situácií. Kasumi položila Tenshi otázku, načo zviera opäť zvedavo uprelo pohľad na dvojicu a čakalo na reakciu svojej partnerky.
"Eto.." Na moment sa zamyslela, akoby zabudla, že z Akadémie vyšla len včera.
"Jeden deň," prehovorila nakoniec sebaisto a zazubila sa. Haru štekla na svoju majiteľku, ktorá na ňu prekvapene vzhliadla. Snažila sa jej vysvetliť, že by sa nemala chváliť tým, že až teraz vychodila akadémiu.
"Ále..." Mávlo dievča nad tým rukou a založilo si ich obe za hlavu.

Som späť, bojte sa ^_^

Momo Inuzuka
Tým 3
Zááááávod?! Vlastně běh na čas.
Momo utíkala, utíkala rychle, ale nebyla hloupá. Tedy, jak se to vezme. V tomhle případě naštěstí ne, jelikož neběžela naplno. Běžela asi tak na šedesát procent, k tomu všemu byla od přírody fyzicky nadaný typ, takže dokázala běžet rychle i nějakou tu chvíli. Ku překvapení jí však během chvíle dohnala Naruki, která teď běžela po boku Inuzuky a jejího psa. Ať už se běželo cokoliv, Momo byla vždycky mezi těmi, co vyběhli rychle už na začátku a umístili se mezi prvními a tak nečekala, že by se za ní kdokoliv z týmu vyřítil. Naruki ji však mile překvapila.
Momo se usmála od ucha k uchu. Milovala soutěžení, ale bohužel, tohle nebylo o tom, kdo bude první.
Trošku tedy polevila na tempu, aby později nezačala postupně zpomalovat, ale stále udržovala slušnou rychlost. Trošku ale měla strach o Mihiho. Když však uviděla zapálení v jeho obličeji, pochopila, že je stejně odhodlaný, jako ona sama. Možná i dokonce víc.

Shin Sarutobi (Tým 6)

Poslechl si senseie a mlčel. Zjevně už nebylo třeba, aby něco říkal, radši dal prostor Asajakemu a jeho projevům. Jeho chování se mu zdálo odlišné od toho, jak se v týmu choval dřív, zjevně jejich nového senseie musel nesnášet. Shina to příliš nezajímalo, hleděl si svého.
Prostě tam jen stál se založenýma rukama a čekal, až si to s ním sensei nějak vyříká, aby mohli pokračovat něčím zajímavějším.
Nějaká poklona ho upřímně nezajímala, spíš už chtěl mít tohle počáteční divadlo za sebou, ale Asajake vypadal, že by si radši nechal vyříznou jazyk.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
brána

"Překvapivě," odpověděla Kasumi trochu zamyšleným tónem, jako by jí ani nevěnovala moc pozornost. Rozhodně aspoň chodit včas uměla, za to měla u ní malé bezvýznamné plus. Otočila se, aby se rozhlédla, jestli uvidí senseie, když si všimla i Midori. To vypadalo jako přijatelný začátek mise. Teď už jí zajímalo jen, co přesně bude jejich úkol.
Opřela se o zeď a čekala, až dorazí i Homura, zatím vzala do ruky nějaký kamínek, pohrávala si s ním a pohazovala. Teď teprve si vzpomněla, jak se jich ptal na vlky. O co tam vlastně šlo?
Pak se zadívala na novou členku jejich týmu.
"Jak dlouho jsi vlastně z akademie?" Zeptala se s vážným výrazem, který nic neprozrazoval, protože jí překvapilo, že jdou na misi s někým, s kým za sebou ještě nemají jediný trénink a nechtělo se jí věřit, že to nebude nic nebezpečného, přece jen s jejich senseiem by bylo nebezpečné všechno.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Shinya Kumichi
Tým 2
Sensei se při pohledu na mladíka na posteli rozesmála a nazvala ho trdlem, což přispělo k uvolněné atmosféře..přesto se Shinya cítila trochu nesvá, už jen proto, že naprosto netušila, co se mezi ostatními členy týmu odehrává. Krátce po sensei se začala smát i Adi, ale jelikož se Shin nerada přetvařovala, nasadila upřímě zmatený výraz.
Po chvíli srdečného smíchu se Adi chlapci omluvila, čímž prozradila, jak se plavovlásek dostal na nemocniční pokoj, a také se ho potom, co se pokojem ozvalo hlasité hladové zaškrundání zeptala, zda nemá hlad. Shinya se trochu usmála, ale spíš ze slušnosti, neměla totiž od rána dobrou náladu..

