NFFORPG - Konohagakure no Sato

Yamanaka Yoi
Tým 14

Sensei jej trpělivě vyslechl a poté se k věci vyjádřil. 'Hmm...' dumal Yoi v duchu. Na druhou stranu však musel uznat, že nikdy nepředpokládal, že to bude jednoduchý trénink. I tak ho ale trochu zaskočilo, že bude muset být neustále připravený. Že by ho sensei měl v plánu v rámci takového tréninku vysílat na různé noční obhlídky? Při té představě se blonďák vnitřně naprosto nadchnul. Na venek nedal vůbec nic zdál, ale v mysli se poměrně hloupě široce culil.
Přistoupil k nim Hitsugaya. V tu chvíli chlapec vypnul a přestal vnímat okolí. Plně se totiž ponořil do představy, jaký by tak ten trénink senzibilství mohl být. Když opět začal vnímat, jeho kolega zrovna nahlas přemýšlel nad případem ve vesnici, do které mířili.
"Řekl bych, že zloděj může ukradené předměty rovnou prodávat dál. Zdá se mi to jako nejpravděpodobnější možnost. Jejich skladování by bylo poměrně riskantní. Kdokoliv by mu na to kdykoliv mohl přijít a to by nejspíš neriskoval." Na chvíli se zamyslel. "Ale to jen hádám pochopitelně." dodal a rozpačitě se zasmál. Poté se obrátil k senseieovi. "Myslím, že jsem odhodlaný do toho jít. Vážně v tom totiž vidím smysl a myslím, že bych tak mohl být týmu opravdu prospěšný."

Asai Hachigoro
Tým 6

Shin byl po několika hodinách hotový. Asai mezitím zabíjel čas pročítáním různých z polic náhodně vytažených knih nebo poleháváním na pohovce.
"Hmm." zabručel a přikývl. "Snad jsi se připravil pořádně." řekl s přivřenýma očima a pronikavě pohlédl na svého studenta. "Tak jdeme." rozhodl nakonec.
Když se vrátili do nemocnice, byla tam stále ta poněkud zmatená sestřička. Tedy ona svoji práci odváděla jistě perfektně, jen její systém byl...žádný vlastně nebyl. Bělovlásek na ni na pozdrav kývl.
"Tak jsme zase tu." řekl a lehce se pousmál. "A-ano! Zdravím, Asai-san!" odpověděl a mírně se uklonila nejdřív jemu a potom také Shinovi. "Doktorka Matsuno je ještě stále na sále, ale pokud vím, tak už by měla brzy končit. Můžete zatím počkat v její kanceláři, věřím-věřím, že jí to nebude vadit." V průběhu poslední věty však malinko znejistěla. Ovšem, měla z té ženy veliký respekt. Možná měla dokonce trošičku strach. Asai se nedivil, sám z ní měl poměrně často vítr.
"Dobrá." souhlasil a znovu se pousmál.
"Tady-tady...počkejte, zavolám vám někoho, kdo vás tam zavede." blekotala sestřička a zmateně se rozhlížela zpoza pultu, aby někoho takového našla.
"To je v pořádku." odvětil Asai, který chtěl zmatené dívce ulehčit, jak jen mohl.
"Jste hodný, Asai-san, ale víte-víte ona bude ta kancelář nejspíš zamčená. A! Nobuko! Nobuko, pojď prosím sem!" zavolala na sestřičku, která šla kolem. Malá dívenka přicupitala a kývnutím hlavy oba pozdravila. Asai blondýnce odpověděl. "Mohla bys tady pány prosím dovést do kanceláře doktorky Matsuno?"
"Jasně." odpověděla sestřička.
"Heh díky."
"Pojďte prosím." řekla s upřímným úsměvem Nobuko.
Asai dívku pár minut následoval. Když dorazili na místo, blondýnka vytáhla klíče a odemkla poměrně prostornou místnost. Byl tam stůj a nějaké skříně, ale jinak byla vybavena docela skromně.
"Zatím se posaďte, prosím, doktorka Matsuno by tu měla být každou chvílí."
"Děkujeme." odpověděl Asai a rozloučil se. Když se dveře zabouchly, bělovlásek se posadil. "Tak co? Už jsi nějak postoupil v myšlení na téma proč jsme tu?" zeptal se svého studenta.

Poznámky

1. Omlouvám se za zpoždění^^'
2. Do pmky jsem ti psal aby to mělo nějakou délku ale jelikož jsi ji nechytila tak ti to přidám k dalšímu postu ale to snad nijak nevadí

Hitsugaya Hyuuga-tim 14

Zarazil sa. ,,Ach mate pravdu, neuvedomil som si to. Moja chyba...'' a mierne cerveny pokracoval v ceste dalej. Z toho co sensei rozpraval pochopil, ze to nebude extremne tazka misia a skor ide o vzajomne sa zdokonalenie. Ale to, ze nikto o tom nic nevie....nepozdavalo sa mu to. ,,Ked cela dedina neprisla na to kto kradne tak to nemusi byt tak jednoduche ako to vyzera. Mozno som paranoidny, ale velke mnozstvo prsote ejden clovek kradnut nebude. Takze by som pocital skor s nejakou skupinkou. Okrem toho by sme sa mohli zamerat na pozadie- co s tym robia? pochybujem ze by to predavali v dedine, to by si lahko niekto vsimol. Vieme o nejakých sporoch alebo vztahoch s okolitými dedinami??'' rozmyslal nahlas. Ked si to uvedomil tak prudko zatriasol hlavou a prehovoril: ,,OSpravedlnujem sa, len som sa zamyslel..ani som si neuvdeomiil ze nahlas'' a zaskeril sa. Chcel tam byt co najskôr aby to mohli jednak preskumat a najma aby sa konecne pustili do treningu

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Shikamuro celou situaci sledoval a vyhodnocoval. Měl ty dvě dívky na očích a celou dobu se snažil držet tak, aby ho Naruki nezahlédla svým Byakuganem. Ta se ale, naštěstí, soustředina na Momo, která opět vykazovala valnou dávku dětské hlouposti. To se opravdu snažila skovat za strom?! V tom Shikamuro nastražil uši a ohlédl se.
'Tak tamhle máme Juunu. Yus. Můžeme začít.'
Shikamuro složil pár pečetí.
Stíny kolem Juuny se v jednu chvíli semkli a lapily ji. Chudák dívka se nomohla hnout a její tělo si dělalo, co chtělo. Dokonce nemohla ani vykřiknou. Jedním skokem ze křoví se dala do pohybu a vyběhla k holkám. Doslova se vřítila Naruki do zad a vrhla po kunai, aby si ji odstranila z cesty. Mířila si to k Momo.
"Dej mi ten dopis..rychle!"
Vykřikl Juunin hlas a její ústa se i správně hýbala, jenže hlas nevycházel z jejích úst. Naneštěstí však nešlo poznat, že nemluví ona. V tom hlasu bylo naléhání, jako by byla pronásledována.

