Dobrodružství
Den první- Úvod
Lidé nebyli připraveni, ne na takovou pohromu, která se během obyčejného dne plného každodenních útrap, radostí i starostí stala zkázou pro mnoho lidí.
Stalo se to, že se jednomu muži zachtělo zničit Konohu; nedbal na obyvatele, na desítky rodin, na nikoho. Byla to osoba obdařena naprostou bezcitností, o čemž se obyvatelé důležité, ale přesto klidné vesnice přesvědčili.
Po té co se polovina Konohy, spíše jen dámské osazenstvo zhroutila nebo narazilo do nějakého dutého předmětu, jsem konečně našel cestu směrem do nemocnice. Myšlenku jít dveřmi jsem okamžitě zavrhl. Přece jen nebudu na sebe tolik upozorňovat. Obešel jsem nemocnici z druhé strany, ale žádný nouzový východ. Pohlédl jsem vzhůru a zahlédl jsem otevřené okno. Chvíli jsem netušil, proč jsem pod tím oknem stál dalších pět minut, jako bych nevěděl jak se tam dostat. Jsem přece ninja, existuje jen jediný způsob jak to udělat.
„Takže toto na mňa zanechal môj otec?“ spýtal sa s obdivom Rajuu.
„Áno.“
„Gekou, prosím ťa, porozprávaj mi o mojom otcovi.“ prosíkal Rajuu.
„Dobre, poď si sadnúť.“
Sadli si za drevený stôl a Gekou začal:
Po bitvě s Konohou byli všichni celkově skleslí a mrzutí, jediné, co jim po delší době udělalo radost, bylo příchod zimy a tím i vánoc. Mě to teda nějak veselé nepřipadalo, na vánoce se utratí mnoho peněž a navíc, musí se uklízet a do se děje i teď. Všichni musí povinně uklízet, jak vesnici, tak i své vlastní bydlení. No a ještě připravovat zimní slavnost. Když jsem to dnes ráno uslyšela, myslela jsem, že za tím deb.ilem normálně zajdu a nakopu mu pr.el. A hádejte, kdo mě zastavil?
„Dievčatááááááá“ kričala Sakura keď dobehla na každotýždenné stretnutie dievčat „mám pre vás perfektnú správu. Ale Tsunade- sama mi to povedala ako tajomstvo takže sa o tom nikto okrem vás nesmie dozvedieť.“
„Máš jasné len už hovor“ súrila ju Ino „Neviem sa dočkať o čo ide.“
Sakura teda začala: „Tsunade- sama my prezradila, že nám mladým dovolí zorganizovať si nejakú dovolenku, ba ešte nás aj trocha zasponzoruje.“
„Páni, čo sa stalo, že dostala takýto nápad?“ Čudovala sa TenTen.
Naruto videl, ako Deidara skladá pečate a v rýchlosti rozmýšľal, čo by mohol spraviť. Jednu ruku mal ešte voľnú, ale to by mu na sebaobranu nevystačilo. Obzvlášť keď ležal zaseknutý v tej hlúpej snehovej kope. Vtom ale dostal nápad. Ak by vyhrabal so svojou voľnou rukou tú, ktorú mal zasypanú pod snehom, mohol by urobiť kage bunshin a kým by ho niektoré klony vyhrabávali, ostatné by zdržali tých dvoch.
„Teraz alebo nikdy.“ Povedal si v duchu pre seba Naruto a začal hrabať.
„Plním svou část dohody,“ oznámil Kabuto Tobimu, „čeká na tebe za dveřmi!“
Kabuto uvolnil Tobimu cestu a nechal ho vstoupit do maličké místnosti s jedním stolem a dvěma židlemi. Na stole plápolala svíčka, která byla jediným zdrojem světla, a na jedné židli seděl muž schovaný skoro celý ve tmě.
.
Konoha, po útoku Akatsuki
Sasuke, Naruto, Jirayia, Tsunade, Kakashi, Yamato, Sakura a Sasukeho máma hledí na tělo mrtvého shinobiho.
Tělo patří Itachimu, to je pro ně rána ale to není důvod jejich zděšení...
Itachi už nemá oči.
Jeho oči zmizeli.
On jenom bezvládně leží.
"Ale... Ale proč? Proč by mu někdo bral oči?!" řekne naštvaně Naruto.
Matsui sedí na židli, hlavu schovanou v dlaních a plače. Konečně to může se sebe všechno dostat. Nikdo si nedovede představit, jaké zoufalství prožívá matka, které unesou dítě a o kterém nemá žádnou informaci.
„Mají mého syna a já nevím proč. Bože, proč mi ho unesli? Ten dopis!“ bleskne jí hlavou a okamžitě začne otevírat obálku a pročítat si dopis. Ostatní vůbec nic nechápou.
„Jaký dopis?“ zeptá se jí Miroku.
,,Kabuto! Prestaň vyvádzať!."
,,Sajuri, nedovolím aby sa medzi vami niečo stalo!"
,,Veď sa nemá čo stať, prosím pusti ma do mojej izby." snažila so m sa mu vytrhnúť.
,,Nie, budeš v mojej izbe, ako som už povedal."
,,KABUTO! Už niesom malá, mám dosť rokov na to, aby som vedela čo mám robiť!"
,,Nemáš ani sedemnásť!" stlačil mi ruku silnejšie.
,,Kabuto, niesom hlúpa.. s hocikým by som si nezačala.. prosím, Kabuto.."