Minamino Schuichi
Tým 27
Prostranství za skleníkem

'Oni se mnou chtějí bojovat na blízko? Ale děti, to vás nenechám.' Ušklíbl se ve vlastních myšlenkách a nevědomky se usmíval i sám. Ladným, spíš tanečním pohybem poodstoupil vzad a práskl stonkem té růže. Ta se protáhla a změnila v dlouhý, skoro třímetrový bič. Cvičně s ním práskl kolem sebe a následně tiše šeptl. " Fūka Enbu Jin" Následkem bylo, že se zastavil, ruka s bičem mu začala vířit v kruzích. Následkem bylo, že se kolem něj začala tvořit kruhová rotující bariéra tvořená vířícím trnitým bičem od pohledu ostrým jako pila.

Suzume Adi
Tým 2
Nemocnice

Nozomi se na Hideharua nejprve koukala stejně nechápavě jako Adi, potom se ovšem rozesmála. Adi si všimla knížky ležící vedle Hideho. Tu vlastně četl už na cvičišti... Potom to Adi docvaklo a musela se taky smát. Hideharu usilovně pracoval na úkolu zadaném od samotné sensei a snažil se dohnat své mezery ve společenském chování. A očividně v tomto směru nehodlal marnit čas.
Sensei ho nazvala trdlem, chlapec však dál seděl se svým obvyklým kamenným výrazem a jen se naprosto klidně zeptal, co udělal špatně. Adi se konečně podařilo dosmát a teď už se jen trochu šklebila. Nicméně hlasité zaškrundání Hideho žaludku se nedalo přeslechnout.
"Velice se omlouvám za zranění, které jsem ti způsobila." nasadila Adi vážný výraz a přistoupila blíž k Hideho posteli. Když už jsme u toho slušného chování. "A... nemáš trošku hlad?" zadívala se červenovláska zkoumavě na chlapce, který seděl na posteli pořád ve stejně strnulé pozici. S tímhle individuem to bude ještě zábavné. pomyslela si Adi odevzdaně.

Momotani Hideharu
Tým 2
Nemocniční pokoj 208

Nozomi přišla a s ní přišli i dvě rudovlasé dívky. Jedna byla Adi, jeho nová kolegině a druhou neznal. Nejspíše to byla náhrada za Inariho. Jenže, Nozomi se začala smát a Adi vypadala naprosto překvapeně. Takže Hideharu naprosto netušil, co se děje. Chvilku na ně hleděl svým nic neříkajícím pohledem, poté koukl na květinu a nakonec zpět na Nozomi, která ho označila slovem, které neznal. 'Tohle je normální reakce na dar hostitelce?!' Optal se sám sebe v duchu, ale protože si neměl co odpovědět, nedosáhl chtěného výsledku. "Udělal jsem něco špatně?" Optal se a výraz se mu ani nepohl. Jediné, co zaznělo místností, bylo zakručení žaludku, jako by snad pár dní nejedl. Hideharu si toho však, podle výrazu, ani nevšiml.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Nemocnice
Už z dálky zaslechla Nozomi jakési bouchání. Zamračila se a podvědomě zrychlila. Zdálo se jí, že v nějakém z pokojů někdo šoupe nábytkem. Matně si vzpomněla na stížnost domovníka, v jehož bytovce přebýval Hideharu. Prý tam kromě jiného manipuloval se skříněmi. ‚Vždyť jsem mu řekla, aby nevylezl z postele…‘
Vzala za kliku, prudce otevřela a vyvalila oči. Všechny věci byly na svém místě, chlapec, oblečen do svých šatů, seděl na posteli s kamenným výrazem a v ruce svíral kytku od Nozomi, kterou očividně vyndal z vázy. Hnědovláska zapomněla, jak se mluví. Nechápala, co ho to najednou popadlo, jenže pak si všimla knížečky na stole a rozesmála se. „Hideharu, ty jsi trdlo,“ promluvila během nádechů.

