Žánr
Další díl Akatsuki! Tentokrát je píšu 1x denně, protože už to chci co nejrychleji ukončit a ještě před školou v přírodě napsat 1. díl mé další ff.
,,AKAMARU!" zařval Kiba a tupě okukoval práve se zdvojnásobený počet štěňat a vedle těch drobečků se prali dvě ženské právě o tatínka těchto 16ti spratků.
Jedna packa sem, druhá tadyk, škrám, kous! Štěňátka povzbuzovala svoje maminky, zatímco se Akamaru snažil obě obměkčit vzájemnou dohoudou a Kibovou šunkou.
.Tak po dlouhé době je tu další díl povídky Nový život! x) Doufám, že se bude líbit! x)
"Jsem naprosto hotová!" vykřikla Hinata a spadla do trávy. Už asi čtyři hodiny trénovala taijutsu a hod zbraněmi. Do toho posilovala a běhala, byla totálně vyčerpaná ale i šťastná, že ji její přátelé pomáhají. Sakura se usmála a lehla si vedle ji a Naruto se také přidal.
"Co kdyby šla Hin do našeho týmu?" zeptala se po chvíli Sakura a tím Narutovi a Hinatě vyrazila dech.
Krok číslo 1: Staňte se listovým ninjou, i když vás chtěl do svý sbírky exotů!
"Jmenuji se Neko Aka a vy asi máte být můj zkoušející," oslovím podivně vypadajícího zamaskovanýho týpka.
"A taky tvůj budoucí sensei," odtrhne nos od knížky a začne si mě zkoumavě prohlížet...
"Tak se do toho dáme," strčí knížku do kapsy a vede mě na nějakou podivnou louku, či co.
"A to mi ani neráčíte prozradit, kdo jste?"
"Pátá ti to neřekla?"
Tato povídka nepřímo navazuje na mou první 2. šance. Nic se neděje pokud jsi jí nečetl(a), jen možná nebudeš chvílema vědět o čem mluvím 
Kurzívou najdete v průběhu čtení otázky které by vás mohly napadnout, a proto sem k jejich ztvárnění pozval Sakuru (mělo vliv i ukončení předešlého příběhu 
) , protože použití Naruta by znamenalo trapné otázka
6. kapitola: Jomeiovo tajemství
Jomei byl v jeskyni, kde se utábořil s Narutem, který byl právě sehnat něco k jídlu. Hlídal právě rozdělaný oheň a s kručícím žaludkem netrpělivě vyčkával na Naruta. Trvalo ještě chvíli, než se Naruto objevil u vchodu do jeskyně, ale dočkal se.
„No konečně... toto teda trvalo...“ stěžoval si.
Dívala jsem se na něj.Nevšímal si mně.Pak se,ale otočil a naše pohledy se střetly.V očích mu zajiskřilo.Vstal a přišel ke mně.
,,Promiň,že jsem se vevnitř tak choval"řekl mi ledově klidně.Vyrazilo mi to dech nenapadlo by mně,že někdy něco takového udělá nebo řekne.
,,To je v pohodě.Jen mně překvapilo,že se teď omlouváš.Přišlo mi,že Tě to vůbec nezajímá.Že Tě já nezajímám!"vyslovila jsem svou myšlenku.
,,To se Ti jen zdálo.Zajímáš mně víc než si dokážeš představit"
Byl zase jeden z těch teplých letních dní.Lesem se procházela Yumi.Byla ve vyhnanstvím.Byla kunoichi a měla hodně zkušeností.No vlastně zkušenosti jí patřily právem když dříve patřila k ANBU Konohy.Teď ovšem byla opuštěná a z Konohy vyhnaná.
"Pusť mě, jdu do pokoje!'' Kisame chvíli přemýšlel a pak ji pustil.
''Díky, žes mi dovolil jít aspoň do pokoje.'' Hnusně se na něho podívala. Cestou do pokoje pořád klela. ''Proč já!? Proč s Itachim a Kisamem??!! Proč ne s Deidarou Tobim a Sasorim!'' A pořád dokola.
Když vešla do pokoje, zabouchla za sebou dveře a praštila do stěny pěstí.
''Saruwatari, máš hodně síly tak laskavě nemlať do stěn protože tan barák spadne.'' Ozvalo se za ní posměšným hlasem.
''Co to bylo??'' Řekl šeptem Deidara.
''Jděte se tam někdo podívat,'' navrhoval Itachi.
''Tak se tam jdi podívat sám chytráku.''
''Nejdu.''
''Srabe.''
''Já sem srab?? Tak proč tam nejdeš sám když sem já srab??''
''Tobi jdi se tam ty podívat.'' Řekli najednou.
''Tobi se bojí.'' Vykoktal ze sebe.
''No super máme tu jednoho idiota a jednoho strašpytla.'' Pronesl Ironicky Deidara a rozhlídnul se kolem sebe.
''Komu říkáš srabe ty blonďatej kryple??''
''Nejsem krypl!'' Zařval Deidara a najednou kolem nich něco proběhlo.
Trvalo to skoro dva dny, než se Haruna opět probrala k vědomí. Kakashi byl celou dobu u ní a nespouštěl ji z očí.
Náhle otevřela oči. Posadila se. Žádná závrať, nic. Zhluboka se nadechla. Cítila se silnější.
“Začínal jsem o tebe mít starosti…. Vypadala jsi jako mrtvá.“
Překvapeně se ohlédla a usmála se: “Ale jdi ty… cítím se skvěle!“
Kakashi se na ní s obavami podíval. Úsměv ji okamžitě pohasl.
“Děje se něco? Řekni… vypadáš ustaraně..“
“No…. Zahojila ses, jsi skoro v pořádku..“
“Co myslíš tím skoro?“
Tak konečně nový díl, myslím, že se mi celkem povedl, proto ho chci věnovat San Inuzuce, která mě nejvíce povzbudila a tím donutila ho konečně napsat.