Kumichi Shinya
Tým 2
Přiložila nohu ke stromu a zkusila se o ní opřít. Fungovalo to, z čehož se Shinya upřímně zaradovala, jelikož se opravdu nechtěla koukat na vyčítavé, nebo nechápavé pohledy shora.
Zapřela se tedy o pravou, už pevně a soustředěně připevněnou nohu, a zkusila levou udělat krok nahoru ve směru růstu stromu. V tu chvíli se Shin přestala soustředit a bez toho, aby stihla udělat nějaký elegantní, nebo alespoň bezbolestný manévr, díky kterému by unikla pádu na záda..sice asi jenom z metru, ale stejně to bolelo. Myslela si, že to bude lehčí a taky, že je to činnost zbytečná až kontraproduktivní. Opravdu nečekala, že takový primitivní úkol zahájí neúspěchem + pádem. Chvíli tam je tak ležela a přemýšlela, jestli to má vůbec cenu. Nakonec se přeci jen rozhodla, že to zkusí znovu. Usmyslila si ale, že to tentokrát zkusí jinak.
Vstala a vyměřila si asi pět metrů vzdálené místo od onoho stromu. Tam se postavila, párkrát se zhluboka nadechla a co nejvyšší možnou rychlostí se rozeběhla proti jejímu dřevnatému nepříteli. Zasoustředila chakru do chodidel a vyběhla do značné výšky, pak však trochu znepozorněla a podklouzla jí noha. Aby se dostala až nahoru, nesměla se vzdát, a tak znovu zpozorněla, nabrala balanc a dostala se až k listům. Těsně u koruny ztratila rovnováhu, ale pádu stihla zabránit tak, že se chytla první blízké větve. Původně měla pochopitelně v plánu v boji pokračovat, ale když zůstala viset za obě ruce na kusu dřeva, zjistila, že už prostě nemá sílu, a tak se jen snažila vydrápat se alespoň na tu větev, na které byla v současnosti zavěšená a mohla se kdykoliv pustit a prostě spadnout dolů.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
„Chmpf!“ odfrkl si Takuya, když mu medvěd oplatil stejnou mincí, a uhnul pohledem.
Akorát se vysoukal z vody zpátky na břeh, když medvěd znovu navázal na předchozí téma.
Černovlásek se na něj s našpulenými rty lehce nasupeně ohlédl, jenže medvěd pokračoval a Takuya sebou trhl. Chlupáč narazil na citlivou strunu.
„Já nikdy žádnej kovář bejt nechtěl jasný!? Nebudu celej život bušit do kovadliny a čekat až mě někdo nahradí a zapomene se na mě! Já budu NĚKDO! A všem vokážu že nejsem žádnej tuctovej týpek jasný...!? A Aniki neni žádná sekera ty medožroute!“ rozkřikl se černovlásek se zatnutými pěstmi na medvěda.
Už zase! Už zase ho někdo odsuzoval dopředu k nezdaru! To nesnášel! Celej život přece dřel jako mezek! V žádnym případě neskončí jen jako nějaký méno v součtu obyvatel Konohy! On prostě věděl, že má na víc! A všem co jím pohrdají to ukáže...! I svému otci...
„Tseh! Jakejch dvacet let!? Jen počkej za dva-... čtyři pět roků ty chlupatice! Já s Anikim budem slavný jasný!? Sejmem spolu toho brejlouna i s tou ženskou, překonáme Kuma-jijiho, tebe a všechny kage hned na to! Uvidíš! Legendární Takuya Riko a jeho meč Aniki! Takhle vo nás budou mluvit!“ dodal černovlásek o něco tišeji, ale neméně důrazně, a zahleděl se při tom na svou zbraň, odloženou stranou.
Faktem ale bylo, že Takuya netušil, jestli by ho jeho otec vůbec někdy uznal, i kdyby se stal mocným shinobim. Odmítl rodinné dědictví a za to ho Takeo určitě nesnášel, a byla jen jedna cesta, jak tohle změnit...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5
Starosta stále tvrdil to své, avšak Sen byl proti. Azri si tak zvaného starostu pořádně prohlédla. Přiblížila se k Nomure a trochu s k ní naklonila.
"Ať ho kousne Akimi a až se bude soustředit na ni, tak na něj zaútoč. pošeptala své parťačce tak, aby to slyšela jen ona, avšak mohl to zaslechnout i Sen, přeci zvířata mají lepší sluch. Přeměřila si starostu pohledem. Jestli to je henge, potřebovali se ho nějak zbavit, aby se ukázala pravá podoba 'starosty'.

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Mihi chytil stopu a rozběhl se. Junna pospíchala za ním, co nejtišeji dokázala a stále se rozhlížela. Litovala, že nedokázala přeskakovat ze stromu na strom jako jiní ninjové. Musela se obejít bez téhle výhody. Navíc věděla, že její protivník tuto výhodu měl. Pravděpodobně ji uvidí dřív, než ona jeho. Uvědomila si, že směr, kterým běžela, je stejný, jako cesta, kterou odběhly Naruki s Momo. Pokusila se zklidnit dech a nefunět. „Mihi-chan,“ sykla ke štěněti. „Buď prosím tiše a hlavně neštěkej.“ Netušila, jestli ji poslechne, ale něco zkusit musela.
Zaslechla hlasy a zastavila se. Ujišťujíc se, zdali jí někdo neviděl, se schovala za kámen. „Mihi-chan, počkáš tady?“ poprosila jej. Nechtěla jej pustit za Momo, protože dívka by začala jásat, že jí Junna přišla na pomoc. Doufala, že se zvířátko nerozeběhne za paničkou.
Dívka si lehla na břicho a začala se relativně tiše plížit křovisky. Když měla obě dívky na dohled, zůstala ležet a vžila se do role pozorovatele. Ninja, který na ně zaútočil – myslela si, že jde o ninju, byl někde v okolí. Hnědovláska chtěla zjistit, jestli pomáhá Naruki, nebo je proti všem třem.
Pokud by pomáhal Naruki, mohlo by jít o senseie. Pokud by byl proti všem třem, musely by se proti němu spojit, ať by šlo o kohokoliv.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Meč se konečně uvolnil a Onigiri s vypísknutím přepadla vzad. S heknutím se posadila a prozkoumala čepel. Byla jen špinavá a tak ji otřela hadříkem vyloveným z kapsičky, načež katanu vrátila do pochvy.
Kumaru mezitím zhodnotil její trénink. Dívka se postavila a začervenala se. „Děkuji mnohokrát.“ Počkala, než se její dech uklidní a vyběhla po stromě na jednu z větví. Už si začala zvykat na automatické používání chakry v nohách.
Z jedné větve se přesunula na další a pak na další. Postupně během skoků zkoušela různá salta.
Dvacet koleček uběhlo celkem rychle a dívka seskočila na zem. Vždycky měla velkou výdrž, proto se její tempo moc neměnilo. I tak byla zpocená a zadýchaná.
„Půjdeme?“ K vodě se těšila. Jednak byla zvědavá, jak jde Takuyův trénink a jednak si chtěla opláchnout bolavou tvář studenou vodou. Navíc potřebovala dočistit katanu.

