Bitevní
Neji, Shikamaru a Konohamaru cestovaly pouštěmi do kamenné.
„Já teda nechápu, proč když jdeme do kamenné, proč jsou tady pouště?“ Ječel neustále Konohamaru.
Shikamaru a Neji už z něj byli rozladění. To museli sebou brát právě tohohle prcka?
„Každý ninja je teď potřebný. Vím, že Konohamaru vám možná moc nepomůže, ale potřebuji vyslat na další misi ještě jeden kvalitní tým na nalezení skrýše Akatsuki.“
No jo, stará bábi Tsunade.
„Pozor!“ Křikl najednou Neji a strhl Konohamara na zem.
„Co je?“ Kvičel Konohamaru.
Hadí lidé se vrhli na tým Delta.
Prvních pět se napřáhlo svými drápy, ale před nimi se zablesklo a oni v krvi odletěli pryč.
Hiro doskočil na zem a z jeho blesky zářící katany odkáplo pár kapek krve.
„Je jich tu vážně dost.“ Řekl přes rameno a sejmul roztočením katany před sebou další dva.
„To jo-!“ řekla Nami, vyhnula se úklonem doprava seknutí drápy a vrazila hadovy ránu dlaní do krku, při použití chakrového skalpelu, a přesekla mu tím žíly v krku.
„-ale nedá se nic dělat!!“ dokončila větu.
Taaak... tuhle FF píšu společně s hAnko-sama která bude psát o našem světě!!! 
Budem se střídat po kapitolách... žádný mix nebude!!! 
Takovej můj šílenej nápad a chudák hAnko se mi musela přizpůsobit!!! 
Mno tak přeju příjemný čtení!!! :)
„Kde zas vězíš, Dane?“ zeptala se patnáctiletá dívka káravým hlasem.
„Ty snad někam spěcháš?“ odpověděl chlapec, stejného věku jako byla ona.
Dešťové kapky jemně dopadají na střechu domu. I když venku zuří nemilosrdná bouře a boj, v tom domě se právě odehrává jeden ze zázraků života. Narození dítěte. Tento zázrak je však doprovázen krutou bolestí. A to nejen bolestí ženy na lůžku, ale i lidí za dveřmi domu. Lidí, kteří právě venku bojují. K jejím uším doléhá zděšený křik. Výkřiky ninjů před smrtí. Pláč dětí, kterým na bojišti právě umírají rodiče. Ti všichni trpí. Trpí stejně jako žena ležící relativně v bezpečí.
,,Carmen...to nemůžeš."Zašeptala dívka a stoupla si do bojové pozice. Smutně jsem na ni pohlédla. Nevním okolo sebe zděšené výkřiky lidí, kteří si snaží zachránit holý život.
,,Je to rozkaz." Odůvodním své počínání a pohlédnu na členy Akatsuki, kteří jsou rozmístěni po celé vesnici, podle Peinova plánu.
,,Carmen, tak už na ni zaútoč!" Vykřikne Sasuke a dál útočí na Sousukeho. Jen si povzdechnu nad celou situací.
Aki si taky povzdechne, ale nad ironii osudu. Ještě asi před hodinu se přivítala se starými přáteli.
"Uf to už je ráno?!"pomyslela jsem si otráveně a posadila jsem se. Včera jsme celý den běželi a já pak večer usnula jak zabytá. Pohlédla jsem na spícího Sousukeho a trochu jsem se usmála.
"Už mám zase přátelé!"pomyslela jsem si štatsně a vztala jsem. Vytáhla jsem si snídani a začala jsem jíst, přitom jsem čekala až se sousuke probudí. Nemusela jsem čekat dlouho.
"Ty už jsi vzhůru?!"byla jeho první slova a zamžoural na mě.
"Taky ti přeju dobré ráno!"řekla jsem klidně a jeho větu jsem přešta baz povšimnutí.
Sen či skutočnosť?
„Kakashi-sensei...“ Hlavou mu preletelo niekoľko ich spoločných okamžikov...
Telom mu prebehla vlna energie. Vstal a nenávistne sa pozeral na krčiace sa monštrum. Zaťal päste.
„Áno... Kyuubi je tu!“
****
„Ak po mne už nič nehodíš, tak ti aj večeru donesiem,“ ozvalo sa spoza dverí.
Dievča za nimi sa len zamračilo a najedovane odvrklo: „A čo by som takého po tebe ešte mohla hodiť? Už mi to nič neostalo okrem postele a tú si zničiť nechcem. Taká hlúpa som neni.“
Vypadalo to, že bitva brzy skončí. Ale štěstí bylo na straně nepřátel. Ani s pomocí z Listové se nedařilo porazit Kamenou. Na nejvyšší budově stál chlapec a rozhlížel se, jak to vypadá s boji v okolí. Jestli to takhle půjde dál, tak prohrají. Měl jedinou možnost. Nevěděl, jestli to bude fungovat tak, jak by mělo, ale nebyla jiná možnost. Musí zachránit svoji vesnici. I přesto, že ho to bude stát život. Musí to udělat. Je přece Kazekage. Nemůže dovolit, aby jeho vesnice padla. Musí to udělat, prostě musí.
Tichá hrozba - 11.díl
Svit měsíce pomalu dopadá na malou louku, posetou květinami. Paprsky se zastavili i na hladině malého jezírka a vlnky líně plynuly od břehu ke břehu. Jedna dvojice, která však nevnímá nic jiného než toho druhého, stojí uprostřed toho dění. Jejich rty se k sobě pomalu přibližují...
