NFFORPG - Konohagakure no Sato

Tokune Wakamuro
Tím 6
Nemocnica

Ten chlapík vstal a mňa zaplavil pocit, že by som tu nemal byť, a že by som z toho mohol mať problémy. Tokune pred rokom by sa začal ospravedlňovať a odchádzať, ale ja už nie. Stál som tam s kamenným pohľadom, aj keď mi po čele stekal pot. No nakoniec sa ukázalo, že som urobil dobre. Muž sa predstavil ako Asai Hachigoro, sensei tímu 6, inými slovami, muž, ktorého som hľadal. Teraz prišla tá chvíľa.
,,Tokune Wakamuro... Váš nový študent," predstavil som sa.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Takuya se slzičkami v očích a mírně pozvedlými dlaněmi sledoval, jak v dívce její buřt rychle zmizel, načež jen zdrceně sklopil hlavu, když se mu Onigiri s plnou pusou omluvila, ale nic neřekl.
„Có? Zpátky do vody!? Ale Kumaru-sensei... já mam děsnej hlad...“ skučel černovlásek, ale nakonec se i on horko těžko sebral ze země a s kručením v břiše, které by přehlušilo klidně i Utariho bručení, si to zamířil k vodě. Po cestě mu však padl zrak na opodál ležící meč a on se zarazil, načež změnil směr a zamířil k Anikimu.
„Yosh! Tohle zvládnem spolu!“ umanul si Takuya s úsměvem, když si házel pouzdro s mečem přes rameno, a vykročil za Onigiri.
Ze začátku opět vypadalo jako provazochodec, snažící se nespadnout, ale když viděl, že se mu vážně daří stát na hladině, aniž by měl pocit, že se pod ni každou chvilku propadne, roztáhl se mu ve tváři široký úsměv.
„Yoshaaa! Chůze po vodě zmáknutá, Kumaru-sensei! Nepodceňujte tým 11, hehé!“ poskočil si Takuya, když došel k Onigiri, s úsměvem od ucha k uchu vypnul hrdě hruď a založil si ruce v bok.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Suzume Adi [Ady]
Tým 2
Cvičiště

Narozdíl od všech ostatních vyjukaných členů týmu se Hide s obvyklým chladným nezájmem pustil do dalšího tréninku. Cizí chlapec tedy neznamenal přímé nebezpečí, čímž pro Hideharua zřejmě ztratil hodnotu.
Adi oproti tomu na tváři zůstal pátravý, napůl ostražitý výraz. Který se změnil ve výraz překvapený, jakmile cizí chlapec uposlechnul Nozomin pokyn a představil se. Jako Kurogami Ren... z týmu 2? Červenovláska nikdy neslyšela o složení týmu jiném než trojčlenném, pod vedením jednoho jounina. Jistě, nepochybně existovaly nějaké speciální výjimky, ale proč by k nim měl patřit zrovna jejich "obyčejný" tým?
Adi pochybovala o tom, jestli se pod chlapcovým usměvavým obličejem přeci jen neskrývá hrozba. Někdo, kdo se chtěl vydávat za obyčejného kluka-genina a trochu mu nevyšla tipovačka ohledně toho ke kterému týmu se bude hlásit. Vždyť by teoreticky mohl být proměněn pomocí obyčejného Henge, ačkoliv si dívka nebyla jistá, zda by to ušlo Nozomině pozornosti.
Tenhle den začínal být čím dál tím divnější. Teď by z nebe mohli začít padat ještě obrovští sloni nebo nosorožci. Už by mě to ani moc nepřekvapilo.

Zoologická zahrada

Yoshi, Sen
Týmu 5
Akaigawa
Yoshi zaujatě povytáhl obočí. „Nomi-chan (nomi = blecha) umí taky kousat, jo? Jsem zvědavej,“ neodpustil si poznámku. Jeho oči i reakce byly velmi rychlé. Nomuřin útok se mu dál naprosto nesmyslný. Jednoduše zvedl ruku, na niž dívka mířila, a ranou hřbetu ruky do obličeje ji poslal několik metrů vzad. Azu, která se objevila za ním, dostala kopanec z otočky do hlavy, který ji též donutil nedobrovolně couvnout.
„Azu, Nomure,“ ozval se chraplavým hlasem Sen a zatnul tlapy. „Má… má svitek, kterým mě drží!“ vypadlo z něj najednou s ohromným úsilím. „Zničte ho!“

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Onigiri velice brzy zachytila Takuyův zkoumavý pohled, který se zaměřil na dívčin špekáček. Kunoichi se zatvářila velmi ohroženě a zbytek jídla zbodla na jeden hlt. Obvykle by se rozdělila, ale trénink jí udělal do žaludku díru. „Gomen nahai,“ zahuhlala a připlácla si dlaň na ústa. Její tváře nabyly křeččího tvaru a tmavovláska se začervenala. Kdyby ji viděla její maminka, vytahala by ji za uši.
Kumaru zavelel, Onigiri se s nově nabranými silami zvedla a pospíchala do vody. Složila pečeť beránka a očistně se nadechla. Udělala první krok, druhý, třetí, zastavila se. Stála. Opravdu stála.
Konečně se odvážila otevřít oči a začít dýchat, opatrně se rozhlížela. Výhled z hladiny se jí zamlouval.
Vesele provedla čelem vzad, pusu od ucha k uchu. „Takhle to umím já!“

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Nozomi si povzdychla nad Hideharovou „zapálenou“ reakcí a nechala jej trénovat. Až dnes skončí trénink, navštíví ho a promluví si spolu. Z myšlenek ji vytrhnulo oznámení hnědovláska.
„Tým dva jsme my a jsme všichni,“ povytáhla žena obočí. „Nedostala jsem zprávu o novém členovi ani vysvětlení o nezvyklém složení týmu. Neneseš ho s sebou, Rene?“

Asai Hachigoro
Tým 6

Chlapce někdo vyrušil hned, jakmile stačil položit otázku svému studentovi.
"Hmm...?" Se zamračeným výrazem zvedl pohled k blonďákovi, který se přiřítil a bez zaklepání vstoupil. "Já jsem sensei týmu 6." odpověděl a vstal ze židle. "Jsem Asai Hachigoro." představil se s chladně ledovým pohledem. Postoupil o něco blíž k chlapci. "Potřebuješ ode mě něco?" zeptal se a zastavil. Překřížil ruce a čekal, co z blonďáčka vypadne. Každou chvílí měla přijít Nana a Asaie polil pot při pomyšlení, že jí bude muset vysvětlovat, co tu dělá nějaký kluk, o kterém se při jejich předchozím rozhovoru ani nezmínil.

