Žánr

Tak jsem napsala další jednodílnou povídku. První jsem chtěla, aby byla smutná. Jenže z toho vylezlo cosi nezáživného s divným koncem. No nevadí. Nechce se mi to předělávat Snad to aspon někdo bude číst

„Myslíš to vážně? Opravdu se chceš jít-“
„Už jsem rozhodnutý. Copak si nepamatuješ, co jsem kdysi slíbil? Já své sliby plním,“ Zapřísáhnul se už po několikáté blonďatý chlapec. Usmál se na dívku s dlouhými fialovými vlasy a políbil ji na čelo.

Tak, mám na to jen hodinu, takže snad něco vykoumám... :P

"NO TAK LEE! VSTÁVEJ! DĚLEJ!" kříčí Naruto, snažíc se vzbudit svého snícího kamaráda.
"Mami, ještě chvilku, nechce se mi do školy," odpověděl Lee.
"Ty v**e jeden chrápající, někdo nám ukradl věci a ty si tu jen tak ležíš a nic neděláš! Okamžitě vztaň, než použiju *Smrdí to no Jutsu*!"
"Emh... já asi nejsem doma, žejo... no... Chci říct, je čas vztávat musíme si dát ranní rozcivčku."

Když Orouš překousal provaz, důležitě se olízl až poslintal nejbližší okolí a začal obíhat kolem celé místnosti,přičemž se třikrát zamotal do řetězů a jednou ho přes ksicht přetáhli hrábě,které byli důmyslně nastavené v cestě.
Pak se zase zastavil u mě a překousl mi poslední provaz omotaný kolem zápěstí.
“Pochutnal sis?“ zeptala jsem se škodolibě a začala jsem hledat východ.
“Cože to?“zeptal se Orouš nechápavě.
“Hov…teda,šmakoval ti ten provaz hodně?“odpověděla jsem jak nejzdvořileji jsem dovedla.

Kiba se vypotácel ze stanu hledaje něco k pití, ale místo toho zakopl o spícího Sasukeho.
Se slovy „Kdo tady nechal to smetí.“ Pokračoval k nedaleká studánce.
U studánky našel Nejiho jak si myje obličej a naříká na bolesti hlavy. „Nejdřív jsem si myslel, že mě chce Hinata zabít tou pečetí co mam na čele, ale pak jsem si vzpomněl na ty litry alkoholu. Je to podobná bolest jako tenkrát jak jsme s Hinatou vypili ten rodinnej bar.“

[i]

Hokage odpoví …………………………… .

„Po usilovném dlouhém léčení … jsme její stav stabilizovali.Ovšem hned jí nepustíme. Musí min. 3 dny odpočívat.“
/ Alespoň, že tak,/ oddychne si Kakashi, Naruto stále tápe ve svých myšlenkách.
„ Za chvíli za ní můžete na pokoj jestli chcete. S vámi budu chtít ještě mluvit, tak se pak co nejdříve dostavte ke mně. Je to DŮLEŽITÉ,“ ukázala na senseie. Při zdůraznění slova důležité zpozorněl i Naruto. Poté se oba vydali navštívit svou novou členku týmu.

TENTO DNEŠNÍ DÍL JE PŘEDPOSLEDNÍ Z TÉTO PRVNÍ SÉRIE. DOUFÁM ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT

32. DÍL
Itachi na ni stačil jen zřídka pohlédnout, a pak už ucítil jen silné, bolestné seknutí.

Pohlédl na místo kde mu byla způsobena ona rána, z které začala vytékat taková zvláštní nazelenalá tekutina. Jeho ruka se dotkla zraněného místa a pohlédl na ni převelmi zlým, až smrtícím výrazem.

Muži v modrých pláštích, jenž se objevili pod vodopádem, vystoupili. Šermíři dorazili na místo setkání s Akatsuki. Zamířili si to rovnou k Deidarovi, který jediný nebyl zaměstnán bojem. Deidara seděl pod stromy a snažil se k ničemu nepřimíchat. Jeho chakra se ještě nezregenerovala.
Štíhlý muž se zarostlou tváří žlutýma očima a mečem ve tvaru kříže na zádech došel k blonďákovi. Byl to vůdce Legendárních šermířů.

