Humor

Kapitola IV - Sněhurka, ekonom a bioložka

Zdálo se, že si nikdo jejího pozdního příchodu nevšiml. Rychle na sebe hodila zástěru a nechala se zaučit. Zas taková věda to nebyla… Nikdy si nepomyslela, že by mohla skončit zrovna takhle. Jediné, za co byla ráda bylo, že není přímo na očích zákazníků. Už tak se cítila dost trapně, ale podle slov majitele se nějak začít musí. Její prozatímní náplní práce bylo mytí nádobí.

Kapitola III - Uchihy a přírodopis nemíchat!

Nesuď knihu podle obalu, říká se. Obzvlášť to platí u dívek. Vezměme si například vyznavačky stylu gothic. Jsou drsnější než šmirglpapír, pohled na krev milují a nenávidí chlupatá zvířátka. Domácí cukroví nikdy neupečou. Pohrdají vším, co je změkčilé a maminkovsky vřelé.

A přišla zima. V konoze se značně ochladilo a všude ležel čerstvě napadaný sníh. Jenže konožátka na takovou zimu nebyli zvyklí, tak se Tsunade rozhodla úřadovat v horkých lázních. Shizune kupodivu ani neprotestovala.
„Ách,“ hokage se spokojeně protáhla a natáhla se po načnuté lahvi saké, ale byla moc pomalá, protože v tu samou chvíli se po alkoholu vrhl udýchaný a zpocený Jirayira.

Upozornění: Jestli jste někdy mé fanfikce i přes Upozornění brali vážně, u téhle to prosím nedělejte!

Byla temná noc, měsíc měl nad Konohou moc, hodiny bily přes půlnoc!
Naruto vystrčil hlavu zpod peřiny a hodil na okno pantofli, kterou nahmatal pod postelí. "Zatracený věžní hodiny! Tady se člověk nevyspí!"
Sakura vystrčila hlavu zpod peřiny a hodila po Narutovi polštář. "Zatraceně, Naruto! Já zítra vstávám do práce!"
Blonďatý ninja se zavrtal hluboko pod duchnu. "Když mě to odbíjení děsně prudí! A každou noc budí..."

Šéfovi, nesmím skřížit krok,
pro něj jsem pouhej Tobi-cvok,
pro Konan,
pořád jen dítě jsem.

Kakuzu hlídá jen svůj job,
stal se z něj velkej vrah a snob,
kdo jsem já to nemaj ponětí.

Nemůžou znát můj ksichtík,
ten pod maskou já mám.
Jen sobě můžu vážně říct,
Akatsuki ovládám!

Nonstop, já zdrhám nonstop
a s tím co příjde,
nechci se rvát.

Deidý je senza k dívání,
jenomže, dá to koumání
vymyslet, jak by se zkrotit dal.

Nejsem už dítě soubojů,
teď jsem svůj tím už zůstanu,
jenomže to jenom já vím.

Stáli proti sobě v uctivé vzdálenosti, ale přesto si neochvějně hleděli do očí, vpíjeli se do nich. Napětí mezi nimi začínalo být nesnesitelné a adrenalin hrozil rozervat jejich žíly. Oni však stále čekali. Do vyprahlé prašné cesty, na níž stáli, se nemilosrdně opíralo slunce, oni však toho nedbali. Jako by je pranic nezajímalo, jako by nic jiného ani neexistovalo…

„Nieee!“ ťahala som si svoju perinu bližšie ku sebe.
„Pusť ju, lebo ináč ťa surovo vyhodím! Do akadémie pôjdeš tak či tak. Veď to je už len posledný deň – deň skúšok. Prejdeš ich, a si genín.“ Kričala na mňa moja onee-sama, pričom potiahla perinu tak silno, že to so mnou trhlo a ja som skončila na zemi, ale s milovanou perinkou v rukách. Nakoniec ma o tri roky staršia sestra * nejako dokopala k tomu, aby som tam šla. Keď ma dovliekla pred bránku nášho domu, pobehla som ninjovským štýlom za Michi.

Pomalu se začínala probouzet. Chytla ji pořádná bolest hlavy. Vůbec ji to nepřekvapilo po tom, co všechno včera vypila. Nějakou dobu se zdráhala otevřít oči. Jakmile to ale udělala, celkem se lekla. Tak sem včera rozhodně nezaparkovala. Jak jí bylo známo, ocitla se neznámo kde.

Byla v šoku. Ležela v nějakém cizím pokoji. Rozhodně to tu nevypadalo jako na místě, kde si předchozí noc „ustlala“. Navíc ta bolest hlavy začínala být čím dál víc nesnesitelná. Po nějaké té chvíli se konečně dokopala jít to tam trochu omrknout.

„Takže vrátíme-li se zpět k té nabídce, tak ji prostě musíme přijmout,“ ozvala se Pátá Hokage.

