NFFORPG - Konohagakure no Sato

Momotani Hedeharu
Tým 2
Nemocniční pokoj č.208

Hideharu pootevřel oči. Nacházel se opět v neznámém prostředí, ale nyní to bylo jiné. Byl v pokoji sám a rozhodně se nedalo říct, že by tam byl jako vězeň. Ostražitě se rozhlédl po pokoji s první myšlenkou na to, sehnat si zbraň. Ta ho však v zápětí přešla. nejen, že jeho luk byl v rohu místnosti, ale vedle něj, na malém stolku, byl tác s občerstvením a vzkaz od Nozomi. Chlapec ho rozbalil a pohlédl na zprávu. Jeho ostražitost padla na nulu. Měl jasné příkazy a evidentně byl v někde, kde ho chtěla jeho nová majitelka, která nesnášela oslovení "majitelka" mít. Horší bylo, že se nemohl hnout z postele a i přesto se musel nějak obléct, než sem přijde. Hideharu se rozhlédl, aby našel způsob, jak se s touto situací vypořádat. Naproti němu byla skříň, která jistě jeho oblečení skrývala, ale byla daleko. Jediná možnost byla, hnout s postelí, aby se dostal blíž ke skříni. Pomalu se tedy usadil, dal nohy na zem a rukama chytl postel. Koncentroval chakru do chodidel, stejně jak to dělal, když chtěl chodit po vertikálních stěnách a šel. Měl tak oporu v nohách a došoupal postel ke skříni, kterou otevřel. Konečně ze sebe mohl shodit andělíčka a obléct se do jeho, ještě trochu vlhkých šatů. Někdo je musel vyprat, protože krev na nich nebyla. Když měl hotovo, došoupal se i s postelí pro svůj luk a v tureckém sedu vyčkal na posteli v onom rohu. Bylo to sice divné, ale musel to tak udělat. Rozkaz zněl jasně. Zůstaň na posteli. Bylo už jedno, kde se postel bude nacházet a nijak přitom vybavení neponičil. Po pár vteřinách ho však něco napadlo. Měl přece speciální úkol, no ne?! Sáhl proto do sumky a vytáhl malou knížečku, kterou otevřel na náhodné stránce. Do očí ho hned praštil nápis: "Návštěva" a Hideharu se začetl.
'Jednou z nejčastějších společenských situací, do kterých se dostáváme, jsou návštěvy. Zdálo by se, že zajít k přátelům, nebo přijmout přátele u sebe doma, nevyžaduje zvláštní aranžmá...aranžmá..co to je?!' Zapřemýšlel Hide nad zvláštním slovem, ale na nic nepřišel. Proto četl dál. 'Ale ouha, zopakujme si, kolik nástrah může při návštěvě čekat.' Chlapec zbistřil. Slovo, jako byla právě nástraha, bral Hide prostě po svém. 'Návštěvy, bychom si měli dohodnout vždy předem, a to i s blízkými přáteli.' Hideharu ustrnul. On vlastně domluvenou návštěvu měl! Nozomi mu psala.."Zůstaň na pokoji, dokud se nevrátím." Takže Hide vlastně návštěvu čekal. Na nic nelenil a hned se znovu začetl, aby mu něco neuteklo. 'Oblečení..to si nemohu vybrat. Tak dál. Děti a zvířecí miláčci..nejsou. Dál. Květiny a dary. Na významnější návštěvu, to určitě bude Majitelka, přicházíme vždy s květinami. Já jsem tady cizí...takže já bych měl přinést květiny, či přijít s dárkem...ha!' Hideharu zbystřil květiny ve váze u okna a netrvalo ani minutu, a už byl zpět a držel je v ruce. 'Z kytice vždy odstraníme papír, to už někdo udělal za mě. Naopak láhev...nemám láhev. Co dál?!' To už však cvakla klika, Hideharu odložil knížečku a s kytkou v ruce vyčkával Nozomina příchodu.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Nemocnice
Dívce na několik vteřin sklaplo, což Nozomi čekala. S kamenným výrazem sledovala změny Shinyiných výrazů, ačkoliv v duchu se trochu bavila. „Byl zraněn při tréninku, takže jsme ho nechali hospitalizovat. Nevypadá to zle, měl by být v pořádku co nejdřív.“
K trojici se přidala nějaká sestřička. „Nozomi-san, Hideharu je v pořádku a byl převezen na pokoj číslo dvě stě osm. Za chvilku by se měl probrat. Chcete tam zavést?“
Hnědovláska zavrtěla hlavou. „Jsem odsud jen dva roky. Přece jsem nezapomněla, kde co je,“ odvětila jí s úsměvem a pokynula oběma rudovláskám. „Jdem za ním?“
…
Když se Hideharu probudil, nacházel se sám ve dvoulůžkovém nemocničním pokoji blíž oknu. Naproti němu byla skříň, po jeho pravici stolek, na němž ležel tác s jídlem, pitím a papírkem s nápisem „Od Nozomi“.
Stálo v něm: ‚Dobré ráno, Hideharu, teď už bys měl být vyléčený. Zůstaň na pokoji, dokud nedorazím a hlavně se chovej slušně – to znamená, že nemáš psychicky ani fyzicky poškodit nemocniční personál a ani vybavení nemocnice. Tvůj luk je opřený v rohu místnosti, poprosila jsem jednoho doktora, aby ti povolil tětivu.
P.S.: Zůstaň v posteli, prosím.
Nozomi‘

