NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kumichi Shinya
tým 2
Adi se na Shinyu mile usmála, a tak jí Shin přátelské gesto oplatila a s uspokojením kráčela v závěsu za sensei směrem ke známému blahodárému místu. Nudná chůze jí donutila přemýšlet, jak by měla navázat vztahy se svými týmovými kolegy, jelikož přes to, že je složení celého týmu podle všeho dost čerstvé, Adi, Hideharu a sensei už spolu chvíli jsou a ona je tady teď ta nová.
Tok jejích hlubokomyslných úvah zastavilo vědomí, že už jsou na místě. Sensei se usadila na stoličku a hned instruovala Hideho, který si mezitím sedl vedle ní, co má v takovém stánku s rámenem dělat. Adi se posadila na další místo v řadě a Shinya se spokojeným vydechnutím, že už nemusí nikam chodit (nesnášela chození, prostě raději seděla,nebo ležela, vlastně raději dělala cokoliv, jen ne chození), vzala místo vedle ní a stejně jako Adi si objednala miso rámen.
Opřela si hlavu o loket a vyčkávajíc na svou porci si vzala jednorázové hůlky, postavila si je na ukazováček a soustředěně se snažila získat hůlkám rovnováhu. Už už se dostávaly do skoro nenarušované vzpřímené polohy, když z Adiiných úst zaznělo její jméno.
"He?" zareagovala překvapeně Shinya a hůlky omylem vymrštila někam za pult k nohám nic netušícího zaměstnance/majitele stánku.
Nad tím, že je její jméno zvláštní nikdy nepřemýšlela, i když už to párkrát od někoho slyšela...na Adiinu následující otázku zodpověděla pohotově "Určitě, můžeš, doma mi tak taky říkají" zazubila se potěšeně Shin, která se teď cítila vedle Adi ještě o něco lépe.

Midori Hyuuga
Hlavná brána Konohy > Cesta smer Uragawa
Haru se pohladit nechala a Midori se usmála. Nestihla se ani postavit a už k nim přicházel sensei. Netvářil se vůbec nadšeně, což mohlo znamenat spoustu věcí. Třeba se s někým pohádal, nevyšlo mu to s vlky, nebo je na něj zadání mise moc mírumilovné. Ani se radši neopovážila hádat a následovala tým z brány.
Jako první věc se naráželo na včerejší neseznámení se v čajovně. Úplně zbledla a byla ráda, že se Homura nedívá dozadu. Kasumi naštěstí navrhla řešení a Midori za to byla celkem ráda, přecejenom poslední diplomatická mise se trochu zvrtla. Vděčně pak pohlédla na Haru, která zastavila Tenshi. Jistě asi by to Homura měl vědět, ale kdo by ho chtěl teď naštvat, že. Jenom zadoufala, že to fenka stihla včas.

Yuki Minoshi
Tým 19

Dívka neměla ani ponětí, co se okolo ní děje. Nicméně, ti dva dospělí vypadali dostatečně přesvědčivě a Yuki nebyla zas tak podezřívavá, aby alespoň trochu nepolevila na pozornosti. Rozhodla se tedy, že se posadí a vyslechne si, co jim chtějí novomanželé sdělit. Jediný, o koho měla dívka trochu starost, byla ta neznámá holčina. Na první pohled se totiž zdálo, že je nějak psychicky narušená, ačkoliv bylo docela možné, že byla prostě jen pořádně dožraná.
Yuki se posadila na zem a několikrát přejela pohledem z muže na ženu a zase zpět. "Takže...máte v plánu dokončit misi, kterou jsme začali s Tobim? Proti tomu nic nemám, jen bych byla ráda, kdyby nám byla celá situace pořádné vysvětlena, protože my jsme k tomuhle přišli jako nedoslýchaví k vilocellu a nevím jak tady Hiroshi, ale já jsem..." dívka na chvíli svoji řeč přerušila, aby se zamyslela, jaká slova zvolit, "...trochu zmatená." dodala.

Asai Hachigoro
Tým 6

Chlapec si povzdechl. "Dobrá tedy..." řekl. "Shine? Odteď je náš tým jen trojčlenný. No vlastně...jelikož Ashi je momentálně na misi tak to berme tak, že dočasně jsme jen my dva." Na chvíli se odmlčel. "Dnes by to myslím stačilo, přeci jen dnešek by měl být trochu volnější vzhledem k tomu, že jsme se teprve seznámili. Běž domů. Po zbytek dne máš volno. Odpoledne ti pošlu papírek s tím, kde a kdy se zítra sejdeme. Rád bych se vrhl na něco zajímavějšího, než co by ti nabídli ostatní, ale musím tě upozornit, že pokud se do toho pustíme, budeš muset o to víc makat, jasný?!" navrhl chlapci a při posledním slovu na něj s úšklebkem spiklenecky mrkl.
Zvedl se ze země a otřepal si prach s kalhot. "Tak zatím!" rozloučil se teď už se svým obvyklým chladným výrazem a zmizel. Během posledních několika minut ani nezavadil pohledem o Asajakeho. Rozhodl se, že když on nemá zájem o trénink, nebude mít zájem ani on o něho. Doufal, že tím, že Shinovi pošle informace na zítřek přes vzkaz, druhého chlapce odstřihne. Ten se snad později konečně definitivně rozhodne, zda se chce vážně něco učit, nebo si najde jiné zaměření.

Zoologická zahrada

Naoko
Tým F
Provizorní výslechová místnost, Akaigawa

Naoko se zamračila, když Suzume přišla z docela jednoduchou metodou, jak obejít pečeť, která zabraňovala tygrovy mluvit. Naoko se zamračila a stočila pohled na chvilku stranou. Hrát své emoce jí šlo dobře, ale ani tak se občas neubránila a v situacích, jako byla tahle, se emoce odráželi dívce v očích. Suzume jí neskutečně ztrapnila a ještě k tomu před Azu. Udělala z Naoko, alespoň podle Naoko, úplného hlupáka a to dívka musela rozdýchat. Suzume naštěstí nechala otázky na nich a opustila místnost kvůli nějakým lidem venku. Tak pět vteřin Naoko hleděla stranou, než se konečně zklidnila. Všechno bylo jen o tom, nechat si všechno líbit.
'Suzume má pravdu. Jsem slabá. Možná slabší než Azu. Jediné, co musím je, udržet všechny v přesvědčení, že je to naopak. Strach udělá práci za mě.'
Dívka pohlédla na tygra a nakonec si k němu i přidřepla, aby nemusel natahovat krk nahoru. Muselo to být vcelku nepříjemné.
"Dám ti tedy sérii otázek."
Pravila tiše a hleděla tygrovy zpříma do očí.
"Když vezmu v potaz, že se stále omlouváš, když někoho napadneš, ten, kdo tě ovládá. Nachází se v Akaigawě? Je ten dotyčný sám? Má skupinu?"
Naoko začala pár otázkami, kterým přiložila podle vlastního názoru nejvyšší důležitost. Kdyby tygr, kývl na to, že ten týpek není sám, chtěla mu Naoko ukazovat na prstech, aby zjistila přesný počet.