Junna Sasaki
Tým 3
Západní cvičiště
Dívka se nenechala strhnout rychlostí Momo a nechala ji proběhnut, aniž by splašeně zrychlila. Věděla, jak je brána daleko, a také věděla, jak rychle musí běžet, aby jí stačily síly. Zanedlouho ji předběhla Naruki, a teprve když bělovláska dohnala mladou Inuzuku, zvolnila tempo. Junna běžela dál, stále stejnou rychlostí. Za chvilku začne Momo zpomalovat a Naruki také. Cítila to. Obě se určitě pokusí před cílem z posledních sil zrychlit, zatímco hnědovlásčina úsporná rychlost je k nim sama donese. A teprve pak zrychlí na maximum.

Midori Hyuuga (tým 1)
Kancelář Hokage > domov > brána
Do kanceláře vtrhla nějaká holka a Midori sledovala, jaké pohledy po ní ostatní vrhli. Sensei nevypadal úplně nadšeně a tak radši vyrazila téměř hned za Kasumi. Ve chvíli, kdy zazněl rozchod sebou trhla a kdyby už nebyla na cestě, asi by na chvíli ztuhla. Cestou domů před sebou viděla černovlásčina záda, která jenom občas zmizela za rohem. Cestu už si pomatovala a tak jí ani nevnímala. Uvažovala co si vezme sebou, takže když přišla do téměř tichého domu, byla rychle sbalená. Měla ještě dostatek času a tak se vrátila do kuchyně, kde vzala čaj se solničkou na kterou přelepila označení cukr a vydala se vzbudit brášku.
"Nii-san... nii-san... trochu s ním i zatřásla a bavila se při pohledu na jeho vyděšený výraz, když vyskočil z postele. Uklidnila ho, že mu chtěla jen oznámit, že odchází na misi a počkala, až si pořádně osladí čaj a napije se. Se vzpomínkou na jeho výraz vyskočila z předem otevřeného okna a v duchu se potměšile usmívala. 'To máš za to ráno.'
K bráně dorazila až jako třetí. Byla si jistá, že přišla včas a tak to neřešila. Doběhla právě včas aby zdálky viděla, že Tenshi něco říká a tak zpomalila do chůze, aby dala Kasumi prostor na případnou odpověď, i když o ní docela pochybovala. Za ten čas co spolu byly v týmu zpozorovala, že je lepší se vyhnout i pozdravu.

