Dobrodružství
„Mno, možná jste si někteří všimli ale dnes máme pátek 13. 
proč by to měl být ale den jen plný potíží? Přestože dnešní díl tak taky začíná, konec je myslím celkem přízniví…eh…no…teda pro Konyho.. Dnes tu je semnou….Kabuto !“
„Zdravím!“
„Eh…na co máš ten skalpel?“
„Jakej?“
„Ten co ti čumí z kapsy!“
„Jo tenhle, to mám na svačinu.“ Řezník vyndal z druhý kapsy klobásu a začal se cpát.
„Aha, tak k dílu.“
„A co jako budeme dělat?“ Podivil se Kony když se konečně zvedl ze země v parku.
Pozn.: V minulém díle bylo zmíněno že Maturo si jde pro ruku - mojí chybou jsem to napsal špatně a původně tam měla být noha.Díky za pochopení
Písek však protivníka dostal hned do bezpečné vzdálenosti....
ŤUK ŤUK ! Ozvalo se ode dveří a Ruida to probralo z přemýšlení.
"Dále!" Řekl a podíval se na dveře. Stály tam *tramtaradá* Rin,Kobia Ashima. Ruido se trochu lekl.
---
V písečné to žilo. Ulice byly plné různých lidí. Všude se to hýbalo, nikdo nikde nestál a tak říkíci by se to dalo nazvat chaosem.
Je to moje první povídka tak že se neděste. Jinak tady máte krátký úvod na povídku i s 1 dílem. Je to na pár NaruSaku. Přeji pěkné čtení, vaše majinka- chan.
1. hrdiny které známe se dali dohromady
2. Kiba s Hinátou, Tenten a Neji,ino a shino,temari a shikamaru a Tsunade a Jiraya
3. naruto a sakura jsou sami.
4. Naruto pořád trénuje aby mohl přivéct sasukeho zpět.Pořád mislí na Sakuru
Když už pomalu ale jistě mizel otok na Narutově levé tváři a on se konečně přestal tvářit ublíženě, zeptala se ho Sakura:
„Naruto, kam to vlastně jdeme? Neříkal jsi před chvílí, že půjdeme hned teď za mistrem Tsunade?“
„Nejdřív jdeme pro Saie,“ odpověděl klidně a přirozeně Naruto.
Sakura se na něj zkoumavě zahleděla. Naruto vycítil její myšlenky, ale nedal na sobě vůbec nic znát. Šel dál, a jako by nic odpověděl jednoduše na její nevyřčenou otázku:
Nano vs. Rogen ; Unáhlené chování Gaary ...
„Sundej si tu kapucu … já už jsem tě viděl.“ Pravil tajemným, ale přesto chladnokrevným hlasem.
/Je to tu … přesně to, co jsem nechtěla./ pomyslela si Nano a naštvaně odhodila plášť.
Zjevila se její přenádherně tvarovaná postava v bojovném elegantním a přesto drsném oblečením.
Bolo obyčajné letné poobedie. Vietor si pohrával s Kibovými hnedými vlasmi. Spokojne ležal na lúke, kde nechal Akamara neviazane pohybovať. V poslednej dobe na toto miesto chodieval často – upokojovalo ho. Z jeho myšlienok ho však vytrhol jeho zvierací priateľ, ktorý naznačoval oslintaným polenom, ktoré na Kibu zhodil, že sa chce hrať.
,,Teraz nie, Akamaru!“ zavrčal nevrlo Kiba. Akamaru –pretože Kibove občasné nálady dobre poznal- sa stiahol na obranu a smutne zakňučal.
„Tak to by bylo, přítelíčku,“ ozval se za Kibou hluboký hlas. „Teďka žádný prudký pohyby, jestli nechceš, aby ti tohle vylezlo břichem ven.“ Kiba se nehýbal, jen sledoval, jak světlovlasý ninja s ulehčením schovává poslední sadu jehlic, popochází vpřed a zvedá Akamarua ze země.
„Kde jsou tvoji kamarádi?“ zeptal se hlas zezadu.
„Nevím,“ odpověděl Kiba po pravdě a přitom přemýšlel o tom, jak se mohl dostat do takhle nešťastné situace dvakrát v tak krátké době. Ucítil, jak mu kovová čepel tlačí na záda.
Doufám, že nevadí že jsem dám hned dva naráz .... no ni .... tak tenhle jsem pro změnu psala zase já
"To je neuvěřitelný!" zašeptala jsem a rozhlížela jsem se kolem sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Moje největší představy se naplnili! Ocitla jsem se ve světě, který mě vždycky tolik fascinoval. Někteří lidi od nás ze třídy tvrdili, že je to blbost, ale mě to stále připadalo užasné.
Jaden se zamračil a vyrovnal krok s Kakashim.
„Sensei…. Už o nás vědí!“ řekl Jaden.
„Jak to víš?“ Podíval se na něj Kakashi.
„Cítím za námi nějakou rostlinu s lidskou hlavou a tělem uvnitř. To je divné ne?“ řekl Jaden.
Kakashi se zamračil.
„To není dobře!“
Jaden sebou trhl a zatvářil se trochu zaskočeně.
„Co je?!“ podíval se na něj Kakashi.
„Někdo je před námi….“ Řekl Jaden.
„Můžeš říct, kdo?“ Zeptal se ho Kakashi.
POKRAČOVÁNÍ JE TU !!! Akatsuki na scéně už podruhé !!! | 13.Díl |
Zaujali své pozice a vyčkávali.
