Bitevní
No a tady je další pokračování. Ale upozornuji, že k hlavnímu boji ještě dojde, protože toto byla jen předehra 
Tak se do budoucých dílů budete mít na co těšit 
20. díl Podivuhodný ústup
Už se téměř dotýkala špička Sasoriho ocasu Sakuřiny krku, když najednou se jeho loutkový bodec zprudka odrazil od jejího těla.
Sakura svůj pohled mírně pozvedla, a pohlédla směrem odkud byl bodec odražen.
Takže poslední díl !!! Ovšem .... no přečtěte si to a uvidíte! 
Druhou místností byla pracovna Hokage. Seděli v ní dva sanninové a jeden z nich byla Tsunade.
„Aha … Jsi rozhodnutý ? Vážně zrovna teď … opravdu … ?“ podívala se na něj. Na muže dříve jejího týmového partnera.
„Ano a myslím, že protestovat nebude…“ pravil Jiraiya.
„Dobrá … dej ovšem dobrý pozor,“ souhlasila Pátá.
„Neboj,“ usmál se na ní sannin……………………………………………………………… .
Hlavně mě prosím neukamenujte ! xD :D
Podívala se na Naruta běžící k ní a volající její jméno. Usmála se na něj … chtělo se jí plakat, ale už nezbyli síly ani na slzy. Jen tam stála, přesně podle snu … unavená, bezmocná … nedokázala se bránit a čekala, až přijde ta osudná rána, která zapečetí konec jejího života …. Kisame se blížil víc a víc …. Napřáhl se a sekl Samahadou . Zavřela oči ze kterých se skutálela jedna obrovská slaná slza ……………/Promiň …/ .……………………………… .
Přistoupila k nim a odhrnula plachtovinu.
Země vodních vírů. Haruna neměla sebemenší ponětí, kde ji má hledat. Podle Kakashiho to byla malá, nepříliš známá a nepodstatná vesnice a to z jednoho prostého důvodu, že byla skoro vyhlazena nájezdem znepřátelených ninjů. Prý měla být někde poblíž ukryté Mlžné. Jenže to byl ten problém. Procházeli okolo už po milionté a nikde nic. Ani zříceniny či jen sebemenší stopy.
Tak a tady je vaše vtoužené pokračování Jen doufám, že se vám to bude líbit. No ve skutečnosti to mělo být mnohem delší, ale kvůli včerejšímu problému to hold dopadlo takto, když sem to psala znova zjistil sem, že to bude na víc jak pět stránek než předtí, tak sem to rozložila na dva díly
No je to bojový díl, tak nebuĎte zklamaní
. 19.DÍL Poslední úder svého bratra
BITVA JE TU !!!
„Vypadá to, že se opět vidíme!“ řekl z chladným hlasem Itachi stojící proti týmu 7.
„Už to tak bude … a zase vás zastavíme,“ Kakashi si aktivoval Sharingan.
„To se ještě uvidí …“ vyřítil se proti nim.
Boj z Akatsuki se opět rozhořel ………………………………………………….. .
Takže máte tu další díl. Už 21. takže si ho s chutí užjite !!! Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit věrní čtenáři !
Konec týdne přišel a sním i spousty dalšího ……. Den, kdy měla říct pravdu Narutovi a den další mise …. Mise, pro ní dost těžkou ….. a to hlavně psychicky …………………………. .
Cestou nikdo z nich nepromluvil. Každý byl ponořen do svých vzpomínek, i když většina z nich byla upřena na Naruta. Cestovali až do noci, kdy se konečně utábořili. Rozdělali oheň a rozdělili si hlídku. První měla hlídat Hinata. Když Sakura s Ino odešli do stanu, sedla si k ohni. Delší dobu se nic nedělo, až asi po hodině v keři něco zašustilo. Hinata se postavila do bojového postoje a čekala. Náhle ji někdo chytil zezadu, a chtěl ji odtáhnout pryč, ale Hinata ho kopla do slabiny a odmrštila se dva metry od něj.
