Dobrodružství

8.kapitola
Když se Yuki s řinčením budíku probudil tak zamířil rovnou do koupelny, kde si dal Studenou sprchu, aby se trochu probral. Potom se oblékl a udělal si svůj cool účes. Pak zamířil do kuchyně.

„Dobré ráno Yuki,“ pozdravila žena stojící u dřezu svého syna a podala mu snídani.
„Dobré ráno mami, neviděla jsi někde otce?,“ zeptal se Yuki a přitom si cpal snídani do pusy.
„Ano je venku, trénuje tam s tvým bratrem,“ a dál pokračovala v umývání nádobí.
„Děkuji, už musím jít,“ a vyběhl z kuchyně.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 27 - 28

Noc jsem strávila ve vyhloubené jámě, pod hustými keři. Nebylo to nic příjemného, ale jako provizorní úkryt vystačil. Musela jsem mít na paměti, že už po mně možná jdou. A že od této chvíle se musím vzdát odpočinku.

No, jsem tu s novou sériovkou .
Píšu to jakoby o sobě, budou se v textu mísit i mé myšlenky apod.
Předem se omlouvám za tu délku, je to už můj styl psaní - zdlouhavé, ale další kapitoly už budou kratší
Přeji hezké čtení

„Kage Bushin no jutsu!“ Vykřiknu a kolem mne se objeví 3 klony. Jeden je sice trochu průhledný, ale zlepšuji se.
„Mňauu, už ti to celkem jde,“ poznamená svou řečí moje opodál ležící kočičí kamarádka Niki. Kočka, která při mně stojí už od mých prvních narozenin.

Netrvalo dlouho a do půl třetí přešli hranice. Poté se drželi už jen hlavní cesty, která je zavedla až k obrovskému stavení. Byli u cíle…………………………. .

6. Starý meč; "DO BOJE!!!"

Naskytl se jim pohled na bíle natřenou budovu a ohromné prostranství kolem. Krásně opečované stavení už na pohled. Vydali se směrem k němu. Došli ke dveřím a zaklepali.

Vír a květ třešně 05

„Tak jak jsi vedli?“ zeptala se Tsunade.
„Prošlo 24 týmu,“ odpověděla Kurenai, „jen Naruto byl problém, už od začátku jsem cítila, že u něj je něco špatně, pokusili jsme se toho démona zadržet, ale bylo to nad naše síly a hlavně by se mohlo přerušit celé genjutsu.“
„Použil velice zajímavý způsob,“ odpověděla.
„Ne, nebyl to on, ale to všechno ten démon,“ řekla Kurenai, „Naruto vůbec nevěděl, že je chycen v genjutsu.“

I můj odpor povolí. Vím, že ten, jenž stvořil mé prokletí na mě čeká.
A jako v tranzu, jako zaslepená se vydám pryč...
Pryč od Akatsuki...
Pryč od Konohy...
Pryč od Nejiho...
Pryč od Kakshiho...
Pryč ode všech mě milých...
Pryč... a za někým, kdo mi zničil život...
...za někým, kdo mě ale přesto dokázal ovládnout...
...udělat ze mě loutku...
...mířím k Orochimarovi...

Už jsem skoro tam, když si uvědomím co to vlastně dělám.
Ale což, pomyslím si, aspoň ho KONEČNĚ zabiju.

V noci opustil tým 1 vesnici a vydal se směrem k lesu.
„A co budeme vlastně hledat?“ zeptala se Katara.
„Všechno divný.“ Řekl Jaden.
„Nemohl by jste být trochu konkrétnější??“ řekla netrpělivě Katara na Jadenovu odpověď.
„Nemohl, protože sám nevím, co máme čekat. Prostě, kdyby jste zahlédli nebo zaslechli něco podezřelého, dejte vědět.“ Řekl Jaden a rozhlédl se po tmavém okolí.
„Daisaku a já můžeme použít svoje Kekkei Genkai na prozkoumání okolí, takže se rozdělíme, abychom mohli pokrýt větší území.

Hatake Immary 07 ...

Dnes je hrozný deň!

Mladé dievča sa nespokojne pomrvilo medzi prikrývkami. Cez otvorené okno sa do izby niesol štebot vtákov a detský smiech. Postupne ako sa prebúdzala vybavovali sa jej spomienky zo včera. Ako obabrala brata a rozhovor so Sakurou.
Urobila som správne ak som jej to povedala? Nespravila som chybu? Prečo nad tým teraz premýšľam?! Teraz je to aj tak už jedno!
Vyhrabala sa spod prikrývok. Bosými nôžkami precupitala do kúpeľne. Niečo jej nesedelo.
Ale čo?

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 25 - 27

Čekání v místnosti s jedním stolem a dvěma židlemi se zdá být nekonečné. Nemám se ani o co opřít, abych mohla začít nabírat síly. A dost mne sužuje nervozita. Jestliže první zkouška byla tak těžká, pak nechci ani pomyslet na obtížnost té druhé.

Konečne sa dokázali stratiť všetkým prenásledovateľom. Prišiel zaslúžený odpočinok.
Chvíľu posedieť v zelenej tráve pri zurčiacom potôčiku.
TO JE TAK FÁJN...
Ľahol si s malým úsmevom do trávy Sasuke.
Soru a Ashiori riešia ich bývalú parťáčku a on si tu ležká v trávičke, v kľude a pokoji. Takto sa už dlho necítil. V teple na slniečku. Hľadel do modrého nebíčka, kým mu ten pohľad nezastala jej bledá tvár.
Zamračil sa na ňu, akoby bola z iného sveta.

