Dobrodružství

Pomalu přicházela k vědomí, cítila ohromnou bolest v hrudníku a hlava jí nehorázně třeštila. Vůbec nechápala kde je, ani proč tam je a hlavně proč jí to tak bolí. Proč jí tolik bolí břicho a má pocit, že se jí rozskočí hlava. Pomalu otevřela oči, ale viděla jenom šmouhy. Šmouhy okolo pohybující se. Pomalu nic neslyšela. Byla jakoby omámená, protože žádný z jejích smyslů nebyl v pořádku. Její oči už začali pomalu přicházet k sobě a ona se začala rozhlížet kolem.

„Počkej, už nemůžu.“ Zastavil se jeden z únosců cestou lesem.
„Nechápu jak to že už nemůžeš, toho spratka nesu já.“ Zavrtěl hlavou ten druhý.
„Ten spratek tě slyší!!!!“ Zaječel, přes rameno visící Atarashi.
„Nemůžeme zastavit, co když nás někdo chytí?!“ Začal namítat druhý.
„Ale, prosím tě, kdo by nás chytal? Z tý holky je škvarek, a než jí najdou budeme pryč.“ Zašklebil se první.
„Asi máš pravdu.“ Usmál se druhý a sednul se na jeden z pařezů.
„Niki.“ Začali se chlapečkovi spouštět slzy.
„Umlč ho!“

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

„Neji! Jak se daří?“ Kráčela vesnicí a hned na rozcestí potkala známou tvář.
„Jde to, zrovna jsem se vrátil z mise. Být Jounin není nic lehkého.“ Sjel černookou pronikavým pohledem. „Ale jak to tak pozoruju, ani ANBU nemají na růžích ustláno.“
Přikývla. „Doléhají sem zprávy, že na hranicích země jsou nepokoje. Musíme tam neustále hlídkovat.“
Neji přišel až k ní. „Jsem utahaný a hladový. Dořešíme to u oběda.“

Tři lidé se skláněli nad jedním ze zbytků napadeného těla.
„Co si o tom myslíš?“ podíval se s údivem ve tváři Šestý na Sakuru a následně na Kibu.
„To snad nemohl být ani člověk,“ zakroutila žena hlavou.
„Dokážeš z toho něco zjistit?“ podíval se Naruto prosebně na Inuzuku.
„Nevím, bude to obtížné, chodilo kolem toho mnoho lidí,“ zakoulel očima.
„Vůbec nechápu, jak může někdo něco takového udělat,“ pohlédla růžovláska na kus chybějícího masa na krku oběti.

Jako blesk se Sasuke mihl směrem ke třem ninjům. Objevil se před Obitem a chytil ho pod krkem.
„Ty, ty za to všechno můžeš!” křičel na něj.
Kakashiho ruka dopadla na Sasukeho zápěstí a pomalu ji tlačila dolů.
„On za to nemůže, byl pod vlivem genjutsu. Madara ho ovládal a využíval a přitom si sám dřepěl v bezpečí.” uklidňoval ho Kakashi.
Sasuke zmateně těkal pohledem mezi Kakashim a Obitem. Nakonec postavil Obita na zem a odcházel směrem k Narutovu tělu.
„Vezmi ho dovnitř.” promluvil Shikamaru a zašel do budovy Hokage.

Dni nám ubehli ako nič. O pár dní sme už kráčali po tej stráženej a tajomnej cestičke k veľkému panstvu Akatsuki. Podmienka? Opička musela mať zviazané oči. Len čo mne to dalo, aby som mohol tam a späť chodiť s rozviazanými očami. Veriť práve mne, že akonáhle sa nezbavím Itachiho, nebonznem, kde sa nachádzajú...
Nebonznem. Pretože nech sú kto sú, ja bonzák nie som. Keď už niečo sľúbim, tak to dodržím.
A práve preto, som nikdy, nesľúbil, že sa vrátim späť do Konohy.
„Sasuke – sama? Kam to ideme?“
Zastavil som Tobiho nájazd na mňa.

Ak človek niečo hľadá, tak má väčšiu šancu, že to nájde, akoby mal čakať, kým mu to padne samo do náručia.
Niekedy i veci, ktoré sú hľadané, nám sami pomôžu k svojmu nájdeniu. Ale občas, akoby sa sami skrývali.
Ale odhodlanie...?

Svit Slunce 05

Naruto seděl v restauraci a nimral se v jídle. Přemýšlel nad tím incidentem v lázních.
„Mám tušení kdo to křičel, ale kdo mě miluje? Že by? Ne nemám šanci,“ zadumal se Naruto, „je prostě jenom nervózní, mám v sobě démona, ani se nedivím.

„Čau Naruto-kun,“ řekl Hinata, „můžeme si přisednout?“
„Proč ne,“ zamumlal.
„Sedíš tu jak hromádka neštěstí,“ řekla dívka a začala se smát a sedla si vedle nich.
„A kdo jsi vlastně ty?“ obořil se na ni Naruto.

Kapitola 2. Slzy a krvavá přísaha

O 300 let později.

Kus od hranic se zemí Vody stála menší obranná vesnice.
Z komínů domů v ní se linuly dýmy a obyvatele se v klidu procházeli po hlavní ulici a zastavovali se u různých obchodů nebo restaurací.
Les, kus od ní, lehce šuměl a stromy v něm se mírně nakláněli pod závany větru.
Byl klidný tichý večer…ne však na dlouho.
Najednou se hora, tyčící se do výše kus od lesa začala třást a na jejích svazích se začali objevovat praskliny.
Široké okolí zachvátilo zemětřesení.