Nomure Inuzuka
Tým 5
Les>Akaigava
Dívka si šla sbalit věci a pokračovali v cestě. Procházeli lesem, který najednou začínal řídnout a se začal ztrácet úplně a zůstala pouze polní cesta a po chvíli uviděli před nimi malou vesnici. „Shinobu-san, chtěla bych se vám ještě zeptat na jednu věc, než dorazíme do města? Co je vlastně cílem vaší cesty,“ řekla dívka. Akimi vesele běhala okolo nich a občas se u něčeho zastavila aby to očuchala. Když přišli na kraj města, tak se Nomure rozhlížela všude okolo, ale město vypadalo celkem opuštěně. Kráčeli městem a hledali Suzume-sensei. Poté se zastavili a rozhlíželi se, jestli jí někde neuvidí. „Ještě jednou bych vám chtěla poděkovat, že jste mě zachránil Shinobu-san,“ řekla černovláska a mise se na muže usmála.

Shinobu Ueda
Les
„Nemam ani škrábnutí!“ zazubil se na ni a v duchu se zašklebil. ‚Co to s tou holkou je? To jí jako fakt vůbec nic nezajímá?‘ podivil se.
Vítr zeslábl a skutečně, všechny lidské pachy, které by mohly Akimi varovat, zmizely. Muž se protáhl a vyslechl Nomurinu otázku. „Teď? Teď si zabalíme a půjdeme dál. Začíná svítat.“
Les začal pomalu řídnout, až skončil úplně a dvojice kráčela po polní stezce. Před nimi se rozkládalo menší město, které vypadalo naprosto pustě. Na oknech byla přibita prkna a Shinobu by se vsadil, že kdyby vzal za kliku některých dveří, byly by zamčené. „Tak jsme v Akaigawě. Ale nikdo tu není,“ pronesl a pokrčil rameny.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Na malou chvilku Naoko vypadala, že se prostě vzdala. Suzume otevřela ústa a zase je zavřela. Černovláska pokračovala a Azu se k ní přidala. Bohužel zvolili nefunkční způsob.
Tygr znovu na prázdno zahýbal ústy a vyšlo z něj jediné slovo. „Sen.“
Zrzka si povzdychla. Rozhodla se, že přestane dívky napínat. Tolik času zase neměly. „Takže Sen,“ zopakovala jeho jméno, „myslíš, že když budeš na otázky jen kývat a vrtět hlavou, půjde to?“ dotázala se. „Musela by to být hodně slabá pečeť,“ připustila, „ale za zkoušku nic nedáme. Takže Sene, jsi přivolávací zvíře?“
Sen prve neurčitě zahýbal ústy, ani na tuto otázku nesměl odpovědět, načež kývl.
Suzume povytáhla obočí. „Výborně! Tak holky, klaďte otázky, jak je jen libo.“ Sama přešla k oknu. Řekla si, že dovnitř pustí trochu vzduchu a zarazila se dřív, než otevřela okno. V ulici stáli dva lidé, dívka se psem a muž s katanou za pasem. Všimla si značení na dívčině oblečení a zamrkala.
„Venku je nějaká Inuzuka,“ pronesla. „A nějaký muž. Vypadají, že někoho hledají. Zatím si popovídejte se Senem, jdu to omrknout.“

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Těkala očima ze sensei na tygra. Vůbec nemohla pochopit, že Suzume prostě otevřela tygrovi tlamu a ten se ani nebránil. Zhluboka se nadechla a došla až k nim, aby se taky koukla a zde její odvaha zmizela.
"Hezké zoubky, hehe..." pokusila se usmát. Vůbec neměla šanju, jak se teď chovat. Nejdřív si ji chtěl dát jako jednohubku a teď se prostě choval mile. Naoko se vrátila do normálu a Azri si povzdechla, přičemž na tváři se ji objevila kapička potu.
"Určitě máš hezké jméno, ráda bych ho znala," na rozdíl od kolegyně se chovala mile a přátelsky, nebo se o to snažíce, "Můžeš alespoň popsat, jak vypadá ten, kdo ti dal tu pečeť?" z jedné kapičky se stává pomaličku tucet, avšak snaží se dále usmívat. Jako kunoichi musí být bojácná, aspoň na tuhle chvíli.

Suzume Adi
Tým 2
Nemocnice > Ichiraku

Adi zaregistrovala, že i Shinye udělala zmínka o Ichiraku radost. Už trochu méně rozpačitě se tedy na novou členku usmála.
Jen Hideharu pořád nevěděl, která bije a tak mu to sensei svým obvyklým trpělivým způsobem vysvětlila. Snad...
Nicméně, když si chlapec sbalil svoje skromné množství věcí, všichni vyrazili. Ačkoliv byla Nozomi drobná postavou, Adi z ní cítila silného autoritativního ducha. A tak s radostnými vyhlídkami na rámen rázovala spolu se zbytkem svého týmu ulicí až k dobře známému místu.
Sensei se s obdivuhodnou mrštností vyšvihla na vysokou stoličku, Hide se usadil vedle ní a tak červenovláska obsadila místo vedle chlapce. Sensei postrčila Hideharua, aby si objednal a Adi chvíli pozorovala jeho rozpačité mlčení, dokud si neobjednal. Potom následovala jeho příklad. "Jeden miso rámen prosím." usmála se zářivě na muže mezi hromadami misek a skleniček. Potom vzala do ruky typicky spojené hůlky na jedno použití.
Když bylo všechno objednávání obstaráno a čekali pouze na hotové jídlo, červenovláska prohodila směrem k nové kolegyni: "Shinya-chan... to je zajímavé jméno. Jak se ti říká zkráceně? Nevadilo by ti... kdybych ti říkala Shin?" a usmála se. Ne, že by snad měla něco proti dívčině jménu, jen jí zkratka přišla praktičtější. A taky tím chtěla naznačit svou otevřenost. Vždyť čím dřív se s dívkou spřátelí, tím dřív to bude v týmu klapat. Ačkoliv byla Adi hodně soutěživým typem, takže pro ní další členka znamenala i konkurenci.

