Dobrodružství
Nakonec jsem se dopracoval k napsání dalšího dílu.(a že mi to zase trvalo) Tentokrát je tady zase delší souboj.
Kiba se probral. Ležel v nějaké posteli a kolem cítil směs krve, potu a dezinfekce. Za chvíli od probuzení si uvědomil mírnou bolest břicha a taky ho trochu bolela hlava, ale nic co by nemohl snést. Pak otevřel oči, zamrkal a jeho svět se roztříštil na malé kousky. Nic neviděl. Hlavou mu proletělo velké množství myšlenek „co..co jen budu dělat?“ začal být zoufalí. Znovu zamrkal, ale zase bez účinku.
Závěrečná 24ka. Je bez hosta ale i tak si myslím že je dost dlouhá 
. Psal sem jí 2 dny (3. už sem jí jen upravoval 
) takže jí berte jako takovej malej speciálek vždyť je to přece završení série . Tak k dílu. 
„Co to je?“ Podivila se a zastavila na nejbližší větvi , aby se mohla pokochat krásou jednoho z Kyuubiho ocasů, blížícího se ke Konoze. Ani si toho nevšimla. Byla obklopena asi 5ti ninji ze zvučné. Za chvíli se vzpamatovala. Dřív než se stihla pořádně rozkoukat už na její tělo mířili ze všech stran kunaie .
Takže máte tu další díl. Už 21. takže si ho s chutí užjite !!! Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit věrní čtenáři !
Konec týdne přišel a sním i spousty dalšího ……. Den, kdy měla říct pravdu Narutovi a den další mise …. Mise, pro ní dost těžkou ….. a to hlavně psychicky …………………………. .
Gaara stál bez hnutí vedle Shikamara a pozoroval ji v akci. Ta nenápadná dívka... Jak, jak může mít vlastnosti Hyuugů? Bylo ji teprve jedenáct let, bez Deimara by to nejspíš nezvládala tak snadno, ale jak ho dokázala jedinou větou přinutit ke spolupráci? Byla mu již od začátku protivná a teď ji jako pejsek poslušně držel svým stínem každého nepřítele, aby mu mohla zastavit chakrový oběh jediným dotekem dlaně.
Cestou nikdo z nich nepromluvil. Každý byl ponořen do svých vzpomínek, i když většina z nich byla upřena na Naruta. Cestovali až do noci, kdy se konečně utábořili. Rozdělali oheň a rozdělili si hlídku. První měla hlídat Hinata. Když Sakura s Ino odešli do stanu, sedla si k ohni. Delší dobu se nic nedělo, až asi po hodině v keři něco zašustilo. Hinata se postavila do bojového postoje a čekala. Náhle ji někdo chytil zezadu, a chtěl ji odtáhnout pryč, ale Hinata ho kopla do slabiny a odmrštila se dva metry od něj.
„I štěstí je součástí výhry. Jsi tu ale pro to, abych ti představila tvého senseie. I když ti ho asi moc představovat nemusím…. Aaa právě přišel.“ usmála se Tsunade.
Ve dveřích stál Ibiki.
´Jen to ne, zase ten týpek Ibiki, to je snad noční můra. Já chtěla toho Kakashiho! Takhle budu mít každej den psycho.´
„Eh… Dobrý den sensei.“ pozdravila Uraa a snažila se tvářit neutrálně, což ale při pohledu na Ibikiho zlověstný úsměv moc dobře nešlo.
Neji, Ino…začíná boj
Neji a Ino postupovali rychle. Byli oba vytrvalí. Ino věděla, jak se asi chudák Neji cítí, a tak se snažila nezdržovat.
ukradený Byakugan
„Je to vaše první mise s ní, dejte na ni pozor.“ Zaslechne rozhovor Takeshi.
odpuštění
…jsou si tak podobní…
Když konečně došli před akademii, vzpomněl si ještě jednou na ráno. Jak ho potkal, a jak se s nim domluvil, že se tu odpoledne sejdou. Měl z toho, co se právě chystal udělat, celkem nejistej pocit. Ale nemoh o tom déle přemejšlet. Už přichází…
„Nazdárek, Iruko sensei.“ Pozdravil Naruto. Byl jako vždycky veselej a plnej energie.
„Já to teda platit nebudu, to tys nás sem dotáh,“ argumentovala Tamika ve sporu s Konohamarem o to, kdo z nich zaplatí Narutovo jídlo, protože ten se záhadně a samozřejmě bez zaplacení vytratil po své osmé misce ramenu.
„No tak Tamiko, to ty ses s nim tak nádherně bavila celej večer,“ podotkl mile s lišácky se na ní usmál. Dívka jen na prázdno otevírala pusu a tvářila se přinejmenším překvapeně.
"Ten déšť.." řekl tiše.
---
"Naruto..to snad ne..."Řekla potichu a smutně Sakura.
"Musíme doufat.. že to není pravda..."Uklidňoval jí Sasuke.
"Kdo říkal abys uklidňoval! Jdi zametat!" Zařvala Sakura a jednu Sasukemu vlepila.
