Bitevní
Kde je Kaki?
"No jasné že viem kde je! Ja to tu poznám ako svoje ponožky!" zasmial sa a schytil ma za ruku. Pred obchodom mi pomohol zobrať zopár tašiek a vliekol ma cez celú Konohu.
Keď sme dorazili pred byt, Naruto mi ponúkol, že mi poukazuje Konohu. Súhlasila som, pripadal mi sympatický. Pošahaný, ale sympatický.
Lúč slnka pomedzi záclony dopadol na moje líce. Vstala som. Je pondelok. Dnes máme skúšky. Konečne sa zo mňa stane ninja. Kage Bushin no Jutsu viem dokonale. Žiadna baba sa mi nevyrovná. A potom sa možno dostanem do týmu spolu so Sasukem. Obliekla som sa, dala si ľahké raňajky, rozlúčila sa s mamou a vyšla som z domu. Ponáhľala som sa do Akadémie, chcela som byť medzi prvými v triede.
Vesnice ukrytá v kameni byla ponořena do černě a ticha noci. Její obyvatelé pokojně spali ve svých domovech. Jenže klidná noc se naráz změnila v peklo. Vesnicí zaduněl mohutný výbuch a jedno z velkých skladišť se doslova rozletělo na kusy v ohromné explozi. Kusy hořícího dřeva létaly vzduchem jako pochodně a zapalovali střechy okolních domů. Vzduchem rovněž létali kamenné kusy zdí, které jako střely katapultů ničili další stavby.
To jméno jsem zakřičela ještě dřív, než jsem si uvědomila, kdo to vlastně je, ale pak už bylo „protržení hráze“ dílem vteřiny. Jako malá holka jsem měla chuť schoulit se do klubíčka a opakovat si, že to nemůže být pravda. Tolik mrtvých... Všichni... Naštěstí byl strach o Kenshina silnější. Můj maličký bratříček... Jsem za něj zodpovědná, pokud se něco stalo jemu... Usmála jsem se nad oslovením „bratříček“ - vždyť se mnou nijak zpřízněný není. Snad jenom duší. Na tom ale nezáleží.
Temnota, do které pomalu pronikal proužek světla, jak jsem otevírala oči. Hned potom mě zaplavila spousta dojmů a vůní, tolik, že jsem měla dojem, že mi praskne hlava. Kořenná vůně tlející půdy pode mnou, vůně deště, lesa a hub. Jemné šplouchání vlnek v blízké říčce, které mi přišlo hlasité jako vodopád. Šimrání ostré lesní trávy na obličeji a rukách, jehličí mě píchalo do zad a aniž bych to cítila, tak jsem si byla jistá, že z vlasů ho budu třepat ještě pěkně dlouho.
„Henge.“
Mladík stál v lese a přemýšlel. Za pár stromy na něj čekala vesnice ve které se měl zaregistrovat do turnaje.
Muž vypadal asi na 22 let, měl černé vlasy ostříhané na ježka a žluté oči. U pravého oka měl jizvu. Na sobě měl černé kalhoty a rudé triko bez rukávu.
„Bude asi těžké najít registraci do turnaje, když se jedná o ilegální akci.“ pomyslel si a zhluboka se nadechl „No tak, YUKI, ty to zvládneš.“
“ Ten Yamato sa musel pomýliť, nie je možne aby mal Madara 150 000 ninjov. Veď by sme si to všimli. Dobre priznávam že Madara je plný prekvapení a že je naozaj mocný, ale aby si nikto nevšimol taký počet a to počas toho ako máme všade výzvedne tými proste tomu neverím.” Neveriacky konštatoval Tsuchikage ktorý musel sedieť na špeciálnej vyvýšenej stoličke aby bol zoči-voči aj ostatným kágom a feudálnym pánom.
S trhnutím se posadil na tvrdé zemi. Zmateně se začal rozhlížet kolem sebe. Vše měl rozmazaný, jelikož jeho víčka byla mokrá a slaná od pár slaných kapek. Jakmile konečně viděl normálně, a vzpomněl si co se dělo, zase se uklidnil.