Yamanaka Yoi
Tým 14

Chlapec pečlivě poslouchal, aby si do paměti uložil všechny informace, které jim sensei ohledně jejich mise sdělil. Doufal, že později mu třeba pomůžou případ vyřešit. Přeci jen cítil malinko tlak, který na sebe sám vyvíjel, jelikož se mu zdálo, že by to měl být právě on, kdo bude na této misi nejaktivnější. Byl v týmu nový a navíc všichni tři věděli, že Naomi je tu od toho aby ničila a případně třeba trochu potloukla nějaké ty hajzlíky. To bohužel Yoi neuměl, a právě proto měl pocit, že by se měl chytit toho co umí pro změnu on. Byl kvůli tomu maličko nervózní.
Když Shikarou skončil mluvit na téma jejich mise, přesunul se tématu tréninku Naomi s Yoiem. Vytáhl černý kus látky z batohu a začal mluvit k blonďáčkovi.
"Huh?!" vydal ze sebe Yoi a chytil šátek, který po něm sensei hodil. "Mám jít celou dobu poslepu...?" zeptal se, aby se ujistil, že dobře slyšel. "Dobrá..." Došlo mu, že muž se snažil vyhovět jeho prosbě týkající se tréninku na sensibila, ale nečekal, že první trénink bude už tak náročný. Respektive on nebyl až tak těžký, ale bylo to pro Yoie něco dost neznámého, a tak čekal nejdřív nějaký úvod nebo něco podobného. Pomyslel si, že bude jistě zá úplné nemehlo, jelikož si představil, jak se bude potácet po okolí úplně jiným směrem, než ostatní a jak ho bude muset Shikarou navádět na směr správný. Nechtěl však protestovat. Těžce polkl a začal si vázat černou látku kolem hlavy. Pevně šátek utáhl, zhluboka se nadechl a vydechl. 'Tohle bude fuška...' pomyslel si.
Sensei poté začal mluvit k Naomi. Yoi na tom byl nejspíš ještě dobře. Nést na zádech sedmdesát kilo to opravdu nebylo nic pro něj. Zaposlouchal se do okolí a pokoušel se zvyknout si svůj slepý stav.

Tokune Wakamuro
Nemocnica

Sestrička mi momentálne bránila vo výhľade na muža, ktorého som mal v pláne stretnúť.
,,Nie, ma´am, ja musím ísť za tamtým mužom," vravel som nespúšťajúc oči z muža. Keď nejaká ďalšia doktorka viedla muža a jeho spoločnosť, možno jeho študenta, preč, bál som sa, že by som ho mohol stratiť z dohľadu. Sestričku, ktorá ma zastavila som jemne odsunul na bok a utekal som tam, kde som videl toho chlapíka. Doktorka im otvorila nejakú miestnosť a oni vošli. Pribehol som k dverám a vstúpil som dnu, bez zaklopania. Bielovlasý sedel za stolom a vyzeralo to, že som ho práve vyrušil v rozhovore, počul som nejaký hlas tesne predtým, než som vošiel. Zdvihol som ruky voľne k hlave.
,,Hej, vy asi neviete, kto som, ale vyzeráte, že sa tu vyznáte, ja hľadám tím 6, respektíve jeho senseia... Napadlo ma, že by ste mi mohli poradiť," spustil som stále s rukami na hlave, aby si nemysleli, že niečo skúšam. Dnes si už človek nemohol byť istý.

Zlodeji vo Fuku

Shikarou Nara
Tím 14

Vypočul si komentáre od detí a na moment sa zamyslel. K tejto misií nedostali veľa informácií, pretože všetci predpokladali, že ide len o nejakú miestnu pouličnú zmesku kradnúcu po obchodoch. Shikarou zastal uprostred chôdze a vyčkal, kým deti urobia totožnú činnosť. Potom sa nadýchol a pustil sa do rozprávania.
"Nemáme veľa informácií, vieme akurát toľko, kde sa dané prepady dejú a že mizne veľa kíl mäsových výrobkov. Nič iné zlodeji nekradnú. Prvýkrát zmizli aj nejaké sladkosti, ale odvtedy nič podobné, len mäso. K vykradnutiu dochádza vždy v noci, nikdy nie ten istý obchod. Fuku je malinká dedinka, avšak je známa súkromníkmi, ktorí si tam obchody zakladajú priamo doma, pretože sa Fuku nachádza uprostred veľkých cestovateľských ciest - denne tade prejde aj niekoľko sto ľudí. Podozrivý môže byť ktokoľvek. Jedna vec je však zvláštna - nikdy nie sú žiadne známky prepadu, či rozbitých vecí, akoby daná osoba mala zakaždým prístup ku kľúčom a jednoducho si otvorila..." Na dlhú chvíľu sa odmlčal a zlatistým zrakom prešiel dvojicu. Neprirodzene mu vyschlo v hrdle a tak musel siahnuť po vode uloženej v bočnej kapse nohavíc... ktoré tam však neboli. Počas rozprávania zabudol nato, že má na sebe pyžamový spodok. Významne si odkašľal, aby zakryl tento fakt a naklonil hlavu smerom k oblohe. Nebol na nej jediný obláčik, slnko jasne svietilo a vetrík pofukoval. Krásne počasie..
"Ehm.. Ale.. O tom potom. Teraz prejdeme k vašemu tréningu počas cesty," odtrhol zrak od modrej "krajiny" nad nimi a pozrel najprv na Yoia. Tentokrát nesiahol do vrecka nohavíc, ale začal sa hrabať v batohu prehodenom na chrbáte. Po chvíli našiel niečo, čo hľadal - dlhý čierny kus látky vhodný ako provizórny obväz.
"Uviaž si to okolo očí a nasledujúcich pár hodín pôjdeš len podľa svojich ostatných 4 zmyslov, zrak vynecháme. Ani ja, ani Naomi ti nebudeme pomáhať a držať ťa za ruku, či navigovať. Šatku si môžeš dať z očí až večer, dovtedy jednoducho.. prídeš o zrak," šibalsky sa usmial a šatku po chlapcovi hodil. Potom jeho pohľad prešiel na dievča v tíme. Úsmev z jeho pier nezmizol, takže mohol pôsobiť trochu psycho.. Bez slov sa začal okolo seba obzerať a niečo v okolnej prírode hľadať. Netrvalo to ani dlho a už sa rozišiel smerom za dvojicu, ktorú tam nechal nechápavo stáť. Asi po piatich metrov zastavil a nohu si vyložil na obrovský balvan stojaci uprostred zelene. Mohol mať približne 70 kíl. Shikarouv úsmev sa znovu spiklenecky roztiahol na Naomi.
"Naomi-san, toto bude na nasledujúcich niekoľko hodín tvoj nový najlepší kamarát, tvoje dieťa, tvoja starosť.. Ponesieš ho k táboru a ustelieš mu.. Teda, to posledné nemusíš brať doslova, ale k táboru ho ponesieš. Šup šup," milo sa na ňu zazubil a zložil z balvanu nohu dole. Teraz len mohol dúfať, že misia bude naozaj jednoduchá, bez nečakaných súbojov a že tie dve deti prežijú aspoň dnešný deň, keďže skutočný tréning ani nezačal. Bez ďalších slov sa im otočil chrbtom, založil si ruky za hlavu a začal veselo pochodovať preč. Občas ľúbil byť 'zlý' a rozdávať príkazy.. Nad tou myšlienkou sa slastne usmial, ale to už bol zase v úplne inom svete.

