Bitevní

Sakumo zväčšil množstvo chakry v brnení. Blesky lietali všade naokolo. Dokonca zničili aj ten balvan a zasiahli Danza. Ale ako obvykle zmizol. Objavil sa dvadsať metrov nad Sakumom a padal priamo na neho.
„Fuuton: Shinkuu Taigyouku."
Sakumo sa prevalil o meter ďalej a vyhol sa tak útoku. Danzou padol vedľa neho na nohy. Sekol katanou. Sakumo ju zablokoval svojim bleskovým brnením. Sakumo sa chytil katany. Danzou ju v tom okamžiku pustil. Sakumo ju chytil za rukoväť a sekol ňou. Danzou sa vyhol.
„Toto nie je možné. Sakumo nikdy takéto schopnosti nemal."

"Dobré ráno, jmenuji se Maitsuki" představila se holčina.
"Já jsem Kazekage této vesnice" promluvil Gaara
" Moje jméno je Uzumaki Naruto " usmál se blonďák
"Velmi mě těší a smím se zeptat Naruto-san, podle vaší čelenky jste nejspíš z Listové vesnice, že?" optala se Maitsuki. Naruto pouze přikývl a jeho tvář zvážněla.
"Kdo tě přepadl Maitsuki-chan?"
"Nevím, bylo jich 6, měli stejné fialové oči s kruhovám vzorem a černý plášť s červenými mraky...byli....velmi s-silní" začaly ji téct slzy.

Všetci sa pozerali na Minata, ktorý len čupel na mieste. Postavil sa. Niečo hodil smerom ku Kamenným ninjom. Tí to našťastie nespozorovali. Onedlho sa pretiahla od prvého po posledného žltá čiara a všetci padli na zem. Minato im dal pokyn. Všetci ninjovia sa rozbehli a skočili z útesu do tábora Kamennej.

Nastal masaker. Ninjovia sa pomaly blížili k tým, čo boli na stráži dole. Zabili ich. Potichu sa dostávali do stanov a zabíjali ninjov. Bol počuť krik, po zemi tiekla krv a tábor začal horieť. Všetci Listoví ninjovia sa stretli v strede tábora.

Mizuki nevěřila svým očím. Byla doma, tím si byla stoprocentně jistá. Připadalo jí to jako ve snu, protože ani nedoufala, že se sem bude moci kdy vrátit. Bohužel jí to však rovněž vracelo vzpomínky, na které by si raději nevzpomněla. Nyní však už nebyla dítě a snažila se tu bolest překonat.
„Promiňte? Jak to, že tato vesnice zase stojí?“ Zeptala se Mizuki prvního člověka, kterého potkala.

Ťažké biele mramorové dvere sa s hlukom pootvorili a do miestnosti, v ktorej bolo šero vstúpil postarší muž so šedými vlasmi a okuliarmi. Žena, ktorá stála na konci miestnosti sa dívala na člena rady a netrpezlivo čakala.
„Ideš neskoro, Mitokado Homura.“ Napomenula ho, keď bol dostatočne blízko.
„Aj tebe prajem dobré ráno, Utatane Koharu.“ Známi členovia si vymenili priateľské bozky na líce a pozreli sa na čierne dvere s nervozitou.

„Koukám, že si pořád tak uřvaný jako předtím Naruto,“ zlověstně se usmál a postavil se na nohy.

Naruto jen zaťal zuby a upřeně se na Sasukeho podíval.
„Nemyslím, že by to dnes skončilo jinak. Zase mi budeš vyprávět směšné pohádky o tom, že Konoha je svatá, ale já moc dobře vím, že to tak není. Jestli někdy pořádně otevřeš oči a poznáš pravdu, pochopíš mě, Naruto.“

Asi kilometer od nich boli dvaja muži. Stáli oproti sebe a neboli v práve priateľskej nálade. Okolo jedného sa začali zjavovať ďalší. Celkom ich bolo päť, čo prišli.
„Ľudské sféry. Alebo šesť sfér rinneganu."
„Ako to môže vedieť?" pýtal sa Pein.
„Neber to osobne, Nagato, ale ja poznám techniky rinneganu. Kebyže chcem, tak spravím to isté čo ty. Len s tým rozdielom, že tí ninjovia, z ktorých spravím sféry, budú mať aj svoje pôvodné schopnosti."
Madara aktivoval sharingan.
„Uvidíme, či ti tie znalosti pomôžu."

