NFFORPG - Konohagakure no Sato

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
Nomure se přemístila pohledem od tygra a své kolegyně ke dveřím a čekala, co se bude dít. Najednou se dveře otevřely a vstoupil nějaký muž. Zeptal se jich jak se jim daří a další otázky byla na mladou Inuzuku. 'Zatraceně co tohle je starosta,' pomyslela si Nomure. Akimi vrčela čím dál tím více. V tom Sen řekl, že tohle není starosta. „Cože, tak kdo je to Sene,“ zeptala se modrooká dívka.
Starosta se zděsil, když se tygr postavil a řekl dívkám, že se zbláznily a že je tygr poštval proti němu. Nomure sevřela kunai v ruce a čekala co se bude dít.

Hitsugaya Hyuuga-tim 14

Nechapal sice preco Naomi sa prezliekla do pyzama, ale ignoroval to. Zjavne uspesnejsie nez Yoi, ktory, ako si Hitsugaya vsimol, koktal a furt hadzal pohlad na Naomi. nechcel ich znova strapnovat a robit si z nich srandu tak bol ticho a pozorne pocuval senseia. Ked dokoncil briefing, Hitsugaya sa nanho usmial. ,,Tak to aby sme sa pohli a stihli aj trening...ze decka?'' s mierne ironickym smiechom sa obratil na oboch v roli starsieho. Potom sa pousmial aj na senseia: ,,Ked nas nebudu brat vazne, aspon zostanu zaskoceni''.
Dalej si vykracovali a Hitsugaya nemal energiu sa vykecavat tak len pocuval co sa okolo neho deje. Po prosbe Yoia sa zasmial. On take problemy nemal, pretoze vysoko takticky sa drzal pred Naomi aby ju nahodou neokukoval. Vyuzil tu sancu a prisiel ku senseiovi. ,,Fakt nemame ani stopu ani nic? A co by viac zaujimalo, ako skoncila ta posledna misia? To predsa neboli normalni ninjovia, zacala sa Konoha tomu venovat?

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Itsumi Yamanaka
Ulice Konohy

Ale...
Itsumi se zarazila hned na úplném počátku. Směsice vzteku, strachu a mnoha dalších pocitů ji doslova vyburcovaly k tomu, aby si na senseie otevřela pusu, ale nakonec se kousla do jazyka a byla zticha. Mile se podívala na Nao a pohladila ji po rameni, když se zvedala ze země.
"Uvidíme se zítra Nao, já... Já už dneska musím domů."
Procedila skrze zuby a při pohledu na senseie se rozutíkala někam pryč. Utíkala ulicemi pryč od toho místa, pryč od toho pitomého senseie, který na ně jenom a jenom tlačí! Na tohle mu kašle, takhle to brát nebude. Není on a nikdy ani nebude. Až po několika stovkách metrů se konečně zastavila, aby popadla dech. Nechtěla na to všechno zase vzpomínat, ale on jí nedával na vybranou, pořád to musel nějak připomínat a předhazovat, pořád jen zabíjení, zabij nebo budeš zabita. A dost! Kdo tahle pravidla určil? A kdo řekl, že platí pro všechny?! Ne! Takhle to nebude.
Itsumi dorazila až ke svému místečku. Houpačka poblíž akademie, kde se vždy houpala, když jí bylo ouvej.
Sedla si na houpačku a chvíli se jen houpala, nehoupala se jako normální děti, jen lehounce, jako by ji tlačil vítr.
Musela na to pořád myslet... Jejich sensei... Věděla, že se mu stalo něco zlého, proto byl tak zatrpklý, proto má pořád alkohol při ruce. Pomáhá mu to, aby se necítil tak zle. Ale to přece neznamená, že musí ničit i je. Byl to přesný opak reakce na něčí ztrátu či jinou tragickou událost. Přesně takhle zareagovala i Imoji, okamžitě zavrhla všechny ninje a nebude je tolerovat, protože to jsou jen vrazi a sebevrazi. Ona sama naproti tomu zvolila smutek místo vzteku. Místo vzteklého štěkání kolem sebe se sesype a pláče. Ani jedno není cesta, ani jedno není správné, ale ani jedno ji nedonutí vzít někomu život. Je přece Yamanaka! Dokáže ovládat mysl, měnit ji a podobně. Změní to! Změní celý tenhle špatný systém!
Ano! Já to změním, zatím nemám dost sil ani zkušeností, ale změním to! Jako že se Yamanaka jmenuji, naučím lidi vnímat! Naučím je poslouchat, naučím je vnímat cizí bolest a pomůžu jim uvědomit si, jak zlí na sebe všichni jsou!
Při těchto myšlenkách začaly Itsumi z očí kanout velké slzy. Ale nebyly to slzy smutku, byly to slzy odhodlání, slzy, které značily, že je v Itsumi ještě dost a dost bojovnosti na to, aby něco změnila. Byly to slzy ohnivé vůle!
Po tomhle všem byla Itsumi strašně vysílená, pálily ji oči a tělo taky stávkovalo, chtělo už konečně pauzu po tom nekončícím stresu, kterého si dnes užila dost a dost. Proto se plouživým krokem doštrachala až domů, kde bez jediného slůvka zamířila do pokoje, zhroutila se na postel, snad ještě několik hodin prázdně civěla buď z okna nebo do stěny, než konečně usnula.

Shin Sarutobi (Tým 6)
Před nemocnicí

Za okamžik už dorazil i sensei, to že Asajake nepřijde ho podle toho jak se nepohodli, nepřekvapilo. Jen netušil, co má nakonec v plánu dělat, ale zdálo se, že to už vůbec nebyla jeho starost. Místo toho raději zaměřil svoje myšlenky na to, na co se ho zeptal sensei. Jako první ho napadlo, že bude zřejmě potřebovat ošetření, hned po tréninku. Jenže to by byla až příliš jednoduchá odpověď.
"Souvisí to nějak se záchranou života?" Zareagoval pak jedinou věcí, která ho momentálně napadala. Otázka se mu nezdála zrovna jednoduchá, přesto se snažil přijít na odpověď.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)

Midori souhlasila, dokonce měla i vodu a Tenshi se dala rovnou do pohybu, nevypadaly, že by se chtěly ještě přidat, s nějakými nápady, takže zatím provedou pouze to, co vymyslela Kasumi. Však jim také příliš času na celou akci nedal. Jakmile se Inuzuka rozběhla za jeho záda, Kasumi kývla na druhou Hyuugu a sama se rozběhla na pozici, podle dohody. Okamžitě jak byla na místě, zaujala postoj a připravila se na útok svou oblíbenou technikou. Byl čas začít, netušila jaká je šance, že se jim vůbec podaří k Homurovi dostat, ale co má ještě v rukávu, když né Katon?
Odhodlaně se zadívala na obě děvčata, jestli jsou připravena.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Když se medvěd s Takuyou namísto pomoci vysmátě rozloučil, černovlásek na vteřinu ztuhl a zbledl jako smrt, když mu došlo, že žádná pomoc nepřijde a jediné, co ho čeká, je dlouhý a studený pád, načež následoval výraz vzrůstající paniky.
„K-KONO KUSOKUMAAAAA! (T-TY ZAS*ANEJ MEDVĚDEEE!)“ zařval na medvěda černovlásek směsicí zděšení a hněvu, když se probral z šoku, začal kraulovat ještě vehementněji, než předtím, ale jelikož to nebylo ani tak nic platné, brzo bylo slyšet, jak se jeho táhlá nadávka vzdaluje, jak se Takuya řítil z vodopádu, dokud v hlasitém žblunknutí neutichla úplně.
Černovlásek zahučel do vody jako profesionální skokan po pár lahvích saké, načež v ní sebou začal házet a drát se na hladinu, jako ryba na suchu zpět do vody, během čehož mu z pusy vycházely křik nesoucí bublinky.
„Ghaaaaaaaahhhh!“ zalapal Takuya po dechu, když se konečně dostal nad hladinu, načež se začal sápat ke břehu. Když na něho po čtyřech vylezl, funící a kašlající jako dosluhující lokomotiva, krátce se vydýchal, načež zabodl dokonale nasupený pohled do chlupáče před sebou.
„Ty... TY...! TY ZAVŠIVENEJ ZMETKU! CO TO MĚLO JAKO BEJT!? AŽ S TEBOU SKONČIM TAK BUDEŠ DOBREJ LEDA KE KRBU JASNÝ!?“ rozeřval se černovlásek dopáleně na medvěda, načež si to k němu rozkročeně vykročil, vyhrnujíc si rukávy, aby mu ukázal, zač je toho loket.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yuki Minoshi
Tým 19

