Dobrodružství

Ahoj tak a už nám tu začíná tímto prvním dílem druhá série Nevědomosti Doufám, že budete mít alespň trošku radost, a že se vám to bude i líbit.

Tichá hrozba - 5.díl
Vím, že je to narychlo, ale já pak nemám čas, takže jsem sebou hodila, ikdyž nemám moc inspirace =D.

Tákže tento díl píše moje kámoška Zuzanka alias Hinata - sempai (dost známá autorka povídek na Konoze) a já se jdu vrhnout na další díl =).
Snad se vám tento díl bude líbit, protože mě se líbí moc .

"Umm! Už by jsem tam měli být!"pomyslela jsem si. Po očku jsem se otočila na Sousukeho. Povzdechla jsem si.

"Proč zrovna já?!"pomyslela jsem si utrápeně.

"Nad čím přemýšlíš?"ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou až jsem málem vrazila do kmenu stromu.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 52

Seděla na židli s hlavou sklopenou. „Moc se omlouvám, Hokage-sama.“
Vůdce Konohy kouřil z dýmky a propaloval děvče pohledem. „Nevím, co na to mám říct! Pokusila ses v aréně někoho zabít, napadla jsi členy ANBU a utekla z nemocnice. Vysvětli mi to.“
Lianna ještě chvíli mlčela. „Ničeho nelituji, Hokage-sama. V té aréně byl Orochimaru, přeměněný, ale ty oči nelhaly. Chtěla jsem se pomstít za to, co mi udělal. On… mě zničil, už to nejsem já.“

Název 01

Byl zamračený den a skoro celý den pršelo. Naruto ráno šel na ramen a déšť ho uvěznil v Ichiraku Ramen.
Házel do sebe už osmý ramen a stále neměl dost.
„Ten první ramen byl dobrý, ale ten druhý byl lepší. Ten třetí nic moc, možná to bylo tím, že jsem si spálil pusu. Ale ten čtvrtý, ten byl. Zase ten pátý, to bylo lahodné a ty nudle.“
A takhle stále přemýšlel a uvažoval, který ramen byl úplně nejlepší.
Když v tom vpadla nějaká osoba na Ichiraku.
Naruto se otočil. Osoba měla na sobě plášť a byla menšího vzrůstu.

Místnost, v níž bzučí Aleyino PC

Velice milá dívenka, která už stihla během dne splnit všechny své povinnosti, usedla k večeru ke své oblíbené zábavě… internetu. Už naskakuje první okénko. Zběžně prohlédla pár stránek a pak zamířila na místo, které jí vždy dokáže zvednout náladu – na Konohu.cz. Po prohlédnutí oblíbených odkazů se její pohled zastavil na obrovském tlačítku, velice příhodně černě orámovaném a zářícím slovy: Zde neklikejte!

Ták další dílek rozhodla sem se, že budu psát dál, ale ještě pořád jsem se do toho nevžila .... psaní mě baví, a chtěla bych se jednou psát spisovatelko nač mohu zapomenout .... ale psaní je skvělá věc a pak když si čtete krásné komentáře, těší to ještě víc ....

Cesta do Písečné s pár malými přestávkami uběhla rychle a ke všemu štěstí nenarazili na žádného nepřítele. Zanedlouho už procházeli ulicemi z písku. Zastavili před budovou, která výrazně převyšovala ty ostatní.

10.Kapitola
„Kdo to byl?,“ při tom se mu začal chvět hlas. Mika ho potom pevně chytla za ruce a odpověděla mu: „Ona se jmenuje Hinata Hyuuga,“ a Yuki se na ní podíval vystrašeným pohledem a ještě pevněji jí stiskl ruce.
„Bude v pořádku?,“ zeptal se ještě s chvěním Yuki.
„Bude, Sakura se o ní postarala,“ a uviděla jak odlehčující výraz Yukiho na tváři.
„Kdo to je?,“ optala se ho zvídavě Mika.
„No vlastně je to moje sestřenka přes koleno. Asi bych ti to měl povědět celé“

Vír a květ třešně 10

Žabka přihopsala k Sakuře a zmizela. Na zemi jen ležel kus papíru.
Sakura ho rychle zvedla a rozložila ho.

„Sakuro, povedlo se mi ho kontaktovat. Zastaví to démona, který je do mě zapečetěn. Věřím, že to vyjde a nehledej mě a zůstaň v bezpečí vesnice. Za dva týdny se vrátím. Miluji tě.“

Sakura ho přečetla Saiovi, krom posledních pár slov.
„Tak co teď budeme dělat?“ zeptal se Sai.
„Já nevím,“ odpověděla rozčarovaně.
„Budeme ho hledat nebo mu budeme věřit?“ zeptal se.

Yamatovi se asi za čtyři hodiny povedlo dobelhat vesnicí, až do budovy hokage. Obyvatelé Konohy na něho hleděli plni strachu. Schody nahoru, mu díky zraněné levé noze dali nejvíce zabrat. Bolest překonával jen těžko. Pod masku mu nebylo vidět, ale skrýval za ní bolestivý výraz a do krve rozedřený obličej. Přišlo mu zvláštní, že cestou po chodbě budovy, po které se ploužil deset minut, na nikoho nenarazil. Z posledních sil rozrazil dveře do kanceláře hokage. „Naruto…uprchl!“ Vykoktal z posledních sil a upadl na zem.

„Dobře vy dva.“ Pochválil je Kiba.
„To je 1\4, co teď.“ Zeptal se Anshin.
„Teď jdem dovnitř, budou rozptýlení, to je naše šance!“ Řekl Kiba a vletěl do tunelu, rychlostí splašeného psa.

