Fantasy

Tak nevím, zda se vám to bude líbit, páč děj se nikam nepohnul, je to nudné a o fotbale.

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa:

9. Díl

O 2 týdny později:
11:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, V kanceláří Hokage:

Bylo krásné slunečné dopoledne, ale Hamano trávila čas u Tsunade v kanceláři. Bohužel byla opět u Hokage na koberečku.

"Moment! Kde je Kurenai?" řekl Chouji

17:20pm Les u Konohy
"Kde by jsme ji měli hledat?" zeptá se Naruto.
"V lese, nejspíš," řekla Temari. Procházejí lesem a narazí na stopy.
"Hele stopy!" Vykřikne Satime, která skupinku vede. Šli podél stop až našli Shina, který naprosto ztuhlý strachy.
"Něco pppřiiššlo aa a Odnnessloooo to Kuurrenai," řekl Shino vystrašený k smrti. Popisoval ještě, že to dělalo zvuky a bylo to s červenými fleky na černé róbě.
"Akatsuki! To byl určitě někdo od nich." Řekl Kakashi.

10:20 am Konoha

Shikamaru jde s Temari po ulici a spolu si povídají. Ozve se chřastot v roští.
"Co to je?" udivila se Temari. Po chvilce zase, "už zas, ty to neslyšíš?" řekla Temari.
"Ne," řekl Shikamaru. Po chvilce divného obličeje. "Tak dobrá, Temari, podivám se, co tam v tom křoví je!" Ohlašoval na celou ulici. V tom ze křoví vykope Naruta a Sasukeho.
"Proč nás šmírujete?" Zeptá se Temari.
"Jsi hezká," řekne Naruto. V tom rána jak výstřel z 12mm kanónu a facka jak vyšitá, Naruto lehne s červenou tváří na chodníku spolu se Saskem.

Část jedenáctá - Tady

Část dvanáctá - Hrdina; KONEC

O pár let později

Usmál se a v jeho očích se odrážela zářivě oranžová barva. To slunce se v nich zračilo jako v blankytně modrých zrcadlech. Tak nádherný západ … To už se dlouho nestalo, aby nebe bylo tak jasné. Bez mráčku, bez jediné chybičky … Možná mělo proč. Možná vědělo, co se dneska stane. A vyšperkovalo se jenom pro tenhle den. Den, od kdy bude všechno jinak. Všechno bude lepší.

Avšak někdo náhle přerušil jeho myšlenky.

„Nemáme moc času, tak jak ses rozhodla, pětiocasá?“ řekl, tentokrát nevrle Kisame.

„Pětiocasá?“ zeptala se Sakura a podívala se na neznámou dívku. „To jsi ty?“ Nevěděla, jak se tam vzala, ale co stejně se to dozví, až bude po všem.
„Jo, vidíš tady snad nějakou jinou holku? Já teda ne. Možná tamtu blondýnu …“ uvažovala Shia nahlas.

Tai se probral.
Posadil se a protáhl se.
Už zítra…!! Usmál se odhodlaně a vyskočil z postele.
Vyletěl ze svého podkrovního pokoje a seběhl schody.
Pod nimi zabočil doprava a vletěl do koupelny se umýt.
Po ranní dávce osvěžující vody se vydal už pomaleji do kuchyně.
Nami seděla v obývacím pokoji na křesle a četla si nějaký výpis.
„Čau mami!“ usmál se na ní Tai.
Nami odtrhla pohled od papíru a usmála se na svého syna.
„Ahoj Taii. Jídlo máš na stole v kuchyni.“
„Chleba s kaviárem?“ pousmál se Tai.

Část šestá - Legendy

Část sedmá - Stíny rozhodnutí

Dívka se před chvílí najednou rozběhla a vesele mířila k bráně
„Kushino! Kushino, počkej, nevíš ani co je tam za lidi …“
Jiraiya se ji snažil zastavit, ale nemělo to cenu. Nebrala na ně žádný ohled. Nejradši by nad ní mávl rukou a pěkně, pomaličku do vesnice došel, ale Minato se zničehonic rozběhl taky.
„Stůj!“ zakřičel a dobíhal ji.

no nic tak já jsem tám zase tu dva po sobě!! Tentokrát je psaný mnou.!

"Ne! Žádná z nás by nezradila!" zašeptala jsem rozhodně. Tsunade a ostatní se na mě otočili. Zvedla jsem hlavu a zamračeně se podívala na Tsunade, která se trochu zarazila.

"Ale jak si můžeš být tak jistá?" zeptala se mě přímo. Přemýšlela co mám odpovědet.

Třetí díl!! Prozměnu je zase od Kieko!

*Pokud je to pravda, to že jsme v Konoze, tak to znamená, že můžu narazit i na...*Prohnalo se mi hlavou. Myšlenka na kluka mých snů.
,,Ty pako! Pusť nás!" Křičela Zuzka.
,,Nemáš dělat machra." Odpovím ji s ledovým klidem.
,,Nepustíš je?" Zeptal se trochu s obavami i Naruto. Jen sem se mile otočila a pronesla
,,Však oni už jsou zvyklé." To Narutovi stačilo a s radostí schválil moje počínání.
,,Já ti dám zvyklé! Počkej až nebudu tak grogy! To ti rozlámu všechny kosti v těle!" Křičela svoje Bára.

A je tu 1.DÍLEK!

Cítila jsem se zvláštně…. No řekněte…. Neviděli byste od začátku a náhle, jako blesk z čistého nebe, by se pod víčky neskvěla jen tma. Třeba nebe, tak nádherné… zní to sentimentálně… ale pro mě to bylo poprvé v životě, co jsem se mohla obdivovat kráse přírody. Fascinovaná, vychutnávajíc si moji nově nabitou zábavu, jsem slastně zavřela oči.