Dívka si uvědomila hned na začátku, že se bude muset nejspíš hodně držet, aby Rena nevzala za límec a nevytřela s ním podlahu. Vypadalo to totiž, že vůbec nevěnoval pozornost tomu, co Yuki s Hiroshim říkali. Chvíli sama sebe v duchu uklidňovala a poté se otočila k jejich senseiské dvojici, která se do rozhovoru zapojila. Yuki přikývla a zvedla se ze země. Než však vyrazila směrem k ohradě ve vesnici, rozhlédla se kolem sebe. Očividně něco hledala. Po pár vteřinách to našla. Opodál rostlo několik bílých květin. Dívka k nim došla a jednu z nich utrhla. Poté zamířila ke zdi, kterou vytvořila pomocí své techniku při boji s Tobim a po cestě vytáhla k taštičky připnuté na stehnu kunai. Došla tam a na vnější oblouk stěny začala ostřím něco vyrývat. Poté ustoupila o krok dozadu a položila před zeď utrženou kytku. Pohlédla na nápis. Stálo tam 'Daichi Nara' a pod tím 'desátý Hokage'. "Jdeme." rozhodla Yuki, aniž by se někoho ptala.
Sama vykročila směrem k ohradě, kde se stále ještě páslo několik zbývajících krav, které zatím nikdo nestačil ukrást. Byla si jistá, že za to celé může starosta...

Yamanaka Yoi
Tým 14

Chlapce malinko zarazilo Naomino pyžamo, ve kterém se po chvíli objevila. Bylo hooodně skromné a Yoi se přistihl, že na dívku poměrně dlouho tupě zíral. Hned, jakmile se vzpamatoval, začal přemýšlet to tom, co jim říkal Shikarou. Zpráva o misi na jednu stranu zarazila, jelikož nepředpokládal, že jim tento 'výlet', jak jim akci ve vzkazu sensei popsal, zabere více dní, ale na druhou stranu byl hlavně rád, protože už dlouho si takhle nikam nevyrazil. Už bůhví jakou dobu byl zavřený za branami vesnice a jen občas si vyšel na procházku či nějaký ten trénink do jejího okolí.
'Někdo krade jídlo...?' pomyslel si a ihned pohlédl na Naomi. Sám nevěděl proč, ale jako první kandidát na potravinového zloděje ho napadla právě jeho kolegyně. Ne snad, že by byla nějak tlustá, spíš mu připadala jako někdo, kdo moc rád jí. Ale koneckonců Yoi byl taky pěkný jedlík.
Vyhnal představu Naomi, která se cpe všemožným jídlem z hlavy, a pohlédl na senseie. Stále však na dívku zíral koutkem oka. Kývl na muže hlavou na znamení, že je připraven vyrazit. Hned jakmile vyrazili, proměnil se zpět do svého klasického outfitu, jelikož pyžamo bylo sice opravdu pohodlné, ale i tak si v něm připadal docela divně. Navíc doufal, že Naomi jej v tomto počínání bude následovat a přestane tak upoutávat jeho pozornost.
Yoi doběhl Shikaroua, který už mu mezitím trochu utekl. Měl na něj prosbu. "Shikarou-sensei, mohl bych mít dotaz?" začal opatrně. "Já jsem přemýšlel nad tím, jakou funkci v tomto týmu budu vlastně zastávat a došel jsem na to, že se nevyhnu místu podporujícího člena. A proto bych se tím směrem chtěl ubírat kdykoliv, kdy to bude možné. Totiž...napadlo mě, že bych mohl být takový 'informátor',-" Yoi se na moment zarazil, jelikož si v tu chvíli připadal malinko směšně. Navíc jeho pohled pořád upoutávala Naomi v sovím pyžámku, které bylo krátké všude, kde mohlo být. Pokoušel se tvářit, jakože ho vůbec nezajímá, ale o to nápadnější potom byl. S poněkud rudým obličejem po chvíli pokračoval. "-který by pro ostatní zjistil potřebné podklady a ti dva už by potom ničili a bojovali, jak jsou zvyklí. Takže...jo, chtěl jsem se zeptat, jestli by bylo možné, abyste mě naučil, jak se nepozorovaně dostat k různým možná i utajovaným informacím. Teda ne tak jsem to nemyslel, pochopte, nechci toho využívat v běžném životě, myslím tím třeba v tady v konoze, ale například v nepřátelském území. Chápete, chápete, jak to myslím, nebo...?" Čím víc Yoi mluvil, tím víc se do toho motal. Na několik vteřin se proto odmlčel, aby si uspořádal myšlenky. Poté hlasitě vydechl a pokusil se celou svoji řeč shrnout. "Prostě...myslíte, že byste mě mohl naučit špionáži?" zeptal se úplně vyčerpaný na závěr. Hned na to však houkl na Naomi, jelikož její momentální oděv mu během sdělovaní dotazu Shikarouovi působil poměrně velké problémy se soustředěním a Yoi jí to trošičku zazlíval. "Naomi, nechtěla by ses už taky převléci?!"

Zoologická zahrada

Týmu 5
Akaigawa
„Děkuji mnohokrát,“ zabručela velká kočka.
Dveře se otevřely a do pokoje vešel starosta. Krátce se zahleděl na tygra a zašklebil se. „Tak jak vám to jde, slečny? A kdo ráčíš být ty?“ obrátil se na Nomure. „Já jsem zdejší starosta.“
Sen zavrčel a postavil se, čímž převýšil jak Inuzuku, tak Azu. „Tohle není starosta.“
Starší muž sebou trhnul a zděšeně vykvíknul. „Pro všechno na světě, vy jste to rozvázali? Copak jste se zbláznili?! Chce mě zabít! A teď vás ještě poštvává proti mně!“

