NFFORPG - Konohagakure no Sato

Nomure Inuzuka
Tým 5
Ueda Shouten
Nomure s úsměvem opětovala pozdrav. „Velice vám děkuji za balíček Onigiri. Nebojte se o vašeho manžela, postarám se o to, aby jsme se dostali na dané místo.“ Nomure vzala balíček a dala jej do tašky, kterou měla vedle sebe na zemi. Akimi už zase spala aby nabrala síly na cestu. Nomure se rozhlížela po restauraci, kde bylo celkem plno.
„Řekněte Uedovi Shonobuovi-sama, že nemusí nikam spěchat.“
Nomure vytáhla svitek z tašky a roztáhla jej na stůl. Chvíli si v něm něco četla a potom jej zase sbalila a dala to tašky. Opřela se o opěradlo židle a čela co se bude dít dále.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Adi přikývla, že vezme Hideharua na záda, to byl také její původní plán.
Chlapec se sice pokusil chabě namítnout, že dojde sám, ale nebyl se schopen ani zvednout. Vzpomněl si však, že nemá svůj luk, který pro něj očividně byl dosti důležitý, protože začal napůl malátně, napůl panicky šátrat kolem, aby ho našel. Adi si matně vzpomněla, že ho asi zanechal na stromě, když se na Adi následně vrhnul jen s kunaiem v ruce. "Vydržte chviličku sensei." vyhrkla a za pomoci chakry obratně vyběhla na strom, přeskočila do koruny druhého a zde našla ležet Hideho luk. Jak říkala Nozomi, bylo sice důležité Hideharua rychle dopravit do nemocnice, ale nevypadalo to, že by bez své zbraně byl ochotný nechat se odnést. Adi tedy popadla luk a seskočila s ním na zem, kde ho předala sensei a sama se s heknutím pokusila si posadit Hideharua na záda, ale šlo to dost ztěžka...

Yamanaka Yoi
Tým 14

Když sensei řekl, že je zřejmé, že jsou síly v týmu nevyrovnané, Yoi se malinko urazil. Bylo jasné, že právě on byl ten nejslabší článek, jelikož Hitsugaya byl nejzkušenější a Naomina přezdívka hovořila za vše. Necítil se proto v tu chvíli moc příjemně, ale co mohl dělat? Musel se uklidnit, protože se svoji hrdostí měl problémy často a nejspíš to byl také důvod, proč byl ještě před pár minutami, když trénoval, tak špatný. Koneckonců to byla vlastně jen pravda, se kterou se Yoi nechtěl smířit. Bylo evidentní, že je z nich nejslabší, ale to, že to někdo vyslovil, zabolelo. Zavřel oči, aby se zklidnil. Několikrát se zhluboka nadechl. Když oči opět otevřel, nestál před ním jeden Shikarou nýbrž hned tři. Yoie to nejdřív překvapilo, ale poté to přijal jako fakt. Každý z nich si vzal na starost jednoho z členů týmu čtrnáct. Hitsugaya nejspíš dostal toho pravého, vzhledem k tomu, že je z nich nejsilnější.
"Jistě." odpověděl klonu. Další slova nebyla potřeba, a proto se Yoi postavil proti stromu a se zavřenýma očima začal přemýšlet. Potřeboval se naladit na správnou vlnu. Na tu, na které byl vyrovnaný, schopný a dokázal velice jemně vycítit i malé nechtěné výkyvy při ovládání své čakry. Musel odhodit svoji hrdost. Chtěl ukázat, že na to má. Otevřel oči, i když si nebyl jistý, že už je tak soustředěný, jak by měl být. Rozběhl se proti stromu přilepil chodidla na jeho kmen a začal stoupat nahoru. Když byl však za polovinou začal cítit, jak ztrácí rychlost. Nechal se tím vyrušit a do jedné z noh přestal soustředit čakru. Podklouzla mu a v ten samý okamžik přestal věnovat pozornost i druhé noze. Nebyl teď ke stromu ničím přichycený, a tak začal padat. Padal obličejem k zemi. Musel se ve vzduchu přetočil, aby nepadl na čumák. Dopadl do pokleku, ze kterého se po pár vteřinách napřímil. Stál asi jen metr a půl od stromu. Popošel proto o něco dál a znovu si jej změřil od koruny po kořeny. Zklamaně vydechl.
Yoi tam opět stál se zavřenýma očima a přemýšlel. Připadalo mu trochu smutné, že nedokázal přemoct vlastní mysl. Stál tam tak hezké dvě minuty. Poté otevřel oči a z ničeho nic se sebevědomým krokem a s úsměvem na tváři rozešel směrem k dřevině. Najednou vypadal, jako by to pro něj nic nebylo. Nejdřív ke kmeni přilepil jednu nohu...poté i tu druhou...a jistě začal kráčet ke koruně...dokázal to! Asi za dalších dvacet vteřin byl tam! Poté seskočil odněkud ze shora.
Yoii chvíli trvalo, než mu došlo, že snažit se někomu něco dokázat není ta správná cesta k úspěchu. Když si to však uvědomil, šlo to lehce. Cítil se najednou mnohem jistější. Byl si jistý, že příště to taky nezvládne hned, ale doufal, že už mu to nepotrvá tak dlouho.
"Tak snad hotovo..." řekl trochu rozpačitě ale s úsměvem , když došel k senseiovi. "Co bude teď?" zeptal se následně, jelikož už byl natěšený na další trénink. Ačkoliv věděl, že lékařské techniku jsou ještě daleko, zároveň si uvědomoval, že každým jedním tréninkem čakry se jim přibližuje víc a víc.

Zoologická zahrada

Tygr sekal chapadla drápy na kusy, ale vypadalo to, že jen co rozsekne jedno, zrodí se ihned nové, které si svůj cíl rychle našlo. Muselo to být neúnosné. Byla černá a jejich povrch vypadal jako nějaký samostatný žijící organizmus. Ve chvíli, kdy byl tygr zaneprázdněn bojem s chapadly, Naoko zatím u výstupu z uličky rozprostřela past z výbušných lístků, které zakryla prachem z cesty a postavila se doprostřed ní, kde složila nějaký sled pečetí. Následně pomalu své tanto, pomalu a chladně, až se zalesklo. Ten pomalý a táhlý tón, který vznikal třením čepele o pochvu. Aby upoutala Tygrovu pozornost, strčila si dva prsty levé ruky do úst a hvízdla na tygra. "Máme spolu nevyřízené účty, Tora-san!" 'Nikdo, povídám NIKDO, nebude napadat moje kolegy jen tak bez důvodu! Jen mě štve, že jsem nepočkal. Takhle si zbytečně odkrýt své techniky před týmem. Kdyby byla Suzume rychlejší, nemusel jsem vůbec nic dělat, ale kdo měl tušit, že by to mohla stihnout?! Tak to alespoň dotáhnu do konce! Vzdej se, nebo z tebe nadělám kousky.' Z pod masky kočky vyhlížely chladné oči a sledovali tygra. Chapadla se mu snažila nedat jinou možnost, než ustoupit. Žádné zatím však tygra nezranila.

