Bitevní
Medzitým v Chibovej kancelárií
„Tak ako chlapci. Máte ho?“ spýtal sa s pozitívnym presvedčením Chibo. Strážam, kľačiace pred ich pánom, začal stekať pot po tvárach. Všetci zostali ticho. Nik nemal rád oznamovanie neúspešných správ pánovi. Chibo mierne znepokojený, sa obzrel na svojich ľudí a vydedukoval, ako to asi mohlo dopadnúť. Najodvážnejší z nich, hlavný kapitán, sa postavil a predstúpil pred Chiba. Aj napriek potu, ktorý mu stekal do očí, a triaške na celom tele, vyriekol:
Tokime : Čas letěl jako voda, ani jsem si pomalu neuvědomovala, kolik uběhlo dní od mého uvěznění. Yoru se za mnou ještě ani jednou nestavil, nevěděla jsem, zda mě to těší nebo mrzí, ale srdce se přiklánělo spíše k té druhé variantě, přeci jen mi přirostl k srdci. Uslyšela jsem kroky, byly tiché, sotva slyšitelné. Někdo si venku odkašlal.
„Jistě, jistě,“ ozval se jeden ze strážných a zachrastily klíče. Přišel pro mě. Srdce mi poskočilo, byla jsem šťastná, opravdu šťastná.
„Yoru?“ zavolala jsem ke dveřím.
„Ano?“ vrátilo se mi ledovým hlasem. Polkla jsem a vše mi došlo... Nepřišel pro mě, ale pro Itachiho, není tu pro mě.
Neji se už po několikáté díval na novou bingo knihu. Nedávalo mu to žádný smysl. Shi byl na seznamu označen jako jednička. O Narutovi ani zmínka. Dokonce věděl, o Itachim. Zbytek nepotřeboval vědět.
„Uděláme přesně tohle…“ Naklonila se Yugito k Narutovu uchu a sdělila mu to. Nebyl to nějaký velký plán nebo tak něco. Prostě jen primitivní strategie, jak utéct. Naruto přikývl a čekal na povel.
„Teď.“ Křikla už hlasitě Yugito a oba vyndali kouřové bomby, které následně hodili o zem. Objevil se fialový kouř.
„Teď.“ Ozvala se přes kouř znovu Yugito a Naruto si vzal ode mě další chakru pro rychlý útěk. Nii udělala to samé. Oba za pár sekund přistáli na jedné z větví na pokraji lesa.
I Sídlo ministerstva války ve Skryté Písečné mělo recepci. Většinou za ní ale seděli dva ninjové u tlačítka alarmu, kývali na pozdrav osobám prověřeným a šacovaly osoby neprověřené. Nově příchozí shinobi, jménem Otokaze, naznačil svému společníkovi, že má zvednout ruce a nechat si prošátrat kalhoty. Oba tak učinili a za chvíli jim už jeden ze strážců podával knihu návštěv. Otokaze počkal, až se zapíše jeho doprovod, načež zamířili ke schodům, vedoucím do speciálního oddělení.
Útoky ho zasiahli postupne a v neuveriteľne rýchlom slede. Zdvihla sa obrovská prachová clona, no rinneganom som čo-to videl. Chvíľu trvalo, kým sa usadil. Začalo pršať. Na bojisko dopadla prvá kvapka. Bola nezvyčajne veľká. A vlastne ani nemala tvar kvapky. Bol to zhluk vody v tvare guľôčky. Stál som uprostred toho všetkého obklopený chakrou Juubiho. Kvapka sa nebezpečne rýchlo blížila k zemi a niesla so sebou zmenu. Cítil som to svojim šiestym zmyslom. Bežné zmysly to nevedeli zachytiť.
„Sakra, ďalšia blondína a tiež má vlasy v očiach,“ neodpustil si Hidan, keď zazrel dievča na konári.
„Nechaj si to pre seba ty masochistická mníška!“ štekol naňho Dei, ktorý veľmi dobre vedel na čí účes sa naráža.
