Akatsuki se nevzdávají 02 - Peinova kouzelná lampa

Varování: Ano je to delší než jste ode mě zvyklí, ve wordu mi to hodilo sedm stránek, ale sekat to na dvě půlky, by pak nedával děj smysl, tak proto.

Pein, Konan, Sasuke a Deidara seděli u snídaně, když do kuchyně vběhl plačící Kakuzu. Nejprve na něj trochu překvapeně zírali, ale když začal smrkat do utěrky, Konan se velice rychle vzpamatovala. S několika pohlavky a jakousi poznámkou o tom, že to ona teda prát nebude zmizela z místnosti.
„Co se zase stalo?“ zeptal se Pein i když ho to vlastně vůbec nezajímalo a vzápětí už začínal litovat, že tu otázku vůbec položil. Než se mu totiž přes další nával slz dostalo odpovědi, došlo mu, že ta ho znovu jen rozčílí.
„Prohrál jsem loterii, vsadil jsem na ta čísla osmkrát!“ vyblekotal Kakuzu.
To už se Pein musel zhluboka nadehnout. Po posledním fiasku s bohatou tetičkou alias zlatou rybičkou už nechtěl o penězích nic slyšet.
„Napadlo tě taky, že na ně musíš vsadit v různym pořadí?“ mluvil na něj Sasuke jako na negramotného a napil se čaje.
„Néééé!“ spustil Kakuzu znovu pláč a s další utěrkou se odporoučel zase do svého pokoje.
Za pár vteřin byl zpět, kvílel cosi o hladu, složil se na židli vedle Deidary, který ho začal odstrkovat hned jak se Kakuzu trochu uklidnil.
Pein si otevřel noviny, aby ten jejich kravál nemusel poslouchat, ale po přečtení titulku: “Karnevalová slavnost v Konoze vás zve na ochutnávku Královského ramenu“ s nimi zase jen praštil o stůl. Kdyby šlo jen o něj a možná tak Konan, byla by to skvělá příležitost jak se najíst, ale při představě Deidary na podpatcích, Tobiho kňourajícího na každých pěti metrech, Hidana s kosou, Kisameho vláčícího Samehadu a Itachiho, ho chuť naprosto přešla.
„Slyšel si včera taky Hidana? V noci mě najednou vzbudilo jakýsi jeho vytí. Plácal něco o nový víře a změně životního stylu.“ drcnul do Kakuza Deidara.
Peinovi při té představě zaskočila sušenka a ostatní scházel na zem, jak se ji snažil vykašlat.
„A máme po snídani.“ konstatoval otráveně Sasuke a sesunul se na židli o něco níž.
„Co že povídal?“ kulil oči Pein a ignoroval Sasukeho poznámku.
„Vim já? Praštil sem ho lopatou, chtěl sem se vyspat!“ odsekl Deidara.
„Můžu vědět, na co máš v posteli lopatu?“ zeptal se ho pohoršeně Pein, načež Deidara začal úporně přemýšlet nad nejvhodnějí výmluvou. Vysvětlení toho proč zakopával večer Zetsua za domem se mu totiž nezdálo úplně korektní.
„Mám tam i horší věci, občas si zkrátka skladuju do skříně jíl a tak tyhle věci musí jinam, znáte to šéfe.“ odpověděl mu nakonec zcela věrohodně, jelikož ho Pein nepodezříval, že by si uklízel pokoj. Nakonec jen nevěřícně zakroutil hlavou.
„Já to pořád říkám, že byste si měli ten svinčík uklidit! Raději mi nepovídej, kam si Hidan schovává kosu!“ řekl a odešel do koupelny.