Tím 1

Akonáhle vošli dovnútra kancelárie Hokage, Haru Tenshi umlčala prísnym pohľadom a naznačila jej, aby tentokrát dávala pozor a dôrazne vnímala Hokage. Tenshi s prekvapeným výrazom prikývla a venovala svoju pozornosť mladej žene sediacej za stolom. Aj tak z jej preslovu pochopila len toľko, že sa nemá nikto zabíjať - to ju v živote ani nenapadlo. S nadšeným úsmevom vyliezla s ostatnými von z kancelárie, ešte stihla venovať pohľad dievčaťu, ktoré tam padlo bez zaklopania a uchechtla sa. Taký štýl sa jej páčil. Vypočula rozkazy od svojho učiteľa a prikývla.
"Hai hai, sensei!" Zasalutovala nadšene a spolu s červenkastou fenou sa rozbehla k východu z budovy.
Tenshi si to chcela rovno namieriť k bráne a počkať na ostatných, ale štekot Haru jej pripomenul, že si predsa musí isť zbaliť nejaké vybavenie a zásoby jedla a vody pre ňu i Haru. Preto v sekunde zmenila svoj smer na opačnú stranu a neuveriteľnou rýchlosťou sa rozbehla k sídlu. Haru išla rovnakou rýchlosťou po jej boku, ale čudovala sa tomu, ako veľmi sa jej majiteľka ženie. Samozrejme chápala, že Tenshi bola až priveľmi nadšená, aby si uvedomila, že majú dostatok času. Haru sa zamyslela - bolo naozaj vhodné ísť tak priskoro na misiu? Pozrela na Tenshi a jej vážny pohľad a pousmiala sa (ako sa len pes pousmiať dokáže) - dievča malo rozvážny pohľad a vyzerala zamyslene - bolo to naozaj neobvyklé. Tenshi na ňu zvrtla svoj neutrálny pohľad.
"Mám si zobrať so sebou onigiri alebo skôr dango? Čo myslíš, Haru-chan?" Spýtala sa jej s tou rozvážnou tvárou. Haru stiekla pomyselná kvapka po hlave a zakňučala. Čo iné si mohla myslieť. Dievča nechápavo natočilo hlavu do strany a o pár sekúnd nato sa rozosmialo.
O pár sekúnd doskákali k dverám, v rýchlosti ich otvorila a vbehla dovnútra. V dome bolo momentálne prázdno - jej rodičia boli odo dneška na misi. Netušili, že aj jej dcéra bude na jednu tak skoro vyslaná. Tenshi im v rýchlosti napísala na papier odkaz, v prípade, že by sa vrátili skôr ako ona. Vybehla po schodoch do svojej izby a zbalila si len základné vybavenie. Zato z kuchyne si toho pobrala naozaj mnoho, jedlo zaplnilo najväčšiu časť jej batohu. Do úst si hodila sladké pečivo, zbalila krmivo pre Haru a rovnakou rýchlosťou ako prišla aj odišla.
Na druhú stranu dediny, pri bránu Listovej dobehla približne o dve minúty po odchode z domu - bol to ich nový osobný rekord. Nezostala sa však priamo pri bráne, išla hlbšie do známeho lesíka a ešte asi 20 minút zabila behaním pomedzi stromami a bláznením sa s Haru. Keď sa vrátila k bráne, Kasumi akurát k nej dobiehala. Tenshi doskákala za ňou.
"Kasumi-chan, vyzerá to, že sme tu prvé," zazubila sa na ňu. Snažila sa s ňou nadviazať príjemný rozhovor, Haru po jej boku však vedela, že dievča o to nejaví sebemenší záujem a preto napäto vyčkávala, kedy dorazia ostatní a táto trápna chvíľa medzi dievčatami skončí.

Som späť, bojte sa ^_^

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Kancelář Hokage -> domov -> brána

Vyslechla si pokyny k jejich misi, počkala, až si sensei pročte co je třeba a pak poslouchala kolik mají času.
"Hai," přikývla a rozběhla se bez čekání, nebo ohlížení na ostatní pryč, jako by všechno kolem přestalo existovat, ani ji nenapadlo čekat třeba na Midori, která měla teď nejspíš stejnou cestu.
Kasumi musela domů pro vybavení na misi. Sice netušila, jestli na diplomatické misi bude vůbec potřebovat něco z toho co plánovala táhnout, ale co, přece jen je ninja, tak pro jistotu!
Vběhla domů a rovnou se hnala po schodech nahoru, když za sebou uslyšela hlas: "Kasumi-chan?" Otočila se na maminku vykukující z kuchyně.
"Kam se ženeš?"
"Máme misi, musím si vzít věci, vlastně ani...," krátce se odmlčela a přemýšlela, "ani nám neřekl, na jak dlouho to zhruba vypadá, tak nevím kdy se vrátím," pokrčila rameny a než dala mamince možnost reagovat běžela dál, vrhla se do pokoje a začala balit. Za chvíli už zbýval jen její složený fuuma shuriken opřený o zeď po poslední misi, vzala ho a vyrazila. Dole na ní čekala maminka s připravenou svačinovou krabičkou.
"Vem si to a buď na sebe opatrná," připomněla jí a pak se na chvilku rozkašlala. Kasumi svraštila čelo, nebyla nadšená, že tu nechává všechno na ní, poslední dobu vypadala bledá a unavená, ale musela jít, tentokrát se snad vrátí brzy domů.
"Neboj mami," řekla svým typickým tónem jako by byla někde nad věcí a spěchala, aby zbytečně nezdržovala, ještě to nebyla hodina, ale i tak, Homura už na ně určitě dávno čekal.
Za chvíli už dobíhala k bráně.