Rukou mu prehrabla žiarivo žlté vlasy a on sa šťastne usmial. S hlavu zloženou na jej kolenách spokojne oddychoval, vychutnávajúc si zurčanie vodopádu opodiaľ a pohľad do jej čiernych očí.
Taktiež sa usmiala a pobozkala ho.
Boli šťastní. Spokojní, užívajúci si spoločnosť toho druhého. Nič ich netrápilo. Obaja boli mocní a mladí. Omámení láskou si mysleli, že budú navždy spolu. Nič ich nemohlo rozdeliť.

Stáli oproti sebe.

[color=#000066][i]Nedokázal jsem jeho slova pochopit. Vlastně jsem ani nechtěl. Ztratil jsem všechno, protože jsem si myslel, že dělám správnou věc. Přišel jsem o všechno, přetrhal jsem veškerá pouta, zradil jsem. Nevydržím další chybu. Musím tě Naruto zabít. Promiň mi to, ale nevěřím ti!

Kapitola 10: Sunagakure: Nový příchozí shinobi

[color=teal]Její tváře byly plné slaných kapek, které jí za běhu odkapávaly. Už byla skoro u něj… chystala se to skončit.
Muž na ni jen tupě hleděl. Tušil, že asi ránu, kterou mu přichystala nepřežije. Byl si tím již jistý a obraz blonďatého chlapce v Kamenné vesnici, ho v tom utvrzoval.
Říká se, že v okamžiku smrti, se člověku vybaví celý jeho život… A jeho syn byl pro něj vším.

Naruta sa zmocnila panika, ale nedal na sebe nič poznať. Srdce mu začalo nekontrolovateľne tĺcť a tep sa mu veľmi zrýchlil. Oči neveriacky upieral na muža, ktorý vyšiel z lesa. Pohltila ho úzkosť.
Obito bol na tom podobne, aj keď vedel komu bude čeliť, bol to pre neho šok. Nemyslel, že práve proti nemu bude bojovať o život a budúcnosť. S veľkou nevôľou aktivoval sharingan a zaujal obranné postavenie.

Nový díl elitního ninjy

Naši tři společníci si razili cestu lesem. Šli pomalu, protože se museli prodírat vysokou trávou a rostlinami, které pokrývali spodní patro lesa.
"To je pěkně pitomý!" stěžoval si Randy, který se zrovna zamotal do liany a spadl do trávy. Když vyskočil zpátky na nohy, jeho sestra se mu vysmála a on se potupně zamračil. Obořil se na Zeka: "Proč musíme jít po zemi?! Jsme přeci ninjové, měli bychom použít nějaký zajímavější způsob cestování!"

Sunai : Sakra, co má za problém? Měly jsme je sejmout, proč takové cavyky? Mě přece nebude poroučet, navíc při boji by jsme se víc sehrály a možná sblížily.
„Pusť mě,“ začala jsem se vrtit. Nic neříkala. Opravdu se v ní nevyznám. Někdy je strašně vážná po druhý zase samá srandička, ach jo, možná nebude až tak dobrý partner do týmu. Vyškubla jsem se jí a postavila se.
„Už mě nemusíš táhnout, stejně změnili směr,“ oprášila jsem se.
„Já vím, jenže je moc složité tě přemnlouvat, ať jdeš tím směrem, který je vhodný, takže tě radši táhnu,“
„Fajn, tak kam chceš jít?“ až příliš hlasitě jsem si vzdychla.
„Nebuď tak otrávená, máme se sblížit, ne rozhádat,“ kárala mě.
„Ježiši, to jsi vždycky tak upnutá?“ slyšela jsem se samu sebe říkat.