Shikarou Nara
Tím 14
Hor sa do Fuku!

Shikarou kráčal kúsok pred skupinkou svojich študentov, vychutnávajúc si slobodu vo svojom rozkroku, ktorá sa momentálne jemne hompálala sem a tam a tak si našťastie nemohol povšimnúť ani Yoia, ktorý očividne očumoval svoju mladú tímovú kolegyňu. Spomínaný chlapec však o pár sekúnd prišiel sám za ním. Shikarou zvedavo pozdvihol zlatisté oči ku chlapcovi a snažil sa zahnať myšlienky, ktoré mu práve v hlave panovali. Znovu sa kvôli tomu začal cítiť dosť divne. Prikývol hlavou na znak súhlasu, aby Yoi vo svojej otázke pokračoval. Snažil sa vypočuť jeho nesúvislú prosbu a pritom sa snažil zadržiavať v sebe pobavený úsmev, keď si konečne povšimol, ako chlapec neustále pokukuje po Naomi. Shikarouvi sa podarilo zachovať kamenný pohľad a tým neubrať chlapcovej žiadosti na dôležitosti. Napokon sa usmial, avšak príjemne, nie pobavene. Jeho nápad sa mu pozdával.
"Je síce pravda, že máme v tíme už Hyuugu, čo nám dáva značnú výhody oproti nepriateľovi, ale nevidím jediný dôvod, prečo by si nemohol postúpiť tréning senzibilstva. Avšak varujem ťa - kombinácia lekárske techniky a senzibilizmus je záhul. Tvoj tréning bude prebiehať neustále - cez deň, v noci, či už budeš hore, alebo budeš spať. Budeš musieť byť stopercentne pripravený, si ochotný toto postúpiť?" Snažil sa trpezlivo s úsmevom na perách vyčkať na jeho odpoveď, avšak s dotazom k nemu pristúpil aj druhý chlapec, takže pohľad obrátil tentokrát smerom k nemu.
"Bohužiaľ, sme prví, kto sa o to začína zaujímať a dedinčania nemajú žiadne prostriedky na vyriešenie tejto záhady. Ide o chudobnú dedinku, ktorá si ledva mohla dovoliť ninjov.. V podstate tam ideme zadarmo z dobroty nášho srdca," neisto sa zasmial, snažiac zakryť fakt, že pravdepodobne nedostanú ani zaplatené. Shikarou misiu zobral naozaj len kvôli skúsenostiam. Dosmial sa hneď, ako sa Hitsugaya spýtal druhú otázku. Popravde, nemal tušenia o čom hovorí. S tímom bol chvíľu a nevedel, akú misiu myslí.
"Hitsugaya, prepáč, nedávno som sa vrátil do Konohy a momentálne netuším, k čomu bola tvoja otázka smerovaná.." odvetil v krátkosti, zamyslene. Naomi tiež nezostávala pozadu, o pár sekúnd nato k ním pribehla aj ona a pritiskla sa možno až moc blízko Yoia. Shikarou sa uchechtol, tentokrát to už nedokázal zadržať. Ten tím mu prišiel neskutočne roztomilý. On sám nikdy v takomto tíme nebol, nepoznal ten pocit priateľstva medzi jeho členmi.. Odmalička plnil len jednu misiu za druhou a ak nie, pracoval na... Jeho úsmev bol preč, keď sa mu spomienky na jeho poslednú misiu, na ktorej strávil takmer posledných 10 rokov, vrátili späť.. Nie teraz, nie pred deťmi.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Cesta smer Uragawa

Dievčatá sa rýchlo rozostavili do všetkých strán a plne obklobili Homuru. Červenovlasý ohnivák v podstate nemal kade újsť, pokiaľ by neprišiel s fakt rýchlym únikovým plánom. Haru na pokyn zavrčala, dostávala do bojovej fázy, ktorú milovala. Jej panička tým tak nadšená nebola, ale taktiež zaujala bojovú pózu a skontrolovala svoje dve tímové kolegyne. Netušila však, čo má urobiť. U nej sa nedalo rátať s nejakou špeciálnou bojovou taktikou - väčšinou to bolo len útoč čo najviac na svoj cieľ, kým nespadne k zemi. V podstate ešte nikdy normálne nebojovala. Klanové tréningy brala skôr ako hru. Takže v konečnom dôsledku.. O nič nešlo, len sa hrali. Zazubila sa nad svojou myšlienkou a zelenkavými očami pozrela na Haru. Tá jej pohľad opätovala a zaštekala. Tenshi sa odrazu postavila na všetky štyri. Jej pohľad sa začal meniť, zreničky sa zužovali do kratších štrbín a nechty na rukách a nohách naberali tvar ostrých vlčích pazúrov. V tejto podobe pôsobila dokonca dospelejšie, keďže jej pohľad bol upretý a dravý. Na nič nečakala a rozbehla sa. Rýchlejšie ako predtým, takže jej pohyb bol sotva sekundový. Haru sa rozbehla po jej boku priamo na Homuru. Bola ochotná vziať na seba úlohu prvého útoku a umožniť tak ostatným dievčatám útok zo zálohy.

Som späť, bojte sa ^_^

Kumaru (tým 11)
"Nevím co se rozčiluješ!" Odpověděl Medvídek Takuyovi stejným tónem. Jak se do lesa volá tak se z něj ozývá, říkalo se.
Po chvíli svoji myšlenku trochu rozvedl. "Víš, ninjů co si umí opravit zbraně, nebo dokonce vyrobit je jako šafránu. Jenže když se podívám na tu tvojí sekeru, tak si říkám, že tvůj program na příštích patnáct-dvacet let je jasnej. Budeš muset dřít jako kůň, aby z tebe nebyla úplná nula. Vsadil bych kožich na to, že táta z tebe asi nemá radost..."
Mezitím Kumaru a Onigiri skončili s kratičkým tréninkem.
"To bylo Shinjū Zanshu no Jutsu. Styl Dotonu." Odpověděl jounin dívce a posadil se na kmen stromu.
"S tím rozhodováním na tom nejsi tak špatně jak si myslíš. Vzhledem k tvým schopnostem jsi neudělala žádnou vyloženou chybu. Chvíli si oddechni a dej si dvacet koleček kolem téhle mýtiny. Po stromech...Potom se půjdeme podívat jak se vede Takuyovi."