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Její uši zaznamenaly zlověstné zasvištění. Splašeně obrátila hlavu za zvukem a vyvalila oči. Tělo se jí samovolně pohnulo a i dívka zaplula robinzonádou za nejbližší kámen. Po výbuchu spěšně kontrolovala, jestli je Momo s Mihim v pořádku, až ji to samotnou překvapilo.
Malá Inuzuka hbitě rozhodla o dalším postupu a hnědovláska osiřela. Tedy ne úplně. Malé roztomilé štěně na ni upíralo svá velká očka.
Junna si odhodlaně popondala brýle na nose a zamračila. „Mihi-chan!“ oslovila psíka. „Ten kunai letěl támhle odsud,“ ukázala na strom. „Mohl bys to tam očmuchat a zavést mě k tomu, co kunai hodil?“
Nevěděla, kdo je mohl takto ostřelovat. V hloubi srdce doufala, že si z nich sensei robí žerty, jenže neměla jistotu. Proto viníka najde a přepadne ho ze zálohy. Koneckonců jim bránil dostat obálku zpět. Trpělivě čekala, co pejsek zjistí.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Shurikeny vyblokoval jako nic a vůbec se jimi nenechal rozrušit. Onigiri se zamračila a dál muži běžela vstříc. Ostatně, zastavit se a nabrat zpátečku nemohla. Za prvé na manévr neměla čas a za druhé odmítala ze strachu couvnout. ‚Ueda Youshiki,‘ prolétlo jí hlavou, když její ruka sevřela jílec. Nesměla váhat, nesměla ani myslet na fakt, že ji Kumaru zastaví. Protože pokud by výpad sama odsoudila, nebyla by v něm žádná síla a teprve tehdy by byl opravdu zbytečný. „Hayanuki!“ vyhrkla tmavovlasá kunoichi. Meč vyjel z pochvy, až zasyčel, a vyrazil rovnou do útoku. Onigiřin sek vedl zespoda šikmo vzhůru, Kumarovi na tělo.

Hideharu hleděl na svou sensei svým obvyklým kamenným výrazem a snažil se vstřebat vše, co si pro něj připravila svými divnými příkazy. Tentokrát to byl svobodný názor. To bylo něco, co Hideharu považoval za nakažlivou nemoc, která by mu pěkně znepříjemnit život, ale nedal to nijak znát. Ono, dát to nějak znát by bylo prakticky přesně to, že by vyjadřoval svůj názor, který prostě neměl, nebo si jen nehodlal přiznat, že by nějaký mohl mít.
"Nebyl jsem stvořen k tomu, aby něco chtěl a ještě k tomu rád. Já jen dělám to co se mi řekne..sensei.."
Poté se však trochu zarazil. Ona mu vlastně přikázala, aby myslel samostatně. A jako příkaz to musel splnit. Kdyby mu přikázala, aby si pořezal tepny na zápěstí, udělal by to, takže tohle by nebylo o moc horší. Hide mírně sklopil pohled, aniž by si to uvědomil. Dělal to vlastně vždy, když měl nějaké dilema.
"Takže...co bych dělal nejraději."
Pravil a rozhlédl se. Kolem nebylo prakticky nic, co by mu alespoň napovídalo, ale to vůbec nevadilo.
"Fyzický tréning."
Odpověděl vzápětí. To bylo tak jediné, co vymyslel, protože to vlastně dělal v jednom kuse, tak proč to nedělat i teď.

Shikarou Nara
Tím 14
Brána Konohy > Hor sa do sveta

Reakcie jeho čerstvých študentov ho veľmi milo prekvapili, naozaj neočakával, že jeho meškanie a oblečenie zoberú s humorom. Ospravedlňujúco sa na nich zazubil, rukou si pri tom škrabal zátylok. Stále si pripadal trápne, avšak ten prvotný pocit 'prepadnutia sa pod zem' ho už prešiel.
"Bolo to trochu rušné ráno a rušnejšia noc, ospravedlňujem sa," začal s vysvetľovaním a tváril sa pri tom ako neskutočné neviniatko.
"Mám však pre vás skvelú správu - ide sa na misiu!" Snažil sa pozdvihnúť deťom náladu týmto zdelením. Predpokladal totiž, že každý mladý gennin sa na misie teší a očakáva ich s nadšením.
"Snažil som sa vybojovať niečo zaujímavé a podľa môjho názoru som v tom uspel," na moment sa odmlčal, aby zvýšil napätie z prichádzajúcej informácie.
"Ide o misiu úrovne C, v neďalekej dedinke menom Fuku niekto pravidelne po nociach vykráda obchody s jedlom. Majitelia obchodov i občania dedinky sú z toho zúfalí, naozaj nedokážu prísť nato, o koho ide, po zlodejoch totiž nezostávajú takmer žiadne stopy." Zdelil deckám informácie a čakal, kým sa im usadia v hlave. Potom sa usmial.
"Nečakajú síce pyžamový gang, ale hádam nás budú brať vážne," zasmial sa na adresu samého seba.
"Pokiaľ nemáte nejaké otázky, môžeme sa dať na cestu. Dedinka je deň od Konohy, večer môžeme absolvovať nejaký tréning," mrkol ešte na nich a pomaly sa sám poberal na cestu. Zauvažoval nad tým, čo s teplákmi urobí, avšak momentálne mu pripadali neskutočné pohodlné. Keby však nebol naostro... Dúfal, že jeho študenti si aspoň tento fakt neuvedomia. Nikdy.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cesta smer Uragawa

Tenshi skoro vyskočila z kože, keď na ňu a Haru Homura zvýšil hlas. Doslova a do písmena zamrzla na mieste a na dobrých desať sekúnd zostala stáť na mieste ako prikovaná neschopná niečo povedať. Nikto po nej nikdy nekričal, preto to bolo pre ňu tak prekvapujúce. Haru do nej šťuchla ňufákom, ona sa mužovho hlasu až tak nevyľakala, i keď to bol aj pre ňu pomerne veľký šok. Nasledujúcich niekoľko hodín panovalo v skupine zvláštne ticho, Tenshi po niekoľkých minútach zabudla na Homurov vreskot a venovala svoju pozornosť Haru, s ktorou sa medzi sebou rozprávali na čele skupiny. Dievča síce nevedelo kade má ísť a niekoľkokrát zahlo počas cesty zle, avšak vždy bola správne navedená zbytkom. Na jej pomery sa správala pomerne ticho, venovala sa len rozprávaniu s fenkou. Pravdepodobne bola stále otrasená z toho kriku, i keď si to ani sama nejak neuvedomovala.
Po zastavení Tenshi zvedavo zodvihla zrak a nechápavo klipkala zelenými očami na Homuru. Slová, ktoré vypúšťal z úst, jej nedávali zmysel. Boj? Haru nadšene zaštekala, ju táto správa potešila. Dievča nerozmýšľalo, na zavolanie prišlo ku Kasumi a vypočula si jej plán. Snažila sa tváriť zamyslene, i keď v podstate nerozumela takmer ničomu, čo Kasumi povedala. Haru však pochopila všetko, i keď sa jej nepáčilo počúvať rozkazy toho dievčaťa, ktoré v podstate urážalo jej nevedomú paničku.
"Hai hai!" Zvolala červenovláska nadšene, pridať nejaký svoj nápad nepripadalo v jej prípade do úvahy. Haru zaštekala, čo bol signál a obidve sa rýchlosťou podobnou len klanu Inuzuka dostali do ideálnej vzdialenosti poza mužov chrbát. Haru zaujala bojovný postoj, vyčkávajúc na zbylé dievčatá. Tenshi len zmätene stála, snažiac sa pôsobiť čo najmúdrejšie.

