Bitevní

S podlým ušklebkem na rtech mu hbitě zafixovala ruce, načež se mu hladově zakousla do svalnatého krku.

Náhle se opět odtáhla a nejistě pohlédla na mladíkovo mrtvé tělo. Hlava ji nesnesitelně bolela.
"Ksakru! To mi tak ještě scházelo!" zaklela tichým hlasem.
Pak začala v duchu odpočítávat: "3... 2... 1... "
V tu ránu začaly stopy po zubech v Kibově krku bíle zářit, až se nakonec opět zacelily. Ten se okamžitě svalil na bok, načež se mohutně rozkašlal.
"Ufff... neni ti nic?" zeptala se s úlevou.

Tichá hrozba - 1.díl

Předem upozorňuji, že tento děj jde částečně mimo Naruta =D. Navazovat to bude až buď v příštím dílě nebo v tom dalším =D.
Jinak vůbec nevím, jestli se to bude líbit, ale doufám, že ano.

,,Carmen...za půl hodiny tam přijď." Řekne mi zahalená osoba.

Je tady moje nová povídka. Konečně po dlouhé době se mi jedna z mích povídek líbí a to je co říct. Jenže záleží jen na vás, jestli se bude líbit i vám :)

„Jdu tam,“ oznámil blond’atý ninja
„Né Naruto, stůj!“ vykřikla růžovláska, ale chlapec ji neposlouchal. Bezhlavě se pustil do běhu temnou chodbou.
Konečně ho našli. Konečně ho zastaví a společně dostanou. Jenže on, blond'atý shinobi, pocit’oval něco jiného. Měl vztek. Na něj. Že to vůbec udělal a tak neférově opustil svůj domov a všechny tam nechal.

„Babčo Tsunade, odcházím. A nesnaž se mě zastavit prosím,“řekl smutně blonďák v kanceláři Hokage.
„Cože? Proč chceš odejít? Je to kvůli Jiraiyovi?“ ptala se ho jeho nadřízená.
„Máš pravdu, je to kvůli němu a tomu, co tu zanechal pro mě. Nevím, jestli se vrátím, ale doufám, že se ještě uvidíme,“ pokračoval Naruto a otočil se k odchodu.
„Naruto, hodně štěstí a dej mu co proto i za mně,“ podpořila jeho rozhodnutí Tsunade.

Bola tuhá noc. Celá Konoha spala, až na 4 ninjov, ktorí mali misiu tipu c, a to dávať pozor na hosťa zo Zeme Duchov. Dvaja boli pri dverách a dvaja pár metrov pred domom. Zrazu sa zo stromov ozvalo dlhé: "áááááááááááááááááááááááá."
Všetci štyria sa strhli a bežali ku stromu, odkiaľ sa vystrašené ááááááááááááá ozvalo. Sakura vyskočila na strom a na ňom uvidela vystrašené dievča. Bolo doráňané a doškriabané. Vyskočili aj zostávajúci členovia a jeden z nich sa zhrozil.

"Hmm... co takhle Chakra kunai (Čakrový házecí nůž)?!"

Narutovi zasvítily oči vzrušením.
"Super! A co to je?" ptal se nedočkavě.
Yoshino hledala výrazy, kterými by mu vysvětlila co toto Jutsu umí.
"Už si někdy koncentroval chakru do kunaie?"
Blonďák zapátral v paměti. Po chvilce vzpomínání zavrtěl hlavou (já nevim jestli jo nebo ne ae aspoň to bude mít složitější! ).
"Hmm... tak to bude ještě těžký!" povzdechla si černovláska. "Tak jinak. Vem si kunai," řekla a vytáhla jednu jehlici.
Mladík ji napodobil, až s rozdílem zbraně.

Po dlouhé době je tady další díl. Opravdu se mi nelíbí, ale nic jiného jsem v tuhle chvíli nedokázala vymyslet. Snad mě za to nezavraždíte.

Došli až za bránu a tam si Sasuke chvíli odpočinul. Sundal Naruta a opatrně ho položil, aby se opíral o bránu. Protáhl si záda a zakoukal se na oblohu.
Měl bych snad změnit své chování k Narutovi? Zachránil mě.
Opravdu mě zachránil? Chtěl jsem to? Opravdu jsem chtěl, abych se vrátil do své vesnice? Orochimaru mi dal přece sílu. Moc síly. Měl bych mu být zavázán.

Kyoko

Zdvihla oči k svojmu záchrancovi. Cez hmlu však videla len rozmazaný obrys. Mrazivým tichom sa ozval povedomý hlas.
Nestalo sa ti nič?“

Jej záchrancom bol... Naširoko roztvorila oči. To nie je možné! On! „I-i-itachi?“
Vtedy sa tam znovu zjavila tá beštia a napadla ich. Itachi po nej sekol zbraňou a na ľavej ruke ju vážne poranil. Sakura na to hľadela s otvorenými ústami.
Potom beštia zavyla od zlosti a ušla. Teraz už naozaj.

Hleděli si přímo do očí. Když to Sakura nevydržela, vrhla se proti němu vší silou. Naruto, který byl nyní zkušený jak v tai-jutsu, tak v nin-jutsu, se jí bez větších obtížích vyhnul. Vytáhl katanu a vykrýval její zběsilé útoky. Sakura přestala útočit a vší silou praštila do země. Naruto, který to nečekal, ztratil rovnováhu, opustil katanu a spadl na záda. Jen taktak se

Tenhle nápad vznikl dnes v noci, když jsem se probudila a nemohla usnout. Takže se případně omlouvám za chyby, ale moc dobře nevidím na klávesnici :-D

Seděl na posteli. Všude kolem něj se rozprostírala tma a za oknem blýskaly blesky a dunivými zvuky hřměla bouřka.