„Jo ten Hidan!“ bliklo hlavou Kakuzovi.
„Tak se vsadíme jak dlouho mu to vydrží!“ dokončil konečně svou myšlenku. Deidara si jen ztěžka povzdychl.
„O kolik?“ zeptal se nakonec smířeně.
„To je fuk!“ vysypal Kakuzu pohotově na stůl Deidarou peněženku.
„Hej nesahat!“ vyprskl Deidara a okamžitě posbíral peníze.
V tom najednou vešel Hidan.
Stoupl si do čela stolu a veledůležitě si odkašlal.
„Včera mě osvítil svatý Jah-gon-jong...“ začal a všichni vyvalili oči „..a rozhodl jsem se změnit svou víru a nečistý styl života, jakým jsem doposud žil.“ oznámil jim s úsměvem.
„Začnu tím, že budu mluvit už vždy jen slušně a také si budu denně převlékat prádlo.“ rozhodil rukama a podíval se do stropu, jako by byl osmým divem světa. Načež jako zkoušku jeho víry vzal Sasuke šálek s horkým čajem a chrstl ho na něj.
„Kur*a dopr*ele, co si to dovoluješ ty zm*tku zasra*ej, já ti rozbiju drž*u, že si to neviděl! Co si myslíš parcha*te jeden skur*enej! Zabiju tě a tvoje střeva si pověsím na vánoční stromeček!“ ječel nepříčetně Hidan.
„Jestli se chceš převléct, tak tvoje prádlo žehlí Konan až večer.“ podotkl nevinně Sasuke.
„Proč bych se měl kur*a převlíkat? Co si o mě myslíš dopr*ele!“ rozkřikl se znovu Hidan a pak se zarazil.
„Co že dělá? Ona žehlí moje prádlo?! Já se na to snad v*s**u!“ vykřikl a vyletěl z pokoje jako šílený.
„Prohrál!“ zařval Kakuzu a vytrhl Deidarovi peníze.
„Vždyť jsme se ani nestihli vsadit!“ bránil se Deidara.
„Nevadí, stejně bys prohrál, podváděl bych.“ utěšil ho Kakuzu a schoval si peníze kamsi do nenávratna svého pláště.

Kisame nahlédl do kuchyně.
„Nic.“ vyhrkl a zamířil ke dřezu. Na chvíli do něj strčil hlavu.
„Nic.“ oznámil znovu a tentokrát si to namířil ke dveřím. Pomalu je otevřel a spatřil pošťáka.
„Dobrý den, mohl byste mi zavolat “Šéfa Chýše“? Mám pro něj adresovanou zásilku a potřeboval...“
„Nic!“ řekl znovu Kisame a praštil mu dveřmi před nosem. Za chvíli strčil hlavu do koupelny.
„Nic!“ ozvalo se znovu a vybruslil na chodbu. Za pár vteřin z kouleny vyšel Pein ve svém svátečné županu s žabičkami.
„Copak jemu už taky přeskočilo?“ zeptal se s zoufalým pohledem.
„Máte tady poštu šéfe.“ ozval se Deidara.
„Pošta?“ zvedl Pein významně obočí a mazal ke dveřím seč mu papuče stačily.
„Vsadím se, že ten pošuk určitě hledá Samehadu, je neobvyklý, že by ji sebou netahal.“ řekl Kakuzu.
„Ne! Už žádné sázení!“ napomenul ho Deidara a pro jistotu mu dal přes ruku, která byla jeho peněžence nebezpečně blízko.
Zatím sešel dolů Tobi a začal se shánět po něčem k jídlu.
„Sakra vylejzáte vůbec z těch svejch kamrdlíků taky jindy, než když máte hlad? Připadá mi, že se sem chodíte jen nažrat!“ vyprskl vztekle Deidara, který už toho rána otevíral svůj módní časopis po třetí a nehodlal to zase přerušit tím, že se o někoho bude starat a hlavně ne o Tobiho.
„Co se podle tebe dělá v kuchyni?“ zeptal se posměšně Sasuke.