Viděli přibližující se postavy v černých pláštích s červenými obláčky. Uviděli šest postav. Než se nadáli, ozval se obrovský výbuch. Hlavní brána byla zasažena. Překročili stráže a v mžiku se ocitli na kraji vesnice. Boj začal ……………………………………………… .
Ninjové z vesnice bojují jako o život. Je jim jedno, že je masakrují. Svojí
No a je tu ten dnešní vám slíbený díleček No, tak snad se vám bude líbit
10. díl Nepoctivý souboj
Sasuke se na ni díval doslova výsměšným pohledem a jen řekl: „Snad na mně nechceš použit holou sílu. To bych se moc nepobavil, když by to bylo tak rychle u konce.“
[i] „Tak a máme tu 16ku . Doufám že se bude líbit. Dnes je tu semnou aktér dnešního dílu…Konohamaru.“
„Čus!“
„Kony, co si myslíš o Moegi?“
„No…je to kamarádka.“
„A líbí se ti?“
„Proč?“
„Uvidíš takže k dílu 
“
„Hokage-sama, hokage-sama!“ Přilítla Ino k Sakuře do kanceláře s hrozným řeve. Hold to vypadá že jí Shizune pořádně zaučila 
Když Gaara konečně přestal, dal jí pusu do vlasů a ještě víc ji k sobě přivinul.
32. kapitola: Džungarák versus plyšák
,,…Ukážeš mi toho křečka?“ zeptala se Temari. Shikamaru na ni trochu nechápavě pohlédl a namítl:
,,Jen křečka?“
,,…To byla sranda…“ pousmála se Temari.
,,Jediný, v co teď doufám je, že tě neslyšela Hedanna, ale pochybuju,“ zamumlal Shikamaru.
,,Tak ať, ona není žádná slepice!“ hájila Temari.
,,OK, to musím uznat,“ přiznal Shikamaru. ,,Takže… Potom u mě.“
,,Já taky ne,“ přisvědčil Naruto.
31. kapitola: Že by zase někdy lyžák?
,,Sakuro, nechceš přijít?“ zeptal se Gaara, když odcházeli od Naruta. Samozřejmě myslel menší pronajatý byt. Po dobu přítomnosti v Konoze si on i jeho sourozenci museli najít nějaké bydlení (každý svoje).
Sakura se na něj překvapeně podívala, ale pak řekla: ,,dobře, jsem zvědavá…“
Pak se všichni rozešli.
30. kapitola: Ještě umět chodit
Hinata opravdu byla za pár minut zpátky, jen si nesla tašku s tím nejnutnějším. Nebyla si totiž jistá, jak dlouho tu bude.
,,Nedivili se vaši, kam že jdeš?“ zeptal se Naruto.
,,Neji slíbil, že jim to vysvětlí,“ odpověděla.
,,A co tu budeme dělat?“ pokračoval a výjimečně nemyslel na sázku.
,,Tak já bych tu měla být proto, že bys s tím neměl hýbat,“ řekla.
,,To znamená…?“ zeptal se Naruto.
,,Vaření, uklízení… společnost…“ vypočítávala Hinata na prstech.
Krok číslo 2: Zabijte mu nejlepšího kandidáta na nový tělo a zároveň nejlepšího exota a to pomocí kekkei genkai, kterou sám Oroxicht stvořil!
Loudám se ulicemi Konohy a přemýšlím. Ještě nikdy jsem neměla v hlavě takový zmatek. Jsem šťastná, protože už je ze mě ninja, ale naopak nešťastná, když pomyslím na pitomej klon, na Itachiho smrt, na Nejiho...
Najednou do někoho vrazím.
"Promiňte," omlouvám se když v tom pohlédnu do známého obličeje...
"Neko...?"
Tahle je trechu delší... A je tam hodně vzpomínek
Hisunaki-kapitola 7
Naruto ležel na louce a pozoroval západ slunce…rudou oblohu, již pomalu zaplavovala noční temnota… Ptáci utichali, přilétali na stromy a zdálo se, jako by i oni mlčky pozorovali tenhle rituál slunce, jenž provádí, dokud kraj neobestře hustá a neproniknutelná tma…
Žena seděla vedle něj. Její modré oči hleděly kamsi do dálky, avšak do větší, než jenom na slunce…
„Dále.“ Ozvala se odpověď na její ťukání, a tak tedy vešla. Šéf už na ní čekal.
„Jsi připravená na misi?“ pozoroval jí pozorně stařík sedící za stolem, jako by zvažoval zda je na misi dost vhodná.
„Jsem sensei.“ odpověděla tak dvacetiletá dívka, celá v černém jen okolo krku měla modrý batikovaný šátek s podivným vzorem.
„Dobrá, tohle předáš Hokagemu Skryté Listové vesnice. Pouze jemu, nikomu jinému a nikdo u toho nesmí být, je to víc než přísně tajné.“ uděloval poslední instrukce.
Vítr ševelil v korunách, ohýbal stébla trávy, setřásal kapky z větví. Kiba napínal zrak do houštin. V lese pod stromy bylo šero, panovalo ticho až na šelestění listů a tiché ťapkání kapek dopadajících na podmáčenou zem, do kaluží vytvořených deštěm. Nikde nebylo ani stopy po pohybu čehokoli, přesto Itachi, ten mladý muž se zvláštníma očima, držel ruku napnutou a ukazovákem varovně mířil na místo, kde se podle něj někdo cizí skrýval. Nepřítel?