Hideharu si otřel ústa, rukama se zapřel a posadil se. Hlava se mu točila, ale dalo se to přežít. Před očima se mu sem tam promítla část ze snu a Hide se mermomocí pokoušel vzpomenout na obličeje těch dvou. Bohužel marně. To bylo snad poprvé, co jeho výraz nevypadal jako kus kamene v odlehlé poušti. Byl tam poznat náznak zmatku a marného snažení. "Jsem v pohodě..dojdu sám..." Pravil a jako důkaz se pokusil postavit, ale to prostě nevyšlo. "Luk..kde mám luk?!" Koukal všude možně, dokonce jednou zaostřil na Nozomi. Jeho ruka tápala po zemi kolem, ale luk zůstal na větvi, kde ho odložil.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Řev se rozlehl snad po celé vesnici a Suzume se zúžily zorničky. ‚Azu!‘ První změnila směr Naoko. Zrzka ji okamžitě následovala, jenže na rozdíl od černovlásky se při pohledu na tygra nezastavila. ‚Tohle stihnu!‘
Ohromné zvíře se odrazilo a chtělo malou kunoichi napadnout předními tlapami. Jenže ty se o něco zarazily. Tygr se zmateně zarazil a vyvalil oči. Mezi ním a jeho kořistí stála ta zrzka ze včerejška a rukama jej držela za „zápěstí“ tak, že nemohl jít dál. „Nazdar, kocourku,“ pozdravila jej a výhružně se zazubila, „vybral sis mooooc špatnou hračku.“
Najednou tygr vyvalil oči a zděšeně uskočil vzad, máchajíc okolo sebe tlapami. Suzume zamračeně vzhlédla, načež povytáhla obočí. Co mu u všech kage bylo?
Zvíře vidělo situaci úplně jinak. Z rozpraskaných zdí a země se na něj sápala chapadla a snažila se jej chytit. Tygr po nich vyrážel drápy, aby je rozsekl a snad i znehybnil.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Severozápadní cvičiště > Nemocnice
Hideharu se trochu probral a netušil, která bije. „Musel jsi omdlít. Nejspíš máš otřes mozku,“ sdělila mu hnědovláska a obrátila se na Adi. „Pak mi tu techniku ukážeš a asi tě vezmu za slovo. Bylo by dobé, kdybys ho vzala na záda. Já toho moc neunesu,“ pokrčila rameny. „Ale můžeme ho nést obě,“ dodala a shlédla k chlapci, který se zrovna pozvracel. „Měli bychom si pospíšit.“ Ten pohled jí nevadil. Jako zdravotní sestra si zažila své. „Půjdeme? Hidehara by měl rychle někdo prohlédnout.“

Mio Ueda
Ueda Shouten
Černovlasá žena odložila misky do dřezu a vzhlédla. Měla pocit, že přišel nový host, a opět to byl pocit pravdivý. Šlo o modrookou hnědovlásku se psem. Mio si též všimla její ochrané čelenky a vědoucně se usmála. Kývla dívce na pozdrav a natočila se ke vchodu do obytné části domu. „Drahý!“ zahromovala, až se pár hostů otočilo. Na to, jak jemně vypadala, měla opravdu silný hlas. „Je tady ten tvůj doprovod!“
Z domu se ozvalo jakési rachtání. Žena si povzdychla a přistoupila k dívce. V ruce nesla balíček. „Snad máte ráda onigiri, slečno,“ sdělila jí mile. „Tohle je dárek ode mne, abyste měla na cestě co zakousnout. Děkuji, že budete mému muži dělat společnost.“ V jejích fialkových očích se zračil strach o svého blízkého podmíněný něčím zvláštním. Jako by pramenil kdesi v minulosti.

Tím 14

Noemy ^^

Toto cvičenie urobíme fázovo, keďže dosiahnutie takej sily potrebuje čas. V tejto prvej fáze, ktorú teraz postúpiš, sa naučíš niečo v zmysle "diera do stromu", s ktorou bude tvoja postava možná pri priamom zásahu tvojho súpera odhodiť niekoľko metrov od seba, čím mu môže spôsobiť až bezvedomie (berme to tak, že v Narutovi je schopný svojho protivníka "odhodiť" každý, ale pokiaľ to dokáže po tréningu ona, tak jej protivník sa dlhšiu dobu nebude vedieť postaviť na nohy
Mohli by sme to spísať fillerovo cez Skype, lebo tu budeme zbytočne spamovať, tak ak máš Skype, pridaj si ma prosím (kikulines) a tam sa dohodneme viac, t.j. na koľko komentárov, riadkov, blabla.. Senseiujem po dlhej dobe, tak sa musím do toho nejak dostať :D

Celý tím 14

Pozrite si prosím na Infowebe svoje postavy, špeciálne kolonku Techniky a vybavenie a prosím, napíšte mi, či je to všetko v poriadku Keďže ste tam až donedávna nemali nič napísané k tomu, musela som to upraviť, takže ak vám tam niečo, čo ovládate, chýba, tak mi napíšte PMku, nech to upravím
A Aragorn, ty mi prosím napíš PM kvôli Rakanken Ryuu - písala som si o tom s Jadenom a nejak sa nám nehodí tá technika k štýlu Hyuugov. Ja ťa však nechcem obrať o niečo, čo si sa už učil, takže by bolo vhodné to nejak vyriešiť. Keby si ju chcel nahradiť za inú techniku úrovne C, napríklad. :)

Som späť, bojte sa ^_^

Yamanaka Yoi
Tým 14

Zatímco, ostatní se představovali, Yoi přemýšlel, co by měl říct on. Své kolegy tedy moc neposlouchal. Z myšlenek ho vytrhlo až ticho, které nastalo, jakmile Naomi dokončila svoji řeč.
"Já..." začal. '...už tohle říkám za dnešek podruhé.' dokončil si chlapec větu v duchu. "...jsem poměrně lehce odhadnutelný, co se týče schopností. Jsem spíš podpora než ničitel jako tady Naomi." řekl a kývl směrem k dívce. "Jsem špatný na boj zblízka. Zaměřuji se na výzvědné a oslabující techniky. Byl bych také rád, kdybych se naučil alespoň základy lékařských technik. Popravdě řečeno to je momentálně asi moje priorita." Na chvíli se odmlčel. "Právě jsem uprostřed tréninku chození po stromech, který mi zadal předchozí sensei. Jinak mám rád asi přírodu..." ukončil svůj úvod trochu zvláštně. Pohledem dal ostatním najevo, že už nemá v plánu pokračovat a zároveň čekal, co bude následovat.

