Dobrodružství

Uběhlo několik dní a Konoha byla stále pod náporem, ne však válečným, nýbrž citovým. Naruto se doslova a dopísmene zhroutil a ani Gaarovi zprávy o tom, jak Uchiha bere jeho výzvu, mu nijak zvlášť taky nepomohly.
„Tsunade-sama!“ ozval se křik a do velkých obdelníkových dveří vběhla udýchaná Shizune.
„VÍŠ PROČ JE TAM NAPSANÝ 'KLEPEJTE'?!“ skřikla jí hned ostře, na to však Shizune nedbala.

Vyvraždiť horu Myoboku nebude problém ale ako sa k nim dostať? Plán bol jednoduchý. Iba nájdem rovnaký vchod ako keď Ma chodila zbieraž bylinky neďaleko Konohy. A keď už tam budem nastane masaker. Rozpútam hotové peklo. Pomstím sa.

Zastavil som.
„Zetsu?" povedal som do vzduchu a Zetsu bol razom vedľa mňa.
„Áno?" spýtal sa.
„Idem smerom ku Konohe. Je tam vchod na Myoboku. Len aby si hneď neletel za Madarom." uškrnul som sa.

Stále jsem nemohla uvěřit mým očím. To, co stálo přede mnou, nemohlo být Kaze.
"Kdo jsi?"
"Já jsem já."
"Na to se k***a neptám, tvé jméno."
"Mé jméno není podstatné. Měla jsi plno příležitostí si ho zjistit."
"To je fakt, ale ty nejsi Kaze."
"Já, že nejsem Kaze? Máš pravdu, já jsem překonal své vlastní já."
"...No to je fuk, stejně s tebou budu muset bojovat."
"Jak je libo."
"Jsi si nějak jistý svou silou, ne?"
"Jo jsem a věřím...ne já to vím, že tě porazím."
"Tak se o tom přesvědčíme."

Iruja je Narutová staršia sestra, ale Naruto o nej ani nevie.

Všetko sa začalo, keď Naruto a Sasuke mali päť rokov. Iruja a Itachi boli spolu v skupine ANBU a tam sa spoznali. Neskôr spolu začali chodiť aj keď to Itachiho otcovy vadilo, stále ho odhováral, že není preňho tá pravá. Itachi svojho otca nepočúval a Iruju požiadal o ruku.
Nastal veľký deň, ktorý mal spojiť Iruju a Itachiho a aj sa tak stalo, či že tým pádom Iruja nebola Iruja Uzumaki, ale už bola Iruja Uzumaki-Uchiha.

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Tahle kapitolka je na ukázku... Myslíte si, že jsem udělala dobře?

„Už jste se spřátelili?“ zeptal se jich Pein po večeři, když jen tak seděli v kuchyni a znuděně se dívali kolem.
Sourozenci se na sebe podívali a zavrtěli hlavami.
„Budeš to s námi mít těžké,“ usmála se sladce Ant.

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Myslíte si, že jsem udělala dobře?

Mimoto je tohle poslední kapitolka, tak si ji užijte!

Sasuke vyprávěl, ale najednou mu něco padlo na rameno. Vyděšeně stočil hlavu, ale pak si uvědomil, že je to Tenshi. Usnula…

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Tahle kapitolka je na ukázku... Myslíte si, že jsem udělala dobře?

„Izumi, už můžeš odnést hostům jídlo!“
„Už jdu.“ Odpoví Matsui a upraví si zástěru. Najednou ji zezadu za sukni zatahá Itachi.
„Mami“ řekne „můžu si jít hrát ven?“
„Už jsi najezený?“ zeptá se ho Matsui.
„Ano!“ Itachi už se raduje, že půjde za kamarády ven, ale Matsui mu to překazí: „Tak si sedni k úkolům. Máme přeci domluveno, že se budeš každý den půl hodiny učit.“ Nařídí mu přísně.
„Ale já nemám úkoly.“ Fňukne Itachi. „A navíc jsi říkala, že o víkendu se učit nemusím.“

Když Naruto dokončil příběh, který vyprávěl o prvním setkání s mladou kunoichi ležící mu na posteli, vstal z křesla a se smutným výrazem ve tváři a s přáním dobré noci odešel ke své jednotce, která se začala připravovala na misi.

„Smiem mať jednu otázku a niekoľko pod otázok?“ Gai nesúc sa polomŕtvo vedľa hlavy tímu a vševediaceho rozprávkového hrdinu si vložil medzi zuby steblo trávy. Suila zívala celú cestu. Ten spánok na kamení nebol najpríjemnejší. Ani moc nevnímala Gaia a ako inak určite jeho stupídne otázky. Čosi jej trčalo z vlasov, asi nejaká slama, alebo niečo. Na hlave mala už dlhší čas vrabčie hniezdo, a nejako extra ju to netankovalo. Začínala si zvykať, že Eitan je buď ignorant, alebo na rovnaké pohlavie.

"Bude popravena...."
....
"To nemyslíte vážně!!!! Co je tohle za blbost?! Ona za to nemohla!!!"
"Mé rozhodnutí nezměním."
"To se ještě uvidí."
Odběhla jsem pryč....běžela jsem dlouho, dostala jsem se až za brány vesnice. Opřela jsem se o strom a těžce oddechovala, bylo toho moc. Sesunula jsem se do tmavé trávy. ´Je to všechno...moje chyba. To já řekla, že za to Hebi může a to já řekla, že ji zachráním. A co se stalo? Hebi zítra popraví, ale to já nedovolím, zachráním ji za každou cenu.´ Zavřela jsem oči a po krátké chvíli usnula.