Pein se s balíkem vřítil do místnosti.
„Co to máte veliteli?“ zeptal se Kakuzu podlézavě a jeho mozek už podle velikosti a váhy přepočítával cenu balíku.
„To je kouzelná lampa XH3200! Je to nejnovější model... Jestli nám nepomůže tohle jsme v hajz*u.“ oznámil Pein.
„Můžu jí mít po vás?! Zamlouvám si ji!“ prohlásil Kakuzu.
„Chováš se jako v mateřský školce.“ napomenul ho Deidara.
„Ne! Nikdo si ji nezamlouvá je jen moje a kdo vám řekl, že si tři přání vyplácám najednou?“ odpověděl Pein a když vyděl Kakuzův výraz, potlačil nutkání vypláznout jazyk.
„Ono to má jen tři?“ zeptal se Kakuzu překvapeně.
Pein chtěl jeho drzosti dál ignorovat a odejít, ale něco ho tížilo. Podíval se pod nohy, na jedné mu vysel Tobi.
„Tobi sakra neplať se mi pořád pod nohy! Nemluvě o tom, aby si se neválel po zemi ty čuně!“
„Tobi má hlad!“ oznámil skrze oranžovou masku.
„Deidaro nakrm ho!“ nařídil Pein.
„Proč ho sakra vžycky dostanu na krk já?!“ rozzuřil se a se založenýma rukama ukázal Tobimu na hromádku sušenek, která se stále válela pod Peinovou židlí. Zatím co k nim Tobi odplazil po čtyřech. Pein se musel ještě jednou rozhléhnout po Tobim, Sasukem cvrnkajícím po stole šváby a rozpomenout se na Kakuzovo dětinské chování, než vyslovil ten neskutečný hřích.
„Protože si tu očividně jediný dospělý.“ narazil na jeho předchozí poznámku a chystal se zmizet.
„Tobi má taky kouzelnou lampu!“ Křičel Tobi, vzápětí běhal po místnosti se starou lampičkou kterou bůh ví kde vyštrachal sem tam a blikal.
„Ne nemá!“ narazil mu Pein kryt lampičky na hlavu a vytratil se z toho běsnícího doupěte nahoru do svého pokoje.

Po pár minutách sešel ke sídani i Sasori. Pomalu si sedl ke stolu, chvíli pozoroval ostatní, nechápajíc co to provádějí. Kakuzu stavěl pyramidu z mincí, Tobi pobíhal kolem Deidary s foukačkou a troubil mu do obou uší.
„Tobi přestaň. Tobi dost! Tobi hned toho nech!“ rozčiloval se Deidara, ale nezdálo se, že by Tobi měl chuť skončit.
„No vidíš, že to jde. Takový krásný klid je tu, když toho necháš.“ řekl najednou, aniž by se Tobiho chování změnilo.
Náhle se Kakuzu začal smát s prstem namířeným na Deidaru
Sasori to chvíli pozoroval a vůbec mu nešlo do hlavy, o co tu běží.
„Všichni hned vstaňte!“ ozval se Sasori. Mimo Deidary který si konečně spokojeně četl časopis na něj všichni zaměřili nechápavé pohledy.
„Někdo mi sedíte na vedení, jinak nevim, co má ten zmatek hned po ránu znamenat.“ vysvětlil Sasori.
Sasuke se jen podíval na hodinky, které ukazovali téměř čas pro oběd.
„Po ránu jo?“ prohodil otráveně.
„Myslim, že spíš si Deidara sedí na uších.“ podotkl Kakuzu a praštil do něj.
„Hej, jestli se neprobudíš nedostaneš najíst a podle Konan bude k obědu čočka!“
„Fuj, ta byla i včera!“ ozval se Tobi a přestal konečně dělat rámus.
„Co?“ zeptal se překvapený Deidara, když si všiml, že na něj všichni zírají.
„Že k obědu bude čočka!“ zařval na něj Kakuzu.
„Ty kanibale!“ vyprskl a podíval se po ostatních.
„Nestydíte se sníst kočku?!“ dodal ještě.
„Co že bude k obědu?“ zeptal se Kisame hned jak vešel.
„Máme čočku.“ zašklebil se Tobi.
„Kisame ty taky? Jak můžeš s klidem sežrat kočku?!“ nadával Deidara.
„Tim je to jasný, on je hluchej.“ povzdychl si Kakuzu, v tom se na něj Deidara prudce otočil.
„Děláte si ze mě legraci? Jasně, že jsem suchej! Proč bych neměl bejt?“ zamračil se zle.
„Jestli je tu někdo suchej tak já. Nikde žádné jezírko, asi umřu.“ povzdychl si Kisame.
„Zkoušel si vanu?“ zeptal se starostlivě Sasori, když v tom mu do toho skočil Deidara.
„Já klidně taky vstanu! Proč se perete? Chci se přidat!“ vyskočil od stolu.
„Tady se nikdo nepere, mluvíme o vodě!“ řekl co nejsrozumitelněji Sasori.
„Jasně, najednou je to v pohodě!“ urazil se Deidara a odešel.
„Co je mu?“ zeptal překvapený Kisame.
„To je Tobiho práce.“ založil si ruce Sasori. Tobi jen koulel okem a styděl se.