Příslušník anbu nasadil opravdu slušný tempo a do tří dnů byl v konoze, v kanceláři hokage a vysvětloval co že se to v písečný vlastně stalo.
„To už jsi zpět?? Kde máš zajatce a zbytek týmu?“ Udivil se hokage, když se shinobi zjevil ve dveřích jeho kanceláře.
„A..ano pane, vši…všichni jsou mrtví.“ Vykoktal ze sebe s obavami o svoje zdraví a šéfovu reakci.
„Povídej.“ Řekla Danzo zaujatě a podepřel si rukama hlavu o stůl.
„No…při odchodu z vesnice se chtěl Uzumaki naposledy rozloučit s kazekagem.“ Ozvalo se zpoza masky.

„POPLACH. POPLACH. POPLACH…“ neslo se celým táborem. Všichni se na sebe podívali a okamžitě vyběhli ven, aby zjistili, co se děje. V tom spěchu se zapomnělo i na Sakumův výslech. Poté, co se Sakuma dostal ven, mohl vidět následek toho ohromujícího výbuchu. Velká část tábora byla v plamenech. Sakumovi bylo jasné, že to byla práce Sakiky nebo Ichiga. Rozhodl se proto nepozorovaně vzdálit směrem k jejich shromaždišti. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a Sakumo mohl pokračovat prázdnou částí tábora, všichni byli u požáru a snažili se jej uhasit.

Kapitola 1.

Krutá,nemilosrdná …

Přehodila přes sebe černý plášť a vyšla ze svého pokoje. Byl čas snídaně…
„Musíš bejt vždycky tak nechutnej?!“ obořila se žena s modrými vlasy na muže se žraločím obličejem sedící po její levici.
„Co je?!Mám hlad … navíc, oči jsou nejlepší!Nechceš taky Konan?“ podstrčil jí pod nos oko srnky napíchnuté na vidličce.
„Fuj!“otočila hlavu na druhou stranu.

Seděla na své posteli a hleděla do jeho hnědých očí, ty své měla mírně přivřené a proti sobě sedící děcko propichovala svým krutým pohledem. Dostala totiž úkol. Moc důležitý úkol. Zjistit velice důležitou informaci…

Hanabi se ocitla v domě Hyuuga.
Neji seděl naproti ní u nízkého stolu a cosi vyprávěl.
„Je všude takové zvláštní ticho, když tu není.“ Podařilo se ji zachytit.
Kde se tu vzala?
Pohlédla na své ruce – tak mladé a nezjizvené... Její postava se celkově zdála více dětská: Malá prsa, hubené nohy a ruce... a to fialové kimono, co měla na sobě, nosila naposledy, když ji bylo čtrnáct!
„Posloucháš mě vůbec?“ Promluvil Neji.

„Naruto, připraven?” otočil se Shikamaru na Jinchuurikiho.
„Hai!” odpověděl mu.
„Co chceš dělat, Shikamaru?” ptala se Sakura.
Neji si odfrkl: „Není to jasný?”
„Hodlám provést znovu Kakashiho plán, ale tentokrát ho trochu pozměníme.” zakřenil se Shika.
„Po..počkej. Nechceš se snad obětovat jako Kakashi?” zastavila se Sakura.
Ostatní členové její ANBU jednotky pokračovali v cestě.
„Ne, my se totiž obětujeme všichni.” zakřenil se znovu Shikamaru.
Zastavili na jedné z větví a Shikamaru započal s vysvětlováním svého plánu.

Od doby, co vyšli na misi, všichni mlčeli a Kakashi se vyhýbal Anko. I ona se chovala podobně, ignorovala jeho přítomnost a vecpala se do čela průvodu.
„Stát!“ křikla a všichni s úlekem zastavili krok.
„Dáme si na pět minut odpočinek.“ Oznámila a posadila se na pařez, který tam byl jen tak náhodou. xD
Ostatní se usadili do trávy a vybalili svačinku. Kakashi se držel opodál, aby nemusel s tou …. tamtou konverzovat. Ale dřív nebo později s ní stejně bude muset promluvit. Už se přeci omluvil, tak proč se na něho stále zlobí?

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

„No to je super. Proč sem se jen hlásil…“ Stěžoval si unaveně Shikamaru.
„To máš jedno, stejně by si sem musel.“ Mávla rukou Sakura.
„Najdeme Sasukeho…najdeme…najdeme….dattebayo!“ Prozpěvoval si mezitím Naruto.
„Potřebovali by jsme nějakého…ehm…čmuchala.“ Zastavil je Lee a ukázal na cestu zahalenou kapkami krve.
„Hm? Půjdeme prostě po ní a zjistíme, kdo tu krev udělal, ne?“ Nehledal v tom problémy Naruto.
„Naruto, ty seš fakt pako! Co když tam je třeba Sasuke?“ Křikla Sakura.

Vír a květ třešně 013

Kolem půlnoci se konečně dostali do vesnice. Byl to namáhavý pochod, střídat se v nošení Naruta a Sasukeho.
Shizune už postávala u brány a čekala na ně.
„Tak zpráva dorazila koukám,“ řekl Kakashi, „musíme rychle do nemocnice.“
„Pojďme Tsunade-sama nás tam již očekává,“ řekla rychle Shizune a rozběhla se směrem k nemocnici.
Tenten otevřela dveře a vběhli dovnitř.
„Pokoj 112,“ řekla sestra jakmile je spatřila.

Tsunade postávala u okna a hleděla na nebe a přemýšlela nad Hinatou.
[i]