Som späť, bojte sa ^_^

Kumaru (Tým 11)
Děcka vypadala spokojeně a vděčně za trochu tepla. Skončilo to dost rychle. Hned jak Onigiri dojedla, poslal je Kumaru zpátky do vody.
"Hmmm, zpátky do vody, chci vidět jak to perfektně zvládáte."
Utari zívl a začal se protahovat.
"Asi už bych fakt měl jít ať se Stará nebojí...Mějte se haranti a koukejte se učit! Příště až se uvidíme, nechci vidět žádný slabochy jasný?!" Rozloučil se Utari a zmizel v obláčku dýmu.
"Čím dřív to zvládnete, tím dříve budete moci jít domů." Prohlásil Ninja, vstal a začal se také protahovat jako před chvílí Utari.

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna zamlkle následovala svůj tým a ignorovala otázky Naruki i poskakování a šílení Momo. Dobře, pokoušela se je ignorovat. Vysvobodil ji až sensei, který obě dívky poslal na hlídku.
Hnědovláska měla zůstat s ním a ukázalo se, že si s ní chce Shikamuro promluvit.
„Děkuju…,“ pípla rozpačitě. „Nebylo to těžké. Nejprve jsem myslela, že se chcete spojit s Naruki-san proti mně a Momo, ale to byste nevyhrožoval oběma, když jste mě chytil… Přesto k čemu je mi dobrá hlava, když si ji nedokážu udržet na krku? Já Momo-san s Naruki-san zatím prostě nedokážu uvěřit. Víte, já měla kamarádku. Naše kamarádství utvrdila zkouška ohněm. Společně jsme se vypořádaly s týmem z Kirigakure a dobyly sokolovnu. Ayano-chan jsem věřila, ale teď je pryč. Já se nedokážu spřátelit jen tak s někým.“
Krátce se odmlčela a zabodla pohled do země. „Na akademii mi kvůli tomu říkali, že jsem namyšlená… Sensei, je to tak? To, že jim nevěřím… Je to také mnou?“

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5, Akaigawa

Sledovala tak zvaného starostu, který odkopl nebohé štěně na stěnu a poslal Nomure na ni. Azri reagovala ihned a uhnula se. Probodla pohledem muže. Sen se pokusil na muže zaútočit, ale místo něho se zjevil kus špalku. Pohlédla na dveře, kde stál mladík v černém, který během chvilky poslal tygra k zemi. Měla nemilé tušení, jak tenhle boj skončí. Krasavec se představil jako Yoshi a pronesl něco ve smyslu, že si s nimi užije. Azri nic neříkala a jen se na něj dívala. Zachovávala si svůj klid. Potřebovaly plán, né přímý útok, jak ukázala Inuzuka. Vytáhla kunai z kapsy a postavila se do bojové pozice. Měly minimální šance na vyváznutí z toho dle boje živé. Pokud by zaútočila, mohly by skončit, ale když nic neudělá, bude zase Norume v problémech. Složila pečetě na Shunshin, načež zmizela. Objevila se přikrčená za Yoshim s účelem mu podkopnout nohy.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
„Bwuahah!“ zalapal po vzduchu Takuya za dnešek už po bůh ví kolikáté, když mu Onigiri pomohla zpátky na hladinu, načež se vydýchal a po cestě na břeh vrhal nakrknutým pohledem po medvědovi, nic ale neřekl.
K ohni se posadil rád a blízko. Teplo sálající z plamene mu ve tváři vykouzlilo blažený úsměv. Až teď si totiž uvědomil, jak promočený a zmrzlý byl. Jeho tělo po žáru ohně přímo volalo. A žaludek po jídle, kterého se domáhal hlasitým kručením.
Naštěstí jim Kumaru rozdal špekáčky a Takuya se do svého s vervou pustil.
„Mmm! Umeehehé! (To je dobrýhyhý!)“ liboval si Takuya s boulemi až za ušima. Moc dlouho mu to ale nevydrželo. Špekáček v něm zmizel prakticky na dvě kousnutí, jeho kručení v žaludku se brzo vrátilo a on s pomyslným „jii“ (japonské citoslovce pro zírání) a rukama opřenýma o kotníky v tureckém sedu civěl se slinou u pusy na Onigiri, která si na svém přídělu stále ještě pochutnávala.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Onigiri se usmívala jako sluníčko, dokud Takuya nevykřikl a neskončil pod vodou. Dívka, vida užovku, se naježila a usilovně se snažila neztratit koncentraci. Spěšně nahmatala chlapcovu ruku a začala jej tahat zpátky, ignorujíc Utariho výsměch. ‚Medvídek-san je skvělý společník, dokud neotevře tlamičku,‘ napadlo tmavovlásku.
„Tak se pojďte vykoupat místo nás!“ ohradila se a Takuyu, kterého stále držela za ruku, táhla na břeh.
Se špekáčkem se uvelebila u ohně a s chutí se zakousla. Na vodě jí vyhládlo, nemluvě o zimě, která otřásala jejím tělem. Teplo sálající z táboráku ji zahřálo a špekáček pomalu plnil žaludek. „Hm, špekáčky jsou vynikající pokrm,“ zavrněla. „Nechápu, proč mi maminka zakázala je jíst.“

Kumichi Shinya
tým 2
Shinya se sklopeným zrakem čekala, jak sensei přijme její omluvu. Trochu se bála, že bude třeba naštvaná a dá jí nějaký trest, případně,že jí třeba vynadá. A nebo co hůř, ztratí k ní i tu trochu důvěry, kterou k Shin, jak doufala, sensei měla. Shin chtěla začít s čistím listem, a už hned na začátku se jí povedlo něco takového, co bude dělat, když se kvůli tomu všechno pokazí?
..neuvěřitelně si oddechla, když jí sensei nakonec jen mírně pokárala, a slíbila, že jí to odnaučí.
Shinya se v tu chvíli raději nezajímala, jak se odnaučuje něco takového, jako lekání a následné padání ze stromu, ale docela by to chtěla vědět.
Z mladíka na senseiinu otázku vypadla rychlá odpověď. Řekl jméno i svůj tým...tým 2, hmm..počkat, co? Shinya si uvědomila, že ten zjev se představil jako člen jejich týmu. Shin nasadila vyjevený výraz..vždyť ho sensei nezná, tak to tu nemohl být před ní..to se k bim jako právě oficiálně přidal?
..no nazdar..

Kumaru (tým 11)
Děcka měla radost z malého úspěchu, kterého dosáhli. Jen ne na moc dlouho. Teď pro změnu místo Onigiri ztratil koncentraci Takuya a skončil pod hladinou on.
Utari, opřený s plným bříškem o strom, vyprskl smíchy. "Týmová spolupráce je důležitá! Na misích můžete tahat z vody jeden druhého..."
"Onigiri, vytáhni toho blázna a pojďte se na chvilku ohřát." Zavolal na dívku Kumaru.
"Jsi na ně moc měkkej! Nech je v té vodě ještě chvíli!" Obořil se na ninju Medvídek.
"Hmmm...co že tu vlastně ještě děláš? Nemáš už být doma?" Zeptal se Kumaru klidně.
"Ne, Stará mě v poslední době nějak prudí..." Zamumlal Utari.
"To se jí vůbec nedivím." Pomyslel si ninja a hodil dětem špekáčky, každému po jednom.

Momo Inuzuka
Tým 3
Cesta do přírodního onsenu
Kráčení lesem bylo... No, zkrátka bylo dlouhé. Dost dlouhé. Ne, že by Momo neměla ráda procházky, ne že by neměla ráda lesy, ale tohle zkrátka ne. Všichni celou cestu mlčeli a ještě se pohybovali hlemýždím tempem, což bylo pro někoho jako ona až příliš. Totálně to nezvládala a tak musela neustále vydávat různé pazvuky, chvíli poskakovala, zpívala si a jednou dokonce běhala v kruhu kolem senseie, aby se zabavila. Mlčení bylo zkrátka jednou z mála věcí, které jí vyloženě vadily a tohle nebylo jenom obyčejné mlčení, spíš to bylo takové to trapné ticho. Takové to, když všichni přemýšlí nad svými chybami a co by mohli příště udělat líp. Momo na to už tak nějak hodila bobek. Sice jí mrzelo, že v podstatě hned v první vážnější situaci selhala, ale trápit se nad tím nemělo cenu. Naruki na druhou stranu vypadala naprosto klidně. Hnědovláska tak nějak nevěděla, co si o ní myslet. Nejspíš byla dost ovlivněná svým klanem, jelikož tam byla většina lidí jako ona. Klan Hyuuga byl prostě zvláštní, ale kdo byla ona, aby soudila. Vždyť ona sama byla slovem „zvláštní“ nazvána nejméně milionkrát a snad každou osobou ve vesnici.
Po dlouhém utrpení se zdálo, že se konečně blíží na místo. Sensei zničehonic zastavil a řekl, ať se Naruki a Momo vydají na průzkum, aby na ně dle jeho slov „nic nevybaflo“ a také zdůraznil, že se nemají nechat vidět.
"Nenechat vidět kým?" Optala se zmateně Momo, ale než stihla dostat odpověď, Naruki už zmizela a tak musela Inuzuka také vyrazit.
"Hm... Tak se asi rozdělíme a sejdeme se zpátky u senseie. Zatím." Zvolala s úsměvem a odskákala i s Mihim pryč. Když se vzdálila, aktivovala Shikyaku no Jutsu, nebo-li zvířecí mód a snažila se s Mihim zachytit jakýkoliv pohyb po okolí.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
„He?“ zatvářil se Takuya na dívčinu poznámku nejprve nechápavě, načež shlédl a zahleděl se na své nohy. Onigiri měla pravdu, nejen ona, ale oni oba skutečně stáli na hladině!
„J-Jo...“ dostal ze sebe zaskočeně černovlásek a vyjeveně zamrkal. Jeho chodidla držela na hladině, jako by to byl beton. Takuya vůbec nechápal, jak se mu to podařilo naučit, ale to nic neměnilo na tom, že to najednou prostě uměl.
Faktem bylo, že za to mohl jeho trénink pod vodopádem. Ten si totiž žádal mnohem vyšší úroveň manipulace s chakrou, než rovná hladina, a přestože se mu moc nevedl, na obyčejnou vodu to bohatě stačilo.
Černovláskovi se vloudil úsměv do tváře.
„Já stojim! Fakticky stojim! To je husťárna!“ proběhl se černovlásek sem a tam po vodě, sledující celou dobu své nohy jak došlapují a odrážejí se od hladiny, jako by pod ní byla skleněná deska. Byl to skvělý pocit, mít své tělo pod kontrolou.
„Hehé! Viděls to chlupáči!? Já řikal že to dam! Jednou budu hustější než kdokoliv přede mnou!“ zabrzdil Takuya a obrátil se s odhodlaným úsměvem a zatnutou pěstí na Utariho s Kumarem, jenže v tu chvíli se vrátila na scénu ona užovka, která černovláskovi přímo pod nohama cosi ulovila, Takuya se lekl, zaječel a zahučel po zádech zpátky pod vodu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
U řeky
Dívka polykala vodu a pomalu ztrácela ponětí o dění okolo sebe. Jediné, oč se starala, bylo, aby se neutopila, jenže v nastalém stresu nezvládla nic. Ruka na zápěstí jí nejprve vylekala, ale když si uvědomila, že ji nějaká síla tahá nad hladinu, přitáhla se a podvědomě soustředila chakru do chodidel, takže zůstala stát na vodě.
Přela se o kolena a začala kuckat, chvilku nemohla popadnout dech. „Dai... daijoubu desu, (Jsem v pohodě,)“ odvětila zadýchaně. Ještě v předklonu se zahleděla stranou a nafoukla tváře. 'Hloupá užovka,' zanadávala v duchu, načež překvapeně zamrkala. „Já stojím,“ pípla a vzhlédla. „Takuyo, my stojíme!“

