Bitevní
„Kde to jsem?“ Začal Kiba přicházet k vědomí. Snažil se vzpomenout co se s ním stalo.
„Šel jsem si pro věci a někdo mě přepadnul. Potom mi někdo přišel na pomoc a odvedl mě k Hinatě, a pak jsem s sebou praštil o zem.
„Ta vůně.“ Začal vnímat i ostatními smysly. „Čisté, svěží, sterilizované. To musím být.“ Pomalu otevřel oči. Chvíli trvalo než se rozkoukal a zvykl si na ostré světlo slunce, jenž dopadalo přes okno na jeho postel.
„Nemocnice. Už zase!“ Pomyslel si a opět zavřel oči.
„Je to on, Tobi.“
Deidara s Tobim na jílových ptácích se vznášeli nad týmem Hebi.
Deidara neskrýval svojí radost: „Plán se zdařil!“
Zabořil ruce do pytlíků s jílem. Vytáhl dlaně, které se ještě olízly a začaly žvýkat. Po chvíli práce se zrodilo několik malých pavoučků.
„Chytej, Tobi!“ hodil je svému společníkovi.
Ten je neohrabaně chytil a držel si je dál od těla.
„Pěkně je otestujeme.“
Deidarovy dlaně opět přežvykovaly.
„C1?“ Zeptal se Tobi.
„Zatím.“
"Myslím, že tu někdo potřebuje pořádnou nakládačku!"
Dostat se do Mlžné nebyl vůbec problém pro někoho, jako byl Yamato. Měl vše promyšlené do posledního detailu. Bál se jenom, aby Naruto opět neztratil hlavu. Proměnit se v Kyuubiho uprostřed Mlžné by nebylo dvakrát nejlepší.
Od shinobi, které zabili, získali přesný popis, kde se nachází Masahi Ryuuga. Nezískali však jen informace, ale vzali si i jejich šaty. Přetáhli si masky přes obličej a vyrazili. Nikdo by neměl poznat, že jsou z Listové. Ryuuga si bude myslet, že jsou to ninjové, které poslal zabít obchodníka. Hlavně žádné komplikace...
Kakashiho pracovna nebyla zrovna velká jak by si někdo u předního představitele Konohy myslel. Malá místnost se stolem, lampičkou a dvěma židlemi. Na stěně vyselo několik obrazů od neznámých autorů. Napravo od stolu byly skleněné dveře na balkon, kde Kakashi trávil v létě hodně času pozorováním města.
Na stole leželo několik hromad papírů mezi nimiž měl Hatake položenou knížku „Icha Icha Paradise“ v které si četl , když v tom mu do pracovny vstoupil někdo bez zaklepání. Jenom jeden člověk si toto mohl dovolit.
„Sasori.“ Usmál se za stolem Pein.
„Chtěl jste nás vidět?“ Zeptal se Sasori a zavřel za Sakurou dveře.
„Posaďte se.“ Ukázal jim na dvě křesla naproti jeho stolu.
Sakura v kanceláři Peina ještě nikdy nebyla. Teprve teď si mohla prohlídnout knihovničku v které bylo několik knih na které padal prach. Kromě Peinova stolu a dvou křesel zde stála také velká lampa nad stolkem na kterém byl postavem podnos s lahví saké a několik skleniček. Než si stačila prohlédnout i zbytek pokoje Pein ji vyrušil.
Karin a Suigetsu od sebe odskočili. Sasuke stále klečel před znakem svého klanu namalovaným na zdi. Zdobil celý hlavní sál. Byl zde i nádherně opracovaný trůn. Zpracován do nejmenšího detailu a pouze ten, kdo byl uznán za nejsilnějšího Uchihu, zde mohl usednout. První se zde usadil Uchiha Madara. Sasuke věděl, že přijde den, kdy zde jednou usedne také, ale ten čas ještě nenadešel.
„Je čas!“ zavolal Juugo ode dveří do hlavního sálu.
„Kam jdeme?“ zeptala se Karin.
„Víme, kde se teď bude nacházet můj bratr. Juugo to pro mě zjistil.“
Přikrčil se ke skoku, ale k Yoshinině hrůze neskočil na Ookamiotoka, ale do Konohy.
Šesť! Kto by nemal rád šesť? Šesť najatých assasianov proti Soruovi a spol.
Neznášal keď po ňom strieľali z desiatich metrov z luku. Nenávidel tie odporné krysy ktoré sa báli k nemu priblížiť zo strachu z jeho Chishie jutsu. Soru vynikal v taijutsu a genjutsu. Jeho metódy ilúzií dostali i toho kripľa...
Myšlienky mu ako tenučký povrázok pretrhla katana jedného z šestice. Bola príliš blízko jeho tváre.
ZASE SA NESÚSTREDÍŠ SORU!
Naproti, ako si všimol jeho zamestnávatelia nemali taký problém.
Tak jsem zase napsala další díl.Asi není moc zajímavý, ale snad se vám bude líbit.Budu ráda za každý komentář. :-)
Naruto se uklidnil a všichni vyrazili ven z lesa. Sai přemýšlel, kdo by je mohl sledovat a zdržoval se trochu vzadu, kdyby náhodou někoho zahlédl. Sakura běžela zase vedle Sasukeho a Naruto za nimi.
Když doběhli do vesnice, byla celá prázdná. Nikde nikdo nebyl. Pomalu procházeli ulicí a rozhlíželi se kolem.
"Kto chce žiť, musí bojovať všetkým, za všetko čo má, a pre všetkých ktorých má..."
(prvé pravidlo Yamagani's clan)
Každý krok mal svoju dĺžku, každá stopa merala rovnako, všetky vône boli na nezachytenie, každý pohyb opatrný, každý pohľad príslušný aktuálnej situácii, každé rozhodnutie rýchle a chrániace osobu, ktorá sa vyskytovala v nebezpečí.
