Bitevní

Od konce 4. velké války ninjů uplynulo pět roků, avšak následky byli stále patrné. Aliance shinobi sice vyhrála, ale ztráty byli zničující, žádný z národů si nezachoval dost vojenské síly, aby mohl existovat sám o sobě. V měsících po válce proběhlo mnoho schůzí Feudálních pánů a současných Kagů, aby situaci vyřešili, nikdo nechtěl válku o zbytky světa, ne že by neměli ambice, ale nezbyl téměř nikdo, kdo by tuto válku vedl pokud nepočítáme civilisty.

Zobudila som sa na nieči dych nado mnou. Modré oči. Skláňali sa nado mnou a divoko na mňa pozerali.
„Naruto?“ zašepkala som.
Vytiahol ma z postele. Nevedela som čo chce robiť. Veď bol deň mojich pätnástich narodenín. Naruto mnou šklbol a vyviedol ma von. Ráno vyzerala Konoha úplne inak. Bola mŕtva, nik tam nebol a bolo samé ticho. Bolo to zvláštne.
Prebrala som sa z pozerania na Konohu a ustúpila som o krok od neho.
„Nebojsa.“ Naruto povedal.

Tým se opět vydal na cestu. Tentokrát si to mířili do hustého lesa. A jako vždy, s Tanmou v čele. Jeho noha už byla v pořádku.
„Sice sis to nahodil zpátky, relativně přesně. Ale moc to nenamáhej.“ Jako kdyby v hlavě slyšel Sakuřino kárání.
„Právě proto jsem se učil rychlou první pomoc, ať můžu pokračovat dál.“ Slyšel Tanma svůj hlas, který zněl o něco veseleji, ale i přesvědčivě. Nad tím se Tanma uchcechtl, ale pokračovali dál.

Tak konečně, konečně jsem přestala být srab a vydala se na cestu! Najít je bude lehké, když víte, kde přesně jsou. Pak konečně budu moc dodržet slib, který jsme si dali. Už to není daleko, pár kilometrů. Nakonec už si jen zjistit, jak se dostat dovnitř, nebo ještě lépe, přemluvit je, abych byla s nimi a hlavně s ním.

„Nemám vo zvyku zabíjať deti,“ povedal Hľadač z Hmlovej, keď sa nečujne pohyboval vo veľmi hustej hmle. Daisuke vedel, že ide o tiché zabíjanie, lebo o tom veľa čítal, ale nevedel, ako ho v tej hmle nájsť. Aj ten hlas, čo sa mu prihovoril, bolo počuť akoby z diaľky alebo akoby ten, čo to hovoril bol na viacerých miestach naraz, čo, samozrejme, nie je možné.

018 – Hidan vs. Deidara
Železné dveře se otevřely. V nich stál dobře naladěný usmívající se Hidan. Ale když ty dva zahlédl, úsměv mu z tváře zmizel.
„Tak takhle to je!“ řekl chladně.
„Hidane...“ řekla zmučeným hlasem Shizune a vymanila se z Deidarova objetí. Už se nelíbali, ani než přišel Hidan. Jen tak stáli v objetí a mluvili spolu.
„Vidím, že tu nejsem zrovna vítaný, takže zase půjdu,“ řekl Hidan a chystal se k odchodu.
„Nechoď, vysvětlím ti to,“ požádala ho Shizune.

„Kakashi!"
Kakashi sa v okamžiku zrútil na zem. Pulz bol síce pravidelný, dych taktiež, ale únava bola znateľná.
„Kakashi!"
Tsunade si ho zobrala do opatery. Začala ho ošetrovať.
„Do zajtra rána bude určite mimo."
„A čo teraz?" pýtal sa Gai.
„Takto nám ujdu."
„Nie."
„Čo?"
„Aj oni zastavili," povedal Pakkun.
„Tak to je dobre. Ale nemali by ste sa aj mi dať do pohybu? Tak ich máme šancu dobehnúť," hovoril Jiraiya."
„Lenže by sme sa museli rozdeliť a nevieš, či ešte niekoho neposlali, aby nás zdržali," hovorila Tsunade.

Neďaleko dediny Enkyoku, sa nachádzala jedna menšia hora. Nebolo na nej nič nezvyčajné. Lenže v nej sa nachádzala jaskyňa. Bola veľmi hlboká. Najspodnejšie miesto bolo kilometer pod povrchom. Ťažko sa bolo dať sem dostať, takto hlboko.
„Orochimaru!"
„Čo je?"
„Čo to vyvádzaš?"
„Prečo?"
„Ohrozil si našu akciu. Chceš to pokaziť?"
„Nie."
„Tak prečo si privolal tých dvoch? Už pri ich prvom vyvolaní sa ti takmer dostali z ovládania a zabili ťa."
„Ale nestalo sa."

První setkání

Od doby, co Naruto nastoupil na ninja akademii uplynulo už několik let. Vztah ostatních k němu se značně zlepšil, protože Narutovi se podařilo ledacos překonat. Byl silný a stále sílil. Naučil se spoustu užitečných věcí, Kyuubi jej učil, když to bylo potřeba. Hned poté, co se Naruto setkal se svým otcem, se u něj začaly projevovat jisté znaky geniality. Opravdové znaky geniality a ne jenom podobnost s jeho otcem.

