Žánr
Tak předem se omlouvám, jenž v tomto dílku se moíc nedovíte a navíc je takový zvláštní.
Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 5. Díl
16:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cvičiště.
„Miř na střed!!“ Řvala už vzteky Tenten, která byla psychicky vyřízená.
„Já mířím!! Ty kunaje jsou nějaký divný!!“
Itachiho deníček
Akademie mě tak nudila, že jsem se místo hraní na pískovišti zdokonaloval v učení.
Jsem nejhezčí v celé škole.
Povedlo se mi vypadnout z akademie už v sedmi letech, což je prý výkon.
Objevil se u mě Sharingan! Stalo se mi to zrovna, když jsem vyhazoval odpadky. Mé oči jsou teď jiné a díky tomu jsem teď ještě hezčí. Několik lidí z mého vlastního klanu mi nové oči závidí, ale moc jich není.
Naruto se na druhý den moc dobře vyspal. Když se ráno probudil rozhlédl se kolem sebe, Sakura vedle něj neležela. „Kam šla?“ Pomyslel si. Pohlédl z okna u uviděl ptáčka jak zpívá na stromně. Viděl jak otvírá zobák, ale nic neslyšel. „Sakra, že bych byl hluchej?“ Chytnul se za uši.“Co to?“ Vytáhl si z uší špunty. „Aha.“ Rozesmál se. Poté co se oblékl, sešel dolu do kuchyně. Cestou potkal několik vojáků, všichni byli nevyspalí. Nevěděl co si má myslet, a tak si radši nic nemyslel.
Skrze kulaté okno pronikl do místnosti tenký paprsek slunce. Byl tak jasný, že skrze něj byla vidět miniaturní zrníčka prachu.
Dívka, ležící na posteli, se zavrtěla a odvrátila tvář. Ještě ne, ještě chci spát! Zaprosila v duchu a křečovitě sevřela víčka.
A prichádzajú...
Tma pohltila akýkoľvek kúsok miestnosti v ktorej sa nachádzal. Privádzalo ho to do úzkosti, do nekontrolovateľného pocitu šialenstva, nervozity ktorá sa nedala potlačiť ani silou vsugerácie. O to viac mal strach z toho, čo z tej nekonečnej prázdnej temnoty vylezie, to niečo, čo mu vypije ďalšiu krv z tela, to niečo, čo mu ohlodá nervy ako pes svoju kosť, až do morku. To niečo čo nie je možné ucítiť inak ako v sprievode strachu. To niečo, čo neuvidí ani svojimi očami.
Tobi je a vždy byl hodný chlapec. Deidara, potom, co zabili Sasoriho, ho vyfasoval k jeho veliké smůle za parťáka. Už od počátku bylo poznat, že Tobi s Deidarou je vcelku spokojený, ale Deidara...
Tak zkouším zase něco vtipnýho, tak doufám že se bude líbit.
(Mno, doufám že neuzrazím zastánce klanu Uchiha… )
Nastal čas oběda. Celý dům Uchihů se otřásal v základech.
Sasuke zuřivě mlátil do klávesnice a hluboce zíral do monitoru. V nedávné době našel skvělou hru: Bulánci. „Dopr...čic, já tě zabiju ty blbe!!!! Pic, pic pic tě!!!! Řval na celý dům.
Zato Itachi v pokojíku.... Zrovna cvičil hru na housle.
Tak falešné tóny pamatoval snad jen Uchiha Madara, když se svým, již zesnulým přítelem zakládali orchestr.
Vchodové dveře se pootevřou. Osoba nakoukne dovnitř a hned po tom co se ujistí, že je „vzduch čistý“, proběhne dovnitř jako stín. V ruce drží obrovskou tašku a nervózně se rozhlíží po místnosti. Opatrně se odebere po schodech nahoru až ke dveřím. Ty nenápadně otevře a stejně nenápadně vběhne do vnitř. Dveře se opět zabouchnou a osoba si radostně oddechne.
„ Dobré ráno senpai!“
Jako další byl na řadě Itachi a Teny. Teny byla jako obvykle hrůzou bez sebe, že se zavřela na toaletě a nechtěla vylézt a tak jí Itachi musel svým Sharinganem dostat ven. I když už byla venku stále, se cítila jako zavřená, ale věděla, že Itachi by, jí roztrhl jako hada, kdyby nezpívala. Itachi se, z mediím ukrytého důvodu, stále usmíval a to, že se Teny bojí se snažil zakrýt hloupými žertíky. „Na na na na. Na na na na yeah. You are the music in me“ začala Teny „[i]You know the words Once Upon A Time. Make you listen. There's a reason.
Stál uprostřed lesa. Studený déšť padal z temné oblohy a smýval jeho slzy. Slzy, které se tvořily v jeho očích. Nedokázal je zastavit. Stejně jako nedokázal zastavit jeho. Nejlepšího přítele. Toho, s nímž měl vytvořeno pouto. Toho, jehož měl ve svém srdci. Toho, pro kterého by položil svůj život.
Tato část obsahuje materiál spoilerů!!
Viděla jen, jak jeho tělo dopadá. Z ničeho nic se v ní probudilo znamení, které jí něžně našeptávalo, aby ho zabila. Byla připravená použít svoje nejsilnější jutsu. Fatální. Najednou se zarazila.