Yuki Minoshi
Tým 19

Když je muž vyzval, aby se posadili, Yuki se trochu podezřívavě sesunula k zemi a tam si posadila do tureckého sedu. Měla obrovskou chuť nechat rozpadnou zeď, o kterou byl jejich udájně nový sensei opřený, ale něco takového bohužel neuměla. Mezitím však spustila jim neznámá dívka. Zdálo se, že byla velmi rozrušená. Jakmile si ji Yuki vyslechla, znovu se opatrně postavila, aby nebyla tak zranitelná. Tobi mezítím stačil zmizet.
"O čem to mluví?" zeptala se muže s rukama v bok a zvednutým obočím. Meč měla sice zasunutý v pochvě, ale byla připravená ho kdykoliv výtáhnout. Ta dívka přeci nemohla být rozrušená jen tak. "Myslím, že by bylo dobré, kdyby nám to někdo vysvětlil, jinak by mohlo dojít k nějakému nedorozumění a to asi nikdo z nás nechce, nemám pravdu?" Pohledem přitom přejížděla z muže na dívku a zase zpět.

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Skrčená u zdi koukajíce před sebe si všila pohybu. Pomaličku se začala narovnávat, dokud nespatřila tygra. Snažila se nehýbat, aby na sebe nestrhla pozornost, ale zvíře o ní vědělo. Jakmile zařval, Azri jen zaječela. Nevěděla, co má dělat, ale musela jednat rychle, pokud chtěla žít. Sebrala veškerou odvahu, Zhluboka se nadechla, odrazila se od země a udělala kotoul do leva. Mezi ní a tygra se zabodl kunai do země. Vzhlédla na střechu, odkud byl hozen a spatřila Naoko. Radši by tam viděla sensei, ale teď si nemohla stěžovat. Během chvilky zdi baráku popraskaly a to samé platilo i o zemi, ze které se objevily chapadla. Ty zaútočily na tygra, a tak Azri využila příležitosti. Dostala se ke zdi a pokusila se utéct.

Naomi Al Tai-ko, tým 14

Počkala si, až bude řada na ní. Co všechno řekl Hyuuga, nějak předpokládala, jelikož už něco podobného vedli. Chvíli ještě přemýšlela, co má o sobě říct.
"Nuže, mé zájmy jsou vcelku jednoduché. Ráda se flákám, jím a to hodně a trénuji s mečem, s neobyčejným mečem." ukázala na zmíněnou zbraň pomalu větší než byla dívka.
"Jinak základní ovládání čakry, jak zmínil Hitsugaya. Na dálku opravdu nejsem, radši se budu bít s holýma rukama! A jak jednou řekl bývalý sensei, jsem univerzální ničitelka!" poslední větu prohlásila s hrdostí v hlase. Ta přezdívka se jí moc zamlouvala.

Hitsugaya Hyuuga-tim 14

Po chvilke vahania a uvazovania sa pustil do reci. ,,Hm, moje zaluby? Rad sa zlepsujem, to je asi najvyraznejsie...inak viem byt celkom lenivy ked ide o veci ktore nepokladam za dolezite. Vtedy najradsej oddychujem alebo sa prechadzam. Celkom casto si robim srandu z iných, ale v dobrom.'' Odmlcal sa a rozhliadol sa po kolegoch a potom pokracoval: ,,Co uz viem?? samozrejme pracu s chakrou na tej zakldnej geninskej urovni, to znamena chodza po stromoch a vode. Ako je z môjho mena jasne, tak som bojovnik na blizko. preto ma byvaly sensei naucil napríklad rakanken ryuu aby som mal inu zbran v inventari..inak samozrejme juuken, kaiten a hakke kuushou...to by malo byt vsetko o mne asi na zaciatok...a co vy?''

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Midori Hyuuga
Cvičiště> ulice Konohy
Když uslyšela Homurův přísný hlas, lehce sebou trhla a v duchu si poznamenala, že za žádných okolností nikdy nepřijde pozdě. Představování se z její strany nepovedlo a měla tušení, že Kasumi odešla hned při první příležitosti. Sensei ovšem nečekal na odpověď a pokračoval dál. 'Rovnou na to?' vzpoměla si, že včera zmiňoval nějakou misi a podívala se na Tenshi. 'Třeba jí sem přidělili z jiného týmu,' odůvodnila si to a vydala se hned za nimi do ulic.
Jakmile sensei zmínil vlky, docela zbledla. A když se ho pak Kasumi zeptala na to, co napadlo i Midori nervózně očekávala odpověď. Taky se podívala na Inuzuku, která vlky hned odsouhlasila, a zauvažovala jestli jsou všichni jejich klanu takhle nadšení.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cvičisko > Ulice Konohy

Fena po boku dievčaťa v jednej chvíli, len na kratučký moment, zbystrila pozornosť a zvedavo zastrihala ušami. Zacítila totiž prítomnosť jedného z výcvikových šteniat z klanu Inuzuka, len kúsok od nich, pár metrov. Tenshi sa na Haru prekvapene zadívala, avšak predtým, než stihla otázku položiť, jej za uchom zaznel ten strašidelný hlas, ktorý ju rovnako prekvapil aj včera. Opäť ňou prešla vlna strachu,vôbec si totiž neuvedomila prítomnosť ich učiteľa. Nečakala, že tam bude niekde na nich číhať a kontrolovať čas ich príchodu. Ani svojimi šikovnými zmyslami ho nedokázala vycítiť a to sa naozaj nachádzal len pár metrov od nich. Avšak žiaden trest sa nekonal. Tenshi si vydýchla a nasledovala svojho učiteľa, pričom stále sledovala pohľadom tiché dievčatá po jej boku. Bolo pre ňu neobvyklé byť takto potichu, avšak zvedavosť u nej zvíťazila. Až do chvíle, kým jej a Haru-chan nepoložil Homura otázku. V očiach sa jej zjavili natešené hviezdičky.
"Hai,hai,hai!!" Odpovedala mu so značnou dávkou nadšenia. Haru-chan len prekvapene sledovala muža a zamyslela sa, čo tým muž asi myslí. Bolo vo zvyku, že vždy premýšľala viacej, často ako jediná.
Tenshi vzápätí prebehla pohľadom na Kasumi, ktorá ju prepaľovala nevraživým pohľadom. Tenshi sa na ňu však zazubila, neuvedomujúc si nevraživosť dievčaťa.
Zvedavo zažmurkala nad jej otázkou smerovanú senseiovi.
'Ako dlho už sú spolu?' Prebehlo jej aj Haru mysľou.