,,Túto noc zostaneš v mojej izbe." pustil ma, a ja som išla za ním.
Prudko sa otočil
.
Konoha
V Konoze se schyluje ke Geninským zkouškám a na akademii se připravují studenti aby předvedli co se za roky studia naučili.
Mezi nimi jsou tři studenti kteří vynikají nad ostatními.
Prvním z nich je mladý a nadějný ninja z klanu Uchiha.
Uchiha Irai, dokonce se u něj předpokládá že je možným kandidátem na nového Hokage, po současném Yondaime, Namikaze Minatovi.
Sasuke kráčel po malé cestičce temným, hustým lesem. Pod nohama mu praskaly větce od stromů a byla velká tma, že viděl sotva na metr. Častokrát uslyšel v dáli zavýt vlky a slyšel i další různá lesní zvířata. Normální obyvatel vesnice, či města by se bál, ale ninjové se přeci nebojí. (xDD) Šel a ani nevěděl kam. Za ním něco šustlo. Zastavil se a otočil. Něco bílého - AHA zajíc! Zajíček se zastavil a svýma červenýma očima si prohléžel Sasukeho. Pak si v klidu poskakovat dál. Sasuke taky pokračovál dále ve své cestě.
Po troch mesiacoch ako Itachi odišiel s Konohy, Iruja sa konečne spamätala. Iruja s výchovou Sasukeho nemala žiadny problém a aj Sasuke bol veľmi rád, že sa oňho stará.
V jeden deň prišiel Sasuke za Irujou,
,,Iruja?´´
,,Áno Sasuke? Čo potrebuješ?´´
,,Chcel by som sa prihlásiť do Ninja Akadémie. Môžem?
,,Sasuke si si istý? Vážne je to to čo chceš?´´
,,Áno. Musím sa pomstiť Itachimu zato čo spravil.´´
,,Sasuke, keby si vedel, že to není jeho vina, keby si to len vedel.´´ zamyslela sa Iruja a začala aj plakať.
Itachi byl oblečen v kožené černé zbroji, v ruce se mu blýskalo a prskalo chidori a bojoval pod Tatanariiným oknem o svůj život.
V dálce zahřměl blesk.
Dnes bude pršet... Hustě a nelítostně, stejně jako krev v této válce. problesklo mu hlavou. Zhluboka se nadechl a vydechl a ucítil mužký pot smíšený s podivnou vůní, předzvěstí bouřky.
A proč to vlastně udělal? Nevěděl. Prostě jen sebral svou zbroj, kterou měl již od svých dob ANBU – od kterých prchl... a šel bojovat za svou pevnost. Potřásl hlavou a oklepal se.
[i]Dva jashinisté vycházeli z úkrytu. Jedna žena, jeden muž, tak, jak je Jashin přidělil. Neznali se, ale věděli, jaké je jejich poslání. Jestli se stanou přáteli bylo jen na nich, to už jejich bůh nepožadoval. Lidské pocity mu totiž byly víceménně u zadku.
Teprve čtrnáctiletá dívka se mírně ošila.
,,Má matka?“divil se Sasuke.
,,Ano ona byla jedna z několika členů tvého klanu, která střežila tajemství těchto katan,“odpověděl Shinigami.
,,Ale ona je mrtvá.“
,,To ano Sasuke ale musím to tajemství někomu předat,“řekl ta osoba v bílém.
,,Mami?“divil se Sasuke. Žena si sundala kápi. Byla to Mikoto. Sasuke k ní přiběhl a obejmul ji. Mikoto byla na svého syna pyšná.
,,Tolik mi chybíš,”hlesl Sasuke.
,,Ty mně taky,”přiznala Mikoto.
,,Nerad vás ruším ale není moc času,”řekl Shinigami.
„Jména?“ Zeptala jsem se zmateně.
Mladík se jen zasmál. „Tvoje a tvé vlčice.“
„Aha, Já jsem Noriko a tohle je Yasuo.“ Na chvíli jsem se odmlčela, než jsem se zeptala: „Proč tě zajímá její jméno? Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by se zajímal i o ni.“
„Zajímám se všeobecně o zvířata, ale musím přiznat, že nejvíc přirozeně o psy.“
Když jsem byla venku z budovy Kage, zklidnila jsem se natolik, že jsem byla konečně schopná pořádně myslet a má sebedůvěra se pomalu vrátila.
Opět v lesích Konohy...
Sasuke a Sakura se dívají do tváře muži kterého si oba přáli už nikdy nevidět.
Sasuke pustí Sakuru z objetí a postaví se před ni v obraném gestu.
"Čekal bych kohokoliv, ale tebe ne," pronese a v očích se mu na vteřinu mihne Sharingan.
Sakura se dívá muži přímo do očí.
"Ale, Sasuke - kun, nebuď tak nepříjemný, přeci jen, jsem skoro jako tvá rodina," řekne úlisně postava.
Zjavil som sa na mieste odkiaľ som sa portálom dostal do veže. Hneď pri ňom ma čakal chlapec približne vo veku ako ja, ale o niečo nižší. Mal červené vlasy a zelené oči. Áno červené a nie ryšavé vlasy, sprvu som si myslel, že za to môže svetlo ale boli ozaj červené. A zelené oči v jeho tvári neuveriteľne vynikali.
„Suiton: Mizu rappa!“ len čo to vyslovila z jazera sa začala dvíhať vlna, mierila na svoj cieľ a nevyzeralo, že by niekedy mala prestať narastať.
