Fantasy

"Všechno nejlepší k narozeninám!" popřála mi mamka a pak i taťka.
Konečně je mi 15!
"Dárky už jsi dostala, takže tady máš ještě kytičku a můžeš si jít vyzkoušet ten počítač."
"Super! Díky tati, díky mami," řekla jsem celá rozzářená a šla si sednout k novému počítači.
Ani ne za pět minut se ozvalo: "Caro! Pojď sem!"
"Už jdu!" zavolala jsem v odpověď a vyběhla z pokoje. "Ano?"
"Víš, musíme ti s tatínkem něco říct," začala mamka.

“Rád vás zase vidím, děti.“ pozdravil dědeček, když vešel do místnosti.
„Ahoj dědo.“ „Dědečkůů!“ „Budeš nám zase vyprávět o Shikarawě?“ obklopilo ho hejno štěbetavých, blonďatých ratolestí. Děda se usmál, posadil si jedno malinké copaté děvčátko na klín a začal vyprávět.

„Přijdte někdy zas!“ rozloučil se s nimi stařík a Naruto s Hinatou opustili Ichiraku ramen. Když procházeli ulicemi obloha nad nimi začala tmavnout a pomalu se do tmy vynořovaly první hvězdy.
„Myslím, že bychom už měli vyrazit. Začíná se pomalu ztmívat." prohlásil Naruto a zastavil se na rohu ulice.
„Souhlasím. Takže za deset minut u brány?" navrhla Hinata a taky se zastavila.
„Dobře." odsouhlasil Uzumaki. Složil pečeť a zmizel. Hinata však ještě zůstala na místě a dlouze se zadívala na oblohu, teď už posetou zářícími hvězdami.

No, plánoval jsem, že tenhle díl bude poslední, ael trochu se mi to protáhlo. Takže bude poslední až ten díl následující Díky za pochopení :-D

"Tak jo, zabil jsi mi mistra a za to draze zaplatíš," vyhrkl Darren a ucítil, jak mu tělem probíhá energie. Cítil, že ho jeho ruce nijak nezklamou. Mike se usmál a pohrdavě se na svého bratra podíval.

Tentokrát je tu 11 díl od Miyi... Doufám, že se bude líbit!

Probíhal normální trénink s Kakashim.. No koukala jsem se na něj. Víte, jak mu to sluší. A najednou mě něco studí na rukách. Kouknu se a… mám je mokré. Dokonce i nohy mi chladnou a začalo foukat. Mám dokonce i pocit, že foukalo jenom kolem mě. Začala mi být zima.

Tai proletěl bránou a Katara s Daisakem mu byli v patách.
„Počkej!!! Co když to jsou nepřátele?? Co pak chceš dělat?? Sejmout je??!!“ řekl mu rozčíleně Daisaku, když ho s Katarou dohnali.
„Jasně že ne!! Ale nemůžu tu jen tak stát!!“ odvětil zadýchaně Tai a pokračoval po cestě z Konohy až k místu, odkud slyšeli tu explozi.
Za chvíli odbočili z cesty do lesa a hnali se mezi stromy stále kupředu.
Ohlíželi se a snažili se být co nejvíc potichu.
Po chvilce sebou Tai najednou trhl a rychle se zastavil a přimáčkl zády ke stromu vedle něj.

Nastalo ráno a Naruto svyžně kráčel po opuštěné ulici, která vedla ke kanceláři Hokage. Byl zvědavý proč zrovna dneska dostal misi. A hlavně se nemohl dočkat až se dozvý s kým na ni má jít.
Když se pomalu blížil k bodově všiml si, že se v okně u Tsunade mihl stín. Hned na to však zmizel. Naruto přidal do kroku, až skoro běžel. Schody vyšel po dvou a chodbu ke kanceláři skoro proběhl. Těsně přede dveřmi se zastavil. Zhluboka se nedechl, aby se uklidnil a zaklepal.

Další pokračování příběhu „Hodina Matematiky“ a „Hodina Přírodopisu“.Tentokrát se to jmenuje „Hodina Angličtiny“.Přeji příjemnou zábavu

Díl 3. - Hodina Angličtiny

„Co máme teďka?“ řvala přes celou třídu Temari.
„Ájinu.“,odpověděl opět řevem Shikamaru.
„A koho máme?“ zmírnila tentokrát Temari.
„Myslím,že Ibikiho.“ ,odpověděl také jemně Shikamaru.
„Jéžiši,to si zase užijem…“ fňukal Kankuro.
„Hele,kdo si půjde zahrát vybiku na hřiště?“ vyzýval Lee.

„Před dávnými časy, kdy tu ještě bývali skryté vesnice a démoni, se narodila dívka s pozoruhodným darem, který dobře využívala, ale přece ji nakonec zničil. Stal se z ní Větrný démon. Chcete slyšet ten příběh děti?“ zeptal se stařeček dětí, které seděli kolem něho.
„Chceme, chceme! Povídej dědo!“
Muž se usmál a začal vyprávět „Bylo to v době kdy vládl v Ohnivé zemi zemský pán Date Musame a toho ochraňoval čestný samurajský pán Joshicure Minamoto…

Haruna přemýšlela, co teď asi dělají v Konoze. Nepochybně už Naruto uvěřil smrti Jiraiyi-sama. Jenže… co bude teď? Co ten kód? Má nějakou souvislost s Kyuubim?
Z jejího myšlení jí vytrhnul bolestný sykot. Kakashi zavrávoral.
“Co ti je?“
“To ten jed… řekl, že jeho katana je otrávená…“
“Rychle… svlékni si vršek!“
S trochou rozpaků ji poslechl.
“Sakra… to vypadá ošklivě…. Budu potřebovat protijed…. Jenže… kde tady najdu potřebné bylinky? Vůbec to tu neznám….!“

Byla noc a kolem ní jen tma. Nikdy se jí nebála a nehodlala s tím začínat. Vlastně nebála se skoro ničeho, nikoho. Neměla v povaze ustrašeně sedět v koutku a litovat sama sebe. Raději by přešla doprostřed místnosti a na celý svět zaječela, že nemá strach, aby všem ukázala, že nemají navrch. Jedna strana bedny se odklopila a dovnitř vnikl ledový vítr. Otřásla se chladem.