Naoki rozprával hodnú chvíľu. Nagata s Itachim niektoré veci trochu zaskočili. O niečom ani nepočuli.
„Lepšie by bolo, kebyže tvoj pokrok vidíme v boji," hovoril Itachi.
„Vy by ste boli ľahký súper pre mňa."
„Naoki, nejako zabúdaš, že proti doujutsu sa bojuje ťažko."
„Ja viem, Nagato. Ale aj ja mám sharingan."
„Ale nedokážeš s ním narábať tak dobre ako každý lepší Uchiha. A na našej strane sú skúsenosti."
„Niekoľko desiatok, možno stoviek, súbojov, ktoré sme absolvovali, len tak ľahko nevymažeš," povedal Nagato.
Cítil som sa hrozne. So zranenou nohou som sa nemohol rýchlo pohybovať. To mi tiež kazilo polnočné zabávanie pána. S takou nohou som nemohol urobiť ani jeden krok, nieto ešte Tanec ohňa, ktorý je z pomedzi všetkých najnáročnejší. Chcel som pánovi tancovať, ale nemohol som. Aj ja sám som si uvedomoval, aké je to nebezpečné zranenie. Ale, chcel som mu spraviť radosť.
Pozrel som sa do izby, kde som prenocoval spolu s Uchihom. Ten tvrdo spal. Ale hádzal sa z boku na bok. Muselo sa mu zdať niečo zlé. Rozhodne.
„Tak se ukaž Kazekage!“ zařval provokativně na rudovlasého a připravil se k útoku.
„Sabaku Sousou!“ vlna písku se hnala jeho směrem a snažila se jej chytit byť jen na jedné části těla. Uchiha se vyhýbal všem útokům a formoval pečetě.
„Kuchiyose no jutsu!“ dým zahalil prostor v okruhu deseti metrů a všechen jej rozehnal mohutný řev.
Krab! Ksakru bude mít výhodu. Vyhnul se dalším úvahám a rukama ovládal zuřivou vlnou písku.
Zrození legendy II: Pomsta
„Co si dáte, pane?“
„Jeden rámen.“
„Ano hned to bude. Ayame jeden rámen.“ Mladá hnědovláska se ihned dala do připravování pokrmu.
„Jste zdejší?“
„Dá se to tak říct.“
„Jak to myslíte?“
„Dlouho jsem tu nebyl.“
„A jak dlouho?“
„Pět let.“
„To je dlouhá doba. Určitě se vám stýskalo po domově.“ Blonďák neodpovídal.
„Teď je pátým hokage Tsunade-sama.“
„To je jedna z legendárních sanninů?“
„Ano. A navíc se vrátil i Jiraiya-san. Prý tady zůstane dlouho.“
 - Gaara.jpg "Kopie (2) - Gaara.jpg")
Toto je předposlední důležitý článek sbírky Vítejte v KLDR
"Je to blbec! Nehoráznej, krutej a naprosto nelidskej blbec! Sladkej blbec... můj blbec... vlastně jen takovej "dididi" blbeček víme?"
Haruno Sakura o Raigovi
OTOGAKURE NO SATO:
"Ty blbče!" zakřičela na Raigu, který vypadal, jako kdyby ho přejel náklaďák Sakura a vrazila mu takovou ránu pěstí, že za letu udělal několik kotrmelců.
"TOHLE JSI PŘEHNAL!" rozzuřeně k němu přiběhla zatímco se ztěžka zvedal a zvedla ho jednou rukou nad sebe načež mu zařvala přímo do obličeje:
13.Kapitola: Čo sme nemali počuť
Tie najcennejšie veci zvyčajne nemajú žiadny tvar, preto si až príloš neskoro uvedomíme, či sme ich získali alebo stratili.
-LITTLE BY LITTLE
,,Au!“ vyhŕkla Omini a zastavila sa – už tretí raz za poslednú hodinu. Jej dlhé vlasy sa neustále zamotávali do konárov a Asahi jej ich zakaždým ťažkopádne rozmotávala, zatiaľ čo Omini nadávala na toho, kto tak husto vysadil tento les. Shinari ich pozoroval zobďaleč, s obočím vysoko zdvihnutým a ani ho nenapadlo Omini pomôcť.