Takuya Riko
Tým 11
Důlní šachta > Na cestě k farmě
„He?“ povytáhl Takuya nechápavě jedno obočí, když mu Kumaru odpověděl, „tvrdej výcvik? Jak jako tvrdej výcvik? Jako tvrdej výcvik!? Fakt tvrdej!? Hustý!“ ožil černovlásek vzápětí a zapáleně se zaradoval, protože si pod „tvrdým výcvikem“ nepředstavil ani tak dřinu, pot a modřiny, jako spíš tunu „epickejch“ technik.
Mladý genin poté zaregistroval, že se jal medvěd na Onigiřiných zádech Kumarova slova rozvést, a tak vyrovnal s dívkou krok, aby si ho mohl také poslechnout.
„Hmm...“ zamručel podvědomě povědomě černovlásek a zatvářil se zamyšleně. Ano, opravdu se tak zatvářil.
„Aha! Takže ten brejlatec je fakt ňákej super padouch co!?“ vyhrkl po menší odmlce Takuya osvíceně, „tak to mu nakopu zadek tuplem! To je jasný!“ prohlásil rozhodně a zatnul na podporu svých slov pěsti.
Jejich cesta přešla z jedné důlní šachty do druhé, načež se tým konečně ocitl opět na povrchu, kde mezitím zavládla tma.
„Oi! Kdo je u tebe žabař ty rohožko!?“ rozlítil se Takuya na medvěda, ale ten hned poté, co se s ním Kumaru rozloučil, zmizel, a tak si černovlásek jen uraženě odfrkl a založil si ruce na prsou.
„Ryoukai, sensei! (Rozkaz, sensei!)“ zazubil se odhodlaně Takuya a zasalutoval, načež i on vyrazil za Kumarem.
Převleče se, nadlábne se, potrénuje, a pak tomu brejlounovi s tou šíblou ženskou nakope zadky i za Kumara!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tím 1

Haru najprv prekvapene zdvihla hlavu k Midori, ktorá si k nej kľakla, avšak hneď sa vďačne nechala pohladiť. Bola šťastná, že aspoň jedno z dievčat prejavuje aspoň kvapôčku priateľskosti. Pre Tenshi vždy bolo komplikované nájsť si nejakých priateľov, keďže nepatrila práve k najmúdrejším ľuďom na planéte a preto sa Haru o ňu veľmi bála, a v podstate stále bojí, keď bola zaradená do tímu. Tenshi už mala na jazyku novú otázku smerovanú na dvojicu dievčat, avšak príchod Homura ju zarazil a ona otázku v tej sekunde zabudla a nadšene svojmu senseiovi zamávala na pozdrav. Vôbec si nevšimla ten jeho zvláštny pohľad.
"Hai, háái, sensei!" Zasalutovala a vyrazila za nimi. Homura prehovoril až po chvíli, načo sa Tenshi zamyslela.
"Ale my sme sa skoro vôbec nezoz-!" Snažila sa mu veselo odpovedať na jeho prehovor, ktorý v podstate v sebe neskrýval žiadnu otázku nutnú odpovede, ale Tenshi mala nutkanie k tomu niečo povedať. Než však stihla vetu dohovoriť, Haru ju zo zadu potiahla za sukňu a Tenshi prekvapene (a hlasno) zvýskla a chytila si látku oblečenia, automaticky zabudla na rozhovorenú vetu.
"Haru-chan!" Nechápavo pozrela na svoju psiu partnerku, ktorá však už nenachádzala vhodnú odpoveď.

Som späť, bojte sa ^_^

Zoologická zahrada

Když černovláska zjistila, že jsou její snahy zbytečné, její výraz rázem ztvrdl a všechna ta laskavost byla rázem pryč. Její pohled byl skoro až zlý. Pomalu si natáhla spodní masku, vstala a několika rychlými pohyby si z krásných dlouhých vlasů udělala opět drdol, do kterého zapíchla jehlici. Následně na to si nasadila masku kočky. Stále však hleděla na tygra, respektive do tygrovy tlamy, kde byla pečeť. Naoko věděla, že je na tohle krátká a vyříznout zvířeti jazyk by bylo stejně k ničemu, protože by tygr nemohl mluvit a pravděpodobně by vykrvácel.
"Pak zbývá tygra někde uvěznit a najít si toho parchanta po svém."
Její hlas už nezněl tak líbezně a byl velmi zahořklý. Dívka se přistihla, že přemýšlí o tom, zda nebylo opravdu lepší, tygra zabít. Vyřešilo by jim to hodně problémů a zbytečně by se nezdržovali výslechem. Tyhle myšlenky však okamžitě zavrhla, i když nevěděla proč přesně.
"Nemůžeš nám říct, kdo tě ovládá, jaké máš poslání ani kde se nachází. Pak začneme jednoduchýma otázkama. Jak se jmenuješ a odkud pocházíš?"
Optala se tygra Naoko rázně a zhlížela na něj z vrchu. Tohle všechno jí lezlo na nervy. Azu, neschopná ničeho, zbytečné se honění a plýtvání drahocennými výbušnými lístky a Suzume ještě k tomu vypadala, jako by to byla jen hra. I když musela dívka připustit, že to vlastně byla jen hra. Hra stínového hráče, který jen vysílal své figurky plnit zadané úkoly a naopak jejich hra, spočívající v tom, zastavit ho všemi dostupnými prostředky. Kdyby se alespoň nemusela spoléhat na Azu a Suzume. Nejraději by si jela po vlastní ose a nemusel by jí tak nikdo překážet. Nikoho zbytečně zachraňovat. Celé to byla jen fraška.

