Fantasy

Yamato ztratil vědomí, a klesl k zemi. Sakura začala panikařit. Naruto zmizel, Yamato umírá. A ten vrah je někde tady, a sleduje jí. Co mohla dělat?

„Narutoooo!“ zaječela. Nikdo se ale neozval. „Naruto!“

„Ten neřijde.“ Promluvil na ní cizí hlas. Sakura zpozorněla. Otočila se, a uviděla Hayaka. Stál klidně, a upřeně se na ní díval.

„Jak to myslíš?“ zeptala se vyděšeně Sakura.

„Prostě nepřijde. Nemůže.“ Začal se nepříjemně hihňat. Sakuru to vytočilo. Co si o sobě sakra myslí? Vytáhla kunaii, a vyrazila proti němu.

„Zapamatujte si: musíte ho zneškodnit! Je až moc nebezpečný na to, aby se volně pohyboval na svobodě.“ Tsunade právě zadala áčkovou misi teamu 7. Momentálně ho tvořil Naruto, Sakura a Yamato sensei. Věděla moc dobře, proč to říká. Hayak byl velmi nebezpečný vyhnaný ninja ze skryté vlnkové vesnice. Před několika dny se úplně sám pokusil vyvraždit jeden klan, někde v Ohnivé zemi, a nyní míří na Konohu.
„Vyrazíte hned.“ Ukončila rozhovor Tsunade.
„Jop!“ Naruto na ní vesele zasalutoval, a spolu s ostatními odešel.

Zase to ticho. Zdá se mi to anebo je kolem dokola opět jen ticho?

Oni opravdu existují, já se snad zblázním

Je tu dvojka, já nevím, ale zdá se mi to celé jakési pochybné, ale každému se přece líbí něco jiného, tak to posuďte sami (jo, a kritiku nepřijímám)

„Ne, Naruto, říkám ti, že u mě v pokoji spát nebudeš.“
„Ale, Sakura-chan…“
*vrrrz uííí*
„Ááááá, Sakura-chan, slyšela jsi to? Duch. Už přichází!“ řval Naruto s jistotou v hlase a strachy rozšířenýma očima pevně stiskl dívčino nadloktí.

"Mangekyou Sharingan..." zašeptal Sasuke a v uslzených očích se objevil tento vzácný druh jeho kekkei genkai.
Pak se otočil a odešel zpět za Orochimarem.
Cestou přemýšlel o dívce, kvůli které zabil člověka, který by byl jistě skvělým Hokáge...

Hinata seděla na rozkvetlé louce a trhala květiny.
Kdy se asi Naruto vrátí...? pomyslela si.
V tom ji přepadl podivný pocit, jako bodnutí nože přímo do srdce.
Naruto...?! Ne... měla pocit, jako by ho slyšela volat její jméno.

„To… to přece nemůžete myslet vážně, Sensei. Jak to, že nic nevíte?“ řve naštvaně Naruto.
„Tak hele, koukej se uklidnit, říkám ti to pořád.“ ozve se konečně Yamato „Nevím nic konkrétního. A proč nic nevím? Prostě proto, že nejsem medic-ninja.“
„Ale Sensei, já prostě musím vědět, jak na tom Mayu je…“

Nikdo mi nevěří, já se snad zblázním!

Tak, původně jsem to plánovala jako jednorázovku, ale jaksi se to rozrostlo. Brejličky se mi mlžily a větičky se samy množily. Opět nápad před spaním.

Naruto seděl, ostatně jako posledních těch pět bezmisích nudných dní, v Ichiraku hospůdce a pojídal rekordní osmou porci. Ale tentokrát bylo něco jinak….
Chystal se vložit do úst poslední sousto nudlí, když si všiml té podivné mlhy všude okolo.
To je ale zvláštní. Proč jsem si to neuvědomil nikdy dřív?

Když Naruto, Itachi a Sasuke vešli k Tsunade do kanceláře, právě dostávala zprávu od Hatake Kakashiho z jeho mise.
„Tsunade, jsem zpátky." oznámil ji Naruto, jako by se nechumelilo a naprosto ignoroval vykulené pohled jeho senseie a bloňdaté Hokage. Ta sice už o Itachim věděla, ale o mladším Uchihovi neměla zatím ani páru.
„Naruto. Zdá se mi to, nebo jsi zase přivedl dalšího Uchihu?" zeptala se ho Tsunade opatrně a začala si masírovat spánky. Naruto se zazubyl.

Netrvalo dlouho a do půl třetí přešli hranice. Poté se drželi už jen hlavní cesty, která je zavedla až k obrovskému stavení. Byli u cíle…………………………. .

6. Starý meč; "DO BOJE!!!"

Naskytl se jim pohled na bíle natřenou budovu a ohromné prostranství kolem. Krásně opečované stavení už na pohled. Vydali se směrem k němu. Došli ke dveřím a zaklepali.

