Bitevní
„A jsme v ř**i.“ Utrousil Seso, když zaslechl kroky. K jejich překvapení se ke kroků ale přidal i lehčí běh a Tanmova cela se otevřela.
„Tanmo…“ Hlesla Sali a vtiskla Tanmovi pusu, na kterou Tanma nic neřekl.
„Jsi v pořádku?“
„Ještě žiju.“ Odpověděl Tanma a nenápadně si něco schoval v puse.
„Hele! A proč já nic nedostanu?“ Zahulákal Seso mírně podrážděně.
„Kušuj a chvilku vydrž!“ Okřikl ho Tanma, než se zase obrátil na Sali.
„Co tu děláš?“
Už teď měl jistotu, že tohle bude jedna velká past. Past na myši, které si nedají říct a chytí se. To neplatilo o Narutovi. Byl už v tolika nebezpečných situacích, za které by se ani lecjaký akční hrdina nemusel stydět.
Jeho smysly se mohly zbláznit. Bylo tu moc podezřelé ticho, které ani ptáček nerušil.
Zkrátka slyšeli byste špendlík spadnout na zem, kdybyste na nějaké pevni zemi stáli.
Do Naokiho hrude vbiehali dve katany plné veternej a bleskovej chakry a vychádzali z jeho chrbta.
„Tak ako to je s tým hrobom?"
„Kde ho chceš mať?"
„Nemyslíš si, že si moc trúfaš na to, že mám prebodnutú hruď?"
„Nemyslím si."
Kakashi došel do lázní, uvelebil se ve vodě. Byl rád, že ho nikdo nevyrušuje. Ale jeho odpočinek narušili Sasuke, Naruto, Shikamaru, Lee, Neji, Chouji, Kiba, Sai a Shino.
„Ale, jdete si taky odpočinout?“ zeptal se Kakashi.
„Kakashi? Jo. A taky jsme chtěli Naruta rozveselit.“ Odpověděl Sasuke.
„Nepotřebuju rozveselit!“ křikl na ně Naruto.
„Tak to ber jako odpočinkový shromáždění. Stejně jsme se takhle už dlouho nesešli.“ Řekl Shikamaru aby Naruta uklidnil.
Další den Aschika mohla vidět krásný východ slunce. Kotoučky mraků se linuly přes vycházející ohnivou kouli, jejíž paprsky začaly ozařovat ranní Konohu. Aschika se opírala o zábradlí před vchodem do svého bytu. V noci pršelo, a tak vzduch nádherně voněl.
„Je to nádhera...” Nasála do sebe tu vůni života.
„Musím uznat, že ano. A ty jsi se změnila, Aschiko... nikdy jsi nebyla šťastnější.”
Aschiku tahle věta překvapila. „Ty jsi se taky hodně změnila, dříve bys jen něco odsekla. Že by slavná Uchiha Myuki změkla?”
Narodil jsem se v době, kdy země byla ještě v plenkách a lidstvo dělalo první nesmělé krůčky na svojí cestě historií. Svět ještě voněl novotou, plný svěžích barev a věcí podněcujících zvědavost člověka. Byli jsme jako děti ráje, vpuštěné do světa neomezených možností, objevující a zkoumající vše okolo, fascinováni každou skutečností, kterou nám to zdánlivě nekonečné místo nabízelo.
„Už si v tom domě někdy byla?“ mám lhát nebo říct pravdu?
Sleduju plameny, jako bych z nich chtěla vyčíst odpovědi. Nakonec si povzdychnu a opatrně přikývnu, v duchu se utěšuji myšlenkou, že mě přinejhorším zabije. Po několika minutách ticha opatrně vzhlédnu. Itachi vypadá duchem nepřítomně. Po chvíli se zhluboka nadechl a zeptal se mě na jedinou otázku, na kterou mohl: „Kdy?“
Stál před otřásající se budovou s otevřenými dveřmi do suterénu a netečným vyhazovačem u nich, oděn do bílé košile a tmavých kalhot. Dnešek byl jiný - nechtělo se mu dovnitř. Vzpomínal na noc s dívkou jménem Mikoshi, ale všechno viděl nejasně a rozmazaně. Existovala vůbec někdy? Existovaly ty desítky dívek před ní?
Někdo ho chytil za ruku. Pomalu se otočil. Byla to Nii Yugito a zářivě se na něj smála. „Ahoj."
„Ahoj," odpověděl.
„Nečekala jsem, že mi zmizíš tak rychle."
„Starý zvyk."
[size=13][i]Zdravím milé čtenáře, kteří se rozhodli rozkliknout tuto povídku….
Takže na úvod vám sdělím, že je toto z alternativního světa. Ne sice z úplně protikladného, ale jsou zde zásadní změny. Například takové, že Itachi nikdy nevyvraždil své blízké, takže Sasukeho charakter je doslova odlišný od toho, který známe x) …a Sai má také svou rodinu, plus chodil na akademii a nebyl v Rootu. Atd…
14.Kapitola: Sharingan!
[i]Dnes som sa chcel konečne poriadne vyspať, ale padla na mňa posledná hliadka a tak som vstával o tretej. Teraz sedím pri ohni a pozorujem, ako pomaly vyhasína. Mal by som priložiť, ale nechce sa mi vstávať. Pomaly obrátim hlavu a pozriem na moje spoločníčky.