_______________________________________________

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Zoologická zahrada

Naoko

Akaigawa

Kouř se pomalu rozptýlil a Suzume doskočila, s tygrem přez rameno, za Naoko. Nic jí však naštěstí nebylo. Něco prohlásila a už zas byla dole s Azu. Naoko však nevnímala okolí stejně. Srdce jí tlouklo pomalu a v uších slyšela jen vzdálené zvonění. Jako by snad nebyla vědomím v ulicích Akaigawi, ale někde na vzdáleném místě. Před očima jí právě probíhala jistá zcéna, kdy zemřela Hoshi, Naočinna první sensei. Hned na to zdánlivá smrt Suzume. Dívka si pohlédla na ruce. Měla na nich krev. Její pohled se roztřásl a dívka nevěděla co dál. Byla to všechno její chyba. Lidé umírali a Naoko měla na rukou krev. Bylo irelevantní, jestli chtěla nebo ne, dělo se to. Hlavou se jí za tu chvíli prohnalo tisíce myšlenek a čas pro dívku ubíhal jinak. Jedna z myšlenek, kterou nechala volně vyset ve vzduchu, jako by se snažila vyhnout odpovědi, byla, že by ukančila své trápení. Další zase, že se nemá kam vrátit a že musí utéct. Daleko. Pryč od lidí, kde nikomu nemůže ublížit. Vždyť by pro ni nikdo neplakal. Nikdo by již nikdy nevyslovil její jméno. Jedině její otec, který by se jen pousmál. Pro něj by bylo hlavní, že je suzume po smrti. Určjtě by ho to pobavilo.
Ve výsledku, pro Azu a Suzume to vypadalo, že se dívka ani nepohla. Neodpověděla, hleděla někam prázdným pohledem. Bylo poznat, ze je mimo. Kdyby po ní někdo hodil kunai, dívka by byla se mu ani nevyhla.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Kouř z lístků zahalil část ulice a pomalu se zvedal vzhůru. Části omítky zvonily o zem a střechu, jak padaly. V jednu chvíli se ozvalo dřevěné klepnutí vedle Naoko.
„Fíha, tys mě teda pěkně učesala,“ prohlásila zrzka. Byla malinko pocuchaná a přes rameno měla přehozeného tygra v bezvědomí, jako by to byl lehoučký králíček. Odlepila pohled od usedajícího oblaku a zazubila se nejdřív na černovlásku a pak na Azu. Prach se konečně usadil a do ulice znovu proniklo sluneční světlo. Suzume doskočila vedle Azu a volnou rukou si ledabyle urovnala šátek na hlavě.
„Tak jsme sfoukly dvě mouchy jednou ranou. Teď navrhuju přesunout se někam, zajistit tygra a probudit ho. Mám na něj pár otázek.“

Asai Hachigoro
Tým 6

Shin podlehl poměrně lehce, ale naštěstí pro něj tohle nebyla zkouška odolnosti vůči přemlouvání.
"Jsi rozumný, zdá se, že dokážeš dobře zhodnotit situaci a rozhodnou se pro to, co je pro tebe výhodnější. I když musím tě upozornit, že situace, kterou jsem vytvořil je dost extrémní. Ne vždycky ti někdo nabídne tolik za tak málo a ty se budeš muset naučit rozlišovat i malé rozdíly a zaručit si tak, že se vždy rozhodneš pro tu výhodnější variantu." pronesl až nezvykle zdlouhavě a rádoby moudře. Nejradši by to odbyl některou ze svých krátkých vět, ale kdoví proč měl nutkání chovat se vůči Shinovi vychovatelsky.
"Co se tebe týče, přestaň si o sobě myslet, že jsi bůhví jaká hvězda a ukaž, že stojíš aspoň za něco. Mám totiž velikou chuť zajít na vedení a navrhnut jim, aby přehodnotili tvoje udělení hodnosti chunina. Chováš se jako dítě..." řekl naprosto chladným hlasem bez jakéhokoliv vzrušení s očima upřenýma do těch chlapcových. Zdálo se, že ho Asajake začíná nudit.

