Dobrodružství

Byla noc a kolem ní jen tma. Nikdy se jí nebála a nehodlala s tím začínat. Vlastně nebála se skoro ničeho, nikoho. Neměla v povaze ustrašeně sedět v koutku a litovat sama sebe. Raději by přešla doprostřed místnosti a na celý svět zaječela, že nemá strach, aby všem ukázala, že nemají navrch. Jedna strana bedny se odklopila a dovnitř vnikl ledový vítr. Otřásla se chladem.

[font=Times New Roman][color=black][size=18]
[i]Ještě jedna zatáčka, a pak... Tady jsem ještě nikdy nebyl. Ať byla má mise jakkoliv těžká, jestli jsem se bál nebo si byl jistý, že to zvládnu... Nikdy jsem se nemusel vypravit tak daleko. Tak daleko od Konohy... Pod nohama vrže špinavý prach, studený vítr štípe v očích... Bolí to, ale Shinobi se přece nikdy nevzdává...

Všichni na něj vrhli pohled, že Kakashi sám spadl ze židle. Vyškrábal se zpět a vyvalil oči.
„Super málem mě zabila vlastní dcera o který jsem nevěděl.Dobře. Mohla by jsi mi teď říci jestli je to pravda s tou pomocí?“
„Myslíš to, když chce někdo pomoci strážci bránit draka?“
Kakashi kývne.
„Ano je. Podle pravidel strážců se to bere jako usnadňování, takže je to opravdu bohužel pravda.“
„Takže pokud si strážce musíš žít podle pravidel?“
„Ano.“
„A jsou ty pravidla stejně uhozená jako tamto.“

Tak a jde se na Orochimaru.
,,To je otrava", povzdechl si Naruto - začíná Shikamarovatět.
,,Tak jó, teď si dám pár extra porcí Ramenu a pak půjdu trénovat!", zařval, až se po něm lidi na ulici začali otáčet
O asi 140 misek Ramenu, jeden týden tréninku a jeden týden v nemocnici (přejedl se Ramenu a moc používal Sharingan) později...
,,Tak a jsem ready na Orochimaru", řekl a poplácal se po břiše ,,ale nejdřív si zajdu ještě na Ramen"
O dalších pár misek Ramenu později...
... se Naruto konečně vydává na cestu do zvučné.

Všichni kolem Naruta začali dělat pečetě. Všichni až na Sasukeho, ten se jen přitrouble usmíval. Všechna jejich silná jutsu se na blonďáka řítila.
„Měl jsem dojít až sem? Byl tohle můj osud? Osud, to vždycky říkal Neji, a teď…teď je mrtvje.“ Naruto se zadíval na Sasukeho, něco měl za lubem. Víc nestihl. Všechna jutsu se do něho zaryla.
„Snad měl dost času…“ Pomyslel si. Ozvala se ohromná rána. *pooof*
Na místě kde stál Naruto byl jen obrovský kráter.
„Kde je.“ Divil se Deidara.

Takže mý mílý čtenáři, jak jsem slíbila, mám tu pro vás poslední dílek a to opravdu velmi dlouhý . No myslím, že opravdu budete mít, co číst Jinak se všem moc omlouvám, ale mám starší notebook, a nějak mi na něm začíná odcházet displej, což má v poslední době za následky, že se nemohu dostat do souborů, a tak píši někdy s menším skluzem. Sama to nemám ráda, a vím že vám to možná ani nevadí, ale mně teda osobně ano. Tak se vám ještě jednou všem omlouvám, no ale to neznamená, že jsem se na psaní vykašlala. To ani náhodou !!

