Dobrodružství

Co bylo minule? *Schrnutí*
"Lidi, podívejte se, to je Saimona!!!" křikla Tsumi a přiběhla ke kusu látky, která visela na větvi. Všichni k ní přišli.
"Jste si jistá?" zeptal se jí Kakashi a prozkoumal látku.
"Určitě je to od něho!"
"Ninpou Choujuu Giga," vyvolal Sai své malé, bílé ptáčky, kteří se rozletěli na všechny strany.
"Tajuu Kage Bunshin no jutsu," vyvolal zas Naruto asi stovku svých klonů.

No tak Shimizu, nebuď tolik natěšenej!" řekl jeden druhému a smál se přitom.

„Huh, konečně zas doma.“ Stříbrovlasý muž s maskou přes obličej a páskou, jež mu zakrývala levé oko se utahaně rozvalil na své posteli. Byl to týden, co odešel vyplnit jednu z těch klasických jouninských misí, ale jemu se to zdálo jako věčnost. To protože na ni myslel celou dobu. Nedala mu spát. Tak moc mu chyběla. Chyběla mu vždy, když byli kvůli svým povinnostem odloučeni, byť jen na chvíli. Ale on byl profesionální ninja, byl zvyklý. A přesto mu dělalo problémy nemyslet na ni minimálně každých pět minut.

„Dobré ráno,“ usmívala se druhý den ráno Antisha na všechny okolo sebe jako sluníčko, když je necitelně tahala z postele.
„Je krásný letní den, a tak ho přece neproležíte v postelích!“ prohlásila a stáhla peřinu z Peina.
„Buď už konečně z ticha a nech nás na pokoji! My sme taky nespali celej den jak ty!“ zařval na ni Itachi rozzuřeně přes celý dům.
„Tsss! Tak já jdu do města sama! Hlavně, že jste mi všichni říkali, jak moc ten film chcete vidět,“ dělala uraženou Ant vydala se do kuchyně, kde si nachystala snídani.

Přeji příjemné čtení!!!Snad se vám to bude líbit. =)

Prišiel do Ichiraku a ako vždycky si objednal to isté.
„Tri rameny."
Hinata spozornela, keď počula ten známy hlas. Pomaly sa otáčala a jediné, čo vtedy videla bol Naruto a celá sčervenala.
„Ahoj Hinata." pozdravil ju.
„Ahoj." povedala a odpadla.
„Hinata, preber sa." kričal na ňu.
„Naruto, tu máš vodu, oblej ju." povedal Teuchi.
Naruto ju oblial pohárom vody. Pomohlo, Hinata sa prebrala.
„Prepáč, že som omdlela. To sa mi v teple stáva často."
„Čo? Veď je sotva dvadsať stupňov." Hinata zase sčervenala.
„Kedy si prišiel Naruto."
„Včera."

V Konohe zavládol strach a neistota. Jej obyvatelia oplakávali tých ktorý padli počas útoku, no každý jeden, či už žena alebo dieťa, každý sa snažil nejako pomôcť, aby zahojili obrovské rany ich domova. Nad Konohou sa vyjasnila obloha a slnečné lúče dopadali na skalu s tvárami veľkých hrdinov Konohy.
Na vrchole skaly, sedel Naruto a z výšky hľadel na Konohu. Jeho plášť mu vial vo vetre, jemný vánok mu hladil tvár a strapatil jeho vlasy. Náhle zafúkal silnejší vietor, jeho plášť odfúklo a odletel od skaly smerom dole.
Keď sa zrazu ozval hlas.

[i]S napětím sledoval, co se dál bude dít. Jejich velitel zval do rukou obří louč a přiložil ji k zemi. Předtím jsem si toho nevšiml, ale celá zem byla pokryta dřevem a malými větvička. Hned mi došlo, co se chystá udělat.

„Tohle mi dal Naruto, než jsme se rozdělili.“ Vysvětlil Sasuke.
„Co to má dělat?“ zajímal se Itachi.
„Je to na stejném principu, jako ten jed, co ti dal. Po vniknutí do krevního oběhu, na sobě váže kyslík, to způsobuje celkovou únavu a tělo toho kyslíku spotřebuje daleko více. V čakrovém oběhu to vykoná to, že oběh čakry a výdej se omezí na minimum. K tomu jako bonus prý pozastavuje mozkovou činnost. Funguje to kolem hodiny. Máme hodinu na to, ho porazit.“ Zdůvodnil Sasuke.

Keď si Rajuu vyliečil všetky rany, ktoré mal z posledných bojov, začal jeho tréning. Netrpezlivo čakal vo svojej izbe s mečom v ruke, keď Hotaru zaklopala, vošla a oznámila:
„Tezou vás už očakáva.“
„Konečne!“ potešil sa Rajuu a natešene išiel k miestu, kde ho Tezou čakal.
Tezou mu toto miesto opisoval, takže Rajuu vedel, kam má ísť. Bola to obrovská miestnosť s dierou na strope z kameňa, takže tu svietilo troška slnka. Tezou stál v strede miestnosti a keď uvidel Rajuuho, zvolal:

Tsunade stála opodál a její postoj naznačoval, že se vměšovat nebude.
Muž přede mnou se zdál být slušně vychovaný a tak se mi představil: „Mé jméno je Nara Shikamaru. Budu tvým soupeřem, Noriko.“
Byl očividně obeznámen se situací a díky jeho přátelství s Kibou i s mými schopnostmi, které mě Kiba naučil.
Ale to, co ten muž nevěděl, bylo, že i já o něm něco vím.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
[font=Times New Roman]„A další z tvých přátel?“

Anamo pobalila posledné veci. Z očí sa jej vyronili drobné slzy. Cez okno prišla do miestnosti Niky, ktorá mala na krajíčku očí tiež slzy.
„Nechcem odísť, Niky. Tu som sa cítila príjemne. Tu som zabudla na starosti. Toto bol môj druhý domov.“

„Čo to je?“ spýtal sa Itachi.
„Náš klan to nazýva Raion no hokori (Levia pýcha). V skratke Ranoh. Aj keď sa to môže zdať nemožné, zmestí sa do neho veľa vecí.“ Povedala Mikoto a podala Ranoh veľkosti dlane Itachimu.
„Veľa? Veď sa do nej možno ani peniaze nezmestia!“ zasmial sa Itachi.

Sagi s Expertem se vydali do míst, aby mohli dát nálože na generátor a srdce základny. Pak oznámili do vysílačky: „Máte na všechno všeho všudy pětadvacet minut.“ Oba se divili, že po základně nejsou skoro žádní vojáci, nějaký ten personál, prostě nikdo…
Kdyby věděli, že základna již byla pojištěna…
Na skoro stejném místě, kde byla umístěna Sagiho bomba, je jiná, jenže ta má vybuchnout, ne za pětadvacet minut, ale za čtrnáct. Neslyšně si tikala svoje poslední minuty.

Sasukeho hodili do vozu, k němu si tam dva sedli, takže neměl kam uniknout. Tři si sedli do druhého vozu a ten poslední, který se vydával za obchodníka, si sedl ke koním a pokynul jim, aby se rozjeli a to velmi rychle.

„Jak jí je?“ zeptal se své přítelkyně, která se přehrabovala v bylinkách, které měla ve skříni.
„Přežije to, ale bude se muset vzpamatovat. Dej jí pár týdnů a bude v pohodě,“ odvětila unaveně Konan a vrátila se k posteli, kde ležela bledá Antisha.
„Týdnů?! Za dva týdny je útok na Konohu,“ namítl Pein překvapeně. Nikdy by si nemyslel, že se může někdo tak moc zranit.
„V tom nevidím žádný problém,“ řekla Konan rozhodně a zkontrolovala Antiin stav na obrazovce počítače.

O pár dní mala začať Rajuuho skúška. Pred skúškou mu Hotaru doniesla oblečenie. Pozostávalo z modrého trička s dlhým rukávom a z čiernych nohavíc. Obliekol si ich a na pokožke pocítil mäkkú bavlnu. Zobral si meč a išiel do arény vytesanej do kameňa. Na tribúnach už sedeli ľudia. Bol veľmi nervózny. Od tohto súboja záleží jeho pomsta. Zrazu započul Tezouv hlas.

Naruto bežal Konohou. Nebol síce ešte úplne v pohode, ale z najhoršieho už bol vonku, na čom sa podpísala aj Líščia chakra. Prebral sa len pred chvíľou a zbadal ako z jeho izby vychádzajú Shizune a Tsunade. Keďže vedľa seba videl len Saia, ktorý bol ešte stále mimo, rozhodol sa zistiť kam sa zberajú ich posledné dve návštevníčky. Tak sa stalo, že si vypočul celý ich rozhovor s Ino, po ktorom už nečakal ani stotinu sekundy. Vrátil sa na svoju izbu a odtiaľ ušiel oknom. Zabehol do svojho bytu pre nejaké vybavenie a rýchlo sa vydal preč.

Další den jsem se hlásil u Tsunade, tvářila se ještě hůř než minule, až jsem začal přemýšlet o tom, že bych zmizel. Bohužel ke dveřím se postavil Kakashi, jako by mi snad četl myšlenky. Dál byla v místnosti, jak se dalo čekat, taky Sakura, která mě propalovala pohledem, až jsem začal mít strach, že mě někde zatáhne do temného koutu a… na to nechci ani pomyslet.

"M-Madara?" divila se Sakura a rázem, jako správná matka strčila své dítě za sebe.
Oni se vrátili?
"Takže si mě pamatuješ,"
"No, na více než 250ti letýho dědka se nedá zapomenout," řekla a pak si uvědomila, že to asi radši říkat neměla. Blonďatá dívka (Diara) rázem dostala záchvat smíchu. I červenovlasý kluk (Satsuki) se musel zasmát. Vlastně tím Sakura dostala všechny krom černé půlky Zetsua a Madary. Ten se nesmál, bůhví jak se zrovna tvářil-přes masku toho moc neuvidíte.