Najednou z koupelny vyrazil rozčílený Pein.
„Vy bando neschopných idio*ů! Který kre*én hodil poslední toaleťák na střechu?“ zeptal se důrazně.
„No to máte tak šéfe... ..my jsme totiž hráli fotbal a...“ pokoušel se vysvětlit Sasori, ale Pein po něm hodil cosi kamenného co vzdáleně připomínalo Konaniny koláče.
„Nezajímají mě výmluvy! Mazejte sehnat štafle, za deset minut sraz venku – pod střechou.“ upřesnil ještě a šel si převléct svůj zelenající župan.

Za pár minut skutečně stáli venku Sasori, Kakuzu, Deidara, Tobi a Hidan nastoupení v pozoru. Konan se opírala o štafle a Sasuke se tvářil, že se ho to netýká.
„Aby bylo jasno! Chtěl jsem vám oznámit dvě věci. Za prvé tedy, že když jsem si chtěl vyleštil svou novou kouzelnou lampu, nenašel jsem v celém doupěti jediný čistý hadr vy dobyt*i! Za druhé.. ...ehm.. ...potřebuju ty štafle podržet.“ řekl a Akatsuki dostali záchvat smíchu.
Všichni se museli držet za břicha a nemohli dlouho přestat. Jediný Hidan brblal jako obvykle cosi neslušného.
Pein si myslel, jen ať si počkají, až mu začne lampa fungovat a odebral se na štafle.
Střecha byla vysoko a tak musel požádat Konan, aby mu je držela, až bude pro toaleťák skákat.
„Až řeknu, pořádně ty štafle podrž.“ nařídil Pein Konan.
„No jo.“ odpověděla a prohlížela si cosi, co jí právě Deidara ukazoval v časopise.
Pein se chvíli kroutil a protahoval. Tu a tam se za ním ozýval smích Akatsuki, kteří ho pozorovali.
„Tak jak jsem říkal, až řeknu, pevně je drž.“ upozornil ji znovu Pein.
„No jo.“ odsekla Konan.
„To jsou krásný lodičky, kde si je sehnal?“ odvrátila se bleskově od Peina a sklonila k Deidarovým botám.
„Teď!“ vykřikl Pein, vyskočil pro toaleťák a vzapětí se i s ním zřítil.
„Děkuji ti mnohokrát Konan, příště bys mě mohla alespoň upozornit, ať si připravím madraci!“ řekl uraženě.
„Kdybys nebyl hlupák, požádal bys o něj mě.“ pomyslela si.
„Jsi v pořádku Pupíčku?“ zeptala s předstíranou lítostí.
„Jasně!“ naštval se Pein a pokusil se tím přehlušit smích zbytku Akatsuki.
„Co povídal?“ zeptal se Deidara, když vyděl, že šéf ostatním řekl nějaký vtip, sám se smíchy válí po zemi a on byl zrovna otočený a nic neslyšel.
Když se Pein konečně zvedl Sasori mu toaleťák vytrhl.
„Tak prrr! Co s tím chceš dělat?“ podíval se na něj jako na úchyla.
„Uděláme si společnou fotku na Facebook!“ prohlásil Sasori a vytáhl mobil.
Pein se na fotografického maniaka podíval a trochu ho polilo horko.
„Chceš říct, že si toho nenechal ty fotofile!?“ rozčílil se Pein.
„Ale velitel-sama, říkal jste, že jednu úchylku máme povolenou!“ bránil se Sasori a Hidan souhlasně přikyvoval.
„V tom případě zabijeme Tobiho, je to úchylka sama o sobě!“ prohlásil Kakuzu.
„To je fakt, Tobi se chová jako dětsko, čímž nás všechny obtěžuje a taky nosí tu úchylnou masku!“ přidal se Sasori.