Som späť, bojte sa ^_^

Kumaru (tým 11)
Takuyu strhl proud a ten ho nyní unášel vstříc celkem dlouhému pádu.
"Sayonarááá! Zvolal Medvídek a začal se řezat smíchy a válet se po zemi.
Během toho si nemohl nevzpomenout na Kumara, který před mnoha lety čelil stejnému osudu. Tedy pořádnému vykoupání.
Když se mladíkovi podařilo dostat se z vody (sice o zhruba padesát metrů níže, ale což) Medvídek už na něj čekal na břehu.
"Vykoupanej?" Zeptal se škodolibě.
Onigiri se mezi tím snažila nepřijít k úhoně a pokoušela se o útok, aby nebyla tolik pod tlakem.
Čtyři vržené shurikeny Kumaru vyblokoval svojí čtveřicí shurikenů, protože už od začátku bylo očividné o co se dívka pokouší.
Chtěl ji dostat do situace, kdy bude bez meče. Když ninja přijde o svoji hlavní zbraň, ne vždycky se s tím dokáže na sto procent vyrovnat.
Shurikeny dopadly na zem a vousatý ninja se rozeběhl proti Onigiri očekávajíc její útok.

Sachi Kysoei
Tým 16
"Kam tím mířím? K esenci toho co znamená 'být shinobi.' Žádné slavné vítězství vás nečeká a hrdinové jsou jen v pohádkách, takže se vzdejte svých iluzí o slávě a uznání, nebude z vás nic víc než figurka na šachovnici, která bude zabíjet ty, na které mocní ukážou prstem a vrcholem vašeho působení bude zemřít ve správnou chvíli." odpověděl Sachi a namáhavě se zvedl.
"To je vaše dnešní lekce, přemýšlejte o tom a jestli je vaše odhodlání pevné, sejdeme se tu zítra v 9 hodin ráno." s těmito slovy Sachi přeskočil zábradlí a zmizel jako by se po něm slehla zem.
Nyní se procházel po ulicí o několik bloků dál a klidně dál popíjel svoji snídani. Dnešní trénink byl krátký, ale měl za to, že dal dívkám dost materiálu k přemýšlení a také doufal, že si svoji budoucnost dobře promyslí, nechtěl mít v týmu padavku, která začne omdlévat při prvním pohledu na krev ani nikoho kdo ohrozí tým tím, že v rozhodující chvíli zaváhá. Sachi nikoho takového nepotřeboval.

Ensui Taiko & Okami
Tým 19
Manželská dvojce poklidně seděla vedle sebe a poslouchali co říkají jejich žáci, když domluvil i Ren, beze slov se na sebe otočili a vyměnili si Pohled. Zpráva byla jasná pro oba 'Ren totálně nedával pozor...'
"Ano, to co říkáš zní poměrně logicky, navíc varani nerozebírají ploty." odpověděla Okami na Yukin stručný souhrn situace.
"Ani nežerou krávy, ne v takovém měřítku, aby to přitáhlo pozornost." doplnil Taiko zamyšleně a vrhl na Okami zvláštní, zmatený pohled.
"Každopádně," navázala Okami rychle na svoji předchozí větu. "Uděláme nejlépe když se tomu dostaneme na kloub co nejdříve. Pro začátek se podíváme na toho varana a jestli to nevrhne nové světlo na zbytek našeho případu, probereme zbytek vesnice pěkně prkno za prknem." prohlásila energicky a vyšvihla se na nohy.
"Tak, Yuki, Hiroshi, veďte nás k té díře v plotě."

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5

Pokusila se mile usmát na Norume s odpovědí:"Jo, snad jo... Naklonila hlavu na stranu nechápavě. Dle jejího souzení byla k ničemu, jediné co uměla, bylo omdlévat, když spatří kapku krve. Chtěla něco namítnout, ale to už ji začal peskovat tygr. Užuž otvírala pusu na menší protest, avšak to se začala zvířata chovat divně. Dívenka si přeměřila tygra, jestli nežertuje, ale i psík něco vycítil. Došla k Senovi a přeměřila si ho pohledem.
"Budu ti věřit." pověděla slabounce a pustila se do rozvazování. Během chvilky byly všechny uzle uvolněné. Zručnost, ta by ji šla.

Asai Hachigoro
Tým 6

Asai dorazil na místo srazu až po Shinovi. "Dobré ráno." pozdravil polohlasem. "Jak se dnes máme? Nejdřív bych ti řekl, že Asayake se zatím tohoto tréninku účastnit nebude, ale je možné, že přijde později a pokračovali bychom dále i s ním." Po úvodu přešel k věci. Neměl však v plánu chlapci rovnou říct, co budou dnes dělat. Nechal ho raději hádat.
"Napadá tě nějaký důvod, proč jsme se sešli zrovna tady? Před nemocnicí? Nebudu tě trápit dlouho, pokud nevíš tak ti to řeknu, ale byl bych rád, kdyby ses nad tím nejdřív zamyslel a zkusil něco trefit." Chvíli Shina nechal a poté znovu promluvil. "Takže..napadlo tě něco?" zeptal se s překříženýma rukama.

Midori Hyuuga
Cesta směr Uragawa
Trochu jí překvapilo, když Tenshi místo odpovědi začala běhat kolem. Sledovala jí a zároveň naslouchala Kasumi. Musela uznat, že druhá Hyuuga má pravdu, ale rozhodně by to řekla jinak. Pokud vůbec, jelikož senseiovu reakci by proti sobě mít namířenou nechtěla. A připálená nechtěla skončit už vůbec. Potom co si zařval to vypadalo, že se trochu uklidnil. Čekala, že si najde nějaký důvod zařvat si na všechny tři, ale nechal jí ušetřenou. Oddechla si a v tichosti pokračovala dál.
Jakmile se zastavili, začala se rozhlížet kolem. V jejím případě bylo lepší znát terén. Kasumi jí ani volat nemusela, jelikož si Midori všimla, že nad něčím přemýšlí a byla připravená poslechnout. Přecejenom z nich byla nejzkušenější.
"Umím. Vodu mám sebou," vytáhla nádobu s vodou, kterou si tentokrát nezapomněla, když si všimla, že se Kasumi rozhlíží. Uvažovala jestli má připojit svůj názor jak se sensei bude tvářit, ale rozhodla se nechat si to pro sebe. Vzápětí trochu zrudla, když Kasumi narazila na nepovedený pokus o spolupráci s Kaoru a uvědomovala si, že se to nesmí zopakovat.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, u vodopádu
Takuya se zašklebil, když si do něj medvěd dloubl, ale tentokrát se kupodivu komentáře zdržel.
Chlupáč pokračoval s výkladem a kladl černovláskovi na srdce, jak zásadní je tenhle trénink pro kariéru každého, kdo by se kdy chtěl stát pořádným hrdinou, na což se černovlásek šklebil dál.
Chůze po vodě sice celkem hustá záležitost byla, to ano, ale Takuya byl tak nějak víc přes ty zářivější a efektivnější věci, jako bylo plivání ohně nebo drcení kamení holou rukou.
„No jo furt! Tseh! Todleto mě nezastaví, si nemysli! Zmáknu to raz dva a pak mě naučíš něco s čim toho blonďatýho brejlouna příště vodpálim za hory!“ prohlásil netrpělivě Takuya a máchl při tom rukama.
Medvídek mu pak ale onu chůzi po vodě názorně ukázal, a něco vidět bylo něco jiného než o tom jen mluvit.
Černovlásek zůstal na chlupáče i přes počáteční protest zaujatě civět, když viděl, jak si na té vodě stojí, jako by se nechumelilo.
„Yooosh! Jdu na to!“ přispěchal mladý genin hned na to zapáleně k vodě a složil pečeť soustředění.
Ten medvěd si tam stál jako by to byla samozřejmost. Jak těžký to může bejt!?
Když černovlásek nastřádal chakru do chodidel, otevřel prudce oči a stoupl si pravou nohou na vodu... Tedy, spíš DO vody.
Noha se mu totiž okamžitě propadla pod hladinu a on ztratil rovnováhu.
„Vuahahahaaaa!“ zamával Takuya párkrát vyjeveně rukama, načež zahučel po hlavě do řeky. Medvěd, stojící opodál, měl pravdu. Proud zde byl opravdu silný. Začal černovláska okamžitě unášet pryč, vstříc ne zrovna bezpečně znějícímu syčení.
„Bwah!“ zalapal po dechu Takuya, když jeho černá kštice vykoukla nad hladinu, načež se zarazil. Voda ho nesla přímo vstříc vodopádu.
„Gwaaaah! Yabeee! (Průseeer!)“ zaječel Takuya načež s vyjeveným výrazem okamžitě nasadil maximální rychlost kraulu proti proudu, div si ramena nevykloubil. Ten byl na černovláska ale přeci jen moc silný a on tak svůj osud jen lehce zpomalil.
„O-Oi! Medvědeee! Dělej něco kusooo!“ vřískal Takuya, který se už viděl, jak se řítí z vodopádu smrti a utrpení do hlubin věčných lovišť.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kagaku Aragi