Taková normální rodinka

Momotani Hideharu
Tým 2
Nemocniční pokoj č.208

Hideharu jen přikývl, sbalil si knihu etikety a vzal si svůj luk i toulec se šípy. Dále jen bez řečí následoval Nozomi a svůj nový tým do restaurace Ichiraku. To bylo zvláštní místo, neboť to byl jen stánek s rychlým občerstvením, kde se sedělo tak napůl venku, na barových stoličkách. Hideharu tedy zaujal místo vedle Nozomi a snad, jako by měl na jazyku otázku, pootevřel ústa, ale ihned je zase zavřel. Moc dobře netušil, co si měl dát a jak si to měl dát. Byla sice pravda, že hodil Ibuzivi na nákup, ale to vypadalo vždy jen tak, že dal obchodníkovy lístek s tím, co potřebuje a k tomu mu dal nějaké papírky, které nyní dostával od vedení vesnice, aby je dával starému pánovy, který mu zapůjčil svůj byt. Hideharu v nich nikdy nenašel sebemenší význam a tak to, co mu zbilo schovával doma pod podlahou. Prakticky všechno co mu zbilo, což nebylo zase tak málo. Pokuď šlo o jídlo, buď ho dostával od Ibuzi osobně, nebo dostával úkoly, aby si ho ukradl.
'..nakonec, Majitelk...Okazaki-sensei mluvila o jíde a rámenu. To by asi mělo znamenat, že si mám říci o rámen. Snad. Tak si o to holt nějak řeknu. Okazaki-sensei mne kdyžtak opraví. Tresty jsou evidentně v pase. Nejak nerozumím tomu, proč to Tvůrce dělal tak a ostatní jinak. Jak poznám, že jsem pochybil, když nedostanu trest?! Slova nebolí..'
Přemýšlel Hideharu a chvilku mu trvalo, než odpověděl.
"Hai..dám si tedy rámen a vodu. Je to tak správně?"
Optal se pro jistotu.

Test první, dokonči závod, nebo prohraješ.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
U bran Konohy

Naruki proběhla pomyslnou cílovou páskou a vedle ní se s pufnutím objevil Shikamuro, který stál se založenýma rukama a velmi přísným pohledem.
"Gratuluji Naruki. Doběhla jsi jako první, proto dostaneš nejlehčí úkol. Ale trochu to i vypadá, že stejně v týmu zůstaneš sama."
Pravil k Naruki, ale nehleděl však na ni. Hleděl na dvě dívky, zápasící s rukou. Momo své snahy evidentně vzala a smířila se s prohrou. Jenže s tím se však nesmířila brýlatá dívka a ihned se vydala mladé Inuzuce na pomoc. Její improvizovaná pomoc však zafungovala ještě lépe, než se dalo čekat. Díky tomu, že dívka zabodla Kunai mezi spáry, zamezila tak přívodu malého proudu chrakry do prstů a ty najednou povolily.
"Pět, čtyři, tři..."
Odpočítával nahlas Shikamuro a měl na tváři zvláštní úšklebek. Juuna sice Momo pomohla, ale času bylo tak málo.. .

Junna Sasaki
Tým 3
Západní cvičiště
Junna vyvalila oči. Ze země vyrašily divné ruce, chytily Momo za nohu a ta se nemohla hnout z místa. Brýlatá dívenka pohlédla vpřed. Cíl byl skoro na dosah a mohla doběhnout. Jenže… Její kolegyně by zůstala sama. Hnědovláska v duchu zaúpěla, odvrátila se od původního směru a přiskočila k Momo. „J-jsi v pořádku, Momo-san?“ starala se a klekla si. Popondala si brýle na nose a jala se zkoumat ruku. Vypadala zajímavě. Pevné části byly spojené klouby, to dívka poznala podle faktu, že se ruka nechovala jako celistvý kus. Vytáhla kunai, napřáhla se a zarazila jeho špičku do mezery mezi kusy dřeva. „Pokusím se tě dostat ven, vydrž!“

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Suzume povytáhla obočí. Naoko naprosto změnila přístup i chování. Ta holka se uměla děsivě dobře přetvařovat. Velmi obstojně patlala šelmě med kolem tlamy, jenže zrzka měla pocit, že zádrhel byl jinde. Jak zmínila černovláska, byl nejspíš ovládaný.
Z přemýšlení ji vytrhla Azu, která se za ní bojácně schovávala. Byla hrozně roztomilá, jenže jako kunoichi by měla být otrlejší. Až se vrátí domů, budou tvrdě trénovat.
„Rád bych… Promiňte.“ Většinu věty tygr jen hýbal ústy. Jouninka si povzdychla.
„Neřekl by nic, i kdyby byl mezi svýma. Tedy, pokud si s námi nehraje. Je pod účinky nějaký techniky, která mu brání vyzradit určitej okruh informací. Někde by měl mít pečeť. Bývají na jazyku…,“ vysvětlila a rukama uchopila zvířecí čelisti. Zvíře se nebránilo a tlamu otevřelo.
Zrzka se nebála. Za prvé vypadal přátelsky a za druhé věděla, že má v rukách větší sílu, než tygr ve svalech tlamy. „Tady ji máme,“ prohlásila, počkala, jestli se dívky nechtějí podívat, a dovolila kočce zavřít. „Neumím ji odstranit, takže na to budem muset jinak… Někdo nějakej nápad?“ Už tušila, co udělají, ale chtěla, aby se snažily i její žačky.

Onigiri Ueda
Tým 11
Podzemí
Kumaru osvětlil jejich další počínání, Onigiri se trochu polekaně narovnala a málem zasalutovala. „H-hai!“ Medvídek se dal do odpovídání na Takuyovu otázku a dívka bedlivě poslouchala.
Bylo jí senseie líto. Přišel o přítele a sám se honil za Doktorem, možná úplně zbytečně.
Vylezli z dolu, kde pokračovala tma. Tmavovláska si vlastně ani neuvědomila, jak dlouho byli v podzemí.
Medvídek se rozloučil a prohodil něco o žabařích. Onigiri se zatvářila sklesle a hluboce se uklonila. „Sumimasen deshita! „Moc se omlouvám!“ Promiňte za problémy, které jsme vám způsobili!“ vyhrkla směrem k chlupáčovi a zůstala tak, dokud nezmizel.
Pak následovala jejich senseie.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Azriin plán byl vtipně zpochybněn, jenže ona nad tím takhle nepřemýšlela, a tak sklopila hlavu a omluvila se. Další věta taky neladila jejím uším. Nechtěla zranit jakkoli tygra, i když se jí snažil před pár minutami zabít on sám. Naštěstí k týrání zvířat nedošlo, jelikož se tygr vzbudil sám. Dívka si úlevně vydechla a hned se začala schovávat za sensei. Opravdu nechtěla být jeho polední svačinka. Jen ho pozorovala a to co udělala Naoko, Azri málem vyrazilo dech. O..ona se chová mi...mile? Tohle není naše Naoko! divila se v duchu. Nemohla tomu prostě uvěřit. Jejich chladná dívka se chovala mile.
"Na...nao m...má pravdu. M..my ti ne..ublížíme." pronesla potichu, že anie sensei by ji snad slyšet nemohla.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Hlavní brána Konohy > Cesta směr Uragawa