,,Au!“ zasipela Omini.
Bylo devět hodin ráno a obřad probíhal již několik minut. Členové všech rodin, kteří přišli o své příbuzné, pronesli řeč, která chytila všechny za srdce. Panovala velmi pochmurná, ale zároveň i napjatá nálada. Gaarovi oči kmitaly v některých chvílích všemi směry a zachycovaly detaily, cokoliv, co by naznačovalo plánovaný útok. Tajné jednotky rozmístěné mezi členy zúčastněných i na střechách informovaly vůdce o situaci.
O nějaký čas dříve
[i]Sasori a Kabuto právě dokončovali potřebné zdravotní dokumenty, když v tom do jejich laboratoře vstoupil Naruto.
„Mohu mít na vás prosbu?“
„Tentokrát je to co?“ zajímal se Sasori.
„Potřebuju vypreparovat svoji hlavu.“ Řekl Naruto jako by se nechumelilo.
„Aha, ty ji pak chceš darovat Sanadovi, aby ten je více přesvědčil, že jsi mrtvý. Chytrý tah.“ Kabuto byl opravdu génius.
Pomaly som vstúpil cez zaprášený prah domu a vošiel priamo do menšej chodby, ktorá sa končila schodiskom, zrejme na druhé poschodie. Okrem schodiska viedli z chodby dve dvere. Ľavé dvere viedli do miestnosti, ktorá slúžila zrejme ako obývacia miestnosť, no svojím vzhľadom tak vôbec nevyzerala. Nuž, nemal by som byť taký pohodlný a čoskoro by som sa mal začať prispôsobovať prostrediu, pretože po zistený, že je to pravdepodobne najkrajšia miestnosť v dome, som vedel, že ma nečaká nič dobrého.
Bol to dlhý mesiac. Hlavne pre Naokiho. Ani sa nestihol poriadne dostať zo zranení, ktoré mu uštedril Madara, a už hneď išiel do plného tréningového nasadenia. Po pravde, bolo to omnoho ťažšie ako predtým. Ale prinášalo to účinok. V mnohých veciach sa dokázal zlepšiť. Možno až na jednu.
„Naoki, musíš sa sústrediť."
„Keď to ale nejde."
Naoki ležal na zemi. Jeho telo nebolo zrovna v poriadku. Kusy kože mu z neho zliezali. Tá sa ihneď ale obnovovala.
„Premenu dokážem zastaviť a potlačiť. Ale všetko ostatné musíš zvládnuť sám."
Mizuki som vzal so sebou a spoločne sme zamierili za Itachim. Keď sme mu všetko vysvetlili, ochotne súhlasil. Zašli sme aj za Kakashim, Sakurou a mojou mamou. Tiež sa pripojili.
„V tomto počte nás nemá šancu poraziť!“ Hecoval sa môj najlepší priateľ.
„Konečne budem bojovať s používateľom sharinganu... Ach... aká doba prešla, čo som videl iný sharingan, ako ten môj.“
„Shannaro!“
„Nepreceňuj svoje sily, Sasuke-kun,“ objala ma mama.
Ráno sme spoločne vyrazili.
‚Ako môžem využiť tvoju silu?‘
„Jsi si jistý, že to brnění nás ochrání?“ Zeptal se Sai v pevném brnění. Seděl za menší kamennou zdí. Tanma seděl vedle něj a utahoval si čelenku se znakem Konohy, kterou mu dal Neji.
„Koupí nám to čas. Neji, Aquilo, jste na místě?“ Promluvil Tanma do vysílačky a pořádně si utáhnul uzel na čelence.
„Děláme na tom. Je problém se někde umístit, aniž by si nás všimli.“ Ozval se Neji a zpoza kamenné zdi byly slyšet běžící kroky.
„Zdá se, že vědí, že jsme tu.“ Uznal Sai pohledem na Tanmu a jal se kontrolovat svoje vybavení.
