Dobrodružství
,,…Chrápeš víc než brácha…“
29. kapitola: Druhý kotník
,,Cože?“ zeptal se rozespale Sasuke.
,,Chrápeš víc, než brácha!“ zopakovala Hedanna.
,,Ty se se mnou bavíš?“ podivil se sasuke.
,,A co jako mám dělat?“ utrhla se Hedanna. ,,Kdybys tak slyšel, co si povídají, pochopil bys…“
,,A dá se to nějak zařídit?“ zeptal se.
,,Tak maximálně, že bys odezíral, jinak nevím,“ odpověděla.
,,Zezadu…“ zamručel.
,,Však právě!“ zamračila se.
,,Nechceš mi to říct?“ zeptal se Sasuke.
„Nemáš něco k pití?“ Vyflusla si Mikon a už do sebe lila Nikin čaj. Ta na ní jen uboze koukala, jak v ní mizí celý 0,5l icetea, který ještě ani neochutnala.
„Ou.“ Pomyslel si Anshin.
Niki se otočila za sebe, tam kam poslala svůj rasengan a s úsměvem řekla.
„Anshine, že bys toho tolik nezdemoloval katonem.“
„Radši to zkoušet nebudu.“ Odpověděl a začal se rozhlížet kolem dokola. Tentokrát někam zmizela Mikon.
„Kde je Mikon?“ Divil se. Niki se šťastným výrazem ukázala na křoví, ve kterém se něco hýbalo.
„Ale Naruto! Jen kvůli tvému hloupému snu se tu budeme zdržovat? Jdu se zeptat Kakashiho.“ Odpověděla Sakura a odešla.
Za chvíli se vrátila s odpovědí: „Sensei je pro, aby jsme vyrazili ihned, takže šup! Oblíct a jdeme!“ Naruto na ni vrhl poslední prosebný pohled, ale dívka se jen otočila a odešla.
Kiba se probudil. Už nepršelo. Seděl ve vlhké trávě a na rukou i na nohou cítil pouta, která se mu nemilosrdně zařezávala do masa. Chtěl zaklít, ale ústa mu ucpával dobře utažený roubík. Koutkem oka viděl, jak opodál leží podobně důkladným způsobem svázaný Akamaru.
„Psi patří na řetěz,“ ozval se zvonivý, ale silný dívčí hlas někde za ním. Když ho uslyšel, měl pocit, jako by v tom hlase bylo něco jako tvrdost kovu, nebezpečí a ostrost jako ostří kunaie. „To vás ve škole neučili, chlapečku?“
„Aaaaaaaaaa! Pomoz mi!“ Kvílel Doragon, marně se pokoušejíc plavat. „Něco mě drží!“ pokračoval. Naruto jen stál a zíral s otevřenou pusou. „Pom-!“ Doragonův hlas zanikl v hlubinách moře.
„Co to bylo?“ vydal ze sebe vyděšený Naruto zdráhavě. Náhle uslyšel praskání. Bylo to za ním! Otočil se a spatřil pukající vejce.
Zděšením vykřikl, když se z otvoru ve vejci začala soukat malá slizká zelená nožička. Vejce se rozpůlilo a na svět vykoukl malý dráček. Zakašlal a z tlamičky mu vyšel maličký plamínek. Naruta něco napadlo.
No a máme tu další moje hrozný dílo 
7. díl Nezdařené pronásledování zrádce
Sakura zrovna vycházela docela dost vyčerpaná z nemocničního sálu, když potkala po cestě svůj tým.
„Aáá Sakuro. No už jsme mysleli, že tě nezastihneme než odejdeme. Chceme se s tebou ještě rozloučit, teda hlavně Naruto na tom trval,“ řekl Kakakshi a jen protočil oči sjíždějící po Narutovi.
„Ale Kakashi Sensei. To jste moc milí,“ odpověděla jim, a vřele se na ně usmála.
„Tak a máme tu šťastnou 13ku. Nvm co bych měl asi tak říct a tak budu zticha 
, dnes tu sebou mam …. Shizune.