Bežal.
Stále bežal.
Nikde sa nezastavil.
Kto by myslel na pauzy keď bežíte za svojim zmyslom života?
Veril. Veril že žije iba pre ňu.
Utekal sám tmavým lesom. Sprevádzali ho iba slzy šťastia.
Prešmykol sa cez vstupnú bránu pretože si dvaja unavený strážnici dávali siestu.
Už bol pri okne. Zotrel z neho prach a nahliadne dnu.
To čo uvidel ho zdesilo. Jeho život sa zmenil jedinou nocou.
Rozbil okno a vošiel dnu. Jeho jediná láska tam ležala mŕtva.
Vzal si ju do náručia a pokúšal sa zadržať slzy.

Tato část obsahuje spoilery!

Takže tajemství úplného ovládnutí Kyuubiho? Nevěděla o existenci něčeho takového. Ale zase na druhou stranu, kdo tvrdí, že Haruna věděla všechno na světě? Pohlédla na Itachiho zkoumavým pohledem.
“Dobrá tedy, ale slib mi…. Nezapleť se do žádného boje…. Nemohla bych ti tentokrát pomoct… ,“ a odvrátila hlavu zpět k dobalení svého vaku.

„Moč.“ Odpoví Etya.
„Cože?“ zeptá se zděšeně Kakashi.
„Jsou vymáchané v Dračí moči. Ta urychluje hojení a taky pomáhá těhotenství.“
V místnosti propukne ohromný výbuch smíchu.
„No fuj.“ Řekne Naruto.
„Ohromně zajímavé.“ Řekne Kiba.
„A ta druhá odpověď je, že jste došli na konec své cesty.“
„Etyo, chceš mi říct, že tady končí Cesta Draka?“

„Tak jsme tady.“
Řekne stařenka, když po veliké námaze vyšli na skálu. Kakashi ucítí prudkou bolest v rameni. Šáhne si na něj a když si dá ruku před obličej uvidí krev.
„Kakashi. Vy krvácíte.“
„To vim taky Naruto.“
Kakashi se podívá po okolí.
„Ety, nemůžeš vrážet kunaj do lidí na potkání.“
Dolu skočí dívenka, velmi podobná té, co viděli nedávno.
„Promiň babi.“ „
Nevadí. Za trest dojdi na trhat byliny, aby se rána tady pana Kakashiho rychleji zahojila.“
„No jo.“
„Je hotová večeře?“
„Jo.“

V šere noci sa pred lesom mihol tieň.
,,Bola to ona?" pýtal sa sám seba, ale na tú otázku nepoznal odpoveď.
Toľko krát sa to už spýtal noci, ale odpoveďou bola iba ozvena stále opakujúca jeho otázku.
,,Tiež cítiš to, čo ja?" pýtal sa tej, na ktorú každú noc myslí.
Zadíval sa na mesiac...
Spomínal si na tie noci...
Noci, keď boli spolu...
Nechcel si na to spomínať. Spomienky prinášajú bolesť. Bolesť z toho, že už nikdy nebudú spolu...

Byl večer. U brány Konohy někdo hlasitě oddychoval. Byli to Naruto a Sasuke. Vešli branou do vesnice a šli k Tsunade. Došli ke kanceláři a Naruto zaklepal.
„Dále,“ ozvala se Tsunade.
Naruto otevřel dveře.
„Vy? Já myslela, že vám to bude trvat dýl,“ překvapeně vyhrkla, jakmile je uviděla.
Naruto a Sasuke vešli a ukázali Tsunade první střep. Položili ho na stůl, rozloučili se a odešli zpět do spící vesnice.

Procházeli se a uviděli Ten Ten.
„Kluci, kde se tu berete,“ zeptala se jich.
„Do toho ti nic není,“ odsekl jí Sasuke.

Existuje nádej?

Začalo svitať. Nespala ešte ani 2 hodiny a už sa začala chystať na pokračovanie cesty. Sasuke nespal vôbec. Mal pocit, že na neho môže niekto zaútočiť, keď je takto vystavený na voľnom priestranstve. V skutočnosti si len nechcel pripustiť, že mu na Hinate záleží a nechce aby sa jej niečo stalo... Hinata pomaly otvorila stan, v ktorom spala. Hneď ako vyšla tak sa natiahla, tak ako bolo jej zvykom. Otvorila oči a keď uvidela Sasukeho udivený výraz tak sa jej nálada zmenila znovu na uštipačnú.

Část desátá - Tady

Část jedenáctá - Prohlédnout

Sasuke ležel na zemi. Necítil bolest, cítil něco, co ji přehlušovalo. Něco, co vycházelo přímo z jeho nitra a usmívalo se na něj … Hrdost …
„Chraň … Chraň své přátele …“ vybavilo se mu v myšlenkách, „Tak, teď je to dobře. Ochránil jsem je, bráško. Ochránil …“
„Sasuke!“

Léto… krásné období…. Všude teplo, čerství vzduch a klid.
Konoha byla klidná… Žádné nebezpečí jí dnes neohrožovalo. Nikde žádný ANBU, který by musel dnes nasazovat život za svou vesnici.

Na jednom kopci před Konohou, porostlém stromy stála postava v tmavošedém plášti.
Byl to vysoký muž s tmavě blonďatými vlasy, které mu cuchal letní vánek a který zároveň šustil listím okolních stromů.
Muž se zadíval na vesnici, rozkládající se před ním.
Na tváři se mu roztáhl úsměv.
Konoho…. Jsem zpět!