Shin Sarutobi (Tým 6)
Knihovna

V nemocnici to vypadalo, že žena za kterou přišli tu není, Shin sledoval, jak se jeho sensei baví s nějakou jinou ženou a nechává tam pravděpodobně nějaký vzkaz pro osobu, kterou nezastihli. Po té mu oznámil, že vyrazí jinam.
"Takže teď nejspíš na cvičiště?" Pomyslel si, ale hned vzápětí byl vyveden z omylu. Mířili do knihovny. Ta byla větší, než Shin čekal, nikdy tady nejspíš nebyl, obvykle knihy které potřeboval našel doma.
"Dobře," zareagoval na senseiovo nařízení, aby si šel nastudovat něco o první pomoci a začal procházet regály, kde si vyhledal několik knížek, ze kterých by mohl něco vhodného vyčíst, pak se s nimi posadil do křesla trochu stranou, aby měl klid.
Jakmile se do jedné z knih začetl, zjistil, že je toho tam opravdu dost, od pomoci při bezvědomí, přes zlomeniny a zastavení krvácení. Vlastně to nebylo ani tak složité, jako hodně podrobně vysvětlené, v závěru šlo o několik jednoduchých pohybů, popřípadě dlahy a zavazování. Některé z těch věcí znal i ze školy, takže pro něj nakonec nebyl takový problém se to všechno naučit. Po pár hodinách sezení v knihách se podíval po tom, co dělá jeho sensei. Knihy odnesl potichu vrátit do poliček a šel za ním.
"Hotovo," oznámil mu sebejistě, že zvládne zodpovědět veškeré otázky, jaké by na něj případně ta žena mohla mít.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště

Nozomina odpověď Adi maličko zaskočila, ačkoliv se pochopitelně dalo čekat, že jí sensei nenaservíruje výběr technik jako na podnose.
Prostor pro přemýšlení jí naštěstí poskytla další otázka mířená tentokrát na Hideho.
Eh no... Vítr asi neposkytuje moc příležitostí k obraně. I když kdo ví, za zeptání snad nic nedám. No a co se týče útoku, moje technika je jednorázová, takže by se mi možná hodilo něco co dokáže pokrýt větší rozsah. Svraštila Adi zamyšleně čelo. Její neznalost vlastního elementu byla poměrně ostudná, s tím by taky něco měla udělat.
Teprve když byl určen Hideho dnešní trénink, Adi se pokusila nějakým způsobem zformulovat své myšlenkové pochody. "No... Moje zatím jediná technika je jednorázová...., takže by se mi asi hodilo něco s větším rozsahem. Možná několik letících větrných projektilů...? Co se týče defensivních technik..., popravdě řečeno toho o fuutonu mnoho nevím." Z červenovlásky to lezlo trochu jako z chlupaté deky. Když se jí konečně podařilo vyžvejknout, s lehce nakloněnou hlavou se na sensei zkoumavě zadívala.
Zajímalo jí kolik toho vlastně Nozomi o větrném elementu ví. Že by ho sama ovládala?

Zoologická zahrada

Nomure Inuzuka & Akimi
Tým 5
Akaigawa
Azu se zeptala muže kdo je, ale odpověď byla stejná jako minule, prý je starosta. Ale sen řekl, že z něj někoho cítí, ale zbytek už nedořekl, už je hýbal tlamou. Muž řekl, že je starosta, že klidně má do něj uhodit blesk.
'Hmm… Tak kdo sakra jste, starosta asi ne, když i Sen říká, že to starosta není,' uvažovala v duchu mladá Inuzuka a přemýšlela, co se bude dělat. „Kdo tedy sakra jste, nějak vám toho starostu nevěřím,“ řekla modrooká dívka a očima tikala ze starosty na Azu, Akimi a Sena.
'Zatraceně, co tedy budeme dělat,' přemýšlela dívka a stále svírala kunai v ruce.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Takuya už byl vymáchaný lépe než prádlo v rukách zkušené pradleny, ale to ho nemohlo zastavit. Právě naopak, jeho odhodlání uspět a zápal s každým neúspěchem sílily! Ať už byl nepřítel jakkoliv silný, mise jakkoliv náročná, trénink jakkoliv těžký, on se nikdy nevzdá, nikdy! Všem ukáže, co v něm je, všem jim vytře zrak, až k němu budou vzhlížet a vyprávět si o jeho činech v každém koutě světa! Taková je jeho cesta ninji...! Respektive po takové byl Takuya odhodlaný kráčet.
„Gah!“ zalapal znovu po vzduchu, když se vynořil nad hladinu po posledním pádu.
„Kuso...! Už sem to fakticky skoro měl!“ zaklel v duchu černovlásek. Pravdou bylo, že se jeho odhodlání začínalo vyplácet. Sice pořád padal, ale už se mu dařilo alespoň chvilku udržet na vodě, sice pořád ne úplně na hladině, ale i tak to byl úspěch. Bylo jasné, že by něčeho takového nebyl bez Kumarovi pomoci nikdy schopný. Jeho chakra byla příliš divoká, příliš silná, než aby se dala zkrotit prostou silou vůle a soustředěním. Nebýt pečetě na mladíkově břiše, padal by ke dnu jako kámen doteď.
Když medvídek, povalující se na břehu, na Takuyu promluvil, černovlásek vzhlédl. Doteď od něho zaslechl leda tak občasný smích, když se mu podařilo praštit sebou do vody obzvlášť vtipně, ale ten po nějaké chvíli utichl a černovlásek na přítomnost chlupáče téměř zapomněl.
„Sem no... a co jako!?“ odsekl Takuya a lehce se zamračil. Když před ním někdo zmínil jeho rodinu, bylo to doposud vždycky za účelem výsměchu a shazování, ať se radši vrátí k bušení do železa a práci s chakrou a plnění misí nechá radši na někom, kdo na to má. Nebylo proto divu, že teď černovlásek od medvěda čekal to samé.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Momo Inuzuka
Tým 3
Les
Proběhla kolem Naruki jako blesk až to málem neubrzdila a napálila do stromu.
"Hahaha... To bylo naschvál." Zasmála se nevinně, ale brzy si uvědomila, že to není čas na vtipy. Naruki byla po vítěství hladová jako pes, což nebylo moc dobré přirovnání od někoho, kdo se po svitku bezmyšlenkovitě vrhl i když to mohla být past. Junna ani Mihi nebyli poblíž, Momo v tom zůstala namočená jako sušenka v mléku.
Mohla bojovat, mohla se pokusit se svitkem utéct. Vzhledem k tomu, že ale celou cestu běžela na plno, protože Naruki potřebovala dohnat, tak jí už nezbylo moc sil na útěk. Bojovat se jí ale taky zrovna dvakrát nechtělo a to už vůbec ne proti někomu z klanu Hyuuga. Vážně, co je tohle za otravnou situaci? Pomyslela si Momo a zamyšleně se podrbala na hlavě. Napadlo jí se naklonovat, ale uvědomila si, že by to Naruki svým Byakuganem poznala.
"Hele, pták!" Zvolala a ukázala za Naruki. V tom okamžiku se také rozeběhla a zaběhla za strom, do kterého předtím málem narazila. Neschovávala se však, hlava jí čučela ven. Napadla jí totiž ta nejgeniálnější strategie, jakou kdy vymyslela. Až na ní Naruki půjde, tak prostě poběží kolem stromu tak, aby se na ní Naruki přes něj nedostala. Jaký to geniální plán! Prostě bude běhat kolem stromu navěky. Vážně, jak si někdo mohl myslet, že není chytrá?