Mikon mezi tím ještě stále běžela svůj osudový sprint. Myslela na to, co jí čeká. Co se asi stane až jí otec uvidí. A bude jí vůbec věřit? Celá udejchaná, zpocená a zmožená stále běžela bez jediný zastávky. Od cíle už jí dělili asi už “jen“ dva kilometry.

Když už byla po jídle i Sakura s Doragonem, mohlo se vyrazit. Všichni si sbalili své věci a vydali se na cestu. Vešli do temného lesa s holými depresivními stromy. Všichni se otřásli hrůzou. Uvnitř nic jiného nerostlo.
Žádná houba a ani jediná rostlinka by se tam nenašla. Brouci tu zřejmě taky nežili a zvířata jakbysmet. Proto se všichni náhle cítili úplně osamocení. Sakura se přimáčkla k Doragonovi a Nabikaseru ke Ketsueki. Sasuke a Naruto na sebe vrhali zvláštní a trochu vyděšené pohledy. Kakashi si musel vystačit sám se sebou:

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 39 - 51

Z chodby se ozvaly duté rány. „Takže už to začalo,“ poznamenal jeden z jejích průvodců. Lianna náhle klesla na kolena, cítila už zas na krku tlak. „V pořádku?“
„Nic mi není.“ Zvedla se a následovala Elitní, kteří si to namířili rovnou do arény.
Z ní právě někdo odcházel. Byl to Kakashi a za ním kráčel Sasuke a držel si rameno. „Co? Jak to?“ „Lianno?“ Vykřikli současně. Jen stála a rozpačitě se usmívala.

Hlavou mi probíhají otázky a ze všech stran se na mě šklebí ten "nemrtvý" kterého jsem potkala před několika hodinami.
Kdo to byl?!
Proč nemůže zemřít?
O čem to proboha mluvil?
A proč, když je to Akatsuki neběžel za mnou?

Ráno mě probudí paprsek slunečního světla.
Někdo otevřel dveře!
Že by to byl...?!
Ležím bez hnutí a předstírám spánek.
Něco mě klepne po hlavě.
Než upadnu do bezvědomí, uvědomím si že se dotyčný pojistil.

Celé tělo bolí. Pomalu otevřel oči. Poznal Konohu. Budovy kolem byly spálené, z některých se ještě kouřilo. Pohledem sklouzl na svoje triko. Bylo surově roztrženo. A pod ním byl nějaký znak.
„Co se stalo?“ ptal se sebe a pohled mu padl na ležící tělo. V tom mu v hlavě zableskl oheň a modré světlo. Znovu pohlédl na ninju. Byl celý zahalen v černém, včetně prázdného pouzdra na katanu. Pár sekund na něj koukal, pak se rozhodl, že se na něj doma podívá. Dřepl si vedle něj zkusil ho zvednout, byl však příliš těžký.

Vír a květ třešně 09

Naruto celou dobu utíkal, popohnán démoní silou a nutkáním ochránit Sakuru.
„Jsem moc nebezpečný, nemůžu dopustit, abych ji zranil,“ přemítal, „jednou jsem se dokázal ovládnout, ale co když mě příště přemůže?“
Věděl, že ho budou hledat. Musel se skrýt.
Našel menší jeskyni uprostřed lesa. U vchodu nakladl pasti, aby mohl včas utéct.
Sednul si na zem a vytáhl papír a tužku.
„Musím napsat Sakuře, ať se o mě nebojí,“ napadlo ho.
Po chvilce dopsal a vstal.

Brána Konohy se jako každý den otvírala na zápraží lesa a města. Většinu času, co zde byla, se kolem hemžilo hodně obyčejných a hlavně dospělých lidí. Někteří vstupovali do města, jiní (většinou Jounini) z něj vycházeli ven. Tento každodenní zmatek pozorovala skupinka lidí, která se skládala ze tří geninů. Ano, je to tady. První společný den týmu deset. Žáci již stojí na smluveném místě a trpělivě čekají na příchod svého senseie. Divné na tom je, že každý si dělá co chce.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30 - 35

U Lianny se střídaly stavy plného vědomí a fyzické svěžesti s intervaly zoufalství, ba šílenství, a strašlivé slabosti. Pečeť zběsile pulsovala a černooké děvče už vážně nevědělo, co si počít. „Teď se můžu prohlásit za pravého Shinobiho. Jediným dotekem dovedu zabít nepřítele, jaká to ironie.“ Světlých chvilek bylo však čím dál méně. Znovu a znovu se nořila do temnot a zase vracela k vědomí. Nakonec se na jednom místě v lese zhroutila a zůstala ležet.

„PROČ? Proč jen jednou nemůže udělat to co má?“ udeřila Tsunade pěstí do stolu. „Tahle jeho hloupost může mít nedozírné následky.“
Sakura, Kakashi, Yamato a Shizune stáli před Tsunade upírajíc na ní své zraky.
„Kakashi, sežeňte Gaie a Nejiho. Spolu vytvoříte první pátrací skupinu, která půjde po Peinovi.“ začala Tusnade rozdávat rozkazy.

Info: Tato povídka vznikla na přání Aley. Je to vlastně takový experiment... několik postav z mangy pronikne do našeho světa a několik obyvatel Konohy.cz naopak k nim.
V hlavních rolích: Alea, Mirindaa-chan, Rika, Minata, T.a.r.a.n.e.e, sorafay, Characterless, Lilithka, Lenura, Ketsueki_Gaara, Styron Leonyda a Johnny-Wolf
Tak nezbývá než popřát... dobrou zábavu

Povídka je spoluautorská, protože bez zásadních informací hlavních aktérů bych byla v... pytli

Povídka

Domov Leonydy Styron, místnost přezdívaná „dětský pokoj“