Bitevní

Zabil jsi ji…
Zabil jsi ji a každý to ví. Zničil jsi ji, ale nedokážeš si to přiznat. Přisuzuješ to tomu, že byla slabá. Že nevydržela nic, pořád jen plakala. Pokaždé, bezdůvodně…byla k ničemu. Jako malá byla k ničemu. Nic neuměla, v boji se sotva pohnula. Jako malý ji…pozoroval. Ano, je to pravda. To když jeho srdce bylo ještě čisté a neposkvrněné. Když byl malé, bezstarostné dítě, nebál se mít rád. Nebál se mít ji rád.

Meshiki : Ať je za tím cokoliv, prostě chci, aby mi řekla o co jde, i kdyby to byla zbytečnost, stejně to z ní vytáhnu. Přece jako babička neměla důvod se o nás nestarat, a pokud nějaký měla, určitě mi to ráda vysvětlí. Vběhla jsem k ní do kanceláře a zabouchla za sebou. Uvnitř byl ale Neji s Kakashim, Gaiem a Kurenai, což mě zaskočilo. Babča po mém příchodu nevypadala zrovna nadšeně, spíš jako sopka před výbuchem. Nejspíš jsem měla slušně zaklepat a vyčkat na vybídnutí ke vstupu, jenže tohle je celkem důležité, alespoň myslím.

Poslední noc jsem skoro nespala. Nebylo to kvůli nečekanému předvolání lady Tsunade, ale kvůli otázkám, které si pokládám celou noc. A jelikož se je dozvím až ráno v 9 hodin a teď je půl 3 tak bych měla ještě zkusit usnout, aby ten trénink nebyl fiasko.
„Dobrou noc Konoho! Nebo spíš dobré ráno,“ řekla jsem do tmy a lehce se zachichotla. Poté jsem zavřela své oči a snažila se usnout.

„Teraz sa rozdelíme, “ zavelil Madara , „Sasuke, pôjdeš z juhu. Už o nás vedia, ale mám pár prekvapení v rukáve,“ uškrnul sa, lebo dobre vedel čo chce urobiť. „A, Sasuke dávaj pozor aby ťa nevideli.“
„Myslíš, že som amatér?“ oboril sa na neho Sasuke.
„Nie, ale budeme mať moment prekvapenia,“ pripomenul mu chladne Madara.
„Zetsu a Kisame sú na mieste. Vyrážame!!!“ zakričal Madara.
„Naruto?“ opatrne sa opýtala Sakura. „Už dobre poznáš môj postoj k Sasukemu. A preto ho musíme zastaviť za každú cenu!“ dodala drsnejším tónom.

„Mokuton: Daijurin no Jutsu."
Z Yamatovej ľavej ruky vylietli drevené hroty. Ninja pred seba dal katany. Tie to drevo rozsekávali. Avšak, medzi nimi bola centimetrová medzera a cez ňu jeden hrot prešiel. Trafil ninju medzi oči. Spôsobil mu tým okamžitú smrť.
„Koniec."
Nebol to koniec. Po ňom ešte zostali tí traja vlci.
Z úst im vychádzal oheň. Všetci traja naraz zaútočili.
„Mokuton: Moku Shouheki no Jutsu."

Ráno sa zobudili do chladného dňa. Vlastne sa zobudili len Sai a Kakashi. Sasuke strávil skoro celú noc v krčme. A Sakura sa vrátila pár minút po Sasukem, teda zhruba o šiestej. Obidvaja ešte spali.
„Ja som to hovoril," hovoril Kakashi.
„Ja im zbalím veci. Zatiaľ sa pripravíme aspoň my, keď nie oni."
„Dúfam, že aspoň Sasuke vie čo robí."
O hodinu našich spachtošov zobudil Kakashi.
„Čo sa deje?" pýtala sa Sakura.
„Je deväť hodín a my musíme vyraziť."
„Nechajte ma tak," povedal Sasuke a pretočil sa na druhý bok.

Spoza záclony prenikali do izby slnečné lúče. Pošteklili ju na lícach, no ona len nespokojne zamraučala a prevrátila sa na druhý bok. Do jej izby vstúpil jej brat a s úsmevom na perách sa pozeral na svoju o rok mladšiu sestru.

Kapitola 5: Návrat

Lesem se neslyšně nesla sedmičlenná skupina. Z dálky její členové vypadali totožně, jen jeden z nich vyčníval. Pohybovali se rychle a jejich dlouhé, černé pláště vlály ve větru. Občas šlo rozluštit, že na černém podkladu jsou ještě červené mraky.

Bolo skoré popoludnie. Na oblohe svietilo slnko. Ani jedného mráčika nebolo. Vtáci štebotali, žaby u potoka hrali šiestu symfóniu a ostatné zvery odpočívali. Ulice boli zaplnené ľudmi. Niektorí boli na prechádzke, iní sa išli najesť alebo išli práve z obeda. Alebo len tak na nákupy. Alebo, ako to bolo v prípade dvoch divne sa obliekajúcich ninjov, trénovali. K bráne sa blížil nejaký človek. Kráčal pomaly. Akoby bol na výlete, ale to nebol. Mal čierne vlasy s modrým odtieňom a hnedými očami. Oblečenú mal bielu košeľu, ktorá mu nepriliehala k telu.