Časť 1. Ako sa Yuranata stal Genin

„Jupííí,“ vykríkol Yuranata, ktorý sa stal práve Genin.
„Spravil som skúšku, spravil som skúšku," opakoval si blonďavý chlapec menšej postavy.
„Nemôžem tomu uveriť, no je to tak," myslel si Yuranata.
„Už toľko nejasaj," upozornil ho Iruka-sama.
„Áno Iruka-sama," povedal Yurunata.
„Asi si zvedavý s kým si v tíme, že je to tak ?" opýtal sa Iruka-sama.
„Áno," odpovedal mu.
„Tak poď a zistíš to," lákal ho Iruka-sama.

Jediné, co se totiž všem pěti osobám a jednomu psovi honilo hlavou bylo: "Pomůžeš mi s tréningem?"

"No tak počkat!" zaprotestovala Yoshino.
Všichni přítomní na ni zvídavě koukali. V jejích očích se pomalu zračil náznak paniky.
"Je tu snad nějaký problém?" zeptal se nevinně Naruto.
Dívka mu věnovala jeden ze svých vraždících pohledů.

Tak a je tu pokráčko, přeji příjemné čtení.

Dvě oběti

Takže, konečně je tu další díl naší povídky se Sorafay:) Není to tak sQělý, jako díl od ní, ale snad se vám to bude líbit:)
„Přece to nemůže být tak hrozné…“ ozvala se pochybovačně Sakura.
„Hele, tak se tam jdi kouknout sama!“ zabručel Naruto a vrhl na ní nabručený pohled, který mu Sakura chladně opětovala.
„Myslím, že se půjdeme kouknout všichni!“ ozval se Kakashi, který zjevně vycítil nebezpečí v podobě Sakuřiny znovu zvedající se pěsti. Sakura se k němu otočila a sklonila ruku.

Oba dva se na sebe šokovaně podívali, načež ve stejný okamžik vykřikli: "Kabuto!!!"

Zůstali na sebe vyděšeně hledět, neschopni slova. Zdálo se, že žádný z nich nemá daleko k histerii.
"A-ale... jak je tohle možný???!!!" vykoktal Naruto.
"To se ptáš mě?! Deť já sem byla půl hodiny tuhá!!!" zařvala Yoshino.
Blonďák nechápavě svraštil obočí.
"Cože?"
"Eh... to neřeš!" mávla nad tím rukou.
Už zase se přeřekla. O jejím "malém" výletě do nebe za matkou nikdo kromě ní nevěděl.

Tuhle povídku jsem napsala už dřív. Nechtěla jsem ji tady ani zveřejnit, protože se mi moc nelíbí, ale pár lidí mě přemluvilo. Snad se bude líbit.

Všude byla tma. Jen v jednom rohu zářilo malé světýlko. Seděl tam shinobi. Ruce kolem kolen a hlavu na nich položenou. V očích měl smutek. Zíral do té tmy. Do té prázdnoty, kterou pocit'ovatl. Mluvil. Jeho hlas se rozléhal tmou.
[i]Pořád na tebe myslím. Nemůžu se zbavit myšlenek na tebe. Proč? Přece jsi utekl, zradil své přátele, nenávidíš a myslíš jen na pomstu.

začíná pršet…Naruto, Lee

„Utekla. Už nemáme sílu jí sledovat. Ale Hanabi neměla.“
„Rozumím.“ hlesl Lee do mikrofonku, který si velitelé týmů připevnily, aby se mohli spojit.

„Musíme přidat. Naruto-kun!“
„Jop! Už se nemůžu dočkat!“
Naruto se opravdu těšil, až dohoní nepřítele. Byl dost rozzuřený!

Najednou si oba chlapci všimli přítomnosti nepřátelské chakry. Ale nějak nepřirozeně…

„Lee… Mam takovej pocit, jako bysme ho nedoháněli.“ Konstatoval Naruto, a zastavil se.

"Je to... je to tvoje matka... Kushina Uzumaki."

Naruto nevěděl, jestli skákat radostí nad tím, že není poslední ze svého klanu nebo jestli brečet, že je to právě jeho matka, která je nezvěstná.
"Můžeš zjistit kde teď je?" zeptal se s malou nadějí v hlase.
Yoshino zavrtěla hlavou, čímž zahnala všechny jeho iluze.
"Je mi to líto ale to bych musela přijít do styku s někým kdo se jí už dotkl nebo přinejmenšim ji aspoň viděl. Ty si na ni ani nepamatuješ takže to neni v mých silách. Jedině... " pronesla zamyšleně.

"Naruto, Sakuro!" volala Tsunade
"Ano, Tsunade-sensei?" zeptala se Sakura.
"Bábi Tsunade! Proč nás voláte, zrovna mě pozval Iruka-sensei na ramen do Ichiraku!" řekl ze slzičkami v očích Naruto.
„Naruto! Sakuro, dnes na Listovou vesnici zaútočily dvě další vesnice a proto vyhlašuji pohotovostní stav druhé úrovně, proto volám vás, ve vesnici je hrozně málo joninů a vy se musít postarat o to, aby se hned všichni vráili z misí!"
„Ale Tsu...“ nestihla větu doříct Sakura.
„Ticho! Máte patnáct minut na sestavení týmu! Sakura bude velitelka.“

No na tuhle povídku mě tak nějak inspiroval jeden film. Není to podle něj. Jen to propojení mám z tama. Snad se bude povídka líbit. :)

„Uvidíš, že se brzo uzdravíš. Pak spolu zajdeme na Ramen a navštívit tvého bratra,“ mrkl blond’atý veselý chlapec plný optimismu na svou přítelkyni.
Ano na svou přítelkyni. Tolik si to přála být s ním. Splnilo se jí to. Byla jeho. Žili spolu.