Romantika
Kapitola 2
Než našli Gaaru, chvíli to trvalo. Seděl na kraji vesnice ve stínu stromů. Sám.
„Kde je naše drahá sestřička?“ zeptal se, ale dopředu téměř jistě věděl kde, respektive s kým, je.
„Potkali jsme našeho obvyklého průvodce, myslím, že jí chtěl ukázat místo zítřejšího večírku a ona trvala na tom, že musí vidět jak vypadá, aby dokázala zajistit mou bezpečnost,“ dostalo se mu obšírné odpovědi.
„Tak to je jasný,“ potměšile se zasmál. Bylo nad slunce jasnější, že ti dva si vyšli na rande.
Mikoto pomalu přichází k hlavní bráně, hlouček z Písečné organizuje Kankuro, aby postupně nastoupil na Gaarův písek. Mikoto se jde těžko, mrzí ji, že se nerozloučila, ani ty brouky si nevyzvedla. Pořád v krytu duše doufala, že se něco stane a nebude moci odejít z Listové, ale nic se nestalo. Ten večer za ní ani nešel, jak jsem si vůbec mohla myslet, že by o mě stál?
.jpg "gaara_gift_by_lesya7-d5nfx96 (5).jpg")
Niečo ma preberalo zo sna o Gaarovi. Cítila som, že mám na tvári letmý úsmev. Uvedomila som si, že to niečo je Gaara. Otvorila som oči a ležala som tvárou k nemu a on ma jedným prstom jemne hladil po líci.
Uchiha sa obrátil na odchod. Vtedy som definitívne stratila nervy. Keď sa otočil, využila som príležitosť a priložila mu katanu zozadu ku krku. Sama som nevedela ako, ale zrazu som bola opretá o stenu. Uchiha ma k nej doslova tlačil. Nikdy som nikoho nevidela hľadieť s takou nenávisťou.
Čakala som úder, ktorý neprichádzal. Po chvíli som sa odhodlala otvoriť jedno oko. Videla som Sasukeho, ako sa skláňa nado mnou nebezpečne blízko. A potom spravil niečo nečakané. Naklonil sa ku mne a pobozkal ma.
Od té doby co zemřel Neji cítila v srdci podivné prázdno. Nechodili spolu, ale byl součástí týmu Gai. Ne že by neměla ráda Leeho nebo mistra Gaie, ale byl kromě ní jediný, kdo nebyl tak ztřeštěný. Jeho odstup a odtažitost jí imponovaly, díky nim jí připadal vznešený. Napomáhal tomu i jeho původ, už jen jeho příjmení dávalo jeho jednání hrdý podtón. Nevěřila, že by byl chladný, byl jen uzavřený, zvykl si neprojevovat své city. Rok od roku ho poznávala víc a víc, i když v součtu to nebylo moc.
„Měli bychom jít,“ zvedne se Shino. Povídali si tu tak dlouho, bude se brzo šeřit, kdyby byla tma, tak už jdou pozdě. Mikoto znervózní, neví, jestli se jí chce jít, víc se jí líbilo být jenom s ním. Venku pofukuje po několika horkých nocí opět chladnější vítr. Mikoto chladno připomíná, že se bude muset vrátit. Podívá se na Shina, neví proč, ale nejde jí to říct. Brouky ještě nakrmila, než vyšli, dokud se nerozhodne, nechá je tu. Hovor plynule plyne stejně jako jejich cesta. Je slyšet hudba a smích.
[color=purple] [b] Fu, neviem, čo tam večer robili, ale hluku bolo riadne. Pokúsila som sa premýšľať, ale jednoducho to nešlo. Nič som si nevedela usporiadať v hlave. Zišla som dolu po schodoch. TenTen ešte stále spala. Pozrela som sa po kuchyni. Nikto tu ešte nebol. Ako zvyčajne. Pobrala som sa teda pripraviť raňajky. Nič ťažké, iba rožky so šunkou a maslom. Sama som sa hneď dala do jedenia. Ani po nejakej dobe nikto neprichádzal. Presunula som sa do obývačky. Skoro ma vystrelo. Nie len, že Sakura spala na gauči, ale bol tam aj dosť dobrý bodrel.
a vůně časem odvane
Než odkvetou stromy
než bude to jen pro zvané
Než odkvetou stromy
chci pocítit tvou oddanost
Než odkvetou stromy
než obklopí mě zoufalost
Na zem spadl list papíru. Obyčejný, bílý, bez přehybu. Jen tak se pomalu snášel a nakonec se položil na zem, jako sněhová vločka. Ale neroztál. A další, chvíli kroužil vzduchem na místě a pak si lehl. Další se zvolna snášel, nejdříve se země dotkl jedním rohem, pak dalším a potom celou svou plochou. Listy se jemně snášely, jako sníh, který taje na tváři a mění se v slzy, když už člověk není schopen plakat. Tak jako slzy tekoucí z očí před tím, než dojdou. Déšť, který si Yahiko přál tolik zastavit nikdy nepřestal. A nikdy nepřestane.