Som späť, bojte sa ^_^

Nomure Inuzuka
Tým 5
Radnice > Ueda Shouten
Nomure přistoupila ke stolu hokage a vzala lístek, který ležel na stole. „Děkuji hokage-sama“ Nomure se otočila a došla ke dveřím „Na shledanou hokage-sama“ a odešla z pracovny.
Vyšla před budovu radnice a podívala se na papírek, na kterém byla adresa a vydala se na cestu. Cestou potkala svého mladšího bratra. „Ahoj ségra, naučíš mě dneska tu novou techniku?“„Promiň bráško jdu na misi možná někdy jindy“, a tak šla dál. Akimi zatím vyspávala schovaná v bundě.
Když došla na adresu, která byla napsaná na lístku, tak přímo před ní byl obchod. Vešla dovnitř a posadila se ke stolu, který byl vedle vstupních dveří. Akimi vykoukla, kde to vlastně je. A Nomure čekala, až za ní přijde Ueda Shinobu.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Radnice
Hiroko pevně skousla a zhluboka se nadechla, aby ventilovala vztek, který v ní rostl přímo rekordní rychlostí. Bylo neskutečné, co si Ryuusei dovolil. Teď už opravdu musela pojmout podezření, že ten chlap něco provede. Každopádně, zvědové byli zabiti. Jeden z nich ještě stihl napsat vzkaz a poslat jej po poštolce zpět do vesnice.
„Hachiro,“ pronesla a položila vzkaz na stůl. V místnosti se objevil vysoký ninja, čekající na rozkazy. „Přiveď mi sem Homuru s jeho týmem.“
Mladík kývl a rozplynul se v obláčku kouře. Po té se ozvalo zaklepání. Černovláska uklidila papírek se zprávou do šuplete a vzhlédla, obličej bez známky nevole. Tvářila se jen vážně jako obvykle. „Vstupte.“
Drobounká hnědovlasá Inuzuka spolu se svým psem si očividně přišli pro zařazení. Hiroko o skutečnosti věděla a proto sáhla do spisů. Toto gesto si zautomatizovala celkem rychle. Přejela očima písmenka a vzhlédla k děvčeti. „Inuzuka Nomure, že?“ zeptala se, a aniž by čekala na odpověď, pokračovala: „Jsi přidělena k týmu pět pod velením Tachibany Suzume. Problém je,“ opřela si bradu o pěst, „že jsou mimo vesnici na misi. Každopádně,“ vzpomněla si, „má tudy cestu jeden z vesničanů. Jmenuje se Ueda Shinobu a najdeš ho v Ueda Shoutenu.“ Rychle načmárala adresu na náhodný papírek a podala ji dívce. „Slíbila jsem, že mu někoho pošlu. Takže, tady je tvá první mise. Ten muž tě dovede za tvým týmem a ty ho naopak budeš… chránit. Můžeš jít.“

Pro Itachi!

Vem si papírek, hezky poděkuj a vydej se na adresu. Ueda Shouten je konožský obchod s rýží a rýžovými pochutinami a vypadá asi takhle. Přijď tam jako do obchodu a počkej, co se bude dít. :3 A nezapomeň na přímou řeč!

Nomure Inuzuka
Akademie > Radnice
Nomure seděla v lavici s vysvědčením, čelenku držela v ruce a vedle ní byla Akimi, která radostně vrtěla ocasem.
"Tímto jste ukončili akademii a můžete jít," řekl sensei. Nomure s Akimi vyšly před budovu akademie, kde se rozloučily s ostatními z spolužáky a šly uličkami Konohy k budově, ve které sídlí hokage. V tom potkala její kamarádku.
"Tak už je z tebe kunoichi."
Ano, uvidíme se potom. Musím jít k hokagemu, abych zjistila, do jakého týmu jsem se dostala." Nomure šla dále, a zastavila se před budovou hokage. Začala být nervózní z toho, co jí čeká. Vyšla po schodech a šla chodbou ke dveřím pracovny hokage. Akimi zakňučela a podívala se na Nomure. "Copak snad se nebojíš víc než já." Nomure se zhluboka nadechla a pomalu začala zvedat ruku, aby zaklepala na dveře pracovny. Chvíli čekala na chodbě, zdálo se jí, že ta chvíle trvala snad půl hodiny a najednou se do ticha, které se rozléhalo všude po chodbě, ozvalo: "Vstupte."

Momo Inuzuka
Tým 3
Západní cvičiště
Ani nečekala, že by ji Junna jakkoliv odpověděla a tak se prostě a jednoduše zabořila hluboko do svých vlastních myšlenek. Netrvalo však dlouho a dorazil i zbytek týmu a kolem se začala tvořit jakási dusná atmosféra. Momo vždycky ráda dělala v takovýhle situacích fórky na odlehčení, ale dnes to bylo snad poprvé, co držela jazyk za zuby. Nepřipadala si v pozici dělat fórky, protože si nemyslela, že jsou na tom její kolegyně příliš psychicky dobře, ale ona sama se cítila skvěle. O to líp, když se dozvěděla, že budou SOUTĚŽIT V BĚHU. Dvě věci, které naprosto milovala a ve kterých skoro vždy vyhrávala. Na její tváři se vynořil prazvláštní zlomyslný úšklebek, který vypadal, jak kdyby ho tam načrtl samotný satan.
"Ok! Pojďme na to!" Vykřikla, když v tom si všimla, že Junna už stihla vyběhnout.
"Junno-chan... Jak podlé." Vzlykla se slzami v očích a okamžitě vystartovala s Mihim po boku, až se po ní zaprášilo. V mižku čtyřočku dohnala, jelikož vyběhla pomalu pravděpodobně s úmyslem vydržet celou cestu stanovené tempo. Bylo na tom něco málo pravdy. Běhání na dlouhou vzdálenost není jako sprint, při velké rychlosti se člověk rychle zadýchá, ale časem se zadýchá každý. Běh na velkou vzdálenost je hlavně o silné vůli pokračovat v běhu i přes docházející síly. Momo tedy předběhla dívku a urvala první příčku pro sebe. Otázkou bylo na jak dlouho.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Cvičiště > Ulice Konohy

Když se konečně ukázal sensei, posbírala si všechny shurikeny a uklidila
je. Pak počkala, až budou připraveni i ostatní a společně s Homurou se vydali někam, kde pro ně zřejmě měl připravený trénink.
"Ani mi neříkejte, že se na nás chystáte dneska vypustit něco živého," prohodila Kasumi, když slyšela jeho otázku, zatím co jej následovala.
Ani trochu neměla chuť nechat se dneska znovu pokousat, i když každý vlk by jí teď byl milejší než ta nová Inuzuka. Střelila pohledem po děvčeti, které se opozdilo a jejím psovi a zapřemýšlela, jestli to může být horší než ta předchozí.
"Mimochodem, proč se vždycky scházíme na cvičišti, když nás pak protáhnete celou Konohou někam úplně jinam, kam jsme mohly přijít rovnou?" Zeptala se pak Homury trochu otráveně.