,,Carmen! Vstávej!" Vykřikne někdo, kdo mě nedbale probudí z mých snů. Né měsíční, ale ostré sluneční paprsky mě lechtají na tváři a donutímě otevřít očka. Mlhavě zahlídnu nějakou postavu u mé postele.
"Proč mi vlatsně pomáháš?"zeptala se mě po chvíli.
"No ano! Proč jï vlastně pomáhám?!"pomyslela jsem si. Trochu jsem se usmála.
"Ani nevím! Jen možná ti chci dokázat, že můžeme být přátelé i když stále pořádně nerozumým proč mě nenávidíš?! Domyslela jsem si, že to má něco společného s Orochimarem, a že jsi ho opravdu neměla v lásce. A také … také mi někoho připomínáš!"zašeptala jsem na konec a podívala jsem se znovu na ránu. Ona byla zticha.
„Mám strach.“ zašeptala mladá žena s dlouhými růžovými vlasy.
„Já taky Sak, ale všechno je jednou poprvé.“ snažil se ji utěšit jeden z přítomných mužů.
„A tohle je zřejmě i naposledy.“ dodal jiný.
„Nestraš Sasuke a Naruto ty tvoje vtípky se taky zrovna moc nehodí.“ obořila se na ně Sakura nahněvaně.
„Tak jak jsme na tom?“ zeptal se mladý muž, vstoupivší do místnosti.
„Žádná sláva,“ odvětil Naruto, „ale mohlo to být i horší.“ Dodal při pohledu na svou nehybnou ruku.
Sasuke nechápal. Otevřel dveře a to, co viděl, ho naštvalo. Ubohý Daisuke! Zapomněl, že ho pronásledují i Akatsuki. A to, co viděl z dálky, ho šokovalo.
„Půjdeš s námi, jinchuuriki.“ Řekl muž, zahalený v černém plášti s červenými obláčky.
„Takže Akatsuki, jo?“ Ušklíbl se Daisuke.
Muž zahalený v plášti se ještě víc zamračil.
„Z nás si srandu dělat nebudeš!“ Vykřikl a odhalil se.
Plášť mu sjel po ramena. Odhalila ho oranžová maska,ve které byla jedna dírka na oko. Tobi?
Když se dohodli, postavili se a vykřikli :
„Jdeme na to!!!“
/Co mají za luben?/ pomyslel si schovaný Kakashi. Odkryl si ochrannou čelenku Konohy z oka a tím tak odkryl již aktivovaný Sharingan …………………………………………. .
9.Trénik je tu!;Setkání starých přátel
"No dobře, v tom případě," Náhle se ze všech stran vynořily tucty všelijakých chlapů s prokletými pečetěmi. "tě budu muset zabít."
Pečlivě se kolem sebe rozhlédli. Yoshino levým okem mapovala místnost.
"Fajn takže je jich tu čtyřicet pět... na každýho devět... to neni žádný problém po tom co sem vás naučila tudíš očekávám rychlý konec jasný?!" zavelela v duchu.
Všichni přikývli.
"Jo a Naruto..."
Dotyčný se na ni podíval.
"Ať tě ani nenapadne vrhat se na Kabuta bez mýho vědomí!"
Tichá hrozba - 9.díl
Musím se omluvit, ale dneska nejsem ve své kůži...a jde to vidět...
Snažím se nenápadne otočit a zmizet z mého ukrytu. Nedopatřením však stoupnu na jednu větvičku, která pod náporem mojí váhy praskne.
,,Sakryš." Zašeptám neslyšně a připravím si kunai na obranu. Aki a její společník Sousuke se podívají mím směrem.
,,Kdo je tam?" Zeptá se dívka a vytáhne katanu.*
Mlčet nebo bojovat?* Pomyslím si, ale pro zatím z úkrytu nevylezu. Aki se rozejde k mému ukrytu. Pomalým, ale jistým krokem se ke mě blíží.
´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele ………………………….
8.Další mise ; Sasukemu na stopě!
Doufám, že se bude líbit! =)
Tichá hrozba - 7.díl
Vyruší mě zaťukání na dveře. Polekaně škubnu hlavoua střep ve zmatku zahodím do kouta. Ješte si upravím rukavy.
,,Dále." Řeknu a snažím se tvářit vyrovnaně. Dveře se otevřou a do místnosti nakoukne můj týmový partner.
,,Co chceš, Sasuke?" Zeptám se otráveně a svůj pohled nasměřuji jiným směrem. Sasuke vejde do místnosti a pohled mu spadne na rozbité zrcadlo a plno střepů na zemi.
,,Tys musela mít nervy."Řekne mimoděk a prohlíží si rozbité věci. Jenom kývnu rameny a zdržuji se komentáře.
"Co se jí stalo? Vždyt jsem se pouze představila!"pomyslela jsem si naštvaně a svižným krokem jsem vyšla z ukrytu. Sousuke od doby co jsem ho zadržela nepromluvil. Stále mě pouze pozoroval. Zamířila jsem k nejbližšímu stromu a začala jsem na něm trénovat. Ani po hodině jsem nepřestávala a tak se Sousuke posadil o pár stromů dál a znovu mě pozoroval.Když se začalo stmívat nechala jsem toho a vydala jsem se do řeky.
"Aki! Kam jdeš?"křikl na mě Sousuke.
