Dobrodružství

5. Díl - Akatsuki

Za dva měsíce a něco měli manžele Namikaze prozkoumané to nejdůležitější ze země Ohně, právě byli na cestě do další země, když potkali Itachiho s Kisamem. Reves sebou nepatrně cukl.
„Hoshikage Kisame a Itachi Uchiha. Co tu chcete?“ zasmál se.
„To už jsme tak známí,“ zasmál se Kisame. Itachi neviditelně složil pečeť a aktivoval s tím jutsu.
„Co tu chcete Akatsuki?“ optala se Siki.
„Nějaká zvědavá ne?“ odpověděl ji Kisame.
„Však já ti ten úsměv z obličeje smažu rybičko,“ zasmála se.

Naruto se přemístil k soše a dal na ní dlaň. Jeho pohyb se stal jako u otce jen žlutým světlem. Byl to jen blesk, nic víc.
„Utište se, za chvíli už bude po vašem utrpení,“ konejšil Naruto hlasy v soše. Jeho vlídná slova se dostala k volajícím a ihned utichli. Jejich volání o pomoc přestalo.
„Ty parchante!“ rozkřičel se Madara a šel po Narutovi speciálním mečem. Naruto se tomuto útoku uhnul, ale byl překvapen. Meč vydával zvláštní čakrovou frekvenci, kterou ještě nikdy nepoznal.

2) Sasuke na pokraji zhroucení!
Mezitím u Sasukeho.
Co to s ní je? Proč je tak zlá? Bezcitná? Honilo se mi hlavou a nekoukal jsem na cestu. Narazil jsem do Naruta. Pozval mě na rámen a já šel, aspoň se o ní něco dozvím.
Objednali jsme si a já konečně spustil, „hele, Naruto, co je se Sakurou? Proč je taková?“

Ráno bylo krásně slunečné, foukal mírný a teplý letní vánek, který si pohrával se Skaařinými vlasy a pláštěm. Stála něco kolem sta metrů od hlavní brány Konohy a na něco čekala, spíš na někoho. Z lesa, který ji obklopoval jak zleva tak zprava, se vynořil Strego. Pomalu k ní došel, stoupl si vedle ní a začal se dívat stejným směrem.
„Připravená?“ zeptal se, aniž by se na ni otočil.
„Jo,“ odpověděla. „ Rara už na nás čeká?“

Druhá kapitola: Tam kde má slnko svietiť prší a tam kde pršať má,

slnečné lúče hrejú

„Výborne, Jeho Tajomnosť sa ráčil prebrať.“ zaznie podráždený hlas od tmavovlasej osoby, keď zaznamená pohyb v tme osvetlenej svetlom ohňa.
„Itachi? Deje sa niečo? Sú všetci v poriadku?“ opýta sa na oplátku oslovený.

Pět postav zahalených v dlouhých černých pláštích sedělo kolem kulatého stolu.
"Tak koho si zvolíme, madam?" zeptala se jedna skřehotavým hlasem.
"Listovou či Akatsuki?" zajímalo druhou. Kolem stolu se strhla hádka.
"Dost!" ozval se jasný hlas jejich velitelky.
"Do Listové pošleme pět samurajů, do Akatsuki taky pět. Tečka. Nechci slyšet žádné protesty!"
Chvilku po tomto rozhodnutí zaplavilo místnost ticho. Až teprve za několik minut se ozval zas ten skřehotavý hlas.
"A koho pošleme kam, lady?"
Oslovená mlčela, zřejmě přemýšlela.

Suna

"Vidím je! Tamhle! Vracejí se!" pronese Kankuro který neúnavně čekal na návrat svého bratra a ostatních ze záchranné mise Temari.
"Rychle, jdeme!" řekne Kankuro a rozběhne se dolů z hradeb a za ním se rozběhne Temari, Matsuri a několik dalších ninjů.

"Konečně doma," pronese Temari kterou podpírá Keiko, přeci jen se ještě plně neuzdravila.
"Jo, konečně jsi doma," přitaká jí Keiko a vtom už jim běží vstříc Kankuro a ostatní.

[i],,Byl dnes Minato v akademii?"ptal se Sarutobi.
,,Ne dneska se tu ani neukázal,"odpověděl učitel.
,,Dobře."

Minato ležel na posteli. Bolelo ho u srdce. Tak moc to bolelo. Věděl, že pláč ani pomsta mu bratra nevrátí.

Slnko zapadalo a armáda sa približovala k táboru ich nepriateľov. Prechádzali obrovským lesom. Rajuu zastal a zavelil:
„Tu sa rozídeme. Každý vie, kam má ísť, že?“
„Pravdaže!“ odpovedali mu.
„Rozchod!“ Rajuu zdvihol ruku.