Shin Sarutobi (Tým 6)

Jakmile jejich nový sensei řekl, co po těch dvou chce, Shin zůstal stát jako přikovaný a vyjeveně zírat, co je tohle za úkol? Představoval si všechno možné, ale ne to co jim právě zadal.
"Cože? Máme si tu skládat komplimenty?" Podíval se zaraženě na senseie v domnění, že snad špatně slyšel. Pak přejel pohledem úplně stejně zmateně Asajakeho.
Neměl ponětí, co mu má říct, neznal ho zase tak dobře, aby mu tu skládal poklony a už vůbec neměl chuť to dělat, i kdyby byl mistrem v olizování ledních soch, jak mu tady má teď z fleku vymyslet nějaká slova uznání, aby to myslel trochu vážně a nebyly to jen řeči?

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Tým 1
Cvičiště > Ulice Konohy[/url]
Obě Hyuugy dorazily včas, až Tenshi s Haru se krapet opozdily.
Homura, skrytý za jedním stromem, je tiše pozoroval a akorát se chystal se jim ukázat, když tu vedle něho doskočil nějaký muž s dvojicí červených tesáků nakreslených na tvářích a čelenkou listové na čele.
„To je pro Vás, Homura-san,“ podal mu muž malý svitek, při čemž mu zpoza bundy vykouklo malé, hnědé, zvědavé štěně, ale dřív než stihlo byť jen zaštěkat na pozdrav, muž se rozloučil a byl zase fuč.
Homura se za ním chvilku s povytaženým obočím díval, načež svitek rozvinul a dal se do čtení.
„Jdete pozdě...!“ zazněl chvilku na to rusovlásce s fenou přísně znějící hlas za zády, kde stál jejich sensei.
Jeho výraz mu naštěstí nevydržel moc dlouho a on dívčino zpoždění o pár minut také evidentně nehodlal nijak extra řešit, protože ji hned na to obešel a stoupl si s rukama v bok tak, aby na něho mohly všechny tři dobře vidět.
„Včera ste se už seznámily, že jo? Takže se s tim dneska nebudem zdržovat a pudem rovnou na to! Kaoru se k nám dneska ale nepřidá, hokage pro ni má jinej úkol. Myslim že je někde do počtu nebo tak něco...“ přejel ohnivec trojici pohledem, načež spustil ruce volně podél těla a nakročil směrem zpět do vesnice.
„Pojďte,“ kývl na dívky a vykročil.
Po pár krocích se ale ohlédl přes rameno a koukl se s nečitelným výrazem ve tváři po Tenshi s Haru.
„Oi, Tenshi, Haru... Máte rády vlky?“ zeptal se jich zničehonic.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Nao Nakanawa
Před budovou Kage
Malá růžovovláska jen pomateně pokukovala ze strany na stranu. Nepřipadala si nijak nervózní, to ne, ale přesto měla uvnitř takový zvláštní hrdlosvírající pocit. Bylo to těžké na popsání, její myšlenky se motaly s každým dalším pokusem. Její emoce se ale čím dál více uklidňovaly a tak, když je jejich sensei pozval na čaj, byla už víceméně klidnější. Přesto byla nadále tichá jako myška, pusu měla na zámek a poplašeně pomrkávala.
Itsumi, která zpočátku vypadala duševně ve stejném stavu jako Nao se zničehonic rozzářila jakmile se začalo mluvit o čajovně. Jako jo, byla z rodiny Yamanaka, což sice nemá s čajem nic společného, ale i tak byla Nao mírně překvapená, že se Itsumi tak otužila.
Situace nebyla taková, že by Nao nic nechtěla říct, jen ji zkrátka nenapadala žádná smysluplná věta, která by se dala použít jako záminka ke konverzaci, takže jen pokyvovala hlavou na znamení souhlasu a doufala, že ji jak se říká... Neukousnou.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Naštěstí se objevila sensei. Červenovláska těkala očima mezi Hideharuovým obličejem s mdlým výrazem a obvazem na jeho boku i s četnými jizvami kolem. Za normálních okolností by možná přemýšlela, jak se mu to stalo, ale teď byla psychicky úplně mimo. Na Nozominu pochvalu ohledně lékařské pomoci nijak nezareagovala, na dotaz ohledně pádu ze stromu jen něco pípla... Potichu odpověděla až když se jí sensei zeptala, od čeho má Hide modřinu na břiše. "To... to je moje technika. Kaze no kushi."
Ale do háje... Zklamala jsem sensei. A to mně důvěřovala a Hidemu ne! Adi byla psychicky silná osoba, ale tohle nenadálé selhání a zranění parťáka jí poněkud sebralo. Přestaň myslet jako ufňukaný děcko... Takhle nikomu nepomůžeš. podařilo se jí trochu vzchopit. "Já tam Hideho odnesu. Koneckonců... můžu za to já. A nevypadá to, že by nějak moc chtěl pochodovat."
Adi ve svém zamyšlení přeci jen postřehla, že sensei používá na ránu lékařské ninjutsu, takže rána se zacelila. Ale Hideharu se pozvracel a chvíli ani nevypadal příliš při vědomí.

Zoologická zahrada

Naoko vyběhla ven a ihned vyběhla na střechu protější budovy. To byla jedna z nejsnažších možností, jak najít a dohnat Azu. V hlavně měla pekelný zmatek. Na jednu stranu chtěla Azu pomoct, ale na druhou stranu jí v tom chtěla nechat vykoupat. Byla to jen její blbost a proč by se..ne. Ta dívka věřila, že za to mohla Naoko. To znamenalo, že to ona může za její osud. Za to, co se jí může stát. Dívka se rozhlédla a poté se zarazila. Kousel od ní se ozval hrozitánský řev jaký vydal i tygrt, proti kterému se již postavila. To muselo znamenat jediné. Byl připraven zaútočit a nikdo z vesničanů nebyl tak hloupí, aby vylezl. 'Azu!!' Pomyslela Naoko, složila pečeť a aktivovala své tělo. Shunshinem vystřelila k místu, odkuď šel řev a připravila si kunai s děrovaným váčkem. Jen co se objevila na římse, zahlédla co se děje. Okamžitě mrštila Kunai do malé mezery mezi Azu a tygra, kde se díky děrovanému váčku měl rozprášit speciání pyl. Jediné co mohla udělat, neboť tygr se právě vrhl na dívku. Naoko jí nemohl pomoct. Jestli Azu zemře, bude si moct připsat vinnu za další smrt spojence. "Chishi shokushu no jutsu!(Technika Smrtících chapadel)" Vykřikla dostatečně nahlas i s nacvičovanou zlou intonací, složila pár pečetí, čímž aktivovala Genjutsu , kousla se do prstu, jako by měla použít přivolávací techniku a plácla dlaní o zem. Nic se však nestalo. Naoko se okamžitě rozeběhla k východu z uličky, doufajíc, že to zabere.