Kumichi shinya
tým 2
Shinya se podivila, jak se poslední člen týmu 2 dostal do nemocnice, ale podle sensiiných slov měl jen lehká zranění a měl by být v pořádku.
Ke skupince se přitočila sestřička s informací, kde chlapec leží. Na otázku, zda chtějí na onen pokoj zavést sensei reagovala s tím, že to tam ještě zná. Z toho Shin usoudila, že sensei má se zdravotnictvím něco společného. Tím lépe, lékařský ninja v podobě senseie se musí vždycky hodit... Pomyslela si Shinya a následovala sensei s Adi.
Když přišli k pokoji, sensei otevřela dveře a Shin se naskytla zajímavá podívaná. Na posteli seděl plavovlasý mladík a v ruce držel květinu, ve tváři měl nepřítomný a prázdný výraz..Shinya byla trochu překvapená, jelikož mladík, na to, že byl od pohledu o něco menší než ona, měl..dospělé oči? napadlo jí trefné přirovnání pro její první dojem...

Suzume Adi
Tým 2
Nemocnice

Adi měla na tváři pořád výraz vyjadřující podivnou směsici pocitů, kterou v ní vyvolal příchod nové členky týmu. Ta se na ní mile usmála při čemž Adi došlo, že se asi opravdu nezachovala příliš mile a tak se taky pokusila chabě usmát. Vzpomněla si na svou kamarádku a týmovou společnici Sumiko, která tak tragicky zmizela tehdy. Už už začínala myslet na depresivní věci, když jí vyrušila sensei, která druhé červenovlásce oznamovala, že další člen týmu byl zraněn. Trochu v ní hrklo, ale po rozhovoru se sensei se už necítila tak špatně. Pouze jí blesklo hlavou:Tohle začíná být zajímavý den. Zraněný Hide, další čerenovlasá v týmu...
V tu chvíli ke skupince přišla jedna ze zdravotních sester oznamujíc kde se Hide nachází. Nozomi prohlásila, že je tam zavede sama a Adi se potvrdila domněnka o jejích lékařských schopnostech, když mezi řečí zmínila, že v konožské nemocnici byla taktéž zaměstnána.
Na dotaz zda půjdou za Hideharuem Adi horlivě přikývla. Sice už bylo jasné, že zranění opravdu nebylo tak závažné a chlapec je v pořádku, ale stejně ho chtěla vidět. Na to, že měl asi tolik citů jako dřevěný panák pro trénink shurikenjutsu jí nějak podezřele rychle přirostl k srdci. Prostě měla špatné zkušenosti se ztrácením členů týmu.
Všechny tři se tedy vydaly poměrně spletitými chodby nemocnice, Adi následovala svou malou sensei poslušně jako pejsek. Když stanuli před pokojem označeným číslem 208, červenovláska se zastavila a počkala, až sensei otevře dveře. Potom následovala za ní do místnosti.
Pohled, který se jí naskytl byl značně komický. Hideharu byl oblečen ve svém normálním tréninkovém oblečení a seděl na posteli v ruce svírajíc květinu. Adi spatřila i prázdnou vázu stojící u okna, Hide tedy musel sebrat květiny zde. Červenovláska zůstala zaraženě stát a koukala se na svého kolegu dosti nevěřícně. Myslím, že vypadá docela v pořádku. Fyzicky. Psychicky už si nejsem....tolik jistá...