Ještě jednou zkontroloval celé sídlo. Stopy po jeho domácí laboratoři snad úspěšně zahladil, všechen nadbytečný materiál vyhodil, stejně tak i veškeré květiny a další věci, které by v průběhu jeho nepřítomnosti nemusely přežít. Vlastně ani nevěděl, proč se snaží dům zachovat ve stavu, aby se do něj mohl vrátit. Zde ve vesnici nebylo už nic, co by jej drželo a zajímalo. Vrátil se s vidinou klidných dnů, ale zjistil, že klid pro něj není. No za pokus to alespoň stálo. Jediná, kterou stále nemohl dostat z hlavy, byla ta zatracená Hiroko. Ani jí nestihl pogratulovat k nově nabyté funkci. Chvíli se díval nad zabaleným svitkem papíru s voskovou pečetí, která nesla jeho iniciály. Tak nějak tušil, že jí jeho odchod bude vcelku ukradený, ale přišlo mu blbé se jen tak vypařit a tak ten dopis napsal. Svitek dal do kapsy, naposledy se porozhlídl po domě, zamkl vchodové dveře a klíček hodil na dno jezírka u domu. Zastavil se ještě na jeden pořádný ramen a zamířil k stanici poštovních holubů, kde si jednoho pronajal, aby Hiroko doporučil zprávu. Zase chvíli váhal, pak však holuba vypustil a pozoroval ho, jak letí. Otočil se na patě a vydal se směrem pryč z Konohy. Tato etapa pro něj byla nyní ukončená, avšak si nebyl jistý jak odchází. Zda jako někdo kdo si vyrazil na dovolenou a třeba se někdo vrátí, nebo jako nukenin.

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
'To bude opravdu zajímavá mise,' pomyslela si Nomure. Poté se podívala na Azu, které se tvářila dost smutně. Dívka z klanu Inuzuka přišla pomalu k ní a podívala se na ní. „Azu-san, neboj se všechno dobře dopadne,“ řekla modroočka a usmála se na dívku.
Akimi si mezitím stále prohlížela tygra, byl o tolik větší než ona. Sen mluvil dál s Azu a moc si štěněte, které chodilo okolo nevšímal, jak to tak vypadalo. V tom najednou se tygr zarazil. Akimi se otočila směrem ke dveřím a začala potichu vrčet. Nomure pochopila z feniných reakcí, že se k ním někdo blíží a Sen jí to potvrdil. 'Další problémy? No tohle nám ještě scházelo,' pomyslela si Nomure a vzala si do ruky kunai a mezitím k ní přišla Akimi, odteď už jen mohli čekat, co se bude dít dále.

Zoologická zahrada

Sen, stařík v zoo
Týmu 5
Akaigawa
Stařík se zasmál a přiblížil se k dívce. „Přesně tak, maličká. Je to orel. Nádherné a majestátní zvíře, že?“ Ztišil hlas. „Majestátnější než všichni králové dohromady, řekl bych,“ sdělil a zahihňal se. Své svěřence očividně miloval.
„A copak tady děláš, děvče? Dnes máme zavřeno,“ podivil se.
…
Tygr počkal, až spolu dívky domluví. „Takhle byste neměla smýšlet, Azu-san. Každý jednotlivec je důležitý, ať si říká, kdo chce, co chce.“ Krátce se odmlčel a zatvářil se dotčeně. „A nechtěl jsem vás sníst. Kdybych vás chtěl sníst, už vás trávím. Dával jsem vám čas na útěk a vy jste ztu…,“ vyčetl jí a zarazil se. I Akimi mohla vycítit přicházející pach cizího člověka.
„Někdo sem jde…,“ šeptl Sen. „Buďte tiše. Azu-san, rozvaž mě…“

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Pěst narazila do země a dívka se s vyjeknutím zapotácela. Než se nadála, muž zařval, až jí ztuhla krev v žilách, a na její drobné tělíčko mířila další rána. Onigiřiny zorničky se zúžily, jak se jí vlil adrenalin do žil. Tohle nemohla brát jako trénink. Vždyť takovou ránu nemusela přežít!
Rychlost okamžiku a hrozící nebezpečí zrychlily její reflexy. Znovu uskočila a tentokrát posílila chodidla chakrou, aby se od jounina vzdálila co nejvíc. Přemetem se dostala několik metrů od Kumara a sykla, protože jí od té rány zabolely paty. Pozornost však upínala jinam. Musela zaútočit. Kdyby měla jen uhýbat, velmi rychle se unaví.
Už při dopadu tasila čtyři shurikeny, v každé ruce držela dva, a hodila je po muži. Nato levačkou zachytila opasek držící její katanu, pravačku položila na jílec a rozeběhla se vstříc člověku, který jí chtěl zpřelámat kosti.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)

