Série

Rázem atmosféra zhoustla, všechny černé brýle upínají na ni zrak. Jakoby věděli, že ji to znervóznilo a znervózní ještě víc. Už podruhé si vzpomněla na den, na který se snažila tak dlouho zapomenout. Mlčky kouká na broučka, který běží po ruce Shinovy matky až na rameno jejího manžela, za které ji drží. Vyměňují si tak informace? užasne.
Ticho roztrhne Shino.
„Říkali jste, že jste výzkum nedokončili.“ Atmosféra se opět pohne.

Hiashi svou hru rozehrál dříve, než Kakashi tušil. Aby nepojal podezření, musel se chovat opatrně. Bylo mu jasné, že musí opustit vesnici. Přestože požádal Kakashiho o zamlčení dopisu, on sám by se zajímat mohl, proč ještě nevyrazil. Jak by mu asi vysvětlil, že už poslal vrahy zabít pisatele, respektive pisatelku - svou dceru... Ale přece bylo dobré, že o tom dopisu věděl. Kdyby se cokoliv stalo, kdykoliv mohly dorazit posily. Nikdo ho sledoval, už dávno by o něm jinak věděl. Byl čas se připravit, aby mohl ráno na své pouti předstihnout slunce.

Star dead. Hora známa z poviedok a príbehov starých mám. Tradovaná celé stáročia. Prenádherné vrcholce hory, vyzdobené rozprávkovo vysokými stromami.
"Myslím, že sme tu,“ povedal Sai a tím Kakashi vykročil vpred.
"No, máme čo robiť,“ vzdychla si Ino, keď uvidela obrovský vysokánsky les.

[hide=]Áno, áno zase to tu spamujem! Ale hádam Vám to nevadí... Takže ehm...nad koncom, alebo resp za ako rýchlo to ukončím ešte premýšľam. Asi budem potrebovať pár rád od mojich kolegýň...lebo nejak moc polemizujem sama so sebou. Koniec ako taký v predstave mám, len také no neviem akosi divoko to mám v hlave

Každopádne budem sa snažiť svoje šialené myšlienkové pochody podať, čo najlepšie, aby ste mali fajn čitateľský zážitok.

Príjemné čítanie...

Vaša Sabaku

[hide=Od Sabaku] Táákže opäť všetkých zdravíme spolu s Hikari! Ako som písala aj pri LVTaS, neukrižujte nás za to, že pridávame diel po tak dlhej dobe! S Hikari pracujeme pilne na tvorbe príbehu, lebo ako sme stagnovali dlhú dobu, tak sme proste nejak príbeh nerozvíjali a to, čo sme chceli rozvíjať sme aj zabudli, že ako chceme pokračovať... no nič zas kecám moc

#klasika

Jakmile bouře skončila, byly dívky připravené se neprodleně vydat na cestu. To, co Fuu zachránila letem, zničila bouře během pár hodin.
„Yukino, připrav se. Musíme hned vyrazit, jestli to máme stihnout včas.“ Fuu zase vzala Yukinu do náruče, letěla tak rychle jak jen mohla, aby to stihly v čas. Při letu si všímaly, že v okolí jsou vysoké duny, které tu nebývaly.

Nebylo špatné bydlet s Kurenai, hodně se to lišilo od jejího běžného života. Česala ji vlasy a vůbec to nebolelo, taky s ní víc mluvila a hodně se usmívala. Jenže přes to všechno ji Kakashi chyběl čím dál tím víc a každý den čekala na Narutův návrat a pomoc, kterou ji slíbil. Jenže se začínala bát, že se ti dva blázni někde ztratili. Nebo, že se Naruto někde ztratil a Jiraiya teď má strach se vrátit. Danzo se zatím stáhl, nevěděla jestli něco plánuje a neměla šanci, jak to zjistit. Všechno, co ten chlápek podnikal, bylo dokonale utajené.

Striaslo ma, keď som spozorovala zmenu jeho výrazu. Atsushi sa už netváril milo a starostlivo. Ochotu v jeho tvári vystriedala trpkosť. Cúvla som o krok dozadu. Naskočili mi zimomriavky, keď sa pohŕdavo zasmial. Predtým som mala nepriaznivé tušenie, že s ním niečo nie je v poriadku. Snažila som sa mu veriť. Nikdy by ma však nenapadlo, že sa veci môžu takto skomplikovať.

Kankuro otevřel dveře, ale nerozsvítil. Nejprve přešel k oknu a zatáhl rolety, aby sem zevnitř nebylo vidět. Cestou našlapoval velice opatrně, aby nezakopl, ale cesta byla čistá. Jako kdyby tu už někdo uklízel. V místnosti byl pořád ještě nepořádek, avšak zdaleka ne takový, jaký mu popisovala Temari. Někdo tu musel být, blesklo mu hlavou. Otočil se, ale viděl jen nedovřené dveře, kterými pronikalo světlo do jinak tmavé místnosti. Měl pocit, že je snad někdo rozhýbal. Že by tu někdo byl?

Legendy jsou zvláštní. V různých podobách se táhnou historií, proplétají se a kroutí, mizí a objevují. Často jsou považovány za výmysly, povídačky pro děti. Za mnohými se ale skrývá daleko víc, život jednoho neobyčejného člověka, možná hrdiny možná padoucha. Takový příběh, jakmile se jednou odehraje, začne žít vlastním životem. Nese se od jednoho k druhému a tu a tam k němu něco přibude, přetvoří se. Jak všechno ve skutečnosti bylo?