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
Než stihla Akimi kousnout 'starostu,' tak jí odkupnul přes celou místnost a zastavila se až o zeď. Nomure běžela a kousek před starostou napřáhla pravou ruku, aby mu mohla dát pěstí, ale než to stihla udělat, tak jí muž chytil za ruku, otočil se s ní a hodil jí na Azu.
„Sakraa,“ řekla mladá Inuzuka, zatím co letěla na Safi. Mezitím Sen zaútočil na 'starostu' a zakousl se mu do krku, ale místo muže se objevil kus dřeva. Nomure dopadla kousek před Azu a okamžitě se snažila vstát ze země. „Akimi-chan,“ zakřičela hnědovlasá dívka na svou fenu. Tak zakňučela a zůstala ležet na zemi.
Když se obláček, který doprovázel Kawarimi no jutsu rozplynul, tak ve dveřích stál vysoký hnědovlasý muž a začal skládat pečetě, chvíli na to Sen zalapal po dechu a sesunul k zemi. 'Takže teď budeme muset bojovat s Azu samy dvě,' řekla si pro sebe mladá Inuzuka a nespouštěla muže z očí. Poté se muž podíval na obě dvě kunoichi pokračoval v proslovu. Modroočka zpozorněla když řekl, že se jmenuje Yoshi a že s nimi bude bojovat, že má čas si hrát.
Nomure se podívala na Yoshiho a trochu zaskřípala zuby. „Já nejsem žádná blechomilka a za Akimi ti to ještě spočítám,“ řekla hnědovláska a připravila se k boji. Poté poskládala pečetě na 'Shikyaku no Jutsu', tím zlepšila všechny své smysly. 'Nejsem si jistá, jestli proti němu budeme mít nějakou šanci, ale aspoň něco musím zkusit, Akimi mi teď asi moc nepomůže,' řekla si pro sebe dívka a vytáhla si z bočního pouzdra kunai a rozběhla se na Yoshiho, když byla skoro u něj, tak měla v plánu zaútočit na něj s úmyslem ho zranit na pravé ruce.

Kumaru (tým 11)
Vousatý ninja přežvykoval už asi pátý špekáček, když dívka skončila pod hladinou řeky při jednom z jejích četných pokusů. Takuya se k ní okamžitě rozeběhl. A opravdu to byl běh po vodní hladině!
To nadzvedlo i Utariho, který začal do Kumara šťouchat.
"Vidíš to?... Vidíš to?!"
"Vidím ksakru tak do mě nešťouchej plyšáku!" Odsekl mu Kumaru a pošťuchování mu začal vracet, aniž by spustil oči ze svých studentů.
Měl chuť už poslat děcka z vody ven, ale musel se ujistit, že aspoň Takuya to doopravdy zvládá.
"Vypadá to, že sázku by jsi prohrál chlupáči. Takuya to zvládl dřív." Poznamenal tiše Kumaru k Medvídkovi.
"Já si to taky nemyslel, ale řekl jsem to, abych ho nabudil. On je ten typ co je jako sr*ní. Občas potřebuješ pořádně zatlačit..."
Odvětil Vousáčovi Utari a natáhl se pro další špekáček.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Cesta lesem až nějak do neznáma
Celý tým šel lesem,přírodou až na nějaké místo kam původně měli všichni dorazit. Naruki si to šlapala v těsném závěsu za senseiem. Dívka byla myšlenkama mimo,přemýšlela o tom testu co se před malou chvilkou odehrál. Měla bych trochu zapracovat na týmové spolupráci., prolíto znuděně hlavou dívce při přemýšlení. I když by se zdálo,že je mimo nikdy neztratí pozornost a hlídání okolí.
Na tu větu co prohlásil Shikamuro jen letmo přikývla a hleděla si svého.Zdálo se jako kdyby šli už celou věčnost,ale přitom šli jen nějakou tu hodinku."Sensei už jsme blízko?"zeptala se po nějaké době a podívala se na Shikamura.
Sotva co položila svou otázku Shikamuro-sensei Naruki společně s Momo vyslal na průzkum.Chce se nás na chvilku zbavit?
pomyslela si,ale jen na to pokrčila rameny."Tak poď Momo půjdem to prozkoumat"otočila se na Momo a vykročila vpřed,až se vzdálili od Shikamura a Juuny.