Byla to jen chvilička, ale Hideharu se naklonil na bok a pozvracel se. Opět byl při vědomí, ale byl viditelně zmatený.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Severozápadní cvičiště > Ulice Konohagakure > Severozápadní cvičiště
Vyšlo najevo, že Inari se opravdu psychicky zhroutil. Nozomi proto musela zařídit jeho přeložení do jiného týmu. Když se vrátila na severozápadní cvičiště, našla jen pár kapek krve na zemi.
Rozšířily se jí zorničky. ‚Krev? Copak jsem mu neřekla, aby dával pozor?‘ Jindy by ji situace tak nepřekvapila, trocha krve přeci k tréninku patří. Jenže Hideharu byl Hideharu. I když… Porušil by rozkaz?
Z lesa zaslechla jakýsi rámus. Vyrazila po sluchu a brzy vše uviděla.
„Hrom do toho, co jste tu vyváděli?!“ Hideharu seděl opřený o strom a Adi u něj klečela, pozorujíc mu rameno. Nozomi k nim doběhla a chvilku situaci vstřebávala. „U všech kage, nenapadlo mě, že i tobě bych měla říct, ať dáš pozor, Adi,“ plácla se do čela žena. „Mohli byste se laskavě přizabíjet pod dohledem? Takhle vesnice přichází o síly.“ Oba si přeměřila. Adi tekla z nosu krev, jinak vypadala v pořádku. Hideharu vykazoval známky minimálně lehkého otřesu mozku a z boku mu tekla krev. Nozomi prohlédla ránu zblízka. Schytal zásah kunaiem. Ne, šlo bodnutí, opravila se v duchu. Položila Hidehara na zem a zbavila jej trička i Adiných obvazů. „Pěkná první pomoc,“ pochválila dívku a přiložila ruce nad bok. Ty se rozzářily zelenou září a rána se začala pomalu zacelovat. „Vezmeme ho do nemocnice, tam ho vyšetří na otřes mozku.“ Očima prohlédla okolí a několikrát vzhlédla. „Spadl ze stromu, co?“ Tmavě zelená přejela k chlapcově odhalenému břichu. Kromě starších ošklivých modřin měl i novou velkou pohmožděninu. „Čím jsi ho sundala? Tohle nebyla pěst.“
Nabídla geninovi ruku. „Můžeš vstát?“

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Naoko souhlasila a hned vyběhla z místnosti. Suzume si povzdychla a pár kroky ji dohnala. Hra osudu z téhle osůbky udělala někoho, kdo si odpíral vlastní city a společnost jiných, protože si myslel, že jedině tak se stane silnějším.
Zrzka se zamračila. Kdyby si tenkrát dala větší pozor…
…
Azu mohla zjistit, že celé město vypadá podobně jako budova, ve které přespávali. Okna byla přiklepána prkny pravdu narychlo a v ulicích nenašla ani živáčka. Slepá ulička byla tím pádem ještě tišší než obvykle.
Velmi brzy mohla uvidět pohyb, ačkoliv žádné kroky neslyšela. Kolem ústí do uličky procházel majestátní obrovský tygr. Dívenky si všiml nejprve po čichu. Pomalu k ní natočil hlavu a vydal se jejím směrem. V očích měl jakýsi závan smutku, který velmi rychle vystřídala dravost. Ale ještě před tím zvíře hlasitě zařvalo. Teprve pak se po kunoichi vrhlo.

Junna Sasaki
Tým 3
Západní cvičiště
Její samotu přerušila zadýchaná Momo. „Ahoj,“ odpověděla nejistě dívenka, schovávajíc hlavu mezi rameny v šále. Byla by nejraději, kdyby si s ní psí slečna nepovídala. Chtěla prostě počkat na senseie uzavřena ve svých myšlenek.
Slova Momo ji ale překvapila. Pohlédla na ni se zmatkem v očích. Prakticky se neznaly, tak jak mohla naprosto jistě prohlásit něco takového?
Nebyla schopna odpovědět a naštěstí ani nemusela. Dorazila Naruki a zjevil se Shikamuro. Junna sebou leknutím trhla a v duchu si vynadala. Trochu se narovnala a opětovala senseiův vážný výraz, ačkoliv v jejím podání se tvářila jako štěně snažící se vypadat nebezpečně.
První úkol byl vskutku jednoduchý. Junna se pomalu začínala soustředit na boj na dálku a proto si musela umět udržet určitou vzdálenost od soupeře. Musela umět běhat.
Start zazněl a popelavé děvčátko vyrazilo k bráně. Věděla, jak je cíl daleko a podle toho nasadila rychlost. Bylo nesmyslné vyběhnout v plné rychlosti, rychleji by se vyčerpala.

Ikazuchi Sousuke
Tým 11
Propadliště pod laboratoří

Vůdce smečky ale bohužel -nebo bohudík?- nebyl stejně pitomý jako byl velký. To by už Sousuke nejsíše očekával příliš. Nicméně, ikdyž sebou při zvuku štěkání chlapec bezděky škubl, po Takuyově útoku je zvířata také nebrala na lehkou váhu.
Místo toho začala kolem obou ninjů podle zvuku tlap kroužit jako hladové šelmy, kterými kocneckonců i byla. Ikdyž oba chlapci stáli zády k sobě, aby pokryli všechny úhly, ze kterých útok mohl přijít, nemohli to tak dělat věčně. A v černotě, kde si neviděli ani na špičku nosu už vůbec ne.
Sousuke byl v tu chvíli velice vděčný, že proti nim nestojí kočky, neboť ty by jim neposkytly ani tu výhodu řídit se sluchem.
A pak se stalo hned několik věcí najednou.
Nad jejich hlavami se ozval hluk, jakoby se celý důl měl každouch chvíli sesypat; pes, kterého zabila Onigiri se na ni svalil jako pytel brambor, nesen vlastním momentem a Taykuya zřejmě vyprodukoval nějaký plán.
Co to bylo ale Sousuke nezjistil, neboť se chlapcova pozornost upnula na Onigiri, které si posléze všiml i on a nejradši by na místě z toho chlupaného medojeda udělal předložku ke krbu.
Jestli měli nějakou šanci, museli spojit síly, ale Onigiri spíše vypadala, že by si ani nevšimla, kdyby ji něco sežralo a pěstovala houbičky v psím žaludku.
Co měly holky se svou váhou Sousuke nikdy nechápal a nejspíše ani nikdy nepochopí.
Co však chápal bylo, že jestli někdo nepřiměje Onigiri se vzpamatovat, nejspíše se odtud živí nedostanou. Fungovala by na ni obrácená psychologie? Takuyovy narážky většinou vyvolávaly žádanou reakci.
Rozhodl se pokusit.
"Tlustá?" řekl do prázdna. "Nikoli. Příliš slábá, scela jistě. Jsem toho názoru, že bude lepší, když oba raději zůstanete kde jste. Ironicky vám ten pes nejspíš zachránil život, tak na sebe neupoutávejte víc pozornosti, než je nutné. My to tu s Takuyou zvládneme, že ano?"
Pokusil se druhého chlapce pošťouchnout ramenem do zad, což vyvolalo menší vlnu bolesti. Špatná strana.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Lesík u severního cvičiště

Ve chvíli, kdy se dívky sešly, oběvil se před nimi s pufnutím Shikamuro v chuninské vestě a tvářil se vážně. Byla ještě tma, tak mu to házelo drsné stíny do obličeje. "Vítejte děvčata. Doufám, že jste připraveni na dnešní dlouhý den." Pravil temným a drsným hlasem, který včera jistě neměl. "První část je vcelku jednoduchá. Takovej malej závod k bráně. Podle pořadí budu rozdělovat obtížnost další zkoušky. Ovšem, kdo přesáhne limit pěti minut, je vyřazen úplně a prohrál. Start!" Pravil a najednou se v místě, kde stál rozplynul v hustý dým.