Homura vypadal, že ho její poznámky skutečně naštvaly.
'Někdo je tu cholerik,' pomyslela si. Opravdu jí dostávalo, jak snadné je ho pokaždé vytočit a to spíš doufala, že něco vyleze z té nové slečny.
"Tak se nerozčilujte šéfe," přikývla jako že chápe a už bude konečně zticha, aby přestala ničit jeho křehkou duševní rovnováhu.
Dalších pár hodin po cestě opravdu vládlo ticho, když dorazili na místo, kde se Homura zarazil a vyhlásil trénink, Kasumi jako by se okamžitě připravila a vzala to smrtelně vážně. Řekl že mají tři minuty, což bylo podstatně víc, než by měly v opravdovém boji. Její první myšlenka byla, jaké má jejich sensei slabiny. Už ho viděla několikrát v akci, ale pokaždé co si pamatovala používal Katon a zapaloval jím vše v dosahu desítek metrů. Věděla, že tohle bude těžké pořízení. Zavolala ty dvě k sobě a první se podívala po Tenshi.
"Měli bysme ho obejít ze všech stran, což bude možná vypadat dětinsky a směšně, ale ty jestli umíš nějakou z těch Inuzukovských destruktivních technik, tak si můžeš stoupnout trochu víc zezadu," začala vysvětlovat jak to vidí, "Midori, ty umíš používat Vodní Jehly, ne?" Rozhlédla se jestli je poblíž nějaká kaluž, ale i tak měl někdo z nich určitě dost vody, aby se dala použít. "Těm se dost těžko uhýbá," pokračovala, "já bych mohla zkusit Hakke Kūshō, pro začátek, uvidíme, jak se na to bude tvářit. Hlavně bychom měly útočit všechny naráz, jinak to nemá smysl a nepozabíjet se mezi sebou," dodala, protože si pamatovala poslední pokus Midori a té předchozí Inuzuky ji sundat, který skončil málem tak, že se sejmuly navzájem. "Nějaké další návrhy?" Nadzvedla pak obočí, protože víc dopředu nemohla vymyslet, netušila, co na ně všechno vytáhne, když né Katon.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Momo Inuzuka
Tým 3
Junna se zdála být v pořádku. Momo tedy sebrala Mihiho, kterému naštěstí také nic nebylo a chystala se vyrazit za Naruki. V tom však mezi ní a Junnu dopadl výbušný lístek. Naruki i loutka byli pryč, tohle byl tedy tah ze strany senseie. Zdálo se, že jim to chce ztížit jak jen mohl.
Momo splašeně jako kůň odskočila šipku vedle do trávy a doufala, že Junna i Mihi udělají to samé. Lístek však nevybuchl okamžitě, takže to měli oba v pohodě stihnout.
"Nevím, jestli umíš stopovat, takže s tebou nechám Mihiho. Já vyrazím napřed. Spoléhám na tebe." Zvolala na hnědovlásku a sama vyrazila za Naruki. Byla to ona. Teď už ji podle pachu poznala. Měli ale docela náskok. Proto nechala Mihiho pozadu, protože si nebyla jistá, jestli by je Junna byla schopna sama najít.
Momo náskok rychle snižovala, jelikož byla stále ve zvířecím módu. To však nevydrželo dlouho a tak musela zpomalit. Naštěstí se pohyb Naruki zastavil. Inuzuka doběhla k místu, kde cítila jejich pach a všimla si, že loutka leží na zemi. Naruki byla hned za ní. Na tu ale nebyl čas.
Momo okamžitě vystartovala k loutce a pokusila se jí sebrat svitek, i když by si měla nejdříve prohlédnout okolí, aby zde nebyly žádné pasti a tak. Podruhé se už totiž chytit za nohu nehodlala nechat.

Shin Sarutobi (Tým 6)
Doma > Nemocnice

Po tréninku se chlapec vracel zpět domů a před jeho dveřmi už ležel vzkaz. Otevřel ho a podíval se, co obsahuje. Sensei mu tam nechal informaci, kde se druhý den ráno sejdou. Shin jej schoval do kapsy, odešel se umýt a spát, na jídlo neměl ani pomyšlení, jak byl unavený. Druhého dne ráno vstal, aby si připravil svačinu, jelikož netušil, co ho dnes čeká.
"Vzhledem k tomu, že je to před nemocnicí... jak příhodné," pomyslel si, že určitě půjde o nějaký pěkný trénink. Zabalil si všechny svoje věci a vyrazil ulicemi Konohy k nemocnci. Nebylo to daleko, takže jakmile přišel, opřel se o zídku a čekal, kdy se ukáže jeho nový sensei. Na chvíli se zamyslel, jak mu asi dopadlo včerejší pořízení s Asajakem, jestli to myslel opravdu vážně, že už ho nebere ani jako člena týmu, ale věděl, že to není něco, do čeho by měl zasahovat, přece jen je to hlavně Asajakeho věc. Zřejmě má ke svému poněkud dětiskému chování nějaký důvod.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Nao Nakanawa
Tým 16
Nao se opravdu ale opravdu soustředila, i když u toho vypadala spíše směšně, než-li vážně. Ne že by to ale bylo naschvál, s jejím vzhledem nevinné holčičky totiž nebylo zrovna dvakrát jednoduché nasadit tvrdý výraz. Naštěstí ale nemusela, jelikož už Itsumi dorazila. V tréninku však měli překvapivě pokračovat. Nao trošku vystresovaně vzdychla a opět zavřela oči, aby se mohla soustředit.
Sensei opět nastínil místo. Nejdříve si měli představit les. Na tom samotném nebylo nic těžkého, kolem Konohagakure jich bylo plno. Nao si v nich často hrávala, když byla malá. Celé jí to nyní vracelo vzpomínky. Nebyl zde však čas vzpomínat, sensei pokračoval. Měli si sami sebe představit jako silného jounina s vestou, kunaiema a tak dál. Ta představa sama o sobě byla pro Nao docela absurdní, jelikož nikdy neměla velké sebevědomí a tak ani nepočítala s tím, že by to někdy někam dotáhla. Ta představa však byla jaksi hřejivá. Takový ten pocit pýchy, když to člověk někam dotáhne i přes to, že v něj ostatní nikdy nevěřili. Ten pocit, že jste jim to natřeli. Celé se to zdálo příjemné, když v tom se to trošičku začalo hroutit. Nyní měli na vybranou, jestli svého oponenta, se kterým pravděpodobně zápasili zabijí, nebo nechají žít. Nao se myšlenka na zabití ani trochu nelíbila, ale to nebylo ani zdaleka všechno. Ta osoba totiž byla Itsumi.
Růžovovláska se v tureckém sedu krapet roztřásla, ale snažila se, aby to nebylo znát. Přišla o rodiče, nechtěla přijít i o Itsumi a už vůbec ne vlastní rukou. Zabít ji? Nikdy! Ale co kdyby jí Itsumi napadla? Co by potom mohla dělat? Křehké tělo se nyní třáslo dvakrát více. Nao svěsila hlavu. Nevěděla co dělat. Už jenom ta představa bolela.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Sledovala počínání sensei, než nakonec zmizela. Svoji pozornost přesměrovala na tygra, když ji oslovil.
"V pořádku, nakonec žiju a ono by to bylo stejnak jedno," povzdechla si, než pokračovala, "A stačí jen Azu. usmála se mile na Sena. Usedla naproti němu do seizy, jelikož nevěděla, jak dlouho budou čekat než senseie 'zabije' Naoko a vrátí se zpět.
"Počáteční úkol byl pochytat všechna uteklá zvířata ze zoo, ale pak se něco stalo, já obvinila Naoko, utekla, Sen-san se mě pokusil sníst, a nakonec to dopadlo takhle." pověděla opravdu stručně celkové dění a svým milým tichým hláskem.

Naomi Taiko, tým 14, brána Konohy

Usmála se na kluky a čekala s nimi na senseie, který ne a ne přijít. Povzdechla si, zabodla meč do země, načež se o něj opřela a sesunula podél něj k zemi. Pořádně si zívla a začala sledovat okolí, kdyby se náhodou objevil sensei. Po necelé hoďce se konečně uráčil přijít ve velmi zajímavém outfitu. Naomi se začala smát. Zvedla se ze země a následovala příklad Yoie. Objevila se v pyžámku se sovičkou.
"Tak, já jsem taky připravená vyrazit." usmála se nevinně a čekala už jen na to, co se bude dít. Z určitého důvodu měla špatné tušení ohledně pyžam, ale snažila se ono tušení zazdít, tudíž ho ignorovala.