Shikamuro si to vykračoval lesem, jako by mu to tam patřilo a usmíval se na celý svět. Je pravda, že většinu času měl nepřítomný výraz, jako kdyby ani nebyl ve spojení se světem, ale jako by byl uvězněn někde ve svém malém vesmíru. Co bylo zajímavé, ale všimnout si toho mohl jen ten, který se díval dobře a šel až za ním, Shikamurova pravá noha hlubší stopu, než levá, jako kdyby vážila víc, než druhá.
"Tak, nakonec to sami uvidíte, až tam dojdeme."
Prohlásil někam do lesa a promnul si pravé rameno. Cesta lesem trvala docela dlouho, snad i nějakou tu hodinu a Shikamuro je celkem dobře ignoroval. Ozubená kolečka se mu v hlavě točila chvilku tak a chvilku jinak a prakticky nikdo by nedokázal odhadnout, na co právě teď myslí. Jedna z těch tisíce myšlenek však byla o týmu 3.
'S těma holkama musím něco udělat. Naruki je moc zaměřená na sebe a klidně by obětovala obě své společnice, aby dostala to, co si zamane a Momo...ta vypadá, že moc chytrosti nepobrala. Její složka říká to samé, ale nevypadá to, že by někoho z týmu nechala ve štychu úmyslně. Spíš jim uškodí svojí rozjíveností. A nakonec Juuna. Snadno se vyleká, ale dokáže přemýšlet v obtížných situacích..'
Zhruba při těchto myšlenkách zhlédl i svůj tým. Juuna se tvářila tak nějak smutně. Alespoň takhle by mohl Shikamuro popsat její výraz, protože v těch se on nevyznal vůbec.
"Naruki, Momo. Běžte napřed na průzkum. Nechceme přece, aby na nás něco vybaflo a nenechte si vidět."
Zavelel Shikamuro a počkal, dokud se holky neztratily z doslechu.
"Opravdu si mě překvapila, že si odhalila záměr mého testu a kdybych opravdu myslel vážně, že vás vrátím na akademii, asi bys prošla jediná."
Prohlásil Shikamuro, aby nějak začal konverzaci a povzbudivě se na ni pousmál.
"Tohle jsou teprve začátky. Alespoň pro ty dvě. Zkus jim dát trochu času a uvidíš sama. Vsadil bys se, že časem o nich nebudeš pochybovat. Jak se říká, člověk si neváží přátelství, dokud o něj málem nepřijde. Nebo tak nějak se to snad říká..."
[/b]Shikamurův pohled byl sice trochu zasněný, ale stále se na Juunu povzbudivě usmíval.

Ren Kurogami
Cvičiště
Ren ještě chilku vesele hopsal na bariéře, načež po vzoru rusovlásky seskočil dolů, kde si bariéru dodatečně z několika úhlů důkladně prohlédl.
Pak se do něho ale pustila Nozomi a on se lehce vylekaně napřímil do pozoru.
„Hai! Ren Kurogami! Tým 2!“ zasalutoval, načež začal Nozomi přes rameno pokukovat po zbytku týmu, tedy po druhé rusovlásce, která ho zaujala totožnou barvou vlasů jako měla ta první dívka, a po ninjovi lukostřelci.
Malá hnědovláska byla ale také zajímavá. Vypadala tak mladě a to byla sensei! Musela být vážně hodně výjimečná a zvláštní!
Renovi se z toho všeho po chvilce vloudil široký úsměv do tváře.
Hned jak přestane salutovat se pustí zase do kreslení!

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Takuya byl už solidně prokřehlý a zmáčený víc, než vydra, ale nepřestával. Pokaždé, když se kvůli proudům a padající vodě znovu vymáchal, se vydrápal zpátky na břeh a se zápalem vždy o kapku větším, než předtím, se vrhal zpátky do vln.
Udržet se na vodě, která byla tak zvířená a divoká, jako tahle blízko vodopádu, a zároveň se neutopit, bylo nesmírně těžké, ale právě díky tomu se Takuya zvládal naplno soustředit na trénink.
Přestal vnímat okolí a tak si ani nevšímal, jak si vede Onigiri, nebo že Kumaru s Utarim začali opékat buřty.
„Pitomá voda si na mě nepříde! Porazim ji!“ zatnul Takuya zuby a složil pečeť, načež se s odhodlaným křikem vrhl znovu vpřed.
Jeden krok, druhý, úskok, vrávorání, třetí krok... Křik! Dívčí křik!
Takuya se za výkřikem prudce otočil a spatřil, jak se Onigiri topí. Musela se topit, plácala kolem sebe rukama jako o život!
„Onigiri-chan!“ vykřikl černovlásek a vrhl se ke své kamarádce, „daijoubu, Onigiri-chan!? (Seš v pohodě, Onigiri-chan!?)“ staral se, když ji popadl pravačkou za zápěstí a vytáhl ji zpátky na nohy.
Jeho trénink ve ztížených podmínkách se evidentně vyplatil. Na rovné hladině dál od vodopádu mladý ninja totiž stál stejně pevně, jako před chvilkou na břehu, aniž by si to vůbec uvědomoval.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Jako kdyby vyslovila zaklínadlo, černé stíny ji přestaly věznit a dívka se sesunula na zadek. Objala se oběma rukama a snažila se uklidnit. Viditelně se třásla.
Shikamuro jí dal za pravdu a řekl, že není slabý článek. Pak se obrátil na zbylé dívky a vyčetl jim jejich chyby.
Tiše je sledovala.
Naruki se chovala jako obvykle. Její reakce se ničím nelišily od normální situace. Jak mohla být tak klidná?
Momo naopak nic nechápala. Dokonce jí ani nedošlo, že sensei po ní chtěl, aby vyměnila svitek za Junnu. I když, proč tedy hodila falešný? Jak mohla být tak bezstarostná a nezodpovědná?
Brýlatá dívenka sklopila pohled k zemi. Netušila, kam jdou a bylo jí to jedno. Nechtěla nad tím přemýšlet. Byla zdrcená. Při tomhle tréninku se dozvěděla, že ani jedné z dívek nemůže věřit, ani na jednu se nemohla s klidem spolehnout. Nesvěřila by jim svůj život, zatím ne. Jediný, kdo byl její oporou, byl Shikamuro.
Upravila si křivé brýle, posbírala se ze zemně a vydala se za zbytkem týmu.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Mnoho dalších pokusů skončilo neúspěchem, avšak prodlevy mezi pády do vody se prodlužovaly. Čas od času si Onigiri všimla, že ačkoliv ji napadla jiná myšlenka, neztrácela koncentraci.
Nohy už konečně zůstávaly na hladině, ale přesto si kunoichi nedovolovala nějak moc jásat. Pomalu ale jistě se začínala soustředit i na okolí a dala prostor ostatním smyslům.
Usmála se a konečně otevřela oči. Stála. Opravdu stála na hladině, jako kdyby pod ní byla pevná zem. Zkusila krok a pak další. Radost v ní narůstala, když jí voda pod chodidly neuhýbala. ‚Já to zvlá…!‘
Tmavovláska se zarazila. V jejím zorném poli se pohybovalo něco úzkého a dlouhého. Zděšeně shlédla a spatřila hada. Ten si okolo ní plul, jako by se nechumelilo, domnívaje se, že nebude rušen.
Onigiri měla vždy pro strach uděláno, nebála se ani pavouků. Existovala jen jediná věc, z níž měla panickou hrůzu. A ta věc se jí právě plazila u nohou.
„Kyááááá!“ zaječela, voda pod ní povolila a děvče se potopilo, mávajíc rukama a prskajíc okolo sebe. Topila se.

