Dobrodružství

S vyvalenýma očima jsem se sesunula na podlahu a stále hypnotizovala tu kapku. V puse jsem měla sucho, nebyla jsem schopna říct jedinou věc. Poslední dobou jsem si připadala opravdu jako kořist. Nebo alespoň jako někdo, kolem koho se dějí záhadné věci a on přesto nemá ponětí, o co tady jde. Nevěděla jsem, co mám dělat, a proto jsem tam stále klečela a snad čekala, že mi někdo konečně přijde vysvětlit všechny ty věci, které se tu poslední dobou děly.

Do kaluž došlápla noha. Kolem se rozprskly kapky vody a pomalu dopadly na cestu, kde se zase vsákly do země. Po pěšině pomalu jel povoz naložený až po okraj a vedle něj kráčeli čtyři lidé. Rozhlíželi se kolem a ostražitě hlídali okolí.
Jejich cesta ěla brzo skončit, protože jejich cíl už byl v dohledu. Přímo proti ni stála malá vesnice. Zahnuli na několika rozcestích a zastavili před domkem. Pomohli majiteli vyložit náklad.

Sever

Sotva to dořekl, tak oba uskočili dozadu a zaujmuli bojovou pozici.
,,Ukaž co dokážeš!" vyřítil se vpřed Sasuke.
,,Uvidíš!" rozběhl se k němu Naruto a vytáhl kunai.
Také Sasuke už v ruce dřímal kunai a jako první zaútočil na Naruta, který se hned začal bránit.

Sakura ma po dlhej dobe deň voľna a tak sa prechádza po Konohe už od rána. Pozrie si pár obchodov s oblečením a nakoniec si ešte dôjde kúpiť par shurikenov a kunaii. Okolo obeda už mala všetko čo potrebovala a aj to čo nie, uvedomila si že je hladná a zastaví sa v Ichiraku: „Dobrý deň Ayame, jeden rámen prosím.“
Ayame: „Jedna miska rámenu, nech sa páči.“ a položí misku pred Sakuru.

Byl podvečer. Každodenní příjemné počasí dnes vystřídala nehostinná a ponurá bouřka, která všemu kolem dávala typický pochmurný až trochu smutný nádech. Nebe bylo zbarvené do ledové šedi, občas doprovázené údery hřmění a silných blesků. Lidé byli schovaní ve svých domech a za praskání ohně v krbu poslouchali bubnování velkých a silných kapek deště na jejich okenní tabule. Přes hustotu deště šlo sotva vidět. Snad nikdo z lidí nebyl takový blázen, aby v takovémto krutém počasí vycházel ven.

Rain sa nervózne prechádzala po zamknutej izbe. Už jej s toho uzavretého priestoru začalo byť zle. Celé dni nerobí nič iné len tu sedí a čumí do blba. Mala najväčšiu chuť vyraziť dvere a vypadnúť odtiaľto ale vždy sa zastavila tesne pred dverami.

„Teď ti ukážu tvůj byt. Pak už se v Konoze zorientuješ,“ kývl Naruto na Tenshi, když si prošli celou vesnici a on ji seznámil se všemi co znal, protože se s nimi potkali. Ale s nikým z nich se nebavila. Ale Naruta to netrápilo.
Přikývla a on ji zavedl do domu, kde sám bydlel už odmala.

„Mayo, pojď, máme se okamžitě dostavit do kanceláře lady Hokage,“ pobídl svou dceru Kakashi, když ji našel na zahradě, jak si čte nějakou knihu.
„Už letím,“ vyskočila Maya a nadšeně se na něj zazubila. Taky se usmál. Od té doby, co začala chodit s Nejim, tak byla šťastnější, veselejší a pořád se smála. Rád ji tak viděl. Už to byly čtyři měsíce, ale jejich vztah byl stále skvělý.
„Vem si tu knížku sebou,“ usmál se na ni Kakashi, když si ji chtěla odnést do svého pokoje.

No tak tohle by měla být taková recenze a tento děj se táhne hodně dlouho, ale myslím, že stejně jako mě vás tahle povídka bude bavit, jde o pár Narusaku!

1. Špionky

Hanaya už čekala s rukama založenýma na prsou před Ichiraku. Bylo něco málo před osmou a doufala, že Naruto alespoň dorazí v čas.
Po deseti minutách skutečně uviděla žlutou hřívu vlasu, která se k ní pomalým krokem blížila.
Naruto rozespale pozdravil a promnul si oči. Vypadal ještě opravdu unaveně. Jeho první den volna a on je rozhodnut ho celý věnovat tréninku.
„Můžeme jít Naruto?“ zeptala se ho Hanaya, když se protáhl a znovu hlasitě zívl.
„Jasně,“ zamumlal a vedl jí směrem k lesu.

