Bitevní
Naruto sedel na posteli vo svojej izbe a raz sa pozrel na balík, raz na obálku. Nevedel, čo má otvoriť skôr. Nakoniec sa rozhodol pre obálku. Otvoril ju a našiel tam dva listy. Otvoril prvý, kde bolo napísané:
[i]Drahý Naruto,
Ak toto čítaš, ja som už zomrela a Ty si sa dozvedel kto sú Tvoji rodičia. Chcela som byť pri Tebe, sledovať ako vyrastáš, ako sa meníš v muža, chcela som Ťa vychovať akoby som najlepšie vedela, ale nič z toho sa nestalo.
Měsíc vyšel nad údolím, kterému dominoval burácející vodopád. Kapky vody se třpytily ve svitu měsíce. Protáhlé stíny stromů zakrývaly dva muže, jež se tyčili nad propastí.
Byli vysocí, Madara nebyl o nic menší než Hashirama. Byli vážní a krásní. Celí oděni v červené zbroji, jejichž kousky k sobě poutaly kožené přezky. Jejich vlasy byly dlouhé a černé. Nejevili žádné známky nervozity, snad jenom jejich oči, protože ty prozrazovaly skutečný obraz duše těchto legend.
„B mise?“ vydechl Itachi Uchiha při pohledu na svitek, který svíral v ruce.
Starý kus pergamenu byl ovázán červenou stužkou, Hokage obtiskl svůj prsten do karmínově červeného vosku, aby jej zapečetil.
Nagato aj Madara boli na pokraji svojich síl. Ani jeden už toho moc nedokáže.
„Vzdaj to," povedal Madara.
„Nikdy."
„Suiton: Daibakufu no Jutsu."
Pršelo. Za posledních sto let to byl nejdeštivější den nad nejsilnější skrytou vesnicí v Zemi Ohně. Kapky začali padat od odbytí kostelních hodin ukazující půlnoc. Nebyla ani vteřina, kdy by na zem nespadlo miliony dešťových kapek z nebe, které nebylo ani vidět díky černým hustým mrakům překrývající jeden druhého. Zem byla rozblácená, nebo pokrytá špinavou vodou, jak přes ni lidi skákali.
Místnost připomínala staré vězeňské sprchy, všude bílé kachličky, které byly pokryty rzí, špínou, plísní. Na stropě hučely rezavé trubky z kterých na několika místech odkapávala voda. Místnost byla vybavena velkým zrcadlem, které zabíralo půlku stěny, nad ním se vznášela malá žárovka, která bzučela a každou chvilku blikala. Na protější straně od zrcadla byl muž jehož ruce byly svázány řetězy. Houpal se ve vzduchu jako prase, které čekalo na porážku na jatkách. Dlouhé, zelené vlasy mu padaly po lopatky.
Všichni tam stáli a koukali se na tu destrukci, dokud neustala. Když ustalo dunění a usadil se prach, tak se všichni rozhlíželi okolo. Snažili se ujistit, že je opravdu už konečně po všem. Jenže okolo vůbec nic nevydávalo žádné zvuky. Prostě byl takový klid, jako kdyby kromě mutantů, už vůbec nic nežilo na tomhle divném místě. Stále všichni měli husí kůži, když uviděli okolo sebe tu spoušť. Přibylo mnohem více těl i krve. Nikdo tam nechtěl zůstávat moc dlouho.
Čo si ten ****** akože myslí? Môže si len tak odísť z triedy a Iruka-sensei mu nepovie ani ň. Veľká škoda, že nevykrvácal.
Sadol som si na svoje miesto a ignoroval som chvály, ktoré na mňa sypali tie ovce.
Potom sa strhla medzi ovcami hádka.
„Sasuke-kun má rád mňa!“ skríkla Sakura.
„To teda nie! On má rád mňa!“ oponovala Ino.
„Nie mňa!“ kričalo iné dievča.
„Mňa!“ revalo iné.
A potom sa začali biť. Ťahali sa za vlasy, kopali sa, proste bili sa ako baby.
Sasuke bol v siedmom nebi. Už takmer celý deň obdivoval krivky Natsuminho tela a nevnímal čo sa deje okolo neho. Sakura bola naopak nešťastná, lebo Sasuke bol z jej dohľadu. Natsumi dobre vedela, čo sa deje za ňou. Avšak, moc tomu nevenovala pozornosť. Veď načo, Sasukemu to spočíta pri chuuninskej skúške. Aspoň to chce tak spraviť. Kakashi si ich správanie nevšímal. Oči mal zapichnuté v knižke. A nie hocijakej, ale bolo to Icha Icha Paradise. Zrazu zavrel knihu, pozdvihol hlavu k nebesiam a v očiach sa mu zjavili hviezdičky.
Celý tím sa dostal do dediny, kde sa mal konať festival. Aj sa konal, ale prišli už neskoro. Kolotoče a stánky boli ešte na miestach, ale obchodníci sa balili.
„Hmm. Čakal som niečo veľkolepejšie," povedal Naruto.
„A čo si čakal, keď prídeme na koniec," povedala Sakura.
Kakashi sa rozhliadal. Vytiahol z kapsy fotku. Pozorne si ju prezrel a začal hľadať toho obchodníka. Trvalo mu to hodinu, ale predsa ho našiel.
„Hej, tam je."
Všetci sa pozreli na to miesto. Bol to veľmi mladý muž. Sotva by mohol mať dvadsať.
„Ako to, že je taký mladý?"