Kumichi Shinya
tým 2
Celý tým se přesunul na cvičište, kde sensei zastavila, a vyhoupla se na jeden z těch vyšších tréninkových špalků. Z něj pak sdělila Shinye její následující úkol. Shinya měla chuť utrousit něco jako proč by měla ztrácet čas a lézt na nějaký pitomý strom, když by mohla normálně plnohodnotně trénovat se svými tymovými kolegy. Když se ale podívala sensei do očí, přešla jí chuť jí nějak provokovat a tak jen spořádaně kývla hlavou a poodešla kousek dál. Tam si vyhlédla pěkného, urostlého listnatého krasavce, a stoupla si před něj. Ohlédla se za sebe, aby zjistila, co dělá zbytek tým, jelikož byla automaticky přesvědčená, že dělají něco o dost zábavnějšího, než to, co dostala za úkol ona.
Opravdu se jí nechtělo, protože jí tenhle trénink přišel už podle znění zadání asi tak produktivní, jako snažit se naučit žábu hrát na flétnu.
Nakonec se však rozhodla, že tenhle trénink zvládne a bude se snažit, už jen proto, aby ukázala sensei, co umí a aby si o ní ostatní nemysleli, jak je slabá.
Přestala vést hlubokomyslné úvahy týkající se tohoto typu tréninku a soustředila čakru do svých chodidel. Přiložila pravou nohu ke kmeni a zkusila, jestli to funguje.

Itsumi Yamanaka
Ulice Konohy

Po návratu a potřebném popadnutí dechu Itsumi poslechla instrukce senseie a sedla si naproti Nao. Vypadalo to, že budou cvičit něco důležitého. Z části měla radost, z části byla nervózní. Zavřela oči a naslouchala sensei. Znělo to jednoduše, měli si jen pokud možno co nejživěji představit to, co jim bude říkat. Znělo to jednoduše.
Prvním byla představa lesa. Itsui hned věděla, co si vybavit. Listnatý les, který je všude kolem Konohy. Takové lesy zbožňovala, hlavně velké košaté duby! A pokračovalo to! Představit si sama sebe jako jounina? S vestou, kunaiem? Itsumi se neubránila a nevědomky se lehce pousmála. Mocná kunoichi, která zachraňuje desítky životů. Znělo to tak hezky, Itsumi se cítila velmi příjemně, bylo to něco, o co se bude určitě snažit, jelikož záchrana životů je její poslání na rozdíl od jejich odebírání. Senseiův hlas zněl až podezřele líbezně, ale Itsumi to konejšilo, připadala si teď velmi příjemně. Zatoulána ve vlastních koutech mysli, kde je svým pánem a nemůže nic pokazit.
Ale při zmínce o konfliktu a soupeři, kterého je třeba eliminovat se Itsumi zamračila. Tenounká obočí se srazila k sobě a ona tušila, že tím sensei někam míří, ač to ze začátku vypadalo tak hezky!
Vítězství a rozsudek smrti nad NAO?! Itsumi nečekala ani vteřinu a okamžitě vytřeštila oči.
Pohledem si zkontrolovala Nao, které nic nebylo a ihned poté věnovala rozhněvaný a zároveň i nechápavý pohled sensei.
"Co to?! Proč?! Kam tím míříte?!"
Rozzlobeně se ptala.

Kumaru (tým 11)
Vousatý ninja hodlal Onigiri pořádně potrápit. Musel si ale dávat pozor, aby jí nějak závažně neublížil. Mrtvý student ničemu neprospěje.
Děvče uskočilo před prvním útokem. Kumaru udeřil pěstí do země. Ta se otřásla a vyvedla tak dívku z rovnováhy.
"NEVÁHEJ!" Zakřičel mohutný ninja, přiskočil k ní a následoval další útok pěstí.
Mezi tím se Medvídek bavil Takuyovým tréninkem.
"Skoro?...Takže vůbec!" Prohlásil trochu škodolibě chlupáč.
"Tohle je ten husťáckej trénink! Prozradím ti tajemnství...každej zdůrazňuji každej hrdina historie uměl chodit po vodě! Jestli to ty nezvládneš, tak jsi top troska mezi všemi troskami, chápeš?"
Chlupáč položil tlapku na vodní hladinu, pak druhou a za chvíli stál na vodní hladině jako by to byla pevná podlaha v domě.
"Princip je stejnej jako když chceš vylézt na strom. Jen s tím rozdílem, že udržet správnou úroveň chakry na nestabilním povrchu je o dost těžší. Musíš přijít na to, kolik chakry musíš použít a na to jak ji udržet. Tak to zkus!"
Medvídek se neskutečně těšil, až Takuya na poprvé neuspěje a poletí z vodopádu dolů vstříc pořádné koupeli. Zápach kovárny z něj byl cítit na sto honů.

Ren Kurogami
Tým 19
Nějaká vesnice asi den cesty od Konohy
Ren si zaujatě prohlížel Taikův maskovaný obličej a v duchu si představoval, co všechno by se pod maskou mohlo skrývat. Napadalo ho tolik věcí, že málem neodolal nutkání vytáhnout pero a skicák a dát se do kreslení, ale milý pozdrav Okami ho včas probral, on jí úsměv oplatil a dřepl si k ostatním na zem do tureckého sedu, opíraje se o kotníky.
Slova se ujala Yuki, ta dívka s bílými vlasy. Ren ji zaujatě poslouchal a fascinovaně si prohlížel její hlavu, jako by veškeré její ne zrovna radostné pohledy na jeho účet šly úplně mimo něj.
Ten příběh s bandity a mizejícími kravami byl opravdu zajímavý! Tedy, alespoň v Renově hlavě.
Během dívčina proslovu si mladík vyndal skicák a pero a začal si cosi kreslit, ať už to bylo cokoliv, figurovali v tom jak části jejich mise, tak samotní členové jeho nového týmu.
Lesk v jeho zelenkavých očích působil téměř dětinsky a jeho počínání roztržitě, jako kdyby ani pořádně nedával pozor...
„Un! (Jop!)“ odvětil však pohotově, když ho Hiroshi oslovil, přestal kreslit a s úsměvem od ucha k uchu k Hyuugovi vzhlédl. „Tohle všechno je děsně zajímavý~! Nemůžu se dočkat, co bude dál!“ prohlásil energicky a uložil si skicák s hotovou kresbou a perem zpět do taštice na opasku.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, místo setkání týmu 11 u poraženého stromu
Takuyovi naskočila žilka na čele.
„OI! MLUVIM NA VÁS VY STAREJ HLUCHEJ KUMA-JIJI!“ zahulákal na Kumara ne zrovna slušně a trpělivě Takuya, když ho jeho sensei ignoroval a dál se věnoval rozhovoru s Onigiri.
Vzápětí se ale do jejich party opět přidal ten malý medvěd, kterého Kumaru přivolal na jejich poslední misi. A jak se ukázalo, Takuyův trénink měl proběhnout pod jeho dohledem.
„Oi oi oi! Já myslel že mě budete trénovat vy vosobně! Co se mam s tim chlupáčem jako naučit!? Cucat med nebo co!?“ rozčiloval se dál Takuya, ale to už ho začal medvěd postrkovat pryč.
„Kdo je u tebe hlína ty rohožko!?“ stočilo se Takuyovo handrkování se ke zvířeti, zatímco spolu odcházeli pryč, nechávajíc Kumara s Onigiri o samotě.
Takuya se ještě chvilku vztekal, ale když začal medvídek mluvit o tom, jak úžasný osud ho po tomto tréninku bude čekat, černovláskův výraz se rychle změnil.
„To je vono u sta kladiv! Přesně takovej trénink já potřebuju!“ zaradoval se zapáleně s pěstmi zatnutými energicky ve vzduchu.
Pak ale přišel dotaz, jehož zodpovězení už Takuyovi tak příjemné nebylo.
Černovláskův zápal o něco povadl, on uhnul pohledem a s lehce zahanbeným ruměncem ve tváři a rukama založenýma na prsou pohlédl stranou.
„Skoro...“ utrousil. Samozřejmě, že nic takového neuměl. Díky Ranmarovi věděl, že něco takového jde, a naučil se i první krok, chodit po stromech, ale tohle ještě neuměl.
„Tak mě to rychle douč chlupáči ať mužem jít na ten husťáckej trénink pro hrdiny jasan!?“ nasadil znovu ten svůj nedočkavý výraz plný odhodlání, překypující energií. Tohle se hodlal naučit co nejrychleji to půjde a pokračovat ještě dál! A až se příště potká s tím proradným zrzkem, ukáže mu, co se v něm ve skutečnosti skrývá!