Takže se nakonec rozhoupali k nějakému pohybu. Chtěl si s nimi začít trochu hrát, ale docela ho překvapila technika Lei. 'Hmmm, Raiton a navíc ještě ovládá směr pohybu, když kličkuje v tom genjutsu. To nezačíná zrovna lehce' Pomyslel si, když za pomocí shunshinu uhnul stranou, aby se té technice vyhnul. Ovšem v prvné řadě, než vůbec uhnul, zkousnul stonek růže, vytrhl několik okvětních lístků a za pomocí chakry je vytvrdil. Následně je rozhodil po okolí, jako kdyby měl několik šurikenů. Jedním srazil Yamin kunai a zbytek svévolně letěl po jeho nových svěřencích.

'Doufám, že tohle rozptýlení udělá trochu klidu. KDyž už nic jiného, nejbližší nepžítel se nám alespoň vysměje. Budu muset Renovi vážně asi vysvětlit, co brát a co nebrat vážně.'

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Čajovňa -> Sídlo -> Cvičisko

Nasledujúce dianie prebehlo pre ňu až priveľmi rýchlym tempom, kým to všetko dokázala do seba vstrebať. V inom prípade by dokázala rozprávať hneď, avšak teraz len nechápavo sledovala osoby, ako postupne odchádzali. Zelenými očkami sledovala najprv svojho učiteľa, ktorý ich opustil ako prvý. Postupne prišli na radu všetky členky tímu 1.
"A-ahoj," pozdravila dievča, ktoré odišlo ako posledné. Nechápavo sa zadívala na Haru, ktorá jej pohľad opätovala s nič-nehovoriacim výrazom.
"Možno to bola nejaká zvláštna skúška, Haru-chan," pokrčila ramenami, úsmev na jej tvári bol späť. Keďže nikto z tímu nezaplatil, zobrala zo stola peniaze, ktoré im nechal Homura a išla zaplatiť namiesto nich, aj keď si sama nič napokon neobjednala. S hlasitým pozdravom opustila čajovňu, hŕstka posledných zákazníkov bola ešte stále v šoku z toho, čo sa pred pár minútami pred nimi udialo.
Po zvláštnom stretnutí sa nevybrala priamo domov, ale s Haru-chan zamierili mimo Listovú, do neďalekého lesíka, kam chodili spoločne behať. Lietali pomedzi stromy, cez malú riečku, naháňali veveričky utekajúce zbesilo pred nimi a až keď sa Slnko pomaly vytratilo z oblohy, až vtedy si to rovnakým tempom namierili domov. Tenshi bola celá zadýchaná, upotená, avšak úsmev na jej tvári momentálne žiaril. Toto mala najradšej, toto milovala. Doma pozdravila oboch rodičov, dala im pusu na tvár, v rýchlosti osprchovala seba a napokon umyla aj Haru a išli spať, aby neprespali zajtrajšok - pre Tenshi neuveriteľne dôležitý deň v jej živote. Zazubila sa nad tou predstavou v posteli a od únavy o chvíľu zaspala.
Ráno nasledoval typický rituál - raňajky, hygiena, zbrklé nadávanie pri obliekaní a snažení sa o skrotenie vlasov, Haruine kňučanie. Konečne vyrazili, krátko pred ôsmou, avšak cvičisko nebolo ďaleko a ich rýchlym tempom sa tam ocitli len o pár minút po ôsmej. Uvidela obidve dievčatá a dobehla k ním s úsmevom na perách.
"Ohayo, minna-san!" Haru po jej boku si ich obe premeriavala.

Shikarou Nara
Tím 14
Východné cvičisko

S príjemným úsmevom na perách, rukami založenými vo vreckami nohavíc sledoval svojich nových študentov - všetci vyzerali pomerne prekvapene z jeho prítomnosti, on sa tomu, samozrejme, nečudoval. Samému mu to pripadalo divné, keďže oni už dávno museli byť zvyknutí na niekoho iného. Lepšie povedané, dvaja z nich. Prikývol im všetkým na znak súhlasu a poobzeral si ich. A teraz čo mal robiť? Nedostal k tomu žiadny manuál. Navyše mu Hokage moc informácií o jeho tíme nedala, takže si pripadal stratený.
"Keďže sme sa tu zišli všetci, rád by som sa o vás dozvedel niečo bližšie. Vaše koníčky, napríklad. Taktiež by mi mohol dať každý z vás súhrn toho, čo ovládate. Určite ste to už robili, ale aby sme mohli pokračovať, musím aj ja vedieť, čo ste už stihli. Keby ste mali otázky na mňa, pokojne sa pýtajte," vyriešil to napokon jednoducho. Najprv otázky, potom akcia. Nebol si síce istý tým, či to bude vyhovovať im, ale bohužiaľ to inak nešlo.

Som späť, bojte sa ^_^

Midori Hyuuga
čajovna -> sídlo -> cvičiště
Zaraženě muže následovala. Absolutně netušila, proč by s ní chtěla hlava rodiny mluvit. Co věděla, neprovedla nic co by zostudilo klan. Cesta se v tichu neskutečně vlekla a jí stále nenapadal důvod, proč tam jde.
Když se potom dostala domů, neprošla svou obvyklou trasu kolem lednice, ale zamířila rovnou do postele. Cestou do někoho vrazila a tak ho poprosila, jestli by jí nemohl druhý den v sedm probudit a když se jí dostalo kladné odpovědi zmizela v pokoji.
Druhé ráno jí probudilo třesení. Rozmrzele zamručela a podívala se kdo jí to tak nešetrně budí. Skláněl se nad ní její 'brácha' a zlomyslně se šklebil. "Vstávej, za chvíli je osm." To jí dostatečně probralo a připravená byla během rekordního času. Hodin na zdi v kuchyni si všimla až když chtěla vyběhnout ven. Vrátila se nahoru za svým svým stále se šklebícím bratrem. Nasadila svůj těžce vytrénovaný nasupený pohled. "Máme poněkud jiné představy o: 'za chvíli je osm'"
Na cvičiště nakonec dorazila ještě před osmou. Kasumi už tam byla a trénovala. "Ohayo," pozdravila, když se k ní přiblížila na doslech. Nechtěla rušit a tak si stoupla kousek vedle, vytáhla svou láhev s vodou a začala pracovat na zlepšování přesnosti svých vodních jehliček.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Sídlo Hyuuga>>>Západní cvičiště
Ráno zazvonil budík a Naruki ho zaklapla.Nevadilo jí brzo vstávat byla disciplivovaně vychována.Spáchla klasickou ranní hygienu.Seběhla do kuchyně kde ještě nikdo nebyl takže byla uvolněná řečí typu "Snaž se a neudělej naší rodině ostudu".Naruki se nasnídala udělala si menší svačinku,na stole popadla svou ochranou čelenku a vyběhla ze sídla pryč.Při cestě si ještě na čelo uvázala svou černou ochranou čelenku.Cestu na západní cvičiště již znala občas tam chodívala se svím kamarádem z vedlejší rodiny trénovat.Za chvilku dorazila na cvičiště kde už její dvě kolegině čekali na senseie.Bělovlasá dívka došla ke svím koleginím"Ahoj"pozdravila je obě.