Kumichi Shinya
Tým 2
Jedna z dívek, podle vzhledu mladší než ta druhá, seskočila ze židle a podávajíc jí pravou ruku se představila. Shinya se ještě chvilku přiblble přátelsky usmívala, ale pak se její výraz ve tváři změnil, když si uvědomila, že se ta malá holka právě představila jako její nová sensei. Shinya se zatvářila asi jako kdyby před domorodce postavili topinkovač.
Co to je!? Proč je moje sensei malá holka!? Nějaký vtip? Nebo je moje sensei nějaký extra talentovaný mladý živel, či co? otázky tohoto typu svištěly Shin hlavou. Uvědomila si, že už delší chvíli k ní sensei natahuje ruku a tak jí s rozpačitým úsměvem stiskla.
Rozhodla se, že když to její sensei, tak ji bude brát s dostatečnou úctou, ať je jí kolik chce. Umínila si ale, že se jí na to musí v nějakou spravnou chvíli zeptat. Druhá, jak Shinyu hned zaujalo červenovlasá, dívka na ní chvilku koukala a pak se krátce představila. Shin přišlo, že jí asi moc do oka nepadla, z čehož pochopotelně nebyla zrovna nadšená a rozhodla se s tím něco udělat. Pro začátek po ní hodila přátelský úsměv.
Pak si uvědomila, že jestli je tam v hale jen sensei a Adi, tak jim chybí ještě jeden kolega, proto také směrem k nim položila dotaz. ,, Kde je vlastně čtvrtý člen týmu?"je nemocný, nebo snad zraněný..přemýšlela vduchu a odvozovala své domněnky od toho, že větší část týmu 2 se právě teď nachází v její společnosti v čekací hale nemocnice.

Ensui Taiko & Okami
Tým 19
Okami obraně zvedla ruce před sebe, aby bylo vidět, že jsou prázdné, ale to bylo tak zhruba vše. neměl k tomu co říct, protože vůbec netušila o čem to mluví.
"Tak počkej, o čem to mluvíš?" zarazila ji Okami a snažila se přijít celé situaci na kloub. nakonec začala od toho, co se zdálo nejjasnější.
"Ty děcka okolo jsou tvoji noví týmový kolegové a nikdo není obětí nikoho pokud vím." začala trpělivě vysvětlovat, aniž by udělala jediný krok směrem k Odoroki.
"Co se posledního týče... tak to jo, zeptej se Taika, toho jsem k jednomu sňatku dohnala a zatím si nestěžoval." dokončila s úsměvem.
Mezitím Taiko seděl opřený o zeď a poslouchal ty dva.
"Sám nevím o co jde, tak snad nám to vysvětlí až sem dojdou," odpověděl trochu zamračeně Taiko. Tohle bylo jejich první setkání a zatím to nebyl nejlepší začátek. "každopádně do vesnice se ještě nevrátíme. Pořád tu máme misi a kdybychom ji nedodělali, naše vesnice by utrpěla újmu... na pověsti." Taiko si povzdechl, tohle se mu nepodobalo.
"Prosím, posaďte se." vyzval je znovu příjemným hlasem a položil ruce na svoje kolena.
"Čeká nás nějaké povídání a bude lepší, když to nebude ve stoje."

Sarutobi Asajake
Tým 6
Chibi-sensei něco namítal,a le jeho přímý pohled do očí na Asajakeho moc nezafungoval vzhledem k tomu, že měl Asajake oči zavřené. "Jo Shine, když budeš hodný dostaneš lízátko!" pomyslel si v duchu Asajake a sám se nad tím pousmál. To že není konec si nenamlouval a bylo mu to jedno, byl schopen vymýšlet takové pochvaly i po zbytek dne, zato ta technika...
"Nová technika?! Vážně?!" otevřel Asajake jedno oko a tvářil se zaujatě. "Stačí když si lehnu? Překulím se? Dám pac?" uchechtl se a opět zavřel oko. "Vážně, ani já nejsem tak levná šlapka." odpověděl pohrdavě a trochu se zavrtěl, aby se mu pohodlněji leželo.

Suzume Adi
Tým 2
Nemocnice

Nozomi Adi a její výpověď doposlechla až do konce. Červenovlásce se poněkud ulevilo a tak se konečně přiměla zvednout pohled od země a zkoumavě si prohlédnout jak bude sensei reagovat. Ta promluvila naprosto klidně, čímž Adi pomohla ještě lépe se vrátit do jakés takés rovnováhy.
Ačkoliv měla sensei zřejmě díky vadě kromě malé výšky i poněkud dětské rysy obličeje, ze stylu mluvy a jejího asertivního vedení bylo jasně poznat, že je dospělá. Její slova byla částečně kritická, červenovláska se však přeci jen trochu úlevně pousmála. Vlastně očekávala, že se sensei bude zlobit. Že ačkoliv na cvičišti a při Hideho přenosu byla klidná, teď na Adi bude křičet.
"Máte pravdu sensei. V tomhle se vážně budu muset zlepšit..." dodala s lehkým pokývnutím hlavou. Protože já jsem spíš výbušná jak natlakovaný hrnec než někdo s chladnou hlavou...
Chvíli panovalo ticho, alespoň nakolik může být místo tiché když kolem procházejí hloučky mediků a dalších nemocničních zaměstnanců. Tyto osoby však Adi vnímala jen naprosto okrajově, zaujala jí teprve dívka, která vstoupila do dveří nemocnice, rozlížejíc se kolem. Když spatřila dvojici sedící na lavičce, zamířila k nim. Kdo to... Počkat. V týmu je vlastně ještě jedno místo! Ale... červené vlasy! Adi se na tváři objevil značně překvapený výraz. Dívka se jich zeptala na tým 2. takže Adiiny domněnky se potvrdily. Nozomi se jí představila jako sensei, bylo docela pochopitelné, že holčina představivší se jako Shinyia jí díky vadě nepoznala.
V Adi se svářely docela podivné emoce. Další osoba s červenými vlasy jí připomněla její matku. Na svoje vlasy byla docela pyšná, ale hlavně už docela dlouho nikoho stejně barevného neviděla. Nakonec se přeci jen přistihla, že jen tupě zírá a tak se rychle taktéž představila. "Suzume Adi. Těší mě." vypravila ze sebe o něco úsečněji než chtěla. Zničehonic byla prostě mimo a ani pořádně nevěděla proč.
Když dívku ještě jednou zhodnotila zkoumavým pohledem, zjistila, že je o něco vyšší a vypadala i starší.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Nemocnice
Nozomi si ji trpělivě vyslechla, přičemž houpala nohama. Dělala to podvědomě, protože málokdy dosáhla na zem, když seděla.
Ta nová dívka se jí líbila. Byla schopna zhodnotit své chování a vypíchnout chyby. Hnědovláska se zahleděla před sebe. „Je důležité jednat adekvátně k reakcím tvého soupeře a nezlehčovat jeho útoky. Stejně tak je ale důležité si je nezveličovat. Prolétající šíp letící vedle hlavy může znít děsivě, ale když se na to podíváš z pohledu ninji, je to jen letící předmět, kterému je třeba se vyhnout, nebo jej blokovat. My shinobi přece vidíme a zvládneme víc, než obyčejní lidé, nevšimla sis?“ usmála se nakonec na rudovlásku, chtíc ji povzbudit. „Hideharu je tak dobrý, protože dokáže v boji zachovat chladnou hlavu. On… k tomu prostě byl vychován. Snaž se o to i ty. Vše je hlavně o tom.“
Jejich rozhovor přerušila zelenooká dívka. Nozomi seskočila na zem a nabídla jí pravačku. „Jsi na správném místě. Jsem Nozomi, velitelka týmu 2.“