Tentoraz sa proti Akatsuki postavili samuraji. Vopred rozhodnutý boj však nemusel dopadnúť tak, ako by sa mohlo čakať. Samuraji si viedli na začiatku. Dosť zamestnávali každého. Niektorí mali dokonca namále.
„Shinra Tensei."
Avšak, po Peinovej smrtiacej vlne bolo takmer rozhodnuté. Samuraji lietali po bojisku.
„Suiton: Daikoudan."
Kisameho žraločia strela zmietla menšiu polovicu samurajov, ale nezabila všetkým. Tých dorazili Sasoriho bábky.

Všetci tam len tak stáli.Premeriavali sa pohľadmi. Každý sa chcel vyhnúť boju, ale ten bol nevyhnutný. Iba zázrak iba odvrátil to, čo sa malo diať v nasledujúcich sekundách, minútách a možno aj hodinách.
Ako prvý sa niečo odvážil spraviť Sakumo. Vypúšťal z tela chakru. Tá sa formovala okolo jeho tela. Do tej chakry pridal svoju podstatu. Nakoniec obalila celé jeho telo. Bolo to niečo ako brnenie.
„Raikageho Raiton no Yoroi!" povedal Danzou, „Vždy ma prekvapilo, keď som to videl. Stále nechápem, ako to môžeš vedieť, Sakumo."
„To je tajomstvo."

Samota v srdci rozprestretá nekonečnom,
telom plným mladosti krotkej vybolenom.
Pokoju v duši nedostatok pochopenia,
ľudí málo dotykom vyhovenia.
Riešenie problémov ich bolí,
veď stále ešte som malý.
Vražda obklopuje myseľ čistú,
vravia, že budúcnosť mám hmlistú.

Neviem čo je skutočné priateľstvo,
nenávidí ma ľudí množstvo.
Démon vo vnútri sa rozpína,
radosť a smiech ho napína.
Netvor z piesku žije len zo smrti,
poslednú obranu dobra vyrúti.
Neviem prečo som tak ľahko podľahol,
posledný kamarát odo mňa odbehol.

Stará paní zakončila své vypravování a lidé, kteří jej poslouchali, zůstali zcela omámení. Většinou si však mysleli, že se jedná o výmysl. Nemohli tomu skoro až věřit, protože tak moc se jim celý příběh zdál vymyšlený. Mezi všemi těmito nevěřícími lidmi byl i jeden, který vypravování věřil, i když by byl radši, kdy by to celé byl pouze výmysl.
„Nemám pro to žádný důkaz, tak proč si myslím, že tomu věřím?“ Ptal se sám sebe Kyuubi.

Takže asi po...(nechcite aby som to počítala), pridávam druhý diel. Neviem, či si na túto sériovku vôbec spomínate, no snáď sa bude páčiť.
Mám trocha dilemu, či by som to nemala zmazať, pretože tento diel... úprimne nie je nič moc. Ale v budúcom sa polepším (už som ho začala písať), a dúfam, že bude lepší, no o tom potom.
Príjemné čítanie.

Už som bola neďaleko Konohy, keď som začala mať čudný pocit. No čudný ako čudný, moja intuícia mi hovorila, že niečo nie je v poriadku. Zastala som a obzrela som sa.

Rokudaime Hokage seděl v křesle své pracovny, díval se z okna na svou vesnici. Vesnici, ve které vyrůstal, a kterou miloval více než svůj život, ale… to by jako Hokage měl, ne?
Musel se usmát při vzpomínce na své mladší Já. Jak pořád říkal, že se nikdy nevzdá, stane Hokagem a všichni ho uznají…
Teď už věděl, že u titulu Hokage nejde jen o uznání. Jde především o nevinné lidské životy, které na vás spoléhají, o vaše přátelé, které chcete chránit a o ty, které milujete. O vaše rodiny a domov.

Aliancia sa pripravovala útok. Každý kage zhromažďoval svojich ninjov. Rozdelili armádu na dve polovice. Nemohli si dovoliť sa deliť na menšie jednotky. Zbytočne by oslabili jednu skupinu, aby vytvorili ďalšiu. Danzou spolu s kagmi stáli na čele armády. Rozhodli sa zapojiť priamo do bojov.
Danzou sa narovnal.
„Ideme za víťazstvom."
Jedna skupina ninjov sa rozbehla smerom na severozápad. Druhá sa orientovala viac na juhozápad.