Jakmile slyšela, že z akademie je jeden den, už jí bylo jasné, že tohle nebude žádná sranda, od kdy chodí geninové na mise někam daleko od vesnice hned den po tom, co dokončí akademii? Radši se neptala, co to děvče umí, neptala se už vůbec na nic. Jen doufala, že náročnost mise tomuhle bude odpovídat. Už tak měli jako tým problémů dost. Trochu se bála už dopředu, kolik toho Homura zase zničí.
Jakmile jejich drahý sensei také dorazil a začal narážet na předchozí večer, kdy je nechal samotné v čajovně, přešla ji jakákoli chuť se zapojovat do diskuze. Ovšem, že neseznámily. Ovšem, že je hloupost, aby šly proti nepříteli takhle nesehrané.
"Je to jen diplomatická mise, takže bysme s nikým bojovat příliš neměli, ne? Ale i tak... Kdy tam máme dorazit? Neměli bysme zkusit aspoň jeden společný trénink?" Zeptala se, protože příliš nevěřila, že tohle bude fungovat, ale neměla žádný zájem se zase hádat s Homurou, tak se jen zeptala a moc to nerozmazávala, přece jen, jedním si byla jistá, že obvykle ví, co dělá.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Kumaru (Tým 11)
Důl-cesta na povrch
Kumaru pohlédl za běhu šachtou na Takuyu. Vůbec se mu nechtělo mluvit.
"Ty jsi tam vůbec nebyl že ne..."
Nakonec se ale přinutil k několik slovům. "Jsou to lidé co s nimi má Listová nevyřízené účty. Čeká vás tvrdý výcvik!"
Medvídek na Onigiřiných zádech tiše pokračoval.
"V Zemi Ohně začali mizet lidé. A nejenom tam. I v jiných zemích se ztráceli lidé za podivných okolností. Někdy se zase objevli, ale šílení a s ohromnou silou. ANBU nakonec přišli s informací že za únosy stojí muž přezdívaný Doktor. Už jste měli tu čest. Tehdejší Hokage Takehito Maeda vyslal dva ninji aby Doktora a jejich pomocníky vystopovali a...eliminovali hrozbu jednou pro vždy. Dlouhá léta je Kumaru pronásledoval. Celkem úspěšně, ale Doktor stále unikal. Nakonec ho dostihl. Vypadá to, ale, že nahrál, nebo přežil svou vlastní smrt a je zpět."
Mezi tím co Medvídek mluvil, se tým dostal šachtou nahoru, napojil se na další šachtu vedoucí ven z dolu.
Venku už byla noc. Obloha byla jasná a měsíc vesele svítil. Dnešní den už tak veselý nebyl.
"Půjdu Kumaru. Tvoji žáci jsou strašní žabaři, ale když přežili tohle, tak v nich asi něco je." Prohlásil Medvídek a slezl Onigiri ze zad.
"Hmmm...dík za pomoc." Odpověděl suše Kumaru a Méďa zmizel v obláčku dýmu.
"Poběžíme domů. Cestou vyzvedneme Takuyovy věci a informujeme Farmáře že je problém vyřešen."

Naruki Hyuuga
Tým 3
Vytrvalostní běh,jaká bude cesta ninji
Naruki stále běžela stejným tempem.Poté si všimla,že je ve vedení a,že Momo kde si zmizela.Chvilku přemýšlela,ale nakonec se rozhodla,že to nebude řešit.Má si dávat pozor.pomyslela si dívka a dál běžela ke svému cíli,který už byl coby kamenem dohodil.Dívka si nemůže dovolit prohrát.Potom by se Naruki nemohla doma ani ukázat,kdyby ji vyhodili z řad ninjů má přeci svůj cíl a sen,který je odhodlaná splnit za každou cenu."Už tam skoro sem"řekla si Naruki pro sebe během běhu.Když už byla pár metrů od cíle tak zrychlila na svém tempu.

Zoologická zahrada

Naoko hleděla na tygra, který se probral a tak zastrčila svou jehlici za opasek. Tygr měl jisté problémy mluvit, ale nevypadalo to, že by za to mohl on. Nejspíše šlo jen o nějakou techniku, která ovládala to co smí a co nesmí říct. Jenže Naoko neměla tušení, jak takové techniky fungují. Musela to prostě vyzkoušet. Pomalu vykročila k tygrovy sáhla si do zadní kapsy, ze které nevyndala nic. Nebo to tak alespoň vypadalo. Došla k tygrovy a levou rukou si sňala masku z tváře. Naštěstí se držela zády k dívkám, protože si stáhla i svou druhou masku. Její nebezpečný a výhružný zjev, který byl hodně podmíněný maskou najednou zmizel a tygr mohl vidět rozkošnou dívčí tvář, mile se usmívající a s laskavostí v očích, kterou tam dřív neměla. Tak, aby jí tygr nemohl ublížit ho pohladila po hlavě. Když se tygr soustředil na ruku, nenápadně použila základní pečeť, kterou ihned skryla, když si levou ruku položila na srdce.
"Nemusíš se ničeho bát. My bychom ti nijak neublížili. Chceme ti jen pomoct. Někdo tě jistě ovládá, ale tady nejsi mezi nepřáteli. Nikdo, kdo by nesměl slyšet to, co nám chceš říct."
Mluvila roztomilým a opojným tónem, který nikdy dříve před Suzume ani Azri nepoužila.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
Suzume se vlastně celou dobu usmívala. Azuino nervové zhroucení vlastně přineslo samé dobré výsledky. Chytily tygra a ještě se dívka udobřila s Naoko. Zrzka mezi nimi ucítila klíčící kamarádství.
Černovláska zavlála lesklou hřívou a podala první návrh způsobu, kterým by mohly tygra probudit, a žena se ošila. „Brr, nějak jsem ráda, že jsme na stejný straně barikády,“ nechala se slyšet, hledíc trochu skepticky na jehlici. O účincích samozřejmě nepochybovala. Na jednu takovou ostrou věc šlápla, jen nebyla tak ozdobná.
Druhou možnost vzpomněla Azu. Suzume si založila ruce na prsou a povytáhla obočí. „Chceš snad naznačit, že my, dámy, nosíme smradlavý věci?“ otázala se a usmála se. Námitku myslela jako žert. Pokrčila rameny. „Píchni ho do zadku, Naoko,“ řekla nakonec.
„To nebude třeba…“
Zrzka shlédla a zamrkala. „A hele, kdo se to vzbudil. Budeš spolupracovat?“
Tygr přimhouřil oči a povzdychl si. „Záleží na čem. Rád bych vám pomohl, jenže je to trochu složité. Nemůžu mluvit. Mám…“ Zbytek věty nedořekl, jen neurčitě zahýbal tlamou.