„Tak kvůli tomuhle já svolávám porady?“ zeptal se Pein sám sebe.
„Dobře teda. Tobi, musíš si vybrat jen jednu úchylku. Buď dostaneš rozum, nebo se sakra zbav toho krámu, ať se na něj nemusíme všichni denně dívat!“ nařídil velitel.
„Jak by to měl Tobi udělat?“ zeptal se posmutněle.
„To je mi celkem jedno, hlavně ať už to nevidim.“ oddechl si Pein.
„Co se porady týče...“ chystal se ji ukončit, když v tom si něčeho všiml „..řekl jsem všichni! Má někdo ponětí, kde je Kisame?“ zeptal se Pein
„Ne, ale možná by Kisame měl ponětí kde je Zetsu?“ řekl Tobi.
„To jako proč?“ zeptal se Pein.
„Nevím?“ řekl Tobi a ke všemu to podal rovněž jako otázku.
„Vždyť to nedává smysl!“ rozčílil se Pein.
„Nic co Tobi říká, nedává smysl.“ konstatoval Hidan.
„A Zetsua jsem od včerejška vlastně vůbec neviděl.“ říkal si Pein zamyšleně sám pro sebe.
Deidara znervózněl, když zaslechl s Peinových úst jeho jméno.
„Přemýšlel jsem...“ chtěl něco říct Tobi, ale Peinův vzteklý pohled ho zastavil.
„Přestaň už konečně přemýšlet, vidíš přece, že je to k ničemu!“ rozkřikl se Hidan.
„Dobře, všichni máte nyní důležitou misi najít Kismeho a Zetsua.“ rozhodl Pein.
„A jak poznáme, že splněná?“ zeptal se Tobi.
„Tak že je najdete.“ vysvětlil mu Pein s posledním zbytkem trpělivosti.
Deidara bohužel slyšel něco trochu jiného než Pein skutečně řekl.
„Že máme všichni krysy, je sprostá pomluva a moc nechápu proč máme ty dva zabít, ale beru si zahradu za domem.“ prohlásil a rychle se vytratit.
„Co myslíte, dojde mu, že ty dva nemá zabít, ale najít?“ zeptal se Sasori.
„No aby je zabil, musí je stejně nejdřív najít.“ řekl s klidem Kakuzu a rozešli se.
Zatím co Deidara si zlověstně pohvizdoval sedíc přesně nad místem kde večer zakopal Zetsua, ostatní hledali Kisameho po celém domě.
Kakuzu se ochotně nabýdl, že prohledá všem pokoje, Sasori hledal v ledničce, Pein si vzal na starost sklep, Tobi se někam ztratil, Sasuke a Hidan prohledávali chodbu s koupelnou a Konan půdu.
„Kisame kde si?!“ rozčiloval se Pein, kterého nenapadlo rozsvítit a po tmě nic neviděl, každou chvíli zakopl nebo do něčeho naboural.
Konan zatím našla krabice se starým majetkem Akatsuki a tak se na nějakého Kisameho nebo dokonce Zetsua vykašlala a začala si prohlížet jejich věci. Nejprve našla Sasoriho fotky když mu bylo asi pět. Pak Kakuzova předválečná prasátka, pak nějaký skrvavený papír s čísly. Poslední bylo deset tisíc a pod ním Hidanův podpis.
„Že by měl tolik peněz?“ pomyslela si. Vyklonila se dírou ve střeše ven, kde zahlédla Deidaru sedět na trávníku.
„Ten se taky nepřetrhne.“ pomyslela si.
„Hej Deidaro! Nevíš co to může být?“ zavolala na něj a rozbalila svitek.
„Proč by kuře mělo hnít?“ zeptal se natvrdle.
„Díky.“ řekla neslyšně a zase zalezla dovnitř.
„Mají kuře a mě nepozvali!“ odplivl si Deidara.