Zpoza stolu pozorovala mladíka před sebou, který právě domluvil. Jako obvykle dokončil naprosto bezchybnou analýzu, okamžitě také vyhodnotil její výsledky a navrhl řešení. Rychlý a efektivní jako vždycky, povzdechla si pro sebe Tsunade. Tak proč se jí jeho řešení tentokrát ani trochu nelíbí?

„Nepochybně, Hokage-sama,“ přitakal jí Shikamaru automaticky, ale poněkud nakvašeně.

Prepáčte za takú dlhú pauzu ale nemala som čas

Ehm

Ja.. to nebudem ospravedlňovať. Proste sa pobavte, ak sa na tom dá a nekameňujte ma, stále som rovnakého vierovyznania ... Tak... Enjoy.

Och, bože môj, zdá sa mi dlhá doba tá
keď objavil sa JETIX
snáď prestali ma zaujímať superhry,
keď usadla som v sede tureckom
na koberci
s bratom, s oteckom
a začula...

Slovo ninja, pane, vábiac silou,
ktorou nepochybne vládlo
i ťahalo ma k Nemu
ako Niagary odtrhnuté pádlo...

Och k internetu
-sídlu hriešnych duší
NEHODNÝCH pre zrak detský -
I ukázal mi ten had

Hřejivé slunce rozpačitě vykukovalo zpoza děravých korun stromů, ptáci energicky štěbetali a všude byl lenivý klid. Ani Tsume neodolala pohodové atmosféře; rukávy mikiny si vyhrnula po lokty a neposedné vlasy si v týle svázala do malého culíku. Právě na zahradě věšela prádlo, do toho si velmi falešně a nelibozvučně zpívala podivnou směsici několika písní a po očku sledovala syna s jeho psem dovádějící opodál. Dokud tu ti dva byli, představovali pro čerstvě vypraná prostěradla, povlaky a oblečení hrozbu. Ale neměla to srdce je vyhnat.

Neměli tušení kolik toho vypili, ovšem nebyli společensky unavení až tak, že by to nešlo zamaskovat. Střídání hlídek přišlo všem přítomným vhod, protože jim právě došly zásoby. Celé odpoledne jim strašně rychle uplynulo a už se začínaly rozesvicovat lampy. Protože nálada byla stále dobrá, rozhodli se, že si ještě někam zajdou.

Itachiho samozřejmě těšilo, že se Tobi vrátil, ovšem ocenil by, kdyby na něho nemusel neustále narážet, zvláště když se snažil vyhýbat Prtě, která by mohla chtít využít jeho momentálního oslabení. Kisame celou tu podivnou hru ještě neprokoukl. Černovlasý to přičítal skutečnosti, že žralok nebyl přítomen jeho a loutkářova zvláštnímu pokusu, jinak by určitě smýšlel jinak. Několikrát se ho na ten incident sice zeptal, ale Uchiha ho vždy odbyl. Nerad by mu přidělával víc starostí, než už měl.

Kapitulace:

Jako žlutý blesk z čistého nebe, v obláčku kouře, objevil se Naruto se svým ultimátním jutsu, sotva pouhé dva centimetry za Izumi.
„Teď už nemá šanci se vyhnout!“ zamračil se Naruto.

Deidaru noční hlídka ani trochu nebavila. Hidan co chvíli brblal ze spaní a blonďák bojoval s pokušením zatahat ho za některý z těch bělavých vlasů. Kdyby byl dostatečně rychlý… ale ne, na takový žertíky by myslet neměl. Ale brzy přišel na to, že když si zakáže podobné myšlenky, nastává plíživá nesnesitelná nuda. Vyrýpal tedy z měkké půdy několik kamínků a házel si s nimi. Pak k němu vzduch donesl pach cizích osob.

Kdo chce být posedlý životem, nesmí se bát koketovat s odvrácenou stranou, neboť v největší bolesti, jakou je smrtelná křeč se teprve může cítit nejvíce živý.

Hidan's life

"Ležím kolem sebe a všelijaká havěť mi vidí do hlavy, to je odporný! Víte, co to je ctít soukromí? Táhněte, kousnu, Kousnu!"
...

"Já rád naháním spoustu strachu,
jsem nesmrtelný, milý brachu!
Však tebe osobně a rád,
pošlu smrt za mě prozkoumat!"

Začalo se jí dělat špatně, ale ani se nijak nehrnula mluvit o své minulosti. Jenže nutkání bylo velké. Od rána nic nejedla a nemocniční strava stejně stála za nic. Muka byla o to větší, že lahodná porce ramenu stála přímo před ní. Ano, to rozhodování bylo velmi skličující.
Nakonec se rozhodla pro kompromis. Bude lhát. Jak jednoduché. Nedokázala pochopit proč ji to nenapadlo dřív.
„Tak teda dobře,“ začala. „Nejdřív mi ale musíš připomenout, jak že se to jmenuješ,“ řekla provokativním tónem.