Dobrodružství

[hide=POVINNE PREČÍTAŤ] Táákže...predtým než si skočíte prečítať nová diel mám pre vás oznam! S Mestekovou sme sa rozhodli napísať necenzurovanú mini verziu dielu, kde sa Gaara a Itami prvý krát pomilovali. Je to rozdelené do dvoch dielov, lebo ten server blog.cz je blbý...

Láska, viera, túžba a sny... alternatívny diel 1

„Vyzerá to tak,“ pokojne odvetila Tsunade. „No nevieme kde sa nachádza, ako sa volá, alebo či vlastne ešte žije. Poslala som Shizune, nech naďalej hľadá v archíve.“

Třetí díl - Bonusová práce bez příplatku

S naprosto ztraceným výrazem jsem stála mezi dvěma obrovskými železnými policemi, levačkou ohnutou do pravého úhlu jsem se objímala v pase, zatímco se o její zápěstí opírala loktem druhé ruky, s níž jsem si podpírala bradu, a kousala si nehet na malíčku.
Po hodném minutovém rozmýšlení jsem s beznadějným vzdychnutím sáhla pro dle desek slibně se jevící výtisk.

Nacházel se ve svém pokoji, jako vždy když spal. Už několikrát se mu zdála ta strašlivá noční můra. Bylo to od doby, kdy se stala ona nehoda, která ne jen jeho mohla stát život. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Téměř vše. Tehdy se cítil být posílen, ale postupně mu to začalo stravovat jeho myšlenky. Byly čím dál tím více temnější a temnější, nic a nikdo mu nemohl pomoci. Pokaždé, když se probudil, obával se toho, kam míří méně a méně, jenže právě to zbytky jeho lidství děsilo.

Jeho temne fialovým pohľadom skákal od stromu k stromu a skúmal každý detail.
Ach jáááj! Toto sa môže vždy stať len mne. Prečo ja?! Nemá príliš milý pohľad. Pravdepodobne to bude nejaký násilník, ktorý ma vypitve, napchá vatou a vyhlási za plyšáka alebo woodoo bábku. Doparoma! Na aké blbosti to myslím. Ale veď, predsa len pri sebe nemá žiadnu… zbraň.
Kým sa topila vo svojich myšlienkach, chlapec zmizol.

Obišli sme skalu a zastali sme pred pralesom bambusových stromov, ktoré sa nakláňali pod náporom vetra a vydávali tlmené dunivé zvuky, keď o seba narážali.
Pozrel som sa na neho s nadvihnutým obočím. Pomedzi tie stromy sa ledva pretiahne jeden človek, tak boli nahusto vedľa seba.

***** Konoha, dům Fugaku Uchihy, pozdě večer *****

Druhý díl - Setkání na druhou

Vytáhla jsem se na špičky, za zády spojila prsty obou rukou a následně propnula paže v loktech, abych si po té celodenní fušce protáhla rozbolavělá záda.
„Nakonec se nám přece jen povedlo umístit všechny pacienty do pokojů,“ promluvila jsem na Aiko, mou asistentku, jakmile za námi zavřela dveře. S unaveným úsměvem přikývla a otřela si z čela kapičky potu.
Za minulé tři dny jsme propustili přes padesát rekonvalescentů, kteří byli během války těžce zraněni, i tak jich tu zbývala ještě spousta.

Niekde medzi Zemou Vetra a Zemou Ohňa leží miesto zvané Amegakure no Sato. Je to miesto, kde skoro ustavične prší, kde počasie presne vystihuje situáciu, v ktorej sa Skrytá Dažďová nachádza. Je to krajina zločincov, banditov, lúpežníkov a podvodníkov.
V jedno ráno vyslal istý obchodník skupinu ľudí, aby istú neporušenú zapečatenú truhlu doviezli do Kirigakure pánovi Yamaruchimu. Bol to úradník, ktorý nečestne obchodoval s ľuďmi, zvláštnymi tvormi a taktiež sa neraz pokúsil zajať niekoľkochvostého démona.

„Může… můžete mi někdo…,“ tlačil ze sebe Naruto obtížně slova. „Sakra dokáže mi někdo vysvětlit, co se tu stalo?“ ozval se nakonec notně udýchaným hlasem. Zmateně se kolem sebe rozhlížel a nechápal, stejně jako všichni ostatní.

Vyskočila som, akoby ma pichli vidlami do zadku.
„Vypadni, Deidara!“ Tak naštvaná som už dávno nebola.
„Ale, prestaň robiť cirkus.“ spokojne zapriadol a zavrel oči. Neuveriteľné!
„Počítam do troch.“
„Kým sa na mňa vrhneš, hm?“ Zaťala som päste a pokúsila sa ovládnuť.
„Prisahám, že keď nevypadneš...“ Nadvihol sa a oprel sa o lakeť.
„Môžem vypadnúť, ale potom mi nechoď plakať, keď sa ti v noci niečo stane, hm.“ Prevrátila som očami. Čo má teraz za lubom?

Yosh! Jsem tu s novou povídkou, tentokráte z mé vlastní hlavy, nějakou dobu už mi tam leží, tak se o ni podělím.

[hide=Prečítať prosím... ] Ospravedlňujem sa, že die pridávam až teraz...fakt...som bola akosi mimo a nespomenula som si. GOME.

Chcela/i by sme poďakovať Kami-chan, za to, že si pridala náš blog do podpisu. Ďakujeme!

Rovnako sme vďačné aj ostatným, ktorí toto spravili tiež... Arigato.

Zapomněla, že by měla cítit únavu. Hnala se přes ulice, nevěděla kam, spoléhala, sám osud ji zavede k cíli.
Naposledy utřela mokrá místa pod unavenými a zarudlými očními víčky a rozběhla se ještě rychleji. Když minula krčmu, věnovala jí větší pozornost, neboť věděla, jak má rád Saihi alkohol. Přišlo jí to odporné, ale zvláštním způsobem tušila, že svůj mord půjde někam oslavit. Tato myšlenka jí probleskla hlavou jen na chvíli, nedokázala se moc soustředit.

Sotva se za Tsunade zaklaply dveře, Naruto se okamžitě natáhl k Hinatě pro jeden polibek a když se přidala, jeho tělo reagovalo okamžitě. Tiše zasténal a odtáhl se, ale jenom tak, aby si mohl opřít čelo o její.
„Pane bože, Hinato,“ zašeptal,„tohle mi nedělej. Víš, jak jsem se vyděsil, když mi řekla, že máš jít na operační sál?“ Zajela mu prsty do vlasů a vychutnávala si jejich hebkost a nepoddajnost.
„Hmmm,“ zamručela spokojeně a zavřela oči. Jeho vůně ji obklopila jako ta nejjemnější peřina.

Běžel a vnímal písek před sebou, který vyslal, aby mohl prohledat větší území a navíc viděl toho pomálu, protože byla noc, když to ucítil. On… NAŠEL JI!