Pein zatím bloudil sklepem, až přistál v něčem mokrém a nepříjemném.
„Co to sakra je?“ řekl si pro sebe a táhl tu věc ke dveřím. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že táhne krabici plnou bahna.
Chtěl se vrátit do sklepa, ale šlápl do kýblu a skutálel se po schodech dolů.
Když šér dokulhal do kuchyně a našel Sasoriho v lednici, měl nutkání nadělat z něj třísky. Sasori byl možná překvapenější než on, když ho spatřil od bahna s kýblem na noze a slupkou od banánu na halvě, kterou nabral někde cestou.
„Vysvětlíš mi, co dělá ve sklepě krabice bláta?!“ vykřikl Pein.
Sasori chvíli mlčel.
„Ba jo! Už si vzpomínam!Pamatujete jak měl Kakuzu Skrblismus? Když se léčil měl starost, že se mu na to bahno před domem chodíme dívat, tak si ho uklidil a nikomu neřekl kam.“ řekl Sasori jako by o nic nešlo.
„Šére já už jsem to vyřešil!“ozvalo se za Peinem, ten se otočil a nemohl uvěřit vlastním očím. Přímo před ním stál Tobi s pytlem na hlavě.
„Židli!“ vykřikl Pein.
Sasori mu hned jednu podal a Pein sebou na ni praštil, až to vypadalo, že už se nezvedne.

Sasuke a Hidan stáli v koupelně, která připomínala po jejich hledání již spíše poválečnou plochu.
„Kur*a kde ten pitomej Kisame může bejt?“ zeptal se Hidan.
„Kuk!“ vystrčil Kisame hlavu z pračky. Sasuke se ho tak lekl až nadskočil.
„To nemůžeš myslet vážně!“ vyjel na něj.
„Bylo mi horko.“ řekl omluvně a vyplavil se ven.
Hidan nahlédl do přihrádky na pračce.
„Spotřeboval si na sebe všechen prací prášek ty čuně, to bude mít Konan radost.“ řekl Hidan.
„Že to povídáš právě ty.“ zabrblal Kisame.

„Našli jsme ho!“ přiházeli Sasuke s Hidanem a vláčeli za sebou Kisameho.
„Taky jsem něco našla!“ ozvala se naštvaná Konan.
„A byla bych ráda, kdyby mi Hidan vysvětlil, jak si před námi mohl ulít tolik peněz!“ vykřikla na Hidana.
„Co to kur*a meleš?“ okřikl ji.
„Jestli né peníze, tak mi řekni, co je tohle?“ rozbalila před ním svitek popsaný čísly s jeho podpisem. Hidan na něj chvíli tupě zíral a pak ji uklidnil.
„To nejsou prachy! To jsou dny kdy jsem se nemyl! Prvních deset tisíc dnů jsem si odškrtával.“ vysvětlil a Konan papír znechuceně pustila. Chvíli totiž nemohla uvěřit, že tak dlouho sahala na stejné věci jako Hidan.
„Ne! Ode dneška ti už neudělám ani jediný jídlo, nemíním stlát tvojí postel, nebo vkročit do vašeho pokoje! Prát už vám taky nebudu, nemá to smysl!“ rozčílila se.
„Ale jak si máme prát? Kisame se právě vymáchal v pračce a všechen prášek došel!“ rozčílil se Sasuke.
„Ať vám pere Hidan!“ vyprskla rozzuřená Konan a odešla.
Všichni se podívali na Hidana.
„Na to zapomeňte id*oti! Já už toho mám dost.“ chtěl taky odejít, ale nerazil do Tobiho s pytlem na hlavě.
„Co to dopr*ele je?“ vyjeknul.
„No jak jsme Tobimu zakázali tu masku... Tak teď chce chodit takhle.“ podíval se na něj výmluvně Sasori.
Pein to raději nekomentoval, jelikož byl rád, že sedí a nechtěl se rozčilovat. V posledních pár týdnech vážně uvažoval, že by měl začít užívat nějaké pilulky aby se nesesypal.
„Myslel jsem, že jsme banda děsivejch vrahů a zločinců, ale vy jste úchylové, kre*téni a ženský! Kam zmizel tvuj přísnej řád..“ vyhrknul na Peina, který se málem zřítil i s židlí „...tak jestli si tu od teď může každej dělat co chce, tak to kur*a něco zažijete!“ vystřelil ze dveří.
„Klid šéfe, počítejte žabičky.“ slyšel za sebou ještě Sasoriho utěšujícího Peina.

Když se Pein uklidnil, umyl a jeho mozek se dal znovu dopochodu napadla ho jediná věc.
„Kam myslíte, že šel?“ zeptal se trochu zaraženě.
„Možná se jen projít.“ vymyslel Sasori tu nejméně pravděpodobnou verzi.
„Jestli ten id*ot zničí barák...“ Pein už větu nestihl dokončit. Dovnitř vtrhl funící Deidara.
„Feliteli flosím fás, dělejte něso Hidan likfituje sahladu!“ blekotal.
„Flosim tě... ..totiž, hergot! Blábolíš jako by sis šlapal na jazyky! Už radši mlč, nebo tak začneme mluvit všichni.“ chytil se za hlavu.
„Já fem fe do něj koufnul.“ řekl Deidara a provinile sklopil zrak.
„Jdi už do háje.“ ulevil si Pein.
„Kdo by chtěl do ráje, mě je tu dobze.“ odpověděl Deidara.
Kolem se provalil podezřele obří Kakuzu.
„Co to vyvádíš?“ zeptal se překvapeně Kisame.
„Ehm... ..pašujuuu... ..koně... ..přes hranice.“ prohlásil a mazal pryč.
„Už je to dobrý!“ prohlásil Deidara a narovnával si jazyk.

Mezitím na zahradě:

Sasuke který se nenápadně vytratil ven, aby ten kravál nemusel poslouchat, chtěl se trochu protáhnout, když zjistil, že na přední zahrádce si už Hiden nejspíš hraje na sekačku, šel na tu zadní, jelikož netušil, že tam už je zakopán Zetsu.
Velice ho zaujalo, když spatřil pochybnou osobu v Akatsuki plášti, plazit se po parapetu jeho okna a snažit se ho otevřít. Po chvíli se to nerušiteli uspěšně podařilo a vpadl jím dovnitř.
„No je tohle možný?“ zakroutil nevěřícně hlavou.

Uvnitř se zatím strhla mela.
Právě přišel Hidan, rvát kytky rukama ho už přestalo bavit.
„Ptám se naposledy, kde mám kur*a tu posra*ou kosu?!“ ječel jako na lesy.
„Kdo mi ukrad Samehadu?!“ přidal se k němu Kisame.
„A co moje loutky?“ fňukal Sasori.
„Nezdá se vám, že Kakuzu nějak podezřele přibral?“ zamračil se pak.
„Za nim!“ rozkřikl se Hidan a všichni vyrazili.
„Okamžitě za nima, takhle to dál nejde, porada je povinná!“ zavelel Pein a následoval je.

Nahoře si to Kakuzu zatím štrádoval od jednoho pokoje ke druhému. Když vyděl ty tři jak se na něj ženou, zabruslil do nejbližšího pokoje, kterým byl ten Sasukeho.
Překvapeně se zarazil mezi dveřmi. Hidan, Kisame a Sasori ho postrčili kus dopředu, jak do něj vrazili vysypala se z něj hromada fotek, loutky, spousta peněz, hnojivo pro rostliny, které evidetně šlohnul u Zetsua, zásoba laků na nehty, kosa, Samehada a hromada dalších nezbytností.
„Já ti dám ty jeden!“ vykřikl Sasori a už ho chytal pod krkem, když si všiml toho čeho před chvílí Kakuzu.
Všichni čtyři teď tupě zírali na koberec pod oknem podezřelé velikosti, nemluvě o tom jak se třásl. Takže do nich vzápětí narazili Tobi, Pein a Deidara.
„Co to tu sakra je?!“ zeptal se Pein, prodral se dovnitř a odkryl koberec, pod kterým se krčil Itachi.
„Proč se schoval pod koberec?“ žasl Pein.
„Když jsem sem vlezl, slyšel jsem z chodby hluk a bál jsem se, že mě tu Sasuke najde.“ zašeptal Itachi.
„Itachi hergor, už jednou jsem ti snad řekl, ať chodíš dveřma“ Jestli to nezvládneš, alespoň po čtyřech jako Tobi, nebo máš nějakej blízkej vstah k podlaze, tak se nelez!“ začal Pein zuřit.
„Ale šéfe, jedna úchylka je přece...“ chtěl namítnout Sasori.
„Sklapni!“ přerušil ho šéf.
„Na něj!“ vzpomněl si Hidan, proč běželi nahoru a vrhl se na Kakuza.
„Já tě zřídím, že ti všechny tvý nakradený orgány nebudou stačit!“ ječel a pustil se do něj.
Sasori se samozřejmě okamžitě přidal, skočil po Kakuzovi, ale ten uhnul, Sasori ho přeletěl a přistál na Itachim.
Kisame se mu samozřejmě hned vrhl na pomoc.
„Budeme to ignorovat, nebylo to nic osobního, Sasori je jen k*etén.“ prohlásil Kisame, když mu oprašoval plášť.
„Tohle teda osobní bylo!“ vrazil mu jednu Sasori.
„Deidara-sampai, já se chci přidat!“ zavýskal nadšeně slepý Tobi, rozmáchl se po hluchém Deidarovi, který to bral jako výzvu k boji a pohotově uhnul. Čímž Tobi srazil k zemi Peina.
Konan která šla kolem nahlédla dovnitř. Napadlo ji, že by třeba mohla Peinovi pomoct a rozehnat je, ale pak si řekla, že jí to za tu námahu nestojí.
„Umění je...“ rozmachoval se Deidara.
„Doma ne! Na takový blbnutí máte zahrádku!“ vynadala mu přísně Konan, tak že ji raději zase schoval i s jílem za záda a Konan spokojeně pokračovala dál chodbou.
Pein se zatím neúspěšně pokoušel posbírat ze země.
„Dobře, hlavně se všichni uklidníme.“ řekl a někdo mu narval do pusy Itachiho ponožku.

