Bitevní
Na hraniciach Zeme Vetru a Zeme Riek, viedla cestička. Tá bola ohraničená z jednej strany obrovskou horou, z druhej strany nádhernou lúkou. Na tejto lúke bolo ohromné množstvo rastlín a kvetov. Vedľa tejto lúky bola rieka. Aj desaťročné by ju mohlo preskočiť. Za to však bolo hlboká, miestami aj desať metrov. Vedľa tejto riečky sa týčil les. Z tohto lesu sa začínali vynárať postavy. Boli štyri. Oblečené mali hnedé habity. Vyzerali ako stredoveké mnísi. Jeden z nich prehovoril.
„Zišli sme sa po niekoľkých rokoch. Počkať! Niekto tu chýba."
Zavřel oči a usmál se. Poprvé od doby, co se dostal do toho primitivního uzavřeného celku, mohl prohlásit, že opravdu dospěl.
Když znovu upřel svůj zrak na ninju z Listové, zvednuté koutky úst se opětovně narovnaly. Ještě se nemohl radovat. Stále tu měl práci, kterou musel dokončit pro to, aby mohl být se sebou upřímně spokojený.
Narutovi sa nepáčilo, že mal bojovať so Sakurou. Ale čo mal robiť.
„Môžeš ísť po mne s úmyslom ma zabiť, inak to bude nevyrovnaný boj."
„Fajn," povedala Sakura chladným hlasom, aký Naruto nepoznával.
Sakura silno uderila do zeme. Zem sa začala štiepiť. Tento štep smeroval na Naruta. Tesne pred ním štiepenie prestalo. Kus zeme, na ktorej stál, ho vyhodil do vzduchu. Tam už čakala Sakura a plnou silou ho uderila päsťou do chrbta. Naruto vzdychol od bolesti.
„Taká brutálna sila," povedal.
Čekám. Nejsem si jistý, jestli přijde, ale i přesto čekám. Najde mne? Čekám. Najde toto proklaté místo plné bolesti a krve? Těžko říct. Snad ano. Čekám... čekám již tak dlouho. Tak dlouho. Nepohnulo se teď támhle něco? Nevím. Neodvažuji se podívat, oči nechávám zavřené. Napínám uši. Uslyším tiché kroky? Zašustění látky? Ne. Nic. Ani mou tvář neovanul vzduch, který by se snad rozpohyboval, kdyby přišel. Přijde? Najde mne? Čekám. Čekám již tak dlouho... najde mne a toto proklaté místo plné bolesti?
Meshiki : Zašli jsme na jídlo. Byla jsem nervózní ohledně týmu osm, chtěla jsem vědět jaký je jejich stav a proti komu bojovali. Sakra, a jakto, že se Neji vůbec nestará o Hin. Bere to tak, že není v ohrožení života a to mu stačí ke klidné mysli. To mě teda nestačí, mám o ně strach i tak, jako Tokime... není v ohrožení života, ale přesto mě to tak ničí. I když tohle je něco úplně jiného. Tým osm neunesla Konoha a netrpí tady, vím, že jsou v bezpečí, zato u Akatsuki si člověk nikdy nemůže být jistý bezpečím.
U jídelní tabule byla, jako obvykle, spousta řečí, z nichž většinu zaopatřoval Kankurou. Temari také neměla problém s výřečností, ale po cestě byla ještě pořád unavená, od čehož jí nevypomohlo ani dvanáct hodin spánku, které si neodpustila. Gaara toho nikdy moc nenapovídal a ani dnešek nebyl výjimkou. Jediné na co reagoval, byly Temariiny otázky týkající se "kazekagování".
"Tohle bude ještě zajímavý…," uculil se zničehonic Kankurou po chvilkové odmlce. Oba sourozenci se na něj nechápavě podívali.
Setkali se díky velké náhodě po tolika letech a nevěděli, kde začít vyprávět. Uzumaki a Mizuki jenom mlčky stáli naproti sobě a snad se dívali, jak moc se kdo za tu dobu změnil. Byli teď úplně jinými lidmi? Jim, ale nezáleželo na tom, jak moc se kdo změnil, teď už se nechtěli rozdělit a ani nemohli, vázal je k tomu jejich slib.
„Mizuki... Já... Já jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ řekl s úlevou Uzumaki.
Někde na severu Země Ohně:
Ve velkém plátěném stanu seděli kolem masivního stolu, na němž spočívala mapa Země Ohně, čtyři muži s vážnými tvářemi. Tři z nich měli na sobě čelenky Skryté kamenné vesnice a čtvrtý měl čelenku se znakem Skryté travní vesnice. A právě mezi těmito muži probíhala velice živá debata...
„Pátá Hokage je mrtvá a k moci se dostal Danzou. Ten starý šmejd. Prý atentát na Tsunade úspěšně provedl ten tvůj Uchiha Takeru, Ryoku.“ Pousmál se hlavní generál Kitsuchi na jednoho ze svých společníků.
Bolo pokojné ráno. Slnko svietilo, vtáci štebotali. Ale to neplatilo o Oblačnej. Cez oblaky tam málokedy presvitli slnečné lúče. A už vôbec nebolo pokojné ráno. Nejaký muž sa vznášal nad dedinou. Mal na sebe čierny plášť a na ňom červené mraky. Na hlave mal niekoľko piercingov a čo bolo hlavné, v očiach mu svietil rinnegan.
„Shinra Tensei."
Nastala obrovská tlaková vlna, ktorá ničila všetko, čo jej prišlo do cesty. Dom za domom padali a menili sa na trosky. Nevyhlo sa to ani budove, kde sídlil Raikage.
Kapitola 3: Věčné vzpomínky, část 2.