________________________________________
Měnili svou polohu, Sasuke trénoval a mezitím hledali Akatsuki, aby je mohli zničit. Jednoho dne ráno, když uklidili jejich včerejší tábor a ponořili se do země, aby se přesunuli do nějakého nového tábora, slyšeli vzdálený hluk, znělo to skoro jako nějaká bitva, tábořili zrovna poblíž Konohy, proto je hluk ozývající se jejím směrem vyděsil.
Jednoho krásného dne, kdy Itachiho už dávno trefil pan Šlak a námi tolik milovaný překrásný vždy s cool účesem a drsňáckým pohledem, hrdina Uchiha Sasuke odešel od svého praprapra strýce Madary.
Byl totiž velmi, ale velmi zastaralý a pořádal samé čajové dýchánky z bylinek co natrhal před skálou kde bydleli a Sasuke už byl tak přepitej, že chytl žaludeční vředy, protože Madi nebyl zrovna profi bylinkář.
Akatsuki si po dlouhém pracovním dnu plného masakrování nevinných obětí našli chvilku na rozptýlení v podobě basketbalového zápasu.
„Já vím, že Tobiho hlava vypadá jako basketbalák, ale i přes to se s ní už nesnaž driblovat.“ Upozorňoval Pein Hidana.
„Jo, zkus mi nahrát jsem rozený střelec.“ Ukázal Tobi svojí pravačku.
„S jedním okem?“ Napil se Itachi z flašky.
„Tobi si stoupne do jablka a bude čekat na přihrávku, případně doskočí.“ Ignoroval Tobi Itachiho poznámku.
„Říká se hruška.“ Opravil ho Hidan.
3.Díl
Hned jak vešla, tak se zarazila. Viděla Tsunade jak se líbá s Jirayou.
„Tsunade-sama spím nebo sem zfetována nebo co? Vždyť vy a Jiraya.... zvrhlík 1. kategorie ....to...to...uf. Ne to nerozdejchám."
S tímto omdlela. Tsunade se koukla na Jirayu a začala se smát. Poustevník se k ní přidal a smály se oba. Smali se tak, že to vyznělo jako by tam vletěli cvoci a tak se ani nedivili, když tam nakračela Shizune v pohotovosti. Ale to už tam Jiraya nebyl .... radši, aby se nerozplácl nikdo další.
TAK NEVIM JESTLI MNĚ PO TOMHLE DÍLU NEUŠKRTÍTE, ALE TENHLE DÍL SE MI SNAD I PVEDL. TAK SI TO UŽIJTE
19. díl
Itachi už byl téměř u sídla, když najednou ucítil nepatrný dotek na jeho zápěstí. Při tomto dotyku pohlédl na Siriu.
Celá bledá, se mu snažila něco říct, jenže byla na tom tak zle, že se nezmohla na nic jiného než jen pootevřít ústa.
Itachi poznal že se mu snaží dát něco najevo, a proto se zastavil a naklonil se jen lehce k jejím rtům.
LOL! Tak další díloš Akatsuki se právě naservíroval přímo na stříbrném podnose. Co nás to dnes čeká?
Když se tak ta zlověstná, ale fakt cool, organizace Akatsuki usadili s plnými talíři ke stolu, spustila se dlouhá debata:
Tobi: To jídlo je božský!
Konan: Vždyť sis vzal jen raženku a rajče!
Tobi: to nevadí! Stejně je to dobrý!
Kakuzu: Bezva! Takže ti doma budeme moct dávat jenom housky a tím pádem ušetříme až 10 00 ročně!
Hidan: Sakra myslíš i na něco jinýho než sou prachy?!
3.Kapitola
Ta osoba ji držela pod krkem, ale nedusila ji naopak spíš jí držela něžně. A pomalu ji pouštěla i ruku z úst. Mika se rychle otočila, to co uviděla jí vyděsilo.
„Promiň nechtěl jsem tě vyděsit a taky jsem nechtěl, abys začala křičet,“ usmál se na ni omluvně.
„Ty si mě nechtěl vyděsit? A co to mělo být Yuki?!“ řekla mu vyčítavě, ale taky se usmála.
„A co si vlastně chtěl?,“ zeptala se, ale viděla jen rudnoucího Yukiho.
Mno, tak dalsi dilek, ale chci upozornit ze zacatek je hroznej, dej mizernej a o konci nemluvě... Mno, tak tady to je:
„To je ale krá….“ Nedopověděl, když si všimnul že Tsunade začíná opět rudnout.
„….sná žena…“ Uculil se, když mu přiletěla facka od TenTen.
„A co jako já?“ Ušklíbla se na něj. „Ty jsi stokrát krásnější než ta stará rašple.“ Zašeptal a políbil ji.
Jakmile všichni odešli, Tsunade vešla do pokoje a vzala si do náruče Obita.
„To není fér!“ Usmála se Sakura.
Tady je další díl.
Prosim, pište komentíky a známkujte:-)....
A co se chyb týče... mě asi nezměníte(no jo,i když to píšu va wordu:-D- vtomhle ohledu za mě každžý šílí), ale kdyby vás to moc hlodalo, můžu to zaslat i své češtinařce 
Kapitola 2: Velká zkouška?!
V jednom listovém království žil starý král. Jmenoval se Sarutobi a to, jestli vládl dobře nebo špatně do našeho příběhu nepatří. Důležité je, že proces stárnutí se nevyhne ani těmto imaginárním postavám, a tak si jednoho dne uvědomil krutou skutečnost: botox a ostatní plastické operace už nemají cenu, když může každým dnem natáhnout bačkory.
