Dobrodružství

Uraa spadla do trávy, bolest v noze byla nesnesitelná a ona se na svou levou nohu bála podívat, protože si uvědomovala, že právě přišla o nohu. Když shinobi zmizeli, přiběhla k Uraa, ležící v bolestech na zemi, Kaede.

nedivila bych se že po tomhle díle by ste to přestali číst

„Neeeeeeeeeeeee Orochimaru prosím ne udělám cokoliv jen ho nech žít, udělám cokoliv, vem si místo něho mě, Orochimaru prosím nesmí mi umřít“ brečela Ino a Orochimaru se jen lehce pousmál a řekl „Cokoliv??? Hmmm to začíná být zajímavý, ale nevím co bych tak po tobě mohl chtít tedy kromě toho že si nesmírně sexy tak nemáš nic pro mě zajímavého tak vážně nevím co bych po tobě chtěl, tak vážně promiň ale“ a nedořekl větu protože mu vybuchl kus jazyku.

„Proč mě zase otravuješ?!“
„Jde o Devítiocasého, jdeme si pro něj tak jestli se k nám chceš přidat-“
„Nemám zájem. A teď vypadni, mám důležitější věci na práci.“

Konohagakure no Sato:

Tak nakonec sem ho napsal dřív než jsem čekal. Tenhle díl sem slíbil hlavně Reazon za výpomoc, doufám že jí nezklame .Chtěl sem říct ještě něco ale nevím co no neva já si vzpomenu .

Nechtěl se za tou holkou honit po celé Konoze. Byla jako koloušek a on ji nechtěl vyděsit. Šel pomalu za ní, nenuceně. Potichu.

"Kazekage-sama?" Zastavila. Stála k němu zády a přesto věděla, že tam je. "P-proč mě sledujete?" Hlas se ji třásl. Zdálo se mu to, nebo plakala?

"Eee V...Viděl jsem tě odejít z náměstí a tak jsem si řekl že-" Výmluvy? Proč za ní vlastně doopravdy šel? Připadal si k smíchu. On to NEVĚDĚL!

já wím ale nemužu si pomoct musím si něčím vyčistit hlavu

Bylo už dost pozdě něco kolem půlnoci a v tu chvíli někdo začal vlézat do stanu a budit ninji.

Strašně moc se omluvám ale neměla sem čas ani chut za tu dobu co sem nepsala sem prožila až moc špatných věci a musela sem si nejdřív vyčistit hlavu a budu chápat že už to asi nikdo číst nebude ale kdyby se někdo našel byla bych ráda

„Shikamaru, Diedary ne kluci nesmíte mi tu umřít ani jeden, Sakuro!!!! Sakuro kde si potřebiju tě!!! Sakuro prosím rychle!!! Sakuro!!!“ječela totálně vystrašená Ino.
„Tady sem Ino někdo nám musí pomoct ven!!!“křičela z kamene Sakura.

Hiroki vyľakane pritisla ruku Dai na ústa a priložil prst k vlastným na znak toho, aby bola ticho. Tesne za ich chrbtom sa ozvalo zašuchotanie plášťov. Dievčatá sa naľakane obrátili a vytreštili oči.
„Ale, ale, koho to tu máme?“ Opýtal sa niekto posmešne. „Už som sa dávno nebavil, malé rozptýlenie neuškodí.“
„Nie sme tu pre zábavu, na to nezabudni,“ zahundral druhý hlas. „Máme robotu.“

,,Dárky? Co to může být?“ podivila se Ino s hamižným úšklebkem na tváři.
,,Na každého se dostane, tak tady prosím stůjte a nechte mě pracovat,“vysvětlil Naruto. Přistoupil k těm pěti, co si přivolal a složil pečeť boha smrti. Všech pět pocítilo zvláštní, nedefinovatelný pocit. Když to skončilo, tak se cítili jinak. Jako by skutečně žili. Nechápavě se podívali na Naruta. Ten jim jen řekl:
,,Teď zase žijete plnohodnotný život. Můžete si užívat i zemřít. Prostě jste opět ožili.“

// pro lepší zážitek z povídky musíte si absolutně živě představovat co se v povídce právě děje //
Hodiny tikaly, žáci psali písemky. Pár jich bylo již hotovo, ale sensei je poslal pryč aby nevyrušovaly.
Minuty utíkaly jedna za druhou, Naruto již málem usínal, ticho ve třídě přerušovalo pouze tikání hodin a sem tam někdo okousal tužku.
"Naruto-sensei !" Ozývalo se zpoza třídy a Naruto se hne dprobral.
"Co je Rintazi, jsi již hotov?" Zeptal se ho Naruto.
"Ano!" Odpověděl mladý bloňdatý kluk a donesl písemku na stůl.

Naruto a Sakuřina láska!
"Jmenuji se ... ... ... Sasuke Uchiha ... ... Jsem Arogantní ubožák ... Nevím jaké se ve slově py(i)kaču píše i/y.. Proto prosím můžete mi předpovědět budoucnost ...Váš drahý Naruto" psal Naruto na papír, Hinata se mu opřela o ramena a koukla na papír.
"Sasuke Uchiha?"Zeptal se ho. Naruto se pusmál.
"Víš chci zjístit jakou bude mít Sasuke budoucnost.."Odpověděl a ukázal na letáček vedle papíru. "Věštkyně - kvantita nad kvalitou !"
Hinata dlouze zapřemýšela.
"A proč tam máš napsané "Váš drahý Naruto..?""