Všichni na něj vrhli pohled, že Kakashi sám spadl ze židle. Vyškrábal se zpět a vyvalil oči.
„Super málem mě zabila vlastní dcera o který jsem nevěděl.Dobře. Mohla by jsi mi teď říci jestli je to pravda s tou pomocí?“
„Myslíš to, když chce někdo pomoci strážci bránit draka?“
Kakashi kývne.
„Ano je. Podle pravidel strážců se to bere jako usnadňování, takže je to opravdu bohužel pravda.“
„Takže pokud si strážce musíš žít podle pravidel?“
„Ano.“
„A jsou ty pravidla stejně uhozená jako tamto.“

No tak ty největší hrubky by tam měli být spraveny!! No uvidíme!

„Jak co?! Vysvětli mi co jste tady dělali?! A proč?!“ křikl na něj naštvaně Naruto. V Itachiho očích se objevilo poznání.
„Jsem tu proto že, mě poslal Pein, za nějakou holkou! Má v sobě zapečetěného démona. Přesněji Gobi no Houkou." vysvětlil Itachi. Naruto se zamračil.
„U nás ve vesnici je ještě jiný Jinchuuriki?“ zeptal se ho překvapeně Naruto. Itachi souhlasně kývl.

tak jsem si torchu pospíšila s 2. dílem ale myslím, že to nevadí!!

Naruto se zamyšleně procházel po ulici. Nevnímal okolí kolem sebe a tak si ani nevšiml, že naproti němu běží jemu známý člověk.
„Naruto!“ křikne někdo ale Naruto to nevnímá.
„Naruto!“ křikne někdo už důrazněji a Naruto konečně zareaguje. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, aby našel majitele toho hlasu.
„Sakura-chan!“ zvolá Naruto a rozběhne se Sakuře naproti.
„Naruto! Kdy jsi se vrátil?!“ zeptá se Naruta Sakura horlivě. Naruto se na ni usměje.

Tento smutný příběh sahá až do dob, kdy v zemi Ohně byla založena vesnice jménem Konoha. Založili ji společně první a druhý hokage s pomocí několika už tehdy silných a významných klanů, jedním z nich byl i klan Uchimara, který ostatně jako další vážené klany chránil tajemství svého řemesla a předával ho pouze mužským potomkům z generace na generaci.

Uf, sice moc dobře vim, že se vvám tahle série nelíbí, ale mě by to prostě nedalo spát. Musím mít všechno hezky dokončený! Bože to je hrůza. Raději tohle ani nečtěte.

Mike skákal ze stromu na strom. Cítil, že už je velmi blízko. Skoro i cítil bratrovu krev. Nesmírně se těšil.
"Zastav, ty mizero!" zakřičel za ním někdo. Mike se otočil a pohlédl do očí ninjovi, kterého znal. Tsunade mu o něm vyprávěla. Jmenoval se Kakashi.
"Co chceš?"

heh no 10 část je tu!! tentokrát ode mě! No chci jen říct .... doufám, že to není nějaké popletené a beze smyslu (myslím děj) pokud ano tak mi to prosím napište do komentářů!! A pokud se vám nebude něco zdát nebo se vám to tam nelíbí, tak mi to také prosím napište!! Díky!

"Skvělé! Už to zvládáš dokonale a dokážeš vytvořit sto klonů!!"křikl nadšeně Naruto. Unaveně jsem se usmála a zhroutila jsem se na zem. Naruto ke mně ihned doběhl a ustaraně si mě prohlédl.

"Jsi v pořádku Z-"začal ale já jsem ho přerušila.

Dveře se pomalu otevřely a do tmavě kanceláře vstoupila zahalená postava. Hokage zvědavě zvedla hlavu a rozvážně odložila pero na stůl. Postava stála klidně dál. Hokage cítila její pohled přesto, že ji neviděla do očí. Něco jí připadalo na postavě povědomé.
Tsunade už to nemohla vydržet. „Tak, kdo jsi?“
Kanceláří se ozval známí smích, hned na to si postava shodila kapuci a odhalila tím své delší blonďaté vlasy a zářivě modré oči. Tsunade překvapeně zamrkala.

„Á, vidím, chlapče, že si sa už prebral.“ Zvolal škrekľavým hlasom starý muž pri okne.
„Kto ste?“ spýtal sa rozhorčene Naruto.
„No... pustime sa do filozofickej úvahy. Keďže som starý dedko s krásnym úsmevom a som dosť divný, môžeš ma volať: Staručinký dedušinko s krásnym úsmevom- divný starec.“ Naruto naňho hľadel ako spadlý z višne. „Tak stačí: SDKÚ- DS. Ale neboj sa, nie som spojenec jednej politickej strany na Slovensku, čo sa snaží získať viac voličov...“ ubezpečil ho.

Medzitým v „nemocnici“