„Konan sa nepochybne nechala ovládnuť čiernou mágiou. Jeden z našich najlepších ninjov sa stal jej obeťou z nepochopiteľného dôvodu. Život mladého človeka sa skočil tragicky. My musíme zakročiť aby sa takáto vec už nikdy nezopakovala. Po dôkladnej prehliadke jej domu sa zistilo, že Konan koná sama bez akejkoľvek pomoci. U nej doma sa našli rôzne knihy, obsahujúce informácie o čiernej mágii, o zabíjaní, dokonca sa tam nájdu informácie aj ako skryť telo.
,,Vidím, že Itami si vybrala toho najnebezpečnejšieho zo Sabaku," Yoshino sa snažila odľahčiť situáciu, ale všetci sme zamrzli a zostali sa na ňu dívať.
Mala pravdu. Ale Itami sa ku podivu začala tak nahlas smiať, vybuchla do takého záchvatu, až sa držala za brucho. Hneď sa k nej pridala aj Tame a ja som na nich nechápavo hľadel.
„Čo je smiešne?“ z našej spoločnosti sa on jediný nesmial.
[spoiler] Ahojte, moji milí čitatelia!
Ako som pri minulej časti spomenula, pripravila som si pre vás dvojitý diel! 
prinášam tiež rekapituláciu deja, aby sme si spoločne pripomenuli všetko, čo sme si s našou hlavnou hrdinkou zatiaľ prežili
Prejem vám všetkým príjemné čítanie
Manari je dcérou feudálneho pána Kirigakure no Sato.
Keď bola ešte malá, jej matku zabili nukenini pri pokuse o revolúciu, ktorá však bola zvrhnutá.
Od tejto udalosti feudálny pán voči Manari zatrpkol a ich spoločný vzťah sa rapídne zhoršil.
Hluk seshora do hrobu nedoléhal, ani zem se moc netřásla a Sasuke netušil, co se nahoře vůbec děje. Konečně byl chvíli sám a nemusel se přetvařovat. Zdrceně seděl opřený o zeď. Díval se na bratrovu rakev. Byl by tak rád, kdyby ožil. Ode dne, kdy se dozvěděl pravdu si nepřestával vyčítat, že ho zabil. Pomalu se zvedl a šel blíž. Vzpomněl si, že se k němu Hanae naklonila a pak utekla. Co se tak asi mohlo stát? Celý zvědavý se přiblížil k bratrovu obličeji a všiml si toho také.
[i]„Jakmile měsíc se zbarví krví,
Vzkříšený bude bez těla,
„Možná bychom se měli vrátit,“ pronesl Gaara, když se slunce sklánělo k obzoru. Chvíli si povídali, chvíli mlčeli. Nebyli z těch lidí, kteří by společné ticho považovali za trapné. Když nevěděli co říct, nemělo cenu nic říkat. Na ta pravá slova přišli ve chvíli, kdy je skutečně potřebovali.
U Lady Tsunade
"Môj brat! Môj brat! Môj malý braček!!!" Plakala Temari. Prišla o svojho jediného brata. Vinou svojej priateľky. "Zabila ho! Zabila! Konan!"
"Je to strašné. Bol to úžasný ninja a skvelý človek." Povedal Deidara a pevne objal Temari.
"Takto to nemôžeme nechať! Konan je nebezpečná pre nás všetkých! Shizune! Okamžite zvolaj zasadanie rady! Povolaj tých najvýkonnejších ninjov z Konohy, Suny aj okolitých dedín!" Povedala rozhodne Lady Tsunade. "Tvoj brat bude mať dôstojný pohreb..."
Devětadvacátý díl - Mrkev, kapky deště a nápadník s vojáčky
Poslední, úhledně složené tričko jsem umístila na čerstvě přerovnanou kupu k ostatním a po zběžném překontrolování vykonané práce zadumaně zavřela posuvné dveře skříně.
Po promrhaném dopoledni jsem usoudila, že se potřebuju něčím zaměstnat, neboť sebe intenzivnější šilhání po hodinách co tři minuty ty líné ručičky ke zvýšení aktivity vskutku nepřiměje. Tolik jsem se těšila na smluvené rande.
[color=red]Zaťal som sánku a cítil, ako mi pracujú svaly.