„Po dlouhé době mise … nemůžu se dočkat. Chybělo mi to,“ řekla ještě než otevřeli dveře do pracovny Páté…………

5. Nová mise;Vzpomínky se vracejí!

Chytila za kliku a spolu s těma dvěma vešla dovnitř. Všichni už tu čekali jen na ně.
„Jste tu všichni ?“ přejela je Hokage očima a oni přikývli.

"Hinato, jsem tady. Zachráním tě!" Zakřičel Gaara. Viděla jeho tvář. Viděla ji po tak dlouhé době! Viděla, i když věděla, že už nikdy neuvidí....

Ve světle měsíce, nepravidelně pronikajícím skrze děravou střechou, se mihl stín. Byl to stín ženy, která se právě probrala ze sladkého sna. Byl to lehký pohyb, plný elánu a znovu nabyté síly. "Gaaro..." Špitla dívka do naprostého ticha. Navzdory tomu, jak byl sen krásný, to byl ale stále jen sen. Ne, její muž nepřijde. A i kdyby přišel, neuvidí ho. Proč? Protože se snažila chránit své dítě. Mateřský instinkt ji připravil o oči, svobodu, rodinu a možná i rozum.

Byl další letní den v Konoze. Přestože bylo skvělé počasí, v Konoze panovala tísnivá atmosféra. Mezi lidmi se dalo zaslyšet, že byl vyhlášen tichý poplach. Občas byli vidět jednotky ANBU, jak pobíhají kolem. Dvakrát byly slyšet výbuchy směrem od Jižní brány. Dále se zaslechlo, že do boje se zapojila samotná Haruno Sakura, druhý rádce Hokage-sama.
Zaslechl to dokonce i Ten nejosamělejší človíček z vesnice. Ulicí se poflakoval malý kluk, dospělému člověku, by byl sotva po pás. Z obličeje mu stékali slzy a dopadali na zem.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 24 - 25

Tým složený z Niki, Anshina a Rawi, si to skákal po větvích lesa, přímo směrem vesnice Rotesa. Niki byla celou cestu užvaněná. Nutno podotknout že ani jeden z těch dvou neřek Rawě o Nikině stavu, a tak si chudák dívka myslela že se Niki zbláznila. Anshin byl taky trochu na pochybách, ale dělal jako že Niki věří.
„Jak je to ještě daleko?“ Zeptala se Niki, při skákání, a nepozorností málem narazila do jedné z větve.
„Asi den cesty, pokud v noci zastavíme.“ Usmál se Anshin na Niki a pomyslel si. „Něco se opravdu nikdy nezmění.“

"Trysky na dvojtoudvacítku!" Řekl Naruto a Bílej zapískal.
"Neměla být ta planeta na kterou přistaneme jiná, tahle je zelená a jsou na ní bažiny..." Prohlásil nevěřícně Naruto a prohlídl si na monitoru planetu.
"A v encyklopedii stojí, "zelená hnusná planeta je Dabogah...."" Citoval a Bílej zapískal. "Dobře, doplníme palivo, podívame se do kina a letíme do toho oblačného města..."
"Hele támhle je runwaj!" Vykřikl Naruto a přistál v bažinách. "Ne, jsou to bažiny..."

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - anime Naruto - díl - 21 - 24

Svůj typický černý šátek jsem si uvázala kolem pasu a čelenku na hlavě pořádně upravila. Dnes to tedy vypukne. Musím být silná, nesmím zklamat ty, kteří do mne vkládají veškeré naděje.
Davy lidí proudí do akademie. Zakryla jsem tvář vějířem a neohroženě vešla do dveří. „Hej! Tam nesmíš!“ Dva výrostci mi zahradili cestu. Vytáhla jsem přihlášku. „Dobře,“ řekl jeden z nich. „Jdi s ní.“ Za rohem se student přeměnil do své pravé podoby.

„Dai! Dai!!“ Niekto kričal a mykal ňou.
Kto? Kto ma volá? Mne sa chce ešte spať... Dai sa ohnala rukou, akoby striasala otravnú muchu.
Znovu ňou niekto pomykal. „Dai! Preber sa!“
„Ale mami, veď sú prázdniny, škola nie je,“ zamrmlala. A vtedy začula smiech.
„Ehm, Dai? Ale ty nie si doma.“ Ozval sa niekto.
„He?“ Rýchlo sa posadila a dezorientovane sa obzerala okolo seba. „Shizune! Temari! Akemo! Yuuto! Čo sa deje?“
„No to by sme aj my radi vedeli,“ sarkasticky sa ozval Yuuto.

Za chvíli se už tým Delta hnal dál lesem do Země Deště.
„Za chvíli překročíme hranice!“ podíval se přes rameno Jaden na Nami s Hirem.
Když by jsme to tu stihli vyřídit rychle, tak by jsme se ještě možná stihli přidat k Narutovi a Sakuře na jejich misi s tím špehem.... Ale možná to ani nebude nutné.... Sasuke!!
Přemýšlel Jaden a zamračil se.
Najednou sebou trhl a rychle se odrazil od větve, na kterou právě doskočil, do zadu.

"Kdybych byla klon," pokusím se o žert,
"Tak bych nejspíš požadovala pusu na dobrou noc."
Jaké je však moje překvapení, když to Kakashi nepochopí jako žert, nýbrž...
"jak si přeješ..."
a opravdu mě políbí.
"A teď už spi..."
A pak opustí místnost...

Probudím se a chvíli mi trvá, než mi dojde, kde jsem.
Potichu, potichoučku vstanu, vlezu do sprchy, umyju se, obleču a když už stojím u dveří, že odejdu, zaslechnu kroky.
Aktivuju Midorigan. Nikde nic nevidím...
Pomyslím si, že už mi asi hrabe a vyjdu ven na ulici. A v tom se to stane...