Listovou měli na dohled a nikomu z nich se nechtělo věřit, že už jsou tak moc blízko. Naruto vypadala opravdu šťastně, protože se po neuvěřitelně dlouhé době vracela domů. Pak si ale vítr pohrál s jejími ocásky a ona se musel opět ujistit, že bude mít, co vysvětlovat. Nikde v okolí necítila nepříjemnou chakru, která by signalizovala blížící se Akatsuki.
„Teď už zbývá jenom přesvědčit otce, že jsem naživu,“ řekla Naruto, ale nemohla to říci, bez toho, aniž by se spustila lavina dotazů.

„Jo a raikage. Ještě jednou se pokusíte napadnout Hokage, tak vás namístě zabiju a je mi jednou jakou máte hodnost.“
„Ty mi vyhrožuješ, ty malej parchante.“
„Važte svá slova. Já mám jen jedny nervy a ty jsou už nadranc. A navíc já vám nevyhrožuji, berte to jen jako, kamarádskou radu.“

Já jsem … Epizoda 15: Nejsilnější

Stráž hokageho vystoupala na balkón. Ostatní ninjové je podezíravě sledovali. Přeci jen to jsou bývalí Akatsuki. Mezitím se schůze opět rozjela.

Zrození legendy I: 6. Prehra, výhra – smiech a plač

Naruto sa pozrel na Miako.
„Miako?“ Položil ju na zem, ale stále ju držal v náručí. Pri nich sa zjavil aj Reibi.
„Miako, si v poriadku?“
„Som v poriadku. Nechajte to tak. Nestoja za to.“ Šepla Miako slabým hlasom. Naruto spolu s Reibim pokrútili hlavou, ale ona to nevidela. Naruto zavrel oči.
„Zaplatia za to, sľubujem.“ Povedal Naruto cez zaťaté zuby. Zrazu zmizol a objavil sa u nich doma. Uložil Miako do postele a dal rýchlo ju prezrel. Ošetril jej vážnejšie zranenia.

Otany, známy pod menom Šunka, ktorým ho všetci oslovovali a ktoré mu aj kúsok prirástlo k srdcu, hoci by to nikdy v živote nepriznal, bojoval s Hľadačom so Suny. Nemal dôvod sa ho báť, no aj tak mu jeho protivník naháňal hrôzu. Je predsa len skúsenejší a silnejší ako on. To si myslel Šunka.

Od velké války, kdy se všechny velké národy spojily v jedinou alianci, aby porazily svého nepřítele, uplynulo již dvacet let. Avšak ztráty v té době byly natolik tragické, že spoustu lidí uvázlo v té době. Čas pro ně neplynul dopředu, pouze zamrzl. A i kdysi dávno schopná růžovlasá dívka, dnes již žena, nebyla výjimkou. Ona možná byla jednou z těch, kteří trpěli nejvíce. Noční můry jí kazily spánek pravidelně každou noc. Dvacet let utápění se v temnotě a minulosti si na ní vybralo svoji daň.

Tokime : Probrala jsem se v nemocnici. Nikdo tam zrovna nebyl. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, co se vlastně stalo. A čím víc jsem začala vzpomínat, tím víc jsem chtěla zapomenout. Ovládl mě strach. Nebyl to strach, jaký jsem leta zažívala, bylo to něco jiného. Strach z následků toho, čeho jsem se dopustila. A se strachem přišla i bolest. Obrovská bolest ze svých činů. Opřela jsem se a zastavila se vzpomínkami na Tsunade.
Já ji zabila... zabila jsem ji, jak jsem jen mohla.. Zrychlil se mi tep..
„Tsunade,“ zašeptala jsem a schovala svůj zaslzený obličej ve dlaních.

„Ideme naspäť do Konohy. Už tu nemáme viac čo robiť. Sakura a Naruto vy pôjdete dokončiť misiu." Rozbehol sa do Konohy. Sai okamžite vyrazil za ním. O chvíľu zmizli.
„Sakura ideme dokončiť misiu. Ochránim ťa. Tak poďme."
„Naruto..."
No on už nič nepovedal a rozbehol sa znova do svojho cieľa a Sakura ho nasledovala.

V Konohe:

Yamato Tsunade všetko vysvetlil a spýtal sa či náhodou nevie, kto alebo odkiaľ je tá osoba, ktorá zabila zločinca Masuriho.
"Čože?!" Skríkla Tsunade, „je to tak ako to hovoríš. Neviem odkiaľ je."

Sedela som na hlavách Kagov a pozerala som sa na Konohu zahalenú v tme. Snažila som sa potlačiť myšllienky a mala som pocit, že mi to aj celkom ide. Bola som zo všetkého veľmi zmätená, chcela som odpovede, ale bála som sa ich.
,,Myslím, že máš nejaké otázky, na ktoré by si chcela odpovede." ozvalo sa zrazu vedľa mňa a ja som pochopila, že pred pravdou neutečiem. Prikývla som a ešte stále som mlčala.
,,Takže... kde je pravda? Mohol by si mi to všetko vysvetliť?" spýtala som sa tichým hlasom konečne.

[b]„Pripravte sa!“ skríkol raikage a pohľadom sa pozastavil na každom z dvoch desiatok ninjov, ktorí ho obklopovali.
Výkvet shinobi sveta. Tí najmocnejší svojej generácie.
Pokojne tam stáli. Hrdí, sebavedomí. Vznešení vo svojej moci.
Pred nimi sa črtal vchod do jaskyne. Zahalení do nádherných plášťov načúvali ohromnému revu, ktorý z nej vychádzal.
„Jubiho už dlho nezadržia,“ otočil sa chrbtom ku vchodu a poryvy vetra, ktoré vyrážali z vnútra jaskyne, mu rozvírili svetlomodrý plášť.