Seděl na jednom z písečných domků v Suně. Podepíral se jednou rukou a druhou nechal uvolněně na pokrčeném koleni. Užíval si pohodlí a vypadal zamyšleně, stále však nespustil oči z ozařujícího měsíce.
Pátý Kazekage, Gaara, pohodlně usazen ve svém pracovním křesle, přemítal nad právě ukončenou návštěvou starších v jeho pracovně (nutno podotknout, že ukončena byla jaksi k jejich nevoli). Poslední dobou měl pocit, že se mu pokouší "míchat" nejen do správy vesnice, ale i do osobního života! Měli různá podezření od té doby, co umřel a většina dívek ve vesnici se do něj pobláznila. Samozřejmě, že se ta podezření netýkala nikoho a ničeho jiného než právě jich. Že prý by to mohlo ovlivnit jeho rozhodování!
Meshiki : Probudila jsem se vedle něj, jako za satrých časů. V noci mezi námi vůbec nic nebylo, oba jsme věděli, že je příliš brzo po tom všem. Sama jsem byla ráda, že to respektuje. Snídaně se mi kupodivu nespálila, smažený vajíčka se slaninou jsou nejlepší na hubnutí.
„Dobré ráno, slyšel jsem, že jsi zpět,“ uslyšela jsem za sebou Hiashiho hlas.
„Dobré, ano, jsem tu, omlouvám se za vyrušení,“
Ďaľších 6 mesiacov som cez deň trénoval a v noci robil blbosti s Konohamaruom.
Na akadémii som mal celkom dobré výsledky, nebol som podpriemerný, čo sa mi zdalo ako dobrá vec.
Na druhej strane to nebolo bohviečo. Ninjovia nám po 3 mesiacoch daly karty, na ktorých boli naše mená, informácie atď. na mojej stálo:
Meno : Inari Hīrō
Vek : 12
Pohlavie : Muž
Stav : Študent Akadémie
Splnené misie : ----------------
Nesplnené misie: ----------------
Taijutsu : Úroveň 5
Ninjutsu : Úroveň 6
„Kuchiyose no jutsu."
„Hej, chlapče. Prečo si nás privolal?"
„A prečo uprostred boja?"
„Ospravedlňujem sa, ale na privolanie viacerých summonov potrebujem sage chakru."
„Naruto, nemôžem uveriť, že si privolal Fukasaku a Shimu. Mohol si privolať niekoho iného alebo niečo," myslel si Jiraiya.
„Nebude to však hneď."
„To je mi jasné."
Naruto vytvoril tisíc klonov. Kaťdý sa dal do boja. Netvrdil by som, že vyhrávali, predsa to boli len klony, ale pár ninjov zabili. Danzou zabil posledný klon.
„Myslíš si, že toto vás zachráni?"
Pozbieral som všetky svoje sily, aby som sa odvliekol do kúpeľne. Skorá ranná hodina ma neprekvapila, iba tá odporná únava. Pretiahol som sa cez dvere do kúpeľne. A zapol vodu. Napil sa. Tie žiletky v krku nepovoľovali a ja som cítil ako mi krv steká vo vnútri v hrdle. Nejako to prežijem povedal som si. Po tých snoch, už zázraky nečakám. Hýbal som sa opatrne, lebo kĺby a svaly boli stuhnuté v čudesných tvaroch.
„Nie. . . Nie! . . . NIE!“ skríkla Anamo z plných pľúc a udrela päsťou do zeme. To bolo aj tak všetko, čo mohla urobiť. Jej nervová sústava bola paralyzovaná. Mohla byť rada, že vôbec rukou a ústami mohla hýbať.
Kancelár sa na ňu pobavene pozrel a ona mu pohľad opätovala s nesmiernou nenávisťou.
„Yuton: Kouragon."
Narutov snežný drak len prešiel Tobim. Ten zaútočil s kunaiom. Naruto hodil po ňom kunai. Tobi sa mu vyhol.
„Mal si ho odraziť," povedal Naruto a premiestnil sa za Tobiho a odsekol mu pravú ruku.
„Čože?"
Tobi na neho zaútočil s kunaiom v ľavej ruke, ale Naruto sa premiestnil preč. Jediné, čo bolo vidieť, bola žltá škvrna.
„Hiraishin no jutsu. Ja som myslel, že keď je Minato mŕtvy, tak ho neuvidím."
„Nečakal si to."
„Že by to bol Minato?" premýšľal nahlas Tobi.
„Nie. Mô-Minato je dávno mŕtvy."
Kapitola osmnáctá: Útěk
Dvojce vyšla z budovy na malé náměstíčko přímo před ní. Hengoku trval na tom, že se musí zastavit doma a vzít si potřebné věci.
Trvalo to pár minut a ocitli se před jeho domem. Vypadal velmi neudržovaně a staře, stejně jako Hengoku. Vešli tedy dovnitř.
„Chvilku počkej, jenom opráším staré ninja vybavení a vezmu si nějaké jídlo na cestu,“ sdělil stařík.
„Danzou-sama, tu máte zoznam nukeninov," povedal jeden z ANBU a podal mu dosť veľký zoznam.
„Výborne. A čo ostatní kage?"
„Chcú sa stretnúť čo najskôr."
„Kedy?"
„Pozajtra."
„Prečo tak skoro?"
„Je to na želanie Kazekageho a Raikageho, aby sa tak skoro stretli."
„Že Kazekage, to sa nečudujem, ale aj Raikage?"
Danzou zneistel.
„A pečate fungujú?"
„Áno. Každá pečať je funkčná a Hyuugovia sú vám absolútne oddaní."
„Výborne."
Itachi, Kakashi, Gai a Yamato sa blížili ku Konohe.
„Viem, že nám zrovna neveríte..." začal Itachi.