Zoologická zahrada

Starosta, Sen
Týmu 5
Akaigawa
„Nevěřím svým uším! To věříte nějaký prohnaný kočce víc než mně? Vždyť na nás útočil!“ zaúpěl muž zmateně.
Sen ignoroval jeho křik. „Cítím z něj…,“ načal a zbytek slov jen hýbal tlamou.
Starosta byl naprosto zděšen a padl na kolena. Třásl se strachy a nevěřícím hněvem. „Jsem starosta, ať do mě na místě uhodí blesk! Vy opravdu důvěřujete zpropadenému zločinci víc než mně, ouřední osobě?! To jsem si tedy vybral! Pěkní ninjové, ti z Konohagakure!“ lamentoval.

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Onigiri zastavila u stromu, čapla zbraň za jílec a zabrala, jenže čepel byla do dřeva zaražená napevno. Nemohla s ní ani pohnout! Navíc si uvědomila, že Kumara nikde nevidí. Pustila katanu. Natočila hlavu doleva, doprava, otočila se vzad, vzhlédla. Nikde nic.
Sevření kotníků a tah k zemi ji donutil zaječet. Najednou se její tělo ocitlo pod zemí, z níž jí čouhala jen hlava. Zděšeně se nakrčila, když po ní muž natáhl ruku a čekala další ránu. Místo způsobení bolesti ji jounin zase vytáhl ven a postavil ji.
Zmateně zamrkala, položila si ruku na tvář a sykla. „Páni,“ promluvila konečně, „asi bych si neměla nechávat protivníky jen tak zmizet z očí. Co to bylo za techniku?“ Zahleděla se na díru v hlíně a následně vrátila oči ke kataně. Zklamaně si povzdychla. „Tohle už je podruhé,“ prohlásila a jala se znovu rvát za svou zbraň, což šlo těžko, protože si musela dát pozor, aby ji nezlomila.

Kumaru (tým 11)
Dívka nezaváhala a jeho přímému útoku se hbitě vyhnula. Následně měl dostat kunai s výbušným lístkem mezi lopatky, ale nestalo se tak, protože mohutný jounin byl dost zkušený a protiútok očekával.
Sáhl po kunaii a z otočky jej hodil. Vrhací nože se srazily ve vzduchu a díky lístku nastal výbuch. Naštěstí pro Kumara dál od něj a mohl díky tomu včas zmizet.
To už Onigiri stála u stromu a snažila se vytáhnout meč, který byl zabodnutý dost hluboko.
Po výbuchu to Kumaru vzal k Onigiri cestou, které děvče nemohlo předvídat-zemí.
Ze země pod dívkou se vynořily dvě obrovské ruce, které jí sevřely kotníky a stáhly pod zem. Zůstala jí koukat jen hlava.
Jounin se objevil po chvíli před ní.
"Tak...to bych řekl, že stačí." Řekl jen a vytáhl děvče ze země ven.
"Asi budeš mít trochu modřinu." Dodal k tomu. Onigiri měla na tváři pořádný šrám a ještě jí k tomu natékala půlka obličeje.
Mezi tím u vody se začal Medvídek trochu nudit. Takuya zkoušel pořád znovu a znovu udržet se na vodní hladině. Prvních pár neúspěšných pokusů bylo vážně vtipných, ale asi po hodině už to přestala být zábava.
"Takže ty jsi kovářský děcko?" Zeptal se Medvídek, ležící nyní ve stínu stromů na břehu řeky.

Zoologická zahrada

Azrilelka Safí, tým 5

Pousmála se na velkou kočku, než se otočila ke dveřím, ve kterých stál starosta. Dívenka se netvářila zrovna přátelsky. Přeměřila si ho pohledem. Nejdřív stařík působil mile, dokud se neozval Sen. V tu ránu měl starosta řeči o tom, že se dívky zbláznily, ale Azri byla jiného názoru, podle toho jak Akimi na něj vrčela.
"Kdo jste?" optala se celkem pevným hlasem, jenž u ní nebyl často slyšen. Hodlala věřit zvířecím instinktům. Přeci byly spolehlivější než lidské.

Naomi Taiko, tým 14

Tvářila se jako by se nechumelilo a poslouchala v klídku senseie. Moc ji nedocházelo, proč pořád na ni zírá Yoi, a tak mu prostě zamávala s milým úsměvem na rtech. Očka se jí jen zářila štěstím, když zjistila, že jdou na další misi. Uzavřela se do svých myšlenek a představovala si kradače jídla. Vyrvala meč ze země, položila si ho na rameno a takto vyrazila za mužskou částí týmu stále ve svých myšlenkách. Na chvilku byla vytržena z přemýšlení Hitsugayou. Vrhla na něj vražedný pohled za jeho oslovení 'děcka'. Nebyla zase o tolik mladší než on. Nehodlala se tím zabývat a radši přemýšlela o zlodějích. Měla trochu strach, aby náhodou neobvinili vesničané ji, ale snad ne. Kluci by ji určitě pomohli. Když přestala myslet o jídle, začala sledovat kluky, hlavně senseie s mladým Yamakou. Zapřemýšlela se, o čem asi si povídají, když se na ní stále otáčí Yoi. Byla trochu v rozpacích, zda něco neudělala špatně, dokonce si zkontrolovala pyžámko. Nic, vůbec žádný náznak jakékoli neupravenosti a podobných věcí. Po chvilce na ni zahulákal Yoi, aby se proměnila zpátky. Modrovláska si jen povzdechla a na jeho přání se tedy přeměnila zpět. Zpět do svého stejně odhalujícího oblečení, s výjimkou jednoho dlouhého rukávu, trička končící nad pupíkem a bot končících pod koleny a novinkou...závaží na nohách, krásné modré závaží. Meč si dala na záda, načež si protáhla ruce. Doběhla Yamanaku a chytla ho kolem paže.
"Na co ses ptal?" usmála se znova na něj milounce. Jelikož chtěla z něho dostat pár informací, musela působit trochu roztomileji, ne?