„Myslím, že bude lepší, když Narutovi ukážu konohu. Kakashi vám to zatím vylíčí.“ Pátá pokynula. Sakura čapla Naruta za límec a už ho táhla pryč z místnosti po chodbě a schodech až před budovu hokage, kde zastavila a začala se vydejchávat a uklidňovat.
„Co s tou ženskou je?“ Zeptal se nechápavě Naruto a držel si čelo, na kterém mu přistála Tsunadina lodička.

,,Kde sakra vězí?“ Vyjela Atashi na svoji nepřítomnou dračici a přecházela z jedné strany paloučku na tu druhou.
,,Vážně jsme neměli letět s nimi?“ Zeptala se opatrně Kurenai. Atashi se na ni pochybovačně podívala, ale potom začala zase pochodovat.

Týden utekl jako voda a Yoso se plně uzdravila. Právě v den jejího propuštění nemocnice se pro ní zastavila Shizune a odvedla ji k Tsunade.
„Yoso, dneska ve dvě tě přezkoušíme a budeš přidělena do nějakého týmu. Do těch dvou hodin tě Shizune trochu zkulturní.“
„Dobře,“ přikývla Yoso.
Shizune jí chňapla za zápěstí a táhla pryč z kanceláře. Rychle se přemístily do bytu Tsunade a Shizune si Yoso postavila na židli.

Naruto chodí na academii už rok. Je jeden z nejlepších studentů. Každý test má bez chyby. A docela se spřátelil s Irukou jeho senseem. Čas letí dál až do onoho nešťastného večera kdy Itachi vyvraždil svůj klan. Nešťastnou náhodou se do toho masakru připletla i Narutova matka a teď leží v nemocnici těžce zraněná.
„Mami.“ Sedí vedle ní její syn a brečí. „Ty mi nesmíš umřít. Prosímtě slib mi, že neumřeš.“
„Ale Naruto nebreč. A poslouchej co ti chci říct.“
„Copak to je mami.“ Ale brečí dál.

V KONOZE:

Tsunade seděla jako obvykle za svým stolem, pokrytým obrovskou vrstvou nepotvrzených dokumentů a několika flaškami od saké. Zrovna se snažila zmenšit jeden z papírových stohů, když dovnitř vrazila její společnice Shizune následovaná malým tlustým prasátkem.
„Hokage-sama!!“ vyhrkla udýchaně.
„Hmm…?! Co se děje?“

Tyto události se odehrály před měsícem, ale pořád všichni, kteří se jich zúčastnili je měly v živé paměti a nejvíc Hinata a Kankurou.
Tělo velitele vesnice pohřbili se všemi poctami jako hrdinu.

V Mabě se nezdrželi dlouho, protože museli podat hlášení kazekagemu. A Kankurou musel zařídit pohřeb Beznaděje. Což také udělal a překvapivě na místě, kde se nechávali pohřbívat velcí ninjové Suny, kupodivu Gaara proti tomu nic neměl.

Poznání

Letěla lesem a obavy jí svíraly čím dál víc. Dopadla na poslední větev před otevřeným prostorem a naskytl se jí děsivý pohled. Dvě mužské postavy stáli proti sobě na místě, kde které dříve bylo hustě zarostlé, ale teď zde bylo jedno velké spáleniště. Oba byli potrhaní, popálení a na konci svých sil. Pozdě si všimla, že nebe nad nimi se neuvěřitelně zatáhlo a elektrické napětí okolo bylo znatelné na míle daleko.

Její výrok všechny rozbouřil.
„Takhle o Hokagovi mluvit nemůžeš,“ vykřikl někdo z přítomných. Bývalá vůdkyně vesnice se na ně nevěřícně dívala.
„Vždyť ani nevíme, jestli Uzumaki říká pravdu! Beztak nás jen chtěl postrašit,“ vůbec nechápala, jak to někdo může říct.
„Děláte, jako by jste Naruta neznali! Jde si v každé situaci tvrdě za svým,“ okřikl je Kakashi. Staronový Hokage se zasmál a řekl:
„Tak to budu muset rychle skoncovat se synáčkem, než jeho organizace ještě zesílí.“

Nový díl, užijte si ho!

„Lásko?!“ Volala dívka a usmála se na Ashimara. Ležel ve své postely a jeho žena mu podávala snídani.“Stávej ospalo…“
Ten snídani převzal a políbil ji. „Díky….“
Poté na něj zamrkala a odešla z místnosti.
Náhle se ozvala rána, celý zpocený vylítl z postele.
„Ashimaru?“ Vyjekl správce, „Co se stalo?“
„On je... zpocený....?“ Pomyslel velitel STONE .
„Já jsem usnul?“ Zeptal se sám sebe Ashimaru, ale řekl to s lidskostí. Správce zakejval hlavou.