Spoločníčky...
„Tohle místo je Peklo, a to jsem viděl dost podobných. Ale tohle je to nejhorší. Co tady vlastně dělám? To se mě chtěl někdo zbavit?
„Proč musíme chodit zrovna na její přednášky?“ zajímal se Soijiro poté, co se to dozvěděl.
„Protože ona je nejlepší medička po celém ninja světě,“ odpověděl Itachi.
„Nebývala to Godaime Hokage, Tsunade-sama?“
„Použil’s správný čas. Bývala. Kolikrát ti musím říkat, že jednoho dne žák překoná svého učitele? Tahle dívka se u ní učila. Znám ji přes mého…“ nestačil doříct, když do haly vstoupila přednášející. Celá hala okamžitě utichla.
„Ja vás zabijem! Prisahám u Jashina! Ja vás zabijem!" kričal Hidan, aj keď jeho telo bolo rozdelené na niekoľko tisícok kúskov.
„Čo s ním spravíme?" pýtala sa Sakura.
Sasuke ho chytil za vlasy, vlastne iba jeho hlavu, a zodvihol ju zo zeme.
„Ak ma nepustíš, tak ťa zabijem a obetujem Jashinovi."
„Ako chceš?"
Sasuke upustil jeho hlavu.
„Au! Ty smrad! Ja ťa zabijem!" Hidanovi sa zjavne nepáčilo ani to.
Kakashi podopieraný Natsumi sa k nemu dostal.
„Říkám, že to pro tebe udělám!“
„Seš si jistá? Můžeš tím zabít nevinnýho člověka,“ dodal se starostlivým obličejem.
„Vím… ale už jen proto, že mi to furt tak připomínáš, vím, že je to pro dobrou věc. A že ti můžu věřit, i když mi ten důvod tajíš,“ konstatovala Ayano.
„Nemůžu ti to říct, promiň,“ opáčil ještě Itachi a Ayano zkřivila koutek úst do úsměvu.
‚Už jen proto, že je v tom stavu kvůli tomu, co jsi zač... Vím jistě, že bys tohle břemeno neunesla,‘ dodal si v duchu.
„To ne... To ne!" vykřikla Sakura, sledující ohromnou příšeru, jak překonává blízké stavby a míří jejich směrem.
Po jejím boku se ozvalo zakňučení, jak Kakashi přestával mít nad svou nynější podobou kontrolu. „Co budeme dělat!?" přeložil svůj dotaz do lidštiny.
„Nevím jak vy," Shikamaru se nervózně usmál. „Ale já odtud padám!"
Gaara se nacházel uprostřed davu. Bylo pozdní odpoledne a řady vesničanů se vracely z práce, většinou obtěžkaní igelitkami s ovocem, pro které se stavili cestou. Míjeli ho až na výjimky rychle, zrak upřený striktně před sebe ve vynucené nevšímavosti. Kdyby to nebyl on, třeba by se někdo odvážil zjistit, proč tam tak dlouho stojí a na co se tak upřeně dívá.
PRED ROKOM...
FLASHBACK: RYU NAMIKAZE
"Švihajte!" Kričal som na ostatných.
"Ryu, ty blbec! čakaj!" ozvalo sa za mnou.
Otočil som sa.
Hajin si už na akadémii vyslúžil rovnakú popularitu ako Sasuke: dievčatá sa naňho lepili ako muchy na med, chalani ho pokladali za svoj vzor.
"Čo je? Takto o všetko prídeme!" Zakričal som mu naspäť.
Na neďalekom bojisku bojovali ninjovia z Konohy proti Akaťákom.
"No a? aj tak o všetko prídeme!"
O POL HODINY...
"Neznášam, keď máš pravdu, vieš to?" Zavrčal som na Hajina.
O NĚKOLIK TÝDNŮ POZDĚJI V OTOGAKURE NO SATO:
"Uwaháááá! Bleáááh!" Sakura měla velmi silný pocit, že za chvíli z ní vyleze do kýble, který držel poněkud bledší Raigy i žaludek. Zhluboka se nadechla čekající další nával zdánlivě nekonečného proudu zvratek a chvíli se jí zdálo, že "už to přešlo", nicméně to byl jen okamžik před dalším "maelstromem" zvratek letícím do kýble. Když to skončilo zhluboka oddechovala a bylo jí jasné, že je konec... konečně, po půlhodině nekontrolovatelného "blití" byl konec.
Sasuke nemal vďaka sharinganu ani najmenší problém sa vyhnúť Hidanovmu šialenému mávaniu s kosou. Hidan len sekal a sekal. Ani nerozmýšľal kam mieri. Zopárkrát Sasuke zostal iba tak stáť. Hidan mieril vedľa.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu."
Hidan sa však nezastavil. Kosou útočil naďalej. Ohnivú útok ho nedokázal zastaviť.
„Vážne je nesmrteľný," pomyslel si.
Když vstoupil do tancem naplněné haly, uvědomil si, že je vhodná doba vzít si další pilulku. Samozřejmě to neudělal.
Nechal se zatlačit do středu davu. Chvíli stál, jakoby se zahříval v jedovaté záplavě světel a leaserů, než se jeho tělo pohnulo a začalo s vlastním tancem. Černě orámované oči se samy zavřely. Tuc, tuc, tuc.