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Takuya se řítil s nataženýma rukama proti medvědovi, jenže ten jen tak stát a nečinně čekat, až se proletí do vody, evidentně nemínil. Vrhl se Takuyovi naproti a dobře mířeným kopancem, za kterým se skrývala větší síla, než se zdálo, odpálil mladíka zpátky do vody.
„Bluergh!“ vyprskl Takuya, když schytal ránu tlapkou, načež po krátkém letu zmizel za doprovodu hlasitého žblunknutí opět pod hladinou jezírka.
Když se znovu vynořil a vyprskl vodu jako fontánka, zůstal na chlupáče na břehu oněměle zírat.
„Jak to sakra udělal!?“ civěl černovlásek na medvěda nechápavě, kde se v tom malém prevítovi vzalo tolik síly.
Z šoku ho ale vytrhla medvědova slova a varovné poučky.
„Chmpf...! To se ještě uvidí...“ ušklíbl se trucovitě Takuya a zabručel, načež doplaval zpátky ke břehu, aby si sundal promočené oblečení a Anikiho, co ho táhly ke dnu, a kromě toho, voda nedělala kovu zrovna dobře.
Když měl na sobě už jen své tmavě zelené trenýrky s červeným vzorem znaku Konohy na nich a oblečení rozložené stranou spolu s víceméně osušeným Anikim, vytaženým z pouzdra, přistoupil zpátky k vodě.
„Jako by mě něco takovýho mohlo zastavit!“ odvětil rázně medvědovi, když mu chlupáč radil, ať se nevzdává ani při neúspěchu, načež se zahleděl na vlnící se hladinu pod ním.
Klid a rozvaha. Věci, kterými černovlásek zrovna neoplýval, se mu nenacházely snadno. Jak už ale řekl! I kdyby se mu to mělo povést až na milióntý pokus, nevzdá to, dokud nedosáhne svého cíle!
Takuya se odhodlaně zamračil, zavřel oči a složil pečeť tygra, aby se mu lépe soustředilo.
Namodralý, chakrový opar se lehce zavlnil kolem jeho chodidel, stejně jako tehdy, když trénoval chůzi po stromech.
„Yosh! Ikuzo! (Du na to!)“ otevřel černovlásek prudce oči, když měl pocit, že vychytal to správné množství chaky a vykročil pravou nohou na hladinu. Voda se mu nejprve pod nohou lehce prohnula, až to skoro vypadalo, že se na ní jeho chodidlo udrží, jenže pak ji Takuyova chakra s cáknutím rozrazila, černovláskovi zmizela opora pod nohou a on znovu zahučel do vody.
„Kuso!“ zanadával Takuya, když se vynořil a chytl kamene, na kterém před chvilkou stál. Tohle nebylo vůbec jako chůze po stromech! Povrch vody se mu měnil přímo pod nohama, jak měl najít to správné množství chakry, když bylo potřeba každou chvilku jiné!?
Mladík vrhl pohledem po medvědovi na břehu a rychle se zase vyškrábal na kámen, aby do něho nezačal chlupáč ještě rýt, že si svá slova nějak rychle rozmyslel.
„Teď už to dam!“ umanul si černovlásek a s pohledem zabodnutým do vody jako do nějakého nepřítele znovu složil pečeť.
Následoval další krok vstříc hladině a další pád vstříc dnu... A po nich další, a další, a další...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Onigiri se přikrčila a její oči sledovaly Kumara. Muž se rozeběhl obloukem a odrazil se od stromu, aby dívce napálil další ránu. Tmavovláska spatřila skvělou příležitost. Vrhla se parakotoulem šikmo proti jouninovi, čímž se mu vyhnula a dostala se u do zad. Zůstala v pokleku a vytáhla kunai s výbušným lístkem, který okamžitě hodila, míříc mezi lopatky. Musela jednat, jako kdyby ho chtěla zabít a to také dělala. Hbitě se odrazila pomoci chakry a vyběhla zpět ke svému meči. Fialky bloudily všude okolo a hledaly náznaky pohybu.

Nao Nakanawa
Dívka mlčela. Chtěla něco říct, opravdu, ale nemohla se zbavit knedlíku v krku a pocitu méněcenosti, který ji pevně svazoval. Už odmalička jí všichni viděli jen jako slabou a bezmocnou. Jeden čas tomu dokonce i ona sama naplno uvěřila, ale teď byla přece kunoichi! To se vážně nic nezměnilo? To opravdu vždycky bude muset poslouchat příkazy silnějších? To to nikdy neskončí?
Kousla se do rtu a sklonila hlavu tak, aby jí kapuce zakryla obličej. Nechtěla však brečet či nic takového, prostě jí z toho bylo špatně. Špatně ze sebe samotné. Vždycky obdivovala lidi, kteří si dokázali dupnout a šlapali si svoji vlastní cestičku. Proč ona nemohla být taková? Bála se? Nejspíš ano. Ruce se jí i nyní lehce třásli. Radši si je ukryla do kapes, aby na ně nemusela koukat. Aby jí nepřipomínaly, jak slabá vlastně je.
Ze zamyšlení jí vyrušila Itsumi, která vstala, rozloučila se a začala odcházet. Nao dívce pouze pokynula hlavou na odpověď. Ani nevěděla, jak se má nyní před Itsumi chovat, ba jestli se jí vůbec dokáže podívat do tváře. Vždyť jí ještě před chvílí měla ve své představě zabít.
"Myslím, že už taky půjdu." Šeptla tiše dívka a začala kráčet pryč. Ne však domů, i když už ji babička pomalu vyhlížela. Nao se nikdy předtím nezpozdila, ale tentokrát prostě chtěla být sama. Bylo jasné, že jakmile by přišla domů, tak by se na ní babička vrhla s otázkami typu jaký byl její první den s týmem. A to bylo přesně téma, o kterém se nechtěla vůbec bavit. Prostě nechtěla a basta. To by ale babička nepřijmula. Poznala by, že se s Nao něco děje a dorazily by nové otázky. Když totiž Nainy rodiče zemřeli, babiččiny starosti o Nao se tak desetkrát znásobily. Nikdo jí to ale nemohl vyčítat, přeci jen byla poslední člověk, kterého měla. Už jen z toho důvodu se Nao nechtěla moc zdržovat. Párkrát tedy obešla park a zamířila domů. Už teď si připravovala co řekne.
Babičce se silně ulevilo, když spatřila vnučku vycházet zpoza rohu. Otevřela dveře a vyšla dívce naproti. Nao se pouze usmála a společně poté zamířilo zpátky do tepla domova. Babička se jí na všechno okamžitě samozřejmě ptala.
"Promiň. Já... Já jsem dneska hrozně unavená. Půjdu si lehnout." Odbyla stařenku růžovovláska a zaběhla přímo do pokoje. Nechtěla však spát. Jen mrtvě civěla do stropu se smutným srdcem a očima utopenýma v slzách.