"No tohle, to bych do pana ředitele nikdy neřekla," rozčílila se Saku vylézajíc po žebříku ze sklepa. "Vždyť to je obyčejné vydírání. To jsou pracovní poměry jak u Orochimara na zahrádce."
"Vydírání patří k Peinovým oblíbeným přesvědčovacím metodám…" posteskl si Ori, vzápětí však zbystřil.
"Co jste to říkala o mojí zahrádce…?"
"Uhm," zakuckala se Sakura. Vážně jsem to řekla? A kruciš…
"Víte, to je takový studenský slang…"
"Skutečně…?" protáhl slizoun a jeho obočí vystřelilo nahoru.
"Definujte."

...peklo býva synonimum samoty, ale len vtedy, keď je človek naozaj sám...

Dalo sa počítať, a dokonca sa dalo aj zobraziť v číslach. Ono sa to volalo vražda. Ono sa to tak nazývalo a vykonávalo sa to ako vražda.
Soru to nazýval "umelecký postoj k nepriateľom."
Sakura však už z tých všetkých vrážd, či umeleckého vyčíňania, strácala nervy. Naruto s Gaarom už tušili, že sa Sakura o chvíľu pustí do Sora.
No tušiť mohli, pretože oni nevideli to čo ona v jednu noc. V jednu ďalšiu bezsennú noc Sora.

Naruto chodil dokola před plotem tréninkového prostoru, o který se opírala Sakura.
„To snad není možný!!! Sensei Kakashi tu ještě není a Jaden taky ne!!!“ řekl naštvaně a otráveně Naruto.
„Co se dá dělat? Vždycky byli takoví.“ Povzdychla si Sakura.
O chvilku později se opět z ničeho nic objevil za Narutem Jaden.
„Sorry, že jdu pozdě. Byl jsem ještě za Nami v nemocnici.“ Pousmál se omluvně Jaden.
„Za Nami? A v nemocnici??!!!! Co se jí stalo??!“ lekl se Naruto.
Jaden sklopil zrak.
„Málem jsem o ní přišel…“ řekl smutně.

Tak mám tu první dílek mého celkem rozsáhlého pžíběhu. Bude to pro příznivce Naruto*Hinata....no a taky....ale včak se dočtete
,,Uf….konečně z mise doma, juchů,“ rozezněl se Narutův hlas u jeho bytu. Vešel dovnitř, ale ,,Co to?“zíral na svůj byt jako by viděl UFO. Pokoj byl celý čistý. Ve váze čerstvé květiny, na zemi žádná krabice od prošlého mléka a na stole miska ramenu se vzkazem. Naruto přišel blíž, aby si ho mohl přečíst.

„Sakra, ty větve už nejsou co bývali!“ Zařval Anshin, když už potřetí pod ním větev praskla.
„Nemáš skákat na ty slabý větvičky! Ty sou tak pro Pakkuna!“ Ohradila se na něj Mikon. Celkem už viděla, na Byakugan už si začala zvykat. Na kmen stromu narazila čelně zatím jen 2x.

V tu chvíli už Sakura zjistila, že tým13 vzal někam kramle. Naruto byl tentokrát v kanceláři nastoupený sám. Jediný další přihlížející byla Ino, která v ruce pro jistotu držela nanuk.

Takže jsem se dala zase do nový série. Tento první díl je jenom začátek a ráda bych, kdyby jste mi nechali nějaký ten komentík, jestli má vůbec cenu začínat. Nejdřív vám sem dám uchutnat kousek z mého výtvoru a poté vysvětlení, jakou bych měla představu o vyvíjení tohoto příběhu.

„Ahoj, Sakuro“ pozdravil Naruto Sakuru, když přišel domu z hledání nové práce.
„Ahoj, Naruto“ přivítala Naruta s polibkem a zeptala se ho jak pochodil se svojí novou prací.