Zoologická zahrada

Naoko
Tým 5
Akaigawa

'A mám tě!' Naoko se opravdu zle usmála, když sledovala tygra, jak vběhl do pasti. Tygr napadl její slabou parťačku, která se ani nemohla bránit. Víc vědět nepotřebovala. Šanci dostal. Měl tu možnost, kterou nevyužil. Maskovaná dívka vytvořila základní pečeť "Katsu!" Moc pozdě k ní však dolehl Suzumin výkřik a dívka jen spatřila, jak její sensei vběhla do pasti za tygrem. Za onu chvíli se jí úplně zastavilo srdce a čas se jí zpomalil. 'Ne..ne..to néé!' Ozval se obrovský výbuch, jak vybuchlo asi šest lístků najednou a okolí zahalil oblak prachu a kouře. Kunoichi na střeše to zaraženě pozorovala a ruce se jí třásli. Nedokázala se pohnout. Jen tam stála a neurčitě sledovala místo výbuchu. Tanto sevřela stiskem, jak to jen šlo. 'J..já..zabila jsem Suzume. Všichni kolem mě umřou..všechny, které mám ráda..to kvůli mě..já je zabiju. Jsem prokletá..' Dívce pískalo v uších a její pohled se rozhodně nedal považovat za přítomný. 'Hoshi, Suzume...kdo bude další?! Naoto?! Každého, koho si pustím k tělu, umře...všichni zemřou.' Naoko tam stála bez hnutí jako pouťová panenka. Tak bezbraná a přesto tak nebezpečná.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Chapadla jasně dokazovala, že k té maličké se tygr už nedostane. Stejně to neměl zapotřebí. Hvízdnutí přesunulo část jeho pozornosti na Naoko a právě tam vyděl cestu úniku. Tu malou kunoichi prostě odstrčí. Zvíře na nic nečekalo a vyrazilo přímo k ústí z ulice.
„Nic se neděje, Azu,“ přidřepla si k ní Suzume a pozorujíc šelmu zápolící s něčím neviditelným dívenku pohladila po hlavě. Matně si vzpomněla, že Naoko vlastně umí používat genjutsu. Musela se dost zlepšit.
Přesunula tedy zrak na maskovanou kunoichi a vyvalila oči. „Kuso,“ procedila skrze zuby a rozběhla se přímo za tygrem. „Naoko, potřebujeme ho živýho!“ Zdálo se, že je pozdě. Šelma naběhla do pasti a zrzka přímo za ní.

Kumichi Shinya
tým 2

Z kanceláře vyšli nějací ninjové a Shin netrpělivě vešla dovnitř.
Za stolem ji přivítala samotná hokage- sama s povytaženým obočím, což byla zřejmě reakce na její neurvalý vstup.
,,ee..omlouvám se.. a ano" kývla na souhlas, když se jí hokage zeptala, zda si jde pro zařazení do týmu a správně řekla její jméno. Poté se dozvěděla, že je zařazena do týmu č. 2, a ten že se právě s největší pravděpodobností nachází v nemocnici.
Křečovitě se usmála a s poděkováním vycouvala z kanceláře.
Vyšla ven z budovy a tentokrát normálním tempem vyrazila směrem ke konožské nemocnici. Ani nějak nepřemýšlela, co tam její nastávající tým dělá, ale byla ráda, že sensei je žena..prostě nějak vzhledem k posledním událostem u nich doma, a obecně k otcovu chování necítila k mužskému pohlaví důvěru.. když dorazila do nemocnice, prošla recepcí a ocitla se v čekací hale.
Trochu se porozhlédla po sedačkách, které byly hojně osázené povětšinou na různých částech těla zafáčovanými lidmi čekajícími na vyvolání lékaře či na své blízké.
Náhle se však zarazila a vrátila se pohledem na dvě dívky hovořící mezi sebou. Trochu jí zarazilo, že by byly v týmu tři holky, ale vydala se k nim, jelikož ji nenapadlo nic lepšího, než se jich zeptat..,,Ehm nejste náhodou z týmu 2? Jestli ne, tak se omlouvam za vyrušení. Jestli ano, tak mě těší, jsem Kumichi Shinya" domluvila a naklonila hlavu na stranu ss výrazem očekávajícím odpověď.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Dívenka se krčila v koutě a sledovala dění okolo. Tygr, místo toho aby se vrhl po sense, sekal různě kolem sebe, jako by něco odháněl. Azri na to jen koukala ubrečenýma očima.
"Sen-sei, je mi to strašně líto. Gomen nasai, sensei, gomen." Skrčila si kolena, co nejvíce k hrudi, objala je a jen se dívala před sebe na to zvíře. Nemohla se ani pohnout, strašně se bála. Chtěla být doma se svojí kočkou a nikam nechodit. Evidentně se na tohle nehodila...ale zase chtěla se pomstít. Vůbec nevěděla, co má dělat, jestli zůstat či utéct jako vždy.