Dvanásť dní tréningu a stále nič.
Na trinásty deň mi to nedalo a musela som sa opýtať:
,,Sasuke? povedal si mi, že sa za pár dní vrátia, ale už sú to skoro dva týždne a ešte sa nevrátili, nestalo sa im niečo?"
Neisto odpovedal:
,,Neboj oni sa určite vrátia... Orochimaru, je až príliš silný aby ho niekto dokázal zabiť.."
,,A.. Kabuto??"
,,Kabuto je lekársky ninja jemu nič vážne nehrozí."
Večer som sa prechádzala po tmavých chodbách a rozmýšľala som...
stalo sa niečo, a Sasuke mi to nechce povedať? alebo.. ani sám nevie.

Stále pohled Kushiny

„Měli jsme pravdu, hoši, asi jí fakt máme chránit a tím budeme moct vylézt,“ řekla ta věc pode mnou. Podle hlasu bylo poznat, že majitel má rád srandu a je uřvaný. No, asi jako já.

Sám. V temnotě. Zase slyším ten hlas. ,zemřeš....zemřeš...zemřeš´ opakuje stále dokola. Děsí mě to. Nemělo by-je to jenom hlas proboha. Musím myslet na něco jiného. Okamžitě se mi vybavila ona-světlo v mém životě, maják na břehu moře mé samoty, můj vítr rozfoukávající jiskry v mém srdci na oheň. Tohle všechno pro mě znamená. Ale teď mi ani ona nemohla pomoci.

Na Kabutovej tvári sa roztiahol úsmev. Očami sledoval bezvládne telo ležiace pri jeho nohách. Aj napriek očividnému, dokonca až priveľmi jednoduchému, víťazstvu ostal v strehu. Neprežil by dlho v Orochimarovej blízkosti keby jeho pud sebazáchovy nebol priam až na paranoidnej úrovni. Preto nebol ani priveľmi prekvapený keď sa Naruto, ktorý mu mal umierať pri nohách, zmenil v oblak bieleho dymu.
„Výborne Naruto-kun, podarilo sa ti dokonca oklamať aj moje zmysly. Tvoj Kage-bunshin je naozaj na vysokej úrovni.“

Povídka bude přesunuta v nové přepsané verzi sem: http://ore-no-nindo-da.blog.cz/ Po vložení všech dílů pak bude smazána z Konohy, máte li tedy v úmyslu si ji přečíst, tak doporučuju už z nového místa.

Zdravím, mé jméno je Noriko.

Narodila jsem se v malé horské vesničce, jejíž jméno určitě neznáte. Nachází se hluboko v horách a je tak bezvýznamná, že ji na většině map ani nevyznačili. Pokud vím je jen na těch nejpodrobnějších týkajících se pouze této oblasti, ale dost o mém bezvýznamném rodišti.

Díl – 7
„Opravdu je útěk z nemocnice, tak hroznej? Jiraiyo-dono?“ zeptala se Norika.
„Neni, plno ninjů utíka z nemocnice a hokage o tom pořádně neví, a když se o tom doslechne, tak to nechává být. To jen, že si na tebe nejspíš zasedla, kvůli mně.“ usmál se na ni.
„Jiraiyo-dono, neměl jste mi teď dát lekci slušného chování místo toho, aby jste mě utěšoval?“ uchechtla se.

Bylo něco kolem osmé hodiny večer a Sakura stále nenašla Sasukeho. Brouzdala se tichými, poničenými uličkami Listové. Bylo jí do breku, ale brečet nechtěla. Teda né až tak doslova. Nevěděla, co má dělat. Stále musela myslet na jedinou věc. Na věc, na ktrou myslí už pár dní. Nechtěla tomu uvěřit, nechtěla si to připustit. Zastavila se a pohlédla na hvězdy, které se každou minutou více a více rozzařovaly. Vzpomněla si, že odpoledne poprosila Ino, jestli by se nepostarala o malého. Ale na to teď nemyslela, nýbrž na Sasukeho.

„Cŕn, cŕn.“
„To už je zase ráno?“ spýtal sa sám seba ospalo. „Dnes je tréning,“ spomenul si a usmial sa, „Toto ráno začína dobre.“
„Shikamaru, raňajky!“ počul krik zdola.
„Presná ako hodinky,“ povedal si pre seba, „Už idem!“ zakričal naspäť.
„Pripravila som tvoje obľúbené jedlo, Tempura,“ poznamenala pri podávaní raňajok, „Do teba to dnes ide,“ usmiala sa keď videla ako hltá jeden kúsok za druhým, ani nečakal kým to vychladne. Len čo dojedol vstal, obul sa a podišiel k dverám.

„ Jsem ten, co znal Saki!“ odpověděl Naruto hrdým hasem.
„ Tu tvoji samolibost sundám z tvářičky!“ pravil nenávistným hlasem Jun a vytáhl kunai. Ale nepopošel směrem k Narutovi. Jako by očekával, že Naruto má udělat první krok.
„ Nori-sensei, máte tady ty svitky?“ zeptal se Naruto a pootočil hlavu na svého učitele.