Až teď si uvědomil, že sedí opřený o jeden ze stromů postavený v kruhu. Bylo to zvláštní, nic takového ještě neviděl, pravda trochu mu to připomínalo jedno místo, kde trénovala Hinata a on ji tam často zahlédl… jen co na ni pomyslel, vzpomněl si na sen. To z něj pocházeli slané kapky.
[hide=Skrytý obsah]Tak, na začiatok by som len asi povedala, že toto je moja prvá premiéra odhalenia jednej z mojich poviedok, celkovo aj pre oči iných než pre moje. Čiže, inými slovami, prvý krát uverejňujem poviedku... resp. pokus o poviedku. Chcela som ju poňať trochu v humornom duchu, tak dúfam že sa mi to podarilo a bude vás to baviť, nie len v tom vtipnom zmysle, ale aj dejovo. Už len asi, prajem Vám príjemne čítanie,zabavte sa a veľmi by ma potešil sem tam nejký komentár.
Naruto seděl nehybně a soustředil se stejně, jako když poprvé dosáhl Sage módu. Ale tentokrát vše bylo jinak, nesnažil se získat sílu, kterou mu nabízela příroda, ale jinou sílu o které věděl mezi živými jenom on. Ta síla, kterou chtěl získat, byla daleko temnější, než ta, které vládl Orochimaru. Z Narutovi strany se jednalo o naprosté šílenství. Orochimaru začínal ztrácet nervy a chtěl se okamžitě vrhnout na Naruta a ukončit to celé divadlo, ale zároveň byl zvědavý, co se s Narutem jenom může stát. Pak se zatmělo Slunce.
O devět let dříve…
Naruto pomalu kráčel ulicí Konohy a pohledem nervózně přejížděl přes zamračené tváře vesničanů. Poté vzhlédl ke dvěma členům jednotky ANBU, kteří ho vedli, a v duchu zauvažoval, zda pod svými maskami schovávají úplně stejně nenávistný výraz jako ostatní.
Celá vesnice byla pohlcena ve tmě. Všichni obyvatelé klidně spali, neboť si většina z nich nebyla vědoma oné katastrofy, jež se udála tuto noc. A ti, kteří to věděli, stejně po čase usnuli anebo spát nemohli kvůli povinnostem.
Avšak jedna osoba nehybně seděla ve tmě, opřená o zeď. Silueta ukazovala, že dívka nepřítomně hleděla na zem. Oči byly naprosto bez života a její tváře byly oteklé od pláče. Dokonce se zdálo, že ani nežije, neboť se nenamáhala nadechnout.
Venku sice řádila písečná bouře, ale i tak byl malý počet strážných ninjů nucen hlídat z hradeb okolí skryté Písečné. Většinou se jednalo o senzibily, protože kvůli písku všude okolo nebylo možné pouhým lidským zrakem nic vidět. A ninjové byli v malém počtu, protože nikdo nemohl být takový blázen, aby se na Písečnou snažil útočit v takovém počasí. Všechny ty stráže doufaly, že bouře brzy skončí, aby si mohli trochu odpočinout.
„Je mi to jasné, jsme tady za trest,“ postěžoval si jeden ze stráží.
Zrazu ma zo spomínania vyrušil dupot. Otočil som sa a v tej chvíli na mňa skočil biely lišiak s hlasným:
„Naruto-niisan!!!!!“
Nebol to nikto iný, ako Shiro.
Aj keď nebol tučný, keď na mňa skočil, vyrazilo mi dych.
„Shiro! Rád ťa vidím!“ usmial som sa.
„Ako sa máš Niisan?“ spýtal sa.
„Veľmi dobre. A ty?“
„Ide to. Ale bez teba je tu nuda,“ a potom spustil celý rad vecí, ktoré sú tu nanič.