„Ahojky.“
„Shizune, na každého mam nějakou otázku, i na tebe sem si jednu připravil.“
„Ježiši, no tak se ptej.“
„Kolik sake vypije Tsunade denně?“
„Ah…No přirovnala bych to asi k běžné spotřebě škodovky na 150Km.
„Eh… Dobře, no tak teď mam brouka v hlavě ,tak k příběhu 
Část devátá - Tady
Část desátá - Bráška
Naruto se podíval vzhůru a uviděl ho. Postavu, otočenou zády, se sklopenou hlavou … Sasuke Uchiha. Jeho nejlepší přítel. Jeho největší protivník … A teď … Teď ho chce zabít? Doopravdy?
Narutovi se v hlavě honilo mnoho vzpomínek, ale všechny zatlačoval. Nechtěl si to připomínat. To, že on vždycky všem dá tolik šance a ta se mu potom vrátí i s nožem do zad … Ne, teď už ne.
Před hradbami Skryté písečné stály dvě postavy v černých pláštích s červenými mraky.
„Už mě to čekání rozčiluje!“ zavrčel ten shrbený, s černým šátkem přes ústa.
„Klid Sasori! Dej mu čas. Jestli to zvládne, tak se stane členem. Byl si cestou sem nějaký jistý…doufám, že se nepřecenil.“ Řekl ten druhý a vyšší, klidným hlasem.
„To si nemyslím. Deidara není tak slabý, ale trvá mu to…To mě opravdu rozčiluje!“ řekl Sasori.
Za chvilku přeletěla přes hradby Písečné úplně bílá a podivná sova.
Poté, co Gaara pustil Lin domů, aby si mohla zabalit, a poslal vzkaz do Narovic rodiny, sám se dal do balení nezbytných věcí. Netušil, jak dlouho bude cesta trvat. Možná ji najdou za pár dní, možná to potrvá měsíce. Měl by se také asi zeptat Naruta. Jako Hokage jistě ví, kde se schovává.
Naruto pobíhal před jeskyní jako splašená ovečka v ohradě. Ostnatá koule ho doháněla čím dál víc. Naruto běžel ke skále a pak použil výměnné jutsu. Leželo tam teď místo něj poleno.
Ježka to očividně zmátlo a narazil do skály. Spadl na zem, ale nic se nestalo. Za chvíli se rozpůlil a vykutálelo se z něj vejce.
6.Kapitola
Yuki věděl, že ji musí zachránit a tak se rychle pustil do práce. Vzal si ten papír co mu Sakura řekla, aby se podle něho řídil a míchal všechny byliny dohromady. Jak to s ní vypadá. Musím spěchat. Nesmí umřít.NESMÍ. Říkal si v duchu Yuki a pracoval na protijedu.
Mezi tím na operačním sále
„Rychle přineste vodu a kapačky,“ řekla Sakura a poslouchala Miky srdce a měřila její tep.
„Teď mi ji všichni podržte a podejte mi tu vodu,“ všichni rychle udělali co řekla.
...akonáhle sa človek narodí, je začlenený, niekam patrí, niečo znamená, je mu pripisovaná postava druhých ľudí. Vytvoriť si vlastnú podstatu a život, je takmer nemožné...
Akoby to nebolo jedno, čo robí, stále je silnejší než on. Hádam bude navždy silnejší než on! Itachi a ten jeho prekliaty sharingan! Celý Itachi je prekliaty! Do čerta s ním!
No nevím co psát Prostě tady je pro vás 6. a dofám že se vám trochu bude líbit
6. díl Prosba o pomoc z Písečné
S touto myšlenkou opatrně vyšla z jezera, a oblékla se. Už se chtěla odebrat zpátky k ostatním, ale přímo před ní vyšel z houští listnatého křoví Sai.
„Sai! Co tu děláš??“ zeptala se ho Sakura. Bylo poznat, že je tak trochu nesvá.
