Dobrodružství

Kankurou se na něj šokovaně podíval…
„CO-?!“
„Potkal jsem Sakuru…,“ přerušil ho Gaara.

Čtvrtý díl - Samozvaný lord

„Ah, Bože! Proč mám pořád tolik papírování?“ zabědovala jsem polohlasně a nechala ztěžklé čelo odevzdaně klesnout na běloskvoucí list papíru zneuctěný krkolomným vyjádřením týkající se dotace na příští rok.

Pokud jste nečetli Sedm Moří, tohle jsou celkem důležitá fakta, tak si to prosím přečtěte.

[hide=Přečíst!]

Byla poklidná noc v Zemi Mrazu. Hustě sněžilo, jak to bývá zvykem. Teh’ston ležel v temnotách a právě v těchto temnotách se většinou kují pikle. Bílý Šaman postával na střeše, no už nebyl tak bílý jako dřív. Svůj bílý plášť prohodil za černý.
„Vittoriàn-sama! Mám pro vás zlé zprávy.“ Šaman, i když teď už známe jeho jméno, byl osloven jedním z jeho podřízených.
„Poslouchám.“ Povolil Vittoriàn a podřízený se mohl rozmluvit.
„Ric’ai je mrtev. Padl rukou toho kluka z Uncie a Listových Ninjů. Co budeme dělat?“

Zavřely se dveře a Ayano, ne, už to není Ayano, ale Red. Red zmizela za dřevěnými dveřmi, lehla si do postele a zavřela oči, zarudlé oči, které každé ráno rudě zářily a večer zase byly modré, modré jako nebe při tom nejkrásnějším dni.

Opäť ráz sa vám musíme obe poďakovať za úžasné komentáre, povbudzovanie a hviezdičky Dávate nám chuť písať!

Videl som, ako sa na mňa pozrela a vyľakalo ju to. Zároveň som zbadal Kakashiho a to, ako sa mu vyjasnilo, keď si uvedomil, čo je zač. Nebolo by dobré keby sa ostatní dozvedeli, že Itami je nukeninka.

[color=red]„Kakashi, musím s tebou hovoriť," ani som mu nedal čas reagovať, už som sa staval od stola a pokynul som mu hlavou, aby ma nasledoval. S prekvapeným výrazom šiel za mnou a ani sa nepýtal.

„Mhmhmhhm!“ mumlal Naru ešte s plnými ústami.
„Najprv prehltni, potom hovor, ty nevychovanec.“ napomenul ho Takehiko pokojne konzumujúc vlastnoručne pripravenú večeru. Keď konečne prehltol, zrozumiteľne vyjadril svoju predchádzajúcu myšlienku:
„To je výborné-dattebayo! Kde si sa tak skvelo naučil variť?“ hovoril a oči mu priam svietili od gurmánskeho zážitku.

Tokime : Nevěděla jsem, zda se mám rozkřičet ještě víc, rozbrečet, či cokoliv jiného, ale vztek se ve mně nahromadil v neskutečné formě. Začala jsem zářit, doslova. Srčela ze mě temněmodrá aura, spíše chakra, že? Yoru mě pozoroval s nečitelným výrazem. Bylo mu to fuk. Prostě Rinkimiriho zabil a je mu to jedno. Zuby jsem zatnula, až mě z toho začala bolet hlava. Téměř jsem nedýchala. Zvedl jedno obočí a mě škublo vzteky v rameni. Na mém těle se objevily bílé řetězy. Zahleděla jsem se na ně. Nebyl to kov, pouze chakra. Zatnula jsem svaly a snažila se dát paže od těla. Řetěz mě spálil na kůži, ale bylo mi to jedno.

[color=blue]Obrázok, ktorý nakreslil PetrCipa je pre mňa nesmiernym potešením a musím mu veľmi pekne poďakovať za to, že si našiel čas aby sa odhodlal do niečoho takého, vôbec som to nečakala tak skoro . Spolupráca s tebou bola veľmi príjemná a to, ako si preniesol úsek z môjho príbehu na papier je úžasná práca za ktorú ti nesmierne ďakujem a cením si to!

V půlce cesty Naruto s Hinatou přibrali Kyuubiho.
„Kudy?“ zakřičel zadýchaně Naruto a sotva na něj pohlédl. Kyuubi zabočil doprava a Hinata s Narutem ho následovali. Bylo jim jasné, že to nemůžou stihnout, přesto však byli zklamaní, když ulička zela prázdnotou.
„Nestihli jsme to,“ vydechla Hinata, kterou ti dva zasvětili během cesty. Kyuubi neřekl nic. I tak to bylo deprimující, když to řekla Hinata, tak proč by to měl opakovat? Naruto si však odmítal připustit, že selhal.

Uskočil neustále měnícímu se písku a reflexně se chytil za bolavé místo, které ho drželo vzhůru až moc jistě. Jen co na polštářcích prstů ucítil jemný obvaz, ruku okamžitě odtáhl za svá záda, neboť se mu v hlavě dunící ozvěnou ozval hlas jeho matky, který jej přísně varoval před roztrháním čerstvých stehů.
Bolest nebyla hlavní problém, to byl ten kluk před ním, kterého neviděl poprvé v životě. Nebál se, ale nebyl si jistý na svých vlastních nohou, protože zatím nevěděl, co má podniknout proti pohyblivým pískům.

Celá skupinka stála a podozrievavo hľadela na miesto, kde pravdepodobne bola záhadná postava.
„Kto ste? A čo tu chcete?“ ozvalo sa po chvíli z toho miesta. „Ninjovia z Konohy tu nemajú čo robiť. Ak ste ma prišli z niečo obviniť, som nevinný.“
„Pokoj, prišli sme v mieri.“ povedal Shi a spravil krok k onému stromu. „Hľadáme kamaráta určitého rybára, ktorý žije neďaleko. Nechceme žiadne problémy. Len nám povedzte, kde je a my...“

Velká, děsivá a destruktivní válka Shinobi trvala dva roky. Ale ani peklo nemůže trvat věčně a tak boje konečně dospěly svého konce v plamenech démonické moci těch, kteří se střetli na osudovém bojišti.

Prásk! Dveře za sebou zabouchla, jakoby je chtěla vyrazit z pantů, skoro se jí to povedlo, trochu omítky spadala na zem a Kakashi zůstal stát s pootevřenými ústy.

Cesta ninji, 1.část- Za zdmi Listové

Je to tady, znělo mi hlavou. Stanula jsem právě před branami Listové.
Rodiče mi o této vesnici vždycky vyprávěli. Říkali, jaká je to úžasná vesnice, že se pro každého najde nějaká mise, a že její obyvatelé jsou mírumilovní. Ne jako v naší vesnici. Když jsem odmaturovala a stana se geninem, začalo to naplno. Vždy, když jsem měla vyrazit na misi, třásla jsem se strachy, abych nedostala výprask.

„..iki!“

Co je to za hlas?

„.. biki!“

Zatraceně, já se fakt nemůžu soustředit. Tady v tom kraválu to ani nejde. Nemůžu se soustředit naprosto na nic a přitom bych to potřeboval jako sůl. Musím toho tolik vymyslet a udělat. Musím vymyslet, jak se z toho dostanu. Musím udělat tolik nepříjemných a nepřijatelných rozhodnutí. Přitom vlastně nevím, co mám teď dělat. Proboha, co jen budu dělat?