Nemôžem Sasukemu povedať čo sa stalo, určite by za ním išiel a to nemôžem dovoliť.
pozerala som do zeme a pokúšala sa že sa nič nedeje, musela som sa dostať do izby bez toho aby si nevšimli že sa niečo stalo.

Zahĺbená do myšlienok som netušila kam sa rútim keď sa zabuchli dvere.
Zľakla som sa a pripravila ruky na útok.
Z tieňa sa vynorila postava, Orochimaru.
,,Orochimaru-sama vydesili ste ma!" zhlboka som si vydýchla.
,,Chcem sa s tebou porozprávať poď za mnou."
Nemohla som neposlúchnuť Sasuke ma pred ním varoval.

Sasuke bydlel v domě, který stál vedle toho Narutova. Druhé patro bylo nějakým záhadným způsobem zapečetěné, a tak se zabydlel v tom prvním. A často tam k němu chodila na návštěvu jeho přítelkyně Sakura. Sice se většinou tvářila divně (stejně jako ostatní), když ji k sobě zval, ale toho si nevšímal a stále tam spokojeně bydlel.
Toho dne se vrátil z mise a hned zalezl do sprchy, aby ze sebe smyl pach smrti. Stal se totiž jouninem a měl povolení zabíjet. Bavilo ho to.

Ráno jako vymalované. Sluneční paprsky, jemně se odrážející od mlžného závoje, líně se plazícího nízko u země, slabý větřík, ovívající větve přilehlých stromů a mezi tím jen zvuky kovu skřípajícího o kov.
,,No tak, Nentou, snaž se trochu," napomenul svého žáka mladý sensei, přičemž hravě vykryl jeho slabý pokus o ránu kunaiem do zad.

„ Už nemůžu,“ padla jsem vysíleně na zem.
„No tak, ještě 500 kliků a budeš je mít hotový. Pak ti dám přestávku.“ povzbuzoval mě táta.
„To mě nezajímá, já chci míň dřít!“
„Měla jsi svůj doping, tak se nevzpírej a vzpírej se dál!“ rozkázal mi. Mám to ale chytrýho tátu. Nevzpírej, ale vzpírej. Co to je?
„Málo! Jenom deset! Víš co to je? Takhle mě vyhodit z mého ramenového režimu. Ráno dvanáct odpoledne čtrnáct a večer čtyři. Celkem třicet! Takovou dávku potřebuju alespoň jeden den v týdnu!“

Temari pevne stisla svoj vejár a pozorne sledovala kancelára. Neďaleké ulice a domy horeli.
„Piesočná začína upadať do chaosu!“

Byla, nebyla malá vesnice, tedy asi spíš nebyla protože hořela, ale to je vedlejší. A v té vesnici žila spousta veselých lidiček, tedy teď už asi nežila, ale to je taky vedlejší. A v té vesnici pobýval rytíř, tedy nepobýval a to bylo to hlavní, protože rytíř byl najat na ochranu vesnice, ale pravděpodobně se po cestě zdržel v hostinci a vesnici tak přepadly loupežné hordy penzionovaného učitele mateřské školky a náruživého chovatele cizokrajných hadů Orochimara.

„Achjo já vám chci pomoct,“ vzdychnu
„To nejde, lásko,“odpoví Kakashi

Trénink trval celé dva měsíce. Pro Yoie a Kuromara to byli nejtěžší dva měsíce v jejich dosavadním životě, ale rozhodně to stálo za to. Oba náramně zesílili. Přesně dnes jsou tomu, co se naši hrdinové dostali do Konohy dva měsíce. Oba si moc dobře pamatují všechno, co je Iruka naučil. Bylo toho vážně hodně a nejen to, co by měl umět ninja hned, jak vyjde akademii, ale i spoustu věcí a zkušeností navíc, což se rozhodně bude hodit. Dnes Iruka přišel s velmi dobrou náladou.

TenTen nechcela veriť vlastným očiam.
„Hehehe. A koho si vari čakala, veľkonočného králika?“
„Tento vtip už je dosť trápny a otrepaný, Hyoko.“ povedala znudene.
„Ako myslíš. Ale teraz mi treba už len zvitok, aby som mohol ovládnuť všetky dediny, vrátane tvojej milovanej Konohy.“ Hyoko bol zo svojho vlastného plánu nadšený. TenTen sa však len zaškerila.
„A ty si myslíš, že ti to len tak prejde? Čo ak to nebudem chcieť otvoriť?“
„V tom prípade,“ Hyoko vytiahol z pošvy nádherne lesknúcu sa katanu.