Ren Kurogami
Prostranství za skleníkem, za stromem
Ren se dál skrýval v bezpečné vzdálenosti za stromem a hrál na svůj shamisen, jehož zvuk však i nadále pro všechny ostatní jakoby přicházel z opačné strany, a obezřetně tu a tam vykoukl zpoza kmene, aby zkontroloval situaci na plácku.
„Haa~?“ rozzářila se mu očka, když Yamako vypadala, že použije nějakou techniku. Jenže na první pohled se vůbec nic nestalo a ona po Shuichim jen vyhodila kunai. To nebylo nic zvláštního, naprosto obyčejný útok.
Ren se nad tím poněkud zklamaně zakabonil, jenže pak se pustila do útočení Lei a to už bylo něco jiného.
„Waah~!? Sugoooi, Lei-san~!“ rozjasnila se hnědovláskova tvář, když se od dívky rozeběhly po zemi do okolí blesky, a to i proti Shuichimu. Tohle bylo rozhodně něco, co Ren ještě neviděl! Alespoň ne doopravdy. Úžasné zpestření! Skvělá novinka!
Ani on ale nezaostával za děvčaty, ať se to tak možná nezdálo. Zatímco se raitonový proud hnal proti Shuichimu, v křovisku za mužem, na okraji paloučku, se cosi mihlo, cosi rezavého, a hned to zase zmizelo.

Homura
Tým 1
Hlavní brána Konohy > Cesta směr Uragawa
Asi minutku po příchodu poslední dívky se objevil i Homura.
Měl ruce v kapsách, vlastní batoh na zádech, a tentokrát si to nerázoval tak, jako obvykle, nýbrž se blížil k dívkám obyčejnou chůzí.
Tvář měl trošku zakaboněnou, ale proč, to z ní rozhodně vyčíst nešlo. Tvářil se tak už když se objevil na dohled, a jeho výraz se nezměnil ani když došel k trojici dívek s fenkou.
„Doufám, že máte všechno, protože vyrážíme!“ zastavil se krátce, aby sjel trojici pohledem, načež kývl na stráž u brány a vyrazil si to ven z Konohy.
Chvilku šel mlčky, načež se koukl přes rameno po dívkách a trochu se rozmluvil.
„Tady Tenshi je v týmu nová, takže doufám, že ste si včera pokecaly a seznámily se aspoň trochu,“ zabručel muž, „jít do boje bez vědomostí o parťácích by bylo fakt na houby,“ dodal a obrátil se znovu před sebe, načež se zašklebil. „Žádný ztráty... Supr, další diplomatická pitomost...“
Takové mise nebyly nic pro něj. Do poslední se hrnul s vidinou, že to alespoň bude rychle za nimi, ale když zjistil, že po ní přišla jen další taková, nějak už potřebu pospíchat neměl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momo Inuzuka
Tým 3
Závod s časem, aneb jsi hoden býti shinobim?
Běh se pomalu, ale za to jistě blížil ke svému konci. Ručičky netrpělivě vyčkávaly na finální hodnotu, aby se mohly z plna hrdla rozeznít a Momo stále s klidem udržovala přední příčku po boku s Naruki.
V tom se však ze země kousek před Momo vynořila ruka. Momo byla ve slušné rychlosti, ale přes to se pokusila zabrzdit. Po listech se však sklouzla až k ruce, která jí okamžitě chytila za nohu. Kdyby totiž Momo nezpomalila, mohla skončit i se zlomenou nohou, tohle nebyla sranda.
Několikrát se pokusila vykroutit, ale nevyšlo to. Když to hold nešlo po dobrým, musela to zkusit po zlým.
"To teda ne! Já nejsem-takhle-slabá!" Zakřičela a složila pečeť. Její vlasy se zježily, z úst jí najednou koukaly špičáky a celkově teď působila hodně zvířecím dojmem.
Vší silou poté zabrala, až se kolem ní chakra míhala, ale čím víc zabírala, tím víc se ruka těsnila kolem její nohy, což jí přinášelo jen bolest a větší bolest.
Nakonec se tedy jen pokorně sklouzla na kolena a svěsila hlavu. Nechat se takhle hloubě chytit byla přeci jen hloupost. Nevěděla, jestli má být víc naštvaná na sebe, nebo na toho, kdo ji držel.
Mihi se jen tiše rozkňučel a posadil se vedle své páníčky. Když nedorazí ona, nedorazí ani on. Přeci jen, oni ve všech trablích lítali vždy společně.

Nara Shikamuro
Sensei týmu 3
Cílová rovinka před branou
Shikamuro celou dobu pozoroval děvčata z různých úkrytů. Vedení se ujmula už ze začátku Momo a tak nějal to vypadalo, že vyhraje. Dívka z rodu Inuzuka byla dobře trénovaná a měla sama o sobě velmi dobrou výhodu, než Naruki a Juuna. Naruki se snažila trochu šetřit síly, ale i tak nasadila docela rychlé tempo. Naopak Juuna to vzala úplně jinak. Klusala jako poslední a evidentně se připravovala na cílovou rovinku. Ta už byla na dohled a to i Junna nabrala na rychlosti. Jenže právě v této chvíli se ze země nečekaně vysunula zvláštní ruka a chytla Momo za nohu. Malda Inuzuka byla donucena, rozbít se o zem, čímž bylo její vedení zmařeno, ale ruka ji rozhodně nehodlala pustit. Zbývalo jen asi posledních patnáct vteřin. Kdyby to tam Momo nestihla, zkončil by její život, jako Kunoichi v Konoze. Všechna tvrdá práce by přišla v niveč. Ve vedení byla nyní Naruki, ale kdyby do toho Juuna dala vše, rozhodně by vyhrála.