Hluk se zmírnil až ve chvíli kdy dovnitř vrazil Sasuke.
„Co je to v mým pokoji za sraz úchylů?!“ vyrazil ze sebe, když je tam tak viděl.
„Tvůj pokoj?“ opáčil Itachi nechápavě tenounkým hláskem.
„Itachi okamžitě vylez z mé kouzelné lampy!“ naježil se Pein.
„No jo, měl jsem to upřesit. Půjčili jsme mu tvůj pokoj.“ usmál se na něj pak.
„Můžeš si odnést věci, ale klidně počkám do zítřka, s tvým medvídkem se dobře spí.“ Akatsuki se přestali rvát a chytili neskutečný záchvat smíchu, načež Sasukemu došlo, že tím ztrapnil jak sebe tak bratra.
„A vy všichni ven!“ zaječel a ruka mu začínala modře jiskřit, aby si znovu zjednal patřičný respekt. Načež většina osazenstva pokoje, až na Peina, Itachiho a Tobiho, který ještě několikrát naboural do zdi než trefil dveře, byla venku.
Pein se otočil ke staršímu Uchihovi mířícímu k oknu.
„Itachi přestaň! Dobře víš, že ten orientální koberec nelítá“ Něvěř všemu jak naivní děcko a teď mě omluvte, jdu si leštit svojí kouzelnou lampu, aby mi splnila tři přání.“
Jen vyšel z místnosti uslyšeli ze zdola příšerný jekot.
Sasuke i Pein se pohotově rozběhli do kuchyně, odkud zvuk vyšel, čímž dali Itachimu příležitost, se znovu nenápadně vytratit.

Když doběhli do kuchyně, všichni ostatní už tam byli. Všude ležely rozsypané květiny a tráva. V prostřed všeho toho zmatku stála Konan s Hidanem.
„Tohle už přestává všechno!“ praštila poslední čistou utěrkou, kterou Kakuzu ještě nestihl znesvětit o stůl.
„Tvoje nadávky ignoruju, že se nemyješ, převlékáš jen o svátcích a ještě to vydáváš za svou víru jsem taky nikdy nekomentovala, dokonce tě nechávám denně s námi sedět u jednoho stolu. To že sis sebou kosu táhl i na pohřeb mojí maminky, jsem taky skousla, ale sakra kytky mi po baráku rozhazovat nebudeš! Takže pánové, s váma se timto loučim!“ rozčílila se nad jeho drzostí, jelikož něco tak voňavého už dlouho neviděla a bez jediného dalšího slova odešla z domu.
„Říkala s tou kýtou končim? Já bych si totiž dal!“ nasadil tomu korunu Deidara.