Shin Sarutobi (Tým 6)

Shin pochopil, že je tenhle test jejich nový sensei myslí vážně a tak mu nezbývalo, než o něm vážně přemýšlet. Na jednu stranu měl jistou hrdost a bylo mu hodně proti srsti, něco takového dělat. Na druhou stranu, sám sebe nepovažoval za tak hloupého, aby se přes tuhle hrdost na chvíli nepřenesl a nenašel na Asajakem něco pozitivního, jen ať už mají tohle za sebou. Chvilku uvažoval a vzpomněl si na jejich úplně první trénink ještě s Mikim, při kterém úplně neuspěl, jak by taky jo, Asajake byl už proti němu o dost napřed.
Zhluboka se nadechl a přestal přemýšlet o tom, jestli to co říká bude stačit nebo ne, jednoduše promluvil: "Neznám tě moc dlouho nebo dobře, ale máš moje uznání za své schopnosti, rozhodně sem nečekal, že budu v týmu s někým tak zkušeným."
Řekl, aniž by se zajímalo to, jestli je to to, co po nich sensei vlastně chtěl, při nejmenším tohle byla pravda, i když neměl radost, že tu musí něco podobného říkat a rozhodně nehodlal nechat Asajakeho jen tak na sebe strhávat slávu, jen trochu tréninku a bude se s ním moct brzo měřit!
Pak se podíval na senseie.
"Lituju, ale to je pro zatím asi všechno co ze mě dostanete, řekl jste, že chcete opravdové komplimenty, pokud si pod tím představujeme totéž, pak nemá smysl plýtvat tu slovy na nesmysly, které nebudu myslet vážně sám od sebe."

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Onigiri Ueda
Tým 11
Podzemí
„Jsem tlustá, tlustá…,“ opakovala si stále, dokud na ni nezačali kluci pokřikovat. Takuyu by asi ignorovala, ale Sousuke pronesl něco, s čím se nehodlala smířit. „S-slabá? Já nejsem slabá!“ vyhrkla a znovu se zapřela do těla, aby to dokázala. Opravdu se pohnulo! Kdyby zatlačila ještě několikrát, určitě by se osvobodila, jenže další zvíře jí nedalo šanci. Nad Onigiri vyrostly dvě velké siluety. Dívka přidušeně zalapala po dechu a vyvalila oči. „Gh!“ zabrala znovu, avšak potvory byly rychlejší. Vyrazily ve stejný moment, jako se nad dětmi ozvala hrozivá rána. Strom se náhle propadl a pak šlo vše ráz na ráz. Náhle se zjevivší Kumaru vyřídil jedno psisko, pan medvídek druhé. Onigiri spolkla všechno ohromení a zabrala naposledy. Její nohy se konečně uvolnily a kunoichi spěšně vstala, meč stále tasený. Neměla slov, protože ji málem sežrali. Prostě jen kývla a vydala se za senseiem. Teprve po chvilce se otrkala a schovala katanu do pochvy. „Ještě že jste přišel,“ pronesla pořád malinko vyjukaná. „Děkuji mnohokrát. Co se tam nahoře stalo?“

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Radnice
Zaklepání vytrhlo Hiroko ze zamyšlení. „Dále,“ pokynula a spatřivši Homuru sebrala ze stolu svitek a zvedla se. „Jsem ráda, že jste si pospíšili,“ pronesla a přejela všechny pohledem. „Jak jistě víte, u voleb jsem měla protivníka a stále jej mám. Bohužel, tenhle protivník bere prohru opravdu těžce. Poslala jsem za ním zvědy, ale ti se už nevrátili. Dozvěděli jsme se ale, že si Ryuusei získal podporu, tedy… zmanipuloval lidi v jedné menší oblasti Země ohně. Tato oblast je pro nás důležitá z hlediska dodávky zbraní. Půjdete tam a vše urovnáte. Podrobnosti jsou zde,“ vysvětlila a podala muži svitek. „Vaše hlášení budu čekat jednou za půl dne. Měňte časy odletu, nevíme, kde se Ryuusei a Koharu, jeho senzibil, nacházejí. Pravděpodobně v místě nechal jen své nižší pobočníky a sám vyrazil dál, ale chci mít jistotu.“ Černé plameny se významně zahleděly do Homurových očí. „Nechci žádné civilní oběti.“ Ze záznamů se dozvěděla, že se bývalý ANBU nechal velmi často unést. Přesto to pronesla tak, aby ho neshodila před vlastními studenty. „Můžete jít.“
Do kanceláře doslova vtrhla nějaká dívenka. Hiroko vykoukla zpoza Homury a trochu káravě povytáhla obočí. Zaklepání zaslechla, ale nestačila se ani nadechnout. „Zdravím. Jdeš si pro přidělení, že?“ ujistila se, přičemž se vrátila zpět za svůj stůl. Zalovila v maturantech a vytáhla složku. „Kumichi Shinya, sedí?“ dotázala se. „Zařadili jsme tě do týmu 2 pod velení Okazaki Nozomi. Právě teď by měli být v nemocnici.“

Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Ohrada krav
Nemohl si pomoct, mírně ho štvalo, že dotyčný neznámý muž svým způsobem ponižuje muže, k němuž v podstatě vzhlížel - jejich senseie. Do té doby pro něj byl Tobi něco jako cíl, cíl, kterého chtěl jednoho dne dosáhnout a překonat ho. Teď ale všechny ty pocity v mžiku vymizely. Hiroshi protočil oči v sloup načež jejich sensei pomalu ale jistě zmizel.
Yuki jak se zdálo stejně jako černovlásek nebyla ve své kůži, ale nedalo se nic dělat. Nezáleželo na jejich názorech, oni jsou jen pěšáci v mnohem větší hře. Hiroshi silně zatnul ruce v pěst a pravačkou prudce udeřil do země až se z ní zvedl prach.
Jeho tělo se pomalu uvolnilo a za hlasitého výdechu se spustilo na zem. Pohledem ještě jednou přejel jejich nového senseie, pokud to tedy byl jejich nový sensei.
"Eh... Takže co bude teď? Vrátíme se zpět do vesnice?" Optal se a přivřel oči. Měl dnes všeho už tak nějak po krk a tak mu bylo jedno, co dostane za odpověď. Chtělo se mu zničehonic spát. Potřeboval si srovnat myšlenky.

Kumaru (tým 11)

Tým 11 a Doktor Smrt

Psi si během týmového dohadování Týmu jedenáct vybrali naprosto jasný cíl, ten, který měl největší problémy, Onigiri s Medvídkem.
Medvídek pokoušející se vytáhnout děvče z pod obřího psího těla zpozorněl.
Psi se minuli v kolečku okolo týmu a v ten moment oba vyrazili.
Ozvala se další rána z laboratoře a o chvilku později další.
Strop začal praskat. Díky osvětlení laboratoře prosvítalo světlo i do propadliště. Praskliny se rychle rozšířili a středem stropu propadl Kumaru, který dopadl za jednoho ze psů, chytl jej za ocas a přitáhl si ho blíže k sobě. Následovala rána mířící na zátylek zvířete. Ozvalo se křupnutí a bestie padla k zemi.
Druhý, konkrétně Alfa teď již neexistující smečky pokračoval v útoku. Medvídek se odrazil od mrtvého psího těla v momentě, kdy se černé psisko rozhodlo přeskočit svého druha a skoncovat to alespoň s Onigiri.
"Kuma-te!" Zakřičel medvídek malého vzrůstu, ale rozhodně ne síly.
Bestie dostala pořádný spodní hák a následně kopanec, který ji odmrštil několik metrů. V letu ji zastavila až zeď.
"Co jsi tam dělal Kuma-baka?! Renovaci?!" Spustil Medvídek hned na Kumara.
"Utekli. Rád vidím, že jste pořád naživu. Dobrá práce. Teď musíme vypadnout." Zavelel Kumaru pevným hlasem, jenž byl umocňován kamenným obličejem, který neprozrazoval vůbec nic.

Ren Kurogami
Prostranství za skleníkem
Ren byl z raitonové pandy úplně paf a notnou chvilku na ni oslněně zíral, jak skáče mezi zvířecími hudebníky, načež se vrhla proti Shuichimu. Ten se jejímu útoku ale vyhnul a přešel do protiútoku.
„Ha~?“ zamrkal Ren, když jejich sensei sevřel několik okvětních lístků. Ty po nich ale následně hodil, jako by to byli opravdové shurikeny. A lístky vzduchem opravdu svištěly jako opravdové shurikeny. I proti Renovi.
Ten se zděsil, načež se konečně probral a vrhl se před lístkovými shurikeny robinsonádou do strany. Díky tomu se zbraně nezabodaly do něho, ale do stromu za ním.
Hnědovlásek se po nich se skeptickým výrazem ohlédl a po čele mu stekla pomyslná kapka, načež se obrátil zpátky na Shuichiho. Ten teď musel čelit nátlaku Lei, a i Yamako se činila.
Dvojice zelených oček se zafixovala na dívčiny ruce, skládající jednu pečeť za druhou, jejichž obraz se v nich odrážel jako na hladině klidné vody.
Hned na to se Ren obrátil zpátky na Shuichiho, odhodlaně se zamračil a vyškrábal se zpátky na nohy. Během toho, co se zvedal ze země, zabloudila jeho pravačka do taštice na opasku za jeho zády, načež ji mladík opět svěsil podél těla.
„Yosh!“ zvolal odhodlaně, s shamisenem na zádech a slamákem zavěšeným za šňůrku na krku, načež vypnul hruď a rozeběhl se proti bojující dvojici.
„Taiyou Hotaru no Jutsuuuu!“ hulákal při tom zapáleně hnědovlásek, skládaje pečetě tygra, divočáka, býka, psa, a hada.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Asai Hachigoro
Tým 6

Chlapec si Asajakeho vyslechl a poté prohlédl. "Vážně si myslíš, že ti tohle žeru, Asajake?" zeptal se klidně a na tváři se mu objevil zlomyslný úšklebek. "Nemysli si, že to tímhle pro tebe skončilo." řekl chlapci s přímým pohledem do očí.
"No nevadí. Co máš ty, Shine?" zeptal se Asai po chvíli a obrátil se k druhému chlapci. "Máš něco lepšího než tady Asajake? Pokud ano, čeká tě odměna." řekl podstatně shovívavějším tónem, než jakým mluvil na jeho kolegu. Nebyl na Asajakeho tvrdý proto, že jej neměl rád, nýbrž proto, že už byl dost zkušený a Asai k němu tak také přistupoval. Shin byl v podstatě ještě dítě a Asai neměl v plánu ho srážet hned na začátku jeho kariéry. "Takže? Kdo z vás tohle jako první začne brát vážně? Mně je to upřímně jedno, ale nevěřím tomu, že ani jeden nechcete umět novou techniku." prozradil svým studentům a znovu se zákeřně ušklíbl.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště > Nemocnice > Ulice Konohy