Opět po delší odmlce je tu záměna . Doufám že se bude líbit . Musim se přiznat že sem se taky drobet pousmál při psaní a to u mě zvykem nebývá:P. Tak si to užijte

Ráno se Naruto probudil a nevěřil svým očím. Nejenom že byla v lihu Tsunade, na tom by nebylo nic nenormálního, ale stihla ke dnu stáhnout i Sakuru. Růžovláska seděla vedle Tsunadina sudu a se svojí budoucí učitelkou si zpívala a popíjela saké.
„…Žízeň ajajajaj, mám žízeň ajajajajaj…“

„Tak, podle všeho dneska nastane soudný den je to tak ?“ Zasmál se Naruto.
„Proč si tak šťastný?! Podle všeho co jsem slyšel by ses teď měl klepat strachy... navíc, kvůli tobě jsme v ohrožení i my, s tebou jsou jenom problémy...“ Setřel ho Shikamaru ale toho si Naruto nevšímal, vážně byl trochu ve stresu z toho co se má přihodit. Kromě toho pořád si přemítal v hlavě na co že je ten záhadný přívěsek.
„No tak, myslím že by jsme měli vyrazit!“

„Říkal jsi masakr?“ Podivil se jeden z pětice.
„Jo říkal to!“ Napřáhla se Mikon se shurikenem v ruce a hodila. Medici utrnuli. Shuriken těsně minul jednoho z nih.
„Ha ha netrefila se!“ Smál se ten nejvíce vpravo a otočil se na kolegu po levé ruce. Jeho tvář potřísnili kapky krve z tepny, přetnuté shurikenem, který muži usekl hlavu.
„Říkal jsi něco??“ Zašklebila se Mikon.

„Můžeš s tou technikou přestat Jadene. Teď je potřebuju v klidu.“ Řekl Kakashi.
„Dobře.“ Kývl Jaden a ničivá tornáda, která dorážela a padala na bílého ptáka na nebi zmizela.

„Už to přestalo?“ zamyslel se Deidara a podíval se na Sakira.
Tohle ještě není všechno, co umíš…takže co chystáte…? Zamračil se Sakirou a podíval se na trojici, co je pronásledovala.

„Mangekyou Sharingan!!“ zvolal Kakashi a upřeně se zadíval na letícího ptáka nad nimi.
Nebe kolem ptáka se zavlnilo a jakoby zatočilo do spirály.

„Hej! Vstávej.“ Snažil se šedovlasý muž probudit spící dívku. Ta se po chvilce probrala. Odhrnula si tmavě hnědé vlasy z nazelenalé tváře a pomalu otevřela pronikavé kočičí oči. Rozhodně jí nebylo dobře.
„Je mi blbě.“ Řekla a pokusila se posadit, bolest a náhlá nevolnost jí v tom zabránila. „Kolik sem toho, proboha, vypila?“
„Řekl bych že nad svoje standarty. Počkej pomůžu ti.“ Opatrně postavil na Uraa na nohy Kakashi.
„Do koupelny, prosím.“ Řekla z posledních sil Uraa, „Budu zvracet.“

„To je ale otrava“
Shikamaru rázoval po zdejší společenské místnosti a strašně nadával.
„Nejprve Kiba a teď i Shino. Co se to sakra děje?“ stěžoval si pro sebe a pro všechny.
Shino totiž nepřišel na jejich strategickou poradu.
„Určitě měl důvod, proč jsem nedorazil“ uklidňovala brunátného Shikamara Hinata „Já ho znám on vždycky dodržoval všechna pravidla a příkazy“
„A teď jako udělal výjimku, nebo co?“ ironicky ji odpálkoval a kroužil dál po místnosti.

Hatake Immary 03 ...

Nový člen tímu sedem!

Kakashi konečne dorazil! Jediné oko, ktoré mu bolo vidno, mu zažiarilo šibalstvom.
„Prepáčte, akosi som sa stratil na ceste života.“
Ledva to dopovedal Sakura po ňom ihneď vyštartovala. „Už by ste si mohli vymyslieť niečo nové! S týmto ste už otravný!“
Kakashi odignoroval jej poznámku.
„Tak! Ste pripravení?“
„Na čo?“ Vyzvedal Naruto. Oči mu zažiarili nedočkavosťou.
„Piata má pre nás vraj prekvapenie.“

Naruto se na*raný vrátil do své budky, která i po těch 10ti dnech stále stála. Usadil se opět do rohu dřevěné chatrče a seděl tam 2 dny. V těch se snažil vzpomenout, co se stalo před tím, než usnul. Stále měl okno. Jediná vzpomínka, která se mu vracela, byla jak žádá Sakuru o ruku. Celý 2 dny probrečel. Musí něco udělat, musí zachránit tu dívku, musí se pro ní a pro blaho Konohy obětovat!