Neji, Ino…začíná boj
Neji a Ino postupovali rychle. Byli oba vytrvalí. Ino věděla, jak se asi chudák Neji cítí, a tak se snažila nezdržovat.
ukradený Byakugan
„Je to vaše první mise s ní, dejte na ni pozor.“ Zaslechne rozhovor Takeshi.
odpuštění
…jsou si tak podobní…
Když konečně došli před akademii, vzpomněl si ještě jednou na ráno. Jak ho potkal, a jak se s nim domluvil, že se tu odpoledne sejdou. Měl z toho, co se právě chystal udělat, celkem nejistej pocit. Ale nemoh o tom déle přemejšlet. Už přichází…
„Nazdárek, Iruko sensei.“ Pozdravil Naruto. Byl jako vždycky veselej a plnej energie.
Teď byla vlčicí, a tak se dál kochala pohledem na svou mrtvou oběť.
Yoshino seděla v Narutově kanceláři a pozorovala, co dělá. Ten jí ovšem moc pozornosti nevěnoval, jelikož na něj čekala ještě halda papírů. Zvedla se ze země (mno to víte křeslo jí prej nesedělo), obešla jeho stůl a zvědavě mu nakoukla přes rameno.
"Co to děláš?" zeptala se ho zvídavě.
"Vyřizuju papíry ohledně blížící se Chuuninské zkoušky," odpověděl, zatímco stále podepisoval jakési svitky.
Yoshino vzala jeden do ruky a letmo po něm přejela očima.
,,Tak on použil Fuuton: Rasen Shuriken, i přes můj výslovný zákaz,“ pomyslela si Tsunade, zatímco se snažila utišit plačící Hinatu.
,,Hinato, vím, jak je to těžké. Taky jsem v životě ztratila milovanou osobu, ale časem jsem se s tím vyrovnala a to ty musíš taky.
Nesmíš se tím dokonce života užírat. Nějakou dobu to potrvá, ale časem se s tím smíříš,“ říkala jí Tsunade.
Kimmimaro sundal jeden z prapodivných mečů ze stěny. Zavířil s ním ve vzduchu, aby dal najevo, že není žádný amatér. Haku nechtěl na nic čekat, a tak po něm hodil pár jehlic, aby otestoval jeho schopnosti. Jak čekal, všechny byly odraženy, ale až moc jednoduše.
Sakura právě měla misi zadržet jakéhosi chlápka, který krade peníze a šperky. Utíkala lesem, když v tom odněkud uslyšela křik. Řekla si, že to prozkoumá a vydala se podle hlasu. Po chvilce utíkání před sebou uviděla louku, na které byly dvě postavy. Jedna ležela a druhá se nad tou ležící skláněla a plakala. Sakura přišla blíž a uviděla něco, na co už nikdy ve svém životě nezapoměla.
Naruto ležící na zemi, s propíchnutou hrudí po kataně a Hinata sklánějící se nad ním a srdceryvně plačící.
Dnes tu mám pro vás to co jsem vám už včera slibovala A k tomu všemu vám i ráda říkám, že tento díl je o něco delší, tak snad budete dostatečně spokojení. I když asi až se dostanete na konec dnešního dílu, tak tentokrát mně asi opravdu zabijete. Ano.....opravdu sem nenapravitelná, a asi mně nedokážete změnit, či přemluvit abych na vás byla hodnější, a neukončovala své díly pro vás tak traumatizujícími závěry. A tak se vám za to omlouvám, ale hrozně se mi líbí něco napínavýho trhnout v tom nej
„Co si to řekl ??!?!?“ zavrčela a postavila se do bojové pozice.
„Že si hlupačka !!!!“ aktivoval Byakugan.
„Idio*e nafoukanej!!!“ chopila se shurikenů a kunaiů………………………………………………
„Naposledy … ti říkám … nech mě být!“ v Nano vřela krev.
„Nebo co? Hlupačko,“ zachechtal se Neji.
Tak tohle byla poslední kapka. Hodila po něm všechno, co měla v ruce. Kunaie a shurikeny letěli obrovskou rychlostí na svůj cíl.
„Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví)!“ odrazil její útok a sám udeřil.
Dnes tu mám pro vás menší oddychovku, ve které se ale ani tak nudit (doufám) nebudete. Dozvíte se v tomto díle pár zajímavých věcí, keré ztvárňují celý děj, ale jen z povrchu. Hlubší objasnění děje se bude potupně vysvětlovat v dalších dílech.
17. díl Setkání s dávným přítelem
