3. Díl - Špatné zprávy

Po týdnu, který uplynul od poslední mise teamu 7, hlavní branou vesnice ukryté v listí prošel tříčlenný tým. Bylo vidět, jak jsou utahaný. Měli přesně takový výraz, jako když někdo ztratí něco, co je pro něj důležité.
Se zbytky sil došli k Tsunade, ani nezaťukali, vpadli dovnitř a unaveně si sedli na křesla.
„Proboha!“ zakryla si rukou ústa „co se vám stalo? A kde je Naruto?“

část od hvězdičky vypráví Asuka

„Jak jinak,“ zachechtal se dobromyslně Kiba. „Už ho aspoň porazila?“ vyzvídal.

„Kdo jsi? Nepoznávám tě! Ani tvoje čakra mi o tobě nic neprozrazuje,“ oznámil mu Madara.
„Zamaskovávám jí. Ale nechci tady hrát hloupou hru na schovávanou.“ Pravila osoba a trochu odhalila jen svojí tvář. Na hlavě mu ale pořád zůstávala kapuca. Madara se zatvářil potěšen. Jenže u ostatních to byl spíš strach o osobu jim velice dobře známou.
„Naruto, čekal jsem tě tady. Málem jsem si myslel, že se začínáš obávat.“ Pravil pobaveným hlasem Madara.

Předem se omlouvám za tento dlouhý odklad a nevím, jestli tenhle díl bude takový jaký by být měl, přeci jenom, pět týdnů jsem žádný nepsala, tak se na mě když tak nezlobte, pokud by to nebylo podle vašeho očekávání. Děkuji. :D

_____________________________________________________________________________

"Uf...mise splněna, jde se domů."
"Midori, stále nedokážu pochopit, jak lehce zvládáš tyhle náročné mise."
"Co já vím, nejspíš je to zvyk nebo to mám po otci."

Kapitola 1.

Ve vesnici všichni oslavovali. Návrat dvou Uchichů a zatknutí Uchihy Madary. Věci se vyvinuli trochu jinak, než bychom čekali.
Sasuke se dozvěděl pravdu o Itachim a dva geniální bratři společně porazili a dovlekli do vězení hrozného zloducha.

Rajuu sedel na chodbe v hrade a opieral sa o kamennú stenu. Pozrel sa von oknom a pomyslel si:
„Vonku je tak pekne a ja musím sedieť tu!“
Kráľ si ho totiž zavolal. Nepovedal prečo, len to, že je to súrne. Konečne sa otvorili dvere a objavil sa v nich Bizo – kráľov najvernejší sluha.
„Môžeš prísť,“ povedal a kývol rukou ku dverám.

Antisha se vydýchávala a zkontrolovala stav svých bratrů. Sasuke bojoval proti Leemu a Narutovi, když tu najednou Lee dostal plnou ránu firebolem a odletěl pryč. Itachi bojoval proti Nejimu a Gaarovi, ale bylo toho na něj trochu moc. To Ant poznala. Nikdo jiný si toho nevšiml, ale ona viděla známky únavy. Zatímco jeho protivníci byli naprosto čilí. Vydala se mu tedy na pomoc.
„Čau, Itachi,“ usmála se Ant na svého staršího bratra, když zablokovala jeden úder od Nejiho a postavila se vedle něj.

Cítil se zde nesvůj, ale snažil se na sobě nedat nic znát. Je tu, aby získal sílu nutnou pro zabití toho zrádce, co vyvraždil celý svůj klan včetně svého otce a matky, Uchihu Itachiho, a ne aby se zde rekreoval. Odteď zasvětí svůj život tréninku a půjde po své cestě pomsty stále vpřed. V Konoze zanechal své přátelé, stal se z něj nukenin, zradil. Už nelze couvnout.

Ishidate

Kapitola šestnáctá: Nečekaná pomoc

Následujícího slunného rána vstala naše skupinka s úmyslem vydat se opět na cestu k cíli, kterým byla vesnička Shirakawa. Nejdříve však museli zamaskovat stopy, které po nich zůstaly. Ishidate toto zadal jako úkol pro Izuma a Kotetsua.

[center]5.Kapitola – Zem se třese. Na scéně : Uchiha

„Akce musí proběhnout rychle…“ Káral Sogetsu Karukuchi svůj „Alfa“ tým nájemných lovců. „…zaplaceno dostaneme pouze pokud přineseme toho chlapce do zítřejšího poledne.“
„Jasný, Šéfiku.“ Pronesl Hanzo do jinak prázdnho rozhovoru, který se snažil navodit pouze Sogetsu a odpovědi poskytoval „patolízal“ Hanzo.