Tým Naruto (menší věc na kterou jsem byl upozorněn stále sem psal tým 13 ale teď už je to tým Naruto.) se vracel z další nudné mise. Jejich úkolem bylo doručit zásilku lékárniček joninům, hlídajícím hranice země ohňů. Niki již asi 4. lehkou misi za sebou nesla dost těžce.
„Myslela jsem že budeme dostávat těžší mise, když sme prošli tím pitomím testem.“ Vztekala se a hleděla ne lékárničku, kterou jim Sakura dala navíc.
„Buď v klidu, ono to přijde.“ Řekl Anshin a rozhlížel se po okolí. Ať kouknul kam chtěl, všude byl les.

Teda jestli sete neumřeli z posledních dílů tak tady je další

„Ino, Ino musíš od něho pryč, jestli neuhneš nepomůžu mu“ říkala Sakura která byla připravená na léčení.
„Ne neuhnu ti já to nezvládnu, nedokážu ho ztratit“říkala Ino která byla jako v tranzu.
„Ale Ino měla bys jí poslechnout přece jen ví co dělá“ řekl jí Pein a Ino jen odsekla „Tak ať to ví dál, netuší jaké to je“.

„Kde proboha jsou?!“
„Já nevim, ale jak znám Kakashiho počkáme pěkně dlouho...“ Procedil Naruto mezi zuby.
„Pokud se jedná o důležité věci vtípky musí stranou Naruto!“
„Kakashi?“ řekla Kushina a když viděla jeho výraz když se na ni podíval, omluvně se ušklíbla.
„Ku-Kushina?! To je... to je ... to je překvapení! Já jsem doufal že se vrátíte. Rád vás vidím.“
„Eh?! Kakashi ty jsi věděl kdo je moje matka a neřekl jsi mi to ????“ Okřikl Kakahisho blonďák.

Tady je další pokračování této povídky. Bohužel, pro některé zvás vám musím oznámit, že je to předposlední díl. No tak snad se vám bude líbit, a až zítra vydám poslední, tak doufám, že mi neukousnete hlavu
Hezky se bavte, a užijte si to. Snad jsem to napsala dostatečně výstižné, ale jen jednu věc musím dodt, a to že dnešní díl není moc dlohý, za to ten zítřejší bude mnóóhem delší

24. díl konečné rozhodnutí

Hatake Immary 02 ...

Cudzinka

Immary prebudila Sashi. Bola to sedem ročná sučka retrievera. Immary ju vychovávala od úplného šteniatka. Sashi bola pre Immary tou najlepšou priateľkou po celé tie roky.
Sučka olizovala Immary celú tvár. Dievča znechutene krčilo tvár. Snažila sa ju odtlačiť.
„Zmizni! Som unavená! Nechaj ma spať.“ Sučka nahlas zaštekala. Dievčaťu sa podarilo zaliezť pod prikrývku. Sashi však bola neodbytná. Zoskočila z postele, do papule chytila roh prikrývky a začala ťahať.

Druhý den čekali Tai, Daisaku a Katara na mostě přes menší řeku, tekoucí Konohou.
Za chvíli se objevil i Jaden, na kterého čekali.
„Nazdar studenti!“ zazubil se na ně.
„Nazdar!!! Když jsem odcházel, tak si řikal, že mě hned doženeš a je to půl hodiny!!!“ zařval na Jadena vyčítavě Tai.
„Sorry sorry… mamka chtěla ještě s něčim pomoct….“ Pousmál se roztržitě Jaden a podrbal se za hlavou.
„Chmpf!!“ odfrkl si dotčeně Tai a zatvářil se uraženě.
„Takže začneme s dnešním programem, ne?“ řekl Jaden.