Zoologická zahrada

Starosta, Sen
Týmu 5
Akaigawa
Starosta upřel pohled na přicházejícího psa a jeho oči se náhle změnili. Dřív, než jej pejsek stihl pokousat, surově do něj kopl, až se štěně zastavilo o protější zeď. Nomure, která se na něj rozeběhla, chytil za napřaženou pest, takže netrefila, otočil se s ní a prudce ji odhodil přímo proti Azu, aby ji srazil k zemi. To už se na něj se strašlivým zařváním vrhnul Sen a nekompromisně se mu zakousnul do hrdla. Místo nelidského výkřiku a bublání se ozvala rána a vyvalil se obláček kouře. Tygr svíral v zubech kládu, kterou mocným stiskem rozdělil ve dví, načež se ohlédl ke dveřím a zavrčel. Ve dveřích stál vysoký hnědovlasý muž s úsměvem a skládal pečetě.
Velká kočka nestihla namítnout ani slovo. Zalapala po dechu a sesunula se ve mdlobách na zem.
„Tak, to bychom měli,“ prohlásil muž, upravil si černý dlouhý kabát a prohrábnul číro na hlavě. „Vy dvě ste jak fakt ninjové, jo? Nu co, mám čas si hrát, dám vám ještě šanci.“ Ležérně se opřel o nerozbité futro. „Slečna blechomilka,“ pohlédl na Nomure, „se mě na něco ptala. Já jsem ten váš záporák, říkejte mi Yoshi. A nezapomeňte mě porazit, jako správné hrdinky. I když… Mám z vás spíš pocit, že porazím já vás…“ Věnoval jim milý úsměv. „Co vy na to?“

Kumaru (tým 11)
Slunce ustupovalo z oblohy až se začalo ukrývat za horizont. Světla ubylo a citelně se ochladilo.
Kumaru si na břehu řeky rozdělal oheň a udělal si pohodlí.
"Z té vody nevylezete, dokud to nezvládnete." Prohlásil a začal si opékat špekáčky.
"Můžu si jeden z nich pak vzít?" Zeptal se Utari s mlsný pohledem.
"Hmmm...jo."
Později, s mastnou tlamou, Medvídek zašeptal vousatému ninjovi. "Vypadá to, že by to dneska mohli dotáhnout do konce."
"Hmmm...možná." Odvětil mu muž stroze.
"Víš...to, že tu Aoba není, neznamená, že oni dopadnou stejně. Nebo ty."
Začal Utari s kázáním, jelikož byl přesvědčen, že někdo potřebuje promluvit do duše.
"O tom to není. On plnil svoji povinnost stejně jako já plnil tu svoji. Oba jsme ale selhali a celej tehnle horor pokračuje. Další živé bytosti budou trpět a umírat kvůli mému pochybení. Navíc už začínám být starý a Hokage mě od téhle mise odstavila. Už to nejspíš nedotáhnu do konce."
Kumaru se poté zahleděl do plamenů a Utari sledoval děcka.
Medvídkovi to samozřejmě nedalo. "Musíš se prostě smířit s tím, že tvá životní cesta se ke konci změnila. Máš pravdu, začínáš být starý vocas a nemáš už před sebou tolik času jako dřív. Znamená to ale taky, že ten čas musíš co nejlépe využít. Ujisti se ať ty děcka neopakují tvé chyby. A také udělej něco pro sebe. Péče a zájem o štěstí druhých je šlechetná věc. Obětoval jsi toho pro ostatní dost. Je čas, aby sis na sklonku života zajistil i vlastní štěstí, než tě pohřbím, rozumíš?!"
Kumaru se nepatrně usmál. Člověk, který ho příliš neznal by si ničeho nevšiml, ale to nebyl Medvídkův případ.
"Vždycky jsem počítal s tím, že pohřbím já tebe Starouši."
"Pche!" Uchechtl se Utari. "Možná až za dalších sto let!"

Momo Inuzuka
Tým 3
V lese
"Cože? Já ten svitek mohla vyměnit za Junnu?" Poškrábala se hnědovláska zamyšleně na hlavě a koukla na Mihiho. Ten taky jen nechápavě zakroutil hlavou a tak to radši nechala být. Zvláštní bylo, že ze všech lidí které znala, byli ona a Mihi zkrátka ta nejlepší dvojka. Seděli k sobě jak zadek na prkýnko, ale problém byl, že ani jeden z nich neměl logické myšlení. Jediná věc, která pomohla Momo dostat se přes všechny testy byla mistrovská schopnost opisování a podvádění, neboť paměť byla u ní také kapitola sama pro sebe.
Trošku svěsila hlavu, protože se cítila, jako kdyby selhala. Po chvilce si však uvědomila, že to možná chyba byla, ale chyba která jí pomůže zlepšit se do budoucna. To pomohlo Inuzuce opět vykouzlit úsměv na tváři a tak mrkla na Junnu.
"Příště se budu víc snažit, to slibuju!" Zvolala se zdviženým palcem a úšklebkem od ucha k uchu.
Nevěděla co bude dál, ale to asi ani nemusela. Shikamuro se rozzešel a s ním i Naruki. Momo je tedy doběhla s Mihim v patách a pokračovala dál s nimi.