Naruto Piesky Času 001

Začiatok Katastrofy

V Konohe bol prijemný letný deň, nijaké nepokoje, proste pohoda. Ale jedna osoba chýbala. Tá osoba bola Naruto Uzumaki. Staré babky kunoichi rozprávali, že Naruto je niekde v Podzemnom chráme. Iní zas tvrdia, že je na Ropuchovej hore.
„Hm, to je ale horúčava, potrebujem sa ochladiť.“ premýšľala Sakura. „Pôjdem si kúpiť zmrzlinu do Irachiku Ice Cream.“

Ticho. Je naprosté, neskutečné ticho. Všude okolo. Podvědomě se otáčím a dívám se kolem sebe. Chci se postavit, ale nejde to. Musím zůstat ležet. Proč je tu takové ticho? Kde to jsem? Co se to tu děje?

V noci opustil tým 1 vesnici a vydal se směrem k lesu.
„A co budeme vlastně hledat?“ zeptala se Katara.
„Všechno divný.“ Řekl Jaden.
„Nemohl by jste být trochu konkrétnější??“ řekla netrpělivě Katara na Jadenovu odpověď.
„Nemohl, protože sám nevím, co máme čekat. Prostě, kdyby jste zahlédli nebo zaslechli něco podezřelého, dejte vědět.“ Řekl Jaden a rozhlédl se po tmavém okolí.
„Daisaku a já můžeme použít svoje Kekkei Genkai na prozkoumání okolí, takže se rozdělíme, abychom mohli pokrýt větší území.

"Ne to jsou jen obyčejní žáci.." oddychla si černovláska. V zadních lavicích totiž seděli tři žáci - žlutovlasý a modrooký chlapec, růžovovlasá a zelenooká dívka a třetí černovlasý a modro-černooký kluk. Koukali na sebe. Koukali by jistě ještě dlouho, kdyby učitel neřekl "No jistě. Já jsem úplně zapomněl..." zasmál se a pak se obrátil k právě příchozí "Pojď jsem ke mě... Ricky?" zeptal se pochybovačně.

Splněné přání - 15

Další díl od Kieko . Doufám, že se bude líbit.

Už byli na cestě dlouhé dva dny. Skoro nespali ani nejedli. Sasuke se Naruto snažil přemluvit k delšímu odpočinku, ale ten se držel svého a odmítal ustoupit. Nakonec to Sasuke vzdal a sám se snažil udržet na nohou. To byli jejich jediné rozhovory, co spolu za cestu vedli. Ani jeden neměl chuť se právě o něčem bavit. Oba byli ponořeni do vlastních myšlenek. Naruto přemýšlel nad Hinatou a Sasuke nad Itachim.
Ticho přerušil až Naruto. „Ještě chvíli a budeme tam!"

Konečně jsem se dohrabala k tomu,abych sepsala další díl.Omlouvám se všem,kteří museli tak dlouho čekat .
P.S.:Skoro na konci příběhu je úryvek rozdělen na dvě barvy – Modrou a Fialovou –
Modrá:Řeč otce Nanami.
Fialová:Řeč matky Nanami.

Díl 9. - Vzpomínky na minulost

Měsíc se pomalu začal střídat se Sluncem.Sluneční paprsky začaly pronikat i do Akademie.Jediného,koho to pobudilo,bylo naše největší ranní ptáče z Konohy-Lee.Začal křičet něco ve stylu:

Druhá časť: Čerešňový raj

Kakashimu poskočilo srdce radosťou. Aj keď mu umrela v náručí stála tu, živá a zdravá s úsmevom na perách.Miloval ten úsmev. Tým úsmevom mu pohladila doráňané srdce plné bolesti a žiaľu.
„Pred tým, koho shinobi miluje, môže ukázať svoju skutočnú tvár, svoje skutočné pocity, bez strachu z reakcie okolia.“ povedal Kakashi, stiahnuc si pritom masku z tváre. Vtom zvážnel.

Part I.

Môj pane!
Každý okamžik!
Každý krok!
Každú ranu!
Dostávam hrdo za Vás!

Zasnívané detské oči v noci,
príbeh v mysli vyprávača.
Šeptá slová, ktoré blúdia ku hviezdam.
Približujú sa skutočnosti, zraku osamelého srdca.
"Budem s tebou! Pôjdem za tebou aj do Pekla!"
Ohnivé nebo, je môj osud!

Môj pane!
Každý okamžik!
Každý krok!
Každú ranu!
Dostávam hrdo za Vás!

Len jeden jediný ho skutočne poznal.
V augustovom nebi s decembrovým chladom,
môžeš počúvať jeho volanie, volanie hrdosti, svet, ktorý sa prebúdza.

A je tady poslední díl týhle série! Taky jsem se s ním namakal Snad vás trochu překvapí

Pečeť se protrhla. Síla, která měla být spoutaná, se probudila. Mike Darrena sledoval svým Rasekatoganem a snažil se přijít na to, kde se v jeho bratrovi vzala tak ohromná dávka chakry.

Tak tohle ještě není konec, řekněme, že jsem se rozhodla pro trochu delší verzi a přecenila svoji aktivitu co se týče psaní

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 13. Díl

13.Díl

V lóže pro Kage: