Dobrodružství
Den třetí
Vstali jsme ještě před východem slunce a tak jsme měli docela slušnou časovou rezervu. Dost slušnou na to, abychom zbytek cesty běželi mírným tempem, ale Shino tam chtěl být co nejdřív. Odůvodnil to, jako že chce vidět tu holku a zjistit o ní co nejvíce, než s ní budeme muset strávit další tři dny.
Možná že to mělo logiku, ale z mého pohledu nebyl důvod se honit, protože i mírnějším tempem by jsme se tam dostali před setměním.
„Ty, ty jsi miloval mou matku, ale podvedl jsi jí. Ona ti věřila. Byl jsi její sensei, zradil jsi vlastního žáka! Pro svojí pomstu. Moje matka tě ctila. Bránila tě, když tě napadali slovně. Ona to snášela jen proto aby dostala tvoje blbé uznání.“ Pravil mu Naruto tvrdým hlasem a naklonil ústa k jeho uchu aby ho slyšel.
„C – Co? J – Jak to víš? K – Kdo ti to prozradil?“ koktal Madara překvapeně.
Prečo niekto hľadá pomstu?
Často som si kládla tú otázku, ale vždy len sama sebe, preto som nemohla nájsť odpoveď.
Pomsta, ktorá trhá putá medzi ľuďmi, ničí to najlepšie v nich. Ničí vieru, lásku, silu, životy. Strašné dielo veľkého, strašného umelca. Lenže ja nie som ani veľká, ani strašná.
Pretože pomsta by mala byť najhorším dňom v živote toho, komu je určená.
Takže niečo bolo zle.
Bežali sme do nemocnice, kde mal Naruto stále ležať. Znova na to strašné miesto. Aj tak nechápem, na čo ho musíme ísť navštíviť aj pred nákupom. Nestačilo ráno?
Kiba vtrhol do izby a rýchlo prešiel k posteli ignorujúc Narutov nechápavý výraz. Naruto sa však rýchlo spamätal a s úškrnom sa spýtal: „Nemohli ste bezo mňa vydržať?“
„Hej, hej, jasné,“ odvetil nezaujato Kiba a mávol rukou.
„Tak čo potrebuješ?“ Pozrel naňho s nadvihnutým obočím.
A je to zase tady… léto…
Sídlo se otřásalo v základech. Náš boj se docela zajímavě vyhrotil, ze začátku jsme byli v celku vyrovnaní, ale když mu začala docházet trpělivost, začal to brát vážně a v tu chvíli se naše síly brutálně oddálily, abych vám to přirovnala, představte si batole a dospěláka. Po jeho útocích stěny jeskyně praskaly a sypaly se.
"k***a!"
"Copak?"
"Ničíš mi domov..nechtěl bys být trochu ohleduplnější k této místnosti?"
"Hm...řekl bych, že ne..."
"Grrr...stejně tě zabiju!"
Ráno Sasuke pomalu vstal z postele. Byl celý rozlámaný. Takhle usilovně snad ještě nikdy netrénoval. Neustále se mu do hlavy vracela slova té Orochimarovi služky a to ho nutilo dokázat jí, že není tak slabý, jak si ona myslí. Že není pro smích. Že získá sílu k přemožení Itachiho. Vařila se v něm krev, když si uvědomil skutečnost, že včera byl skutečně za šaška. Takhle s ním nikdy nikdo nemluvil, snad jen ten zrádce a občas si z něj utahoval i Naruto, ale s Narutem to bylo jiné. Byl rival, ale i přítel.
4. Díl - Nová cesta
Na výběžku byli dlouho do noci, v pokoji se objevili až při svitu měsíce. Vpadli hned do postele, přitulili se k sobě a usnuli. A ráno je probudili až první paprsky slunce se zakokrháním kohouta.
Siki ležela Revesovi na hrudi a jednu ruku na něm měla položenou. Reves se usmál.
„Dobré ráno,“ políbil ji na vlasy.
„I tobě,“ usmála se.
Krutá realita aneb sny se nemají plnit, ale snít
Když byl ještě malý, vyprávěla mu matka příběh chlapce, jemuž se splnil jeho největší sen; stalo se to jen proto, že věřil, že je i nemožné splnitelné. Byla to pohádka, která se říkala dětem, aby se z nich stali ti, jež následují své sny.
Seděl na pařezu, jenž rostl na vysokém kopci, a záda měl opřená o dřevěný plot. Pod sebou viděl jen strmý svah zarostlý trávou a několika stromy. Kousek za ním, za plotem, byla kamenitá cesta, ne moc ochozená. Pak jen les.
Neďaleko lesa sa Rajuu s armádou utáboril. Rozložili si sivé stany. Dokonca aj ich veliteľ – Rajuu - mal sivý stan. Bol iba väčší, než stan ostatných. Tu, na čistinke prenocovali. Noc bola teplá, vo vzduchu sa hmýrili komáre. Na druhý deň ráno sa všetci zhromaždili vo veliteľskom stane. Rajuu prehovoril:
Ruce Haranimu vysely podél těla. V pravé stále v křeči svíral kunaj, který nestihl použít. Museli ho zabít těsně předtím, než na nás zaútočili. Zamáčkl jsem mu oči a prohlédl si jeho obličej. Byl klidný a uvolněný. Smrt si pro něj přišla rychle, nestačil si ani uvědomit co se děje.
1 – Pozdě Uchiho, o pět let pozdě!
Speciální dvojdíl!
[hide= K úvodu…]
Vážení a věrní čtenáři,
Prosím, omluvte mé opětovné zpoždění, jsem vskutku nepolepšitelný. Výjimečně mám ale plnohodnotnou omluvu!
Příští týden jsem pryč, tudíž bych nemohl vydat další díl této série „To, co k tobě cítím!“. Konkrétně díl číslo 19. Tudíž Vám přináším speciální dvoudíl: 18. a 19. – právě díky tomu jsem opět tak trochu pozadu s vydáváním pokračování tohoto titulu.
Jdeme dále a pokračujeme…
„Tak půjdeme,“řekne Kakashi a mrkne na mně. Já se rozejdu a jdu pomalu a neustále přemýšlím nad jednou věcí.
„Trápí tě to viď,“zeptá se Kakashi
„Jo, je to minulost, ale bolí mně to,“odpovím
Během velkého obléhání Skryté Kamenné vesnice, které se odehrálo na konci velké ninja války, se skupina odvážných kamenných ninjů vydala na nebezpečnou misi. Jejich cílem bylo proniknout nepřátelskou obranou, probojovat se skrz armádu obléhajících a přivést do vesnice pomoc (a jídlo).
Ano, tento příběh není o oněch odvážných (a hladových) bojovnících ze Skryté Kamenné. Náš skutečný příběh se totiž odehrává o půl kilometru dál.
„Antisha-chan. Blíží se sem tři ninjové z Listové,“ vletěl tam najednou Stimga.
„Naruto, zůstaň tady. Budu je muset vyřídit, aby odešli. Jinak je možné, že tě najdou. Pohlídá tě Enma,“ prohlásila Ant a přivolala si opičího krále. Dala mu instrukce a vyběhla ven neuvěřitelnou rychlostí. Ti, co stáli před jeskyní ji tedy neviděli.
Byli tam tři. Muži, kteří Ant změnili život – Kakashi, Sasuke a Gaara.
„Sasuke- kun, nemohol by si mi doniesť ten prívesok? Už za chvíľu nastane správny čas.“
A on šiel. Kráčal úplne kľudným krokom k Norikovi, od ktorého potom vzal prívesok pre Nichi. Sakura tomu nechcela veriť. Vážne sa na ňu Sauke vykašlal kvôli inej. Keby mohla, tak sa rozbehne a ďalej bojuje. Takto sa zmohla len na volanie: „Sasuke nie. Čo si na mňa vážne zabudol? Sasuke, spamätaj sa prosím ťa. Prosím. Sasuke.“ A to už jej tiekli slzy.
Den první
Až k večeru jsme bez mluvení běželi, jen s krátkými přestávkami, a mé nohy už po šesti hodinách protestovaly, takže se mi ulevilo, když Shino zavelel stát se slovy: „Tady se utáboříme.“
Radostně jsem se posadila na spadlý kmen stromu a čekala na jeho rozkazy, které přišly v zápětí: „Já dojdu pro vodu, Kiba s Akamarem seženou večeří, Hinata s Noriko nasbírají dřevo a…“ Na okamžik se odmlčel jako by přemýšlel až: „Napověz mi její jméno.“ Prohlásil a ukázal na mou ležící vlčici.
Gaara bol zavretý do najprísnejšieho sektoru. Všade boli najväčší šialenci z Piesočnej a okolitých krajín. V celom väzení bolo prítmie a odporný vzduch. Každý nádych bol čím ďalej, ťažší a strážni mučili väzňov. Z ciel sa ozývali bolestné až mučivé výkrik. Gaara pokojne vošiel do svojej cely a na strážnych sa usmieval. Tí jeho pohľad ignorovali a išli mučiť iných väzňov.