Tak! a je tu další díl :)

„Tsss, co si to dovoluje? Sem se ani nestihnul namalovat“ stěžoval si Gaara.
„Ty to máš ještě dobrý. Já sem si zapomněla dneska ráno vzít kalhotky“ rozbrečela se Ino a kluci jí hned padli k nohám a koukali jí pod sukni.
„No tak nechte toho!“ chtěla to trochu zklidnit Sakura, jenže marně. Všichni si stěžovali, že si tam nechali věci, oblečení, hřeben, lak na nehty, odlakovač, kosu, piercingy, a nebo dokonce i ponožky.
Jediný Zetsu si nestěžoval, ten měl o zábavu postaráno.

Sasuke stál na střeše jedné z největších budov v Konoze a díval se přes římsu dolů. Několik desítek metrů hluboká výška. Uchiha však nebyl plně rozhodnut zda skočit, proto vyndal telefon z kapsy a začal vytáčet.
"Haló? Tady Sasuke, chci se zabít právě teď stojím na svých nejvyšších botách a hodlám skočit do náruče smrti."
"Chcípni ty hajzle, nesnášim tě!" prásknul mu Kabuto s telefonem.
"Asi jsem měl zavolat někomu jinýmu." Znovu vyťukával číslo.
"Tady Sasu-"

Ešte horší konec, ale skončiť to už muselo.

Záchrana Narutov 03

Prišli sme do nemocnice, keď Naruto ledva žil. Sakura ho ihneď zobrala na operačku. Nevedela som sa ukludniť, stále som plakala. Prišiel tam aj Naruto mladší a Yoshina. Zrazu Sakura vybehla z dverí.
„Potrebujeme krv, ale mala by to byť krv démona.“
„Ja som trojocasí démon.“
„Výborne.“ Povedala Sakura a zobrala ho zo sebou.
Po dvoch hodinách opäť vyšla Sakura.
„Naruto bude v poriadku. Mal by tu ostať tak dva týždne.“ Povedala Sakura a usmiala sa na mňa.

Ďalšia časť hrozného príbehu.

Záchrana Narutov 02

„Ale, ale koho to tu máme?“ usmial sa Itachi.
„Čo chcete?“ opýtal sa Hokage.
„No predsa teba a tvojho spoločníka.“
„Prečo jeho?“
„Ste si až moc podobní.“ Usmial sa Kisame.
„Čo?“ čudoval sa Naruto mladší.
„My sme Akatsuki, organizácia, Ktorá zbiera ocasých démonov.“
„A čo to má spoločné so mnou?“
„Máš v sebe trojocasého démona a náš pán Hokage má deväťocasého démona.“ povedal Itachi s úsmevom.

Noo ďalšie moje dielko. Napadlo ma to keď u nás pršalo a na dvore bolo vody po kolená. Je to blbosť, ale tak čo s tým? Však ma hádam nezabijete rasenganom.

Záchrana Narutov 01

Ostala som stáť a pozerala na veci okolo. Konohu postihli záplavy a všetko bolo hore nohami. Ľudia sa zúfalo snažili uniknúť pred utopením. Všade vody po kolená a ten dážď, nie a nie utíchnuť. Zaplavil ma pocit zúfalstva. Koľko ľudí zomrie? Voda sa ešte vždy zdvíhala. Už bola po pás.

...sú niektoré veci ktoré sa nedajú popísať slovami, vtedy sa otvára myseľ a vládnu spomienky...

Nechápal ako sa dokázal s tími troma dostať tak ďaleko.
Gaarove večné podozrievanie.
NEZMENIL SA!
Sakura a jej výbušná povaha, večne tiché ale nebezpečné dievča.
Naruto. Ten mal zaručene čo do seba. Bol temperamentný, zapálený pre vec, chcel chrániť.
POKIAĽ MÁM ČO CHRÁNIŤ, NIKDY NEBUDEM DOSTATOČNE SILNÝ.
Kocúr Ichigo.
Jediná "vec" ktorá ich spája so Sasukem. Miestami zabudli aj prečo a kam idú.
"Soru!"

V restauraci Kakashi na Team 7 právě čekal. Měl dvojitou porci ramenu a 2l coca-coly. Také objednal dalčí 2 rameny a colu pro Sasukeho, Naruta a Sakuru. Konečně přišly. Naruto se netrpělivě ptal: „Co máme za misi???