“Tak ho zabij a já ti pomůžu… udělej to teď! ,“ křičel na ni Orochimaru.
Proč by Orochimaru chtěl, aby zabila jeho budoucí schránku? To nedávalo smysl. Sklopila ruku a podívala se do Sasukových očí. Nebylo v nich nic z té nadřazenosti. Spíš strach.
“Mangekyou Sharingan!“
Luchia se podívá na svého krvácejícího soupeře a povídá.
„ Na nic lepšího se nezmůžeš?“ zeptá se ho.
„Ty mrňavá, blonďatá č***o, už mi lezeš na nervy.“ Řekne rozzuřeně.
Luchie se zúžili zornice, její výraz se změnil na výraz běsnící Uzumaki holky. Kdyby jí teď viděl Kyuubi, tak by stáhl všech devět ocasů a oznámil, že má právo na dlouhou dovolenou.
Představ si, že máš sen. A za tím snem se hodláš doslova a do písmene probojovat. Víš, že máš na to ho vyplnit, protože máš k tomu předpoklady a v postatě nic není proti tomu, aby se tak stalo. I lidé věří, že se ti splní a plně tě v tom podporují. Celá vesnice je za tebou. To máš tak, když jsi dcerou jednoho Hokageho. A to, že nejsi kluk, nehraje roli. Umíš ovládat mocné vodní a ohnivé techniky po vzoru otce a matky. Ano, můj sen byl stát se Hokagem a být lepší, než můj otec.
Část pátá - Tady
Část šestá - Už za chvíli ...
„Vy .. Vy jste všechno slyšeli, je to tak?“ zeptala se Tsunade přímo. Neměla ráda zdlouhavé řeči. Rozhlédla se po Shikamarovi, Choujim a Nejim, kteří stáli před stolem v její kanceláři. Naruto a Sakura seděli na lavici u stěny. Dívka v rukou třímala svitek, na kterém teď závisel osud všech. Ale to se vyřídí až za chvíli.
Byl skoro večer.
Nacházíme se v jedné z majestátních a krásných síní feudálního paláce.
Strop síně je podpírán na každé straně osmi mramorovými pilíři.
Na jednom konci jsou obrovské zdobené dveře. Jsou otevřené a dělí síň od chodby, vedoucí k východu z paláce a na druhém konci jsou snad ještě vyzdobenější a majestátnější dveře.
Ty jsou ale zavřené a na každé straně vedle nich stojí jedna postava.
„Nehýbej se…“ Ten hlas… šeptal jí tohle do ucha… Mladý Uchiha jí kunai držel u zad a v očích mu rudě plál Sharingan. Měl tam takřka šílený výraz… Byl jí odporný.
„Nech mě být… prosím.“
„Ale copak? Že bys žebrala o svobodu?“ Sasuke se posměšně zasmál. Ne, tohle jí nedaruje… zničila mu život.
„Prosím…“
„Tak dobře…“ Mírně se od ní odsunul. Dívka si oddychla. Ne však nadlouho…
tak jsem tu zas, abych pokračoval v prapodivném příběhu o velkém lineckém kolečku 
. předem se omlouvám ale když jsem to psal a chtěl vidět náhled tak celý tenhle server byl nefunkční a já ztratil všechny data. možná už nebudu mít tak dobré nápady jako předtím, tak mě prosím omluvte :)
Byl krásný sluneční den a Naruto s Leem se chystali na svou strasti plnou misi na záchranu krásných dívek (před stlousnutím) a zdravé chuti k jídlu.
V době kdy Rin a Naruto stáli u západní brány, Gaara stručně popsal situaci, kvůli které sem byli zavoláni.
„Před několika dny jsme dostali hlášení od jižní brány. Asi den chůze od Suny byli spatřeny dvě osoby v černých plášťích s červenými mraky. PO tom to popisu bylo jasné o koho se jedná a že sem Akatsuki přišli pro jednoocasého, jiný důvod jejich přítomnosti nenapadá.“ přiznal mladý Kazekage a posadil se do křesla. Nadechl se a pokračoval.
„Hinato… Já… Já musím… prosím…“
„Ne! Nesmíš… Určitě tam zemřeš…“ Mladé dívce po tváři stékaly slzy a jako kousky křišťálů dopadaly na zem.
„Proč bych měl…? To jsem tak neschopný?“ trpký nádech jeho hlasu se nedal přehlédnout. Hinata se rozvzlykala. Byl tolik hloupý… Mladík ji opatrně obejmul a vtiskl něžný polibek do vlasů.
„Neplač, prosím… Já si to nevybral… Je to moje povinnost.“
Postava skáče z domu na dům, jeho cílem je vila klanu Uzumaki. Náhle se za ním vynoří tři postavy.
"Kdo jste!" Křičí někdo ženským hlasem.
"Ruido Tarap!" Řekne postava s klidem a sundá si svůj klobouk, pod ním se schovávala mladá tvář s hnědými očimi a krátkými rudými vlasami.
"Ten Ztracený ninja z vesnice ukryté v písku?" Zeptá se žena, její dva společníci a ona sama má na tváři masky ANBU.