Tým Osm v čele s jejich mistrem Kurenai se vracel ze své delší dobu trvající mise zpět do Listové. Když však již byli téměř u brány, tak si všimli, že celou Listovou panuje chmurná nálada. Bylo to přesně tak. Když Hokage neměl důvod se radovat, tak jeho nálada se odrážela v náladě celé vesnice. Co se jenom mohlo stát, tak hrozného? Ani jeden z navrátilců to nevěděl. Vešli domů do vesnice a každý z nich kromě Kurenai si to zamířil rovnou domů. Kurenai šla oznámit Hokagemu úspěšně splněnou misi.
Tím Ebisu vymýšľal stratégiu. Dohovorili sa na signáloch a postavili sa do bojovej pozície. Zatiaľ, čo sa rozprávali, Naruto vytvoril klon a on si išiel sadnúť na vetvu stromu. Pozoroval ich.
„Kage Bushin,“ zvolal Konohamaru a vytvoril asi desať klonov.
Všetci sa rozbehli na Narutov klon. Behom chvíľky všetky porazil. Naruto-klon urobil ďalší klon a ten spravil Rasengan bez pomoci toho druhého. Rozbehol sa a mieril to na Konohamara. Vyhol sa. Naruto-klon dostal nápad. Urobil ďalší klon a odlákal Konohamara do lesa.
Meshiki : Ležela mi v náruči tak bezmocně, že pouhý pohled na ni mě děsil. Věděla jsem, že rána na jejím břiše bude problém, ale tohle přece zvládne. Už toho tolik zvládla, oproti tomu co už má za sebou, je to procházka růžovým sadem... ne? Přeci jí jedna rána neskolí. Nebo je v tom něco víc?
„Podej mi ji,“ natáhl ke mně muž ruku. Přinesl ji, ale jak můžu vědět, že patří k nám? I když pochybuju, že by nepřítel vrátil obět a pomohl zneškodnit svého spojence.
„No tak, rychle. Potřebuje okamžitou pomoc,“ začal naléhat. Sakra, jenom mě znervózňuje, tak je s námi nebo ne?
„Poslechni ho, Meshiki,“ zapojil se Kakashi
Konožská brána byla pohlcena ranní mlhou a jedna silueta si to k ní spokojeně vykračovala. Jakmile prošla branou, namířila si to do středu vesnice. Avšak tam bylo stěží vidět živáčka a proto ranní návštěvník zůstával nezahlédnut.
Otvorila oči, ale okamžite ich zavrela, cloniac si ich rukou pred denným svetlom. Jej pohyb ho prebudil a on ospalo pootvoril jedno žiarivo modré oko a niečo zamrmlal. Usmiala sa na neho a zaborila mu ruky do blonďavých vlasov. Pritiahla svoju hlavu k tej jeho a letmo ho pobozkala na pery. Keď sa chcela odtiahnuť chytil ju za ruku a stiahol ju späť. Jeho únava bola razom preč a oči mu uličnícky žiarili, na perách sa mu zjavil pobavený úsmev.
Oblaka se začala protrhávat a déšť nad Skrytou Deštnou konečně bral svého konce. Jak muže v masce, tak i raněnou Konan tento jev udivil. Nad mořem, jejich bojištěm, vzniknul obrovský duhový oblouk. Konan tato skutečnost dodala odhodlání k poslednímu zoufalému činu. Prostě nedokázala uvěřit, že je chycena do genjutsu. Vše měla perfektně naplánované. Ale její techniky se nemohly rovnat síle tohoto muže. Jen jeho jméno budilo strach a respekt a to zdaleka nevytáhl všechna esa z rukávu. Konan s ránou skrz na skrz v hrudníku však ještě měla sílu.
Kushina bola doma. Stála za sporákom a varila obed. Ani ona nemohla po toľkých rokoch zahnať spomienky na ten deň. Aspoň jej zostala dcéra, ktorú si vždy priala. Tá sedela v kuchyni za stolom. Nedočkavo čakala na obed. Kushina jej doniesla veľkú porciu, s ktorou by mali problém traja poriadni chlapi. Nie to, aby to zjedlo štrnásťročné dievča.
„Nechápem, ako toľko toho môžeš zjesť a pri tom zostávaš taká chudá."
„To ani ja."
„Asi to bude Kyuubim. Aj ten potrebuje jesť," myslela si Kushina.
Bolo skoro ráno. Väčšina ľudí spala, no niektorí pracovali. Tsunade a ďalší medici mali plné práce s ošetrovaním a liečením. Pár ninjov pochovávalo ninjov, ktorí zahynuli pri útoku. Každý mal prácu, ale štyroch ninjov to ešte čakalo.
„Sme tu už všetci?" pýtal sa Kakashi.
Bola ešte tma a nevidel dobre.
„Áno."
Kakashi videl len Naruta a Sakura. Sasuke splýval s tmou v jeho čiernom oblečení. Ešte k tomu keď mal aj čierne oči a vlasy.
„Sasuke, ty sa hodíš na špionážne misie. Hlavne v noci."
„To sa vie samo o sebe."
„Blížime sa ku hraniciam Dažďovej,“ oznamoval jeden s ANBU jednotky.
Ostatný len prikývli. Mali jasný plán. Nájsť sídlo Akatsuki, a keď to bude možné oslobodiť Soru bez boja. To znamenalo jedno. Musia byť čo najnenápadnejší.
Pred nimi sa črtali vysoké budovy dažďovej. Na začiatku päť tímov sa začalo rozdeľovať. Jedna skupina ANBU na sever, druhá na juh, tretia na východ, štvrtá na západ a špeciálna skupina sa pobrala do samého stredu Dažďovej.