„Ako vidím, Yuno-chan mala pravdu v tom, že ešte stále nechceš použiť Henge.“
Naruto vstal a rozhliadol sa po miestnosti. Už zase bol v nemocnici. Chcel trénovať, a tak chodieval na lúku nad hlavy Hokagov. Sem tam ho niekto pozoroval, alebo sa k nemu pridal, al nikdy neprišli protivníci zo skúšky. Mali to zakázané.
Otvorili sa dvere a dnu vošla Sakura. Mala na sebe nemocničnú uniformu.
„Dobré ráno, Sakura-chan,“ Sakura sa pozrela na škeriaceho sa Naruta a zamračila sa.
„Čo sa deje?“ Nechápal Naruto. Sakura sa znova pozrela do papierov.
[i]Seděla jsem na zemi, stání mě už moc unavilo od opakování stále toho samého.
„Tak ještě jednou Kohaku,“ snažil se Asuma, zatímco si pohrával v prstech se zapálenou cigaretou, abych se plně soustředila a nebyla tolik zmatená, „bylo to velký, oranžový…“
„Jo,“ přerušila jsem ho, „po stý to už opakovat nebudu.“
„Jasně, promiň“ omluvil se Asuma, vyfoukl obláček šedého kouře a váhavě se podíval na Kurenai, a pak na Kakashiho.
Kurenai kývla a Kakashi prohlásil: „Má právo to vědět.“
Ráno sa zobudil s pocitom, že to bol naozaj len sen. Ale opak je skutočnosťou. Pozrel sa na kreslo a tam videl plášť svojho otca. Povzdychol si.
„Musím ísť za Tsunade. Čo najskôr.“ Umyl sa, obliekol sa a keďže sa mu nechcelo robiť raňajky, išiel do Ichiraku. Potom sa len tak pofľakoval po Konohe a rozmýšľal.
Prišiel až po štvrť Uchiha klanu. Rozhodol sa zájsť na návštevu. Prišiel pred ten najväčší dom a zaklopal na dvere. O pár minút mu otvorilo dievča s ružovými vlasmi. Objala ho.
„Už to bude pět let, co?“ Jiraiya se zazubil na svého žáka, který seděl na druhé straně stolu a každou chvíli nedočkavě natahoval krk, jestli už náhodou není jeho ramen na cestě.
„Pět let?“ Naruto nechápavě nakrčil obočí a Jiraiyův úsměv se ještě prohloubil.
„Pět let od té doby, co jsi odešel z Konohy. Vzpomínáš? Ta vesnice, ve které jsi vyrostl,“ škádlil ho.
Narutův výraz ztvrdnul náhlým chladem a pěsti na stole se mu zaťaly. „A co s tím?“
„Už jsme pryč příliš dlouho, Naruto, je čas se vrátit zpátky.“
Stál přímo před svým cílem a pološíleně se usmíval. Ztratil pojem o realitě a soustředil se jenom na svoji pomstu. Dávno se rozhodl, že zničí Listovou a dnes konečně nastával čas jeho pomsty. Bylo mu úplně ukradené, co se děje kolem něj, on viděl pouze nadcházející destrukci, ke které však nemělo dojít, ať už chtěl sebevíce. Danzou byl připraven zaútočit na Listovou a doufal v její kompletní zničení.
Čas plynie rýchlo. V Konohe na to majú trefné príslovie:
Čas plynie ako listy na jeseň. V jednu chvíľu sú na strome, a zrazu ich nie je.
Uchiha Sasuke stál uprostred ulíc Konohy, domova, ktorý kedysi tak dávno nenávidel.
Zato vďačím Inarimu... pomyslel si zamyslene.
FLASHBACK:SASUKE UCHIHA
"Kvôli nim je môj brat mŕtvy!" zreval som.
"Nie kvôli nim, ale kvôli Danzovi! On dal Itachimu ten rozkaz! Kvôli nemu si si ho znenávidel! Keby ti Itachi povedal pravdu, neveril by si mu!" zreval chlapec, ktorý sa mi predstavil pod menom Inari.