Žiadne zbytočné slová, človek nemá minulosť. Ten človek, je len predmet, problém ktorého sa treba zbaviť, nevyriešená rovnica, ktorá potrebuje reálne riešenie.
Sakirou a Sasori vyšli z lesa a šli po cestě, vedoucí zrovna kolem skály napravo, když se Sakirou zastavil a podíval se za sebe.
Zamračil se.
Nebe nad místy, kde byl Chrám ohně bylo zatažené černými mraky…a ty se podivně přibližovaly.
Za chvíli je dostihl silný vítr a málem jim strhl slamáky, kdyby si je nepřidrželi.
Nad lesem za nimi se zvedal místy prach a stromy se prohýbali.
„Co je to?“ řekl Sasori a podíval se na Sakira.
Sakirou se pousmál.
Za chvíli se stromy na kraji lesa rozletěli do stran, jako když by je smetla lavina.
Kapitola pátá: První vážná mise na obzoru
Po klidné a krásné noci se Ishidate probudil brzo ráno. Jako obvykle sešel dolů, aby se nasnídal. Už když šel po schodech, slyšel bouřlivou diskuzi svých učitelů. Opět se zabývala ženami. Mladík stále nechápal co na nich pořád řeší.
„Ohayogozaimasu,“ pozdravil zaskočené učitele.
„Á, vidím, že už jsi vzhůru.“ pronesli oba dva naráz, snažíc se zamaskovat svůj rozhovor.
"Za to zaplatíš!" zařval a rozběhl se na něj.
Orochimaru se podle zasmál.
"Tím bych si nebyl tak jistý." řekl a luskl prsty. Náhle se odněkud vynořili Akatsuki a jeden z nich držel spoutanou Sakuru a Hinatu. Obě byly v bezvědomí. Naruto se na ně vyděšeně podíval.
'Hinato.' řekl si v duchu její jméno. On na ni zapomněl! Zapomněl na osobu, kterou miloval nade všechno na světě! Rozzuřeně obrátil svůj pohled na Orochimarua.
"Co s nima hodláš dělat?!" zeptal se ho.
„Tak tady je.“
„Ano, vidím ho dobře.“
„Vůbec nezestárl.“
„Opravdu si myslíte, že nás najde?“
„Už zjistil i naši polohu.“
„Ah, ano, již jej cítím.“
„Má nezaměnitelný pach.“
„Je to jiná vůně, než u ostatních. Určitě i jiná chuť.“ Oblízl se.
„Opravdu je talentovaný. Skoro jsem jej nezaslechl.“
„Už tu bude.“
„Ano je za dveřmi.“
Dveře vedoucí na střechu se skřípotem otevřely. Na střeše nebylo skoro nic neobvyklého až na jednu osobu naklánějící se přes okraj.
„Vítej Shino.“
„To jsme já! Démon nad démony! A vy dva, tu dneska zemřete! *strašidelný smích vládce světa*
„To, nedopustím!“ Zasténal Naruto.
„A jak to uděláš človíčku?“ Démon nečekal na odpověď a svou ohromnou pěstí praštil do obou našich hrdinu na ráz (směrem z hora) a zamáčknul je do země. Oba tam leželi, mrtví? Kaluž krve kolem nenaznačovala nic přívětivého!
„Sakra ten má páru!“ Objevil se Naruto u Kyuubiho.
„Má cenu ti to opakovat? Si slabý!“ Začala se mu staromódně šklebit liška.
Sasuke se opíral o jedno koleno. V ruce zlomenou katanu. Oblečení měl potrhané a na několika místech popálené. Z levého oka mu stékala krev. Přerývaně dýchal.
Pohublý muž s vlasy na ježka a piercingem v nose a rtu v plášti Akatsuki ležel nehybně vedle něho. Další tělo v plášti organizace patřilo obtloustlému muži, který měl opět piercing. Vypadalo to, že se každou chvíli znovu rozběhne, ale z hrudi mu čněly tři kamenné kůly po kterých stékala krev.
„Jako by toho nebylo dost s rodinama, které se připravují na válku a ještě do toho mi bude ve městě řádit masovej vrah.“ Povzdechl si Neji, když ráno procházel záplavu zpráv od Hinaty.
„K tomu všemu mám ještě v domě zmláceného novináře.“
„Kdyby aspoň Kotetsu s Kamizukim byli schopní něco udělat hned bych se měl líp. Pět mrtvých za jeden tejden. To by tady nebylo tak nenormální, ale v jakým stavu jsme ty těla našli.“ Zavřel dveře od pracovny. Bylo příjemné odejít z domu do práce.
"Yoshi..." odmlčela se, "...ty jsi v nebi."
Yoshino si myslela, že její matce přeskočilo, nebo přesněji řečeno jí.
"K-kde že sem?" koktala nevěřícně.
"V nebi." odpověděl za Yoshiko Kakashi. Yoshino na něj upřela své ebenové oči.
"Blbost! Co tu v tom případě děláte vy?!" Kakashi smutně sklopil hlavu.
"Kyuubi mě zabil." dívka vytřeštila oči.
"Cožeee?!!!" její matka zasáhla.
Oba vkročili do zelené brány a objevili se někde na skalnatém povrchu. Brána se za nimi zavřela a oni byli chyceni do pasti. Na vyvýšeninách, kolem nich se objevila veliká hromada démonu. Byli na takovém malém ostrůvku , kolem do kola je obklopovala neznámá zelená tekutina. Teplota převyšovala 50°C , potili se, teplo je strašně vysilovalo, atmosféra zrovna nebyla na jejich straně. Zelené světlo bylo už tak pronikavé že sluneční brýle jim byli k ničemu.