Sai si toho všiml, a proto se jí podezíravě zeptal: „Stalo se snad něco??“
Jsou tajemné... jsou sexy a každá z nich touží po trvalém pobytu v posteli nějakého člena Akatsuki... To je organizace A-Hunters!
„Snowfox-sama, proč ještě nevyrážíme?“
„No jo, pořád. Vždyť už se budu převlíkat. Musela jsem jen něco dořešit, hmph.“
„Můžu vědět co, Snowfox-sama?“
„Soro!“
„No jo, no jo…“ zažbrblala si dívka. Měla na mikádo ostříhané fialové vlasy a milé šedé oči. Její útlá postava a malá výška vytvářeli dojem křehkosti.
Bylo ticho. Pomalinku se začínalo stmívat. Saina právě dopověděla legendu, která se váže ke všem střepům a pověděla jim, kde se nachází první střep. Tedy střep Vody.
„Tak já půjdu domů. Dobrou noc. Uvidíme se zítra.“ Pověděla Saina klukům a odešla.
Ve zlatavé záři zapadajícího slunce vypadala jako víla. Inari se podíval na Naruta a Sasukeho.
„Kde chcete přespat?“
„No.. To my nevíme.“ pověděl Naruto.
„Tak tě vítám v pořadí u 12 dílu , do starých kolejí se nevrátím úplně hold mě zase něco napadlo. Co napadlo, prostě jsem línej popisovat 1. chudinskou zkoušku 
. Hostem mi je dnes …. Anko!“
„Nazdar šmejdi! Tak to tady rozjedeme ne? Na co čekáte!“
„Na tebe.“
„To není možný, já jsem tu včas! Jdou ti blbě hodinky.“
„Já nemam hodinky, tady se začíná kdy já řeknu.“
„Tos měl říct dřív, tak řekni.“
„Už sem řek takže k příběhu.“
Probudila jsem se buď pozdě večer, nebo brzo ráno… ani nevím. Po tak vyčerpávajícím zážitku mi to bylo i jedno. Otázka byla, kde se nacházím. Bylo jasné, že venku ne. Vzpomínám si matně na nějakého muže, co mě zachránil. Jenže to byl přece sen, ne? Zvedala jsem se pomalu z postele a ucítila příjemnou vůni. Po čichu jsem došla až ke stolu, kde ležel bochník chleba a teplý čaj. Neřešila jsem, kde se tu vzal a hladově jsem po něm skočila.
Z jídla mě ovšem vyrušilo otevírání dveří. Chtěla jsem se ukrýt, ale…
„Dobře!“ rozhodl Naruto. „Aspoň si trochu užijeme!“ „Jak chceš, ale budeš litovat!“ informoval ho rudovlasý člověk. „Pojď ale ven, je tu hrozná tma.“ Oba tedy vyšli z jeskyně a až teď , v přímém slunečním světle Naruto spatřil jeho tvář.
Byl to ještě kluk. Mohlo mu být tak patnáct. Ale kuráže měl dost, protože na Naruta ihned zaútočil. Sáhl si do kapsy a vytáhl shurikeny. Hodil je po něm strašlivou rychlostí, ale Naruto hbitě uskočil. „Braň se!“ vykřikl Neznámý. „Budu, až mi řekneš, kdo jsi!“ odvětil .
U Naruta a Shii
V tom ale něco zašustilo v nedalekém křoví. Oba se postavili do obrané pozice a čekali, co se bude dít. Po chvíli ze křoví vylezl... „ Malý králíček??“ řekli oba dost podiveně. Pak se však začal smát, ale něco se stalo. Tentokrát to však znělo jako výbuch. A no, byla to malá exploze. Okamžitě se otočili k místu, odkud slyšeli výbuch. Nečekali už ani minutu a vydali se tam. Než však stačili někam doběhnout, někdo je zastavil. Spíše něco je zastavilo. Byl to velký, dlouhý meč. Oba hned poznali jeho majitele.