Momotani Hideharu
Tým 2
Severní cvičiště

Hideharu sklopil luk a svůj pohled pomalu přesunul ze skákajícího chlapce na Majitel..Nozomi-sensei! Opět udělal chybu a opět nepřišel žádný trest. Chudál Hide absolutně nechápal, jaký smysl má pokárání bez trestu. Klidně by si sám určil trest, ale to měl také zakázáno.
"Ryokai sensei."
Pravil pevně a jeho zájem o situaci byl v tu ránu pryč. Pomalu sklopil luk a ujal se svého tréningu sám. Klidně odstoupil od Nozomi s Adi a postavil se do základního postoje a od toho pomalu začal cvičit svou zvláštní katu, kde byl úhlavní zbraní luk. Kata vycházela z deseti imeginárcní útočníků na blízko, kdy Hideharu neměl dostat sanci vystřelit. Jeho pohyby byly sladěné a krásně navazovaly. Hideharu dokonce párkrát použil svůj luk jako zraň, většinou když bodal proti očím.

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Kromě sensei zareagoval bleskově i Hideharu. Bohužel, jak už to tak u nepromyšlených akcí bývá, jednalo se o omyl, ač brilantně provedený. Kluk pochopitelně nebyl nepřítel, jak potvrdila i sensei.
Naopak... Hideho šípu se sice vyhnul poměrně elegantně, ale jeho konečný výstup ho ukázal v poněkud jiném světle. Následoval totiž Shinyu do bezpečí modře světélkující plošiny, kterou na poslední chvíli vytvořila Nozomi, a tam začal poskakovat jako šílenec. Nebo jako pětileté děcko.
Adi na chvíli blesklo hlavou, že to není fér. Musí být sranda takhle blbnout na oné podivné chakrové trampolíně. Ale potom zahnala tuhle dětinskou myšlenku, nasadila opět seriózní "shinobi" výraz nakolik to jen šlo, a jala se v duchu analyzovat situaci.
Shinya se asi jenom lekla náhle se objevivšího chlapce. Což nebylo zrovna dvakrát praktické. Kdyby sensei nebyla na blízku, před polámanou páteří jí toho moc nezachrání. Na druhou stranu s ní Adi sympatizovala. Najednou spatřit nějakýho ksichta na větvi, taky by se asi lekla.
Hideharu naproti tomu opět prokázal své chladné reflexy zabijáka. Ten kluk je tak zatraceně divnej! Ať se Adi v jeho chování snažila číst sebevíc, bylo to bezvýsledné.
Potom tu byla sensei. Červenovláska ještě pořád nepřestala v duchu obdivovat její unikátní techniku i rychlé využití.
A nakonec... ten cizí kluk. Podle Nozomina volání adresovaného hopsajícímu chlapci ani sensei nevěděla o koho jde. Ale co by tady dělal kluk z jinýho týmu..? Na stromě? Vždyť to nedává smysl! Dívka zmateně potřásla hlavou. Na první trénink v kompletním složení se toho stalo nějak moc najednou.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Les
Juuna proti tomu bojovala tím,že se přemohla i přes to,že byla ovládána promluvila.To dává smysl co říká.pomyslela si Naruki.Najednou se před nimi objevil Shikamoro-sensei otočený k Juuně,která na to kápla. Když řekl,že Naruki jedna ze slabších článku zatvářila se nakrknutě.
Poté se Shikamuro otočil k Naruki a promluvil na ni řečí,kterou ji vytlk co dělá špatně a na co si má dát veliký pozor.Ta po těch slovech jen protočila očima.By se ještě uvidělo ale něco na tom je.proletělo bělovlasé dívky hlavou.Naruki si o tom myslela sví.Ještě promluvil k Momo.
Potom si Naruki uvědomila,že ještě pořád má v očích Byakugan tak ho deaktivovala.
Naruki ještě netušila kam míří,ale senseie zmínil,že by to Junna mohla vědět a tak byla zvědava.
Vyrazila těsně za Shikamoro-senseiem a ještě se otočila na ty dvě jestli jdou taky.

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
V lese

Stíny se stáhly a Juuna byla volná. Ozvalo se silné "Prásk" a uprostřed se objevil Shikamuro a velmi přísným výrazem. Chvilku na Juunu přísně zíral, ale nakonec jen pokrčil rameny, usmál se a podrbal se na temeni.
"Skvělá dedukce Juuno, máš mě. Ale v jednom se mýlíš. Ty jsi jediná, která na to přišla, takže nejslabší články jsou tvé kolegyně. Proto jsem si vybral tebe. Ty jsi již v týmu pracovala. Takže předpokládám, že víš co je to týmová spolupráce! To je to, co jste měli sami zjistit.”
Otočil se ke Naruki a Momo.
“Samotný ninja je mrtvý ninja. Nezáleží ne tom, jak jste dobří. Sami nejste nic. To je důvod, proč jste byli přiděleni do tříčlenného týmu. Naruki!"
Pravil Shikamuro přísně a pohlédl na bělookou dívku.
“V životě musíš rozlišovat jen přátele a nepřátele. Myslíš si, že nepřítel na tebe nezaútočí, když zjistí, že jsi slabší, že by to bylo vůči někomu nefér?! Jestli je tomu tak, vybrala sis špatnou cestu. Nepřítel bude využívat tvých slabostí, aby tě dostal a nebude si brát servítky s tím, že je to nefér. Momo!”
Přesunul pohled na ni.
“Pravidla Shinobi nebyla vytvořena jen tak pro srandu. Mají svůj účel, ale opravdu by ti nestálo za pravý svitek, vyměnit život své kamarádky?! Ve světě Shinobi jsou ti, kteří poruší pravidla odpad, ale ještě horší jsou ti, kteří nechají své přátele ve štychu. V životě nastane hodně těžkých situací, kde se musíte rozhodnout, jestli dokončíte misi, nebo ochráníte přátele. Někdy totiž dokončení mise znamená, zachránit životy jiným. Já sám jsem se do takové situace dostal a málem jsem zemřel, když jsem se rozhodl své přátele chránit. A klidně bych to v té samé situaci zopakoval, beze strachu z následků. To však sami poznáte a já věřím, že si vyberete správně.”
Shikamuro se líně protáhl a usmál se.
“V testu nemá smysl dál pokračovat. Konec cesty to ale stále neni. Juuno, přadpokládám, že asi budeš vědět, kam naše cesta vede co?! Tak přesně tam máme namířeno. Tak pojďte.”
Pravil mile a vyrazil pomalu lesem.