„Cože?“ zaječel Naruto. „To máme ještě jít k Tsunade? Dyť to nestihnem!“
„Ty si strašnej…“ protočil Sasuke oči a odcházel k Tsunade. Naruto se rozeběhl za ním. Tsunade už je čekala. A s ní další osoby.
„Naruto, Sasuke. Konečně,“ přivítala je Tsunade.
„Pro další střepy s vámi pudou Kiba s Akamaru a Neji. Už jsem jim vše vysvětlila.“
Pro Naruta a Sasukeho nastal šok. Zmohli se jen na chabé přikývnutí.
Jako první se vzpamatoval Naruto: „Co? Ale to nejde, aby se teď k nám přidali!“

Naruto sledoval tohle radostné shledání. Začal znovu vnímat svoje protivníky. Démonům zazářili rohy a okolo nich se objevil bílí kouř. Když kouř zmizel, tak před nimi stáli čtyř, šesti, osmi, deseti, dvanácti, čtrnácti a šestnácti ocasatí démoni.
Naruto se podivil této změně a zavolal k sobě všechny svoje vojáky, Gamabunty i Kuubi. podíval se na ně a řekl jim: ,,Jediná možnost je, abyste se všichni spojili v jednoho. Jeden Kuubi a Gamabunta a jeden já z celé této armády.“
Armáda poslechla a každý si stoupl do své skupiny.

„Pozor!“ vykřikla a v rychlosti se přemístila za větev za své dva společníky, na které už letěly další dva Kunaie, kterým šanci se uhnout. Mohli jen vteřinu po vteřině sledovat jak se přibližují, teprve pár centimetrů před jejich obličejem uhnuly kunaie ze své dráhy. Oba se překvapeně podívali za sebe uviděli Uraa stojící na větvi.

Čas ubíhal… ani nevím jak dlouho ho uplynulo. Když tak člověk visí, asi ztrácí pojem o čase rychle. Ale bylo to dlouho… už mi skoro odumíraly ruce. Nebyla jsem zrovna v příjemné pozici, abych pravdu řekla. Cítila jsem vlhkost v ovzduší. Skála mě nepříjemně tlačila do zad. Ať už to proboha skončí…. Tohle je únavný…
Kromě těchto pocitů přibyl jeden zásadní… svoboda… žádný démon uvnitř mě už neexistoval. Ale otázkou bylo, zda-li to je dobře. Padla na mě nepříjemná váha viny, zodpovědnosti a pochybností.

Akatsuki jeli letadlem na dovolenou přes moře. Co se ale nestalo? Letadlo havarovalo, a členové Akatsuki museli doplavat na ostrov poblíž. Co se s nima nakonec stane? Přežijí to? Budou čelit divočině? To nikdo neví...
"Já asi umřu.." stěžoval si vzdychem Hidan a ovíval se papírem, co mu Konan půjčila.
"Jseš nesmrtelnej, idiote." houkl na něj z posledních sil Kisame a olízl si suché rty.
"Mám strašnou žízeň." řekla Konan a schovala se ještě víc pod zlomené křídlo letadla, aby byla ve stínu. Tam se opřela o Tobiho, který tam byl se všema ostatníma.

„Tak co to bude za misi?“ Vlítla Niki v čele týmu do kanceláře hokage.
„Jsem rád že jsi tak natěšená.“ Usmál se Naruto.
„Tak co to bude? Co? Co?“ Poskakovala Niki jako králík.
„Ve změnu jsem asi doufala marně.“ Pomyslela si Mikon.
„Stejná jako si jí pamatuji.“ Pomyslel si tentokrát Anshin.
„Od té doby co sem jí poprvé uviděl vyrostla, ale chová se pořád stejně.“ Praštil se Kashiho do čela.
„Jaký sensei, takový studen.“ Ušklíbla se Itai. „Oba baka.“

Neji s Tenten se po sobě podívali a než ji odnesli k nemocnici, byli si oba jistí, že by je Sakura nejspíš zabila, kdyby jí ji donesli.

35. kapitola: Já se zblázním!

Hedanna se znechuceně vláčela směrem ke svému bytu s malými batohy, které si na Sasukem vyhádala.
,,…Co máš nejradši k jídlu?“ položil snad tisící otázku.
,,Nejsem vybíravá…“ přiznala nepřítomně Hedanna.

,,To nemyslíš vážně?!“ uchechtl se Lee, ale přitom si myslel něco ve smyslu ,No, asi bych se nesázel…‘

34. kapitola: Do třetice všeho dobrého i zlého

Neji se pomalu coural za Tenten, která o něm neměla sebemenší tušení (samozřejmě, že to věděl).
Najednou do ní lehce zezadu drcl, až se lekla.
,,Tohle – mi – už – NIKDY – nedělej!!!!!“ zakřičela na něj.
,,T-Tak promiň,“ vyhrkl.

Takže je tady další díl, v tomto díle jsem použila zbytky Já slibuji a něco jsem napsala už jaka originál. Takže slibuju že další díl bude originální celý. Tak se pusťtě do čtení, příjemnou zábavu...

*****

Nová, skvělá, osvěžující vůně

„Ha, oni si snad myslí, že je nenajdeme, primitivové.“ začal se smát Kiba, ale všichni ostatní se dívali na černý papír s červeným mráčkem v rohu.
„Znamená to snad, že je tady opravdu nějaká past?“ zeptal se tupě Kakashi.