Zoologická zahrada

Na sensei se jen usmála a dál věnovala voji pozornost Naoko. Zatáhla ji ještě párkrát za ruku, ale ona tam prostě stála.
"Ano, sensei žije. A teď pojď." zatáhla ji pořádně, načež se usmála, když se Naoko rozešla, i když za pomocí senseie. Azri kráčela před ní a vlekla jí. Pousmála se, když jí Naoko sevřela trochu dlaň. Vůbec to neřešila, prostě chtěla být už jinde a tohle byla nejlepší cesta. Jakmile druhá kunoichi vztáhla svoji ruku k sobě, Azri se trochu lekla. Podívala se na ni a usmála se. Na její větu chtěla odpovědět, jenže Naoko nedala žádnou šanci Azri. Hnědovláska pokrčila rameny a šla dál.
...
Když dorazily, Suzume byla během chvilky v hádce se starostou. Azri těkala očima mezi starostou a tygrem přehozeným přes rameno. V hloubi duše se modlila, aby se neprobudil. Hádka skončila celkem rychle, a tak se mohly odebrat do vedlejší místnosti.
"O-opravdu ho chceš tímhle bodnout?" optala se jí pozorujíce jehlici.
"Nestačilo by mu podstrčit ke čumáku něco smradlavého?"navrhla i ona nějaké řešení.

Zoologická zahrada

Naoko byla ve svém světe. Reálný svět vnímala, jako vzdálené ozvěny ve zpomaleném čase. Najednou ji však někdo zatahal za ruku a promluvil na ní. Ten vzdálený svět, jako by se najednou k dívce přiblížil, až sebou dívka polekaně cukla a pohlédla na Azri. V jejím pohledu byl vidět jen strach. I tak dívka mírně uhla pohledem, přesněji do pravého dolního rohu a zpomaleně mrkla, jako by jí dělalo problém se vzpamatovat.
"Sen..sei..žije?!"
Pravila tiše a opravdu vypadala, jako že si dává dvě a dvě dohromady.
'Mluví o Suzume..nebrečí, nekřičí. Suzume tedy nic není?! Nic se jí nestalo?! Měla jen štěstí..jen štěstí. Moje past byla dobrá..nebo ne?! Měla zabít..proč selhala?!'
To už však byla na střeše i Suzume a zamávala dívce před očima rukou. Naoko mírně zatřásla hlavou, aby vyhnala ty neodbytné myšlenky. Azu ji znovu pobídla a držela ji přitom za ruku.
"Ha..hai.."
Pravila stále zaraženě. Měla všechno hrozně pomotané. Ani nevnímala, že ji Azri vede za ruku. Že se jejich dlaně dotýkají. Takového fyzického kontaktu nebyl schopen ani její otec, takže ne to dívka nebyla zvyklá. Teď však kráčela za Azu a trochu automaticky ji jemně svírala. Zhruba tak v půli cesty jí to však konečně došlo a okamžitě osvobodila svou ruku, kterou si přitiskla na hruď a druhou rukou se chytla za zápěstí.
"Jsem v pohodě.."
Pravila tiše k Azu a ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkali, opět strhla svůj pohled jinam.
"Měla by ses odemne držet dál..těm, které mám ráda se stávají špatné věci..Gomen.."
Vysvětlila ji situaci tiše, aby to náhodou Suzu nezaslechla a přidala do kroku, aby zabránila Azu v odpovědi.

...
Než došli ke starostovi, srovnala si Naoko již většinu věcí v hlavě. Suzume žila, Tygr také a Azu naštěstí nic nebylo. To byli hlavní věci, které potřebovala vyřešit. Azu se jí dokonce tam na střeše snažila pomoct a na to Naoko nemohla zapomenout. Ten šok, který utrpěla, když málem zabila Suzume jí však stále tížil. Naoko se ho však podařila, jako jinak všechny problémy, prozatím uzamknout do už tak přeplněného šuplíku jejích problémů, které nechtěla vyřešit nejlépe nikdy a už vůbec ne o nich s někým mluvit. Hned vedle plného šuplíku tajemství.
Zrzka si zatím odbyla hádku se starostou a tak se mohli přesunout do pokoje, kde tygra svázali. Zrzka se jich poté optala na nějakou metodu, jak omráčené zvíře přimět k životu. Naoko však jen vytáhla z drdolu jehlici a její krásné a dlouhé vlasy se dostali na svobodu. Jehla se v nístnosti zablýskla, ač co bylo absurdní, protože takový lom světla byl prostě nemožný, ale dodalo to jasnou zprávu o tom, jak tahle ozdoba musí být ostrá. V rukou Kunoichi to vlastně byla jen další ze skrytých zbraní. Všem mohlo být jasné, co tím dívka myslí.

Zoologická zahrada

Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Akaigawa
„Svážem ho, nemusíš se bát,“ usmála se se na dívku a upřela pohled na Naoko. Byla pořád naprosto mimo. Zrzka vůbec netušila, co se jí děje. Ohledně takových věci byla celkem natvrdlá. Všimla si ale Azu, která začala druhou kunoichi utěšovat a omlouvat se jí. Třeba ty dvě budou kamarádky.
Vyskočila na střechu k nim a zamávala volnou rukou Naoko před maskou. „Poďte, vy dvě, než se ten tygr probere a ukousne mně hlavu!“ řekla a rozešla se.
…
„Tohle přeci nemůžete!“ zahalekal zděšený starosta, nevěřícně civě na tu obrovskou kočku přehozenou přes ženino rameno.
Suzume zamyšleně pokývala. „Máte pravdu, my musíme.“ Potřebovali tygra vyslechnout v klidu a jejich prozatímní pokoj se přímo nabízel.
„Jak musíte? To ta zvířata chcete chytat a nechávat je u sebe?!“
„Ne, jen tohohle jednoho.“
„A co s ním chcete dělat? Vycvičit ho?“
„Vyslechnout.“
„Co, prosím?!“
Suzume pomalu docházela trpělivost. Na čele jí vyskočila žilka. „Podívejte. Koukejte spolupracovat, nebo tu kočku nestihnu zajistit dřív, než se probudí, a bude vás mít jako jednohubku.“
Starosta otevřel pusu, zase ji zavřel a uhnul. Rázem zvážil všechna pro i proti a rozhodl se, že nechce být svačinou. Zrzka se usmála a zaplula i s dětmi do jejich místnosti, kde tygra pevně svázala lanky. „Tak… Máte někdo něco, čím ho probudit?“

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Nemocnice > Ichiraku Ramen
Nozomi si všimla nepatrného pohybu vedle sebe. Shinya i Adi musely mít Ichiraku opravdu rády. Zato Hideharo o něm nikdy neslyšel. Hnědovláska si v duchu vynadala za výrazivo, které použila. Povzdychla si. „Ichiraku je ramen restaurace. Jí se tam,“ vysvětlila. „Slyším, že máš hlad a navíc bychom mohli tak trochu oslavit znovu naplnění našeho týmu. Jdeme.“
V Ichiraku Nozomi vyskočila na židličku a uvelebila se. „Posaď se s námi, Hideharu, a něco si objednej. A najez se,“ instruovala ho.