---
Kouř se pomalu rozplýval. Všichni koukaly na věc co se v kouři zjevila.
"Pane, božě!" Vykřikl Pakkun a schoval se Kenjimu pod nohy.
"A kruci.." Řekl Kenji a chtěl se taky za něčím schovat.
Pár stovek lidí stálo u mramorového hrobu, zdobeného zlatými rytinami, zobrazující znak Konohy. Na náhrobku bylo zřetelně, velkými písmeny, napsáno: UZUMAKI NARUTO. Hrob byl přesycen změtí kytic, květin a věnců a mnozí tam teprve ty své dávaly.
Když vše ustanulo, slovo si vzal hnědovlasý muž s červenými obrácenými trojúhelníky na tvářích a kočičíma očima.
Tai nevěřícně civěl na blonďatého muže, co stál před nimi.
„…Vyrostl jsi…Taii.“ Usmál se na něj muž.
„Ta-tati?!“ dostal ze sebe Tai.
Jaden se na něj usmál…stejně mile jako na té fotce.
Tai se zvedl a chvíli ho strnule pozoroval. Nemohl tomu uvěřit.
Jeho otec, po kterém tak toužil, aby se vrátil…se vážně vrátil!!!
„Tati!!!“ zařval hořkosladce Tai a rozeběhl se k Jadenovy. Doběhl k němu a pevně ho objal.
Jaden ho stiskl a prohrábl mu vlasy.
Tak tohle je můj syn…? Usmál se radostně Jaden.
Unaveně se svezla do postele a v tu ránu jí zmohl spánek………………………………….
Slunce ozařovalo celou Konohu. Paprsky se leskly v oknech domů a dopadali i do nejtemnějších koutů ulic. Na ulici a v obchodech bylo rušno. Lidé nakupovali jídlo, občerstvovali se, mířili do práce, na akademii, k budově hokage nebo se jen tak poflakovali. Oteplovalo se a jedinou záchranou byli stíny a příjemně chladící vánek, který sem tam omýval jejich tváře.
,,Tak on použil Fuuton: Rasen Shuriken, i přes můj výslovný zákaz,“ pomyslela si Tsunade, zatímco se snažila utišit plačící Hinatu.
,,Hinato, vím, jak je to těžké. Taky jsem v životě ztratila milovanou osobu, ale časem jsem se s tím vyrovnala a to ty musíš taky.
Nesmíš se tím dokonce života užírat. Nějakou dobu to potrvá, ale časem se s tím smíříš,“ říkala jí Tsunade.
Sakura právě měla misi zadržet jakéhosi chlápka, který krade peníze a šperky. Utíkala lesem, když v tom odněkud uslyšela křik. Řekla si, že to prozkoumá a vydala se podle hlasu. Po chvilce utíkání před sebou uviděla louku, na které byly dvě postavy. Jedna ležela a druhá se nad tou ležící skláněla a plakala. Sakura přišla blíž a uviděla něco, na co už nikdy ve svém životě nezapoměla.
Naruto ležící na zemi, s propíchnutou hrudí po kataně a Hinata sklánějící se nad ním a srdceryvně plačící.
Dnes tu mám pro vás to co jsem vám už včera slibovala A k tomu všemu vám i ráda říkám, že tento díl je o něco delší, tak snad budete dostatečně spokojení. I když asi až se dostanete na konec dnešního dílu, tak tentokrát mně asi opravdu zabijete. Ano.....opravdu sem nenapravitelná, a asi mně nedokážete změnit, či přemluvit abych na vás byla hodnější, a neukončovala své díly pro vás tak traumatizujícími závěry. A tak se vám za to omlouvám, ale hrozně se mi líbí něco napínavýho trhnout v tom nej
„Co si to řekl ??!?!?“ zavrčela a postavila se do bojové pozice.
„Že si hlupačka !!!!“ aktivoval Byakugan.
„Idio*e nafoukanej!!!“ chopila se shurikenů a kunaiů………………………………………………
„Naposledy … ti říkám … nech mě být!“ v Nano vřela krev.
„Nebo co? Hlupačko,“ zachechtal se Neji.
Tak tohle byla poslední kapka. Hodila po něm všechno, co měla v ruce. Kunaie a shurikeny letěli obrovskou rychlostí na svůj cíl.
„Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví)!“ odrazil její útok a sám udeřil.
Tak a 23 je na světě . Snad splní očekávání které do něj někteří vkládáte. Je to předposlední díl 
tak si ho užijte .
Dnes je tu mým hostem …. Maito Gai .
„Nazdárek lidi.“
„Ahoj Gai, dám ti stejnou otázku jako včera Leeovi. Jak to jde?“
„Eh…no…jde to.“ Palce nahoru, lesk zubů.
„Aha, dobře tak k dílu.
„Proč mě nezabiješ?“ Vyflusnul z posledního.
„Nemám to za potřebí!“
Chouji přišel za ní a podíval se na protivníka. Bylo rozhodnuto.