Naruto, Sasuke a Kakashi stáli před čtyřmi ninji z Mlžné. Sakura byla ve stanu, protože jako jediná uměla pořádně zacházet s lékárničkou. Každý si vybral jednoho protivníka, jen Kakashi měl dva a každý šel se svým protivníkem na jiné místo.

Naruto Uzumaki vs. Orixin Avikade
Orixin je asi 170 cm vysoký, má černý plášť, modré oči a tmavě hnědé vlasy. Specializuje se na vodní techniky, takže byla pro něj výhoda, že byli zrovna u potoka.

Slnko práve vyliezalo spoza hôr a svojimi lúčmi začalo budiť okolitú prírodu. Snažilo sa prebiť pomedzi husté koruny stromov aby presvietilo i temné miesta v lese, plných pni. Bola to ťažká práca ale darilo sa mu to. Rastliny otvárali svoje kvety, tma sa menila na odtiene zelenej a hnedej. Nočné vtáky zamenili tie, čo spievajú počas svetla a zahalili ticho nádherným spevom a bzukotom rôzneho hmyzu. Vône sa tam miešali do jednej príjemnej pre každý gurmánsky nos.

Nedočkavě jsem vyrazila k bráně o necelou hodinku dřív. Proběhla jsem vesnicí a zastavila jsem až těsně před mým cílem, kde už čekal podivný muž neurčitelného vzhledu i věku.
Otočil ke mně hlavu a tajemným tichým hlasem promluvil: „Noriko, že?“
„A-ano.“ Odpověděla jsem mu rozpačitě.
„Jsem kapitán tvého týmu.“ Pronesl větu stejným způsobem, jako když si někdo objednává kávu v kavárně.
Dostala jsem ze sebe jen: „Těší mě.“ I když to vlastně nebyla pravda, protože jak mě může těšit, když vlastně ani nevím, kdo to je?

[center]Na zasněženém hřbitově sedí na hrobě, opírajíc se o náhrobek, šedovlasý muž s maskou na tváři, páskou přes oko a vzpomíná. Dnes je tomu čtyřicet let, co se udála ta zatracená oslava; dnes je den, kdy naposled vstal jako člověk. Až tenhle den skončí, už jím nebude. Půjde k třešni ve své zahrádce, jež se zrodila před dvěma dny a spojí se s ní, neboť to je jeho osudem. Ale dřív než se to stane, vezme svitek, rozprostře ho na klíně a zapíše příběh, který se stal legendou tak, jak se skutečně odehrál.

[hide= Tak co všechno se vlastně událo? Aneb rychlá rekapitulace!]
V sérii „To, co k tobě cítím!“ jste se zatím mohli dočíst:

Třetí hokage byl zabit Orochimarem a Konoha měla co dělat, aby udržela svoje místo mezi pěti nejmocnějšími vesnicemi. Jiraiya s Narutem šli hledat Tsunade, jednu ze saninů, aby se stala novou hokage Konohy. Anbu jednotky musely plnit spoustu misí.

Tohle je tedy jejich konec? Takhle oni zemřou? Madarovou rukou? Madara pozdvihl ruku a jedním pohybem ukázal na armádu ninjů stojící proti němu. Vlna se zvětšila. Otevřela se a v ní každý uviděl veliké oko se Sharinganem. To je zhypnotizovalo. Vlna se ještě více zvedla a s hřením bouřky si to mířila na armádu, teď už bojících se ninjů, kteří se nemohli ani hnout. Madara krvelačným hlasem zařval „Zabij je! Všechny!“ Vlna jako by jeho povel slyšela a dala se větší rychlostí do pohybu.

Mladý, čerstvě dvanáctiletý kluk právě vyhlíží z okna, které má ve svém pokoji kamsi do neznáma. Je to přesně týden, co zemřel, čerstvě jmenovaný Hokage, Uzumaki Naruto. Zemřel v boji, i když byl pořád ještě velmi mlád. Zemřel rukou Uchihy Sasukeho, který v tomto souboji zemřel také. Stalo se to hned potom, co Tsunade padla do komatu, ale bohužel už se neprobrala a tak jmenovali Naruta Hokagem, ale ten se na tomto místě moc neohřál.

Po cestě Naruto a Sasuke šli úplně vepředu, vedle sebe. Kdyby jen o trochu zrychlili, tak by utekli Kakashimu a Sakuře, protože ti se tam spolu bavili o různých věcech.

Naruto se vytrhl ze svého přemýšlení a promluvil asi po dvou hodinách ticha na Sasukeho:
„Nad čím přemýšlíš?“ Sasuke se na něj podíval:
„Ani nevím. Musím si to v hlavě trochu srovnat, co se vlastně stalo v Písečné.“
„Aha. Nepočkáme na Sakuru a Kakashiho-senseie? Jsou dost daleko.“ řekl a otočil se na ně.