Asai Hachigoro
Tým 6

Když Shin vymyslel odpověď, Asai si chytil za bradu. Vypadal, jako by přemýšlel. "Hmm...hmm...máš pravdu..." řekl po chvíli. "...s tím bychom měli začít. Trénink, který jsem pro tebe vymyslel dostaneš až potom. Pojď za mnou." zavelel stále ještě zamyšlený Asai a s malinko nepřítomným výrazem otevřel hlavní vchod nemocnice a vešel dovnitř. Zamířil k recepci. Pozdravil černovlasou slečnu za pultem. "Dobré ráno, potřeboval bych-"
"Panečku! To je náhoda!" vykřikla polekaně mladá sestřička. "Zrovna jsem vám psala vzkaz Asai-san!" řekla, aniž by pozdravila. Byla evidentně hodně roztěkaná. "Doktorka Matsuno vás teď nemůže...nemůže vás přijmout. Zrovna operuje. Ne snad, že by o té operaci předem věděla. Ona-ona ta operace byla nečekaná. Jeden z týmů se vrátil z mise a jejich člen byl vážně...vážně zraněný." vysvětlovala zmatečně, zatímco se prohrabovala papíry na pultu před ní. "A! Tady to je!" zajásala nakonec a podala Asaiovi malý papírek, na kterém bylo něco ledabyle načmáráno. Chlapec si jej vzal a přečetl.

Naruki Hyuuga
Tým 3
Les
Naruki byla hned za loutkou s dopisem.Loutka pomalu každým krokem začala zpomalovat.Dochází energie?pomyslela si.Až loutka najednou spadla bezvládně k zemi.Hyuuga dívka se zastavila a opatrně se přibližovala k loutce.Ještě aby to byla past.proletělo dívce hlavou.Věděla,že jí dýchá na paty Momo,která po chvilce kolem ní prosvištěla jako nic.Ach ta asi vůbec nepřemýšlí nad pastí hmm.řekla si v duchu a vyrazila po mladé Inuzuce."Byakugan!"řekla si pro sebe.Naruki byla připravena o tu obálku bojovat.Věděla,že jí nepředhoní a tak jen aby se k ní přiblížila a mohla bojovat.

Ren Kurogami
Tým 19
Nějaká vesnice asi den cesty od Konohy
Taiko s Okami rozhodli, co dál a pětice se zvedla. I Ren tedy vyskočil na nohy a následoval svůj nový tým vstříc dobrodružství.
Když se ale zarazila Yuki, zarazil se i hnědovlásek a začal ji zvědavě sledovat, co bude dělat. Ukázalo se, že se dívka rozhodla zesnulému Desátému vytvořit pomník. Jeho smrt ji nejspíš vážně zasáhla.
Čtveřice začala odcházet, ale Ren zůstal trošku pozadu, u pomníku. Hleděl na Daichiho jméno, vyryté v kameni, s těžko čitelným výrazem ve tváři, jako kdyby skrz kámen hleděl někam do dálky. Po chvilce znovu vytáhl svůj skicák s tužkou a dal se znovu do kreslení. Po zhruba dvou minutách skončil a stránku, na kterou kreslil, vytrhl ze skicáku a položil ji k bílé květině pod pomník, načež se rozeběhl za ostatními, aby mu ještě neutekli.
Na obrázku byl Daichi, ale ne takový, jak ho lidé většinou znali, zasmušilý, s vážným, soustředěným výrazem ve tváři. Na Renově obrázku se vesele zubil od ucha k uchu.

Homura
Tým 1
Cesta směr Uragawa, les vedle cesty
Trojice se domluvila rychle a neméně rychle se rozmístila kolem jejich senseie, připravená konat.
Homura se ale ani nehnul a místo toho nadále zamračeně civěl k nebi. Nezaujal žádný postoj, ani se nazačal chystat na vlastní útok. Přeci jen měly pořád ještě čas, takže byl první krok jejich.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga (tým 1)
Sledovala Tenshi jak se dostává na své místo a vrtalo jí hlavou jak moc bude bolet to něco jiného než katon. Kývla zpátky a vyrazila na své místo. Aktivovala byakugan a připravila se na svou techniku. Ještě nikdy nezkoušela mířit na chakra body, ale rozhodla se to zkusit. Přecejenom lepší příležitost než teď už možná mít nebude. Rozhlédla se i po ostatních a zadoufala, že Tenshi ví co má dělat. Přišlo jí, že tam jen tak stojí, ale taky to může být předstírání na zmatení senseie. Pustila to z hlavy, že bude lepší, když se bude soustředit na svůj úkol. Mírně kývla směrem ke Kasumi a poté se už plně soustředila. Musela si dát pozor kam jehličky namíří, aby trefila Homuru a nestalo se, že jí do cesty vletí Tenshi nebo Kasumi. Zhluboka vydechla a připravila se.

Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Hiroshi posledních pár chvil nijak extra nevnímal a tak neměl páru, jestli na něj někdo mluvil, či jestli se stále řeší to samé téma. Nijak ho to ale netankovalo, jelikož měl zasmušilou náladu.
Nový přírůstek do týmu se mu zdál vcelku v pohodě. Charakterem byl dost podobný Yoshimu, který byl v týmu před ním, takže se zas taková změna neudála. Když nad tím Hiroshi tak přemýšlel, teď, když sensei odešel byl už vlastně jediný, kdo z původního týmu zůstal. Změny se však v životě dějí neustále, musel to zkrátka přijmout a posunout se dál a tak taky udělal. Duchem se opět ocitl u ohrady krav vedle Yuki, která najednou vstala a utrhla pár bílých květin. Kunaiem poté něco škrábala do kamene, který předtím použila při souboji a květiny položila pod něj. Následně se rozešla pryč.
Hiroshi se klidným tempem postavil a zamířil se kameni. Byl to hokageho pomník, což se dalo očekávat. Černovlásek se lehce ušklíbl a vyrazil za Yuki. Chtěl vzdát Daichimu úctu, ale na to bude mít čas zpátky ve vesnici. Teď musel hlavně dokončit misi.

Kumaru (tým 11)
Onigiri sebrala síly a vstala. Dobrý výkon, málokteré děvče v jejím věku by se zvedlo.
Byla nyní odzbrojená a její hlavní síla byla právě zabodnuta do stromu slušný kus od ní.
Kumara potěšilo, že se slepě nerozeběhla k meči a rozhodla se vyčkat.
Teď byl další krok na něm. Bylo v podstatě jedno co udělá. Chtěl jen dívku pořádně otestovat. A něco jí také dokázat, to ale až později...
Rozeběhl se v mírném oblouku k Onigiri. Odrazil se od jednoho ze stromů aby svému výpadu pěstí dal více rychlosti a síly.
"Využívej svého okolí!" Zakřičel a udeřil před sebe. Útok to byl rychlý, zároveň ale čitelný pro někoho s dobrými reflexy.
O něco dále tou dobou Takuya zuřil z toho, že si Medvídek z něj dělal dobrý den. Chlapec se rozhodl, že mrňouse srovná, jenže úspěch zrovna neslavil. Nejspíš si ani neuvědomil s kým má doopravdy tu čest.
Medvídek vyskočil do vzduchu a kopancem poslal rozžhaveného klučinu zpátky do vody, aby se trochu zchladil.
"Řekl jsem, aby jsi zůstal v tý vodě. Mě neporazíš ani kdyby ti bylo jako tvému senseiovi. Takže budeš poslouchat!" Řekl Medvídek klidně, ale důrazně zároveň.
"Základem zvládnutí chození po vodě je klid a rozvaha. Soustřeď se na svůj dech...na chakru proudící tvým tělem. Soustřeď ji do nohou, zkoušej množství které je správné a které tě na hladině udrží. Nenech se odradit neúspěchem a zkoušej to znovu a znovu."