Momo Inuzuka
Tým 3
Sídlo klanu Inuzuka ----> Západní cvičiště
Momo probíhala ulicemi jako vítr a snažila se za sebou nezanechat spoušť. Kdyby měla spočítat, kolikrát už touhle cestou mířila domů, nejspíš by se nedopočítala, ale to nebylo důležité. V hlavě ji neustále přemítal onen rozhovor, který se před nemalou chvíli udál. Měla snad mít strach, či být nervózní? Tyhle pocity u ní nikdy moc nepřevládaly a nebylo divu. Vždy se snažila plně věřit ve své schopnosti, ale jak dlouho to vydrží?
Proletěla sídlem a skončila až u dveří svého domu, které se nyní zdály výjimečnější než obvykle. Ach to teplo domova. Okamžitě namířila do sprchy, aby konečně po vcelku dlouhém a obsáhlém dni uvolnila svaly na těle. Zamotala se do ručníku jako nějaký prapodivný pokus připomínající vánoční dárek a namířila rovnou do pokoje, kde nahodila spodní prádlo a ulehla do postele.
Ráno se probudila nezvykle brzy. Nejspíš to bylo zapříčiněno vším tím nadšením z nového týmu a z toho, že se konečně něco děje. Byla doma opět sama, takže nemusela poslouchat hádky matky s otcem, což bylo jen dobře. Alespoň mohla mít celé ráno dobrou náladu, ve které se nesla i po ulici, když vyrazila z domu. I když v Konohagakure žila už dlouho, nikdy si nedokázala úplně zapamatovat kde co je. Když tedy měla dorazit na západní cvičiště o určitém čase, problém byl, že nevěděla kolik je hodin, ani kde to cvičiště je. Od toho však existovali takový ty divní dvounozí tvorové chodící vzpřímeně kolem. A hle, oni i umí mluvit. Optala se několika lidí a ty ji ochotně poradili. Spokojeně tedy dohopsala až na cvičiště kde se následně rozhlédla.
Zatím zde byla jen Junna. Momo se odhodlala jít ji pozdravit, ale v tom si uvědomila něco šokujícího. Nechala doma Mihiho! Tiché dýchání se během pár sekund změnilo v zoufalé povzdechy. To jí ale stejně nepomohlo, musela se vrátit zpátky domů. Náštěstí už nyní věděla, kde se cvičiště nachází a tak byl jediný problém opět čas. Pelášila co jí nohy stačily, vyzvedla Mihiho dřímajícího v posteli a doběhla zpátky na cvičiště. Celá zadýchaná došla až k Junně, které jen s úsměvem zamávala, jelikož se nezmohla na jediné slovo. Chvíli trvalo, než se vydýchala až se konečně ozval poslední hlasitý výdech.
"Ahoj Junno-chan." Pozdravila dívku směle.
"Doufám, že nejsi z dnešku nervní. Všechno bude v pohodě. Víš, myslím, že jsi super osoba a nedovolím, aby jsi skončila. To slibuji." Pokračovala s úsměvem, zatímco zasedla na vrcholek pařezu tyčícího se ze země.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
čajovna -> domov -> cvičiště

Nestíhala se divit, jak rychle se sensei zdekoval, aby byl od té chodící pohromy pryč.
"To nemohli tu další Inuzuku nacpat jinam?" Pomyslela si, když děvče znovu sjela očima, když se ve dveřích objevil muž, který se sháněl po Midori, mírně se zamračila.
"Chce s ní mluvit a tak pro ní posílá poskoka," prolétlo jí hlavou při pohledu na jeho ovázané čelo. Opět se v ní vzedmula vlna vzteku a nepochopení. Ať dělala co dělala, nemohla to přehlížet. Nedokázala si vysvětlit, proč právě jejich klan, když nikde jinde se lidi takhle hloupě nerozdělují. Nechala na stole nedopitý čaj a jakmile Midori a Kaoru odešly, vstala, ani se s nimi nerozloučila, jak byla do teď ponořená do vlastních myšlenek.
"Taky jdu, zatím," odbyla mávnutím děvče, které se sem právě přihnalo a s rukama v kapsách zamířila domů.
Cestou ani o ničem konkrétním nepřemýšlela, byla unavená a těšila se do postele. Hned ve dveřích se na ní vrhla malá časovaná bomba, která ji skoro povalila na zem.
"Nee-san! Vítej doma!" Křičel nadšeně její mladší bráška a objímal jí.
"Co blázníš?" Koukala po něm zmateně.
"Můžu ti něco ukázat? Můžu? Něco jsem se naučil!" Poskakoval kolem ní nadšeně chlapec.
"Teď nemám čas, jsem hrozně unavená a zítra máme zase trénink," poodstrčila ho a rozcuchala mu vlasy, aby kolem něj mohla přijít do kuchyně a ulovit něco v ledničce.
"Ty v poslední době nikdy nemáš čas," zamručel otráveně chlapec a odebral se po schodech nahoru do svého pokoje, aniž by věděl, čím se jeho sestra ve volném čase zabývá poslední dobou.
Kasumi se najedla, vykoupala a pak konečně i sesunula do postele, poslední dny pro ní byly náročné a očekávala, že následující trénink nebude o nic jednodušší.
Ráno vstávala brzo, aby připravila snídani a převázala si nohu, zranění nebylo zase tak strašné, aby se za pár dnů nezahojilo. Vzala všechny potřebné věci a jako obvykle se odebrala na cvičiště jak jim Homura řekl. Když dorazila, nebyla tma ještě ani noha, takže si stoupla k jednomu ze stromů, udělal na něj několik zářezů jako značky a vzala shurikeny a začala trénovat, aby se trochu rozcvičila, než ostatní dorazí.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________