Homura
Tým 1
Cesta směr Uragawa
Čím déle Kasumi řečnila, tím víc se Homura znovu hrbil a na čele mu pulzovala čím dál větší, pomyslná žilka.
„JESTLI NEZAVŘEŠ KLAPAČKU TAK TAM RÁNO NEDOJDETE JEN UTAHANÝ, ALE I PŘISMAHLÝ!“ došla mu po chvilce trpělivost, které od přírody moc neměl a on zahulákal na černovlásku, div jí vlasy nezavlály. Tím se ale zase trošku uklidnil a tak se mu opět podařilo nasadit relativně normální tón a výraz.
„To je keců! Seš voják holka! Někdy je prostě třeba dřív běhat než chodit, jasný!? Jestli na to nemáš tak se vrať k mámě! A TY TU PŘESTAŇ LÍTAT JAK POŠUK TENSHI!“ zpražil Kasumi ohnivec pohledem, načež zahromoval podruhé, když se kolem něho prohnala Tenshi s Haru a začaly poskakovat okolo.
Muž si zničeně povzdechl a promnul kořen nosu.
„Za co...“ utrousil, ale jelikož ho vzápětí napadlo pár odpovědí, zašklebil se a s rukama v kapsách pokračoval dál.
Ještě pár hodin šli, načež Homura odbočil z cesty mezi stromy a po chvilce zastavil úplně. Byli uprostřed obyčejného lesa, se stromy okolo, zemí, posetou trávou a listím pod nimi a sluncem, prosvítajícím korunami nad nimi.
„Fajn. Za pár minut bude poledne a čas na jídlo. Ideální příležitost jak trochu vytrávit!“ otočil se k nim čelem jejich sensei a divoce se zazubil.
„Chtěli ste trénink a máte ho mít! Máte tři minuty na to se domluvit, jak mě sundáte... Jo a... slibuju, že nebudu používat katon, fajn...?“ sdělil trojici ohnivec, při čemž se konci trochu provinile zarazil a s podrbáním za hlavou uhnul pohledem.
„Tak jo, začínáme!“ odstartoval jim to a vzhlédl k nebi. Snad aby použil slunce jako časomíru? Nebo aby působil odkrytě? Tak či onak, za tři minuty na tom už nebude záležet.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hitsugaya Hyuuga-tim 14

Z nejakého dovodu nespozoroval Yoia v tieni a samého ho to prekvapilo. Zdalo sa ale, ze je pozitivne naladeny. To bol aj Hitsugaya a tak s úsmevom mu pozdrav opatoval. nez vsak stihol zistit hocico viac uz sa prirutila Naomi. Splocn cakajuc na senseia rozmyslal co budu dalej robit. Uz sa ich to chcel spytat ked sensei konecne dosiel. Nad jeho oblecenim sa Hitsugaya len zacal smiat: ,,To ze meskate hodinu je jedna vec..ale to ze ani ta hodina vam nestacila je vec druha'' povedal s uskrnom. ,,Mame na vas pockat alebo vyrazit...niekam?''

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Kagaku Aragi

Konečně se dostali k nějaké akci. Jeho týmoví spolubojovníci mluvili něco o nějakém tréningu přežití. Upřímně si nedokázal představit, že by ty děcka čelili většímu nebezpečí než výprasku za špatnou známku z akademie, ale tak asi ho jenom klamali vzhledem. O to se také rozhodl pokusit on jenže to bude asi těžké. Ovšem nic mu nebránilo v tomu, aby se o to alespoň pokusil.
"Ehm no," začal se hluboce zamýšlet.
"Moc toho není, mám dobré základy v boji s katanou a s taijutsu, chtěl bych se i naučit nějaký element." To se však mohlo jevit jako problém. Jeden element už na poměrně dobré úrovni ovládal a tak by se tedy musel nějakým způsobem obelstít papírky, jenže neměl žádné tušení jak by to mohl udělat.
"Mým elementem by měl být Doton" zalhal.
"Můj předchozí sensei ho však pouze zjistil, žádný další tréning s ním jsem neabsolvoval" rozpovídal se a byl vcelku zvědavý jakým směrem se to vyvine.

Zoologická zahrada

Naoko
Tým 5
Zoologická zahrada

Děvčátku ucuklo rukou a pohlédla směrem, odkud se ozval hlas staříka. Na obličeji se jí objevil překvapený výraz, jako by ji překvapilo, že na ní někdo vůbec promluvil. Trošku odstoupila od klece a na obličeji se jí opět zjevil mírně rošťácký výraz, který znovu upřela na ptáka. Naoko potřebovala se staříkem zavést nějaký nevinný rozhovor, jenže jak zavést nevinný rozhovor, který by byl nevinný. Samotné děvčátko, které uteklo rodičům a ještě si neuvědomila, že ji nikdo nezačal hledat. To bylo zajímavé přestrojení, ale dalo se s tím pracovat. Potřebuje nenápadně zjistit nějaké informace. Zatím však musí hrát svou roli.
"Už sem si myslila, že tady nikdo neni."
Usmála se na staříka.
"Co to je za ptáka? Nějakej druh Vorla?"
Optala se se zájmem, jako by otázku chybících lidí přešla, aniž by na ni potřebovala odpověď. Pták byl evidentně přednější.

Lesní závod

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
V lese

Věci se dali do pohybu a ani Shikamuro nemohl meškat. Musel děvčata sledovat, jak se s celou sotuací poperou. Juuna loutce vyřadila henge techniku a tak nemohli být dále klamáni náhlým přepadením Naruki. Ta vyskočila ze svého úkrytu a jala se pronásledovat loutku. Momo s Juunou zůstali pozadu, protože opět ukázali, že jim záleží více na nich, než na misi. To nebylo moc dobré. Proto Shikamuro neváhal, vytáhl z pouzdra kunai s výbušným lístkem a hodil he mezi dívky. Kunai zasvištěl vzduchem a zabodl se do země. Výbušný lístek okamžitě chytl a dívky měli jen pět sekund na rozhodnutí. Nara tam nahoře již nebyl. Přemístil se.
...
Loutka sice nebyla nijak extra rychlá, ale stále měla náskok, který se Naruki normálními silamy nedařilo zkrátit. Honička trvala snad půl hodiny, než loutka zakopla o kořen a zůstala bez pohnutí ležet.