Lesní závod

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
Kdesi v lese

Shikamuro přeskakoval ze stromu na strom a sledoval Naruki s Momo v zádech. Horší bylo, že neměl valnou představu, kde je Juuna. Tím lístkem jim vzal nějaký ten čas a proto měla Naruki tak navrch. Navíc, loutce docházela docela rychle životnost, neboť Juuna jí tím výbojem narušila obvody. Tohle Shikamuro opravdu nečekal. Loutka teď ležela bezvládně a Naruki se zničehonic zastavila. Snad se chtěla ujistit o tom, zda je to bezpečné. Momo o něčem takovém evidentně vůbec nepřemýšlela, protože se kolem bělovlásky prohnala jako uragán a šla po svitku.
"Nechám jim to takhle snadné?! Asi jo. Stále je ve hře Naruki. Tak uvidíme, kdo z nich vyhraje. Teda, jestli vůbec někdo."
Pravil a přeskočil na další větev, aby měl lepší rozhled. Situace dole byla opravdu zajímavá. Loutka s dopisem se sice nehýbala, ale to vůbec nevadilo.
Mezitím psík zachytil zvláštní pach (vůni) oleje, po kterém byl Sensei cítit.

Takuya Riko
Tým 11
Les kolem Konohy, řeka, pod vodopádem
Medvědův smích Takuyovi na zlosti rozhodně neubral, spíš naopak. Černovlásek zaskřípal zuby a zatnul pěsti, až mu klouby zbělaly. Tohle byla poslední kapka.
„JÁ TI DAM SRANDU! POCEM!“ zařval Takuya a vrhl se po medvědovi, aby ho chytl za kožich a hodil do vody na oplátku on jeho.
Co si o sobě ten medvěd sakra myslel, takhle si z něj střílet jak z nějakého pitomce!? Tohle ho naučí!
Co naplat, když Takuyovi bouchly saze, šel i ten zbytek zdravého rozumu obvykle stranou. Že by si černovlásek ale jinak vzpomněl, co medvídek provedl v té jeskyni s vlkem, nebo že by si uvědomil, že byl nejspíš starší než jejich sensei, kterého dokonce učil, by nejspíš nehrozilo ani kdyby si to mohl v klidu rozmyslet.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
U stromu
Kumaru zablokoval dívčin útok jako nic. Vše poté se seběhlo tak rychle, že tmavovláska vnímala jen rychle za sebou jdoucí vjemy. Ocelový boxer, bolest, prázdná pravačka. Onigiri zalapala po dechu, když koutkem oka zachytila, co jí to letí proti hlavě, a vykřikla, jakmile ucítila omračující ránu, která ji odmrštila stranou.
S hlasitým žuchnutím zůstala svalená na zemi. Hučelo jí v uších a před očima poletovaly hvězdičky. Od líce jí do hlavy vystřelovalo ostré bodání. Nejraději by prostě zavřela oči a usnula, protože nic jiného její tělo momentálně nechtělo. Jenže pak se ozval rázný příkaz jejího senseie. Cukla sebou, možná na chvilku doopravdy ztratila vědomí. Pomalu se podepřela na rukách, aby zjistila, kdo na ni volá, a rozpomněla se. Trénovala s Kumarem, on ji odzbrojil a skoro poslal do mdlob. Uslzené fialky přejely z velkého muže na strom, v němž byla zabodnuta kunoichina katana, a zpátky. Uvědomila si, že by měla pokračovat v tréninku.
„H-hai...!“ Roztřeseně se vyškrábala na nohy a chytila rovnováhu. Uši i oči se skoro uklidnily, poslední známkou bolestivé facky bylo pulzování v lebce, které musela zkousnout.
Otřela si slané kapky z víček, zaujala bojový postoj a odhodlaně se zamračila. Přímé útoky na něj očividně nefungovaly, pokud je prováděl nezkušený genin. Musela na to jinak. Hlavně potřebovala získat zpět svůj meč. Proto tentokrát nechala první krok na jouninovi.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
„Větrnou techniku,“ zamyslela se Nozomi a pokývala hlavou. „Výborně. V tom případě se zamysli nad tím, co bys chtěla, aby tvoje technika uměla. Já ti poradím, jak na ni.“
Hideharu znovu začal s tím jeho tvořením. Začala si pohrávat s myšlenkou, že ho vezme za hokage. Hiroko byla známá tím, že nazývá věci pravými jmény a stydlivost jí není vlastní. Byla to přeci jedna z nejšpičkovějších doktorek v Konohagakure. Už se nadechovala, aby oponovala, ale chlapec se zarazil. Chvilku přemýšlel a nakonec znovu otevřel ústa.
Nozomi zamrkala. „Hideharu, víš… fyzických tréninků je celá řada. Máš na mysli bukijutsu, taijutsu nebo ninjutsu?“ vyjmenovala.

Kumaru Tým 11
Takuya vylétl z vody a nevypadal zrovna nadšeně. Zato Medvídek se dál plácal smíchy na břehu.
"Tobě se to nelíbilo? Já se královsky bavil..HAHAHAH...K NEZAPLACENÍ, VÁŽNĚ K NEZAPLACENÍ! Ale dost srandy, mazej zpátky do vody ať to stihneš ještě dneska."
Mezi tím se Onigiri pokoušela o protiútok. Její meč byl však s cinknutím kovu o kov zastaven. Kumarovi se v pravačce zablýskl ocelový boxer.
Než děvče stihlo pořádně zareagovat, vousatý shinobi ji druhou rukou chytil za zápěstí, zkroutil jí ruku za zády (takže nyní stála zády ke Kumarovi), sebral jí katanu, odhodil jí a čepel se zabodla do nejbližšího stromu. Pak ještě děvčeti věnoval menší ránu hřbetem ruky přes tvář, což mělo za následek, že se Onigiri proletěla dobré dva-tři metry a přistála v prachu.
Kumaru schoval boxer, už nebyl potřeba. "Vstaň!" Řekl dívce neúprosně.