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Azri tam dřepěla a brečela, dokud ji sensei nepohladila. Zvedla pouze oči k ní, ale nic neříkala. Vlastně, cokoliv Suzume řekla, šlo jedním uchem do vnitř a druhým ven. Dívka byla zabraná do vlastních myšlenek. V duchu na sebe nadávala, že tohle je jen její chyba, kvůli ní tu je ten tygr a ona tu jen sedí a brečí. Z jejich myšlenek ji vytrhlo Suzumin křik na Naoko a 'katsu'. Vzhlédla na dění před sebou. Ozval se výbuch. Dívka si odvrátila a zacpala uši, i když jí to moc nepomohlo. Začalo jí zvonit v uších a rozkašlala se. Koukla na epicentrum výbuchu. Jelikož všude byl prach, moc toho neviděla, ale i tak se snažila najít sensei.
"Suzume-sensei!" zařvala doufajíce, že se zmiňovaná osoba ozve. Upírala uplakané oči stále na místo, dokud nenašla odvahu vstát. Vstala, nohy se jí sice třásly, ale rozeběhla se za svoji sensei. Musela ji najít, musela.

Takuya Riko
Tým 11
Past pod laboratoří
„O-Oi...!“ dostal ze sebe Takuya, zírající na Sousukeho, který se ne zrovna mile pustil do Onigiri za účelem ji probrat a namotivovat, aby ze sebe toho psa konečně dostala, jenže tenhle záměr černovlásek v kamarádových slovech jaksi nepochytil.
„Huh? No, jo... jasňačka!“ tvářil se Takuya dál poněkud nechápavě, když do něho Sousuke drkl loktem, ale vzápětí přitakal a nahodil opět ten svůj odhodlaný výraz, jako kdyby byl připravený pokořit celý svět sám.
Psi ale nečekali, až se trojice domluví, a vrhli se do útoku.
„Kh!“ zatnul Takuya zuby a stiskl v dlaních rukojeť Anikiho pevněji. První ránu kvůli soustředění se na jejich vlastní situaci moc nezaregistroval. Jen to, že se v místnosti trochu rozjasnilo a on si všiml pohybu obou psů.
Akorát se alespoň jednomu z nich chtěl vrhnout do cesty a bránit svou kamarádku, když tu se strop propadl úplně a dovnitř k nim spadl Kumaru, což už si Takuyovu pozornost získalo kompletně.
Psí útok poté skončil vskutku bleskurychle. O jednoho se postaral Kumaru a o druhého medvěd, na což zůstal Takuya oněměle zírat, dokud ho ze zaskočení neprobral Kumaru.
„J-Jak jako vypadnout!? Co ten šmejd brejlounskej!? A ta ženská!? Dlužim jim nakopanej zadek!“ ohradil se proti ústupu najednou opět dopálený a do všeho hrr Takuya, mávající ve vzduchu rozčíleně Anikim.

Homura
Tým 1
Kancelář hokage > Ulice Konohy
Homura naslouchal znění jejich mise a zamračil se.
Ryuuseie samozřejmě znal, a s jeho názory dokonce i vesměs souhlasil. Sám měl radši činy, než tlachání... Ale teď už ten chlap zacházel trochu daleko.
„Půjdete tam a vše urovnáte.“
Nad těmi slovy se ohnivec nepatrně ušklíbl. Takže další diplomatická mise. Skvělý.
Hiroko ho ale znala dobře, a zdůraznila mu, že si nepřeje žádné ztráty.
Muž jí pohled chvilku oplácel, než jím uhnul do strany a zabručel: „Rozumim.“
Na to si od ní vzal svitek, ohlédl se lehce nevrle po dívčině, co vpadla do kanceláře bez ohlášení, načež kývl na Hiroko na rozloučenou a odešel.
Na chodbě rozvinul svitek, co od hokage dostal, a pročetl si ho. Při čtení se znovu zamračil.
Ten chlap definitivně zašel moc daleko.
„Slyšely ste holky, máme misi, tak se jděte nachystat a do půl-... do hodiny buďte u brány, jasný?“ svinul muž svitek a uložil ho, načež se obrátil na trojici dívek s fenou.
„Hodina by jim snad mohla stačit...“ pomyslel si a lehce se v duchu ušklíbl.
„Tak co je? ROZCHOD!“ zahřímal znenadání.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!