Sensei převzala nabízený luk. Adi se mezitím podařilo vysadit si chlapce přeci jen na záda, ačkoliv spolupracoval asi podobně jako bezduchý pytel brambor. Nozomi nasadila rychlé tempo a Adi nechtěla zůstat pozadu, ačkoliv běh s nespolupracujícím a těžkým tělesem na zádech byl dosti náročný. Když dorazili do nemocnice, sensei vše vyřídila a tak Adi mohla jen rozpačitě postávat a sledovat precizně čisté prostředí nemocnice. Hideharua se ihned ujali nějací medici a sensei pokynula červenovlásce ať jí následuje ven.
Tam se bez okolků posadila na lavičku a Adi následovala její příklad. Po chvíli mlčení nakousla naprosto pochopitelné téma. Není přece možné, aby nechávala členy svého týmu se bezdůvodně zraňovat při tréninku. Adi se chvíli koukala zaraženě do země, ale potom se chytila. Nebyla si sama úplně jistá proč jednala, tak jak jednala, ale Nozomi jí nabídla poměrně pochopitelný důvod. "Asi máte pravdu... Hideharu je opravdu vynikající střelec a když vám párkrát těsně kolem hlavy proletí šíp, je asi normální, že se člověk cítí ohrožený." Dívka se na chvíli odmlčela. Vlastně si o tom asi potřebovala promluvit, na hrudi cítila tíživý pocit viny za zranění kamaráda. "Tím nechci nijak omlouvat svoje činy. Ale v tu chvíli jsem opravdu zapomněla na to, že jsme se domluvili na taijutsu souboji a jednala jsem čistě instinktivně. Vím, že tohle je zčásti můj problém. Jsem občas prostě moc horlivá a do všeho se vrhám po hlavě." podívala se dívka lehce zkroušeně na svou sensei. Nejen hrubou sílu. I takovéhle věci musí shinobi umět ovládat. A Adi na tom bude muset ještě pořádně zapracovat.
"A nakonec... Neměla jsem na parťáka vůbec použít Kaze no kushi tak zblízka. Proti soupeři by to bylo pochopitelné a účinné, ale..." červenovlásce se zadrhnul hlas. Nechtěla se projevit jako slabá a přecitlivělá. Jen pro ní tahle situace byla úplně nová a moc nevěděla jak se k ní postavit. Nevypadalo to, že by se sensei nějak moc zlobila, ostatně Adi to opravdu neudělala naschvál. To rozhodně ne. Jen jí vyděsil Hideho zmatený pohled. Vždyť to byl vlastně jediný pohled vyjadřující emoce, který jsem u něj zatím viděla.

Kumichi Shinya
Tým 2
"A proč bych to asi měla dělat?!" zakřičela zoufalým hlasem žena u plotny. "Protože to říkám, a ty mě budeš poslouchat, když něco řeknu, tak to platí!" vyjel na ní muž sedící za stolem, za doprovodu hlasitého úderu jeho ruky o desku stolu. Ten pod tak silným úderem jen nešťastně zasténal. Shinya se prudce zvedla ze židle, sundala z jejího opěradla mikinu a vydala se svižným krokem ke dveřím. Rychle se obula a zamumlala se zaťatými zuby něco stylu: Mami, tati, jdu ven. Hlasitě za sebou práskla dveřmi. Vyběhla postraní uličkou, odbočila doprava, minula květinářství a ocitla se na hlavní ulici mezi spoustou spěchajících lidí. Popotáhla a rukou si otřela obličej, po kterém jí za běhu steklo několik velikých slz.
Se sklopenou hlavou a zasmušilým výrazem rázovala rušnou hlavní směrem k sídlu hokageho. V hlavě měla dost zmatek, jelikož měla o čem přemýslet. O hádce mezi rodiči, o novém týmu a senseiovi..zašátrala v kapse a vytáhla pomuchlaný papírový lístek. Za za rychlého pochodu, s pohledem sklopeným na cestu začala za pomocí prstů pouze jedné ruky skládat květ lilie. Když už přicházela ke kancelářím, málem porazila jednu starší paní a tak se myšlenkami vrátila zpátky na zem. Díky tomu si uvědomila, co právě svírá v ruce a malý papírový květ si letmo prohlédla. Rozčileně ho sevřela v pěsti a pak hi zlostně zahodila.
Dorazila až ke vchodu do budovy, pokračovala dovnitř a chodbou se dostala až ke dvěřím kanceláře hokageho.
Napřímila se a zlehka zaklepala, poté bez jakéhokoliv vyzvání vzala za kliku.

Midori Hyuuga (Tým 1)
Ulice Konohy > Kancelář hokage
Odpověď na otázku jí trochu překvapila. Jestli ho to tak pobavilo, nedovedla si představit, něco při čem jim nepůjde o život. A když zmínil "bez obav" nevěřícně na něj pohlédla. Rozhodla se to pustit z hlavy alespoň do chvíle než zjistí o co ve skutečnosti jde.
Čím dál šli, tím jasnější jí bylo, že to bude zřejmě mise. Nenapadlo jí proč jinak chodit ke kanceláři Hokage. Teda pokud se sensei jen tak nerozhodl poblahopřát nové Hokage k získanému postu. Už už čekala až tam jejich tým vtrhne jako velká voda, ale k jejímu obřímu překvapení Homura zaklepal. Z toho šoku zapomněla i na prahu zakopnou a tak v klidu, schovaná co nejvíce za ostatními, čekala na věci příští.