„Co se stalo?“ ptala se Hanae, když se probrala.
„Omdlela jsi a pak jsi upadala do bezvědomí,“ oznámil jí.
„Jo tak,“ vypadalo to, že si vzpomněla. Uložil ji do suché trávy, kterou navrstvil v jeskyni. Věděl, že dlouho tam nezůstanou, ale Hanae si musela odpočinout. Začínalo krápat a jeskyně se jevila jako ideální úkryt před deštěm. Navíc byla průchozí, takže v případě potřeby mohli ihned vypadnout. Dovolil si rozdělat malý oheň. Usoudil, že pronásledovatel se musel vrátit do vesnice a že mohou tento čas využít k zotavení.

Opäť nastala noc a čas aspoň na chvíľu odpočinku. Sai a Sasuke založili oheň a Kakashi s Ino rozložili stany. Sakura len stála o pár metrov ďalej a premýšľala nad udalosťami, ktoré sa stali pred niekoľkými hodinami. Kakashi... Jeho dcéra... Itachi a...
„Sasuke!“ vykríkla odrazu Sakura, keď si spomenula na noc v lese. V tom k nej niekto pristúpil odzadu a silno ju objal okolo pásu.
„Láska... Si v poriadku?“ spýtal sa jemným hlasom Sasuke.

[hide=Po dlhom čase]:) Zdraví Vás všetkých Sabaku no Tanaris a so mnou aj moja kolegyňa Mešteková. Áno, vieme dlho sme sa tu neobjavili. Mrzí nás to, ale myslím, že veĽa ľudí z nás už nezavíta na Konohu tak často ako kedysi. My to máme taktiež. Škola, práca...a iné veci.

Každopádne, to neznamená, že našu poviedku nikdy nedokončíme! Máme to rozhodne v pláne! Tak sa prosím usaďte a prečítajte si diel po dlhej dobe

Mikoto rázně ujde pár metrů a postupně zvolňuje. Přemýšlí. Ale Shino je jako zbraň používá. Byli spolu s Hinatou v týmu, říkal jí to, když se ptala na toho muže se psem. Náhle narazí obličejem do něčeho zvláštního, zaštípe ji v nose prášek na praní a zároveň si uvědomuje, že to něco se vlní. Couvne a zvedne oči, aby se podívala, do čeho to narazila. Byla to Shinova hruď.
„Musím se ještě oblíknout. Počkej tu,“ zamává s taškou v ruce.

Nevšímavosť. Vlastnosť, ktorú si ľudia vypestovali, aby si zjednodušili život. Nemusia sa tak venovať svojmu okoliu či problémom iných ľudí. Niektorí ľudia sú až takí nevšímaví, že im treba doslova vbehnúť do cesty.
„Pane, pane, kúpte obrázky. Ručne maľované, lacné a raz budú mať veľkú hodnotu.“
„Nedotieraj, sopliak, nemám čas.“
„Aspoň na ne pozrite, kým odmietnete.“
Inštinkt. Človek výzve pozrieť sa na niečo spravidla neodolá. A keď už sa raz pozrie...

Cítila som, ako pomaly strácam vedomie. Nemohla som si dovoliť opäť omdlieť. Vytvorila som pečate pre vzdušný vír, ktorým sa vyčistilo bojisko od poletujúceho prachu.
Rozhliadla som sa po okolí. Moje oči ako prvého zachytili Zakeho, ktorý bojoval proti shinobimu s čelenkou cez oko. Všimla som si len znak, ktorý mal na nej vyrytý. Skrytá Kamenná. Ozval sa ďalší výbuch tentoraz sprevádzaný plačom. Zbadala som malé dievčatko, ako stojí neďaleko a všetko pozoruje so zaslzenými očami. Rýchlo som k nej dobehla a odviedla ju do bezpečia. Práve okolo mňa preletel jeden ANBU. Cestou stihol zastaviť ďalších dvoch nepriateľov, ktorí sa tam znenazdajky objavili. Skupinka nindžov z Kamennej útočila na budovu kage.

Poslední dny měla náladu pod psa. Kakashi pořád ležel v nemocnici, a přestože pořád vypadal, že spí, nereagoval na žádné podněty. Znovu se jí vybavovala matka ležící bezmocně v posteli. Pokoušela se ty myšlenky zahnat. Snažila se ho probudit všemi možnými prostředky. Mluvila na něho, předčítala mu, nachystala mu jídlo a doufala, že ho probudí vůně. Prošla všechny knihy, ale nenašla nic, co by mohlo pomoci a jak se zdálo, rady si nevěděl ani nikdo jiný. Musela se často přemlouvat, aby vůbec odešla a začala dělat něco užitečného.

Inuzuka Hana právě procházela pouští. Po boku jí šli její psí společníci, Haimaru a Sankyodai. Ve vesnici byl klid, a proto se rozhodla vyrazit mimo ni. Chtěla nasbírat nové zkušenosti a jakožto veterinářka se chtěla dozvědět víc o zvířatech mimo vesnici. Mohlo to být užitečné. Od zvířat se dá leccos naučit, třeba jak přežít v nové oblasti. Všechno tohle si však jenom namlouvala, ve skutečnosti si až příliš dobře uvědomovala, před čím, respektive kým utíká.

Shino si užívá, že je bez kabátu, broukům nechá větší volnost než obvykle. Hemžení na jeho těle přitahuje Mikotin pohled, který si taky užívá. Moc nemluvili a šli rychle. Mikoto to nevadilo, měla o čem přemýšlet. Les plynule přešel v sad. Je udržovaný, hodnotí ho, asi budeme blízko vesnice. Shino se zastaví na prašné cestě a začne si oblékat kabát.
„S tím svým kabátem jsi proměnlivý jako počasí.“
„To kvůli lidem,“ konstatuje.