Lei Takuki
Tým 27
skleníky

Lei náhle oslepila Renova zákeřná technika, ale dívka nepodlehla panice a prostě pokračovala v tom co měla připravené. Složit pečetě draka, koně, hada a psa zvládala samozřejmě i poslepu a jediné co teď musela udělat bylo praštit rukama do země a doufat, že její sensei byl oslepen stejně jako ona a že zůstal stát, tam kde před tím.
„Panda Iwa Kami no Ueiku Appu (Budíček pandího boha země)!“ zvolala když se její ruce dotkly hlíny. Elektrika se teď šířila pod zemí, ale i na povrchu v okruhu s průměrem zhruba 10 metrů kolem Lei. V její technice tak stál Schuichi, ale bohužel i Yamako, která do zóny působení vběhla. To Lei neočekávala, myslela, že se bude dívka držet spíše vzadu.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Běh vytrvalosti
Dívka si držela stejné tempo od začátku.Byla vždy trénovaná ve vytrvalosti.Momo najednou trošku ubrala,ale né moc.Naruki pravidelně vydechovala.Někde četla,že dýchání při běhu je velmi důležité.Trochu jí překvapila dívka z klanu Inuzuka.Na to,že vyběhla jako první má stálé ještě sílu běžet a celkem slušně ještě běžela.Ať se stane co chce mě jen tak nevyloučej musím toho ještě tolik zvládnout.pomyslela si dívka,která si udržovala své tempo."Ehh"vydechla si dívka a trošku zpomalila,aby se tolik nevysílila.

Takuya Riko
Tým 11
Past pod laboratoří
„To bylo jen štěstí, jasný!?“ ohradil se Takuya a založil si ruce uraženě na prsou, když mu Onigiri připomněla, jak o vlásek unikl smrti, a to jen díky Kumarovi.
Medvěd mezitím rozhodl, kudy půjdou.
„Fájn fajn! Nakopu jim zadek jindy no!“ vrátil nakonec Takuya Anikiho do pouzdra na zádech a s mírným šklebem nespokojenosti a umanutí nakonec souhlasil a rozeběhl se za ostatními, když se Kumaru s medvědem dohodli, kudy půjdou.
Po cestě vrhl černovlásek pohledem po Sousukem. Pořád měl v hlavě ten jeho trojzubec... Stavělo ho to na stejnou pozici, jako Takuyu. Bojovník na blízko.
Když doběhli k větvící šachtě, Kumaru rovnou zamířil vzhůru a Takyua za ním.
Tentokrát se vzájemně nejistili, ale to černovláska netrápilo.
„Co to vubec bylo za maníky?“ optal se za běhu chlapec svého senseie, jako kdyby předtím v té laboratoři snad vůbec nedával pozor.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
Podzemí
„Takuyo, nech toho prosím,“ zaúpěla dívka nahněvaně. „Když sensei říká, že jdeme, tak jdeme. Myslíš, že by něco takového říkal, kdyby věděl, že máme šanci? Vždyť tě ta žena málem zabila!“
Těkla očky po Kumarovi. Jindy na první pohled silný a nebezpečný muž vypadal jako sešlý zamyšlený medvěd. Raději pohlédla na pana medvídka. Ten seděl na zemi a meditoval. ‚On medituje?‘ podivila se v duchu. Zvíře se poté zvedlo a zaujalo svou oblíbenou pozici dívce na zádech. Tmavovlásce jeho zvyk nevadil. Od chvíle, kdy ji svou navigací zachránil život, si připadala bezpečněji, když byl, jak byl.
Máchnutím katany ji očistila od krve a vrátila ji do pochvy. Kývnuvši se rozeběhla za senseiem.
Zastavili až u šachty, kde jounin zavelel nahoru. Kunoichi vrhla poslední pohled dolů a soustředila chakru do nohou. Ani jí se nechtělo dolů. Nechtěla někam naběhnout bez plánu a naděje na alespoň malý úspěch. A také se pořád malinko bála.
„Medvídku-san, držte se prosím,“ sdělila mu mile a vydala se vzhůru.

Yamako Kami
Tým 27
Souboj

Yamy nečekala co Ren udělá, a samozřejmě oslepla.
"Do háje!" zaklela a nic neviděla. Nijak jí to nerozhodilo. Prostě poskládala pečetě
"Kami no choukaku no jutsu." a měla alespoň nějaký obraz svého okolí. To jí také pomohlo najít místa která senseiův bič nevykrýval, ačkoliv se zdálo, že je úplně všude. Ačkoliv to nečekala, musela uznat že Renova šílená technika jim možná pomohla. Na nic nečekala a vyrazila proti senseiovi s kunaiem. Když se jí podaří to správně načasovat, vyhozený kunai do mezery v jeho obraně by ho mohl přinutit přestat šaškovat s tou kytkou a začít s nima bojovat na blízko. Zatímco měl mžitky v očích, vší silou kterou vložila do jednoho hodu aby nabral co nejvetší rychlost, vyhodila kunai, který, pokud opravdu minul bič, jej škrábl na ruce kterou jej držel.

Shinya Kumichi
tým 2
Shynia chvíli pořád ještě s trochu zmateným výrazem ve tváři pozorovala dění v onom nemocničním pokoji.
Přemýšlela, jak takový ninja, jako Hideharu asi prožil dětství, a kdo ho vychovával, jelikož nejevil známky nějaké laskavé výchovy, právě naopak, jeho "vycepovanost" jí děsila. Připadal jí až moc nedoknutý jakýmikoliv pocity...jako by nedokázal pochopit podstatu radosti, smutku, jako by tyhle pocity vůbec neznal..uvědomila si, že je docela brzy na to, určovat, jaký Hideharu je, když ho skoro nezná. Přece jí však jeho pohled připadal jakýsi prázdný.
Přistihla se opírajíc se o rám bílých dveří s pootevřenou pusou a hlavou skloněnou ke straně.
Hned, co si svou přihlouplou pózu uvědomila, odvrátila hlavu stranou a přemýšlela, jestli jí někdo viděl..V tom se z úst sensei ozvalo slovo "Ichiraku" a z mírně přešlá Shinya oživla.