Krásny letný deň znovu zavítal do Konohy. Obnova dediny po drtivom útoku Nagata už finišuje a vojna sa dediny ani nedotkla. Preto sa po nej šíri dobrá nálada. Vojna bola vyhratá, ale Kageom to nedalo pokoja lebo Akatsuki sa zničoho nič stratili.
Narutovi to tiež nedalo pokoja a stále lamentoval nad tým, prečo to urobili. Nakoniec došiel k názoru, že chystajú niečo omnoho väčšie, a preto ešte usilovnejšie trénoval. Nadobudol veľkú silu a stal sa z neho najmocnejší ninja Konohy.
„Aký je to dnes prekrásny deň však Kurama?“

Tento příběh pojednává o mladém chlapci, který nikdy téměř v ničem nevynikal nad ostatními a tak krásně zapadl do společnosti, jako chuunnin Skryté Písečné. Kromě výborně rozvinutého ninjutsu Dotonu, uměl dobře používat jen taijustsu. Byl přátelský a mezi přátely oblíbený. Jeho milující rodiče byli příkladem a s ním vytvářeli profil dokonalé rodinky. Všechno se však změnilo jedné noci...

Bol večer. Team Kakashi prišiel k nejakej dedine. Nebola to moc veľká dediny. Iba taká menšia. Mala jedno námestie a pár ulíc okolo. Domy boli novšie. Vyzeralo to, že táto dedina vznikla nedávno. V strede námestia stála fontána. V dedine sa konal karneval.
„Aká krásna dedina," povedala Sakura.
Mužská časť tímu s tým súhlasila.
„Musíme sa ísť ubytovať. Potom máte rozchod."
„Najlepšie by bolo niekde mimo námestia, Kakashi-sensei," povedal Sasuke.
„Sasuke má pravdu. Zajtra musíme skoro odísť a preto sa musíme vyspať," povedala Sakura.

Orochimaru ležel v krutých bolestech ve své posteli a přehrával si neblahé události posledních dnů, které jej postihli. Sasuke, ten Uchihovic spratek, sílil závratnou rychlostí díky velice tvrdému tréninku, ale i díky různým posilujícím drogám a síle prokleté pečetě. Dokonce si začal věřit až tak, že na Orochimara jednoho dne zaútočil a přizabil jej. Orochimaru přežil jen díky velice rychlému uniknutí z kůže, kdy po sobě zanechal téměř totožné tělo. Sasuke poté ze Zvučné odešel za svojí pomstou.

Meshiki : Doběhla jsem na můj obvyklý trénovací plac a popadla dech. Běžela jsem vážně rychle. Genma mě solidně vytočil. Sakra, pokud mu na ní nezáleží, ať si to nechá pro sebe. Nepotřebuju, aby mě děsil její smrtí. Tokime žije. Vím to.... Moje mysl se uvnitř mě hádala. Také se mi v hlavě vyvinula myšlenka, že už Tokime není mezi živými, ale snažila jsem se jí všemožně zastínit. Jenže Genma měl pravdu, a proto mě to asi tak štvalo. Nikdo z nás si nemůže být jistý, jestli žije... nikdo, ani já.

Kushina omdlela. Bylo přílišným psychickým nátlakem. Prostě už nedokázala pobrat další věci. Bylo však lepší, že omdlela, protože nemusela poslouchat všechny ty špatné zprávy, které přinášeli bývalí Jiraiyiovi učedníci.
„Cože? Madara stál tehdy za tím útokem Lišky na Listovou?“ Divil se Jiraiya.
„Ano, ale v té době měl už v Listové spojence,“ odpověděl mu Yahiko.
„Spojence?!“ Zeptala se nevěřícně Tsunade.
„Nevíme, kdo to byl, ale pravděpodobně, je ten člověk stále součástí Listové,“ pokračoval Nagato.

Kakashi si zavolal Gaia a Yamata.
„Čo sa deje?"
„Sakura utiekla."
„Čože?"
„Asi sa vydala hľadať Naruta a Sasukeho."
„Ako sa jej mohlo podariť utiecť?"
„Gai má pravdu, ako? Veď Zetsu dáva na všetkých, ktorý sem prídu alebo odídu, pozor. Ani myš by mu neušla. Určite o tom vie."
„Chcú nás oslabiť. My sa vydáme za ňou a sami môžeme zomrieť."
„Musíme byť opatrný."
„Už sme stratili dosť času," povedal Kakashi.
„Kuchiyose no Jutsu."
Kakashi privolal Pakkuna.
„Čo sa deje, Kakashi?"

Jak je to dlouho? Dva … možná tři? Ano, tři roky … !
Ale nikdy to nebylo dokonalé. I po těch letech to pořád není ono a proti tomuhle ninjovi … uhm … je to jediné, co teď můžu dělat, anebo utéct jako zbabělec a to nemám v plánu.

Predo mnou sa rozprestierala dedina štvancov. Jej poloha nebola tajomstvom ani pre jeden veľký národ ninjov, ale nikto sa ju nikdy nepokúsil zničiť. Či už preto lebo sa neodvážili, alebo bolo pre nich výhodnejšie keď sa všetci nukenini vraždili navzájom v jednej dedine a nerozliezali sa po svete. Usmial som sa. Taktiež bude miestom kde naposledy vydýchne Sasuke Uchiha.