Naruki Hyuuga
Západní cvičiště
Tým 3
Ve chvíli,kdy se sešel celý tým objevil se sensei týmu.Hmm?Co to asi bude?pomyslela si dívka"Závod..proč ne"řekla Naruki a připravila se ke startu.Jakmile uslyšela povel ke startu tak vyrazila hned za Junnou.Dívenka při běhu trochu využila své schopnosti a podívala se byakuganem jak je to daleko.Hmm to by šlo není to tak daleko.řekla si v duchu a dál pokračovala ve běhu.Po nějaké kratší době doběhla dívky Momo,která se ujala prvního místa.Naruki se držela ve stejném tempu jako Junna.Takhle se moc nevyrčepá a bude mít ještě dosti sil.
Za chvilku už za prahem cesty byl vidět daný cíl co byl určen k dosažení.Už tam za chvilku dorazíme v poslední chvíli vystartuju..možná.prolítlo dívce hlavou.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Severozápadní cvičiště > Nemocnice
Hideharu se měl k samostatnému zvedání, a dřív než Nozomi stačila něco namítnout, znovu se sesypal, načež začal hledat svou zbraň. Adi rychle reagovala a pro luk velmi rychle doběhla. Hnědovláska si jej převzala, pohlédla na něj a pokrčila rameny. Neměla šanci lučiště ohnout, takže nemohla povolit tětivu a navíc, na to teď nebyl čas. Počkala, až si Adi chlapce vyzvedne na záda, obrátila se směrem k nemocnici a rozběhla se.
…
Na recepci vylíčila Hideharův stav a příznaky a brzy s rudovláskou osiřely. Nozomi se usadila do křesla v čekárně a pokynula své žákyni, aby udělala to samé. „Vystresoval tě, co? Vypdalo to jako skutečné a proto jsi takhle zaútočila?“ prohodila.
…
Hidehara mezitím převezli na operační sál, kde ho uvedli do stavu umělého spánku a dokončili Nozominu práci.

Tím 1

Tenshi kráčala kúsok od skupinky a o niečom sa rozprávala s Haru, avšak vpredu to trojica určite nemohla počuť. Nebolo to nič dôležité, skôr ich bežná diskusia, ktorou zapĺňali dlhé chvíľky ničnerobenia. Dievča si uvedomilo, kam celú cestu smerovali, až keď sa ocitli pred budovou Hokage. Chvíľu zostala zarazene čumieť, potom sa však rozbehla a nasledovala ich ďalej.
"Haru-chan, myslíš, že ideme na misiu?" zaradovane pozrela na svoju partnerku, ktorá len skľúčene zakňučala. Haru si uvedomovala, že ona ani Tenshi by na misiu ešte nemali ísť, tréning by sa pre nich mal stať tým podstatným. Avšak Tenshi jej fňukanie odignorovala a s veľkým úsmevom na tvári vošla do kancelárie Hokage, odkiaľ ešte len včera vyšla hľadať svoj tím. Spomenula si na otázku ohľadom vlkov, ktorú jej Homura položil a rozžiarila sa ešte viac. Kombinácia možnej misie a vlkov jej prišla extrémne skvelá, neuvedomovala si možné nebezpečenstvo.

Som späť, bojte sa ^_^

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
cesta Konohou -> Kancelář Hokage

"Ne, žádný problém," odpověděla přesvědčivě, ale s mírně drzým úšklebkem. Hrozně si užívala, kdykoli se jí povedlo senseie takhle vytočit a že výbušný byl opravdu dost a snadno.
Jakmile došli ke kanceláři Hokage, byla si jistá, že už jde opravdu o nějakou misi.
Už ve dveřích pozdravila a následovala Homuru dovnitř a modlila se, ať Midori hned na prahu nezakopne a nepřistane jí na zádech. Už tady nebyla pěknou chvíli, vlastně naposled když ji do tohohle týmu přidělovali.
Nic neříkala, jen přemýšlela, jak dlouho už ona, Midori a sensei vlastně takhle vydrželi. Jen poslední člen týmu se jim často měnil. V ten moment krátce těkla očima po Tenshi.
"Jak dlouho tu asi vydrží ona?" Pomyslela si.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Konoha Keimu Butai

Koshino Mira
"Ne, pořád mi jeden chybí, ale zatím jsem se nic zajímavého nedozvěděla a mám pochybnosti o tom, že by se to mělo změnit." prohlásila trochu pochybovačně.
"Co ty, máš je všechny?" zeptala se. Momentálně měla chuť se vrhnout za onou stopou, ale zároveň věděla, že z profesionálního hlediska by to bylo velmi riskantní a také nepřípustné nevyslechnout možné svědky události.
"Ale zpět k mojí otázce, myslíš, že bys je dokázal vystopovat?"

Hitsugaya Hyuuga-tim 14

Bez slov nasledoval senseia bokom. Bol zvedavy co si pre neho vymyslel ale zostal mierne prekvapeny ked chcel aby s nim bojoval. Tusil, ze nema prilis sanci ale musel sa do toho pustit. Rozhliadol sa po okoli a hned si to vsimol. Aktivoval byakugan rychlo siahol do kapsicky a o zem hodil dymovu bombu. Z dymu sa na sensei vyrutil Hitsugayov klon. Skutocny Hitsugaya bleskovo uskocil naspat, mimo stromov a na otvorene priestranstvo. Mohol bojovat aj v lese a skusit utocit zo zalohy, kedze vdaka byakuganu by vedel kde sensei je, ale rozhodol sa skusit eliminovat najvacsie zbrane svojho supera. Dival sa do lesa kde videl senseia a dal sa do bojoveho postavenia. Vedel ze okrem svojho okolia musi sledovat najma zem. Spomenul si na povel a tak sustredil trochu chakry do dlane a vypustil ju smerom na senseia: hakke kuushu. Vedel ze to nebude mat velky ucinok kedze senseivoi stacilo iba sa skryt za hocijaky strom ale pokusil sa ho vylakat z jeho postavenia do situacie kde by mal vyhody na svojej strane on

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Ulice Konohy

,,Mal by to byť náš nový partner..." šepol som Shinovi. O chvíľu sa vrátil aj sensei. Kráčali sme za ním. Sensei sa občas pozeral po obchodoch. Ja som bez slova kráčal po Shinovom boku. Celá tá situácia bola divná. Tvárili sme sa, že sa nič nedeje, ale pritom sme všetci vedeli, že tí ostatní si o tom myslia svoje. Aspoň tak som si to videl ja. Je to divné, ale Daiki sa má možno lepšie než my práve teraz. Mohol to byť ktokoľvek z nás. Po, pre mňa, nekonečne dlhých chvíľach sme dokráčali na nejaké menšie cvičisko. Senseiov hlas ma prebudil z myšlienok.
,,Boli sme uprostred tréningu prežitia... Ten je už ale zbytočný, kedže vieme, čo prežitie obnáša... za akú cenu..." povedal som na senseiovú otázku.

Kenta Sarutobi Tím 26

Na to v akom bol stave sa pripravil prekvapivo rýchlo. Už o niekoľko minút sa vynoril z tmavého domu, chlapci sa pravdepodobne ani nestihli poriadne zoznámiť. Obliekol si neožehlenú bielu košelu s rozopnutými prvými dvoma kombíkmi, klasické čierne nohavice a výnimočne športové tenisky. Cez plece mal prehodenú koženú taštičku do ktorej ledabolo nahádzal nejaké vybavenie a ploskačku s nejakým mokom na príležitostné posilnenie. Oči mu zakrývali veľké slnečné okuliare a tváril sa mimoriadne mrzuto. Zamračil sa na jasné slnko nad ich hlavami, akoby práve ono mohlo za jeho súčasnú situáciu. Potom s povzdychom vyrazol vpred. "Ideme, páni!" zavelil rezignovane a pridal do kroku.
Hodnú chvíľu sa mohlo zdať, že jednoducho nevie kam ide. Tím bez slova previedol snáď celou Konohou, vkráčal do jednej zašitej uličky, obrátil sa na päte a zase z nej vypochodoval, občas sa zastavil pri nejakom stánku alebo výklade, sekundu-dve na tom civel a potom išiel zase ďalej. Našťastie asi po pol hodine konečne dorazili na jedno z menších okrajových cvičísk. Kenta sa zrazu chytil za hlavu akoby v nej zacítil prudkú bolesť. Nevrlo sa otočil k trojici študentov.
"Vy dvaja," štekol na Tokuneho a Shina, "čo sme robili naposledy, hmm? Nejako si neviem spomenúť." zamumlal a na tvári sa mu usadil výraz hlbokého zamyslenia, ktorý však zrazu vystriedalo vzrušenie. Energicky ukázal na Kagaka. "Čo vlastne už vieš a ovládaš?"

Sarutobi Asajake
Tým 6
Asajake tiše následoval prcka až na cvičiště, kde si bez dovolení dovolil posadit se. Nástin tréninku a výhrůžka senseie byla vskutku zajimavá, ale měla u Asajakeho jednu zásadní chybu: On se do nějakého tréninku taky moc nevrhal a možnost každý den nic nedělat nebyla tak špatná. No a pokud by přeci jen cítil potřebu trénovat, mohl to dělat ve svém volném čase.
"Ó, Shine! Tvé oči jsou jako dvě studny (Prázdné s tupými okraji...) a tvé pěsti jako kámen! (Neporazí ani papír...)" Spustil Asajake velice 'přesvědčivě' a pak z Shina plynule přešel na senseie.
"Ó veliký sensei! Vaše postava je vypěstovaná jako bonsai (Malá a křehká...) a vaše mysl jako oblaka! (Všude možně a bez jakékoliv váhy...)"
Pak se Asajake sám pro sebe uchechtl, položil se na záda a zavřel oči proti slunci. Vypadalo to na klidný a hezký den, kdy nebude muset nic moc dělat a může dát trochu průchod svým vřelým pocitům vůči svému 'učiteli'.

Lei Takuki
Tým 27
skleníky

Leiině technice se její nový sensei jednoduše vyhnul, ale dívka to nevzdávala a techniku stále držela až do svého limitu. Panda se tedy řítila na místo, na které se sensei přemístil. V tom si však dívka všimla jak jeden z nevinně vypadajících lístku sestřelil Yamin kunai jakoby nic. Další takové se řítili přímo na ní a tak musela svého pandího raijina zrušit, ač čekala do poslední chvíle jestli ji někdo z parťáků nebude krýt. Lístkům se vyhnula stejně jako sensei její technice. Probleskla se do boku a dostala se tak znovu čelem k Shuichimu. Na další problesknutí nebyla připravená a tak se jednoduše rozeběhla na svého senseie. Růže ji zaujaly a byla celá zvědavá, co Schuichi předvede dál. Měla v úmyslu napadnout ho raitonovým kopem na pravý bok.

Homura
Tým 1
Ulice Konohy > Kancelář hokage
Rudovláska se při zmínce o vlcích rozzářila jako sluníčko a nadšeně přitakala.
Homura se na ni chvilku malinko překvapen přemírou jejího nadšení koukal, načež se pousmál a obrátil se se zavřením očí znovu před sebe.
„To je už druhá... Že by ten jejich klan nebyl nakonec tak zralej na podpal?“ zamyslel se v duchu s úsměvem stále ve tváři, ale ten nemohla žádná z dívek vidět, když šly za ním.
„Huh?“ obrátil se poté muž na Kasumi, načež zvedl pohled zamyšleně krátce k nebi. Chvilku na to mu zacukal koutek a on se hromově zasmál.
„Bez obav holka! Tohle bych vám zase neudělal!“ prohlásil pobaveně, ale při další dívčině poznámce mu naskočila pomyslná žilka na čele.
„Protože sem to řekl... Máš s tim problém...!?“ obrátil se na ni s výrazem, který polemizovat zrovna nedoporučoval.
Pár minutek na to došli k cíli. K budově hokage, do které také vstoupili, a chvilku na to už bral Homura za kliku do kanceláře Hiroko. Normálně by tam nejspíš jen tak vpadl, ale teď se těsně před vstupem zarazil, pustil kliku, zaklepal, a až pak vstoupil.
„Sme tu,“ oznámil a založil si ruce zpátky do kapes.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!